Pl. ÚS 20/99

Konkurs a vyrovnání

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
Pl. ÚS 20/99
> Původně napadené ustanovení § 3 odst. 2 věty první a věty druhé zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (naposledy zákona č. 12/1998 Sb.) bylo zákonem č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ze zákona o konkursu a vyrovnání ke dni 1. 5. 2000 vypuštěno, a v důsledku toho pozbylo platnosti. Napadený text byl do zákona o konkursu a vyrovnání znovu pojat v ustanovení § 66a odst. 2 až zákonem č. 214/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, s účinností dnem vyhlášení, tj. dnem 23. 6. 2000. Ústavní soud proto dovozuje, že se v tomto případě jedná o nový projev vůle zákonodárce, zatímco původně napadené ustanovení § 3 odst. 2 věty první a věty druhé ve znění výše uvedeném pozbylo platnosti ke dni 1. 5. 2000, tj. ještě před skončením řízení před Ústavním soudem. Za této situace dospívá Ústavní soud k závěru, že nejsou dány ani podmínky připuštění změny návrhu. <
Ústavní soud
rozhodl dnešního dne v plénu á ve věci návrhu stěžovatele Ing. J. P. na zrušení ustanovení § 3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (po změně návrhu na zrušení § 66a odst. 2 téhož zákona ve znění pozdějších předpisů), podaného spolu s ústavní stížností proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 1999, č.j. 2 Ko 54/99-152, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, sp.zn. 50 K 56/98, takto:
Změna návrhu se nepřipouští. Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Stěžovatel ústavní stížností napadl v záhlaví označená usnesení Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze. Spolu s ústavní stížností byl podán návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelem původně napadené ustanovení § 3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (naposledy zákona č. 12/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), zněla takto: "Soud rozhoduje usnesením. Jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné".
Podle zjištění Ústavního soudu bylo toto ustanovení - obsahově - součástí zákona o konkursu a vyrovnání již od jeho vzniku. V původním znění zákona o konkursu a vyrovnání bylo předmětné ustanovení označeno jako § 3 odst. 3 věta druhá a třetí a zákonem č. 94/1996 Sb. bylo označeno jako § 3 odst. 2. Zákonem č. 12/1998 Sb. byl stejně znějící § 3 odst. 2 rozšířen o další tři věty takto: "Přerušení řízení není přípustné. Prominutí zmeškání lhůty účastníkem není přípustné. Předběžné opatření může soud nařídit i bez návrhu".
Ústavní soud usnesením ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. I. ÚS 378/99 (Pl. ÚS 20/99), podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení citovaného ustanovení předmětného zákona postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
Dalším zákonem č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo citované ustanovení ze zákona o konkursu a vyrovnání ze zákona o konkursu a vyrovnání ke dni 1. 5. 2000 vypuštěno. Teprve zákonem č. 214/2000 Sb. ze dne 23. 6. 2000, kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, bylo uvedené ustanovení v identickém znění znovu pojato do textu § 66a odst. 2 (poznámka: "Soud rozhoduje usnesením. Jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné") s účinností dnem vyhlášení, tj. dnem 21. 7. 2000.
Stěžovatel přípisem ze dne 11. 12. 2000, který Ústavnímu soudu došel dne 27. 12. 2000, upravil návrh obsažený v ústavní stížnosti tak, že "návrh na zrušení § 3 odstavec 2, věta první, věta druhá zák. č. 328/1991 Sb. v platném znění (dále jen ZKV) se mění na: návrh na zrušení ustanovení § 66a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění zákona č. 214/2000 Sb." Navrhl, aby Ústavní soud připustil změnu návrhu a dále, aby rozhodl nálezem takto " I. Ustanovení § 66a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákona č. 214/2000 Sb., se zrušuje. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze čj. 2 Ko 54/99-152 ze dne 18. 5. 1999 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze čj. 50 K 56/98 ze dne 22. 1. 1999 se zrušují".
Plénum Ústavního soudu se proto zabývalo otázkou, zda jsou dány zákonné podmínky, aby byla uvedená změna návrhu na zahájení řízení o zrušení citovaného zákonného ustanovení připuštěna (§ 63 zákona č. 183/1992 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, § 95 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Ústavní soud dospěl k závěru zápornému.
Ústavní soud usuzuje, že připuštění či nepřipuštění změny návrhu na zrušení citovaného ustanovení úzce souvisí s otázkou, zda má být v souzené věci aplikováno ustanovení § 67 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (zastavení řízení).
Stěžovatelem původně napadené ustanovení § 3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (naposledy zákona č. 12/1998 Sb.) bylo - jak již Ústavní soud uvedl výše - zákonem č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ze zákona o konkursu a vyrovnání ke dni 1. 5. 2000 vypuštěno a v důsledku toho pozbylo platnosti. Napadený text byl do zákona o konkursu a vyrovnání znovu pojat pod ustanovení § 66a odst. 2 až zákonem č. 214/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, s účinností dnem vyhlášení, tj. dnem 23. 6. 2000. Ústavní soud proto dovozuje, že se v tomto případě jedná o nový projev vůle zákonodárce, zatímco původně napadené ustanovení § 3 odst. 2 věta první a věta druhá ve znění výše uvedeném pozbylo platnosti ke dni 1. 5. 2000, tj. ještě před skončením řízení před Ústavním soudem. Za této situace dospívá Ústavní soud k závěru, že nejsou dány ani podmínky připuštění změny návrhu podle ustanovení § 95 odst. 1, 2 o.s.ř.
Proto Ústavní soud zrušení návrhu (na zrušení ustanovení § 66a odst. 2 citovaného zákona) nepřipustil.
Poněvadž ustanovení § 3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (naposledy zákona č. 12/1991 Sb.) pozbylo platnosti ještě před skončením řízení před Ústavním soudem, Ústavnímu soudu nezbývalo než postupovat podle ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto Ústavní soud řízení ve věci návrhu na zrušení uvedeného ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání zastavil.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. 4. 2001
Zpět na text

Související dokumenty