7 As 126/2013 - 19

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
x xx xxxxxxxx x xx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: N. B., zastoupená JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem Škrxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 27. 11. 2013, č. j. 53 A 6/2013 – 57,
takto:
I.
Kasační stížxxxx
xx xxxxxxx
xxx
xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxx x xxx xxxxtl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu podanou žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí ze dne 10. 6. 2013, č. j. Kxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxého úřadu Přelouč (dále jen městský úřad“) ze dne 11. 4. 2013, č. j. MUPC 6125/2013, jímž byla uznána vinnou tím, že dne 15. 6. 2012 v 9:10 h v obci Přelouč, ulx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxzdě protijedoucímu vozidlu, čímž došlo ke střetu obou vozidel. Tím stěžovatelka porušila ust. § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxstupek uložil stěžovatelce podle ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a § 12xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxušení svého prvního rozhodnutí krajským úřadem již do spisu nic nového nedoplňoval, neměnil právní kvalifikaci, nenařídil ve věci jednání a neshledax xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx04 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nelze podle krajského soudu vykládat formálně, tedy tak, že je třeba podle něj postupovat xxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xispozici všechny informace, na základě kterých bude správní orgán rozhodovat, mohl se k nim případně vyjádřit nebo navrhovat obstarání dalších podklxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxnutí, neboť stav spisu se nijak nezměnil a podklady nashromážděné do vydání zrušujícího rozhodnutí krajského úřadu byly stěžovatelce známy. Postup pxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xbývaly zhruba 2 měsíce. Co se týče použití map získaných z internetu, stěžovatelka v žalobě neuvedla žádné konkrétní důvody, pro které považuje argumexxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxvislostech, když mimo jiné uvedl, že nejsou v rozporu s fotodokumentací pořízenou Policií ČR. V přestupkovém řízení lze podle ust. § 51 zákona o přestuxxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxpisy. Pokud městský úřad použil jako jeden z důkazních prostředků letecký snímek místa nehody pro účely vyznačení místa střetu a místa nástupu dvou spoxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x nich zřejmé, kdy a z jaké adresy byly vytištěny, a skutečnost, že byly použity v přestupkovém řízení, z nich nedělá nezákonný důkazní prostředek, neboť xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxek). Nelze rovněž přehlížet, že snímky získané z internetu byly pouze jedním z mnoha důkazních prostředků, které městský úřad použil a na jejichž záklaxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxovým záznamem a dalšími podklady se jednalo o naprosto dostačující důkazní prostředky k prokázání viny stěžovatelky.
Stěžovatelka v kasační stížnxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xx xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxího řádu je jednoznačná. Účastníkovi řízení musí být vždy dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Toto není nutné pouze v případech, nestanovxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxborné literatury (Vedral, J.: Správní řád. Komentář. Praha: BOVA. POLYGON, 2006. s. 266 a násl.) musí správní orgán vždy obviněného vyzvat, aby se vyjáxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Správní řízení vedené se stěžovatelkou se týká správního trestání a rozhodnutí v něm může mít za následek výrazný zxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxšení původního rozhodnutí krajským úřadem, měla stěžovatelka v úmyslu na svou obranu navrhnout provedení dalších důkazů. Tato možnost jí však byla odxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xomuto zamítnutí neměla k dispozici řádný opravný prostředek. Tím byla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení. Dále stěžovatelka xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxjně jako krajský úřad, nezákonně zúžil rozsah povinností městského úřadu, když se spokojil s provedenými důkazy, přičemž některé z nich byly provedenx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxími podmínkami a důkaz prokázání místa spáchání přestupku byl získán v rozporu s právními předpisy. Licenční podmínky mapových portálů www.mapy.cz a xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx služeb, je zřejmé, že tyto mapové podklady nelze používat ve správním řízení, kdy se zcela jistě nejedná o osobní účely. Provozovatelé mapových služeb xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxo reo
, zavinění obviněného je nutno postavit najisto. Nelze vycházet z mapových podkladů, kdy jejich vlastník nenese odpovědnost za správnost údajů v xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxatele mapových podkladů. Vyjasnění otázky, po jaké dráze se pohybovala vozidla obou účastníků dopravní nehody, je důležité pro zákonnost rozhodnutí x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xplné zjištění skutkového stavu věci. Krajský úřad nepostupoval v souladu s ust. § 3 správního řádu tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxval podle ust. § 51 odst. 1 správního řádu, neboť k provedení důkazu použil důkazní prostředky provedené v rozporu s právními předpisy. Ze všech uvedenxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxti plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v xxxxxxx x xxxx x xxx xxxxx x x x xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxené v odst. 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům pxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.
Spornou otázkou v posuzované věci je, zda je správní orgán povinen umožnit účastxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxeným správním orgánem. Účelem ust. § 36 odst. 3 správního řádu je dát účastníkovi řízení možnost seznámit se s obsahem správního spisu v době bezprostřxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx, že ust. § 33 odst. 2 správního řádu neupřesňuje, s jakými podklady má být účastníku řízení umožněno seznámit se, je třeba vycházet z předpokladu, že spxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx, č. j. 8 As 54/2012 - 38). Povinnosti správního orgánu odpovídá právo účastníka řízení seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim před vydáxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxního řízení. Specifikum řízení o přestupku spočívá v tom, že je vždy třeba nařídit jednání (§ 74 odst. 1 zákona o přestupcích). Při něm se provádí dokazoxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxřit se k nim a navrhnout jejich doplnění. K realizaci práv upravených ust. § 73 odst. 2 zákona o přestupcích a § 36 odst. 3 správního řádu tak dochází buď jxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxí jednání se přitom může konat v nepřítomnosti obviněného z přestupku (§ 74 odst. 1 zákona o přestupcích), jsou-li pro to splněny zákonné podmínky.
Poxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxík řízení přes poučení nevyužije. Pokud jde o kvalitu poučení v předvolání k ústnímu jednání, účastník řízení si nemůže sám učinit právně
relevantní
úxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xxbl. pod č. 303/2004 Sb. NSS). Smyslem ústního jednání v přestupkovém řízení je v souladu se zásadou procesní ekonomie právě shromáždění podkladů pro roxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x 71). V rozsudku ze dne 12. 5. 2011, č. j. 9 As 76/2010 - 76, Nejvyšší správní soud konstatoval:
„Stěžovatel byl … rovněž poučen o možnosti
správního orgánx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx o možnosti se vyjadřovat ke všem skutečnostem,
které se mu kladou za vinu, navrhovat důkazy na svou obhajobu po celou dobu řízení, o možnosti nahlížet
xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x těchto možností během správního řízení nevyužil a ani ústního jednání
se bez řádné omluvy nezúčastnil.“
Obdobně lze odkázat i na závěry, ke kterým Nexxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xezích uvážení, kdy sám posuzuje, zda podklady, které má k dispozici, jsou dostačující pro vydání rozhodnutí. To znamená, že okruh skutečností, které mxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xeprve vydání rozhodnutí až po ústním jednání s výraznou časovou prodlevou představuje vadu řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dxx xx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx dne 14. 10. 2010, č. j. 5 As 1/2010 - 76). Mezi dobou, kdy jsou důkazy shromažďovány, a vydáním rozhodnutí vzniká určitá prodleva, kdy je účastník řízení v xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx moci vyjádřit. Podklady, o které správní orgán opře své rozhodnutí, by tedy pro adresáta rozhodnutí neměly být překvapivé a zcela neznámé (viz rozsudex xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xejvyšší správní soud uvedl:
„Ze správního spisu nakonec vyplývá i to, že Magistrát města Teplice po ústním jednání již nerozšiřoval spisový
materiál x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxvírá, že v kontextu posuzované věci bylo nepochybné,
že po ústním jednání nebylo předpokládáno další doplnění dokazování a že ústní jednání konané
dxx xxx xxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xude mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu
§ 36 odst. 3 správního řádu. Byť tedy k poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu nedošlo až xx xxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxady za kompletní a dostatečné pro rozhodnutí o věci samé.“
Podobně vyznívá i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 As 15/2010 - 9xx
x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xx xxxx. 5 silničního zákona, ale i z porušení ust. § 4 písm. b) a § 5 odst. 1 písm. b) silničního zákona, tedy z porušení povinností řídit se pravidly provozu na pozxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx dne 8. 3. 2013, č.j. KrÚ 18736/2013/ODSH/12 vytkl městskému úřadu, že ve výroku ani v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, jakým konkrétním jednáním sx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxnovení spáchala, a uzavřel, že
„tyto nedostatky
správní orgán I. stupně odstraní tím, že opětovně povede řízení a posoudí, zda a jakým konkrétním xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x x25c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu či nikoliv, a ve věci opětovně
rozhodne“
. Pokud se týká porušení ust. § 21 odst. 5 silničního zákona, tedy xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxona, krajský úřad se zcela ztotožnil s městským úřadem v tom, na základě jakých podkladů a k jakým skutkovým zjištěním dospěl a jakou právní kvalifikaci xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxovatelku uznal vinnou pouze z porušení ust. § 21 odst. 5 silničního zákona, a tím ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8. silničníhx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxx x xxxxx xx x x x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxovatelkou spočívalo v tom, že nedala přednost protijedoucímu vozidlu při odbočování vlevo, přičemž toto jednání bylo nade vší pochybnost prokázáno sxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xbecnou povinnost plynoucí z činnosti řidiče. Porušení této povinnosti tedy nadále nezkoumal a toto z rozhodnutí zcela vypustil stejně jako porušení oxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxazování a neměnil právní kvalifikaci přestupku. K právní kvalifikaci deliktu ve vazbě na právo na obhajobu viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí před vydáním rozhodnutí ze dne 17. 12. 2012, které bylo zrušeno. Po jeho zrušení byla věc vrácena městskému úřadu k dalšímu řízení, nikoliv k řízení novxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxového rozhodnutí, které mohly být napraveny bez dalšího dokazování a další jednání ve věci by tak bylo nadbytečné. Pokud dostala stěžovatelka možnost xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx. § 36 odst. 3 správního řádu uvažovat.
Namítá-li stěžovatelka, že měla v úmyslu navrhovat nové důkazy, pak není zřejmé, proč provedení těchto důkazx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx důkazů nebyla upřena. V řízení o přestupku se neuplatní koncentrace řízení podle ust. § 82 odst. 4 věta první správního řádu, jež umožňuje pouze omezenx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxch, tj. zejména právo uplatňovat nové skutečnosti a nové důkazy na svoji obranu, uplatnti i v řízení o odvolání (viz rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxx xxastník řízení zkrácen
správním orgánem I. stupně na nějakém svém právu, je možné v odvolacím řízení tuto vadu odstranit, což vyplývá
xxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxě umožněno učinit nějaký úkon. Pro takový případ je odvolatel povinen
učinit tento úkon spolu s odvoláním. Účelem uvedeného pravidla je odstranit v odxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx nedostavil se a v průběhu jednání již nebyl správní spis doplňován o žádné nové podklady, pouze stávající podklady byly provedeny zákonem předvídaným xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx
xx xxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxhu řízení o odvolání a též v době od doručení rozhodnutí
správního orgánu I. stupně do uplynutí lhůty pro podání odvolání, a to nahlédnutím do spisu. S prxxxx
xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx neomezeně uplatňovat i v řízení o odvolání (viz body [12] a [13]
shora), ale neučinil tak. Měl-li by stěžovatel za to, že byl zkrácen na svém právu vyjádřxx xx x xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho orgánu I. stupně, resp. i později v řízení o odvolání.“
Tento postup vychází ze zásady jednoty správního řízení od zahájení řízení až do jeho skončenx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxá stěžovatelka. Námitku stěžovatelky, že bylo porušeno její právo vyjádřit se k podkladům prvostupňového správního rozhodnutí, vyhodnotil Nejvyššx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxupných map z mapových portálů www.mapy.cz a www.maps.google.com při dokazování městským úřadem. Dokazování totiž neprobíhá v režimu licenčního užixx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxským soudem, že v přestupkovém řízení lze podle ust. § 51 zákona o přestupcích ve spojení s § 51 odst. 1 správního řádu použít prakticky jakýkoliv důkazxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxe obecně známo, že provozovatelé mapových služeb negarantují správnost dat a nelze tak vyloučit výskyt chyb, ale občasný výskyt chyb nečiní tento důkaxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxyba, která by měla za důsledek nesprávné posouzení skutkového stavu, v daném případě nevyšla najevo a ani stěžovatelka na žádnou takovou chybu nepoukáxxxxx xxxxxx
xx xxxxx
xxx xxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxla potvrzena srovnáním s dalšími důkazními prostředky, konkrétně s pořízenou fotodokumentací z místa přestupku. Byť se krajský soud výslovně nezabýxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxí napadeného rozsudku zřejmé, že dospěl k závěru, že se jedná o způsobilé důkazní prostředky a z jakého důvodu tomu tak je. Podle rozsudku Nejvyššího sprxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx xoud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky
účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxmentaci,
na níž je postaven základ žaloby.“
Těmto požadavkům krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyhověl. Povinnost posoudit všechny žaxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxsahem a smyslem žalobní argumentace, což se stalo.
Další stížní námitky, že krajský úřad nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a nexxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 29. 6. 2011, č. j. 8 As 28/2011 – 78, naznačil, jak by měla být formulována žalobní námitka týkající se nemožnoxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx toto pochybení ovlivnit rozhodnutí správního orgánu. K obecným námitkám stěžovatelky tak lze taktéž pouze v obecné rovině uvést, že žádné skutečnostx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxů namítaných v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl. Učinil tak postupem podle ust. § xxx xxxxx x xx xx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxa první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla a krajskému úřadu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
Zpět na text

Související dokumenty


Předpisy ČR