II. ÚS 98/95

Právo na právní pomoc a tlumočníka

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (9)
USPrnPP
Právo na právní pomoc a tlumočníka
II. ÚS 98/95
> Právo na právní pomoc při podání vysvětlení dle § 12 zák. č. 283/1991 Sb. se opírá o čl. 37 odst. 2 Listiny a znamená povinnost policie zastoupení advokátem umožnit. <
Ústavní soud
rozhodl v senátě o ústavní stížnosti ing. R. R., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti zásahu Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, za účasti Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, jako účastníka řízení, t a k t o:
Ústavní stížnosti se v y h o v u j e s tím, že postupem Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, kterým bylo zabráněno navrhovateli využít práva na právní pomoc při podání vysvětlení ve věci vedené pod čj. ORTP - 199/KS-HK-95, dle § 12 zák. č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo porušeno ústavně zaručené právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Okresnímu ředitelství Policie ČR v Teplicích se zakazuje pokračovat v porušování práva dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod při podávání vysvětlení dle § 12 zák. č. 283/1991 Sb.
O d ů v o d n ě n í:
Stěžovatel se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud vyslovil, že postupem policejního orgánu Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, kterým bylo zabráněno navrhovateli využít práva na právní pomoc při podávání vysvětlení ve smyslu § 12 zák. č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 283/1991 Sb.), bylo porušeno ústavně zaručené právo na právní pomoc uvedené v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Na odůvodnění svého návrhu uvedl, že byl předvolán na 6. 3. 1995 k podání vysvětlení dle § 12 zák. č. 283/1991 Sb., a dne 3. 5. 1995 byl k němu předveden, přestože žádal, aby byl přítomen jeho advokát, na základě již uzavřené smlouvy o poskytování právní pomoci. Advokátovi však nebylo umožněno se vysvětlení zúčastnit s odůvodněním, že zák. č. 283/1991 Sb. nemá takové ustanovení, které by ukládalo orgánům policie povinnost umožnit poskytnutí právní pomoci osobě, která má podat vysvětlení, a dále s tím, že advokát má místo až v trestním řízení ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu. Dále stěžovatel zdůraznil, že se dovolával čl. 2 odst. 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny a poukazoval na rozdíl mezi poskytnutím právní pomoci obhájcem v trestním řízení a advokátem na základě smlouvy o poskytování právní pomoci. Kromě porušení čl. 37 odst. 2 a čl. 2 odst. 2 Listiny dovozoval taktéž porušení čl. 4 odst. 2 a čl. 2 odst. 3 Listiny.
Okresní ředitelství Policie ČR v Teplicích se k návrhu písemně nevyjádřilo, ačkoliv mu byl návrh řádně doručen dne 23. 6. 1995, později u jednání prostřednictvím svého ředitele navrhlo zamítnutí návrhu s odůvodněním, že ze znění § 12 zák. č. 283/1991 Sb. neplyne povinnost advokáta zajistit, protože se nejedná o trestní řízení, čemuž také odpovídá rozsah poučovací povinnosti poskytované osobě předvolané k podání vysvětlení a konečně i skutečnost, že vysvětlení je vázáno právě na osobu, která má vysvětlení poskytnout.
Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele, jakož i připojený spis Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, čj. ORTP - 199/KS-HK-95, spolu s předvolánkou na 6. 3. 1995, předloženou stěžovatelem, a po doplnění dokazování výslechem JUDr. J. H., ředitele Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích; nadporučíka J. N.; JUDr. J. S., kteří shodně uvedli, že byl opakovaně odmítnut požadavek na zastoupení stěžovatele advokátem při podání vysvětlení, ke kterému byl předvoláván, dospěl k závěru, že Okresní ředitelství Policie ČR v Teplicích, jakožto orgán veřejné moci, svým postupem, spočívajícím v zabránění využít práva na právní pomoc stěžovateli, v souvislosti s podáním vysvětlení porušilo čl. 37 odst. 2 Listiny, v němž se výslovně uvádí, že každý má od počátku řízení právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to proto, že podmínka řízení je ve věci podání vysvětlení dána naplněním znaku řídícího postavení okresního ředitelství policie jakožto orgánu, který se na postupu podílel. Tímto svým postupem Okresní ředitelství Policie ČR v Teplicích ve svých důsledcích porušilo též čl. 1 a dále čl. 2 odst. 2 spolu s odst. 3 Listiny a stejně tak čl. 1, čl. 2 odst. 1, 3 a 4 Ústavy, zakotvující princip primátu občana nad státem. Na uvedeném nic nemění nedostatek výslovné právní úpravy v zák. č. 283/1991 Sb., týkající se zastoupení při podání vysvětlení z důvodu zcela jasné úpravy, obsažené na úrovni norem nejvyšší právní síly, tj. Listiny a Ústavy. Navíc námitka nedostatku výslovné právní úpravy, jako důvod pro odmítnutí práva na právní pomoc, odpovídá čistě pozitivistickému nazírání na právo, které rovněž nekoresponduje s požadavkem právního státu, jemuž jsou vlastní i přirozenoprávní tendence (srov. např. preambule Listiny nebo čl. 85 odst. 2 Ústavy). Zcela na závěr Ústavní soud z opatrnosti výslovně uvádí, že právo na právní pomoc při podání vysvětlení neznamená povinnost policie advokáta v každém případě zajistit, ale pouze povinnost toto zastoupení umožnit.
Pokud jde o navrhovatelem tvrzené porušení čl. 4 odst. 2 Listiny, kde se praví, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem, pak toto ustanovení nemohlo být pojmově dotčeno za situace, kdy tu bližší zákonná úprava, týkající se základního práva na právní pomoc při poskytování vysvětlení, chybí (srov. zák. č. 283/1991 Sb.).
Z důvodů shora uvedených rozhodl Ústavní soud dle ustanovení § 82 odst. 1, 2 a 3 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu tak jak je uvedeno ve výroku s tím, že obnovení stavu před ústavní stížností neuložil, neboť v řízení před Ústavním soudem vyšlo najevo, že navrhovatel již vysvětlení podal a pro orgány činné v trestním řízení, tj. včetně Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích platí zásada vyšetřovací, vyhledávací a oficiality, tzn., že dospěl k závěru, že obnovení stavu před porušením v dané věci již není možné.
P o u č e n í:
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 5. 6. 1996