3 As 28/2005 - 89

Řízení před soudem a kompetenční výluka

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
Judikatura (2)
Ej 9/2006
Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 42 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
Je-li sporné, zda se na rozhodnutí správního orgánu vztahuje kompetenční výluka ve smyslu § 70 s. ř. s. [zde: § 70 písm. d) s. ř. s. ohledně rozhodnutí o uložení opatření k nápravě podle § 42 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona], je zapotřebí zvolit výklad maximálně dbající zachování práva na přístup k soudu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, čj. 3 As 28/2005-89)
Věc:
Akciová společnost S. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení nápravných opatření, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 9. 2003 změnil rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 9. 3. 2003 tak, že žalobci uložil opatření k nápravě (1. provést hydrogeologickým průzkumem vymezení ohniska znečištění, které vzniklo při rekonstrukci kanalizačního systému, a ověření znečištění podzemních vod v prostoru stáčení železničních cisteren a předložit o tom závěrečnou zprávu, 2. čerpáním podzemní vody v objektu SA-10 maximálně omezit šíření znečištění z prostoru odtěženého ložiska znečištění, 3. zpracovat aktualizaci analýzy rizik, plynoucích ze znečištění podzemních vod v areálu žalobce, včetně posouzení účinnosti čerpání vody z objektu SA-10 a návrhu opatření k zamezení odtoku kontaminovaných vod na přilehlé pozemky, 4. ověřit těsnost havarijní jímky úložiště kapalných hnojiv odčerpáváním vody z čerpací jímky u míchacího zařízení).
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2004 byla žaloba proti tomuto rozhodnutí odmítnuta. Dle názoru tohoto soudu správní orgány v rozhodnutí posuzovaly účinnost dříve uložených technických opatření a ukládaly nová technická opatření; šlo tedy o ryze technickou otázku. Soud proto dospěl k závěru, že se na rozhodnutí vztahuje kompetenční výluka podle § 70 písm. d) s. ř. s., podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
Žalobce (stěžovatel) usnesení Městského soudu v Praze napadl kasační stížností. Tvrdil, že nebyl důvod k odmítnutí žaloby. Vedle toho vznášel námitky i proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze pochybil, když konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím, jehož vydání záviselo výlučně na posouzení technického stavu věcí, tedy že se na něj vztahuje kompetenční výluka podle § 70 písm. d) s. ř. s., a z tohoto důvodu žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného o uložení opatření k nápravě podle § 42 vodního zákona odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
V souzené věci rozhodnutí žalovaného nebylo výlučně výsledkem technického posouzení věcí, ale rozhodnutí žalovaného uložilo žalobci odstranění závadného stavu provedením zejména technických opatření. Žalobce pak v žalobě nenavrhoval soudu posouzení technických otázek ani posouzení technického stavu věci, nýbrž jeho námitky směřovaly do právního hodnocení a vytýkaly napadenému rozhodnutí, že nebyly splněny předpoklady pro uložení opatření k nápravě podle § 42 vodního zákona. Stěžovatel rovněž vytýkal napadenému rozhodnutí nedostatky v odůvodnění, neboť podle něj opatření č. 1 a 2 postrádají odůvodnění zcela, a opatření č. 3 a 4 jsou odůvodněna pouze nedostatečně. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalovaného byly žalobcem nastoleny otázky právní i skutkové, jimiž se správní soudy běžně zabývají. Provedení technického opatření bylo uloženo žalovaným žalobci; na soudu bylo pak toliko posouzení otázek právních, nikoliv otázek technického stavu věcí. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že v případě pochybností je zapotřebí jakékoliv výluky ze soudního přezkumu interpretovat restriktivně, tj. ve prospěch soudního přezkumu; jiný přístup by ve svých důsledcích mohl být odepřením spravedlnosti -
denegatio iustitiae
.
Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 393/2000,*) uvedl k výlukám ze soudního přezkumu vztahujícím se ještě k části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, následující:
"Z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že žádné ustanovení o. s. ř. vylučující soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vykládat extenzivně. Namístě je naopak maximální zdrženlivost, tedy v pochybnostech postup ve prospěch zachování práva na přístup k soudu."
Postup Městského soudu v Praze byl však extenzivním výkladem kompetenční výluky podle § 70 písm. d) s. ř. s., způsobilým zkrátit žalobce na jeho právech.
*)
Sb. ÚS, sv. 22, nález 76, str. 151.