xxxxxací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a o návrhu na obnovu řízení o dodatečném projednání dědictví po zemřelém Ing. L. G. rozhodl tak, že se obnovx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x. H. v původním řízení vystupovala za Z. G. (coby její zástupkyně) neoprávněně, neboť plnou moc, kterou předložila, opatřila podpisem vlastním (podpix xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxa bez své viny použít v původním řízení a jež je přitom způsobilá přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci.

H. H. (zastoupena advokátem) ve včasnxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxívá na nesprávném právním posouzení věci. První dovolací důvod vztáhla k zjištění včasnosti návrhu na obnovu (navrhovatelka obnovy o původním řízení xxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxní, a navrhovatelka měla k dispozici, uvádí se v dovolání, postup podle ustanovení § 485 obč. zák.

Navrhovatelka ve vyjádření označila dovolání za nexxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxý soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti txxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxo jest podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen "o. s. ř.").

Podle bodu 16. téže Hlavy pak platí, že návrhy na obnovu řízexx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Jestliže v původním řízení, o jehož obnovu jde, bylo rozhodnuto usnesením okresního soudu xxx xxx xx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxých ustanovení - nemohl soud dovolací s dovoláním naložit jinak, byť směřovalo proti rozhodnutí vydanému po 1. 1. 2001.

Dovolání je x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx stupně [§ 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

Dovolatelka uplatnila způsobilé dovolací důvody dle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., jejichž prostřednictxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xpočívá na nesprávném právním posouzení věci vady řízení, které posuzuje soud z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovoláním tvrzeny nebyly a z oxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxx x xísm. c) o. s. ř.], namítajíc, že navrhovatelka se o skutečnostech, z nichž vyvozuje existenci důvodu obnovy řízení, dozvěděla již v roce 1997.

Tato okoxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxí je důvodem zákonným jinými slovy, zda dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat proto, že napadené rozhodnutí xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx

xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxednání dědictví (navrhovatelka jeho obnovy) vystupovala v tomto řízení jakožto zastoupená, ačkoli doklad o tomto zastoupení (plná moc) nebyl dokladxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxkovým důvodem není.

Obnova řízení je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacíhx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx

xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxvomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, účastník napadnout návrhem na obnovu řízení, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx

xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxzy" v dané věci jít nemůže) představují důvod obnovy jen tehdy, jsou-li - pro navrhovatele obnovy - ve srovnání s původním řízením nové pak již postačujex xxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx

xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxení, jest rozumět to, co bylo významné pro řízení původní ve vztahu k skutkového základu sporu (viz kupř. § 79 odst. 1, § 101 odst. 1, § 120, § 153 odst. 1 ox xx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxní příslušného důkazu kupříkladu, že je zde nová, pozdější, závěť, která jinak určuje podíly, resp. věci či práva, jež mají připadnout účastníkům půvoxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx řízení v úvahu, jelikož opomenuté osobě je k dispozici institut ochrany oprávněného dědice podle § 485 až § 487 obč. zák.).

Existence skutečností ve sxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxplně nebo nesprávně.

Oproti tomu nedostatek plné moci, resp. nedostatek plné moci řádné, je nedostatkem ryze procesní povahy, jež souvisí s tím, že zxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xxxx x xxx xx xx xx x xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxímo, nýbrž prostřednictvím svého zástupce (srov. § 22 a násl. o. s. ř.). Okolnost, že jménem účastníka jedná jako jeho zástupce někdo, kdo toto zastoupxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxm skutkového základu pro rozhodnutí, pročež se otázek, zda byl tento skutkový základ zjištěn úplně nebo správně, nedotýká.

Může tedy představovat toxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xx xxxxtečnost" ve smyslu "skutkovém" [podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nezakládá.

Důsledky toho, že v řízení vystupoval účastník v zastoupení jinou osoxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx nezpochybňovaného, že tato procesní vada je svojí povahou odstranitelná (srov. § 104 odst. 2 o. s. ř.). Podala-li třetí osoba návrh, jímž se zahajuje řxxxxxx x xxxx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx době neučiní, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Jinak, není-li podání třetí osoby návrhem na zahájení řízení, jedná soud nadále přxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xsobou, již za zástupce považovat nelze proto, že účastník mu plnou moc k zastupování nevystavil), založil situaci, kdy s údajně zastoupeným "ve skutečxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxáva, jež mu zákon přiznává (nepředvolával jej k jednání, neposkytoval mu povinná procesní poučení, učiněné procesní úkony, včetně smírů či dohod dědixxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxci (§ 49 odst. 1 o. s. ř.), neboť tvrzený zástupce zástupcem účastníka ve skutečnosti nebyl.

Nebylo-li rozhodnutí v původním řízení (o dodatečném prxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx § 228 odst. 1 o. s. ř.).

Oproti tomu není správný názor dovolatelky, že navrhovatelka obnovy v dané skutkové xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx x xxx xxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx nebyla účastníkem dědického řízení.

Pravdou je, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 1974, sp. zn. 11 Co 21/74, uveřejněným pod č. 49/197x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxi dvěma dědici, z nichž jeden druhého v řízení zastupoval na základě plné moci, není dán rozpor v zájmech zastoupeného a zástupce, může tím být účastníku xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxze však pominout, že citovaný odkazuje na ustanovení § 228 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež v době rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci - v tehdejšxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxk o "skutečnost" podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nešlo.

Lze tedy uzavřít, že opačný názor odvolacího soudu správný není, a dovolací důvod podle § 241 xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xejvyšší soud zrušil a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 o. s. ř).