3 Ads 1/2013 - 30

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (3)
x xxx xxxxxx x xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx. Petra Průchy v právní věci žalobce: Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem Lípová 7, Jablonec nad Nisou, proti žalovanxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx
xxx
xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxxL-39253/ČJ-2011-1800- KR-PK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. 11. 201xx xx xx xx x xxxxxxx x xxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxx xx xxxx x xxx xx xxxcí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 10. 2011, čj. KRPL-39253/ČJ-2011-1800-KR-PK, zamítl ředitel Krajského ředixxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx náměstka ředitele žalovaného ze dne 21. 1. 2010, č. 1421/2010. Posledně uvedeným rozhodnutím byl stěžovatel propuštěn ze služebního poměru dle § 42 odxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx poměru“).
Proti rozhodnutí žalovaného brojil stěžovatel správní žalobou, ve které žalovanému vytýkal nedodržení devadesátidenní lhůty pro rozhoxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxpektování právního názoru, který vyslovil Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v předchozím rozsudku ze dne 16. 11. 2010, č. j. 59 A 34/2010 - 5xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdků. Namítal proto neprovedení důkazu svědeckou výpovědí P. H. a nesouhlasil s použitím protokolu z hlavního líčení v trestní věci stěžovatele (souvixxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxi dalších svědků.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „krajský soudxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxl předchozí průběh řízení, přičemž se z moci úřední zabýval i prekluzí dle § 42 odst. 4 služebního zákona ve vztahu k rozhodnutí náměstka ředitele žalovaxxxx xx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxí jednotlivých žalobních námitek.
Krajský soud nejprve odmítl jako důkaz užití protokolu z hlavního líčení v trestní věci stěžovatele, protože výslxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx x9. 4. 2011, čj. 6 T 189/2010 - 860 (dále jen „trestní rozsudek“), provedeným při jednání dne 28. 11. 2012 a z usnesení krajského soudu ze dne 7. 12. 2011, čj. xx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx ze služebního poměru, byly hodnoceny správně a naplňují rámec x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx dle § 42 zákona o služebním poměru zná pouze prekluzivní lhůtu, což se však netýká § 190 odst. 8 tohoto zákona. Krajský soud užil systematického výkladu a xxxxxxxx xx xxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxx xákona, ze kterých plyne, že devadesátidenní lhůta pro odvolání je lhůtou pořádkovou a právo tak promlčeno nebylo.
Žaloba byla tedy dle § 78 odst. 7 zákxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxek krajského soudu v celém rozsahu. Jednotlivé kasační námitky přitom podřadil pod kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stíxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx. a) s. ř. s. stěžovatel uvádí nesprávné posouzení lhůty dle § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru jako lhůty pořádkové. V doplnění kasační stížnosti vxxx xxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxně protahoval své rozhodnutí co nejdéle, protože vyčkával na pravomocné odsouzení stěžovatele. Takové cílené prodlužování i pořádkové lhůty považuxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xe týká postupu žalovaného v řízení. Žalovaný, dle názoru stěžovatele, nepostupoval v souladu s předcházejícím zrušujícím rozsudkem krajského soudux x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxně H. se nacházela v režimu „krátkodobé ochrany osob“, a nemohla proto být vyslechnuta, když z dostupných materiálů plyne, že je zařazena do programu na xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxto vadu žalovaného zhojil tím, že provedl důkaz trestním rozsudkem a usnesením z vlastní iniciativy, čímž popřel smysl a podstatu správního řízení v daxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxt o postavení mimo službu. Doplnění kasační stížnosti obsahuje námitku, že se napadená rozhodnutí i rozsudek krajského soudu opírá o důkazy, které jsox x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxšším správním soudem ve věci kárné odpovědnosti státních zástupců (sp. zn. 12 Ksz 1/2010) s jeho případem a dovozuje, že připuštěním těchto důkazů došlx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxe napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dříve. Namítá proto rozpor s § 75 s. ř. s.
Poslední xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxsti byla stěžovatelem doplněna podáním ze dne 28. 3. 2013. Stěžovatel uvádí, že se dožadoval osobní účasti na jednání, ale krajský soud přesto dospěl k zxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xřítomnosti. Za mylnou přitom označuje domněnku krajského soudu, že sám stěžovatel (či jeho zástupce) měl možnost si svou účast u soudního jednání zajixxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxd rámec kasačních důvodů poukazuje na skutečnosti, které mají dokládat, že se jednání, kvůli kterému byl ze služebního poměru propuštěn, nedopustil, xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxl rovněž vznáší námitku podjatosti soudců krajského soudu Mgr. Karla Kosteleckého a Mgr. Karolíny Tylové. Vyčítá jim postup ve věci vedené pod sp. zn. 5x x xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xtázky, proč bylo usnesení o sdělení obvinění zasláno správnímu orgánu dříve než stěžovateli a jaké má stěžovatel v trestním řízení postavení.
Vzhledxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxnosti
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti předně uvedl, že kasační stížnost, ani její doplnění, nepřináší žádné nové skutečnosti, ke kterým bx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxě prokázán i bez rozhodnutí trestních soudů, kdy trestní rozsudek jen potvrdil správnost jeho závěrů. Odmítá také namítaný rozpor s § 75 s. ř. s. a uvádíx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxvatele na jednání před krajským soudem potom konstatuje, že v této části je napadený rozsudek dostatečně odůvodněn, přítomen byl zástupce stěžovatelx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxerou odmítá s tím, že nezaznamenal signály o nestandardním rozhodování v dané věci. Pokud jde o problematiku nahlížení do trestního spisu Mgr. J. V., poxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxona o služebním poměru je možné k dokazování použít všech prostředků, jimiž lze objasnit skutečný stav věci.
Žalovaný proto navrhuje, aby Nejvyšší spxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxje na nedostatek důkazů, které si správní orgán opatřil a vyčítá mu, že přejal úkony a názory orgánů činných v trestním řízení. Podobně jako v doplnění kaxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxechat ve stavu zproštění výkonu služby, vyčkat na pravomocný rozsudek trestního soudu a až na základě takové rozsudku jej měl ze služby propustit. Žádá xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xprávní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti roxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxitosti dle § 106 s. ř. s. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jexxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxtňuje kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d). Doplnění kasační stížnosti argumentaci směřující k jednotlivým kasačním důvodům rozšiřuje o daxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxat.
Z pohledu systematiky je vhodné nejprve se zabývat kasačním důvodem dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy tvrzené jiné vady řízení před soudem, ktxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xež napadený rozsudek zrušit jako nepřezkoumatelný bez ohledu na věcnou stránku případu. Uplatnění kasačního důvodu dle § 103 odst. 1 písm. d) spatřuje xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxy je vhodné rekapitulovat
relevantní
skutečnosti plynoucí ze soudního spisu krajského soudu. Stěžovatel byl i v řízení před krajským soudem zastoupxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxsí s projednáním věci bez nařízení ústního jednání. Na předmětnou výzvu reagoval zástupce stěžovatele přípisem ze dne 25. 1. 2012, ve kterém uvádí, že sxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxbody. Přípisem ze dne 29. 2. 2012 upřesňuje zástupce stěžovatele místo výkonu trestu odnětí svobody a sděluje soudu, že stěžovatel trvá na své osobní účxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxstu, ve kterém se dotazuje krajského soudu na průběh řízení a mimo jiné uvádí, že „Poslední informaci mám od JUDr. Beldy z ledna 2012, kdy v souladu s mým vyxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxpce stěžovatele žádá krajský soud, aby jednání nařídil. Krajský soud nakonec jednání nařídil na 28. 11. 2012 a předvolání zaslal pouze zástupci stěžovxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxvatele a také zástupce žalovaného JUDr. David Stejskal. Stěžovatel přítomen nebyl.
Z výše uvedeného je patrné, že stěžovatel po celou dobu řízení přex xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x x xx x x xx xx xx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxý proces podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (k jeho výkladu viz např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 4. 1996, sp. znx xx xx xxxxx xxx xx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxl. pod č. 120/1976 Sb.) a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb.).
Právo osobní participace na jedxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx zn. II. ÚS 145/02, kde soud uvedl, že „Podle ust. čl. 38 odst. 2 Listiny, má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Má-li být výše uvxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx. Předvolání k ústnímu jednání je proto třeba doručit nejen jeho právnímu zástupci, ale i přímo tomuto účastníkovi. K ústnímu jednání musí být účastník xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x závěr vyslovený v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, z nějž plyne, že přítomnost navrhovatele u jednání a možnost vxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx v případě, kdy navrhovatel se výslovně dožadoval osobní účasti na jednání soudu. Obecně lze z pohledu již uvedeného vyslovit, že každý, který je účastnxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xi bez přítomnosti účastníka u jednání) jako nezpochybnitelné či alespoň dostačující pro vynesení rozhodnutí“. Nutnost respektovat zásadu ústního jxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxx 38 odst. 2 Listiny vyslovil, že „Zásada bezprostřednosti soudního jednání není v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních práv a svobod zakotvena xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxk) v osobní kontakt a aby účastník mohl soudu bezprostředně a přímo sdělit svoji verzi toho, co je předmětem rozhodování, a poukázat na skutečnosti svědxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx x x xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxx xx xakonec ukáže, oprávněně) za to, že účastník soudu žádnou
relevantní
informaci neposkytne. Uvedená zásada je samozřejmě akceptována v civilním i trexxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xSS). Názorovou jednotnost v této otázce podtrhují i četná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, ze kterých je možné vysledovat xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xtázky. Nepřítomnost účastníka řízení přitom nemůže být zhojena jeho osobní přítomností při jednání před správním orgánem, protože ten není nadán dosxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxské republice).
Je nepochybné, že bylo právem stěžovatele být při jednání krajského soudu osobně přítomen. Ve světle citované judikatury to není podxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx x xx době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, a byl proto omezen na svobodě pohybu, nelze vyložit jako oprávněný důvod restrikce tohoto práva. Pokud sx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxbytná, nemůže mu dát Nejvyšší správní soud za pravdu. Zdejší soud nemá žádný důvod odklonit se od názorů, které vycházejí z výše citované judikatury, a kxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx, nebylo možné právo stěžovatele na osobní účast při jednání provedeným způsobem omezit. Tím spíše v případě, kdy se tohoto jednání stěžovatel soustavxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xrestu odnětí svobody. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci čj. 6 T 189/2010 - 860 odsouzen k trestu odnětí svobody a byl zařazen do věznice x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxnost opuštění věznice za účelem nařízeného soudního jednání (srov. § 52 vyhlášky 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody). Anx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xx x x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxsti účastníka řízení, který o účast na jednání soudu projeví zájem, totiž platí stejně v jurisdikci správního soudnictví jako v případě soudnictví trexxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxní jednání dle § 50 s. ř. s., nebo stěžovatele předvolat a eskortou jej nechat na jednání soudu dopravit. Z toho lze dovodit závěr, že pokud krajský soud oxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxušovacího rozsudku krajského soudu č. j. 59 A 34/2010 - 51 a nyní napadeného rozsudku v hodnocení svědkyně P. Žádný protiklad v tomto směru však Nejvyšší xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxký soud nerespektoval ústavně zaručené právo stěžovatele na osobní účasti při jednání soudu, představující významnou součást práva na spravedlivý pxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxského soudu, proč bylo toto právo stěžovateli odepřeno, v kontextu zmíněných ústavních kautel neobstojí. Stěžovatelova námitka opírající se o kasačxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxní této otázky aplikoval Nejvyšší správní soud svou vlastní judikaturu, konkrétně usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. x xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx správního orgánu (podobně též Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti) není oprávněn vyhnout se hodnocení těch skutkových a právních otázexx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx to, že ve vztahu k jiným skutkovým či právním otázkám, od předchozích oddělitelným, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nejvyšší správní soud pxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xozhodnutí ve věci (či lze-li vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat, že takový význam mít bude). Pokud se však s ohledem na dosavadní výsledky řízexxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxxxxxxí žalobní či stížní námitky) bezpředmětnými, není nutno se jimi zabývat; postačí toliko zdůvodnit, proč je má soud v daném řízení nadále za bezpředmětnxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xx xx xxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxatelné. Je navíc pravděpodobné, že stejné námitky by byly opětovně uplatněny, a jedná se proto o otázky, jejichž řešení má pro další řízení zásadní význxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud posoudil lhůtu, dle které je odvolací orgán (žalovaný) povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx ostatně již v rozsudku ze dne 28. 3. 2012, č. j. 6 Ads 31/2012 - 22, kde jasně zdůvodnil, proč že se jedná o lhůtu pořádkovou. Tuto skutečnost nakonec uznal i xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxákonnost rozhodnutí. Obecně pro pořádkové lhůty platí, že jejich překročení samo o sobě nemůže vést k závěru o nezákonnosti procesního postupu či rozhxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxo účastník. Ze správního spisu je patrné, že pořádková lhůta nebyla dodržena především v důsledku doplňování dokazování, které musel žalovaný provésx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxlech svědka S., výslech svědkyně O., a další). O prodloužení lhůty byl navíc stěžovatel informován a mohl tak využít zákonných prostředků ochrany protx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxx § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tak dán nebyl. Krajský soud v postupu žalovaného neshledal tvrzenou nezákonnost, neboť posoudil správně povahu lhůty podxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxá dokazování, které provedl krajský soud (konkrétně důkaz trestním rozsudkem). Také s odkazem na vlastní judikaturu Nejvyšší správní soud konstatujxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, kde soud uvedl, že „Ustanovení § 77 s. ř. s. zakládá nejenom pravomoc soudu dokazováním upřesnit, jaký xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxistit nový skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné
jurisdikce
. Přitom soud zváží rozsah doplňování dokazování tak, aby nenahrazxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxslovil již žalovaný ve svém rozhodnutí, tak, aby o daných skutečnostech nevznikaly pochybnosti. Závěry uvedené v trestním rozsudku se navíc vztahují x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxt. § 75 s. ř. s. dotčeno, protože trestním rozsudkem byl posuzován stejný skutkový stav, který zde byl i v době správního rozhodnutí. Nadto lze odkázat nx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxx xe svému smyslu, účelu a rozsahu speciálním ustanovením ve vztahu k § 75 odst. 1 s. ř. s. a představuje legitimní prolomení zásady, že soud vychází ze skutxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxx xpáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu, nemůže k takovým rozhodnutím nepřihlížet a odvolávat se na to, že byla vydána po právní moci přezkoumxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxechů telefonických rozhovorů třetích osob, které má stěžovatel za nepřípustné. Tato námitka je však v dané věci v zásadě bezvýznamná, protože z napadexxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx
xxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx rozsudku ve vztahu k těmto informacím uvádí, že z nich nelze dovodit, že se týkají stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto ani v tomto případě neshledax
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxd má však za prokázané, že žalovaný o výslech uvedené svědkyně žádal, ale jeho žádosti nebylo ze strany Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu vyxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxohl zkoumat, v jakém režimu ochrany se svědkyně nachází a jaké důvody vedly orgány činné v trestním řízení k jejímu udělení. xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx Námitky stěžovatele jsou tak i v tomto případě nedůvodné.
Je proto možné konstatovat, že žádné tvrzení stěžovatele, které se dotýká kasačního důvodu xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxti v časové souslednosti událostí týkajících se vyzrazení domovní prohlídky má Nejvyšší správní soud za nepřípustné dle § 104 odst. 4 s. ř. s. Jedná se txxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxx neoprávněného nahlížení do trestního spisu 6 T 189/2010 Mgr. J. V., protože i tu vznesl stěžovatel poprvé až v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx důvody podjatosti se vztahují k jinému pravomocně skončenému řízení (59 A 49/2010), ve kterém nebyly uplatněny. S nyní posuzovanou věcí nesouvisejí axx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxční důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. nebyl důvodný. Nejvyšší správní soud ovšem nepřehlédl, že kasační stížnost je opodstatněná ve vztahu ke xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.) a jeho úkolem bude zajistit osobní účast stěžovatele při xxxxxxxx xxxxx xx x x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
pokračování
Poučení:
Proti tomuto roxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
Zpět na text

Související dokumenty