III. ÚS 717/01

Právo na soudní a jinou právní ochranu

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (4)
Judikatura (3)
USUklPo
Ukládání povinnosti
USPrnSO
Právo na soudní a jinou právní ochranu
USPraUS
Práva účastníka soudního řízení
III. ÚS 717/01
> Obecnému soudu nepřísluší ustanovit proti její vůli obec (město) opatrovníkem účastníka řízení, se kterým nelze jednat proto, že jeho pobyt není znám. <
Ústavní soud
rozhodl dne 6. června 2002 mimo ústní jednání se souhlasem účastníků a v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatele města N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2001, sp. zn. 17 Co 417/2001, a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001, sp. zn. E 1103/99, týkající se ustanovení opatrovníka, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2001, sp. zn. 17 Co 417/2001, a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001, sp. zn. E 1103/99, se zrušují.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), splňující i jinak formální náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojí stěžovatel proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2001 (17 Co 417/2001-18), jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001 (E 1103/99-13), a tvrdí - stručně řečeno - "že nedobrovolným ustanovením opatrovníkem bylo rozhodnutím soudu II. stupně, a právními závěry v něm obsaženými, porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces" (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a dále že "rozhodnutími obecných soudů byla porušena ústavní zásada, dle které nesmí být nikdo nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod)".
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel, s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 27/2000, tvrdil, že i když je obec právním subjektem
sui generis
, nemůže být proti své vůli nucena k opatrovnictví jiné osobě než nezletilci, osobě zbavené právní způsobilosti k právním úkonům a osobě s omezenou způsobilostí k právním úkonům; stěžovatel tak popřel, že by mu ze zákona [č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)], jako důsledek jedné z činností obce v její samostatné působnosti, vyplývala povinnost převzít funkci opatrovníka osobě neznámého pobytu, a má za to, že postup okresního soudu, jímž byl proti své vůli ustanoven opatrovníkem, nemá oporu v žádném právním předpise; navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jak vpředu jsou označena, zrušil.
Krajský soud v Hradci Králové se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) vyjádřil podáním předsedkyně senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona), a to tak, že poukázal na rozdílnou rozhodovací praxi senátů Ústavního soudu (rozhodnutí ve věcech III. ÚS 395/2000, III. ÚS 498/2000, a contr. rozhodnutí ve věci II. ÚS 27/2000), a zejména na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
Vedlejší účastník řízení (Z., spol. s r. o.) se svého postavení vedlejšího účastníka vzdal (§ 28 odst. 2 zákona).
Ústavní stížnost je důvodná.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Náchodě (sp. zn. E 1103/99) vyplývá, že oprávněný (Z., spol. s r. o.) podal k vydobytí pravomocně přisouzené pohledávky ve výši 39.378,- Kč návrh na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, a to proti povinné (T. B-ové), která se však na adrese trvalého bydliště nezdržovala, a proto jí byl usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001 (E 1103/99-13) ustanoven v osobě stěžovatele (§ 29 odst. 2 o. s. ř.) opatrovník. Do tohoto usnesení podal stěžovatel odvolání, kterému však Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. září 2001 (17 Co 417/2001-18) nevyhověl (rozhodnutí obecného soudu I. stupně potvrdil). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud tak učinil proto, že k výkonu opatrovnictví nebyla nalezena jiná vhodná osoba, když jinak obec (město) je povinna vykonávat správu všech záležitostí nevyhrazených na jeho území jiným subjektům (§ 8 zák. č. 128/2000 Sb.).
Obsahově i právně shodnou problematiku Ústavní soud vyřešil již dříve, a to nálezem ve věci II. ÚS 27/2000; v něm se Ústavní soud postavil na stanovisko, že při výkonu opatrovnictví "nejde o výkon funkce veřejnoprávního orgánu místní veřejné správy, ale jde o výkon funkce vyplývající z toho, že obec je právnickou osobou, tedy osobou soukromoprávní a že proto musí být s ní zacházeno obdobně jako s každou fyzickou osobou, což znamená, že podle současného znění občanského soudního řádu ji nelze proti její vůli pověřit funkcí opatrovníka".
Tímto nálezem, od jehož právního názoru nebylo důvodů se odchýlit ani v posuzované věci, je Ústavní soud vázán (čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR), a proto pro odůvodnění tohoto nálezu postačí odkázat na rozhodovací důvody vyložené v odůvodnění předchozího nálezu a i v této věci přijmout dříve vyslovený názor, totiž že obecnému soudu nepřísluší ustanovit proti její vůli obec (město) opatrovníkem účastníka řízení, se kterým nelze jednat proto, že jeho pobyt není znám.
Odkaz účastníka řízení (Krajského soudu v Hradci Králové) na rozdílnou praxi senátů Ústavního soudu je i irelevantní, neboť usneseními (ve věci III. ÚS 395/2000 a III. ÚS 498/2000) není Ústavní soud ve své další rozhodovací činnosti, narozdíl od nálezů, vázán.
Z takto rozvedených důvodů, jakož i pro důvody vyložené v již zmíněné věci II. ÚS 27/2000, bylo s přihlédnutím k zásadám procesní ekonomie zrušeno jak usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. září 2001, sp. zn. 17 Co 417/2001, tak i usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001, sp. zn. E 1103/99 [§ 82 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona], jak je ze znělky tohoto nálezu patrno.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona).
V Brně dne 6. června 2002