8 As 156/2016 - 35

Přestupky - zákon č. 200/1990 Sb.

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (6)
Judikatura (5)
x xx xxxxxxxx x xx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx0 Sb., o provozu na pozemních komunikacích nutné, aby porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazovalo znaky přxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxplněny všechny předpoklady přestupkové odpovědnosti řidiče vozidla. Pro splnění podmínky podle § 125f odst. 2 písm. b) citovaného zákona postačí, že xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2015, čj. KUJCK 57029/2014/ODSH/alst, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx
x
xxx
xxxxxxx
xxxx
xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xízení o kasační stížnosti.
III.
Žalovanému
se nepřiznává
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a shrnxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxovozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxx x xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xe strany Městské
policie České Budějovice zjištěno a zaznamenáno, že neznámý řidič zastavil a stál s vozidlem Citroën C2, RZ X,
v ulici Jeronýmova v Čexxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x
x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxo, proti směru jízdy. Toto jednání je
v rozporu s ustanovením x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xx x xxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx zákona o provozu na pozemních
komunikacích.“
Žalobci byla za uvedený správní delikt uložena pokuta ve výši 1500 Kč a povinnost nahradit náklady řízenxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) zamítl.
[3] Ze správního spisu jsou zřejmé následující sxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxním provozu, kterého se měl dopustit řidič vozidla Citroën C2, RZ X, dne 15. 9. 2014 v době od 18:25 do 18:30 hod v Českých Budějovicích v ulici Jeronýmova v xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxx xx. v úseku, kde je zakázáno zastavení a stání. Protože řidič vozidla ani provozovatel nebyli na místě přítomni, označila hlídka městské policie vozidlo xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxe 9. 10. 2014 doručil výzvu k úhradě finanční částky ve výši 300 Kč podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu. Ve výzvě byl popsán skutek, kterého se mxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxdla. Protože žalobce v této výzvě uvedenou částku neuhradil, byl předvolán k podání vysvětlení dne 16. 12. 2014 v 8:00 hod. Předvolání, jež obsahovalo pxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxe 16. 12. 2014 obdržel správní orgán prvního stupně podání nazvané odepření výpovědi, které podal žalobce prostřednictvím zmocněnce FLEET Control, sxxxxxx x x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx mu blízké riziku stíhání pro spáchání přestupku. Součásti spisu je také úřední záznam ze dne 19. 1. 2015 o odložení věci podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxtečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.
[4] Dne 20. 1. 2015 vydal správní orgán prvního stupně příkaz, kterým byl žalobce shledán xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx řízení. Příkaz byl žalobci prostřednictvím zástupce doručen 21. 1. 2015. Dne 22. 1. 2015 podal žalobce odpor. Dne 26. 1. 2015 rozhodl správní orgán prvnxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxst vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům a nahlédnout do spisu, a to v týdnu od 16. 2. 2015 do 20. 2. 2015. Žalobce byl zároveň poučen o všech právexx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxení k řízení. V tomto vyjádření bylo mimo jiné uvedeno, že řidič, pan Ing. M. J., vozidlo zastavil ve stavu krajní nouze, neboť odvracel závažnější náslexxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxě, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxlo. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí.
[5] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že na základě požadavku žalobce nařídil na 25x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxalo o návrh podaný Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, který krajskému soudu nedoručil plnou moc (případně substituční plnou moc) pro zastupování žalxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxský soud projednal věc v nepřítomnosti žalobce, který se neomluvil, i v nepřítomnosti jím zvoleného právního zástupce.
[6] K námitce absence ústníhx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx x xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx řádu. Správní řád povinnost nařídit ústní jednání v tomto případě nestanovuje. Ve spisové dokumentaci byly obsaženy dostatečné podklady a podmínka nxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx poté, co bylo zahájeno řízení o správním deliktu. V případě, že bylo takové řízení zahájeno, není podle § 125g zákona o silničním provozu možné zahájit řxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xoudu přispět k objasnění jednání vykazujícího znaky správního deliktu. Ústní jednání není v případě správních deliktů provozovatele vozidla obligaxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxdná se proto o obdobu trestního řízení.
[7] Námitku směřující do zkrácení žalobcových procesních práv, práv na spravedlivý proces a porušení zásady xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxna možnost uplatnit námitky a návrhy na dokazování až do okamžiku vydání rozhodnutí. Rovněž námitku absence poučení o následcích zmeškání lhůty pro doxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxí žalobce, pan Mgr. Jaroslav Topol, patří k účelově jednajícím zástupcům ve věcech správních deliktů nebo dopravních přestupků. Zmocněnec zastupujíxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla. Ing. M. J., označený jako řidič, rovněž zastupuje řidiče ve věcech dopravních přestupků.
[9] Krxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxla, žalobce uvedl, že
„vozidlo převážně užívá kamarád obviněného (tedy žalobce – pozn. krajského soudu), Ing. M. J.,…“
V písemném odepření výpovědi zx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxvil sebe nebo osobu sobě
blízkou riziku stíhání pro spáchání přestupku.“
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxi bylo smyslem podání vysvětlení také objasnění postavení žalobce v řízení. Žalobce však předvolání ignoroval a ke správnímu orgánu se bez náležité omxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx obsaženými ve správním spise. Shledal, že z fotodokumentace pořízené hlídkou městské policie se prokazatelně podává, jakým způsobem a v jakém místě bxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxační stížnosti
[11] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[12] xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxval, že nemohl ověřit důvodnost omluvy předložené substitutem stěžovatelova zástupce, neboť nedoložil plnou moc, takový postup byl ale chybný. Krajxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx, doručena, a to v řízeních vedených pod sp. zn 10 A 70/2015, 10 A 117/2015, 10 A 116/2015, 10 A 185/2015, které projednával identický senát.
[13] Stěžovxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx konání ústního jednání stanoví obligatorně, ale podle správního řádu, který ji stanoví fakultativně, neboť tento závěr nereflektuje žalobní argumexxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, čxx x xx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx nebylo povinností konat v řízení ústní jednání, spočívá nezákonnost postupu správních orgánů v provedení dokazování mimo ústní jednání. Podle stěžoxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx bylo nařízení jednání nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků. I v řízení o správním deliktu provozovatele je totiž nutné dokazovaxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xřitom je, že jednání řidiče vykazuje znaky přestupku. Jednání řidiče v krajní nouzi nevykazuje znaky přestupku. Existence okolnosti vylučujících prxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx provozovatel vozidla. Je přitom zcela irelevantní, zda je možné zahájit řízení proti řidiči či nikoliv, neboť i v řízení o správním deliktu provozovatxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxěžovatelem navrženého svědka správními orgány. Podle stěžovatele zastal krajský soud extensivní výklad této zásady, neboť důkaz, jehož provedení nxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx náhrady nákladů řízení, předpokládal, že bude alespoň elementární dokazování prováděno. Podle stěžovatele není přípustné neprovést navržený důkax xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxné osoby, která byla skutku přítomna a která mohla nejlépe popsat skutkový průběh; tento navržený důkaz disponoval vypovídací potencí a mohl změnit poxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx skutkový stav zjištěn dostatečně, nemá oporu ve spise. Z žádné fotografie ve spise se totiž nepodává, že by vozidlo stěžovatele bylo zaparkováno v úsekx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[19] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xřezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x x x xx xx xxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxjprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Její důvodnost by totiž sama o sobě postačovala k zrušení napadeného rozsudku. Ve sxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o skutečnostech pro věc podstatných, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil (srov. roxxxxxx xxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxěl přezkoumat některou ze včas uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2011, čj. 5 As 72/2010-60).
[22] Právě opomenutí žalobxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx že by krajský
soud dospěl k závěru, že nebylo povinností konat v řízení ústní jednání, spočívá nezákonnost postupu správních
orgánů, která krátila žxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xa důkazech.“
Stěžovatel však v žalobě námitku takového znění nevznesl. V žalobě stěžovatel ve skutečnosti pouze namítl:
„Správní
orgány zcela jednxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxntem, že mělo být obligatorně nařízeno ústní jednání,
pak tato skutečnost nic nemůže měnit na tom, xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx
odst. 2 správního řádu).“
Stěžovatel tedy v žalobě namítal, že měl být vyrozuměn o možnosti zúčastnit se dokazování, nikoliv že dokazování mimo ústnx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx
xxbsence provedení dokazování“
nevypořádal.
[23] Podle § 109 odst. 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud povinen z úřední povinnosti přihlédnout k nepřxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xevyrozuměním o možnosti zúčastnit se provádění dokazování, Nejvyšší správní soud sám shledal, že krajský soud vskutku opomněl tuto žalobní námitku vxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxí listinami mimo ústní jednání, aniž by stěžovatele o tom předem vyrozuměl a aniž by o tom pořídil protokol. Správní orgán přitom nepochybně dokazování xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxdel z téhož dne. Provádění dokazování mimo ústní jednání je sice ve správním řízení možné, avšak účastník o něm má být (zásadně) předem vyrozuměn (§ 51 odxxx x xx xxx x xxxx x xxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxudnictví je však vždy nutno posoudit, zda zjištěná procesní vada mohla mít vliv na zákonnost výsledného rozhodnutí (srov. např. rozsudky NSS ze dne 4. 6x xxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xakový vliv neshledal. Stěžovatel měl totiž možnost se s veškerými důkazními prostředky shromážděnými ve spise seznámit a vyjádřit se k nim na základě vxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxa ani žádná
relevantní
pochybnost o tom, zda a za jakých okolností se správní orgán s důkazy bezprostředně seznámil, jako tomu bylo například ve věci poxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxu promítáním audiovizuálního záznamu před kolektivním správním orgánem. Opomenutá žalobní námitka proto nebyla způsobilá zvrátit nedůvodnost žalxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxy nebudují vlastní závěry na podrobné
oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentačnx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx x. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). Takový ucelený argumentační systém odůvodnění napadeného rozsudku obsahovalo. Nejvyšší správní soud proto napadený xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxen na svých právech, Nejvyšší správní soud uvádí, že krajský soud nařídil ústní xxxxxxx xx xxx xx xxxx x xx xxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxla být substituční plná moc udělená Mgr. Václavu Voříškovi Mgr. Jaroslavem Topolem; k podání ovšem žádná plná moc přiložena nebyla. Rovněž nebylo doloxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxipientovi, pracujícímu v advokátní kanceláři Mgr. Jaroslava Topola. Následně byl Mgr. Jaroslav Topol výzvou krajského soudu ze dne 19. 5. 2016, čj. 10 x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx na odročení jednání zamítl, a to z důvodů nedoložení vztahu Mgr. Václava Voříška k projednávané věci, nedoložení důvodu, pro který se Mgr. Jaroslav Topxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxsaného stavu krajský soud projednal věc v nepřítomnosti stěžovatele i jeho zástupce.
[26] Substituční oprávnění advokáta spočívá v možnosti advokxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxm, nevylučuje-li to zvláštní právní úprava (§ 26 zákona č. 85/1996 Sb, o advokacii). Je ovšem na substitutovi, aby doložil, že je oprávněn advokáta zastxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxativy pátrat, zda snad nebyla substituční plná moc doložena v jiných jím vedených řízeních. Vedle toho její nedoložení nebylo jediným důvodem pro zamíxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx mu údajně brání v účasti na jednání u krajského soudu. Krajský soud uzavřel, že důvod jinak způsobilý k odročení jednání, nelze akceptovat, není-li takxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xonstatovat, že projednání věci v nepřítomnosti stěžovatele i jeho zástupce nemělo původ v opomenutí stěžovatelových procesních práv krajským soudexx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxané situace tak námitka projednání věci v nepřítomnosti stěžovatele i jeho zástupce není opodstatněná.
[27] Proti závěrům krajského soudu stran nexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxí o trestním obvinění právo na veřejné projednání věci. Na tuto námitku krajský soud reagoval tak, že řízení o jiném správním deliktu nespadá mezi řízenx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xs 29/2007-121.
[28] Dosavadní
judikatura
Nejvyššího správního soudu stojí na závěru, že u správních deliktů obecně není ústní jednání povinnou soxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxpadě nebylo třeba testovat, zda stíhání za uvedený správní delikt vůbec naplňuje tzv. Engelova kritéria vymezená judikaturou Evropského soudu pro lixxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx/72) a uplatňovaná též zdejším soudem (srov. rozsudky NSS ze dne 20. 1. 2006, čj. 4 As 2/2005-62, č. 847/2006 Sb. NSS, a ze dne 4. 12. 2008, čj. 9 As 7/2008-55xx x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxžněno) ve fázi soudního přezkumu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 2. 1984,
Öztürk proti SRN
, stížnost č. 8544/79, odst. 56). xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxobně svou obranu. K závěru, že záruky podle čl. 6 Úmluvy se vztahují primárně na fázi soudního přezkumu správních rozhodnutí, dospěl již dříve Ústavní xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxval i krajský soud, Nejvyšší správní soud uvedl:
„Soulad řízení o správním deliktu s čl. 6 Evropské úmluvy je třeba hodnotit
nejen v kontextu správního xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx s Evropskou úmluvou, má-li obviněný
možnost napadnout správní rozhodnutí v soudním řízení, které jejím požadavkům vyhovuje (srov. rozsudek
Evropxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xohledu Evropské úmluvy zhojil § 51 s. ř. s., podle kterého
soud nařídí jednání k rozhodnutí o správní žalobě, ledaže strany souhlasí (byť implicitně) x xxxxxxxxxxx xx xxxx
xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx5f zákona o silničním provozu, o nějž jde i v nyní souzené věci, nemusí správní orgán nařídit ústní jednání vždy, ale jen tehdy, je-li to nezbytné ke splněxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxku přidržel (srov. např. rozsudky NSS ze dne 16. 3. 2016, čj. 1 As 277/2015-33 a čj. 1 As 166/2015-29, dále ze dne 29. 3. 2016, čj. 1 As 7/2016-30, ze dne 6. 4. xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx
xxxx x kasační stížnosti citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, čj. 8 As 17/2007-135, č. 1338/2007 Sb. NSS (stěžovatelem, ale i v judxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx správních xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxní se tento
judikát
netýká.
[31] Nejvyšší správní soud posoudil, zda bylo ústní jednání ve stěžovatelově věci nezbytné. V souzené věci spočíval sprxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x x xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxru jízdy, skutkově se tedy jednalo o jednoduchý případ. Správní orgán prvního stupně rozhodoval na základě vyrozumění o porušení pravidel, úředního zxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx nejprve výzvou podle § 125h zákona o silničním provozu. Po odložení přestupkové věci a po zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla byl xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxxxx xráv stěžovatel nevyužil. Pouze prostřednictvím zmocněnce správnímu orgánu prvního stupně zaslal vyjádření, v němž označil řidiče vozidla a popsal oxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxho soudu lze tedy konstatovat, že nenařízení ústního jednání ve fázi správního řízení vzhledem ke shromážděným důkazům v daném případě nebylo nezbytnxx x xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxdič vozidla, nemůže být za takové jednání trestán ani provozovatel vozidla, uvádí Nejvyšší správní soud následující.
[34] Podle § 125f odst. 4 zákonx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtupku, ale nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě [§ 125f odst. 4 pxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx vyjadřuje subsidiaritu odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla vůči odpovědnosti za přestupek (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2014, xxx x xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx
xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx přestupek, činí zákon odpovědným provozovatele vozidla za to, že svěřil řízení vozidla
jinému a nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče a xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxého správní orgán poučí provozovatele, jehož vozidlem nezjištěný řidič spáchal přestupek, o možnosti sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx by mohly vést k zproštění odpovědnosti řidiče za spáchaný přestupek. K uplatnění těchto tvrzení byl však dán prostor v řízení o přestupku řidiče vozidlx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xdělit správnímu orgánu údaje o řidiči vozidla, následně byl předvolán k podání vysvětlení. Do odložení věci (19. 1. 2015) však stěžovatel žádné okolnoxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxy xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xx x015), poté, co byla věc odložena, poskytl správnímu orgánu svá (nová) tvrzení o řidiči vozidla a o okolnostech provázejících řidičovo jednání. V tu dobx xxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx řidiče vozidla poté, co bylo zahájeno řízení o správním deliktu provozovatele vozidla, není podle § 125g odst. 1 zákona o silničním provozu možné; toto xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxuzené věci bylo řízení o správním deliktu provozovatele vozidla zahájeno doručením příkazu ze dne 20. 1. 2015 stěžovateli.
[36] Stěžovateli lze přixxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xšak správný jeho názor, že
„[j]ednání řidiče v krajní nouzi (…) nevykazuje znaky přestupku“
. Stěžovatel totiž zjevně zaměňuje okolnosti vylučující pxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xízení o přestupku, způsobil, že se správní orgán nemohl okolnostmi, které řidiče vozidla mohly z odpovědnosti za přestupek vyvázat, zabývat. Sdělil-xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxtu stěžovatele dojít.
[37] Stěžovatel se (zjevně účelově) snaží prosadit posouzení, zda bylo jednání řidiče vozidla přestupkem či nikoliv až v řízexx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xřestupek postihnout, neboť již nelze zahájit řízení o jeho přestupku (§ 125g odst. 1 zákona o silničním provozu). Takto připravené situace se následně xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxkové odpovědnosti řidiče, tak o odpovědnosti provozovatele vozidla za správní delikt, správně odmítl krajský soud aprobovat. Ani Nejvyšší správní sxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx a dodává: smyslem těchto triků není zajistit stěžovateli spravedlivý proces se zákonným výsledkem, ale za pomoci procesních úskoků zbavit stěžovatexx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxrávním i navazujícím soudním řízení jakkoliv; uvedené však neznamená, že by správní orgány či soudy byly povinny praktiky jeho obhajoby akceptovat. Pxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxvinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazovalo znaky přestupku podle zákona o silničním provozu, toto ustanovení však nxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxsti řidiče vozidla. Pro splnění podmínky podle § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu proto postačí, že jednání řidiče vykazuje znaky přestuxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxou subsidiaritou odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla vůči odpovědnosti za přestupek. Cílem zavedení úpravy správního deliktu proxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxad zásady hospodárnosti krajským soudem v souvislosti s nepředvoláním stěžovatelem navrženého svědka správními orgány, je rovněž nedůvodná. Krajsxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxkazy, které mohou přispět k objasnění věci. Správní orgány svědka nepředvolaly ne proto, že by výslech svědka považovaly za příliš nákladný, jak namítx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxspět k objasnění věci.
[41] K námitce stěžovatele, že z žádné fotografie ve spise se nepodává, že by vozidlo stěžovatele bylo zaparkováno v úseku platxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx x
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x xtál s vozidlem Citroën C2, RZ X, v ulici Jeronýmova v Českých Budějovicích (v blízkosti domu č. 21) v úseku
platnosti dopravních značek V 12c a B 28 ‚Zákaz xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, nezná dopravní značku s označením 12c, dopravní značxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x 28 je svislá a V 12c vodorovná dopravní značka. Obě tyto dopravní značky (B 28 a V 12c) jsou na fotografiích ve správním spise viditelné, stejně jako stěžoxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xporu ve spise, proto není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[42] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx
xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1, ve spojení s § 120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žaxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xroti tomuto rozsudku nejsouopravné prostředky přípustné.
V Brně 28. listopadu 2016
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu