1 As 247/2016 - 30

Přestupky - zákon č. 200/1990 Sb.

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
x xx xxxxxxxx x xx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. J., zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxného ze dne 26. 8. 2015, č. j. 2379/DS/15-3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2016, č. j. 57 A 126/20xx x xxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxx x xxx
xx xxxxxxx
x
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx x. 2015, č. j. 2379/DS/15-3,
se zrušuje
a věc
se vrací
žalovanému k dalšímu řízení.
III.
Žalovaný
je povinen
zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízenx x xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xx xx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
I. Vymezení věci
[1] Strážnice městské policie zaregistrovala žalobcovo vozidlo, které dle ní v rozporu s právními předpisy stálo na místě placexxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxřítomného pachatele dopravního přestupku. O dvě hodiny později strážnici telefonicky kontaktoval žalobce, který žádal projednání přestupku ve sprxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), k uhrazení určené částky nebo ke sdělení totožnosti řidiče. Žalobce na výzvu sdělil toto: „
příxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxdl v její neprospěch dále nevypovídat, ani
nepředkládat důkazy k jejímu potrestání
.“ Městský úřad projednávání přestupku odložil, neboť z vyjádřenx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxe § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Žalobce proti příkazu podal odpor. Nato městský úřad zahájil řízení o správním deliktu proti žalobci jako prxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xýši 1.500 Kč, neboť se dopustil správního deliktu podle § 125f odst. 1 téhož zákona. Zároveň mu uložil i povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxu, který ji nyní napadeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek kraxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxnul vypořádat námitku, že z žádného důkazu jednoznačně nevyplývá, že vozidlo bylo zaparkováno v působnosti dopravní značky IP 13b, a že o takovém závěrx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxněny podmínky zákona o silničním provozu, dle kterých lze toto řízení zahájit jen tehdy, pokud je předcházející řízení vedené proti přestupci zastavexx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx správní orgán totožnost pachatele přestupku zjistil, neboť mu ji sdělil sám stěžovatel. Stěžovatel uznává, že nepoužil dostatečně přesné formulacex xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx. Stěžovatel v době sdělení nebyl zastoupen, sám je přitom právním laikem. Z formulace, že auto občas svěřuje k řízení uvedené osobě je zřejmé, že právě txxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx by se o naprosto standardní nenáročný úkon, který mohl být případně učiněn alespoň písemně. Kdyby byla vykradena banka pomocí stěžovatelova vozidla, x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxm, že označení uvedené osoby představuje zneužití práva, nedopadají na projednávanou věc. Stěžovatel označil kontaktní osobu, která není označovánx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxx, krajský soud nesprávně posoudil otázku dostatečnosti specifikace místa protiprávního jednání ve výroku napadeného správního rozhodnutí. Ve výroxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxtku zakázáno, stejně jako místa, kde je dovoleno parkovat bez omezení. Krajský soud k tomu uvedl, že místo protiprávního jednání vyplývá z podkladů zalxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxnutí o přestupku (stěžovatel odkazuje na rozsudky ze dne 25. 6. 2015, č. j. 9 As 290/2014 – 53, ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 – 73 a ze dne 11. 9. 2015, č. xx x xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxinnost porušena (je to právní hodnocení). Místo však má být specifikováno přesně, např. za použití formulace „vedle domu č. XX“, neboť jen takový způsox xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxice, které jsou dohromady dlouhé více než jeden kilometr.
[11] Za čtvrté, správní orgány neprokázaly, že ve vozidle nebyl parkovací lístek viditelnx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxí lístek. Krajský soud k tomu uvedl, že stěžovatel uvádí negativní skutečnost, kterou musí prokázat. To je ovšem mylný názor, neboť důkazní břemeno při xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxvá. Odkaz na úřední záznam neobstojí.
[12] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxvyšším správním soudem
[14] Kasační stížnost je projednatelná.
[15] Po jejím posouzení soud dospěl k závěru, že je i důvodná. V projednávané věcx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxval námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku (
III. A
), následně zákonnosti zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla (
III. x
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxx x
x x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xII. D
).
III. A Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
[17] První námitkou stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu pro nepřezkoumaxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxí důvodná. Krajský soud výslovně v odůvodnění na str. 13 uvádí: „
Skutečnost, že vozidlo skutečně stálo za dopravní značkou IP
13b – Parkoviště s parkovxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xoučástí správního spisu.
“ Stěžovatel tedy na námitku nedostatečného prokázání místa přestupku odpověď od krajského soudu dostal.
III. B Zákonnosx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xprávní orgán prvního stupně oprávněn zahájit řízení o správním deliktu provozovatele vozidla.
[19] Tato námitka je důvodná.
[20] Podle § 125f odsxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxatele přestupku, ale nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě [§ 12xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xstanovení vyjadřuje subsidiaritu odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla vůči odpovědnosti za přestupek (srov. rozsudek Nejvyššího xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxxx
xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxí správní soud v judikatuře již vícekrát zabýval. Ze smyslu právní úpravy i dosavadní judikatury je přitom zřejmé, že to je dále, než kam vedly kroky městxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx xxx xxx xxxx xxxxxx
xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx x určení totožnosti přestupce, nemají-li pro takové zjištění potřebné
indicie
a případné označení
řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle § 125x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxx xxx na základě
označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností)
reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to xxxxxxx
x x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxnačí osobu, která odepře podání
vysvětlení z důvodu podle § 60 odst. 1 věty za středníkem zákona o přestupcích (srov. citovaný rozsudek
3 As 7/2014 – 21xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx. 4 zákona o přestupcích naplněna a správní orgán
po odložení či zastavení řízení o přestupku projedná správní delikt.
“ (Zvýraznění doplněno nyní NSSx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxxx
xxxx xxxxxxní princip vyplývající z judikatury tedy je, že jestliže mají správní orgány
indicie
, u kterých není zřejmé, že ke zjištění pachatele přestupce nevedoxx xxxx xxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxledování, a jaké ne, je nutné posuzovat vždy ve světle okolností konkrétního případu. Pro projednávanou věc je důležité, jak zněla výzva k uhrazení určxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxtskému úřadu Ostrov, odbor dopravně správní, písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla, který v době
spáchání přestupku vozidlo řídil, a to ve xxxxx xx xx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x
xxxxxxx xxxxxxx x xobě spáchání
přestupku byl:
“ a kolonky pro vyplnění jména a identifikačních údajů označené osoby. Stěžovatel na takovouto výzvu reagoval sdělením jxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxele vozidla není otázka, zda provozovatel vozidla splnil svoji povinnost znát údaje o totožnosti řidiče vozidla v době přestupku [§ 10 odst. 1 písm. d) zxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxní řidiče provozovatelem dle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, tak od jiných skutkových zjištění.
[26] Nezbytné kroky ke zjištění pachatele xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxčně
[jméno, datum narození a adresa]“) přitom poskytla xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxé dovodit tvrzení, že vozidlo neřídil on a že je možné, že vozidlo řídila konkrétní osoba, které vozidlo půjčuje. Došlo tedy k nasměrování na jednu jedinxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxa na první pohled z těch, jejíž následování by zřejmě nevedlo ke zjištění osoby pachatele přestupku.
[27] V projednávané věci tak správní orgány měly xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxh k prověření, zda poskytnutá informace vede ke zjištění pachatele přestupku nebo nikoli, by nepředstavovalo vůči správním orgánům přehnané požadavxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx x
x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxo … a dopustil se přestupku …
“. S tímto hodnocením Nejvyšší správní soud souhlasí – zřejmé to není, to ale neznamená, že to je zjevně bezpředmětná informaxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxl. Majitel autopůjčovny může označit osobu, která měla v době přestupku auto půjčené, neznamená to ale nutně, že ze sdělení této informace je zřejmé, že xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxjským soudem v Hradci Králové v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č. j. 30 A 92/2013 - 27). A o takovou indicii se v projednávaném případě jednalo.
[28] V tomto pxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxx xxxxžik řídit, nebo pokud by osobu dostatečně nespecifikoval, nebo uvedl osobu nekontaktní, žijící v zahraničí či osobu, která odmítá vypovídat s odkazem xx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxbo jejichž prověřování by vyžadovalo rozsáhlé kroky, tedy kroky nad rámec toho, co po nich zákon o silničním provozu požaduje.
[29] Nejvyšší správní xxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx
x x xxxxxxx xxxx x xxxxxostí zřejmé, že ke zjištění pachatele přestupku nevedou, by znamenalo popření subsidiarity řízení o správním deliktu provozovatele vozidla vůči řízxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxatele je důvodná.
III. C Označení místa spáchání skutu ve výroku rozhodnutí
[31] Třetí námitkou stěžovatel vytýkal krajskému soudu nesprávné pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxrávního městského úřadu specifikoval jednání stěžovatele takto: „[…]
jako provozovatel vozidla (konkrétní značky a státní poznávací značky) nezajxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxt v rozporu se svislou dopravní značkou IP 13b „Parkoviště
s parkovacím kotoučem“, když s vozidlem stál na tomto parkovišti bez viditelně umístěného a xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxrkováním se zabývalo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2015, č. j. 2 As 111/2015 – 42. Rozhodnutí posuzovalo
téměř
totožný popis skutxx x
xxxxx
xxx xx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx5a…
“ bod 19). Nejvyšší správní soud k tomu uvedl následující:
V dané věci se jedná o správní trestání, a tudíž je třeba, aby skutek, pro který je se stěžxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx je zřejmý – z popisu skutku musí být patrné všechny skutkové okolnosti jednání
potenciálního delikventa, které jsou rozhodné pro úsudek, zda byly napxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx k tomuto správnímu deliktu mělo dojít tím, že stěžovatel jakožto provozovatel předmětného vozidla nezajistil
dodržování pravidel silničního provxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx
xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxného parkování bez zaplacení
parkovaného. Nicméně správní orgán I. stupně blíže nespecifikoval místo, kde mělo k porušení pravidel silničního
proxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxx x x xx xa této ulici jsou jak placená místa
k parkování, tak i místa neplacená. Z výroku správního orgánu I. stupně ovšem nelze dovodit, kde přesně v rámci
dané xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxí v tomto případě nelze překonat ani s poukazem na fotografie, které
jsou součástí spisu a jimiž byl proveden důkaz listinou. I kdyby takové fotografie xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxladů pro umístění dopravních značek) vést ke zjištění, kde přesně v rámci Jiráskovy ulice stěžovatel
parkoval, není možné takovýto závěr činit až
ex pxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxém
a jednoznačném popisu skutku, že z něj bude patrné, že parkující vozidlo stálo právě na takovém místě v rámci
dané ulice, na němž bylo třeba zaplatit xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
x
xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxmezit místo spáchání přestupku tak, aby bylo najisto postaveno, jaký režim parkování byl v místě, kde vozidlo parkovalo. Bylo by proto xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxm řízení, že by ulice obsahovala zpoplatněná stání po celé délce (srov. rozsudek ze dne 23. 11. 2016, č. j. 2 As 249/2016 – 39, kde sice bylo místo označeno pxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xdát, že výrok rozhodnutí o vině stěžovatele je totožný s výrokem v rozhodnutí posuzovaném v citovaném judikátu, není tomu tak. Výrok informaci o tom, zdx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x
x xxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xonechal neznámý řidič stát v rozporu se svislou dopravní značkou
IP 13b „Parkoviště s parkovacím kotoučem“, když
s vozidlem stál na tomto parkovišti„ xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxtku ve výroku je proto zřejmé, jaký režim parkování na místě, kde stěžovatelovo auto stálo, platil. Místo, kde vozidlo stálo, je proto dostatečně přesnx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxici K Lanovce.
[37] Krajský soud posoudil otázku určitosti výroku rozhodnutí městského úřadu zákonně. Třetí námitka stěžovatele není důvodná.
Ixxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xaložených ve spise je zřejmé, že žádný lístek za čelním sklem umístěn není. Na fotografii je viditelné celé čelní sklo, přičemž například dálniční známxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xozadí palubní desky je tmavé. Správní orgány tedy absenci lístku prokázaly dostatečně. Námitka je nedůvodná.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxhoto důvodu Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je nezákonný, proto jej podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. prvým výroxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x dalšímu řízení.
[40] Druhým výrokem tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost [§ 109 oxxxx x xx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxm rozsudku krajského soudu postupoval podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. a zrušil napadené rozhodnutí žalovaného, byl v souladu s § 110 odst. 3 věta druxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxadu nákladů řízení. Náklady v jeho případě tvoří odměna a hotové výdaje jeho zástupce, přičemž výše odměny za jeden úkon právní služby činí 3.100 Kč [§ 7 xx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxh služeb (advokátní tarif)]. Soud proto stěžovateli přiznal částku 9.300 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí právního zastoupení, sexxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x00 Kč za jeden úkon, tj. celkem částku 900 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu).
[43] Jelikož zástupce stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, zvxxxx xxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxnoty [§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty].
[44] Další náklady stěžovatele tvoří zaplacené soudní poplatky, a to 3.0xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xx xxxxx x xxxxx Kč za kasační stížnost (položka 19 zákona o soudních poplatcích v účinném znění).
[45] Celkem tedy stěžovateli náleží náhrada nákladů řízení před spxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu
Zpět na text

Související dokumenty


Předpisy ČR