7 A 90/2001 - 98

Řízení před soudem a kompetenční výluka

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (3)
Ej 245/2004
Řízení před soudem: kompetenční výluka
I. Závazné stanovisko odboru státní památkové péče vydané podle § 14 odst. 3 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je úkonem správního orgánu, jímž zpravidla nedochází k založení, změně, zrušení či závaznému určení povinností a nestanoví se jím žádné konkrétní povinnosti, které by žalobce byl povinen respektovat.
II. Ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. umožňuje při splnění zákonem stanovených podmínek přezkoumat i takový úkon správního orgánu, který byl závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí. Z tohoto ustanovení vyplývá, že je možné přezkoumat i závazné stanovisko orgánu památkové péče vydané dle § 14 odst. 3 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ovšem pouze v rámci přezkoumání stavebního povolení, tj. rozhodnutí, které je rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s. Pokud vydané stavební povolení nebylo napadeno samostatnou žalobou, nelze závazné stanovisko přezkoumat.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, čj. 7 A 90/2001-98)
Věc:
Společnost s ručením omezeným A. proti Ministerstvu kultury o závazné stanovisko k rekonstrukci nemovité kulturní památky.
Dne 8. 9. 2000 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým v řízení podle § 65 odst. 1 správního řádu k podnětu ředitele Národního technického muzea a Klubu za Starou Prahu zrušil rozhodnutí odboru památkové péče Magistrátu hl. města Prahy ze dne 19. 5. 2000 a současně i předcházející rozhodnutí ze dne 10. 6. 1998. Žalobce podal rozklad, který však ministr kultury dne 10. 5. 2001 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce proti rozhodnutí o rozkladu podal u Vrchního soudu v Praze žalobu; vedle zrušení napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího rozhodnutí ze dne 8. 9. 2000 žádal i přezkum podkladových rozhodnutí odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 19. 5. 2000, resp. z 10. 6. 1998, které předcházely vydání stavebního povolení ze dne 3. 8. 2000. Tato rozhodnutí byla podle žalobcova názoru zrušena v rozporu s ustanovením § 65 odst. 2 správního řádu, neboť byla vydána v souladu se zákonem. Žalovaný se dopustil nesprávného právního hodnocení, jestliže dovodil porušení povinnosti odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy řídit se vyjádřením orgánu památkové péče, které je pouze nezávazným podkladem pro vydání rozhodnutí.
Ze správního spisu soud zjistil, že odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy vydal dne 19. 5. 2000 závazné stanovisko, v němž shledal za splnění stanovených podmínek jako přípustné provedení prací spočívajících v rekonstrukci památkově chráněného objektu pro reprezentační sídlo reklamní agentury. Dne 3. 8. 2000 vydal odbor výstavby Obvodního úřadu městské části Praha 7 jako příslušný stavební úřad stavební povolení ke stavebním úpravám objektu bývalé restaurace "Praha - Expo 58". Vydané stavební povolení nebylo napadeno řádným opravným prostředkem a nabylo právní moci dne 12. 9. 2000. K podnětu ředitele Národního technického muzea a Klubu za Starou Prahu pak v řízení podle § 65 odst. 1 správního řádu vydalo Ministerstvo kultury a ministr kultury žalobou napadená rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Ve správním soudnictví jsou kontrole zákonnosti podrobena rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve smyslu generální
klauzule
obsažené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Současně však uvedené ustanovení připouští možnost, aby na základě výjimek zákonem výslovně stanovených byla některá rozhodnutí z přezkoumání vyloučena. Negativní enumerací obsaženou v ustanovení § 70 s. ř. s. jsou uvedeny tzv. kompetenční výluky, tzn. vynětí z pravomoci správního soudnictví. Uvedené ustanovení zužuje rozsah rozhodnutí, která soud přezkoumává, zásadním věcným hlediskem, tj. požadavkem, aby se rozhodnutí týkalo veřejného subjektivního práva. Mezi jinými jsou na základě tohoto ustanovení ze soudního přezkumu vyloučeny podle písm. a) citovaného ustanovení také úkony, které nejsou rozhodnutími.
Závazné stanovisko odboru památkové péče vydané podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, je úkonem správního orgánu, jímž nedošlo k založení, změně, zrušení či závaznému určení povinností. I když sám tento úkon splňuje obsahové a formální znaky správního rozhodnutí, tato skutečnost z něj ještě nečiní rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s., tzn. rozhodnutí, které podléhá přezkoumání ve správním soudnictví. Nejedná se o právní akt, kterým se správní orgán dotkl přímo těch veřejných subjektivních práv, která pramení z hmotného práva. Závazné stanovisko nestanoví žádné konkrétní povinnosti, které by žalobce byl povinen respektovat, odkazuje pouze na odborné stanovisko památkového úřadu. To, co je pro účastníka řízení právem a co povinností, má založit nikoli orgán památkové péče, jehož stanovisko má být respektováno v příslušném stavebním řízení, ale stavební úřad oprávněný k vydání stavebního povolení; pouze ten je oprávněn rozhodovat ve správním řízení a zakládat práva a povinnosti individuálními správními akty. Právní charakter správního aktu - formálně se představujícího jako "rozhodnutí" podle § 14 odst. 3 zákona o státní památkové péči - po materiální stránce "rozhodnutím" ve smyslu § 65 s. ř. s. není.
Materiálně tedy správní akt odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy, který byl předmětem přezkoumávání žalovaným podle § 65 správního řádu - jakkoli se formálně představuje v podobě rozhodnutí vydávaného v řízení podle správního řádu - rozhodnutím způsobilým soudní kognice ve správním soudnictví není, protože nijak autoritativním způsobem nezasahuje sféru práv a povinností osob oprávněných nebo povinných; žádné právo se jim tu nezakládá ani neodnímá, ani jim nevzniká právní povinnost, které by tu předtím nebylo.
Práva, na nichž mohl být žalobce dotčen, mohlo v daném případě založit pouze rozhodnutí o stavebním povolení, nikoli pouhé závazné stanovisko, z něhož stavební úřad při vydání stavebního povolení vycházel a jehož dodržení je citováno na str. 8 stavebního povolení vydaného Obvodním úřadem městské části Praha 7 ze dne 3. 8. 2000. Nelze vyloučit, že i taková podkladová rozhodnutí mohou citelně, byť nepřímo, zasáhnout do práv účastníků. Ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. proto umožňuje při splnění zákonem stanovených podmínek přezkoumat i takový úkon správního orgánu, který byl závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí. Z uvedeného ustanovení vyplývá možnost v tomto případě přezkoumat i závazné stanovisko orgánu památkové péče, avšak pouze v rámci přezkoumání stavebního povolení, tzn. rozhodnutí, které je rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že vydané stavební povolení nebylo samostatnou žalobou napadeno, nelze přezkoumat ani výše uvedené závazné stanovisko; stavební povolení zrušeno nebylo.
Úkon správního orgánu, jímž nedošlo k založení, změně, zrušení či závaznému určení žalobcových práv a povinností, je vyloučen ze soudního přezkoumání podle § 70 písm. a) s. ř. s., neboť není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., a proto soudu nezbylo než žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout.