3 As 6/2004 - 105

Poučení o procesních povinnostech ve správním soudnictví

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (4)
Ej 214/2005
Řízení před soudem: poučení o procesních povinnostech; nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
I. Jestliže soud dostatečně nepoučil žalovaný správní orgán o jeho procesních povinnostech, čímž mu přivodil újmu v řízení, trpí řízení před soudem vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
II. Pokud soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], uvede pouze důvody, v nichž tuto nepřezkoumatelnost spatřuje; další žalobní námitky již nepřezkoumává.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8.3.2005, čj. 3 As 6/2004-105)
Věc:
A) Ing. Vlastimil R. v P., B) Občanské sdružení A. v P. proti Magistrátu hl. m. Prahy, za účasti společnosti s ručením omezeným T. v P. jakožto osoby zúčastněné na řízení, o zrušení stavebního povolení, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobci se domáhali zrušení stavebního povolení, které vydal žalovaný 31.10.2002. Městský soud v Praze žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 30.10.2003 napadené stavební povolení zrušil pro nepřezkoumatelnost. V důvodech uvedl, že ve správním spisu, který žalovaný předložil, chybí žádost o stavební povolení, územní rozhodnutí, protokol z místního šetření, rozhodnutí o námitce podjatosti a občanskoprávní námitky ze dne 11.6.2002. Proto soud nemohl přezkoumat žalobní námitky.
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek soudu podrobně argumentovanou kasační stížností. Namítl především nerovnost při zachování procesních práv obou stran, jestliže soud žalobce vyzval, aby svůj návrh ve stanovené lhůtě doplnil, aniž stěžovatele o doplnění žaloby informoval, aniž jej vyzval k doplnění chybějících a nepochybně existujících podkladů stavebního úřadu do správního spisu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl, rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Ze soudního spisu vyplývá, že Městský soud v Praze vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 21 dnů od doručení výzvy předložil úplný spisový materiál v originále spolu se spisy správního orgánu prvého stupně včetně dokladů prokazujících doručení rozhodnutí účastníkům řízení. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 18.3.2003. Protože stěžovatel v požadované lhůtě správní spis nepředložil a nepředložil ani vyjádření k žalobě, soud urgoval zaslání spisu i vyjádření k žalobě přípisem ze dne 26.6.2003, doručeným stěžovateli dne 3.7.2003. Mezitím stěžovatel osobně dne 30.6.2003 správní spis i vyjádření k žalobě soudu dodal.
Postup městského soudu je v rozporu s požadavkem předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Česká republika je v souladu s článkem 1 odst. 1 Ústavy demokratickým právním státem. Součástí právního řádu každého materiálně pojímaného právního státu jsou rovněž právní principy, byť je třeba zákonodárce v jednoduchém právu výslovně neformuloval. Z imperativu ústavně konformní
interpretace
a aplikace právních předpisů potom vyplývá požadavek vykládat a používat jednoduché právo v souladu s právem ústavním, a tedy i v souladu s již zmíněnými principy materiálního právního státu. Mezi uvedenými principy sehrává významnou úlohu princip právní jistoty, z nějž pro oblast soudního rozhodování mj. vyplývá požadavek předvídatelnosti soudních rozhodnutí vzhledem k procesní situaci, zejména vzhledem k uplatněným námitkám a tvrzením účastníků, unesení či neunesení jejich břemen a splnění či nesplnění jejich procesních povinností. Tento požadavek předvídatelnosti soudního rozhodnutí lze z opačného úhlu pohledu vyjádřit též jako zákaz překvapivých rozhodnutí.
Předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, kterému předchází předvídatelný postup soudu. Zákon jasně sděluje, že je soud povinen poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu (§ 36 odst. 1 s. ř. s.). Soud rovněž musí při přezkoumání rozhodnutí vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Jde o kasační kontrolu správního rozhodnutí soudem, a proto je rozhodující objektivně existující skutkový stav v době vydání napadeného rozhodnutí. Soud zkoumá, zda zjištěný skutkový stav skýtá oporu výroku z hlediska požadavků zákona a zda může takto zjištěný stav obstát či zda vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Může provádět i dokazování (§ 77 s. ř. s.), aby mohl věc řádně po skutkové i právní stránce posoudit.
Pokud tedy soud dospěl k závěru, že ve správním spisu chybí některé listiny, které s největší pravděpodobností existují, neboť je o nich zmínka v napadeném rozhodnutí, stěžovatel na ně odkazuje a z jejich obsahu vychází, bylo na něm, aby stěžovatele vyzval k jejich předložení a současně ho poučil o následcích, které ho mohou postihnout, pokud výzvě nevyhoví. Kdyby i přes takovou výzvu soudu a přes poučení o důsledcích spojených s jejím neuposlechnutím stěžovatel nedoložil chybějící podkladové listiny, přivodil by si újmu v řízení sám a musel by nést i důsledky svého konání, resp. nekonání. V daném případě však soud postihl účastníka řízení (stěžovatele) za nesplnění jeho procesní povinnosti předložit úplný správní spis tím, že ho vyřadil z pře a jeho rozhodnutí, bez přezkoumání v rozsahu § 75 odst. 1 s. ř. s., zrušil. Takový postup však není v souladu se zásadami vedení soudního řízení, neboť soud nesplnil svoji poučovací povinnost ve vztahu k žalovanému.
Protože soud stěžovateli neposkytl dostatečné poučení o jeho procesních povinnostech (doplnění správního spisu o listiny, z nichž napadené rozhodnutí vychází, je totiž zjevně procesní povinností stěžovatele), čímž mu přivodil újmu v řízení, trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud proto v dalším řízení vytýkanou vadu napraví.
Neúplný je rovněž závěr soudu vztahující se k výroku o částečné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí může být totiž nepřezkoumatelné buď pro svoji nesrozumitelnost, nebo pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; který z důvodů nepřezkoumatelnosti shledal městský soud naplněn, však neuvedl. Pokud však soud k závěru o nepřezkoumatelnosti dospěl, nebylo již na místě přezkoumávat dílčí závěry, postup či důvody stěžovatelova rozhodnutí, jak to soud učinil v daném případě, jestliže posuzoval například možnou podjatost pracovníka stěžovatele či způsob vyvěšování rozhodnutí stavebního úřadu a posléze i rozhodnutí stěžovatele na úřední desce. Soud má v takovém případě uvést pouze důvody, v nichž nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje.
(ani)