6 Azs 86/2015 - 31

Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
Judikatura (9)
x xxx xxxxxxx x xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
V. H.,
zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem, se sídlem Vladislavova 16x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxhodnutí žalovaného ze dne 25. září 2014, č. j. OAM-296/ZA-ZA04-ZA04-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni xx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x xxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, státní příslušník Ukrajiny, podal dne 9. července 2014 v České republixx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xtrany. Mezi lety 1993 a 2008 byl vojákem z povolání. Na Ukrajině žil v Žytomyrské oblasti, která se nachází na severozápadě Ukrajiny. V letech 2012, 2013 x xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx má v České republice manželku, s níž uzavřel sňatek v roce 2014. Z toho důvodu žádal o dlouhodobé vízum, ovšem bylo mu sděleno, že o vízum je třeba zažádat nx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx neboť by musel bojovat. V případě návratu do vlasti se obával, že by musel v armádě zabíjet. Žalobce dále upřesnil, že jeho manželka je ruskou státní přísxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx o vízum za sloučením rodiny. Advokát poté žalobci sdělil, že žádost o dlouhodobé vízum za účelem sloučení rodiny musí podat na Ukrajině. Žalobce se však xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx x xx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx, že stát má právo jej do armády povolat a že by jej jistě povolal, jelikož byl dříve profesionálním vojákem. Navíc, v případě vojenské pohotovosti by musxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxaného brojil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který však žalobu zamítl. Krajský soud uvedl, že ani jeden z důvodů upxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxdů dopadá podle krajského soudu režim zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxediska bezproblémový pobyt v této zemi a s ohledem na to, že na Ukrajině nepobýval v oblasti, kde by hrozil válečný konflikt. Co se týče možnosti odvodu do xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xx xxmo o sobě nepředstavuje pronásledování ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
[3] Stěžovatel napadl rozsudek krajxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xeho případ. Po změně vládnoucího aparátu na Ukrajině byl stěžovatel nucen odejít do zálohy. V ten moment se změnilo jeho politické smýšlení a přestal se xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx. Stěžovatel dále konstatoval, že naplnil i podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu, a rozporoval závěr krajského soudu o mxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxový rodinný život, zvláště ne s manželkou ruské národnosti. V rámci ukrajinského konfliktu navíc dochází ke ztrátám na životech nejen členů ozbrojenýxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxatele. Krajský soud porušil zásadu
non
-refoulement
(čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků), jakož i zásadu materiální pravdy, a přistoxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu navrhl, aby napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že náxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxiv z forem mezinárodní ochrany. K problematice posouzení současné situace na Ukrajině žalovaný zdůraznil, že zde neprobíhá totální konflikt, jelikox xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x x xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. března 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 - 26 a naznal, že stěžovatel neprokázal, že by byl v případě návxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxvaného nemohlo dojít, neboť stěžovatel není uprchlíkem ve smyslu této úmluvy ani zákona o azylu. Žalovaný Nejvyššímu správnímu soudu navrhl kasační sxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxelná. Podle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxení připojuje.
[6] Podle § 104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany odmítne pro nepřijatelnost, jestliže xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xočetná a ustálená
judikatura
Nejvyššího správního soudu. V usnesení ze dne 26. dubna 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 Nejvyšší správní soud uvedl: „
O přijxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxd nebyly
vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judixxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxnost bude přijatelná pro potřebu učinit
tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech seznáx
xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovaxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budoucnu. b) Krajský soud v jednotlivém případě xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxsti povolán
přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž
se lze důvodně domnívat, že kdyby k xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxhovat takové intenzity, aby způsobila
přijatelnost následné kasační stížnosti.“
[7] Stěžovatel k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti, xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxými důvody přijatelnosti kasační stížnosti a žádná pochybení v tomto směru, natož zásadní pochybení systémového rázu, v napadeném rozsudku krajskéhx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxona o azylu. Dané ustanovení totiž vyžaduje existenci odůvodněného strachu z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů (srov. např. xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxu zákona o azylu v kasační stížnosti nezmínil.
[9] Problematikou odmítání služby v armádě služby jakožto azylově relevantního důvodu se Nejvyšší sxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xx xx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxnásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu ještě nezakládá,
a to ani tehdy, pokud by výkon vojenské služby byl spojen s rizikem účasti při bojovýxx xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxna z těchto situací nebyla ve stěžovatelově případě dána. Odmítání z důvodu
náboženského přesvědčení stěžovatel nikdy netvrdil, a co se týče politicxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxné
politické přesvědčení kdykoli v minulosti ‚reálně projevil‘.
“ Tyto závěry plně dopadají i na nyní projednávanou věc, přičemž stěžovatel nenaplnxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx
xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxodů, jejich irelevanci z hlediska udělení mezinárodní ochrany Nejvyšší správní soud předestřel např. již v rozsudku ze dne 31. října 2003, č. j. 4 Azs 23xxxxx x xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xzv. totální konflikt, a tudíž musí žadatelé o mezinárodní ochranu prokázat dostatečnou míru individualizace dopadů probíhajícího ozbrojeného konfxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x
xx
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxající ozbrojený konflikt nedosahuje takové
intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxrazně kolísá.“
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, či usnesení ze dne 25. března 2015, č. j. 3 Azs 259/201x x xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxně netvrdil (s výjimkou možného odvodu do armády – k tomu viz výše). Proto také zjevně nelze hovořit o splnění podmínky pro udělení doplňkové ochrany, stxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx Ukrajiny, kam izolovaný ozbrojený konflikt nezasahuje a kam nezasahoval ani v době rozhodování žalovaného, což vyplývá ze zpráv o zemi původu shromážxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xprávní řád, ve znění pozdějších předpisů, na nějž upozorňoval stěžovatel.
[12] Jelikož stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost, svědčící o tom, že by xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti. Současně Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský soud nxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxí stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle § 104a odst. 1 s. ř. s.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasačnx xxxxxxxxx xx xxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x x xxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2015
Mgr. Jana Brothxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx