22 Cdo 1173/2005

(x) - zrušeno nálezem II. ÚS 268/06 - 1 ze dne 9. ledna 2008 Účelová komunikace

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
Judikatura (3)
xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x x xx xxx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxlňuje znaky, uvedené v § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., a to i v případě, že o charakteru této pozemní komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí. Účelxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxdo jiný než vlastník pozemku, a vlastník pozemku neprojeví, byť i konkludentně, souhlas s existencí této komunikace, může se domáhat ochrany negatornx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxšením zamezit jejímu obecnému užívání.
USNESENÍ
Nejvyšší soud
České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudcx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xx x xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxpenému advokátkou, o odstranění vchodu do provozovny a zákaz rušení ve výkonu vlastnictví k pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxx
xxx xalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 767,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xx03, č. j. 30 C 57/2001-52, pod bodem I. výroku zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit zazděním vchod do provozovny vinárny a resxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x x xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxl žalobu, aby žalovanému byl uložen zákaz rušit žalobkyně ve výkonu jejich vlastnictví k pozemku parc. č. 553, a procházením přes pozemek parc. č. 553 a dxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxel ze zjištění, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi domu č. p. 557 a pozemku parc. č. 553 v kat. území S., každá v rozsahu ½. Žalovaxx xxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx x x xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxnárny a restaurace, do níž je vchod z pozemku parc. č. 553. Další dva vchody, a to do technických, provozních a zásobovacích prostor a do uzavřené strojovxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxím stavebního úřadu. Vinárna a restaurace jsou v provozu od 10.00 do 22.00 hodin. V nadzemních podlažích domů účastníků se nacházejí byty. Pozemek parcx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xx x xx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxzhodnutím z 22. 6. 2001 vydal závazné stanovisko, že obě navrhované varianty A a B vytvoření nového vstupu do restaurace v xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xx x xxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx restauračních prostor přes průjezd a dvůr domu z C. ulice a přes prostory současné domovní kočárkárny s výškovou úpravou podlahy a minimálních úprav dixxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxu účelovou komunikací spojující ulici
C. a K.
, byť je pozemek evidován v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha“. Poukázal na § 19 odst. x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxvyklým způsobem a k účelům, kterým jsou určeny a uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu komunikace“. Podle názoru soudu prvního stuxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxisko pro stavební úřad závazné. Žalobkyně by se mohly domáhat omezení provozu vinárny a restaurace nebo úplného zákazu jejího provozu. Žalobkyně však xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxní žalobkyň rozsudkem ze dne 6. října 2003, č. j. 20 Co 277/2003-75, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích ve věci samé potvrdil a rozhodl o xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx známo, že sporný pozemek spojující ulici C. s ulicí K. je dlouhodobě užíván chodci a slouží ke spojení nemovitostí účastníků s ostatními komunikacemi. xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx účelové komunikace nebylo příslušným správním orgánem rozhodnuto. Pro posouzení charakteru pozemku jako účelové komunikace soud prvního stupně spxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx, že ani konkludentně nevyslovily souhlas s užíváním sporného pozemku jako účelové komunikace. Poukázal na to, že již za doby právního předchůdce žaloxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xovinností původního vlastníka, aniž by proti tomuto stavu brojily, a učinil závěr, že ke dni účinnosti zákona o pozemních komunikacích, tj. k 1. 4. 1997x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxvním institutem obecného užívání pozemní komunikace (§ 19 odst. 1 zákona) a toto omezení je v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod&axxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxce, a skutečnost, že vinárna a restaurace v domě žalovaného jsou provozovány do 22.00 hodin, je třeba případné omezení vlastnického práva žalobkyň hluxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxbkyň ohledně zazdění vchodu do provozovny vinárny v domě žalovaného, a to se zřetelem na zamítavé závazné stanovisko orgánu státní památkové péče.
Prxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxí odvolacího xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx právem a judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Namítají, že zřízení účelové komunikace na pozemku je podstatným omezením vlastnického práva vlastníků poxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xx xx xxxxx x xxxxx aby se sporný pozemek stal účelovou komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., by souhlas musely dát ony, takový souhlas však nedaly výslovně ani konkludexxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxi byl uzavírán po celý víkend), nejednaly by s žalovaným mnohokrát o přemístění vchodu do vinárny a restaurace tak, aby zákazníci nechodili přes jejich xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxržování pozemku, a žalované by nenavrhovalo zřízení věcného břemene. Podle soudu prvního stupně by měly za užívání pozemku dostávat úhradu, pak by se vxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxy účelové komunikace. V řízení nebylo prokázáno, že by takové rozhodnutí bylo vydáno. Bylo prokázáno, že zákazníci provozovny v domě žalovaného se shrxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xěkterých případech užívají jako WC. Jejich požadavek na uložení zákazu rušit je ve výkonu jejich vlastnického práva je proto oprávněný. Dále vytýkají xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxsti stavebních úprav, aby vchod do provozovny neústil na jejich pozemek. Navrhly, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxzhodnutí Nejvyššího soudu ČR žalobkyně opírají rozpor s judikaturou, je nepřípustné. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 15. 11. 2000, sp. zn. xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xako účelové komunikace byl dán. Žalobkyně nikdy nic nenamítaly proti tomu, že přes jejich pozemek denně přechází značné množství lidí a že je jako pozemxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx tom nemůže nic změnit skutečnost, že průchod přes pozemek přes noc se uzamyká, že mezi žalobkyněmi a žalovaným došlo k několika jednáním o přemístění vcxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx domu č. p. 556 na vinárnu a restauraci bylo zahájeno v době, kdy žalobkyně nebyly spoluvlastnicemi domu č. p. 557 a pozemku parc. č. 553. Místní šetření ve xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxavřena 4. 9. 1991, proto žalobkyně nebyly účastnicemi stavebního řízení a nebyly tudíž k místnímu šetření pozvány. Oba soudy se náležitě vypořádaly s mxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xéto otázce nenavrhly. Nelze jednoznačně tvrdit, že znečišťování pozemku a hluk způsobují návštěvníci vinárny a restaurace v domě žalovaného, xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxírají současně s uzavřením mříží v ústí do ulic K. a C.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo poxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxp;#8220;) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xdst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xterá je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání podle § 237 odstx x xxxxx xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ nelze přezkoumávat, zda skutková zjištění nalézacích soudů mají oporu v provedeném dokazování.
Přxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx. č. 553 v kat. území S., jeho zazděním, jednak nárok, týkající se uložení zákazu žalované rušit žalobkyně ve výkonu jejich vlastnictví k označenému pozxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx určitá jedinečná (sporná) komunikace je či není účelovou komunikací ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. Na takovém řešení není nic, co by činilo xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xouladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně s rozsudkem z 15. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000, publikovaným v Právních rozhledech č. 2, ročníx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxikací je pozemní komunikace, která splňuje znaky, uvedené v § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 xxxx x xx x x xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxvala stavební povolení. Zřídí-li pozemní komunikaci, která by jinak byla účelovou komunikací, někdo jiný než vlastník pozemku, a vlastník pozemku nexxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxvá komunikace v souladu s vůlí vlastníka pozemku zřízena, nemůže její vlastník jednostranným vyhlášením zamezit jejímu obecnému užívání&#8220xx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx než se žalobkyně na základě dohody o vydání věci ze 4. 9. 1991 staly jeho vlastnicemi a že ani do dne účinnosti zákona č. 13/1997 Sb. neprojevily nesouhlax x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxlobkyň), nelze logicky ani o dalším souhlasu k jejímu zřízení uvažovat. Konečně z odůvodnění již citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu lze také převxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx zřízených za platnosti dřívějších předpisů je třeba posoudit podle těchto předpisů“. Nadto podle názoru dovolacího soudu podle předchozx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxuhlasu vlastníka k již existující účelové komunikaci, která slouží svému účelu.
Pokud pak jde o přípustnost dovolání ve vztahu k rozhodnutí o povinnoxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxa P., odboru památkové péče, z 22. 6. 2001, žalobkyně právní otázku, jejíž řešení by povyšovalo rozhodnutí odvolacího soudu na rozhodnutí zásadního výxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxx x xaném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání žalobkyň jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhrxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx x xxx xxxxx x x x xxx xxxx. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu advokátky za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle § 8 písm. a), § 10 odst. 3, § 14 xxxxx xx x xxx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx