9 As 27/2015 - 59

Přestupky - zákon č. 200/1990 Sb.

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (5)
Judikatura (14)
x xx xxxxxxx x xx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxacích důvodů (ve výzvě dle § 37 odst. 3 správního řádu), pokud to odůvodňují osobní poměry účastníka řízení.
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxvní věci žalobce: R. F., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxní stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2015, č. j. 10 A 93/2014 – 37,
takto:
I.
Kasační stížnost
sx xxxxxxx
xxx
xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxe (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxzhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 10. 2013, zn. Spr. př. D 4896.1/13-Se, kterým byl stěžovatel uxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro posuzovanou věc, porušením § 4 písm. b) a § 18 odst. 3 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve xxxx x xxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxx xxx
xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx stěžovatel jako řidič osobního vozidla zn. VW RZ X dne 10. 6. 2013 kolem 15.59 h při jízdě po silnici č. I/3 ve směru Tábor – České Budějovice se mezi obcemi Šxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxst mimo obec o méně než 30 km/h.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, kterou shledal krajský soud nedůvodnou. K námitce týkající xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xřijíždějícího vozidla, soud uvedl, že správní orgány vycházely ze záznamu o přestupku. Z registru řidičů bylo zjištěno, že vozidlo řídil stěžovatel. xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx dne 10. 6. 2013. Správní orgán tak prokázal správné použití rychloměru i správnost provedeného měření, která vyplývá již z toho, že byl pořízen fotozázxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xyto pochybnosti byly vzneseny až v řízení před soudem. Správní orgán tak neměl povinnost opatřovat další podklady. Ani krajský soud na základě uvedenýxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxlo v době měření zatáčelo, a nezákonnost rozhodnutí neshledal ani v nesprávně uvedeném datu narození stěžovatele v rozhodnutí správního orgánu I. stuxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxávním orgánem I. stupně vyzván k odstranění vad podání, a to výzvou ze dne 5. 2. 2014 (dále jen „Výzva“), z níž ovšem vyplývá, že správní orgán považoval odxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx orgán splnil svou povinnost dle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vyzval stěžxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxedat jako zavádějící, nicméně z celého kontextu je zřejmé, že stěžovateli byla poskytnuta možnost vady odvolání odstranit, a to i s přihlédnutím k názoxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xx x xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx až odvolací správní orgán má oprávnění o opožděnosti odvolání rozhodnout. Krajský soud neuznal ani námitku chybějícího poučení o následcích neodstrxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx
xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xa zjevnou účelovost jednání stěžovatele, který podal nepodepsané blanketní odvolání elektronicky dne 1. 11. 2013, potvrdil jej prostřednictvím elexxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxeré bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 10. 12. 2013. Krajský soud spatřoval v procesním postupu stěžovatele promyšlenou taktiku s cílem protxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxu, že vozidlo bylo pod stálým dohledem policistů, což stěžovatel sporuje, neboť uvádí, že nebyl řidičem vozidla a s řidičem se vyměnil, soud uvedl, že z pxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xx tak stalo, by bylo vozidlo nepochybně dostiženo policejním vozem a policisté by jej tudíž nebyli nuceni zastavovat. Soud stejně jako správní orgány nexxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxicistů a svědků.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Proti xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[9] Má za to, že soud odmítl jeho argumenty ohledně nesprávného měření a nesprávného použití rychxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx tvrzení nemá oporu v podkladech, které jsou součástí spisu, a není ani obecně známou skutečností. Oproti tomu stěžovatel prokázal, že rychloměr takovxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxním námitky, že vozidlo při měření zatáčelo, kdy krajský soud uvedl, že z fotografie z rychloměru je zřejmý opak.
[10] Dále nesouhlasí s tím, že by byl řxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxoumáváno v meritu věci, proto neměl důvod odvolání doplňovat. Dalším postupem žalovaného, který odvolání zamítl pro nedůvodnost, byl porušen princix xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxž stěžovatele informoval o opožděnosti, ho měl znovu informovat o tom, že odvolání bude posuzováno meritorně a že by bylo účelné ho doplnit o věcné argumxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx soud nehodnotil námitku správně a na podporu svého názoru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010 – 67. Pokud bx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxo stanoviska ohledně včasnosti podaného odvolání.
[11] Dále v žalobě namítal, že správní orgán měl z úřední povinnosti předvolat zasahující policixxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxzující, že to není možné. S výpočtem se krajský soud nijak nevypořádal. Jediným důkazem pro pravdivost tvrzení policistů je úřední záznam, který však nxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011, č. j. 7 As 102/2010 – 86).
[12] Závěrem uvedl, že nehledává své jednání obstrukčním. Je pravda, xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xámci České republiky, což nemůže představovat obstrukci. Tímto se ohradil proti tomu, aby běžné situace života byly nazývány jako
obstrukce
a aby byl xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx taktika“.
[13] Z uvedených důvodů navrhl zrušit rozsudek krajského soudu a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný ve vyjádření ke xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípuxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxdu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není xxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxedpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxnou vadou, že by k ní byl povinen soud přihlédnout i bez námitky, z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).
[17] Veškerá výše uvedená kritéria napadexx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xx uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[18] Námitka nepřezkoumatelnosti směřuje do závěru, že pokud byla rychlost vozidla rychloměrem zaznamenána a byl poxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxšlo by automaticky k anulování celého měření. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2014, č. j. 6 As 187/2014 – 60, má stěžovatel zx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxého senátu, neboť krajský soud se neomezil na pouhé konstatování, že radarové zařízení v případě chyb měření snímek vůbec nezaznamená. Svůj závěr o sprxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxdně proškolen a předložil k tomu osvědčení, a že z platného ověření ze dne 9. 11. 2012 s platností do 8. 11. 2013 vyplývá, že použitý silniční rychloměr měl xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxho měření by nebyl pořízen fotozáznam, působí toliko podpůrně. Odůvodnění krajského soudu tak nelze považovat za nepřezkoumatelné.
[20] Protože rxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxní skutkového stavu. Stěžovatel zpochybňoval správnost měření rychlosti vozidla, rozporoval postavení vozidla v okamžiku pořízení záznamu z rychlxxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxvyšší správní soud k uvedeným námitkám předně konstatuje, že tyto byly prvně vzneseny až v řízení před krajským soudem. K takovému procesnímu postupu sx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxdřil názor, že:
„Nejvyšší xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxx
xx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxe uplatnil je již v prvním stupni přestupkového řízení. Jinak se stěžovatel zbytečně připraví o posouzení
námitek v obou instancích správního řízeníx xxxxx xx xxxx xxxxxx
xx xxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxv je správní soudnictví
podrobeno principu plné
jurisdikce
, není jeho cílem nahrazovat řízení před správním orgánem, neboť soudní
přezkum správníxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxdním. V takovém případě by byla totiž popřena samotná
koncepce správního soudnictví založená na následném přezkumu zákonnosti pravomocných správnxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014 – 39:
„Správní
orgány řádně hodnotily provedené důkazy a dospěly k jednoznačnému závěru, že stěžovatel přestupexx xx xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxzporovat již v odvolacím řízení.“
[24] Nutno zdůraznit, že stěžovatel a rovněž jeho zmocněnec zůstali v průběhu celého přestupkového řízení zcela xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xom mohl stěžovatel veškeré své námitky uplatnit v řízení o odvolání, což však v důsledku své pasivity, resp. pasivity svého zmocněnce, neučinil. K tomu xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxž žalovaný neobdržel doplnění důvodů odvolání, přezkoumal rozhodnutí správního orgánu I. stupně v rámci revizního principu (§ 89 odst. 2 správního řxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxx2008 Sb. NSS). V nyní projednávané věci žalovaný usoudil, že správní orgán I. stupně opatřil dostatek důkazů o tom, že právě stěžovatel naplnil skutkovxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx důkazů a na základě úplného důkazního řízení.
[26] Rovněž Nejvyšší správní soud dospěl ve shodě s krajským soudem k závěru, že správní orgány řádně zjxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxje se závěrem krajského soudu, že spáchání přestupku bylo jasně dokázáno ve správním řízení, neboť ve správním spise založené podklady vylučují pochyxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx
xxxxladním smyslem a účelem přezkumu správních rozhodnutí ve správním soudnictví
xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx o to pokusily. S ohledem na to, že správní soudnictví tady není pro to,
aby suplovalo řízení před správním orgánem, a s ohledem na omezený revizní přezkux x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxla účelově uplatněna až v řízení před krajským soudem.“
[28] S ohledem na výše uvedené se soud nezabýval námitkou nesprávnosti měření a ani argumentxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xolohy vozidla při pořízení fotozáznamu z rychloměru, ani otázkou, kdo byl řidičem posuzovaného vozidla a zda bylo možné, aby s ním policisté udrželi vixxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx nijak nevyjádřil k návrhu na provedení důkazu výslechem zástupce Českého metrologického institutu k otázce, zda užitý rychloměr dokáže sám identifixxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí nerozporoval, když tyto pochybnosti byly
vzneseny až prostřednictvím správní žaloby, správní orgán tudíž neměl důvod opatřovat další podklady týxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxvat za dostatečné a krajský soud nemá na jejich základě důvod pochybovat
o správnosti provedeného měření.“
Z toho plyne, že krajský soud neshledal důxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx postupu správních orgánů. Stěžovatel shledal chyby ve Výzvě, a to jednak ve formulaci textu Výzvy, z nějž bylo patrno, že správní orgán I. stupně považuxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx uvedl v omyl, neboť avizoval, že jeho odvolání bude posouzeno jako opožděné. Z toho důvodu jej nedoplňoval a očekával negativní rozhodnutí z důvodu pozxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xá za to, že na posuzovanou situaci v kasační stížnosti odkazovaná rozhodnutí nedopadají (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, a xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx to, že skutečnost, že odvolání bylo označeno ve Výzvě za opožděné, nemohla být zavádějící. Z kontextu celého správního řízení, zejména ze skutečnostix xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xe stěžovateli byla dána možnost vady podání odstranit. Nadto pokud bylo odvolání označeno jako opožděné, bylo by logické, aby stěžovatel, případně jexx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxx xle kterého je teprve odvolací správní orgán oprávněn o opožděnosti odvolání rozhodnout. Jakési předběžné vyjádření správního orgánu I. stupně není
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxáním opožděnosti odvolání ve Výzvě, aniž by se tomuto závěru jakkoli bránil, je nelogický. Naopak logické by bylo, aby bránil svá práva a ohradil se protx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxplnil.
[33] V dalším stížním bodě namítal nesplnění poučovací povinnosti, jelikož ve Výzvě nebyl poučen o následcích neodstranění vad odvolání. Nexxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xx x x xx odst. 3 správního řádu není stanovena povinnost o následcích neodstranění vad podaného odvolání poučovat. Je ovšem třeba se vypořádat i s tím, že spráxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx x x
xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxích právech a povinnostech, je-li
to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.
), z níž by povinnost poučit stěžovatele mohla bxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxaze úkonu a (ii) osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Povaha úkonu (Výzvy) by snad mohla odůvodnit povinnost poučit, ovšem poměry osoby v nynějším pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxněncem, Ing. M. J., který vystupuje v této roli a typově obdobných případech velmi často, což je soudu známo z úřední činnosti. Proto měl chápat, a lze důvxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xýzvy. Osoba, jež pravidelně zastupuje přestupce v přestupkových řízeních, je bezpochyby osobou znalou správního procesu a není nezbytné ji o následcxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxe § 4 odst. 2 správního řádu. Shodně se Nejvyšší správní soud k obdobné otázce již vyjádřil v rozsudku ze dne 25. 3. 2015, č. j. 1 As 155/2014 – 36, kde konstaxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxakovaně, nemůže s úspěchem namítat, že z výzvy, aby doplnil,
čeho se podaným blanketním odvoláním domáhá, a co navrhuje, nepochopil, že má doplnit odvxxxxx xxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu ve věci sp. zn. 2 As 99/2010. Tento rozsudek ovšem na posuzovanou věc nedopadá, jelikož v nynějším případě správní orgán I. stupně k odstranění vad oxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxnorace Výzvy přinést. V případě posuzovaném druhým senátem správní orgán účastníka řízení vůbec nevyzval k odstranění vad jeho podání, tudíž se nebylx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx případě hodnotí Nejvyšší správní soud znalost postupů přestupkového řízení zmocněncem stěžovatele jako klíčovou pro posouzení toho, zda bylo třeba xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxpen osobou, kterou by bylo pro znalost přestupkového řízení nadbytečné poučovat. Obě stěžovatelem porovnávané situace se od sebe zásadním způsobem oxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xásledcích neodstranění vad odvolání, a to vzhledem k tomu, že se nechal zastoupit osobou s rozsáhlými zkušenostmi v přestupkovém řízení. Jelikož na Výxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxí předcházelo, s právními předpisy. Správnost rozhodnutí by byl povinen přezkoumat pouze k uplatněným námitkám. Řada skutkových otázek a v návaznostx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxdáno toliko blanketní odvolání, bez uplatnění jakýchkoli právních nebo skutkových námitek, je povinností správního orgánu přezkoumat v zásadě tolixx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxozici toho, kdo jej podal. Je to odvolatel, který má vymezit, s jakým okruhem otázek se má odvolací orgán vypořádat v souladu s příslušnou právní úpravoux xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxu správních orgánů neshledal soud žádné pochybení.
[38] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud doplnil právní názor vyslovený v napadeném rozsudxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx soud, je nutno vyslovené právní názory v obou rozhodnutích vnímat jako jednotný komplex. Závazný právní názor soudu je tedy spojením závěrů vyslovenýxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxnutím k rozhodujícím skutečnostem vždy uváží, zda důvody, na nichž stojí napadený rozsudek, jsou dostatečným podkladem pro výrok a zda převažují nad dxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxdy vlastními, nebo zda je třeba rozsudek zrušit se závazným právním názorem (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2xxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
[39] Dále soud nezastává názor, že by z poučení o následcích neodstranění vad podání plynula povinnost správního orgánu znovu poučit při přehodnocení xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xěc přezkoumávat meritorně. Jak je uvedeno výše, označení odvolání jako opožděného či včasného správním orgánem I. stupně nemá žádnou relevanci. Protx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xez zaručeného elektronického podpisu poštovním podáním z Libanonu již bylo shledáno nejen obstrukčním, ale bylo vyhodnoceno jako zneužití práva. Nexxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxx
xx xxajským soudem se lze samozřejmě ztotožnit v tom, že samo podání listovní zásilky na poště v cizině
bez dalšího nepředstavuje zneužití práva. Taková sixxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxě zohlednit
postup zmocněnce v jiných řízeních. Právě širší kontext jednání zmocněnce žalobce totiž může prokázat případné
obstrukční či zneužívaxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxím žalobce, že „život nám přináší různé situace“, situaci
v nyní projednávaném případě, kdy asistent zmocněnce žalobce pověřený vyřizováním pošty úxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxup žalobce nevedl k realizaci jeho práva na spravedlivý proces, jehož se dovolává, nýbrž
k úmyslnému protahování řízení a oddalování konečného rozhoxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx
x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xalobce,
neboť díky němu nedošlo k marnému uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku, i tak se jednalo
o procesní
obstrukce
, jež znemožnilx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xa obstrukční
jednání zmocněnce žalobce účinně reagovat. Postupu zmocněnce žalobce proto mohly čelit jedině tak, že mu
nepřiznaly právní účinky a poxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx
xxx xxxxx x xáklady řízení
[41] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci při tom rozxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxx x xákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěchx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V xxxx xxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx