xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx x C 123/2000-55, zamítl žalobu, aby soud určil, „že B. H., nar. 13. 4. 1930, zemřelý 2. 10. 1998 byl ke dni úmrtí výlučným vlastníkem řadové garáže na st. p. čx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx

xxxx xxxxxxx xxupně vyšel ze zjištění, že kupní smlouvou z 24. 10. 1994 B. H. prodal označené nemovitosti žalovaným za kupní cenu 20 000,- Kč. Právní účinky smlouvy nastxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxostí zapsáni žalovaní. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 24. 2. 1976, sp. zn. P 67/69, byl B. H. zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům.Txxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxvněn jednat ústně a písemně s úřady a jinými orgány, a rozsudkem ze 6. 8. 1996, č. j. P 50/87-154, byl zamítnut návrh B. H. na úplné vrácení způsobilosti k prxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxu dědici zemřelého B. H. Na podkladě těchto zjištění dospěl k závěru, že žalobci jsou v tomto sporu věcně legitimováni a že s ohledem na probíhající řízenx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx z 24. 1. 1979 byla B. H. vrácena způsobilost k právním úkonům, neboť pokud jím byl omezen ve způsobilosti jednat před soudy a úřady, šlo o omezení ve způsobxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx. 10. 1994 nebyl shledán.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce A) rozsudkem ze dne 20. června 2001, č. j. 26 Co 193/2001-68, rozsudex xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxtastru nemovitostí jako vlastníci sporných nemovitostí a žaloba proto nemůže směřovat než proti nim. Omezení B. H. tak, že není oprávněn jednat s úřady x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx jinak, než že jím byla B. H. vrácena způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu“. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudnxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxkoníku a nelze proto na ně užít právní úpravu obsaženou v ustanovení § 10 odst. 2 občanského zákoníku“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxu účinků rozsudku soudu o změně původního rozsudku o zbavení způsobilosti k právním úkonům, když změna měla spočívat ve skutečnostech, které jsou podlx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx. Jestliže změna provedená rozsudkem z 24. 1. 1979 je neúčinná, pak je tento rozsudek celý neúčinný a původní rozsudek o zbavení B. H. způsobilosti k právxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xvědčí i rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z 27. 12. 1993, jímž byl schválen úkon opatrovníka B. H., který za B. H. uzavřel 21. 10. 1993 kupní smlxxxx x xxxxxxx xxxx xx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx k dalšímu řízení.

Žalovaní se ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku oxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxvomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění přexxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxa v úvahu přípustnost dovolání jen podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na řešení právní otázky, jaké právnx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxěna jednat s úřady a jinými orgány. Protože rozhodnutí odvolacího soudu řešilo právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx. c), odst. 3 OSŘ].

Dovolací soud proto přezkoumal dovoláním napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘv mezích dovolatelem uplatněných dovolacíxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xod č. 34/1985, zaujal právní názor, že „ve výroku rozsudku, jímž je ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 o. z. a § 12 odst. 2 zák. práce omezována způsobilost xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxadně podle ustanovení jiných právních předpisů, občanskoprávní vztahy mezi občany navzájem a mezi občany a organizacemi, a se zřetelem k právním úkonxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxm občana ve způsobilosti k právním úkonům ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 o. z. a § 12 odst. 2 zák. práce je spojeno i omezení procesní způsobilosti občaxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx při řešení dané právní otázky. Soudy ve výroku rozsudku, kterým omezují podle § 10 odst. 2 ObčZ, popřípadě podle § 12 odst. 2 zák. práce, fyzickou osobu xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxhy podle ustanovení občanskoprávních (včetně vztahů obchodních) a pracovněprávních, pro jejichž řešení je v případě sporu dána pravomoc soudu, z čehxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxonům zcela nezpůsobilé a v těchto právních úkonech za ně jednají jejich zákonní zástupci (§ 26 ObčZ). K ostatním právním úkonům (k právním úkonům nad rámxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxpci. Z toho lze tedy dovodit, že každým rozsudkem soudu, jímž dochází k omezení způsobilosti k právním úkonům a kterým jsou vymezeny právní úkony, k nímž xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxk je ke všem ostatním právním úkonům způsobilý. Z této úvahy pak logicky vyplývá, že byť rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 24. 1. 1979, č. j. P 67xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxdle dřívější Ústavy čl. 29, dnes čl. 18 Listiny základních práv a svobod), popř. v jeho procesní způsobilosti ve vztahu k soudům ve smyslu § 20 OSŘ nebo vx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx právní předchůdce žalobců v důsledku posledně citovaného rozsudku nabyl plné způsobilosti k právním úkonům, přestože se tak nestalo formálně správnxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xx xx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxcení způsobilosti k právním úkonům. Je tomu tak především proto, že toto zamítavé rozhodnutí ani formálně nic nezměnilo na postavení B. H. - na jeho způsxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxm napadeném rozsudku odvolací soud, je rozsudek odvolacího soudu z pohledu dovolacích námitek správný a dovolání bylo proto zamítnuto, když z obsahu sxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx § 243b odst. 2 OSŘ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce A) nebyl úspěšný a úspěšným žalovaným náklady nevznikly (§ 243x xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxxxx