xx xxxhodnutím ze dne 18. 2. 2015, čj. OAM-620/ZA-LE22-HA08-2014, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb.x x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx dne 20. 5. 2015, čj. 62 Az 1/2015 – 21, zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je doxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx

xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxo soudu kasační stížností.

4. Stěžovatel připustil, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, striktní výklad žalovaného je však vůči stěžovatexx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxožil zde rodinu. Nejvyšší správní soud by proto mohl zohlednit v rámci odstranění tvrdosti zákona důvody hodné zvláštního zřetele (založení rodiny), x xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx

xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxnutí a rozsudek krajského soudu.

6. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x x xxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS).

7. S ohledem na obsah spisu a s ním spojená skutková zjištění Nejvyxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxavení stěžovatele. xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxárodní ochranu. Soudní řád správní však neumožňuje krajskému soudu ani Nejvyššímu správnímu soudu zrušit rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany z důxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx

xx xxxxx xxx xxxxxxx xxjvyšší správní soud doplňuje, že uložení pouhé povinnosti vycestování z území by mohlo porušit právo cizince na ochranu jeho rodinného života pouze za xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx x xxx xx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx jsou státními příslušníky Vietnamu. Článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu oxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že podmínky pro použití tzv. extrateritoriálního účinku čl. 8 Úmluvy jsou velmi přísné (viz xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xj. 9 Azs 7/2011 – 67). Tyto výjimečné okolnosti nebyly v posuzované věci dány.

9. Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnostx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xx

xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxd rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnxxx xxxxxxxxxx