Soud rozhodoval o věci, která přešla na Nejvyšší správní soud postupem dxx x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx x6. 10. 2002, č. j. 1 Cao 7/2001 – 96 kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2000, č. j. 26 Ca 121/98 – 63. Řízení soud dokončí podle xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxo řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

Žalobce, nyní stěžovatel, spatřuje dovolací důvox x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xž soud odvolací, mu byla odňata instance. V dalším se zabýval otázkou, zda pojistné za rok 1993 bylo či nebylo zaplaceno, když nesouhlasí s názorem odvolxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxzpečení a právní předpis neukládá plátcům pojistného, aby znali variabilní symbol k jednotlivým podúčtům, podle nichž si posléze žalovaná jednotlivx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxahu si sám přezkoumával kroky, které správní orgán udělal. Má obavy platbu poslat znovu, neboť by mohlo mu být doměřeno penále a má za to, že kdyby s ním bývxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxlém ust. § 7 zák. č. 582/1991 Sb. není xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxo vydáno rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení dne 3. 3. 1998, pod č. xx o přiznání plného invalidního důchodu od 17. 9. 1998 podle § 39 xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xx xebyla započtena doba pojištění, a to za rok 1992 a za rok 1993, přestože jako osoba samostatně výdělečně činná pojištění řádně zaplatil na účet Okresní sxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xx Ca 121/98 - 12, když mj. uvedl, že z dávkového spisu zjistil, že stěžovatel má všude uvedenou adresu trvalého bydliště P. 9, D. 30 a pojištění se tam, totiž x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xociálního zabezpečení pojištěn. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 2. 1999, č. j. 1 Cao 9/99 - 28 rozsudek soudu 1. stupně zruxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xýkající se zjištění účelu plateb u Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí. Městský soud v Praze na základě provedeného ústního jednánx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxy sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí z 9. 5. 2000 s připojenými doklady, protokolem č. 963/94 s rekapitulací, živnostenským listem stěžovatele v xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx opět rozhodnutí žalované potvrzeno. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že nové důkazní řízení prokázalo, že stěžovatel oproti dřívějšímu tvrzení Okrxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xle jeho zaměstnankyň – prodavaček v obchodě potravin v Letohradě. Pouze jediná platba na pojistném za rok 1993 se týkala stěžovatele jako OSVČ a že tento xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxné za celý rok 1993. Toto pojistné bylo vráceno Okresní správou sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí jako přeplatek na účet stěžovatele u České spořxxxxxx x xx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxí a bylo vráceno přímo stěžovateli. O odvolání stěžovatele pak rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2001, č. j. 1 Cao 7/2001 – 74, kterým rozsxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx j. 30 Cdo 1048/2001 – 88. Stěžovatel přitom za dovolací důvod považoval nesprávné právní posouzení věci soudem 1. stupně i soudem odvolacím. Nejvyšší xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x x xxx xdst. 1 písm. a/ - g/ o. s. ř. (ve znění účinném k 28. 11. 2001) a ani neshledal, že by rozsudek odvolacího soudu některou z těchto vad, pro niž je dovolání nejex xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxcházel z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Uved, že odvolací soud pochybil, když rozsudek neobsahoval údaje obsažené v § 211, § 157 odst. 2 o. s. ř.x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxanovení, o něž opřel svůj závěr o navrhovatelově povinnosti platit pojistné za svoji osobu, jakožto osobu samostatně výdělečně činnou v místě bydlištx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxvěry odvolacího soudu odůvodňují úvahu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolací soud nařídil jednání na den 16. 1xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxek, jímž byl rozsudek soudu 1. stupně potvrzen s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a dovolání bylo připuštěno. Roxxxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx x xxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxlání k Nejvyššímu soudu ČR.

Odvolací soud ve svém posledním rozsudku, který je napaden dalším dovoláním, nyní kasační stížností, se velmi podrobně zxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx, že skutkový stav který zjistil soud 1. stupně nebyl stěžovatelem zpochybňován. Stěžovatel upřesnil svůj požadavek při ústním jednání vedeném u Městxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxx xxxx xxxx xx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xízení vedeno pouze ohledně sporného roku 1993. V tomto rozsahu jsou vedeny i všechny další opravné prostředky, které stěžovatel postupně podával, včexxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xx93 dne 22. 11. 1993 částku 4752 Kč, a to na účet Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí a tato částka byla stěžovateli dne 23. 9. 1994 po konxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xyl stěžovatel povinen platit v místě svého trvalého bydliště v P. 9. Stěžovatel měl v rozhodném období adresu trvalého bydliště D. 30, Praha 9. Žádná z těxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx poukazem na příslušná ust. zákona č. 589/1992 Sb. a zákona č. 582/1991 Sb. ve znění zákona č. 590/1992 Sb. Způsob, jakým se pojistné a příspěvek na stáxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxstné na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a s ohledem na obsah ust. § 7 písm. b/ zák. č. 582/1991 Sb. je místní příslušnost dána místxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx x x xxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxdu se řídí procesními pravidly určenými pro řízení o kasační stížnosti (§ 129 odst. 4 s. ř. s.), a tudíž i důvody prve uplatněného dovolání musí být poměřxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxx x x xxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx v Praze. Z přechodných ustanovení (§ 129 odst. 4 s. ř. s.) totiž vyplývá povinnost Nejvyššího správního soudu dokončit řízení o dovolání proti rozhodnxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxkého skutkového stavu soud vycházel a rovněž o jaká ustanovení zákona svůj právní názor opíral. V tomto ohledu beze zbytku naplnil pokyny zrušovacího uxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx působí odnětí jedné instance, Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit. Námitka toho druhu nebyla vznesena stěžovatelem, ani když podával odvolání pxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxx xxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx 7/2001 – 74. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze rozhodně jako nepřezkoumatelný ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s. hodnotit nelze. Stěžovatex xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xrgumentace a Nejvyšší správní soud za daných okolností žádné další vady řízení před soudy obou stupňů, které by mohly mít za následek nezákonné rozhodnxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxm skutkovým okolnostem či právním názorům. Stěžovatel skutkový stav nerozporuje, avšak sporným činí právní hodnocení skutkového děje. Nejvyšší sprxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxího zabezpečení zavádí řešení problematiky na slepou kolej. Nejde totiž ani o procesní, natož právní subjektivitu, nýbrž o zákonem přidělenou kompetxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxčení, jak je patrné z ust. §§ 3, 5 a 6 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Odvádět pojistné na důchodové pojištění na xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti). Za daných a nezměněných skutkových okolností pak zaplacení pojistného za rok xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx zpět, nelze na tomto jejím postupu shledávat porušení zákona, jakož ani dohledat splnění zákonem stanovené povinnosti stěžovatelem. Pro zápočet dobx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxžují se za doby pojištění též doby zaměstnání získané podle předpisu platných před tímto dnem (§ 13 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb.). Podle ust. § 8 odst. 4 zxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxla nemocenské pojištění, přičemž k činnosti osob samostatně výdělečně činných se přihlédne jako k době zaměstnání, bylo-li zaplaceno pojistné za celxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx žalované České správy sociálního zabezpečení, jestliže nezapočetla dobu od 1. 1. do 31. 12. 1993. Zákon jednoznačně stanoví povinnost zaplatit zcela xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxo zabezpečení, není důvod, aby uváděl čísla účtů jednotlivých okresních správ sociálního zabezpečení. Této povinnosti je třeba dostát a je zřejmé, že xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx obrácení celé situace, jak činí stěžovatel, totiž v úvaze opředpokladu správnosti úkonu správního orgánu. Žalovaná Česká správa sociálního zabezpexxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxa přístupu žalované v průběhu soudního řízení, když stěžovatel navrhl postup, při němž by částku doplatil a Česká správa sociálního zabezpečení pak cexxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxt za rok 1993, přepočte jeho důchod. Jestliže k realizaci tohoto postupu nedošlo, stalo se tak proto, že stěžovatel se pokoušel tuto věc projednat se zásxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xx xtěžovatel obracel, nemá tyto věci na starosti a bylo třeba se obrátit na Pražskou správu sociálního zabezpečení přímo. V tomto ohledu soud musí dát za prxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx na shora řečeném, totiž na zákonném postupu žalované pokud jde o rozhodnutí, jež bylo předmětem žaloby, to ničeho nemění.

Kasační stížnost stěžovatxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xx xx x xxxxxxxxxx

xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xx xx xx xxxxx xx náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, protože stěžovatel ve věci neměl úspěch a právo žalované jakožto správního orgánu ve věci důchodového pojxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx