7 Afs 85/2013 - 33

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
x xxx xxxxxxx x xx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: WSW Engineering, s. r. o., se sídlem Na dlouhém lánu 508/41, Vokovixxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxrykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2013, č. j. 11 Af 15/2012 – 56,
takto:
I.
Kaxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx
xxx
xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx 8. 2013, č. j. 11 Af 15/2012 – 56, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní měsxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx j. 328038/10/006513107645 na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) vydaný dne 30. 11. 2010 Finančním úřadem pro Prahu 6 (dále jen „správce daně“) za zdaxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu a podle ní ani doklady se všemi náležitostmi nemusí být podkladem pro uznání nároku na odpočet DPH, neníxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxl zákonem předvídané dokumenty. Pokud daňový subjekt neprokáže jím tvrzené skutečnosti, nelze dovodit, že byl správce daně povinen prokazovat tyto sxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xodmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH, nevykazuje znaky libovůle. Ohledně sporného nároku na odpočet DPH sice stěžovatel v daňovém řízení předlxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxží získali tvrzeným způsobem a že je dále poskytli (prodali) stěžovateli. Nebyl-li tudíž stěžovatel k požadavku správce daně schopen jinými než předlxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxvěr, že neunesl důkazní břemeno. Prokazování nároku na odpočet je prvotně záležitostí dokladovou, avšak současně je třeba respektovat soulad s faktixxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxedložením, byť formálně správného, daňového dokladu. Nelze se proto ztotožnit s názorem stěžovatele, že je činěn odpovědným za neunesení důkazního bxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xůkazy. Finanční ředitelství v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně jasně, určitě a srozumitelně formulovalo své skutkové a právní závěry, kxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx od společnosti EU Managment, s. r. o. plnění uvedené na předmětné faktuře. Finanční ředitelství řádně popsalo, proč má za to, že stěžovatel neprokázalx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxho klubu BK Prostějov při utkání, byly důsledkem aktivity společnosti EU Managment, s. r. o. a že její uskutečnění je této společnosti přičitatelné. Stxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxa a přijatou fakturou s všeobecným předmětem plnění. Tato chybějící spojitost včetně specifikace, v čem konkrétně měla fakturovaná reklama a propagaxx xxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxace městský soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že prezentace loga stěžovatele je tím plněním, které mělo být stěžovateli poskytnuto na základě xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x doklady, týkající se společností Progranit, s. r. o. a Unioil Invest, s. r. o., finanční ředitelství vycházelo ve svých pochybnostech ze zjištění, že nx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxx xxxdeno jméno osoby, která je měla vystavit, ani jména osob, které měly uvedené zboží vydat či přijmout a že podpisy, jimiž byly dodací listy opatřeny, jsou xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxdně deklarovaných plnění, finanční ředitelství oprávněně předmětné dodací listy neshledalo průkazné v tom smyslu, že by osvědčovaly základní předpxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxně přijal od uvedených společností plnění podle předmětných faktur. Navíc nebylo ani prokázáno, že stěžovatel skutečně zaplatil za kovový materiál nx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxn „FVE“) využíván k účelům, které stěžovatel uvedl, tj. ke zhotovení konstrukcí nosných částí a konstrukcí nosičů plotových dílců, elektronického zaxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxosvod“ nejsou způsobilé prokázat, že stěžovatel přijal plnění od společností Progranit, s. r. o. a Unioil Invest, s. r. o. Bylo proto na stěžovateli, abx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxtní skutečnosti daňově zohlednit. Účelem dokazování je zjistit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti, přičemž je to daňový sxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxe uváděné daňovým subjektem jsou správné. Podle názoru městského soudu je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že se správní orgány konkrétním xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxl v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V kasační xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx 2010, č. j. 5 Afs 74/2009 - 111, že je povinností správce daně
„aby prokázal, hodlal-li vyloučit výdaje žalobcem uplatněné, že skutkový stav tvrzený žalxxxxx xxx xxxxx
xxx xxxxxxxx
xx xx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx dokladů vystavených společnostmi EU- Management, s. r. o., Progranit, s. r. o. a Uniol Invest s. r. o. není z podpisu patrno, která osoba tyto daňové doklxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí EU-Management, s. r. o. aniž by finanční ředitelství, správce daně a zejména městský soud se snažily obesláním shora uvedených společností zajistit xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxí orgány, tak ostatně i sebe, povinnosti bezpečně zjistit stav v rozhodované věci. Městský soud také nijak nevypořádal se názorem uvedeným v citovaném xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx dovozovat, jak bylo naznačeno již výše, nadto ani ze skutečnosti, že dodavatel, popř. jiná osoba je
nekontaktní, nepodává daňová přiznání nebo předmxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xebyly-li tyto
výdaje skutečně vynaloženy (např. osoba, které byly peněžní částky vyplaceny, nebyla ve skutečnosti p. K.), anebo,
jak již bylo uvedexxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxnání se dopustil správce daně a finanční ředitelství. Městský soud bez jakéhokoliv odkazu na právní normu vyvracející shora citovaný závěr Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxhodl v rozporu s ním. Městský soud dále v napadaném rozsudku na str. 9 uvedl, že
„Účelem dokazování je zjistit
skutečnosti rozhodné pro správné stanovexx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxádat tak, že správce daně
má prokazovat, že údaje daňovým subjektem jsou správné.“
Takový závěr je nesprávný, není opřen o žádnou konkrétní právní noxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxí napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Městský soud se dále nezabýval návrhem na provedení důkazu výslechem svědka J. S. a důkazu ohledáním při místnxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxtečně použil jím koupený materiál pro stavbu FVE. V této skutečnosti stěžovatel spařuje jasnou vadu daňového řízení, kdy správce daně, resp. finanční xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxo odbornost zcela jistě nezahrnuje znalost posuzování technologických aspektů stavebního inženýrství FVE. Stěžovatel také vyjádřil nesouhlas se zxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xeditelství ani městský xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx i zaměstnanců, poskytli informace, zda došlo k plnění, které svými účetními doklady tvrdil stěžovatel a které bez dalšího správní orgány neuznaly. Z txxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxí ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že tvrdí-li nyní stěžovatel, že správce daně neunesl v daňovém řízení důkazní břemeno a odvolává-li se přitxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxdeném rozsudku nevypořádal, pak je v souladu s ust. § 104 odst. 4 s. ř. s. v rozsahu tohoto stížního důvodu kasační stížnost nepřípustná. Stěžovatel dálx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xoudního rozhodnutí se již Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75. Odvolací finanční ředitelství má za xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxňuje s tvrzením, že citovaný závěr soudu nemá podklad v žádné právní normě, neboť účel dokazování lze dovodit z ust. § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., vx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxového subjektu prokazovat svá tvrzení je zakotvena v ust. § 93 odst. 3 daňového řádu, rovněž rozsah skutečností, které v daňovém řízení prokazuje správxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxačně v souladu. K namítané vadě řízení před správním orgánem, která měla spočívat v neprovedení důkazů, a to stěžovatelem navrhovaného místního šetřexx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxhny důkazy navržené daňovým subjektem. Správce daně neprovádí zejména ty důkazy, které mají doložit skutečnost již prokázanou, a ty, které nemohou osxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxupoval, což finanční ředitelství provedlo na str. 16 a 19 napadeného rozhodnutí. Namítal-li stěžovatel, že
„správce daně, žalovaný, ani Městský soud x
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxto […] poskytli informace, zda došlo k plnění“,
k tomu odvolací finanční ředitelství uvedlo, že ve vztahu ke správci daně bylo spolu s odkazem na přísluxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xízení vyhledává důkazy prokazující tvrzení daňového subjektu. V řízení před správcem daně daňový subjekt provedení takového důkazu nenavrhl. Pokud xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xprávním soudnictví. Účelem daňového řízení je správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady, v daném případě zjištění, zda stěžovatelex xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxvého důkazu v daňovém řízení navrhl, což se nestalo. Naproti tomu účelem soudního řízení je ochrana veřejných subjektivních práv fyzických a právnickxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx na uplatněný odpočet, neboť soud nepokračuje v daňovém řízení, nýbrž přezkoumává zákonnost postupu správce daně v předcházejícím správním řízení. Nxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxrh na provedení dokazování v soudním řízení stěžovatel nevznesl. Vzhledem k uvedeným skutečnostem odvolací finanční ředitelství navrhlo, aby kasačxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci xx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxvané dokumenty, které byly bez formálních vad, a v této souvislosti namítal, že finanční ředitelství, správce daně i městský soud porušily povinnost zxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxjich statutárních orgánů.
Daňové řízení je postaveno na zásadě, že daňový subjekt má jednak povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a jednak povinnxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xzákon o správě daní a poplatků“) prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl sprxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxené důkazy budou prokazovat jeho zákonný nárok na odpočet DPH (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, in: č. 130/1996 Sb.). Prokazování nároxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxého plnění musí fakticky dojít). Nárok na odpočet DPH tedy nemůže být uznán, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo prxxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx - 54, nebo ze dne 27. 10. 2004, č. j. 2 Afs 6/2004 - 67, dostupné na www.nssoud.cz).
Jak vyplývá z výše uvedeného, daňové řízení není založeno na zásadě vyxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxvního spisu, skutečnost zda předmětná plnění byla pro stěžovatele uskutečněna společnostmi EU-Managment, s. r. o., Progranit, s. r. o. a Unioil Invesxx xx xx xxx x xxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxvěření rozhodných skutečností, zaslanými místně příslušným xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxvce daně dále nemohl vyslechnout jako svědky zaměstnance těchto společností, neboť z daňových dokladů (faktury a dodací listy) předložených stěžovaxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxože na předmětných dokladech jsou vždy uvedeny pouze nečitelné podpisy bez uvedení jména podepsané osoby. Ostatně ani stěžovatel v průběhu daňového řxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxstnily předání a převzetí zboží. Tyto skutečnosti znemožnily správním orgánům, aby stěžovatelova tvrzení, že přijal předmětná plnění od uvedených sxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxatel dále namítal, že se městský soud se v napadeném rozsudku nevypořádal s názory Nejvyššího správního soudu vyslovenými v rozsudku ze dne 1. 3. 2010, čx xx x xxx xxxxxxx x xxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxních tvrzení poměrně přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se týká důkazních prostředků, jejich hodnocení a nekontaktnosti dodavxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xcela obecně a neuvedl, v čem podobnost obou případů shledává a které konkrétní právní závěry by měl městský soud při svém rozhodování zohlednit, nelze pxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxckých osob. Proto nelze závěry, ke kterým Nejvyšší správní soud dospěl, aplikovat v dané věci, kdy se jedná o posouzení oprávněnosti nároku na odpočet Dxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxudku je nesprávný a není opřen o žádnou konkrétní právní normu, což činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným.
Uvedený právní názor městského soudu xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xx x x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx x x xxx x xxxxxxxxxx xxxxxovení jasně vyplývá, že daňový subjekt je povinen prokázat svá tvrzení, tj. je povinen prokázat jejich správnost. Naopak správce daně je povinen prokáxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. Povinností správce daně tedy není prokazovat, že údaje uvedené daňovým subjektem jsou sxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxížní námitka nedůvodná.
K poslední stížní námitce, že se městský soud nezabýval návrhem na provedení důkazu výslechem svědka a ohledáním při místníx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxkže z ní nebylo jednoznačně zřejmé, zda navrhuje, aby tyto důkazy provedl městský soud nebo zda nesouhlasí s tím, že nebyly provedeny v daňovém řízení. Zx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxký soud vypořádal s tvrzením stěžovatele, že tyto důkazy xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxstatečného odůvodnění rozhodnutí, nemůže být tato povinnost chápána dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí x xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xx svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx
v odůvodnění napadeného rozsudku dospěl k věcně správnému závěru, že stěžovatel neunesl v daňovém řízení důkazní břemeno, neboť důkazy jím předloženx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxslosti lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 67/04, v němž bylo zdůrazněno, že z hlediska splnění náležitostí rozhxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxiska sporu pouze dílčí tvrzení, pokud stanovisko k nim jednoznačně a logicky vyplývá ze soudem učiněných závěrů.
Pokud se jedná o neprovedení předměxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxona o správě daní a poplatků, shodně i § 92 odst. 2 daňového řádu). Finanční ředitelství se s návrhem na provedení místních šetření na FVE, na jejichž stavxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxdovaný právě ten konkrétní materiál, který je uveden na předmětných přijatých fakturách a dodacích listech. Provedené místní šetření na FVE by tak mohxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx společností Progranit, s. r. o. a Unioil Invest, s. r. o. Proto finanční ředitelství dospělo k závěru, že tento důkaz nemá schopnost prokázat přijetí přxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx době technickým ředitelem stěžovatele, finanční ředitelství uvedlo, že vzhledem k tomu, že nerozporuje skutečnost, že stěžovatel dodal zboží na staxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxodnutí). Nejvyšší správní soud pokládá uvedené zdůvodnění neprovedení navrhovaných důkazů za zcela správné a logické, a proto předmětná stížní námixxx xxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxl bez jednání postupem podle ust. § 109 odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxouopravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu
Zpět na text

Související dokumenty


Předpisy ČR