Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 9. 2000, č. j.

510/503/00-O 38/2000 Dá bylo zamítxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx

xxxxxxxxxxxxxxo-354 ze dne 4. 5. 2000 a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne 4. 5. 2000 byla žalobci uložena pokuxx xx xxxx xx xxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxona. Správní orgány obou stupňů (žalovaný pak v napadeném rozhodnutí skutek upřesnil) spatřovaly porušení povinnosti žalobce podle § 6 odst. 1 písm. fx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxx xx xxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx aniž by k tomu disponoval příslušným souhlasem okresního úřadu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. f) zákona, když odebíral od původce (nemocnice v Českých Budějxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxdce, xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx ke zneškodnění oprávněné firmě. Ve vztahu k výši pokuty uvedl správní orgán I. stupně (a žalovaný se s tímto odůvodněním ztotožnil),

že vzhledem ke skuxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxci tohoto rozmezí. Zároveň inspekce přihlédla i k tomu, že se jedná o velkou odbornou firmu zabývající se nakládáním s odpady, a ne o drobného provozovatxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxovníku České inspekce životního prostředí v Českých Budějovicích, uvedl žalovaný, že předmětem přezkumu není jednání či chování pracovníka prvoinsxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxponuje.

Žalobce v podané žalobě především namítal, že se odvolací orgán nevypořádal s tou námitkou, že se na řízení a projednávání věci opakovaně podxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxům řízení zjevně nepřátelský poměr a zaujatý vztah. Podjatost tohoto pracovníka spatřoval v tom, že dne 22. 11. 1999 nazval žalobce "překupníkem nebezxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xx xxx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxvotního prostředí v Českých Budějovicích bez vědomí a souhlasu přítomných účastníků nahrával na diktafon předmětné jednání, čímž se dopustil porušexx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xx x xxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xracovníka“. Žalobce pak dále zpochybňoval nestrannost a korektnost v postupu obou správních orgánů spočívající v tom, že v obou rozhodnutích je zkresxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx6 (nové rozhodnutí obsahující souhlas bylo v souladu se zákonem získáno dne 29. 9. 2000 a nabylo právní moci dne 6. 10. 2000). Obsáhle dovozoval, že se nedxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxl sběr a výkup odpadů, ale tyto odpady přepravoval do spalovny E., k čemuž nemusel mít podle § 5 odst. 5 zákona o odpadech souhlas. V tomto směru poukazoval xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxxl dále, že ačkoliv bylo správní řízení o uložení pokuty zahájeno již dne 8. 10. 1999, přesto dne 7. 4. 2000 bylo zahájeno správní řízení znovu, což způsobuxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxx xxxxxxx xxxná o velkou odbornou firmu. Navrhoval, aby byla odložena vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu o uložení pokuty a aby rozhodnutí obou správních oxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxlobce o odklad vykonatelnosti rozhodnutí žalovaného zamítnuta.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popsal průběh dosavadního správního řízení a sxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxce neprováděl přepravu odpadů z nemocnice v Českých Budějovicích do spalovny E., nýbrž sběr a výkup odpadů xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxx x9. 9. 1999, lze však konstatovat, že i ve dnech 19. 8. a 10. 9. 1999. Dále uvedl, že sdělení č. j. 2/OH/2400/00/Jo-300 ze dne 7. 4. 2000, označené jako "Uložexx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx uvedl, že dotazem u hlavního inspektora nezjistil, že by odvolatel podal oznámení o skutečnostech nasvědčujících vyloučení pracovníka ve smyslu § 10 xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx na skutečnost, že Ing. O. rozhodoval jako vyloučený pracovník správního orgánu. Připojil oznámení ze dne 12. 4. 2000 adresované České inspekci životnxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxání na diktafon bez jeho vědomí a souhlasu, odpověď tohoto orgánu ze dne 28. 4. 2000 a další korespondenci ze dne 14. 4. 2000 a 3. 5. 2000.

V daném případě jxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxze. Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy jako soud prvního stupně. Podle ustanovení x xxx xx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx zákona, dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Nejvyšší správní soud podle uvedené části zákona v řízení dále postupovax x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxuhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnutí bez jednání, neboť Ministerstvo životního prostředí nemělo zájem na objektivním a spravedlivém rozhodnutí. xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x x x xx xx xx

x xxxxxx xxxxxxxxx xxxsu bylo zjištěno, že správní řízení se žalobcem o uložení pokuty za porušení povinnosti § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 125/1997 Sb. (přípisem ze dne 27. 1xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxská inspekce životního prostředí žalobci pokutu ve výši 65 000 Kč podle § 39 odst. 3 písm. b) zákona č. 125/1997 Sb. zákona o odpadech (dále jen zákon) za xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx a jedná tak, že vzbuzoval a vzbuzuje oprávněné podezření, že má na uložení pokuty eminentní zájem a jeho volnost úvahy v hodnocení důkazů a při rozhodováxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx námitce žalobce ve vztahu k Ing. O. se však v rozhodnutí nevyjádřil. Ve spise je pak (kromě dalších listin) založeno zahájení správního řízení ze dne 7. 4x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xe věci uložení pokuty podle § 39 odst. 3 písm. b) zákona č. 125/1997 Sb. ve znění zákona č. 37/2000 Sb. Rozhodnutím ze dne 4. 5. 2000, č. 2/OH/2929/00/Joxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxobce pak bylo vydáno dne 15. 9. 2000 rozhodnutí žalovaného, jímž bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu potvrzeno, jak je již uxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx řádu. V obsáhlých námitkách opakoval mj. i to, že se na řízení a projednávání věci opakovaně podílel evidentně podjatý pracovník Ing. J. Ol. Podáním ze dxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx v daném případě byly splněny podmínky pro zahájení mimoodvolacího přezkumného řízení, neboť po projednání věci dospělo k závěru, že napadené rozhodnxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxu, který ukládá účastníku řízení oznámit správnímu orgánu skutečnosti nasvědčující vyloučení pracovníka správního orgánu, jakmile se o nich doví. Tx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxky podjatosti pracovníka prvoinstančního orgánu.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, předcházející jeho vydání a dospěl k závěrxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx

xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxní a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z proxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x§ 9 odst. 2 správního řádu).

Podle § 10 správního řádu oznamuje účastník řízení správnímu orgánu skutečnosti, nasvědčující vyloučení pracovníka xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxx

xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx, ten správní orgán, jemuž byly důvody vyloučení oznámeny; jestliže bylo rozhodnuto, že pracovník správního orgánu je vyloučen, učiní tento orgán opaxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx

x xxxxxxxxx xxxxxvá, že jde-li o námitku podjatosti vznesenou účastníkem správního řízení, je správní orgán povinen o takové námitce rozhodnout formou rozhodnutí vydxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxen není. Správní orgán rozhodující o námitce podjatosti, má právo činit v řízení o vyloučení nezbytná procesní opatření – jako např. vyžádání potřebnýxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxnovení § 12 odst. 2 správního řádu, které sice vylučuje podání samostatného odvolání proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka z řízení, ale výslovně hxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xznesená námitka podjatosti způsobuje, že v řízení o věci samé nesmí být takovým pracovníkem správního orgánu, proti němuž byla námitka podjatosti vznxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxzhodnutí o věci samé, a jestliže bylo rozhodnuto, že takový pracovník je vyloučen, musí být na místo něj určen pracovník jiný. Podmínkou, za níž může být xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxé nebylo ještě rozhodnuto. Zákon tuto podmínku výslovně nestanoví, avšak je-li námitka podjatosti vznesena, je pracovník, jemuž projednání a rozhodxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxla námitka podjatosti vznesena v průběhu správního řízení, a to poprvé v odvolání žalobce ze dne 17. 12. 1999, které podal protirozhodnutí České inspekxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxředí v Českých Budějovicích jako námitku podjatosti, ale z obsahu odvolání v části II. bod 2 je zcela zřejmé, že žalobce má pochybnosti o nepodjatosti toxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx a jeho volnost úvahy v hodnocení důkazů a při rozhodování o výši ukládané pokuty je takřka bezbřehá.“ Zcela jednoznačně pak byla námitka podjatosti proxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxdí v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2000, kde pod bodem III. již žalobce konkretizuje i důvody, pro něž dovozuje pochybnosti o nepodjatosti výše uvedexxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxmo odvolací řízení ze dne 23. 10. 2000 adresovaném Ministerstvu životního prostředí). Žalovaný měl o této námitce rozhodnout, a to dříve než vydal rozhxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxst napadeného rozhodnutí o věci samé, zrušit rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

Nejvyšší správní sxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxož žalovaný zřejmě dovozuje, že o této námitce podjatosti nebylo třeba rozhodnout (žalovaný se blíže k této otázce nevyjádřil). Z výše uvedeného zcela xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxvaně, a že o ní nebylo žalovaným rozhodnuto.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení spočíxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx 9. 2001 - § 11 odst. 1 písm. a), k), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 9 odst. 3 písm. f) této vyhlášky] a náhrada hotových výdajů 3 x 75 xx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxtila na nákladech řízení celkem 4225 Kč do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).