4 Azs 149/2004 - 52

Řízení před soudem a žalobní body

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
Ej 552/2004
Řízení před soudem: žalobní body
Žalobní body [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] musí obsahovat jak právní, tak zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí správního orgánu za nezákonné nebo nicotné. Pokud žaloba postrádala potřebná konkrétní skutková tvrzení a žalobce vzdor výzvě a poučení soudu nijak nereagoval a vadu neodstranil, postupoval krajský soud v souladu se zákonem, odmítl-li žalobcovo podání z tohoto důvodu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, čj. 4 Azs 149/2004-52)
Věc:
Quang Hai N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 18. 9. 2001 neudělil žalovaný žalobci azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Své rozhodnutí žalovaný opřel o zjištění, že důvodem, pro který žalobce podal návrh na zahájení řízení, je snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce rozklad k ministrovi vnitra, který rozhodnutím ze dne 26. 2. 2003 napadené rozhodnutí o neudělení azylu potvrdil a rozklad zamítl.
Rozhodnutí ministra vnitra napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně, ve které žalovanému vytkl porušení § 3 odst. 3, § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 33 odst. 2, § 46 a § 47 odst. 3 správního řádu a § 12 zákona o azylu; pokud jde o skutkové důvody, poukázal na svoji žádost o udělení azylu v České republice, protokol o pohovoru ze dne 3. 9. 2001, který s ním byl proveden, rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra vydanému v I. stupni a ostatní spisový materiál, který se vztahuje k jeho žádosti o udělení azylu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 12. 2003 žalobu v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítl. V odůvodnění krajský soud mj. konstatoval, že soud v přezkumném řízení je vázán žalobními body, přičemž není povinen, ale ani oprávněn, dovozovat za žalobce jakákoliv tvrzení, což platí zejména, pokud jde o rozsah napadení správního rozhodnutí, vymezení namítaných důvodů jeho nezákonnosti a odůvodnění v žalobě uváděných tvrzení. Podle názoru krajského soudu postrádá žalobcovo podání ze dne 25. 3. 2003 zejména základní náležitosti žaloby vymezené v § 71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s.: žalobce se omezil v podstatě jen na ohlášení nesouhlasu s napadeným rozhodnutím ve lhůtě stanovené zákonem. Krajský soud proto usnesením ze dne 7. 7. 2003 poučil žalobce a vyzval ho k doplnění podání v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že žalobce nijak nereagoval, a podle soudu tak žalobcovo podání nadále trpělo vadami, které bránily meritornímu přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí v mezích vytčených žalobními body, soudu nezbylo než přezkoumávanou žalobu v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále "stěžovatel") kasační stížnost, ve které se domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Stěžovatel je toho názoru, že jeho žaloba splňovala veškeré náležitosti ve smyslu § 71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s., včetně označení žalobních důvodů, z nichž bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí správního orgánu za nezákonné, a v jejichž rámci bylo možné napadené rozhodnutí správního orgánu meritorně přezkoumat.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Stěžovatel ve své kasační stížnosti napadá usnesení Krajského soudu v Brně, a to z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], a dále z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení [§ 103 odst. odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud se proto při projednávání napadeného usnesení soustředil na to, zda Krajský soud v Brně aplikoval na danou věc adekvátní zákonná ustanovení, popř. zda aplikovaná ustanovení správně interpretoval.
Ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. umožňuje tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, domáhat se žalobou zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Obsahové náležitosti předpokládané žaloby jsou upraveny jednak obecně v § 37 odst. 2 s. ř. s., určujícím formu žaloby, a v odst. 3 téhož ustanovení, podle kterého musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo je činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno, a jednak v § 71 odst. 1 s. ř. s., podle nějž musí žaloba kromě uvedených obecných náležitostí podání obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a konečně návrh výroku rozsudku. Ze žalobních bodů, jejichž nedostatek byl důvodem pro odmítnutí stěžovatelovy žaloby, přitom musí být zřejmé důvody žalobcova přesvědčení, že napadené správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje zákonu nebo jinému předpisu, který má charakter předpisu právního, a toto jeho tvrzení musí být náležitě odůvodněno.
Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzve předseda senátu usnesením podatele k opravě vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud takové podání odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Brně, který konstatoval, že stěžovatelem podaná žaloba ze dne 25. 3. 2003 postrádá některé náležitosti podle § 71 odst. 1 s. ř. s. I podle názoru Nejvyššího správního soudu je z podané žaloby patrno pouze to, kdo je účastníkem řízení, které rozhodnutí je napadáno a které jsou právní důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Zcela pominuty tak zůstaly skutkové důvody, ačkoli podle písm. d) uvedeného ustanovení musí být právě z nich patrno, i z jakých skutkových důvodů považuje stěžovatel napadený výrok (výroky) rozhodnutí za nezákonné. Odkaz na spisový materiál vztahující se k žádosti o azyl se jeví jako naprosto nedostatečný úkon stěžovatele, neboť úkolem soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví není vyhledávat jednotlivá tvrzení účastníků v různých částech správního spisu a ve vztahu k tomu pochybení správního orgánu v předcházejícím řízení, nýbrž přezkoumávat konkrétní kroky, na něž účastník řízení ve své žalobě poukáže a které specifikuje. Je to jeden ze základních rozdílů mezi přezkumem správním - kdy např. podle § 59 správního řádu odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě zjištěné vady odstraní - a řízením soudním, kde taková povinnost uložena není.
Ze zákonné dikce výše uvedených ustanovení soudního řádu správního je zřejmé, že jestliže podání neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, soud vyzve navrhovatele (stěžovatele) k jejich odstranění v přiměřené lhůtě. Tuto lhůtu stanovil krajský soud na 15 dnů. V usnesení, které obsahovalo tuto výzvu, byl stěžovatel poučen o tom, jakým způsobem má své podání (žalobu) doplnit, jakož i o tom, že neodstraní-li vady podání, soud usnesením toto podání odmítne. Na výzvu soudu stěžovatel nikterak nereagoval, ani nepožádal o případné prodloužení lhůty, která se i s ohledem k povaze úkonu, k němuž byla určena, jeví i Nejvyššímu správnímu soudu jako přiměřená. V procesním postupu krajského soudu neshledal za této situace Nejvyšší správní soud žádnou nezákonnost, neboť postup zcela odpovídal citovanému ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně nepochybil, když z důvodu nedoplnění žaloby, pro něž nebylo možno v řízení pokračovat, žalobu odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s.
(gr)
Zpět na text

Související dokumenty