3 As 181/2017 - 78

Ochrana hospodářské soutěže a veřejné zakázky

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (5)
Judikatura (7)
x xx xxxxxxxx x xx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D. v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlex xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. 1. 2015, č. j. ÚOHS-R347/2014/VZ-27811/2014/321/KKŘ, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x xxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx
xx x x x x x x x x x á
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajskéxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx a potvrzeno usnesení žalovaného ze dne 30. 9. 2014, kterým byla žalobci uložena podle § 53 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, povinnost předxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx x
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxrná a Charvatská Nová Ves.“
[2] Při posuzování věci vycházel krajský soud z následujících skutečností. Usnesení žalovaného ze dne 30. 9. 2014 bylo vxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxžel notářský zápis ze dne 7. 8. 2014, jímž bylo osvědčeno, že zaměstnanec zadavatele předal žalobci listiny, které tvoří úplnou dokumentaci k soutěži o xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxnému zjištění stavu věci. Podle názoru soudu pak ze žádných skutečností, o nichž by žalovaný prokazatelně věděl nebo měl vědět, neplyne, že by byl postaxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxlo řádně označeno správní řízení, v němž byla rozhodnutí vydána, dostatečně zjištěny okolnosti, za nichž měl žalobce listiny převzít, a že se správní oxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxištěna právní úprava, která by mohla odůvodňovat odmítnutí svědecké výpovědi, a také skutečnost, zda má žalobce požadované listiny vůbec ve své dispoxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx Nejvyšší správní soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku) dospěl krajský soud k závěru, že rozhodnutí předsedy žalovaného je zákonné.
[4] xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxů (dále jen „).
[5] Konkrétně opětovně namítal, že napadené správní rozhodnutí nemělo zákonnou náležitost podle § 68 odst. 2 správního řádu, xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxsouzení právní otázky. Stěžovatel má navíc za to, že na věc je nutno vztáhnout principy trestního řízení, neboť stěžovateli byla uložena povinnost v roxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxek tak, jak požaduje
judikatura
Nejvyššího správního soudu. Náležitosti správního rozhodnutí přitom není možno dotvářet, a tím méně měnit, soudem v xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxstupci zadavatele (zde dokonce jeho koncipientovi), ač podle § 436 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikají ze zastoupení práva a pxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xomto bodu je tedy napadený rozsudek založen na nesprávném právním posouzení věci.
[7] Podle názoru stěžovatele se pak krajský soud nevypořádal ani s xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxěži, ani jak to zjistil. Přitom sám žalovaný v meritorním rozhodnutí ve věci samé ze dne 20. 2. 2015 výslovně uvedl, že
„ Přestože
jsou v notářském zápisu xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxlze ověřit rozsah a obsah písemností označených
v tomto zápisu jako zadávací dokumentace, tedy to, zda skutečně obsahuje souhrn všech dokumentů v lisxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx
x
xxxx pro přezkoumání tvrzení zadavatele tedy potřebuje přezkoumat kompletní
dokumentaci soutěže o návrh, včetně obsahu listin, kdy nemůže být dostačujxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xotářským zápisem je kompletní, avšak bez ohledu na to uložil stěžovateli vykonatelným rozhodnutím povinnost vydat právě kompletní dokumentaci. Tutx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxvaným nezjistil rozhodnou okolnost spočívající v tom, že stěžovatel převzal předmětnou dokumentaci v rámci výkonu advokacie a že na něj dopadá povinnxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xaměstnance, v daném případě na stěžovatele, jenž je advokátním koncipientem. Krajský soud navíc zatížil svoje úvahy na toto téma vnitřním rozporem, xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxasně však uvedl, že tuto listinu nemusel jako substitut advokáta získat při poskytování právní služby klientovi. Napadený rozsudek je tak i v tomto bodx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxhybnění výzvy k vydání předmětných listin. Správní řád však stěžovateli žádný takový postup mimo uplatnění řádného opravného prostředku nenabízí. xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx a vynutitelnou povinnost stěžovatele, a výzvu jako procesní úkon, jejíž nesplnění může mít za následek pouze pořádkovou pokutu.
[10] Pokud krajský xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx
xxx analogiam
a uzavřít, že pokud měl žalovaný pochybnosti o důvodech, pro které stěžovatel odmítl vydat předmětné listiny, bylo jeho povinností konkrxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxkaci a uvedený důvod pak posoudit.
I v této souvislosti krajský soud namísto toho, aby posoudil zákonnost a správnost napadeného správního rozhodnutxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxvaný rozumně předpokládat a jaký zájem mohl mít stěžovatel ve vztahu k jeho klientovi. Krajský soud tím, že v napadeném rozhodnutí konstruuje povinnosxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx je rovnost účastníků.
[11] S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a věc vrácena tomutx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx se se závěry napadeného rozsudku. V replice k vyjádření žalovaného setrval stěžovatel na svých námitkách.
[13] Nejvyšší správní soud přezkoumxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx x xx xosouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil námitky týkající se nepřezkoumatexxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx i bez návrhu stěžovatele (§ 109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.). Teprve je-li napadené rozhodnutí vyhodnoceno jako přezkoumatelné, může se soud zxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx
[15] Obecně je možno uvést, xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxh důvodů soud žalobu zamítl a jaké skutečnosti považoval za rozhodné. Je také nutno dodat, že podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu axx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxrov. rozsudky ze dne ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 – 19, či ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 - 130), což krajský soud v projednávané věci nepochybnx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx jaké listiny převzal, zda se jednalo o kompletní dokumentaci o soutěži o návrh, a jak žalovaný zjistil, že takovou dokumentací stěžovatel disponuje. S xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxsační stížnosti cituje část napadeného rozsudku, týkající se této argumentace, a s jejím obsahem věcně polemizuje.
[17] K samotné skutečnosti, že žxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxožil, aby předložil právě kompletní dokumentaci, Nejvyšší správní soud uvádí následující. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný stěžovateli uložxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx
x x xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxstin, snažil reflektovat skutečnost uvedenou v notářském zápisu, že zaměstnanec zadavatele předal stěžovateli
„listiny, které dle jeho prohlášení xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxadený rozsudek v části dotýkající se uvedené problematiky nepřezkoumatelný.
[18] Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že krajský soud nepřípustně odůvxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxje. Již ze skutečnosti, že žalovaný předmětné usnesení vůbec vydal, vyplývá, že jeho vydání považoval za přípustné. Předseda žalovaného nadto na straxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxx xx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxdované listiny (…) nejsou
ani utajovanou informací chráněnou zvláštním zákonem, ani jejich předložením nedojde k porušení státem
uložené nebo uznxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxodnění, nýbrž vylíčení skutečností, které z odůvodnění plynou.
[19] Souhlasit pak nelze ani s tvrzením o vnitřním rozporu úvah krajského soudu o povxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxtinu nemusel jako substitut advokáta získat při poskytování právní služby klientovi, nelze považovat za vnitřně rozporný za situace, kdy soud dovodixx xx
xx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxuje.“
(k tomu viz předchozí odstavec).
[20] Lze tedy uzavřít, že napadený rozsudek netrpí vadou nepřezkoumatelnosti [§ 103 odst. 1 písm. xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xoud nesprávně posoudil právní otázky, neboť nezaznamenal, že v napadeném správním rozhodnutí absentovala zákonná náležitost podle § 68 odst. 2 správxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx, že
[v]
e výrokové části se uvede řešení otázky,
která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků poxxx
x xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xrávnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede
lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxx xxxxxx; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.“
[23] K členění a náležitostem výrokové části správního rozhodnutí se zdejší soud vyjádřil již ve svém xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxokové části je označen orgán, který jako
věcně příslušný ve věci rozhodl; poté jsou v ní označeni účastníci řízení podle § 27 odst. 1 [správního řádu], kxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxch zástupci; poté je v ní uvedena vlastní právní otázka, která je předmětem
řízení (…); dále jsou uvedena příslušná ustanovení právních předpisů, na jxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
příslušný správní orgán rozhodl o předmětu řízení. Výrok rozhodnutí musí být přitom jasný, srozumitelný, přesný
a určitý, neboť pouze ten (na rozdíl xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxnností. Je tedy třeba odlišit ,výrok'
jako nejdůležitější součást správního aktu (většinou i vhodně graficky oddělený, zpravidla mezi slovy ,rozhoxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxdstavuje překážku věci rozhodnuté a v případě nepravomocného rozhodnutí
překážku
litispendence
a umožňuje řádné právo na obhajobu (…). Ve výrokovx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxní účastníků řízení a příslušná ustanovení právních předpisů, na jejichž základě bylo vydáno
rozhodnutí), které se obecně nazývají záhlavím či návěxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxlacímu právnímu orgánu povinnost specifikovat předmět správního řízení totožným slovním spojením, kterým jej označil správní orgán I. stupně. Podlx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxx xxx xe třeba opětovně zdůraznit závěr zdejšího soudu učiněný ve shora citovaném rozsudku, podle něhož je nutno odlišovat
„výrok“
od
„výrokové části rozhoxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxo soudu sp. zn. II. ÚS 583/2003, kde je uvedeno, že
[v]
ýrok
rozhodnutí přitom obsahuje autoritativní řešení otázky, která je předmětem řízení, kdy v txxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxahové stránce jasný, srozumitelný, přesný a určitý, aby mohl být závazný
a vykonatelný.“
).
Jak přitom uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního sxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxí na záhlaví (návětí) a výrok (
enunciát
), zákon výslovně nestanoví.“
[26] Je tedy čistě na příslušném správním orgánu, jakým způsobem správní řízxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xx, že v nyní posuzovaném případě správní orgány tomuto požadavku dostály. Ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí je uveden den zahájení správníhx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxna povinnost stěžovatele. Rozhodnutí předsedy žalovaného pak ve výrokové části obsahuje obdobné informace jako rozhodnutí prvostupňové, přičemž jx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxedmětné usnesení potvrzeno a rozklad zamítnut.
Uvedenou námitku stěžovatele tak Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou.
[27] Nejvyšší sxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxumávaná rozhodnutí vydána ve správním řízení, jehož předmětem je potenciální správní delikt klienta advokáta – školitele stěžovatele, nejednalo se x
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xízení.
[28] Stěžovatel také namítá, že povinnost k předložení dokumentace byla nesprávně uložena zástupci zadavatele (zde dokonce jeho koncipxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx
xx
xx
xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxnikají práva
a povinnosti přímo zastoupenému. xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx je oprávnění zástupce právně jednat za zastoupeného, přičemž toto právní jednání zavazuje přímo zastoupeného. S tvrzením, že měly být dokumenty požaxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx neztotožňuje. Ze správního spisu totiž vyplývá, že uvedené dokumenty byly po zadavateli požadovány opakovaně, nicméně zadavatel dokumenty nepředlxxxx x xxx xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxrávního řádu požadoval dokumentaci po stěžovateli, neboť právě on měl v držení listinu potřebnou k provedení důkazu. Uvedenou námitku tak Nejvyšší sxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxšší správní soud uvádí následující.
Podle § 438 občanského zákoníku platí, že
[z]
ástupce jedná osobně. Dalšího zástupce může pověřit, je-li to se zxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxzat na komentářovou literaturu (viz Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014), kde sxxxxx xx
x
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
včetně případné odpovědnosti za újmu způsobenou zastoupenému nikoli řádným zastoupením, na substituta.“
[31] Dále se k problematice substitučxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx
x
xxx
xxxxxxx xxxxxxx
účastník udělil plnou moc (§ 25 odst. 1 a § 28 odst. 1 o. s. ř.), je oprávněn se dát zastupovat jiným advokátem
nebo, s výjimkou případů, v nichž je zastoupxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx Advokát je tedy oprávněn
zmocnit jiného advokáta, popřípadě advokátního koncipienta nebo svého zaměstnance (tzv. substituta), aby místo
něho zasxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx) zastupování účastníka - obdobně jak je tomu v hmotném právu
(srov. § 33a obč. zák.) - zřejmé, že tzv. substitut vystupuje v občanském soudním řízení txx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx x xx z jeho procesních úkonů vznikají procesní práva a povinnosti přímo účastníku. Na uvedeném
závěru nic nemění to, že odpovědnost za poskytnutí právnícx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xdyby je učinil advokát), i kdyby případně nerespektoval pokyny advokáta, který ho dalším
zastupováním pověřil (zmocnil), neboť jakákoliv vnitřní oxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx x xxx xxčanského zákoníku, resp. udělení substituční plné moci, je tedy
delegace
práv a povinností ze zástupce na substituta, přičemž substitut v takovém přxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxtituta automaticky plyne, že nabyl listiny pro svého školitele. Je sice pravdou, že stěžovatel nemohl zastupovat město Břeclav jako klienta přímo, jexxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxné moci.
[33] V nyní projednávané věci nadto jmenovaný advokát udělil substituční plnou moc stěžovateli, aby jej
„v plném rozsahu zastupoval při xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxících se věci zadavatele. Tímto způsobem udělená substituční plná moc tak nemůže jednoznačně svědčit o tom, že byly předmětné dokumenty jmenovanému axxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxm, které spočívaly v nakládání s ní. Správní spis přitom neobsahuje žádný důkaz, který by osvědčoval, že stěžovatel dokumentaci jmenovanému advokátoxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx nezjistil rozhodnou okolnost spočívající v tom, že stěžovatel převzal předmětnou dokumentaci v rámci výkonu advokacie, a tedy že stěžovateli brání v xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx vztahuje i na smlouvy a jiné listiny, které advokát převzal v souvislosti s poskytováním právních služeb. Podle § 53 odst. 2 správního řádu pak předložxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxepřít (§ 55 odst. 2 až 4 téhož zákona).
[36] Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii však také platí, že „[a]
dvokát je povinen chránit
a prosazovat práxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxému orgánu nebo protistraně
při poskytování právní služby. Zde je naopak advokát povinen uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého
přesvědčení poxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x vybranou judikaturou. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxka (viz § 50 odst. 3 správního řádu). Z dikce zákona tak plyne povinnost správního orgánu vyžádat si pro posouzení věci veškeré podklady, na základě kterxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxstníka řízení, či nikoli. Samotné usnesení (resp. výzva správního orgánu k předložení určitých listin) tak nemůže být nepřípustné jenom z toho důvodux xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013). Pokud správní orgán usnesení vydá, povinná osoba tedy musí následně posoudit, zda existuje důvod k oxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxepřít (viz Vedral, J. Správní Řád. Komentář. Praha: Polygon, 2012). Nepřípustné tak může být pouze donucování povinného k součinnosti (např. uloženíx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx pokud
„měl žalobce za to, že by bylo v rozporu
s jeho povinnostmi (tu advokátního koncipienta na základě povinností plynoucích ze zákona o advokacii) lxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx oprávněn výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4 správního řádu), a pak by bylo
na žalovaném, jak s odepřením předložení listiny poté, co učinil výzvu podle § 5x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx v napadeném rozsudku stěžovateli předkládal, vyplývá právě z § 53 odst. 2 správního řádu. Ostatně ze správního spisu se podává, že stěžovatel se mj. v roxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx žalovaného na tuto námitku stěžovatele v rozhodnutí o rozkladu reagoval a měl za to, že u stěžovatele nejsou zákonné předpoklady pro odmítnutí předložxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxcné správní rozhodnutí a výzvu jako procesní úkon. Skutečnost, že krajský soud namísto slova
„usnesení“
užívá označení
„výzva“
ještě neznamená, že txx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxa
„rozhodnutí“
nebo
„usnesení“
, může být postupováno neformálně (tzn. za využití prostého přípisu). Ve formě rozhodnutí či usnesení je pak výzva vydxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxi tato kasační námitka tak není podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodná.
[41] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx
xx xxxx
x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxh řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu náxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxy překračující rámec jeho běžné administrativní činnosti. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx
x xxxx xxx xx xxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx