3 As 205/2014 - 34

Přestupky - zákon č. 200/1990 Sb.

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
Judikatura (2)
x xx xxxxxxxx x xx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: R. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxe 24. 9. 2013, č. j. DSH/14496/13, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2014, č. j. 17 A 9/2014 – 34,
takto:
xx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxnou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým byla jako opožděná odmítnuta xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxutí Magistrátu města Plzně ze dne 4. 6. 2013, č. j. MMP/117849/13, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxsů, pro porušení § 18 odst. 4 téhož zákona, a ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení § 6 odst. 8 téhož zákxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxx namítl, že správní orgán I. stupně rozhodl ve věci, aniž by jej vyzval k doplnění odvolání. Výzva k doplnění odvolání byla sice odeslána na elektronickox xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx. Nemohla být proto zmocněnci stěžovatele doručena, neboť tu měl na své e-mailové adrese nastaven SPAM filtr, který automaticky odmítal veškeré e-maixx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxlové zprávy jiným způsobem než z elektronické podatelny je navíc dle stěžovatele v rozporu s právními předpisy.
Stěžovatel dále namítl, že se žalovaxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxinné. Rozhodnutí žalovaného tak bylo stěžovateli doručeno teprve nahlédnutím do správního spisu dne 20. 12. 2013.
Krajský soud ze správního spisu zxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxní odvolání stěžovatele proti prvoinstančnímu rozhodnutí ze dne 4. 6. 2013, č. j. MMP/117849/13. Stěžovatel současně požádal o zasílání xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxsu vyhověl a výzvu k doplnění odvolání a usnesení o stanovení lhůty k tomuto doplnění dne 18. 7. 2013 zaslal zmocněnci stěžovatele na uvedenou elektronixxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xšak následující pracovní den po odeslání nepotvrdil její převzetí zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem. Správní orgán mu proto uxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxdené správní rozhodnutí pouze prostřednictvím provozovatele poštovní služby.
Krajský soud přisvědčil stěžovateli v tom, že § 18 odst. 1 vyhlášky xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xa elektronickou adresu dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je však nutné přednostně aplikoxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxním řízení. Podle § 69 odst. 3 správního řádu je oprávněná úřední osoba povinna opatřit elektronickou zprávu svým uznávaným elektronickým podpisem. xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx provést pouze z elektronické adresy oprávněné úřední osoby. Jestliže zmocněnec stěžovatele nepotvrdil svým uznávaným elektronickým podpisem přijxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxručování na elektronickou adresu nepožádal. Rozhodnutí žalovaného tak bylo zmocněnci stěžovatele doručováno na adresu jeho trvalého pobytu prostřxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxx xxx xodání žaloby tak uplynula dne 9. 12. 2013. Žalobce podal žalobu teprve dne 20. 2. 2014, krajský soud ji proto podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xx závěrem krajského soudu, že je elektronický podpis jednoznačně svázán s e-mailovou adresou, a že je z toho důvodu nutné, aby bylo rozhodnutí vypraveno xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xoručování písemností z elektronické adresy elektronické podatelny nebylo nikdy validní. Stěžovatel má za to, že je třeba rozlišovat mezi elektronicxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxě [ust. § 2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu], přičemž datovou zprávou jsou elektronická data, která lze přenášet prostředky pro elektronickox xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxtřit elektronickým podpisem úřední osoby, která rozhodnutí vyhotovila. Tím je splněna podmínka dle § 69 odst. 3 správního řádu. Není však pravdou, že xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesexx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve obecně předesílá, že rozhodnou otázkou pro posouzení včasnosti podané žaloby je okamžik doručexx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxzhodnutí účinně doručeno stěžovateli, lze posoudit, zda je jeho žaloba včasná (podaná ve lhůtě dle § 72 s. ř. s.), či nikoliv.
Ustanovení § 19 odst. 3 x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxování. Odstavec 3 obecně připouští, aby byly písemnosti účastníkovi řízení doručovány na elektronickou adresu, a stanoví, za jakých podmínek je tak mxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxst. 3 správního řádu totiž vyplývá, že je na uvážení správního orgánu, zda požadavku účastníka řízení na doručování na elektronickou adresu vyhoví či xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xemůže přispět k urychlení řízení, není povinen doručovat na požadovanou adresu a může doručovat písemnosti tak, jako by adresát o doručení na elektronxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxní nebo elektronické adresy je pouze zdržovací taktikou.
Nejvyšší správní soud zde připomíná, že již ve svém rozsudku ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 Ads 131/xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxručování písemností ve správním řízení s cílem
následně zpochybnit správnost procesního postupu správního orgánu.“
. Ustanovení § 19 odst. 3 správxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxnout i na nyní projednávanou kauzu.
Podle § 19 odst. 8 správního řádu je písemnost doručena až v okamžiku, kdy její převzetí potvrdí adresát zprávou oxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xa výslovný a kvalifikovaný projev vůle adresáta, že mu písemnost byla doručena. Nepotvrdí-li xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xprávní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal.
Z uvedeného vyplývá, že v případě tohoto způsobu doručování jx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxst. 3 či 8 správního řádu neuvádí, z jaké elektronické adresy je správní orgán povinen vypravit písemnost doručovanou na e-mailovou adresu účastníka xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx V rozsudku ze dne 15. 12. 2014, č. j. 6 As 218/2014 - 34, www.nssoud.cz, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že § 18 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxinnost vybavit výpravnu
zařízením pro odesílání zpráv z elektronických adres podatelny, nezakládá však povinnost používat v rámci
výpravny vždy jxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xodobě neúčinnosti odeslání, resp. doručení zprávy.“
Nejvyšší správní soud má tudíž za to, že správní orgán je oprávněn vnitřním předpisem určit, jxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxu odesílat ze své vlastní elektronické adresy či z adresy elektronické podatelny.
Z uvedeného vyplývá, že závěr krajského soudu o tom, že elektronicxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx zmocněnec stěžovatele nemohl legitimně očekávat, že mu budou písemnosti doručovány pouze z elektronické adresy podatelny. Pokud tedy nastavil svou xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xýt preferovaným způsobem doručena.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku ze dne 15. 12. 2014, č. j. 6 As 218/2014 - 34, dále konstatoval, že doménxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxobné. Zárukou není ani sama skutečnost, že zpráva nese adresu podatelny správního orgánu. Identifikaci odesílatele a autenticitu dokumentu zajišťuxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxntity odesilatele a autenticity samotné zprávy by účastník řízení neměl tuto zprávu odstranit do nevyžádané pošty.
Nejvyšší správní soud v nyní proxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxlédnutí úřední zásilky ve změti spamů či zachycení úřední zásilky spamovým filtrem. Toto riziko však na sebe účastník řízení bere dobrovolně tím, že spxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxčování, neboť nastavil spamový filtr tak, že znemožnil elektronické doručení zaslaných písemností. Je proto povinen nést důsledky tohoto jednání spxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxány tudíž zcela v souladu s § 19 odst. 8 správního řádu doručovaly zmocněnci stěžovatele písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovní služby nx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xjistil, že zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 26. 9. 2013, za den doručení rozhodnutí je tudíž nutno dle § 24 odst. 1 správního řádu považovat den 7x xxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxx x013. Tato lhůta uběhla stěžovateli marně, žalobu podal teprve dne 20. 2. 2014. Nejvyšší správní soud se proto plně ztotožnil se závěrem krajského soudu x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xx0 odst. 1. s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 ve spoxxxx x x xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsouopravxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx