2 Ads 58/2003 - 75

Nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí
I. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán.
II. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75)
Věc:
Rudolf K. v Z. proti České správě sociálního zabezpečení o částečný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce.
Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 13. 8. 2001 zamítla žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Krajský soud v Ostravě kasační stížností naříkaným rozsudkem ze dne 13. 3. 2003 žalobu proti rozhodnutí správního orgánu zamítl.
V stížních bodech stěžovatel namítal, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě je nepřezkoumatelný, neboť je nedostatečně a jednostranně zdůvodněn, a tato vada měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Stěžovatel dále především poukázal na přítomnost degenerativních změn na páteři s často recidivujícími silnými bolestmi, s výraznou poruchou svalového korzetu a těžkým postižením funkce. Toto postižení přetrvává i po dosažené stabilizaci zdravotního stavu, neboť stěžovatel není schopen těžké fyzické práce, nošení a přenášení břemen, práce ve vynucené poloze a v chladu. Stěžovatel nesouhlasil se zhodnocením poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti tak, jak bylo uvedeno v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, ze dne 14. 1. 2003; závěry v něm obsažené vyvracel pomocí výsledků ergodiagnostického vyšetření ze dne 5. 6. 2002, z něhož plyne, že je schopen práce pouze na zkrácený pracovní úvazek s volným pracovním tempem, které si sám určí, přičemž důležitá je možnost přestávek. Závěr, že zkrácený pracovní úvazek u stěžovatele není odůvodnitelný z posudkového hlediska, tedy nemá oporu v lékařských nálezech. Dále stěžovatel namítal, že nebylo dostatečně přihlédnuto k jeho hypertenznímu onemocnění, které bylo zkoumáno pouze okrajově a pro něž byl stěžovatel důkladněji interně vyšetřen pouze asi dvakrát. Krajský soud v Ostravě při hodnocení zdravotního stavu a poklesu soustavné výdělečné činnosti stěžovatele pouze přebral hodnocení posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, přestože toto hodnocení mělo být pouze jedním hlediskem při rozhodování soudu. Soud pominul rozporuplnost posudků, pominul i další zdravotní potíže žalobce a nevyžádal si klinické posouzení jeho zdravotního stavu z ortopedie, aby odstranil jakékoli pochybnosti, které se v posudcích vyskytovaly.
Krajský soud v Ostravě při posouzení věci vycházel především z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, ze dne 20. 2. 2002, ve znění doplňujícího posudku ze dne 14. 1. 2003, ve kterém byla podrobně popsána všechna zdravotní postižení, jimiž stěžovatel trpěl. Podle tohoto posudku byl žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí schopen při dodržení stanovených pracovních omezení (vyloučení těžké fyzické práce spojené se zvedáním těžkých břemen, v dlouhodobě vynucené poloze a s dlouhodobým jednostranným zatížením horních končetin) vykonávat své dosavadní zaměstnání technického pracovníka bez zkracování pracovního úvazku. Při této pracovní rekomandaci byla zohledněna skutečnost, že žalobce je absolventem středního odborného učiliště železničního a absolventem střední průmyslové školy železniční s maturitou. Na základě uvedených skutkových zjištění se pak Krajský soud v Ostravě ztotožnil i s posudkovým hodnocením zdravotních potíží žalobce uvedeným v citovaném posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, a dospěl shodně s ním k závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění vyhlášky č. 157/1997 Sb., vyhlášky č. 302/1997 Sb. a vyhlášky č. 40/2000 Sb., kapitole XV oddílu F položce 2 písm. b), přičemž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídá horní hranici zde uvedeného rozmezí, tj. 25 %. Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 % nebylo možné navýšit o 10 % podle § 6 odst. 4 citované vyhlášky, protože žalobce byl schopen vykonávat svoje dřívější zaměstnání v THP funkcích a skutečnost, že je u něj dáno více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, byla zohledněna již při stanovení horní hranice poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v použité položce. K datu vydání napadeného rozhodnutí tak žalobce nesplňoval podmínky částečné invalidity podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a vzhledem k absenci zdravotního postižení, které by mu značně ztěžovalo obecné životní podmínky, nesplňoval ani podmínky částečné invalidity dle ustanovení § 44 odst. 2 citovaného zákona.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle poslední věty § 110 odst. 1 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Stěžovatel dovozoval nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, aniž upřesnil, zda má na mysli nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů. Nejvyšší správní soud k této otázce předesílá, že pojem nepřezkoumatelnosti není v soudním řádu správním ani v občanském soudním řádu, který by bylo možno použít podpůrně, blíže objasněn. Výklad tohoto pojmu je věcí právní nauky. Za nesrozumitelné lze obecně považovat takové soudní rozhodnutí, jehož výrok je vnitřně rozporný nebo z nějž nelze zjistit, zda soud žalobu zamítl nebo o ní odmítl rozhodnout, rozhodnutí, z nějž nelze seznat, co je výrok a co odůvodnění, dále rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem, rozhodnutí s nevhodnou formulací výroku, která má za následek, že rozhodnutí nikoho nezavazuje apod. Nedostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.
Na základě této výchozí úvahy pak Nejvyšší správní soud posuzoval uplatněný důvod kasační stížnosti. Z výroku napadeného rozsudku je jednoznačně zřejmé, že jím došlo k zamítnutí žaloby proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 8. 2001. Je tedy zřetelné, že napadený rozsudek není nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost.
V daném případě Krajský soud v Ostravě rovněž nepochybil, jestliže při hodnocení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti stěžovatele vycházel z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, ze dne 20. 2. 2002, ve znění doplňujícího posudku ze dne 14. 1. 2003. V řízení o dávkách podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je provedení důkazu posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky předepsaným důkazem dle ustanovení § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. K provedení důkazu doplňujícím posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky byl pak Krajský soud v Ostravě navíc zavázán usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 11. 2002. Je zřetelné (a stěžovatel tuto skutečnost ani nepopírá), že soud ve svých skutkových zjištěních o zdravotním stavu stěžovatele z tohoto posudku vycházel, v odůvodnění napadeného rozhodnutí skutkový stav shodně s obsahem posudku popsal a jeho závěry o poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce jsou s tímto posudkem rovněž v souladu. Napadený rozsudek tak není nepřezkoumatelný ani pro nedostatek důvodů.
V daném případě se nejednalo ani o jinou vadu řízení dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V doplňujícím posudku ze dne 13. 1. 2003 se posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, vypořádala se všemi otázkami, jejichž zodpovězení jí bylo uloženo na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci.
(aš)
Zpět na text

Související dokumenty