xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxíků ve věci navrhovatele Ing. arch. M. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem se sídlem Orlí 18, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnexxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxx xx zahájení řízení o ústavní stížnosti, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. února 2012, navrhovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Prxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxních práv a svobod. S poukazem na blíže rozvedené důvody se domáhal, aby Ústavní soud návrh projednal přednostně pro naléhavost věci (ve smyslu § 39 zákxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxgumentace) vyjádřil přesvědčení, dle něhož rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě proti certifikátu autorizovaného inspektora vydanému vx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxpřípustné, stejně jako je nepřípustný samotný přezkum certifikátu ve správním soudnictví dle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxho správního soudu ze dne 4. srpna 2010 sp. zn. 9 As 63/2010. Ústavní soud na tomto místě předznamenává, že další judikaturu Nejvyššího spráxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxů usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdxxxxxx xxxxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxovatel domáhal zrušení usnesení tamního soudu ze dne 20. září 2011 č. j. 8 A 131/2010-218. Tímto rozhodnutím byl přiznán odkladný účinek žalobě, kterou xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx 2010 pod č. j. 711007.

Ve věci vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 8 A 131/2010 předtím Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. xxxxx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxnačenému certifikátu navrhovatele z důvodu, že v dané věci není dána pravomoc správních soudů a žaloba je tak neprojednatelná pro nedostatek podmínek xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxho, že certifikát autorizovaného inspektora oznámený stavebnímu úřadu dle § 117 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxizně odůvodněného) rozhodnutí je stěžovateli znám, proto na jeho odůvodnění Ústavní soud pro stručnost odkazuje.

Totéž se týká rozsudku Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xx xx x xx 37/2011-81, v němž druhý senát v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. srpna 2010 č. j. 9 As 63/2010-111 dospěl k závěru, že se v příxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxávní akt spadá do definičního vymezení obsaženého v ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., tedy pod legislativní zkratku "rozhodnutí" zde zakotvenou, neboť xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx

Konečně nutno uvést, že rozhodnutí zastávající tentýž právní náhled nestojí v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu osamocena (srov. kupř. xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx11 č. j. 1 As 92/2011-182, ze dne 13. října 2011 č. j. 1 As 113/2011-117, všechny dostupné na stránkách www.nssoud.cz).

Ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st.xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xstavního soudu závěr, dle něhož správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stíxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro aktivní legitimaci k podání úsxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxadních práv a svobod.

Jinými slovy vyjádřeno, nikoliv tedy správní orgán rozhodující o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy, příp. takto xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx

xx xxx xxxxxx xxxxho, že v řízení o žalobě proti certifikátu navrhovatele mu svědčí pasivní legitimace (§ 69 s. ř. s.); tato z povahy věci pro řízení o ústavní stížnosti prxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx

xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxmoci soudů ve správním soudnictví, který zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovenýcx xxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xxx xxx 9 As 63/2010, jakož i (z logiky věci) shodně v ostatních citovaných rozsudcích téhož soudu, zakládajících jeho stabilizovanou judikaturu, v situaci, xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxedčasným a rozporným s maximou zdrženlivosti v rozhodování Ústavního soudu.

Nadto v dané konkrétní věci je Městský soud v Praze právním názorem vyjáxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx otázku jeho povinnosti věcí se meritorně zabývat, vázán (§ 110 odst. 3 s. ř. s. v tehdy platném znění, resp. § 110 odst. 4 s. ř. s.).

Z důvodu tímto způsoxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx účastníků odmítl [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustxxx

x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx

xxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx