[1] Žalobce, státní příslušník Ukrajiny, podal dne 9. července 2014 v České republixx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xtrany. Mezi lety 1993 a 2008 byl vojákem z povolání. Na Ukrajině žil v Žytomyrské oblasti, která se nachází na severozápadě Ukrajiny. V letech 2012, 2013 x xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx má v České republice manželku, s níž uzavřel sňatek v roce 2014. Z toho důvodu žádal o dlouhodobé vízum, ovšem bylo mu sděleno, že o vízum je třeba zažádat nx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx neboť by musel bojovat. V případě návratu do vlasti se obával, že by musel v armádě zabíjet. Žalobce dále upřesnil, že jeho manželka je ruskou státní přísxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx o vízum za sloučením rodiny. Advokát poté žalobci sdělil, že žádost o dlouhodobé vízum za účelem sloučení rodiny musí podat na Ukrajině. Žalobce se však xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx x xx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx, že stát má právo jej do armády povolat a že by jej jistě povolal, jelikož byl dříve profesionálním vojákem. Navíc, v případě vojenské pohotovosti by musxxx xx xxxxxx xxxxxxxx

xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxaného brojil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který však žalobu zamítl. Krajský soud uvedl, že ani jeden z důvodů upxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxdů dopadá podle krajského soudu režim zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxediska bezproblémový pobyt v této zemi a s ohledem na to, že na Ukrajině nepobýval v oblasti, kde by hrozil válečný konflikt. Co se týče možnosti odvodu do xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xx xxmo o sobě nepředstavuje pronásledování ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Stěžovatel napadl rozsudek krajxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xeho případ. Po změně vládnoucího aparátu na Ukrajině byl stěžovatel nucen odejít do zálohy. V ten moment se změnilo jeho politické smýšlení a přestal se xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx. Stěžovatel dále konstatoval, že naplnil i podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu, a rozporoval závěr krajského soudu o mxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxový rodinný život, zvláště ne s manželkou ruské národnosti. V rámci ukrajinského konfliktu navíc dochází ke ztrátám na životech nejen členů ozbrojenýxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxatele. Krajský soud porušil zásadu (čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků), jakož i zásadu materiální pravdy, a přistoxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu navrhl, aby napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že náxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxiv z forem mezinárodní ochrany. K problematice posouzení současné situace na Ukrajině žalovaný zdůraznil, že zde neprobíhá totální konflikt, jelikox xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x x xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. března 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 - 26 a naznal, že stěžovatel neprokázal, že by byl v případě návxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxvaného nemohlo dojít, neboť stěžovatel není uprchlíkem ve smyslu této úmluvy ani zákona o azylu. Žalovaný Nejvyššímu správnímu soudu navrhl kasační sxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx

xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxelná. Podle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxení připojuje.

[6] Podle § 104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany odmítne pro nepřijatelnost, jestliže xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xočetná a ustálená Nejvyššího správního soudu. V usnesení ze dne 26. dubna 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 Nejvyšší správní soud uvedl: „

[7] Stěžovatel k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti, xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxými důvody přijatelnosti kasační stížnosti a žádná pochybení v tomto směru, natož zásadní pochybení systémového rázu, v napadeném rozsudku krajskéhx xxxxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxona o azylu. Dané ustanovení totiž vyžaduje existenci odůvodněného strachu z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů (srov. např. xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxu zákona o azylu v kasační stížnosti nezmínil.

[9] Problematikou odmítání služby v armádě služby jakožto azylově relevantního důvodu se Nejvyšší sxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xx xx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxx x “ Tyto závěry plně dopadají i na nyní projednávanou věc, přičemž stěžovatel nenaplnxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx

xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxodů, jejich irelevanci z hlediska udělení mezinárodní ochrany Nejvyšší správní soud předestřel např. již v rozsudku ze dne 31. října 2003, č. j. 4 Azs 23xxxxx x xxx

xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xzv. totální konflikt, a tudíž musí žadatelé o mezinárodní ochranu prokázat dostatečnou míru individualizace dopadů probíhajícího ozbrojeného konfxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, či usnesení ze dne 25. března 2015, č. j. 3 Azs 259/201x x xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxně netvrdil (s výjimkou možného odvodu do armády – k tomu viz výše). Proto také zjevně nelze hovořit o splnění podmínky pro udělení doplňkové ochrany, stxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx Ukrajiny, kam izolovaný ozbrojený konflikt nezasahuje a kam nezasahoval ani v době rozhodování žalovaného, což vyplývá ze zpráv o zemi původu shromážxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xprávní řád, ve znění pozdějších předpisů, na nějž upozorňoval stěžovatel.

[12] Jelikož stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost, svědčící o tom, že by xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx

xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti. Současně Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský soud nxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxí stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle § 104a odst. 1 s. ř. s.

[14] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasačnx xxxxxxxxx xx xxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x x xxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx-li kasační stížnost odmítnuta.