[1] Žalobce je spoluvlastník ochranné známky Pit Bull Frankfurt. Na jeho podnět celní úřad zahájil s prodejcem textilních xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xe porušováním jeho práva k ochranné známce dochází k jednání se znaky klamavé obchodí praktiky dle § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele.

[2] Zahájxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl s tím, že stěžovatel není a nebyl účastníkem správního řízení. Proto se nemůže proti rozhodnutí odvolaxx

xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxčení svých práv dovozoval z toho, že se v oběhu nacházejí výrobky porušující jeho ochrannou známku. Dále tvrdil, že správní orgán pochybil, jestliže spxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx

xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx že v řízení o správním deliktu je účastníkem zásadně pouze ten, o jehož vině a trestu se rozhoduje. Potenciální dotčení žalobce v jeho právu k ochranné znxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxlobce je do určité míry analogické s postavením poškozeného v řízení o přestupcích, ve kterém poškozený není oprávněn se odvolat proti rozhodnutí o zasxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxví stěžovatele, neboť nebylo potřeba provádět žádné skutkové šetření za účelem zjištění, zda je stěžovatel účastníkem řízení (okruh účastníků totiž xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx.

[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. V ní uvádx xxx xxxxxxxx

xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxrobky porušující jeho ochrannou známku. K naplnění podmínky § 27 odst. 2 stačí pouhá možnost dotčení v právech. Porušeno je především jeho výlučné právx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxí pokuty, ale i o dalším osudu zajištěného zboží. Propuštění zboží porušující práva duševního vlastnictví stěžovatel do volného oběhu je zásahem do jexx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xednak i ochrana majitele práv duševního vlastnictví.

[7] Krajským soudem uváděné rozhodnutí ze dne 27. 11. 2013, č. j. 4 Ads 95/2013 – 103 není na projxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xízení uplatní smluvní sankce. Stěžovatel souhlasí, že v takovém případě je nepřímost dotčení zřejmá. Existuje zde totiž mezikrok – vůle účastníka řízxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx

xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xtázkou, zda je účastníkem správního řízení o zrušení licence k provozování energetického zařízení vlastník energetického zařízení (rozsudek ze dne xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xk energetickému zařízení, resp. k ochranné známce) v důsledku řízení, ve kterém se rozhoduje o nakládání s předmětem tohoto práva třetí osobou (provozxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xx xxxxxdě rozhodnutí o zastavení řízení o správním deliktu jsou mu automaticky vyúčtovány náklady celního orgánu na zadržení zboží. Krajský soud poukázal na xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xákladech, které je zcela závislé na prokázání oprávněnosti podnětu, tedy na výsledku řízení o správním deliktu. Stěžovatel by tak měl mít možnost výslxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxvající v možnosti poškozeného x xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx škodě jednotlivce. Kromě toho se stěžovatelem celní úřad jako s poškozeným nejednal.

[11] Za třetí, správní orgán opomněl o účastenství rozhodnoutx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx se nemusí v situaci, kdy pro posouzení této otázky není potřeba provádět skutková řešení. Jinou cestou než usnesením je tedy možné řešit pouze naprosto xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxím nutné zjistit, zda stěžovatel má pro své tvrzení o dotčení hmotněprávní oporu, tedy, zda mu svědčí práva z ochranné známky.

[12] Za čtvrté, krajský xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxm deliktu), tak rozhodnutí žalovaného (tj. rozhodnutí o zamítnutí stěžovatelova odvolání). Krajský soud však rozhodl pouze o části žaloby týkající sx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx jeho aktivní legitimaci toto rozhodnutí napadnout. Navíc k žalobní legitimaci dle § 65 s. ř. s. je třeba jen negativní projev v jeho právní sféře.

[13x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx odkazuje na žalobu. Krajský soud posoudil žalobní výtky ohledně hmotněprávní nesprávnosti rozhodnutí o zastavení řízení (dostatečnost zjištění skxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xabývat posouzením věci v hmotněprávní rovině bez ohledu na to, jak vyřešil otázku jeho účastenství ve správním řízení.

[14] Žalovaný soudu sdělil, žx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxx] Kasační stížnost je přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek krajského soudu v mezích uplatněných důvodů a vad, ke kterým je povinen přixxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx

xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx předmětem je otázka jeho deliktní odpovědnosti za klamání spotřebitelů, je účastníkem majitel práva duševního vlastnictví, které mělo být prodejem xxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx

xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxím řízení z § 27 odst. 2 správního řádu. Dle tohoto ustanovení jsou účastníci správního řízení „ xx

xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxící jeho práva duševního vlastnictví. Do tohoto jeho práva tedy rozhodnutí může přímo zasáhnout.

[21] Tato námitka není důvodná, neboť v předmětném xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx

xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx 4 Ads 94/2013 – 93. Soud xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x sobě obsahoval nedovolené přísady. Účastenství v řízení o tomto správním deliktu se domáhal výrobce medu právě na základě § 27 odst. 2 správního řádu. xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xo oběhu.

[23] Nejvyšší správní soud však v popisovaném případě tomuto argumentu nepřisvědčil. Uvedl, že v „ (bod 20 rozsudku)“. Dále soud uvedl, že předmětem řízení dle zákona o potravinách, bylo výhradně postiženx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xepřímé (zprostředkované). Dle soudu na těchto závěrech nemohly nic změnit ani případné navazující důsledky spočívající ve výrobcem pociťovaném zásxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxx

xx4] Soud tedy v tomto rozhodnutí vyjasnil, že předmětem správního řízení byl správní delikt spáchaný prodejcem, přičemž výhradně této osobě byla (a mohxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxíkem řízení nejsou.

[25] Obdobné závěry vyslovil i rozšířený senát. V rozsudku zabývajícím se otázkou přímého dotčení ve veřejných subjektivních pxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x 8. 11. 2011, č. j. 1 Axx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx

xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx řízení v přezkoumávaném správním řízení nenáleželo.

[27] Předmětem řízení dle zákona o ochraně spotřebitele je striktně otázka dodržování povinxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxázka, zda prodejce porušil zákaz klamavých obchodních praktik tím, že prodával zboží porušující práva duševního vlastnictví [§ 24 odst. 1 písm. a), § 5 xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxcionoval případné porušení veřejnoprávních povinností prodejce a tím poskytnout veřejnoprávní ochranu spotřebiteli.

[28] Nutnost rozlišovat řxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. 1 As 210/2014 - 39, bod 19, či rozsudek krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2014, č. j. 30 A 85xxxxx x xxxx

xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxůsobí jako nástroj ochrany práva duševního vlastnictví. Naopak, tuto ochranu zajišťují nástroje soukromého práva.

[30] Stěžovatel se mýlí, že závxxx x xxxxxxxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxal situaci skutkově téměř totožnou jako výše popsaný případ s medem. Soud přitom v rozhodnutí odmítl uznat přímé dotčení stěžovatele – výrobce medu. Stxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxsahu do jeho práva na dobrou pověst. Z toho plyne, že nyní stěžovatelem akcentovaný mezikrok při ukládání smluvních sankcí v návaznosti na rozhodnutí o xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxdný mezikrok závisející na vůli jiného subjektu není. Stěžejní pro závěr soudu naopak byla jeho úvaha, že soukromoprávní dotčení v právech výrobce medx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx

xxxx xxxxxx xxxxxxxxxlem uváděné rozhodnutí č. j. 1 As 46/2015 – 34 nelze na jeho situaci aplikovat. V tomto rozsudku soud vyslovil, že majitel rozvodného zařízení v určitém xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx zařízení. Soud v rozsudku uvedl, že majitel zařízení mohl být dotčen jedině, pokud by na tomto jeho zařízení či technologii byly činěny nějaké zásahy. Hxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxí v řízení. Vydaným rozhodnutím totiž mohlo dojít k jejich změně. Z toho plyne, že majitel zařízení mohl být rozhodnutím přímo dotčen jen co do jeho práv k xxxxxxxx xxxxxxx

xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxdnutí žalovaného dojít nemůže. Předmětem v projednávané věci je otázka viny a trestu prodejce dle zákona o ochraně spotřebitele. Řešení této otázky stxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xontroly. Podnět ke kontrole slouží k provedení kontroly plnění veřejnoprávních povinností prodejce. Účelem případného nesení nákladů kontroly subxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xeřejnoprávních povinností. Rozhodnutí o vině a trestu do práv subjektu dávajícího podnět nezasahuje. Jeho důsledek, spočívající ve vyúčtování vynaxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx

xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxžovatel tvrdí nepřípustné použití analogie s postavením poškozeného v přestupkovém řízení.

[35] Tato námitka není důvodná. Krajským soudem uvedexx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx § 27 odst. 2 správního řádu, dle kterého stěžovatel není účastník v řízení o deliktu jiné osoby. Krajský soud úpravu a judikaturu týkající se přestupkoxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxavení a rozhodnutí o přestupku v sobě může obsahovat výrok o náhradě škody (§ 70 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích). dovodila, žx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxem týkajícím se viny obviněného přestupku či sankce, přičemž výrokem týkajícím se viny je i výrok o zastavení řízení o přestupku (srov. např. rozsudek Nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxzení o přestupku vhodně demonstroval (ne)dotčení práv stěžovatele výrokem rozhodnutím správního orgánu o správním deliktu jiné osoby.

[36] Třetí xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxního řádu

[38] Dle judikatury (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2008, čx xx x xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx

xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxhodl. O tom, že stěžovatel účastník nebyl, nebylo pochyb. Vzhledem jednoznačnému a konstantnímu výkladu právní otázky přímého dotčení osoby v řízení x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxní otázky, pro jejíž zodpovězení nebylo nutné provádět žádná skutková šetření. I kdyby stěžovatel byl vlastníkem práv k ochranné xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxvaných duševních práv totiž není účastníkem řízení o správním deliktu s údajným porušovatelem dle zákona o ochraně spotřebitele.

[40] Čtvrtou námixxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxě.

[41] Tato námitka rovněž není důvodná. Krajský soud postupoval správně. Stěžovatel v žalobě označil jako žalovaného pouze Generální ředitelstvx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx rozhodnutí prvního stupně, tak rozhodnutí žalovaného. S ohledem na to, že i z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí správních orgánů I. a II. stuxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxpustná, bylo zcela správné, že krajský soud za napadené rozhodnutí považoval pouze rozhodnutí Generálního ředitelství cel (srov. obdobné úvahy v usnxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx

xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo orgánu I. stupně a o rozhodnutí o odvolání by v žalobě vůbec nehovořil, resp. z žaloby by tato skutečnost nijak nevyplývala, bylo by na místě, aby krajskx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xoplnění žaloby přiměřenou lhůtu a poučil jej, že jeho žaloba bude jako nepřípustná podle § 68 písm. a) a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnuta, pokud výzxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx stupně, a navíc jako žalovaného označil Generální ředitelství cel, postupoval krajský soud správně, pokud za napadené rozhodnutí považoval pouze roxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx

xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxouzení věci. Pro zastavení řízení před správním orgánem prvního stupně nebyly důvody. Soud však tuto námitku posoudil jako nedůvodnou, aniž by ji dále xxxxxxxx

xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx hmotněprávní námitky brojící proti rozhodnutí prvního stupně ani předmětem řízení před správním soudem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xako nepřípustného.

[45] S tímto odůvodněním také krajský soud stěžovatelovy hmotněprávní námitky vypořádal. Uvedl přitom, že se jedná o námitky nexxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxhl). Místo toho závěr o nedůvodnosti je třeba vztáhnout k předmětu soudního řízení - rozhodnutí žalovaného o nepřípustnosti odvolání. Krajský soud hmxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxrávní námitky jsou pro přezkum napadeného rozhodnutí irelevantní. x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xtěžovatele jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud proto dle § 110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou.

[xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxx x xxxstu se správní řízení i rozhodnutí o jeho zastavení týkalo. Tato osoba proto v řízení před krajským soudem přicházela v úvahu jako osoba zúčastněná na říxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx procesní pochybení soudu nemělo vliv na zákonnost, neboť rozhodnutí soudu bylo ku prospěchu osoby zúčastněné na řízení.

[48] O náhradě nákladů řízexx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx