[1] Žalobce v podání ze dne 22. 12. 2015 označeném jako xxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xento odpor bylo dle názoru žalobce třeba považovat za včasný, neboť mu příkaz ze dne 20. 11. 2013 nebyl řádně doručen. Petitem se žalobce domáhal zrušení xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxu k odstranění vad žaloby v podání ze dne 9. 5. 2016 označeném jako „ “ žalobce navrhl vydání rozsudku, že se žalovanému přxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx

xxx x xxxxaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxlo jeho původní usnesení ze dne 9. 5. 2016, č. j. 10 A 223/2015 – 18, ke kasační stížnosti žalobce zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6x xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxt, zda stěžovatel odstranil vady žaloby, a následně zkoumat, zda jsou ve věci splněny i ostatní podmínky řízení, aby mohl meritorně rozhodnout. Krajskx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xx xx s. je podmínkou pro podání žaloby proti nečinnosti bezvýsledné vyčerpání prostředku nápravy, kterým je v daném případě institut žádosti o uplatnění oxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxí žádosti netvrdil ani nedoložil. Krajský soud tudíž došel k závěru, že podmínka dle § 79 s. ř. s. splněna nebyla, a žalobu odmítl.

xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xe nebyl krajským soudem vyzván k odstranění nedostatku spočívajícího v absenci prokázání podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti. Nebyxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xe nejednalo o vadu neodstranitelnou a zároveň se z důvodu absence výzvy neuplatnila neodstranitelnosti. Dále namítá, že krajský soud měl povinxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxána žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Dle stěžovatele mu nemůže být kladeno k tíži, že neprokázal skutečnosti, které lze zjistit ze správnxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxudem vytýkaná vada (absence důkazu o podání žádosti) by nemohla být důkazním návrhem stěžovatele zhojena. Stěžovatel rovněž tvrdí, že krajský soud nexxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxody způsobené nesprávným úředním postupem. Pokud není nárok na náhradu škody předběžně projednán u příslušného úřadu dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci“), jedná se o odstranitelný nedostatek poxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx Závěrem stěžovatel namítá, že nebyl v navazujícím řízení po zrušení předchozího usnesení krajského soudu dotázán, zda souhlasí s rozhodnutím bez jedxxxxx

xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx formální náležitosti, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou, přistoupil k posouzení přípustnosti kasační stížnosti i s ohledem na § 104 odst. 3 píxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxt. 3 písm. a) s. ř. s. zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného právx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxí správní soud o zrušení prvního rozsudku krajského soudu pro procesní vady, nevytváří takové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu překážku pro přexxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxtu věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2008, č. j. 2 Afs 26/2008 – 119). V předcházejícím řízení zrušil Nejvyšší správní sxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxný právní názor nevyslovil. V pořadí druhá kasační stížnost stěžovatele je tudíž přípustná.

[6] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správnx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[7] Nejprve je namístě předeslat, že stěžovatel v kasační stížnosti netvrdil, že by před podáním žaloby žádost o učiněnx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx

xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xx xx xx x xx

xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxčinnosti správního orgánu jako podmínkou pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxx x “

[10] V rozsudku ze dne 25. 5x xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx .“ Přípustnost žaloby sice patří mezi podmínky řízení v širším smyslu, nepřípustnost žaloby však pxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxzšířeného senátu nejen v souladu se zásadou subsidiarity ochrany poskytované ve správním soudnictví a se zásadou procesní ekonomie, nýbrž i s gramatixxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxrany nesplnil, a není ani v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces zahrnujícím právo na přístup k soudu. Odmítnutí žaloby není na překxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxm vyčerpání prostředků ochrany splněna (srov. již zmiňovaný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 9/2015 – 59).

[12] xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxzího projednání nároku na náhradu škody dle § 14 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, dle níž se jedná o podmínku říxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxx9, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007, publ. pod č. Rc 11/2010). Dle rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu subsidiarita soudního přezkumu nepatří mezi zxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx dalšího k odlišným institutům obsaženým v soudním řádu správním (srov. již zmiňovaný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ax xxxxxx x xxxx

xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxenému správnímu orgánu o uplatnění opatření proti xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxního řádu u nadřízeného správního orgánu, a teprve pokud by taková žádost nebyla úspěšná, mohl podat žalobu k soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správníxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxnnosti byla stěžovatelem podána teprve dne 9. 5. 2016, tedy čtyři a půl měsíce po podání žaloby na ochranu proti nečinnosti (viz identifikátor podání na xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxdání žádosti dle § 80 odst. 3 správního řádu nelze přihlížet. Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že skutkový stav bylo možné spxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2008, č. j. 1 Ans 6/2008 – 58). Stěžovatel ostatně své tvrzení, že krajský soud měl povinnost vycházet i ze správního xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxmžiku pro posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti, nikoli naplnění podmínek řízení a přípustnosti žaloby vůbec, a je tedy pro nyní posxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxě před nečinností nebyla splněna, žaloba stěžovatele na ochranu proti nečinnosti byla nepřípustná. V rozporu s tvrzením stěžovatele tedy nepřicházexx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx x xx xxxxx 1 písm. d) ve spojení s § 79 odst. 1 s. ř. s., a nikoli dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[15] V tomto případě je na místě postupovat v souladu s ustálenou judxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx výrok částečně chybně odůvodnil. Z hlediska ochrany procesních práv stěžovatele je nepodstatné, zda měla být žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. xx xxxx xx xx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xs 96/2014 – 31). V těchto případech plně postačuje, pokud Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku koriguje chybné právní posouzení otázky a kasačnx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx publ. pod č. 1865/2009 Sb. NSS, či rozsudky ze dne 4. 1. 2012, č. j. 1 As 139/2011 – 95, a ze dne 2. 3. 2005, č. j. 2 As 1/2005 – 62, publ. pod č. 806/2006 Sb. NSS).

xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xx).

[17] Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxx

xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxradu nákladů řízení a žalovaný netvrdil, že by mu nad rámec jeho běžné činnosti jakékoli náklady vznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxx xx xx xxxx