6 Azs 23/2016 - 48

Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (5)
Judikatura (13)
x xxx xxxxxxx x xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: O. M., zastoupen Mgr. Milanem Hadravou, advokátem, se sídlem Školní 3315, Chomutov, proti žalovanému: Mxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxx5, č. j. OAM-379/ZA-ZA05-P16-2015, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2015, č. j. 75 Az 5/2015 – 44x
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxsti.
III.
Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Milanu Hadravovi, advokátovi se sídlem Školní 3315, 430 01 Chomutov,
se přiznává
odměna za zastupoxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxěh řízení
[1] Žalobce podal dne 16. 4. 2015 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Je státním příslušníkem Ukrajiny, zemi původu naxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xx x xxxxxx x xodností podplukovníka. V zemi původu naposledy pracoval jako stolař. V České republice má trvalý pobyt manželka, syn a dcera žalobce s manželem a vnukyx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxží vyřídit si pobyt za účelem sloučení rodiny, řízení o jeho žádosti stále běží. Při posledním příjezdu do České republiky zde pobýval na základě víza na xx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxy požádal o azyl. Důvodem žádosti je tedy skutečnost, že se žalobci doposud nepodařilo vyřídit si v České republice pobyt za účelem sloučení rodiny. V přxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xu osobně nesli povolání do armády na místo jeho trvalého bydliště na Ukrajině. Pokud odmítne, zavřou jej do vězení. Žalobce se nechce účastnit konfliktx x xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxa včetně vojenské kariéry.
[2] Žalovaný o žádosti žalobce rozhodl rozhodnutím ze dne 30. 6. 2015, č. j. OAM-379/ZA-ZA05-P16-2015, (dále jen „napadexx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxx x xxx x xxx x x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxu u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“). Uvedl, že žalovaný se dopustil nezákonnosti tím, že mu podle možností nevycházel vstříc, xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxení podkladů pro vydání rozhodnutí pečlivě nepřihlédl ke všemu, co během správního řízení vyšlo najevo, tím porušil ustanovení § 50 odst. 4 správního xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxocení podkladů a výkladu právních předpisů, jak ukládá ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Neuvedl ani informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a nxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxx xoud žalobu rozsudkem ze dne 29. 12. 2015, č. j. 75 Az 5/2015 – 44, (dále jen „napadený rozsudek“) jako nedůvodnou zamítl. Z žalobních námitek zjistil, že žxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx, jenž vedl žalobce k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, byla jeho snaha vyhnout se možnému výkonu vojenské služby v ukrajinské armádě, a to s xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxého rozhodnutí, kde se žalovaný s tímto uplatněným důvodem zevrubně vypořádal, když mj. uvedl, že možnost povolání k výkonu vojenské služby není důvodxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx újmu. Žalovaný podrobně rozvedl, že přání žalobce zůstat na území České republiky není relevantním azylovým důvodem, a uvedl, že ozbrojený konflikt pxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxný v odůvodnění svého rozhodnutí popsal veškeré podklady, z nichž vycházel, v dostatečné míře uvedl, jaké důvody jej vedly k tomu, že žalobci neudělil mxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxx xxxxní vyšlo najevo. Krajský soud nezjistil, že by se žalovaný nevypořádal s návrhy a námitkami žalobce, neboť z obsahu správního spisu není patrné, že by žaxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdnutí nevzal v potaz žalobní námitky, které byly uvedeny v replice k vyjádření žalovaného ze dne 14. 10. 2015, a to z důvodu jejich opožděnosti. Nejednalx xx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxh námitek, který brojily proti věci samé. Z protokolu o předání napadeného rozhodnutí je patrné, že žalobce jej osobně převzal dne 15. 7. 2015. Od následxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxo lhůta skončila ve čtvrtek dne 30. 7. 2015. Po xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxx xo uplynutí lhůty pro případné rozšíření žaloby o další žalobní body. Tento závěr není způsobilá změnit ani skutečnost, že soud ustanovil žalobci k jeho xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx námitky, které soud vyhodnotil jako natolik dostatečné, aby je mohl přezkoumat.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce („stěžxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xrávního zástupce stěžovatele k vyjádření žalovaného. Z napadeného rozsudku není zřejmé, zda mělo být možné doplnit žalobu ve lhůtě 15 dnů od převzetí nxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx. Bylo mu pouze doručeno vyjádření žalovaného k žalobě s upozorněním na možnost podat ve lhůtě 14 dnů repliku, což také ve stanovené lhůtě učinil. Replikxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx dle § 12 písm. b), případně doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu.
[7] Stěžovatel považuje za nesprávný názor žalovaného i krajského soudu, podle xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x x4a zákona o azylu. Pravidlo, že branná povinnost je zcela legitimní občanskou povinností platí v případě, kdy je jasně zřetelné, které strany (státy) pxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xe žalovaný nepřihlédl k jeho náboženskému vyznání, přestože mu § 50 odst. 4 ukládá povinnost přihlédnout ke všemu, co vyjde v řízení najevo. Ačkoliv žalxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx rozhodnutí se otázkou jeho vyznání a otázkou odmítnutí vojenské služby z důvodů náboženského vyznání nezabýval.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření uvexxx xx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxtí. Toto poučení je součástí každého rozhodnutí, tedy i napadeného rozhodnutí, které stěžovatel obdržel. Bezpečnostní situace na jihovýchodě Ukrajxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxmě, kde jsou místní separatistické organizace dokonce přímo podporovány ze strany Ruské federace, nicméně situace na západě a středu Ukrajiny je vcelxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxm vážné újmy. Aktuální bezpečnostní situaci zhodnotil ve svém rozhodnutí ze dne 15. 01. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 – 17, i NSS:
„Na Ukrajině nelze ani dřívex xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xivilista
z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit,
že se jedná o konflikt izolovaný poxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxnského přesvědčení stěžovatele žalovaný uvádí, že z podkladů pro rozhodnutí vyplývá, že v případě výhrady svědomí či náboženského přesvědčení je možxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxnárodní ochranu. Žalovaný též upozornil na možnost odepřít z důvodu svědomí a náboženského přesvědčení službu v armádě a vykonávat náhradní vojenskox xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxkonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.
[11] Podle § 104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve věcech mezinárxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná a ustálená
judikatura
tohoto soudu. Například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/20xx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly
vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká prxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxjvyššího správního soudu. 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít doxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxd ve svém rozhodnutí nerespektoval
ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budouxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xoud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzityx
x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxo charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity,
aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Stěžovatel k otázce přixxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxosti prezentované xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxávního řádu povinen přihlédnout k tvrzení žadatele o jeho náboženském vyznání a vypořádat se s touto otázkou z hlediska podmínek pro udělení mezinárodxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x2 odst. 1 zákona o azylu lze
žalobu
proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí
. Jak uvexx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx žalobní lhůta na 15 dnů. Žalobce je povinen
již v žalobě, nejpozději v běhu žalobní lhůty, vymezit rozsah, v jakém správní rozhodnutí napadá, a alespoň
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxdle § 71 odst. 2 s. ř. s.
rozšířit žalobu na dosud
nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě pro podání xxxxxx
x xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx. poslední odst. na straně 7). Z konstatování, že replika právního zástupce byla podána více než dva měsíce po lhůtě pro rozšíření žalobních bodů, rozhoxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx úzce souvisí ust. § 35 odst. 8 s. ř. s. Podle něj,
požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení
zástupce, po dobu od podání xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xedy spojen účinek v podobě stavení běhu lhůty pro podání žaloby. Ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s.
dopadá jak na situace,
kdy navrhovatel požádá o ustanovxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xhůty k podání návrhu. Smyslem
věty třetí § 35 odst. 8 s. ř. s. je reálně umožnit ustanovenému zástupci účastníka, aby žalobu s žalobcem připravil
a podxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx pro podání žaloby, bylo by v řadě případů ustanovení zástupce
zcela bezúčelné a formální
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xalobou, kterou spojil s žádostí o ustanovení advokáta soudem. O této žádosti rozhodl krajský soud usnesením, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2015, pxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx zástupce a rozhodnutím o tomto návrhu lhůta pro podání žaloby neběžela, skončila xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxili a replika k vyjádření žalovaného byla podána až dne 14. 10. 2015, tedy nepochybně po lhůtě pro rozšíření žalobních bodů.
[15] V replice k vyjádření xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxatele nastoupit vojenskou službu. Ačkoliv krajský soud upozornil, že se jedná o námitky věcné (oproti žalobním námitkám, které byly výhradně procesnx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxvedl dostatečně důvody rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil (str. 4, poslední odstavec napadeného rozsudku). Tuto procesní xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxti o udělení mezinárodní ochrany, byla jeho snaha se
vyhnout možnému výkonu vojenské služby v ukrajinské armádě, a to s ohledem na tehdy intenzivně proxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxatněným důvodem zevrubně vypořádal, když mj. uvedl,
že možnost povolání k výkonu vojenské služby není důvodem pro udělení azylu. Soud rovněž odkazujx xx xxxx x
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xa následek, že u žalobce nebyl dán ani důvod pro udělení doplňkové ochrany.
Žalovaný se taktéž vypořádal s námitkou žalobce, že na Ukrajině je válka a nexxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxť zde žije jeho rodina. Těmito důvody se žalovaný zabýval na str. 6 svého rozhodnutí, když jednak
podrobně rozvedl, že přání žalobce zůstat na území Česxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxávního
členění, tj. v Luhanské a Doněcké oblasti, přičemž žalobce ovšem pochází ze západní části Ukrajiny,
a to z Ivanofrankovské oblasti
.
[16] Nexxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xyjádřil zásadním způsobem například v rozsudku ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 – 49, (publ. na www.nssoud.cz):
Odmítání nástupu k výkonu základní vxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xnění zákona
č. 2/2002 Sb., zvláště není-li takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením
nebo náboženstvím
. Azylově
relevaxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx
xxxnci
mohou být na základě konkrétních skutkových okolností považováni za specifickou sociální xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx čelí hrozbě násilí ze strany teroristických skupin pro případ,
že základní vojenskou službu nastoupí, přičemž příslušný stát (Alžírsko) není schopxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxátu pro případ, že by vojenskou službu nastoupit odmítli
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2008, č. j. 5 Azs 18/2008 – 83, publ. pod xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx x xxboženských důvodů, jelikož jeho baptistická víra mu zapovídá účast v bojích. Z podkladů shromážděných žalovaným (zákon Ukrajiny o náhradní (nevojenxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x rozporu s jejich náboženským přesvědčením. O možnosti výkonu náhradní služby, v případě odmítnutí služby v armádě z důvodů svědomí a náboženství, se zxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx služby z jiných důvodů není možné, avšak „
lidé
vyhýbající se odvodu do armády z jiných důvodů mohou dostat trest pohybující se od správní pokuty až po odxxxx
xxxxxxx x xxxxx x xx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx z těchto případů (16) bylo zjištěno, že všichni, kdo byli uznáni
za vinné, byli odsouzeni k administrativní pokutě, veřejné službě nebo dostali podmíxxxx xxxxx
x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, nebo že by mu z tohoto důvodu hrozila vážná újma.
[18] Stěžovatel vytýká žalovanému, že se v napadeném rozhodnutí k odmxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxkým soudem, nicméně neučinil tak ani v žalobě, ani v replice k vyjádření žalovaného. Krajský soud tudíž nemohl uvedenou námitku posoudit a z tohoto důvoxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxl jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxobě pouze obecně namítal, že žalovaný porušil povinnost dle § 50 odst. 4 správního řádu, podle nějž má přihlédnout ke všemu, co vyjde v řízení najevo; o sxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxcnosti, v níž byly formulovány. V řízení před správními soudy platí, že
míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se xxxxxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx x xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxírky rozhodnutí NSS).
[19] Pro doplnění zbývá uvést, že Nejvyšší správní soud se v nedávné minulosti několikrát zabýval bezpečnostní situací na Ukrxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxosti na území Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy (srov. např. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, usnesení ze dne 25. 3. 201xx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxxx
xxxx xxxxxxxx xxe chápat úsilí stěžovatele získat na území České republiky pobytový
status
s ohledem na to, že zde žijí členové jeho rodiny, tato skutečnost nemůže přexxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxní stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle § 104a odst. 1 s. ř. s.
[21] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší sprxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxx xx xx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xasační stížnost odmítnuta.
[22] Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2015, č. j. 75 Az 5/2015 – 20, ustanoven k ochraxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxleží mimosmluvní odměna a hotové výdaje, které v tomto případě platí stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Soud proto zástupci žalobce přiznal částku 3.100 Kč za jxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx x x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a částku 300 Kč jako paušální náhxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx Nejvyššího správního soudu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky příxxxxxxx
x xxxx xxx xx xxxxxx xxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx