IV. ÚS 255/99

Právo podílet se na správě veřejných věcí

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (6)
USPrPSV
Právo podílet se na správě veřejných věcí
IV. ÚS 255/99
> Podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Správní rada Ústřední pojišťovny rozhoduje o důležitých věcech, které souvisí s činností Ústřední pojišťovny a předkládá výroční zprávu o činnosti Pojišťovny sboru zástupců. Podle odst. 2 citovaného ustanovení Správní radu tvoří 10 členů - zástupců státu, 10 členů - zástupců pojištěnců a 10 členů - zástupců zaměstnavatelů. Jak je uvedeno v odst. 6 citovaného ustanovení, zástupce pojištěnců do Správní rady volí Poslanecká sněmovna Parlamentu. Funkční období člena orgánu Pojišťovny činí 4 roky. Zástupce státu ve Správní radě Pojišťovny lze z funkce odvolat (§ 20 odst. 5) i před uplynutím funkčního období (§ 18 odst. 4 citovaného zákona). Jestliže tedy funkční období člena orgánu Pojišťovny, tedy i zástupce pojištěnců, jakým je v daném případě stěžovatel, činí 4 roky, potom v právním a demokratickém státě by mělo být považováno za samozřejmé, že tato zákonná délka funkčního období bude respektována, a to v prvé řadě tím, kdo ji zákonodárnou cestou stanovil. V tomto směru je tedy usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 2. 4. 1999, č. 242, které zákonnou délku funkčního období nerespektovalo, v rozporu s článkem 1 Ústavy ČR, kterážto skutečnost se ukazuje v jasném světle zejména komparací první věty odst. 4 ustanovení § 18 citovaného zákona, stanovící funkční období člena orgánu pojišťovny na dobu 4 let, a druhé věty tohoto ustanovení, umožňující odvolání z funkce i před uplynutím funkčního období pouze v případě zástupce státu ve Správní radě pojišťovny. <
Ústavní soud
rozhodl dne 3. srpna 1999 v senátě ve věci ústavní stížnosti ing. J. V., proti usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 2. 4. 1999, č. 242, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) M. S., 2) O. K., 3) RNDr. A. P., 4) ing. L. A., 5) JUDr. R. S., 6) MUDr. M. C.,, 7) doc. ing. L. M., CSc., 8) J. V., 9) J. K., 10) JUDr. S. G., 11) J. M., 12) M. T., 13) ing. K. V., 14) J. C., 15) ing. J. V., 16) ing. L. T., 17) M. Z., , za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 2. 4. 1999, č. 242, se zrušuje.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR stěžovatel uvádí, že byl zvolen do Správní rady Ústřední pojišťovny jako zástupce pojištěnců usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 2. 4. 1997, tedy již po přijetí zákona č. 149/1996 Sb., novelizujícího zákon ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, stanovením funkčního období člena orgánu Pojišťovny na dobu čtyř roků (§ 18 odst. 4). Přesto však stěžovatel byl napadeným usnesením ze dne 2. 4. 1999 z uvedené funkce odvolán. Toto stěžovatelovo odvolání je v rozporu nejen s ustanovením § 18 odst. 4 zákona ČNR č. 551/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ale i s článkem 1 Ústavy ČR, jakož i článkem 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z těchto, jakož i z dalších, důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného usnesení.
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR ve svém vyjádření ze dne 21. 6. 1999 v podstatě uvedla, že v případě členů - zástupců pojištěnců a členů - zástupců zaměstnavatelů pojištěnců je možnost jejich odvolání z funkce ve Správní radě VZP ČR založena na obecném principu, podle kterého ten, kdo člena do funkce volí nebo jmenuje, má právo jej i odvolat. Z tohoto hlediska lze proto považovat ústavní stížnost za neopodstatněnou. Za tohoto stavu věci nelze než vyjádřit stanovisko, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR jednala v přesvědčení, že napadené usnesení je v souladu s Ústavou ČR a naším právním řádem, přičemž je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s ústavní stížností stěžovatele posoudil její odůvodněnost.
Vedlejší účastníci M. S., O. K., RNDr. A. P., ing. L. A., JUDr. R. S., MUDr. M. C., doc. ing. L. M., J. V., J. K., JUDr. S. G., J. M., M. T., ing. K. V., J. C., ing. J. V., ing. L. T., M. Z. se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřili.
Vedlejší účastníci ing. A. P., ing. R. N. a ing. P. V. se svého postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení vzdali.
Z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 2. 4. 1997, č. 311, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl zvolen členem Správní rady Ústřední pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny. Z dalšího usnesení této sněmovny ze dne 2. 4. 1999, č. 242, bylo dále zjištěno, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR odvolala ze Správní rady Ústřední pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR celkem 9 zástupců pojištěnců, jakož i 2 náhradníky těchto zástupců a nově zvolila 9 zástupců pojištěnců a 3 náhradníky těchto zástupců. Usnesení ze dne 2. 4. 1997 je podepsáno tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny Milošem Zemanem a ověřovatelkou Poslanecké sněmovny Hanou Škorpilovou, zatímco usnesení ze dne 2. 4. 1999 podepsal předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus a jako ověřovatel Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek. Žádné z uvedených usnesení neobsahuje důvody.
Podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Správní rada Ústřední pojišťovny rozhoduje o důležitých věcech, které souvisí s činností Ústřední pojišťovny a předkládá výroční zprávu o činnosti Pojišťovny sboru zástupců. Podle odst. 2 citovaného ustanovení Správní radu tvoří 10 členů - zástupců státu, 10 členů - zástupců pojištěnců a 10 členů - zástupců zaměstnavatelů. Jak je uvedeno v odst. 6 citovaného ustanovení, zástupce pojištěnců do Správní rady volí Poslanecká sněmovna Parlamentu. Funkční období člena orgánu Pojišťovny činí 4 roky. Zástupce státu ve Správní radě Pojišťovny lze z funkce odvolat (§ 20 odst. 5) i před uplynutím funkčního období (§ 18 odst. 4 citovaného zákona).
Jestliže tedy funkční období člena orgánu Pojišťovny, tedy i zástupce pojištěnců, jakým je v daném případě stěžovatel, činí 4 roky, potom v právním a demokratickém státě by mělo být považováno za samozřejmé, že tato zákonná délka funkčního období bude respektována, a to v prvé řadě tím, kdo ji zákonodárnou cestou stanovil. V tomto směru je tedy napadené usnesení v rozporu s článkem 1 Ústavy ČR, kterážto skutečnost se ukazuje v jasném světle zejména komparací první věty odst. 4 ustanovení § 18 citovaného zákona, stanovící funkční období člena orgánu pojišťovny na dobu 4 let, a druhé věty tohoto ustanovení, umožňující odvolání z funkce i před uplynutím funkčního období pouze v případě zástupce státu ve Správní radě pojišťovny. K tomu Ústavní soud navíc, mimo rámec projednávané věci, dodává, že lze si sice představit výjimečné důvody, kdy by další setrvání ve funkci člena orgánu pojišťovny se mohlo ukazovat v rozporu s ústavními principy, o takový případ však zde nejde.
Základní otázkou v projednávané věci je tedy to, zda napadené usnesení lze interpretovat jako zásah do některého ze stěžovatelových ústavně zaručených práv. Podle názoru Ústavního soudu taková
interpretace
je nejen možná, ale i nevyhnutelná. Uváží-li se totiž účel zákona ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, totiž to, že realizuje všeobecné zdravotní pojištění (§2 odst. 1 citovaného zákona), a to i tím způsobem, že pomocí orgánů Pojišťovny zabezpečuje účast pojištěnců, zaměstnavatelů pojištěnců a státu na řízení Pojišťovny (§ 17 odst. 1 citovaného zákona), potom lze stěží pochybovat o tom, že v daném případě jde o správu veřejných věcí - zdraví člověka takovým veřejným statkem nepochybně je - jakož i ústavně zakotvené právo občana podílet se na této správě ve smyslu článku 21 Listiny. Stěžovateli lze i přisvědčit v tom, že tento přístup k voleným a jiným veřejným funkcím se nemůže obejít bez rovných podmínek, a to i v tom směru, že tyto podmínky nemohou při nezměněné zákonné úpravě se měnit pouhou změnou politického klimatu.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro porušení článku 1 Ústavy ČR, jakož i článku 21 odst. 1 a 4 Listiny, podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení pro nemožnost jeho dělitelnosti v jeho celém rozsahu podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení:
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 3. srpna 1999