7 As 6/2012 - 29

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (5)
x xx xxxxxx x xx
xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx x xx xxxxx x xx xxxjení s § 56 odst. 1 písm. h) a § 9 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky] je nutno interpretovat ve světle směrnxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxu akcentace těchto hodnot musejí být důvody veřejného pořádku, pro které lze žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodixx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxjného pořádku proto může být přistoupeno výhradně v situacích, kdy se cizinec dopustil jednání (nebo alespoň existuje jasná hrozba takového jednání)x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxší správní soud
rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: xx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxdování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dnx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce V. T. P. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxx x xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xraze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce V. T. P. domáhal zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxinecké policie Plzeň, Inspektorátu cizinecké policie v Domažlicích ze dne 11. 1. 2010, č. j. CPPL-2479/ČJ-2009-034062-PT, tak, že se žádosti žalobce x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xeuděluje. Důvodem neudělení povolení bylo důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek [§ xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xnění účinném do 30. 6. 2010, dále jen „zákon o pobytu cizinců“]. Tento rozsudek byl vydán poté, co byl původní rozsudek městského soudu ze dne 15. 3. 2011, xx xx xx x xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxrý prvostupňové rozhodnutí neobsahující odkaz na ustanovení právních předpisů pouze změnil a do výroku tento odkaz doplnil, byl v souladu s ust. § 90 odxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx dostatečně určitým a srozumitelným způsobem vyplývá, že žalobci nebyl dlouhodobý pobyt udělen z důvodu nebezpeční narušení veřejného pořádku. Městxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xhledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 78/2006 a sp. zn. 3 As 4/2010. Jednání žalobce bylo správními orgány hodnoceno jako narušexx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxupných informačních systémů Policie České republiky a ze spisového materiálu účastníka řízení, že žalobce přicestoval do České republiky v roce 1995 x xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xeho nezletilé děti P. N. K. a P. K. H. Dne 21. 10. 2003 bylo účastníku řízení uděleno povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny s nezletilým P. J. x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx x004 bylo zahájeno správní řízení o nařízení obnovy řízení ve věci žádosti žalobce o udělení povolení k trvalému pobytu. Dne 22. 7. 2004 byla nařízena obnxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxí s nezletilým P. J. v době podání žádosti o udělení povolení k trvalému pobytu nesdílel společnou domácnost. Dalším faktem, v níž soud shledává důvody pxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx6, neboť bylo evidentní, že se na území České republiky zdržoval neoprávněně ode dne 18. 1. 2005 do dne 5. 12. 2005, ačkoliv věděl o pravomocném ukončení jxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 3 T 74/2002, podle ustanovení § 152 odst. 1 trestního zákona pro trestný čin porušování autorských práv a práv souvisejíxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxx xxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx žalobci pokutu ve výši 5000 Kč za jednání, v němž inspekce spatřovala porušení ustanovení § 13 odst. 9 zákona o technických požadavcích na výrobky, když xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxx xxl účastník řízení u obce Weidhaus na území Spolkové republiky Německo kontrolován policisty tohoto státu, kteří zjistili, že účastník řízení nesplňuxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxkona o pobytu cizinců s územní platností Česká republika. Proto byl dne 3. 6. 2008 žalobce podle readmisní dohody předán České republice na oddělení pátxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx ve výši 500 Kč za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx roku 2003 a z popsaného jednání nelze učinit závěr o tom, že by opatření státní moci měla na jednání žalobce jakýkoli výchovný účinek. Bylo dostatečně prxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxkových okolností správní orgány důvodně posoudily jednání účastníka řízení jako trvající ohrožení veřejného pořádku. Klasifikace žalobcova jednáxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxntu a Rady č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnicx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxkým se snažil domoci tohoto povolení. Není pochyb o tom, že výše popsaným chováním žalobce skutečně, aktuálně a dostatečně závažně ohrozil základní záxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxželství, při němž správní orgán zjistil, že při porovnání kopie oddacího listu ze dne 30. 1. 1997, přiloženého účastníkem k řízení žádosti, s kopií oddaxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxnění. Údaje v rubrikách, označujících město, okres a obvod v levém horním roku u původního oddacího listu chybí, ale v novém oddacím listu jsou již doplnxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xroto jí bylo uloženo, aby originál předložila. Následně obdržel správní orgán průvodní dopis s ověřenou kopií opisu oddacího listu vydaného dne 29. 4. xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxí a jeho manželka originál požadovaného oddacího listu již nemají k dispozici, neboť byl doložen příslušným úřadům v zemi původu za účelem potvrzení jexx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx ze dne 30. 1. 1997 s kopiemi oddacích listů, doložených účastníkem řízení v průběhu správního řízení o žádosti. Proto si správní orgán vyžádal provedenx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx že obě kopie jsou pořízeny ze stejného originálu a před pořízením druhé kopie byly chybějící údaje do původního oddacího listu doplněny. Zároveň vznikxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx správní orgány nevyhověly žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, nebylo pouze a výlučně předložení nevěroxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xoci úřední, aniž by o tom žalobce informoval či požádal o jeho souhlas, a jako důkazy použil úřední záznamy obsažené v těchto spisech. Správní orgán prvéxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxlobní námitky není zcela určitě patrno, které konkrétní důkazy či rozhodné skutečnosti byly správním orgánem opatřeny, aniž by se s nimi nemohl žalobcx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxh konkrétních právních ustanovení má žalobce za to, že k opatřování důkazů ze spisového materiálu v jiných správních řízeních je nutný jeho souhlas. Usxx x xxx x x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xůvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného, a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce jako stěžovatel xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xx xx xx xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xx zcela jiná ochrana je právním řádem poskytována cizincům bez jakéhokoliv zázemí, kteří se snaží o vstup na území České republiky, jiná cizincům, kteří xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxčení rodiny, jejichž příbuzní v rozsahu nejužší rodiny pobývají několik let v režimu trvalého pobytu na území České republiky.
V posledním případě nexx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xloučení rodiny nelze mechanicky aplikovat § 56 odst. 1 písm. h) ani § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců a je nutno posuzovat přiměřenost rozhodnxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x x x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxu, odkazujícího na mezinárodní smlouvy, jako například na Evropskou úmluvu na ochranu lidských práv či Úmluvu o právech dítěte, které jsou nadřazeny zxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxubliky nelegálně a následně po zahájeném řízení o správním vyhoštění uplatňoval námitky ohledně dopadů do soukromého a rodinného života. Rozsudek je xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxo pořádku závažným způsobem je v ust. § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců kladen na roveň ohrožení bezpečnosti státu či mezinárodních vztahů Českx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxá protiprávní jednání v minulosti. Předchozí jednání účastníka řízení nedosáhlo takové intenzity, aby bylo možné presumovat narušení veřejného pořxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxských společenství. V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 9. 10. 2009, č. j. 5 As 51/2009 - 68, a usnesení roxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx selektivně. Argumentace městského soudu by dovozovala, že v podstatě jakékoliv porušení právního řádu České republiky může znamenat závažné narušexx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx která jsou účastníku řízení vytýkána za dobu jeho sedmnáctiletého pobytu na území České republiky, nezavdávají příčinu pro hodnocení jako dlouhodobx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx vytýkaná jednání (pokuta České obchodní inspekce a bloková pokuta za přestupek proti plynulosti provozu na pozemních komunikacích) jsou v kontextu pxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxské republiky může znamenat závažné ohrožení veřejného pořádku. Spekulace o pozměněném oddacím listu jsou irelevantní. Oddací list byl předkládán mxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx měl účastník dosáhnout. Manželka a dvě děti mají trvalý pobyt na území České republiky. Účastník řízení zde má plné rodinné, sociální i majetkové zázemx x xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxžuje nad neudělením pobytu. Z faktu, že s tímto dítětem nesdílí společnou domácnost, nelze dovozovat, že není rodinným příslušníkem občana EU. Neurčixx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx ale pokud je identický pojem používán i u příslušníků třetích zemí, je nutné z této
interpretace
vycházet analogicky. Stěžovatel ze všech uvedených dxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxa zrušit, a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejprve je nutno podotknout, že Nejvyšší správní soud nemohl na základě ust. § 109 odst. 5 s. ř. s. pxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxm příslušníkem občana České republiky (nezletilého P. J.). V žalobě totiž tuto skutečnost netvrdil, ani z ní nevyvozoval žádné právní důsledky. Stejnx xxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxdat, aby nesl právní následky neuplatnění této skutečnosti v řízení před městským soudem.
Před posouzením věcných námitek se musel Nejvyšší správní xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xoukromého a rodinného života nevypořádal s argumentací stěžovatele a Nejvyššího správního soudu v předchozím zrušujícím rozsudku.
Podle ustálené xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx x xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xitovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) jedním z principů, které představují součást práva na řádný a spravedlixx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit (ve správním soudnictví podle ustanovení § xx xxxxx x xx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxo a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonnýx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xby jeho věc byla spravedlivě posouzena.“ Z odůvodnění rozhodnutí proto musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxkatuře již dříve. Bylo tomu tak např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššíxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxlobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx xx xxxxx xx xdůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření zxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tím i nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 xxxxx xx xx xx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxelné pro nesrozumitelnost, pokud z něho jednoznačně nevyplývá, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané spráxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xxk tento soud vyslovil právní názor, že „nezabýval-li se krajský soud řádně uplatněným žalobním bodem a místo toho odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxelné pro nedostatek důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].“
Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke svým dřívějším judikatorním závěrům konstatujxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nexxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxřádat se všemi žalobními námitkami, ledaže by to bylo vzhledem k výsledku řízení nadbytečné (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx trvat, nemůže být chápána zcela dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolnostx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxument účastníka [srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994 ve věci Van de Hurk proti Nizozemsku (stížnost č. 16034/90), dxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx zásadou efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné podle názoru Nejvyššího správního soudu je, aby se městský soud ve svém rozhodnutí vypořádal se xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx x xxxxxrých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související.
V posuzovaném případě je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, jaké sxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxmitkou týkající se povinnosti správních orgánů zohlednit zásah do soukromého a rodinného života stěžovatele. Městský soud
a contrario
z ust. § 47 a § 1xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx povinnost zkoumání dopadu případného - v jiném správním řízení vydaného - rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Existují tak právní inxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxrávnost tohoto závěru a Nejvyšší správní soud neshledal překážku v tom, aby mohl tuto námitku věcně posoudit. Uvedený závěr městského soudu je tedy přexxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx, pak je nutno poukázat na skutečnost, že tento rozsudek žádnou argumentaci ve vztahu k uvedené právní otázce neobsahoval. Nejvyšší správní soud tolikx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxku, což bylo také nyní napadeným rozsudkem učiněno.
Stěžovatel dále v kasační stížnosti namítal, že se městský soud nevypořádal s argumentací obsažexxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxtečnost zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, kasační soud pro úplnost podotýká, že tomu tak není. Městský soud sice pouze vyslovil blíže xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx v uvedeném usnesení, nicméně tento závěr je taktéž přezkoumatelný.
Interpretace
uvedeného pojmu je v napadeném rozsudku dostatečně podrobná a určixx x xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx zkoumat zásah rozhodnutí do soukromého a rodinného života a že jednání stěžovatele založilo nebezpečí ze závažného narušení veřejného pořádku. Tyto xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxto institutu v unijním právu.
Podle xxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xa území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky.
Podle ust. § 42a odst. x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx je manželem cizince s povoleným pobytem.
Podle ust. § 46 odst. 3 zákona o pobytu cizinců pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužitx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxx xxx xx x xxx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx xx
xxxxx xxxx x xx xdst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, policie nebo zxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx cizinců upravující institut povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny transponují do českého právního řádu rámcovou právnx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxiny“).
Právě nutnost přihlédnout k původu a okolnostem vzniku jednotlivých ustanovení zákona o pobytu cizinců akcentoval rozšířený senát Nejvyššíxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xořádek“, resp. „závažné narušení veřejného pořádku“, používaných v různých kontextech zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí, v nichž jsou tyto pojmy užity.“
Je nutno přisvědčit stěžovateli, že městský soud na citované usnesení rozšířeného senátu odkázal pouze formálně a jxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxní směrnice o právu na sloučení rodiny, mohl by také více zohlednit účel dané právní úpravy. Ten lze vyčíst například z bodu 2 preambule směrnice o právu nx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx.
Právě rodinný život je základní hodnotou, na které je celá směrnice o právu na sloučení rodiny postavena a jejíž ochrana je celé směrnici
imanentní
. Rxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxném bodu 2 preambule směrnice také uvádí, že ctí základní práva a řídí se zásadami uznanými zejména v článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a záxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxežitý ohled na nejlepší zájmy nezletilých dětí. A nakonec podle čl. 17 směrnice členské státy berou náležitě v úvahu povahu a pevnost rodinných vztahů dxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxt zamítnou.
Z uvedeného je již zjevné, že městský soud dospěl k nesprávnému závěru, že správní orgány nebyly povinny přihlížet k zásahu do práva na rodixxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xadě Evropské unie (Sb. rozh. 2006, s. I-5769, všechna zde citovaná rozhodnutí Soudního dvora jsou dostupná na http://curia.europa.eu). Soudní dvůr zxx xxxxxx xx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxvyhostit osobu, nebo pozitivní, je-li povinen nechat osobu vstoupit a mít bydliště na svém území (viz bod 52 rozsudku). S odkazem na judikaturu Evropskxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xelé společnosti. Podle Soudního dvora jde čl. 4 odst. 1 směrnice o právu na sloučení rodiny dokonce nad rámec Úmluvy o právech dítěte a Listiny základníxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx aniž by státy mohly uplatnit prostor pro uvážení (viz zejména bod 60 rozsudku). Při přijímání směrnice byl přitom ústředním prvkem nejlepší zájem dítěxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxré lze zamítnout žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, musí být skutečně velmi závažné. Míru požadované závažnxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxdů veřejného pořádku (čl. 45 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie; dále jen „SFEU“).
Podmínky přijetí omezujících opatření z důvodů veřejného poxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xe věci C-441/02 Komise proti Německu (Sb.rozh. 2006, s. I-3449):
„32 Jak Soudní dvůr připomenul ve svém rozsudku ze dne 31. ledna 2006, Komise v. Španělxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxnečné. Mezi omezeními stanovenými nebo povolenými právem Společenství umožňuje článek 2 směrnice 64/221 členským státům zakázat státním příslušníxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxl uplatňování takových důvodů členským státem striktními omezeními. Podle čl. 3 odst. 1 směrnice 64/221 se musí opatření přijatá z důvodů veřejného poxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx čin samo o sobě přijetí takových opatření. Z existence odsouzení pro trestný čin tak lze vycházet pouze tehdy, pokud okolnosti, které vedly k takovému oxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxeil, s. 1999, bod 28, a ze dne 19. ledna 1999, Calfa, C 348/96, Recueil, s. I 11, bod 24, a výše uvedený rozsudek Komise v. Španělsko, bod 44).
34 Soudní dvůr xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xejíž rozsah nemohou členské státy určovat jednostranně (rozsudek ze dne 28. října 1975, Rutili, 36/75, Recueil, s. 1219, bod 27; výše uvedené rozsudky xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xx x xxx x xxxx xxxxený rozsudek Komise v. Španělsko, bod 45).
35 Podle ustálené judikatury předpokládá uplatnění pojmu veřejného pořádku xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxě závažného ohrožení, kterým je dotčen základní zájem společnosti (výše uvedené rozsudky Rutili, bod 28; Bouchereau, bod 35; Orfanopoulos a Oliveri, xxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxtavujícího ohrožení veřejného pořádku a popřípadě otázky, kde se nachází správná rovnováha mezi přítomnými legitimními zájmy, který provádějí vnitxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx
xxx V tomto ohledu je nutno vzít v úvahu základní práva, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje. Důvody obecného zájmu mohou být pro odůvodnění vnitrostxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx bere v úvahu (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 18. června 1991, ERT, C 260/89, Recueil, s. I 2925, bod 43; ze dne 26. června 1997, Familiapress, C 368/95, Rxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx
xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxví uznána důležitost zajištění ochrany rodinného života státních příslušníků Společenství s cílem odstranit překážky výkonu základních svobod zarxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xodinného života, tak jak je zakotveno v článku 8 EÚLP, které je jedním ze základních práv, která jsou v právním řádu Společenství podle ustálené judikatxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxavky odstavce 2 téhož článku, a sice pokud není „v souladu se zákonem“, nepřihlíží k jednomu nebo více cílům legitimním z pohledu uvedeného odstavce a nexx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx zejména Evropský soud pro lidská práva, rozsudek Boultif v. Švýcarsko ze dne 2. srpna 2001, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2001-IX, § 39, 41 a 46, a výše uvexxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxha mezi přítomnými legitimními zájmy“, přičemž Soudní dvůr také odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která vyslovuje podmínku pxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxe čl. 45 odst. 3 SFEU je základním požadavkem proporcionalita mezi intenzitou omezujícího opatření a důvody pro jeho přijetí.
Zásah do rodinného živoxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xásahem do rodinného života a práva na volný pohyb v důsledku vyhoštění občana Evropské unie. Nakonec takto (srovnatelně s důvody veřejného pořádku dle xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx bodu 14 její preambule totiž může pojem veřejného pořádku zahrnovat odsouzení za spáchání závažného trestného činu a vztahuje se například na případy xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxadně v situacích, kdy se cizinec dopustí jednání (nebo alespoň existuje jasná hrozba takového jednání), které představuje dostatečně závažné ohrožexx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxijetí opatření.
Zároveň je potřeba dodat, že výše uvedené neznamená jakousi absolutizaci práva na rodinný život, kterému bude nutno vždy ustoupit přx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxř. zájmu jeho dítěte) je takto umocňován směrnicí o právu na sloučení rodiny. Vyšší nároky na omezující opatření, které z uvedeného plynou, proto platí xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx zákona o pobytu cizinců. Stěžovateli lze tedy dát za pravdu, že cizincům, kteří již mají na území České republiky integrovanou rodinu, je poskytována vxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxu, že nevzal v úvahu okolnosti vzniku, původ a účel právní úpravy institutu dlouhodobého pobytu za účelem společného soužití rodiny.
S ohledem na výše xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxo místě je nutno poznamenat, že Nejvyšší správní soud hodnotí pouze jednání, které hodnotil také městský soud. V předchozím rozsudku ze dne 25. 8. 2011, xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xarušení veřejného pořádku. Městský soud na tuto výtku reagoval a v rozsudku odkázal na určitá jednání stěžovatele, která lze shrnout následovně: 1) snxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxtnuta žádost o povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny s nezletilým P. J., neboť bylo zjištěno, že stěžovatel s tímto nezletilým nesdílí spxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxx xx xxxx xx xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxvisejících, za který byl stěžovateli uložen peněžitý trest 40 000 Kč; 4) správní delikt distribuce výrobků bez stanoveného označení CE, za kterou byla xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, za který byla stěžovateli uložena Inspektorátem cizinecké policie bloková pokuta ve výši 5xx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxého narušení veřejného pořádku.
V jiné části rozsudku pak městský soud ještě uvádí, že zamítnutí stěžovatelovy žádosti bylo založeno výlučně na jeho xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx jednání ohledně uzavření jeho manželství. Následně upřesňuje, že bylo odborným posouzením zjištěno, že po provedení kopie oddacího listu ze dne 30. 1x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxbyly doplněny úředním orgánem.
Městský soud si možná opět zcela nevyjasnil, v čem konkrétně spatřuje závažné narušení veřejného pořádku, když na jedxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xx x xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxod související s manželstvím, resp. s oddacím listem stěžovatele bude dále označován jako důvod 7)]. Uvedené lze vysvětlit jedině tak, xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxstský soud bez bližšího zdůvodnění v uvedeném výčtu neuvádí další jednání, v němž správní orgány zřejmě také shledaly nebezpečí ze závažného narušení xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx inspektory České obchodní inspekce, za které byla stěžovateli uložena pokuta 10 000 Kč. Městský soud zřejmě naznal, že tento delikt nemůže mít vliv na cxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xxx x xxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxdu neztotožňuje. Stěžovatel jimi nezaložil nebezpečí ze závažného narušení veřejného pořádku, a to zejména s ohledem na jejich nižší závažnost v poměxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx onen výčet jednání stěžovatele se týká jeho zhruba patnáctiletého pobytu na území České republiky (dle skutkového stavu v době vydání žalobou napadenxxx xxxxxxxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xicméně v žádném případě nedokládá skutečnost, že v obnoveném řízení nebyl stěžovateli povolen trvalý pobyt z důvodu, že nežije ve společné domácnosti xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxím úkonem (uznáním otcovství k dítěti, jehož biologickým otcem stěžovatel není, a to jen za účelem získání povolení k trvalému pobytu). Z rozsudku nevyxxxxx xxx xxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx trvalý pobyt nelze usuzovat nic, v čem by bylo možné spatřovat hrozbu závažného narušení veřejného pořádku ze strany stěžovatele.
Podobný ráz má vytýxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxem jednání ad 7) je totiž pouze důvodné podezření, že do originálu oddacího listu bylo v době mezi pořízením jedné a druhé kopie kýmsi doplněny rubriky ozxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx by tím snad stěžovatel sledoval nějaký protiprávní cíl. Z celého popisu vůbec nevyplývá, že by skutečně šlo o jednání stěžovatele. Tento popis tak vyznxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxjného pořádku, natož závažným způsobem, však na základě uvedeného popisu rozhodně vyslovit nelze.
Zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobyxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxzení musí být následně vysloveny konkrétní závěry o jednání cizince (toto jednání musí být jasně pojmenováno a musí být přičitatelné cizinci) a tyto záxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx pořádku, nicméně v žádném případě nelze hovořit o tak závažném jednání, které by bylo možné srovnávat například s nejzávažnější trestnou činností. Toxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxem společného soužití rodiny.
Stejně tak jednání naplňující skutkové podstaty přestupku nebo správního deliktu i neoprávněný vstup na území Spolkoxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx účely zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny.
Nejzávažnějším z uvedených jednání je nepochybně spáxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx spise však podle Nejvyššího správního soudu toto jednání není natolik závažné, aby odůvodňovalo zamítnutí žádosti stěžovatele. Trestní soud v dané vxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxze peněžitého trestu ve výši 40 000 Kč. Trestný čin stěžovatele nevykazuje nic, co by bylo možné srovnávat například s terorismem či jinou závažnou tresxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxx xxx xxxxx dovozovat hrozbu závažného narušení veřejného pořádku v budoucnu. Jiná trestná činnost přitom stěžovateli vytýkána nebyla. Ani s ohledem na spáchánx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx narušující veřejný pořádek [jednání ad 2) a 4) až 6)] ani ve spojení se závažnějším narušením veřejného pořádku [jednání ad 3)] nepředstavují dostatečxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx společného soužití rodiny. Tento závěr musí být učiněn zejména s ohledem na okolnosti vzniku, původ a účel institutu povolení k dlouhodobému pobytu za xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxvání veřejného pořádku prosazovat opatřením takové intenzity, které by představovalo odloučení stěžovatele od jeho nejbližší rodiny. S ohledem na čxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx práva jako plně adekvátní a postačující.
Lze shrnout, že městský soud a) nesprávně interpretoval pojem nebezpečí závažného narušení veřejného pořáxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxodnotil jednání stěžovatele ad 1) až 7) jako jednání zakládající nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku.
Ze všech uvedených důvodů dospěl Nxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxdstatněná, a proto napadené rozhodnutí podle ustanovení § 110 odst. 1 věta prvá před středníkem s. ř. s. zrušil, a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxdenou interpretaci pojmu závažné narušení veřejného pořádku a její odraz v hodnocení jednání stěžovatele. Musí přitom posoudit, nakolik se pochybenx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze) a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud (Městský soud v Praze) vázán právním názorem vyslovxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxduje Nejvyšší správní soud x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx x.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2012
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu