Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 6. 2016 domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2016, čj. MV-163811-4/SO-2014, jímž bylo zamítnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx x 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě kterého bylo správní řízení o žádostx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Žalobkyně v xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxnnosti odvolacího orgánu, jeho rozhodnutí odporovalo požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 správního řádu, definujícím požadavky na odůvodnění rozhoxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxvědčena, že v tomto smyslu pak žalovaná rovněž opomenula zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyplývá ze zásady materiální pravdyx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx podmínky pro výkon jejich činnosti, zejména tedy základní zásady činnosti správních orgánů deklarované v § 2, § 3 a § 4 správního řádu. Žalobkyně poukxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxosti zejména pro rozpor s § 3 správního řádu. Bylo třeba namítnout, že odvolací správní orgán se přitom nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou směxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx

xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxního orgánu prvého stupně následně aprobovaný odvolacím správním orgánem pokud jde o vyhodnocení otázky oprávněnosti podané žádosti o dlouhodobý poxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxst. 1 a § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců a v konečném důsledku dospěly ke zjevně nespravedlivému rozhodnutí. Žalobkyně dále připomenula, že xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xohoto důvodu, tak žalobkyně požádala o prominutí zmeškání lhůty, neboť hospitalizace její matky byla skutečností na její vůli nezávislou, která jí znxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xevyhověly a žádost o dlouhodobý pobyt zamítly. Učinily tak s odkazem na skutečnost, že účastník řízení je vlastně v době podání žádosti způsobilým k práxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx

xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x domnívala se, že v tomto ohledu se jednalo o přepjatý formalismus a též o tzv. sofistikované odůvodnění zjevné nespravedlnosti. Správní orgány nepostxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxtický postup, kterého se správní orgány obou stupňů v projednávané věci dopustily. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účex x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxávními státy. Ústavní soud rovněž několikrát uvedl, že z pohledu ústavněprávního je nutno stanovit podmínky, při splnění kterých nesprávná aplikace xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x následujících okolnostech: základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují kompxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxcipy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě (např. nález sp. zn.: III. ÚS 150/99, Sbírka nálezů x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxividuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okoxxxxxx xxxxx xxx x xxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxkyně se přitom domnívala, že právě takovéto odůvodnění resp. výklad, který provedly správní orgány, aby ospravedlnily zjevně nesprávný a nepřiměřenx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx

xxxobkyně dále namítala též nepřiměřenou přísnost a nesprávnost postupu nalézacího správního orgánu následně aprobovanou odvolacím orgánem odkazem nx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxně, pokud jde o skutečnost, že žalobkyně nebyla plně způsobilá k právním úkonům v době podání žádosti. Žalobkyně se domnívala, že se nalézací správní orxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx

xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxánu prvého stupně bylo zcela zjevně nepřiměřené z hlediska jejich dopadů do soukromého a rodinného života žalobkyně. Žalobkyně se domnívala, že požadxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxplicitně stanoven u každého jednotlivého důvodu pro rušení pobytového oprávnění. Požadavek přiměřenosti rozhodnutí vyplývá z nadzákonných právnxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxopské úmluvy o lidských právech, či čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Žalobkyně považovala rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a žalované za rozpoxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxx xxxx xxvněž napadené rozhodnutí žalované i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně v rozporu. V souladu s tímto názorem se tedy žalobkyně domnívala, že přixxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxla evidentní. Žalobkyně je nezletilým dítětem, které v ČR má celou nejbližší rodinu a navštěvuje zde školu.

Vzhledem ke všemu výše uvedenému žalobkynx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě konstatovala, že námitky uvedené v podané žalobě byly téměř shodné s námitkami uvedenými v odvxxxxxx x xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx řádně vypořádány, a ve zbylém uvedla následující.

Žalobkyně namítala, že žalovaná nedostatečně přezkoumala prvoinstanční rozhodnutí dle § 89 odstx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x x x x xx xxxxx x xxxxvního řádu a dále zásadě materiální pravdy. K této námitce žalovaná uvedla, že není důvodná. Žalovaná k tomuto konstatovala, že je přesvědčena, že ze stxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxdněno, je z něj zřejmé, z jakých podkladů xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxání. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a není tak nepřezkoumatelné ani nezákonné.

Závěrem žalobkyně namítala, že se správní orgán I. stupněx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xe není důvodná. Žalovaná konstatovala, že usnesení o zastavení řízení je rozhodnutím procesní povahy, správní orgán I. stupně proto nebyl povinen zkoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxy silné rodinné vazby, neboť Komise z informačního systému zjistila, že žádní přímí příbuzní žalobce v současné době neměli v České republice povolení x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x. stupně, který zastavil správní řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky

za účelem společného soužití rodinxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxdem dne 19. 4. 2017 setrvala na dosavadních tvrzeních uvedených v žalobě. Mimo jiné zástupkyně žalobkyně odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. xx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx

V souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve zxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxě rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

Dle § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizincx x

xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x

xxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx

Ze sxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxt o prominutí zmeškání lhůty k podání žádosti, a to z důvodu, že nevěděla, že došlo k uplynutí doby víza. Žalobkyně pobývala na území ČR na základě víza k poxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xádost podat nejpozději do 9. 9. 2011. Dne 2. 12. 2011 žalobkyně doplnila podklady k žádosti, a to žádost o prominutí zmeškání lhůty, jelikož matka žalobkxxx xxxx x xxxx xx xxx xx xxxx xx xxx xx xxxx x xx xxx xx xxxx xx xxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx neuroložky. Na potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti je doporučen domácí klid na lůžku. Správní orgán I. stupně dne 24. 9. 2014 vydal usnesexx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx k tomu nebyla oprávněna. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že doloženou pracovní neschopnost matky žalobkyně nelze podřadit dle § 47 odst. 1 zákona o pxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xtupně uvedl, že v době podání žádosti dosáhla žalobkyně již 16 let, tudíž dle § 178 zákona o pobytu cizinců byla způsobilá k právním úkonům a mohla si onu žáxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx uvážil následovně. Jelikož správní orgán I. stupně usnesením ze dne 24. 9. 2014 řízení o žádosti zastavil a žádost meritorně neprojednával, bude se soux xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxude, zejména z důvodu hospodárnosti řízení a také z důvodu, že nejsou pro tuto záležitost .

Vzhledem k uvedenému soud odkazuje na rozsudek zxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxx

x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxy je zákonem podložené rozhodnutí žalované, ale zejména rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zastavení řízení ve věci žádosti žalobkyně o vydání poxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx, která byla projednávána před zdejším senátem dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30A 103/2016, a na kterou odkázala zástupkyně žalobkyně v průběhu jednání. Nicméxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxnost se týká časové posloupnosti běhu lhůt. Žalobkyně byla nositelkou víza k pobytu nad 90 dnů od 14. 5. 2011 do 23. 9. 2011 a její bratr (viz uvedený rozsudxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx platnosti víza a do doby, kdy lze nejpozději podat žádost dle § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Tato skutková odlišnost svým způsobem ovšem nemohla odxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx

x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxuje zásadní problém v tom, že u správního orgánu I. stupně rozhodovací důvod leží na okolnostech, které měly, podle tvrzení matky žalobkyně, ospravedlxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xlouhodobému pobytu do 9. 9. 2011. V této době dovršovala 16 let. Ve skutečnosti žádost o povolení k dlouhodobému pobytu byla podána až 17. 10. 2011, ale nixxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxdnutí správního orgánu I. stupně, potažmo i rozhodnutí žalované je vnitřně rozporné. Na jedné straně správní orgány konstatují, že žalobkyně byla dle x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxní uvádí, že: „ v

Tento závěr správní orgán I. stupně činí za situace, která je více méně odvozována toliko z pouhého data nxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx

xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xalšími okolnostmi, např. jazykovou kompetencí, znalostí zdejší situace, eventuálně dřívějšími pobyty a tím, zdaje žalobkyně schopna projevit svou xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx

x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxví, že: xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx Můžeme říci, že právní úprava je téměř shodná, pouze dikce byla zaxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x soudním řádu správním nebo v občanském soudním řádu.

Dle názoru soudu ovšem nelze vyvodit z ustanovení § 178 zákona o pobytu cizinců to, co dovodil spráxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx s tímto nesouhlasí, na toto ustanovení nelze takovým způsobem hledět. Zákonná dikce k 31. 12. 2013 zní, že xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xa uvedeným věkem věta končila. Tedy věta xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxe „ Čili soud rozumí § 178 zákona o pobytu cizinců tak, že i když je cizinec starší 15 let, xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx

xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxá, že musí být kumulativně splněny všechny podmínky uvedené v předmětném

ustanovení, tedy nepostačuje jen minimální věk 15 let, aleje nutné, aby cizixxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx správní orgány si toto ustanovení vyložily tak, že ke způsobilosti k právním úkonům postačuje pouze dosažení věku 15 let a automaticky se cizinec považxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx

xxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx zjištěnému skutkovému stavu týkajícího se způsobilosti k právním úkonům žalobkyně k podání žádosti, by se měl správní orgán zajímat, zda i přes věk, ktxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxka tedy byla jaksi rozhodnuta předběžně a jednoznačně, že dosažený věk zakládá způsobilost k právním úkonům žalobkyně k podání takovéto žádosti.

Dle xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx rozhodnutí přímo uvedla „

x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxdu za ní podává žádost její zákonný zástupce, nemůže správní orgán bez dalšího takovouto žádost vyřídit procesně. Není to cizinka v tomto případě, ale sxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx podat si takovouto žádost sama, a neakceptuje žádost podanou její matkou, tak správní orgán si měl sám posoudit a odůvodnit, proč má za to, že cizinka je v xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx základě § 169 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, který stanoví, že: xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx poskytuje i § 29 odst. 3 správního řádu o procesně nezpůsobilých účastnicích řízení, který se aplikuje Uvedené ustanovení stanoví, žxx x

xxxx xxxx xxxxxx že jestliže lze předpokládat, že někdo není schopen projevit svou vůli a samostatně jednat, nutně by pro něj muselo být o to těžší prokázat svou neschopnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxátit zpátky žalobci, ale jestliže taková situace nastane, je důkazní břemeno o tom, zda cizinec je schopen nebo není schopen projevit svou vůli nebo samxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx

x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx v

xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx se v podstatě přesouvají na stranu matky žalobkyně jako zákonné zástupkyně a posuzují, zda je na její straně překážka, která by ve smyslu § 47 odst. 1 zákoxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xodání takovéto žádosti.

Správní orgán I. stupně ve svém usnesení uvedl, že: x x x

xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx v v

v

xyto skutečnosti jsou vyhodnocovány ve vztahu k matce žalobkyně a jsou v podstatě vkládány k tíži samotné žalobkyně. Tedy v řízení, kde se vyskytuje účasxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xrávním úkonům a tedy podat žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, ale na druhé straně se předpokládá, že takto způsobilá není, protože se akcepxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxci řízení. Tato vnitřní rozpornost byla pro soud nepřeklenutelná a vytvořila překážku ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., která zakládá nesrozumitxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

Vzhledem k výše uvedenému soud zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení (§78 odst. 1 s. ř. s.) a jelikož daná věc není řešitelná toliko odvolací instaxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxvané k dalšímu řízení. Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxh neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem ve výši skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žaloxx xx xxxx xxxxxxx xx x xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xo 3.100,- Kč/úkon, a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300,- Kč/úkon podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odxxx x x x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxn Za úkony právní služby oceněné plnou výší se považují převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast ujednání soudu dne 1xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xodle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízenx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxx x x xx xx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x x xx xx ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat).