xxxxxxxxxxx xx xne 16. 7. 2009, č. j. CPR-17203-1/ČJ-2008-9CPR-C218 (dále též „rozhodnutí ve věci neprominutí zmeškání lhůty“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 5xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxcie odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Plzeň, Inspektorátu cizinecké pxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxobkyni nebylo prominuto nedodržení lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu (viz dále).

Rozhodnutím ze dnx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxky, Ředitelstvím služby cizinecké policie, bylo, s odkazem na ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu, zamítnuto pro opožděnost odvolání žalobkyně prxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobkyxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxhodnutí xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx x xxx xamítl.

Městský soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že rozhodnutím ze dne 20. 2. 2008 bylo žalobkyni zrušeno povolení k trvalému pobytu; totx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx08 pak podala i návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, odůvodněný tím, že se v místě doručování v rozhodné době nezdržovala a pobývala mimo xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxní proti tomuto usnesení rozhodl odvolací orgán rozhodnutím ze dne 16. 7. 2009, kterým odvolání zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí. Přitom konstatxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xx 2008 opustila území ČR a odjela do Vietnamu. Následně, dne 27. 7. 2009, žalovaný zamítl odvolání ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu, a to pro opožxxxxxxx

xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxvá zvýšený důraz na důkazní břemeno, které účastník řízení nese v souvislosti se žádostí o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnoxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxsemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, a to nejpozději současně se žádostí o určení neplatnosti doručení. Žalobkyně požádala o určení neplatnosti doxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxho tvrzení navrhla důkaz svým cestovním dokladem, jímž mělo být prokázáno, že v rozhodné době se zdržovala mimo ČR. Tento doklad se však žalobkyni nepodxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxím systému, kde nebyl žádný takový záznam nalezen. Závěr správních orgánů, že žalobkyně neprokázala, že si v rozhodné době nemohla uložené rozhodnutí xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxtele předmětné zásilky a nebyly shledány žádné důvody pro to, aby správní orgán nevyužil možnost realizovat doručení podle § 24 odst. 1 správního řádux xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxozuje; ze spisového materiálu se takový postup jeví jako neopodstatněný.

Dále městský soud uvedl, že ani podmínka, že si adresát nemohl uloženou zásixxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxí ČR. Ani tyto zásilky si žalobkyně v úložní lhůtě nevyzvedávala a byly tak splněny podmínky pro náhradní doručení. Jestliže se žalobkyně chystala na dexxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxěnce.

Městský soud tak uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro to, aby byla určena neplatnost doručení rozhodnutí ve věci zrušení povolení k trvalému xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx stanoven x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxášení manžela žalobkyně, předložené při soudním jednání, neboť předmětem tohoto řízení bylo přezkoumání, zda odvolání proti rozhodnutí o zrušení poxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxlacího řízení ve věci zrušení zmiňovaného povolení.

Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností opíraxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx

xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxem městského soudu, že se žalovaný nedopustil žádného pochybení, a namítá, že žalovaný při zjišťování skutkového stavu věci porušil § 2, § 3, § 4, § 25 a § xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxšenou adresu (vzhledem k její dočasné nepřítomnosti), doručovaly fikcí podle § 24 správního řádu. Takový postup byl v rozporu s platnými právními přexxxxxx

xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxty, respektive stěžovatelka se na této adrese nezdržovala a její místo pobytu tedy nebylo správnímu orgánu známo. Přestože k tomu mohlo dojít z nedbaloxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxvatelce stále nedaří řádně doručovat. Stěžovatelka je přesvědčena, že v takovém případě měl správní orgán zvolit méně „drastický“ způsob doručování x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxlky, měl v tomto případě, s ohledem na svou funkci „služebníka veřejnosti“, před ukončením tak závažného řízení, umožnit „nezvěstné“ stěžovatelce alxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxodnutí doručit veřejnou vyhláškou podle § 25 téhož zákona. Takový postup by byl v souladu se zásadou legitimního očekávání, neboť v rámci obdobných říxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxá povinnost správního orgánu ustanovit účastníku řízení opatrovníka vždy, pokud mu má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo. Postupem spráxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxt podat řádný opravný prostředek.

Stěžovatelka rovněž namítá, že správní orgány dostatečně neprověřily, zda skutečně pobývala v době od 1. 1. 2008 do xxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxy důvodné pochybnosti. Takový postup xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxxxx xx změnu právní úpravy v otázce kompetencí správních orgánů při rozhodování dle zákona o pobytu cizinců, byl Nejvyšší správní soud nejprve povinen posouxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie. Zákonem č. 427/2010 Sb., kterým se (mimo jiné) mění zákon o pobytu cizinců, došlo s účinností ox xx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx zřízenou v rámci Ministerstva vnitra. Procesní nástupnictví na straně žalovaného je výslovně upraveno v § 69 s. ř. s., dle kterého je žalovaným správnx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx zákona Ministerstvo vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx x x xxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xx (109 odst. 3 s. ř. s.) zabýval i tím, zda řízení před městským soudem nebylo zmatečné [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] nebo nebylo zatíženo vadou, která mxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xxxud je tedy v řízení o kasační stížnosti shledána například absence podmínky řízení o žalobě, zohlední kasační soud tuto skutečnost i bez toho, že by na ni xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xx

x xxojednávané věci vyvstala v tomto smyslu otázka, zda rozhodnutí vydané podle § 24 odst. 2 správního řádu, ve spojení s § 41 správního řádu ve věci žádostx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxžné povahy, který je samostatně ze soudního přezkumu vyloučen dle § 70 písm. b) s. ř. s. Touto otázkou se již zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxlání podle § 41 správního řádu, je samostatně ze soudního přezkumu vyloučeno a může být správním soudem přezkoumáno až v rámci řízení o žalobě proti konxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxx xx xonečnému posouzení včasnosti samotného odvolání má tedy charakter rozhodnutí předběžného. Byť „ve své podstatě předurčuje výsledek konečného rozhxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxkaném úkonu, zde o odvolání. Dříve není najisto postaveno, jaký vliv bude mít ono podkladové a předběžné rozhodnutí na práva a povinnosti dotyčného účaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xohl ve svých důsledcích znamenat odepření spravedlnosti (), ale toliko stanovení časového okamžiku pro přístup k soudu. Na soud sx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxutí zmeškání úkonu tak není vyloučeno ze soudní ochrany, neboť jeho přezkumu lze dosáhnout v rámci přezkumu finálního rozhodnutí o podaném odvolání, a xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxrominutí zmeškání lhůty, tak i následné rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost, a požadovala jejich zrušení. Městský soud meritorně projednxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxořádal i žalobní body upínající se k rozhodnutí o neprominutí zmeškání lhůty, neboť podle shora uvedené judikatury byl povinen se jimi zabývat v rámci pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxodnutí o neprominutí zmeškání lhůty odmítnout, neboť jeho samostatný přezkum je, jak již bylo konstatováno, vyloučen. Pokud tak neučinil, fakticky mxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx xx xx xx xxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xx xx xxx xxxoučen. Je zřejmé, že městský měl žalobu v této části odmítnout postupem podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Pokud tak neučinil a rozhodoval i přes neodstraxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx xxxxdu Nejvyšší správní soud tento procesní odstranil tím, že napadený rozsudek v této části zrušil a žalobu v odpovídajícím rozsahu odmítl, za poxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx

xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxost řízení před městským soudem, mohl přistoupit k přezkoumání zbývající části napadeného rozsudku městského soudu v rozsahu kasačních námitek.

Klxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxtí náhradního doručení podle § 24 odst. 1 správního xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxanovení opatrovníka a pro doručování veřejnou vyhláškou; současně však tvrdí, že jí mělo být prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání. Stěžovatelkx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx druhé však existenci těchto podmínek připouští a dovolává se existence okolností, představujících kvalifikovaný důvod pro zvrácení účixxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xdresát na adrese, kam mu bylo doručováno, fakticky nezdržuje (v tomto případě by náhradní doručení bylo vyloučeno) od případů, kdy se například osoba nx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxedla (zde podmínky pro náhradní doručení dány byly, mohou však být zvráceny). Smyslem institutu náhradního doručení je pouze vyloučit průtahx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxst písemnost převzít.

K samotnému institutu doručování ve správním řízení je třeba uvést, že na rozdíl od předchozí právní úpravy [§ 24 zákona č. 71/1xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxát nebyl v místě doručení zastižen, ačkoliv se tam zdržoval, je nyní platná právní úprava doručování (§ 19 a násl. správního řádu) koncipována tak, že pxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx ani jiným přípustným způsobem podle § 20 správního řádu (§ 23 odst. 1 správního řádu). Podmínky řádného uložení písemnosti upravuje § 23 správního řxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xkládání písemnosti po uplynutí této lhůty přímo do poštovní schránky adresáta) musel doručovatel vyzvat adresáta, aby si uloženou písemnost ve lhůtě xx xxx xxxxxxxx x xx xxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxlil podmínky, za nichž si lze písemnost vyzvednout; poučil ho i o právních důsledcích v případě nevyzvednutí. Po marném uplynutí patnáctidenní úložní xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxla tehdy, jestliže si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, nevyzvedl. Písemnost se považovala za doručxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxaných úložních xxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xoud k tomu v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, č. j. 5 As 26/2009 - 67, konstatoval, že „[s]plnění podmínek pro uložení doručované písemnosti dle § 23 správního xxxx x xxxx xxxxx x xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxzuje správní orgán obvykle tím, že založí do spisu vrácenou obálku s nevyzvednutou písemností, včetně předtištěné doručenky.“ V nyní posuzovaném příxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxému pobytu) byly splněny, a proto mohla nastoupit jejího doručení. Z doručenky je patrné, že dne 19. 2. 2008 byla písemnost předána k poštovní přexxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxnechána výzva, poučení a vyrozumění, že počínaje tímtéž dnem byla zásilka připravena k vyzvednutí. Na zadní straně doručenky je vyznačeno křížkem, že xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxuje splnění všech podmínek řádného uložení, tj. dle prohlášení doručujícího orgánu byla stěžovatelce zanechána výzva a poučení, písemnost byla na poxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx nenasvědčuje tomu, že by měl správní orgán důvod se domnívat, že je stěžovatelka „nezvěstná“, jak sama uvedla v kasační stížnosti.

Stěžovatelka si ulxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xoručenou. Desátý den ode dne, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, uplynul v sobotu 1. 3. 2008. Podle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu platí, žx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx věci zrušení povolení k trvalému pobytu považuje za doručené a bylo stěžovatelce oznámeno ve smyslu § 72 odst. 1 správního řádu. Od tohoto dne se pak odvxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. Lhůta k podání odvolání uplynula v úterý 18. 3. 2008 a dne následujxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxlání opožděné.

Nejvyšší správní soud totiž souhlasí s názorem městského soudu, že argumentace stěžovatelky, zpochybňující zákonnost doručování fxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxx xoručováno veřejnou vyhláškou, je lichá. Podle § xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxatelně nedaří doručovat. Tvrdí-li stěžovatelka, že byla „nezvěstná“ a že její místo pobytu nebylo správnímu orgánu známo, lze odkázat na nález Ústavnxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxké tomu, jehož pobyt není znám, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podmínkou je, aby pobyt osoby, které byl opatrovník ustanoven, nebyl znám a ustxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxomna jen po určitou omezenou, kratší dobu, a to i když během této omezené kratší doby není adresa této osoby přesně známa.“ Tento závěr lze obdobně aplikoxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxst stěžovatelky na adrese, kam jí bylo doručováno, v období od 1. 1. 2008 do 23. 3. 2008, by byla jen krátkodobá a nelze tak uvažovat o tom, že by v té době byla xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxáno, účelem nové právní úpravy doručování bylo především zabránit bezdůvodným obtížím s doručováním; proto nová právní úprava akcentuje odpovědnosx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxtelce nic nebránilo, aby ve svém vlastním zájmu nahlásila příslušným orgánům adresu, na které se skutečně zdržuje; jde ostatně i o její zákonnou povinnxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxjení ji bylo doručováno (opět fikcí) ještě v době před tvrzenou cestou do ciziny. Jestliže tak neučinila, nemůže přenášet důsledky s tím spojené na spráxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxx xxplněna ani druhá alternativní možnost pro ustanovení opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, a to situace, kdy se účastníku opakovaně nedxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xodle § 24 odst. 1 správního řádu. Jednalo se o oznámení zahájení správního řízení ze dne 22. 10. 2007, předvolání účastníka řízení ze dne 29. 10. 2007, ozxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx se nepodařilo doručovat. K tomu, co zahrnuje kategorie osob, kterým se prokazatelně nedaří doručovat, se již vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudkx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx. náhradní doručení. Teprve jestliže nelze provést ani náhradní doručení písemnosti, pak lze přistoupit k ustanovení opatrovníka (…) Pokud by byl sprxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxstitut náhradního doručení byl v mnoha případech zbytečný.“ Citované ustanovení správního řádu totiž směřuje na typově odlišné xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxnosti (v mezidobí realizovaného) náhradního doručení. Nejde tedy o osobu neznámého pobytu, ale přesto je u ní doručování písemností opakovaně neúčinxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxuace předestřenou stěžovatelkou je ovšem zcela odlišná.

Obdobně nebyly dány ani důvody pro doručování veřejnou vyhláškou. Správní orgán nemá na výbxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxka. I kdyby stěžovatelka byla osobou neznámého pobytu nebo osobou, které se nedaří doručovat, veřejnou vyhláškou by ji mohlo být doručováno, pouze tehxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx ). Bez ohledu na skutečnosti výše uvedené je tak zřejmé, že stěžovatelce tímto způsobem bez dalšího být doručováno nemohlo, neboť předmětem pxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx

xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xice, že podmínky pro doručování fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu byly v dané věci splněny. doručení tedy nastala v souladu se zákonem.

Účixxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx adresát požádat o prominutí zmeškání úkonu (dle novelizovaného znění správního řádu lze, za stejných podmínek, žádat o určení neplatnosti doručení xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout. Stěžovatelka o prominutí zmeškání úkonu požádalx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xx xx xx xxxx xx xxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxrominuly. V kasační stížnosti stěžovatelka tvrdila, že správní orgány v rámci tohoto řízení pochybily, neboť dostatečně neprověřily, zda skutečně v xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxi doručení nebo okamžiku doručení), leželo důkazní břemeno na stěžovatelce stran toho, aby prokázala, že si pro svou dočasnou nepřítomnost v ČR, z důvoxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xy svou dočasnou nepřítomnost prokázala. Ve správním řízení pouze hovořila o svém cestovním dokladu; ten však nepředložila. Jestliže stěžovatelka tvxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x tomto typu řízení. Stěžovatelka by mohla uspět jedině s argumentem, že důkaz o jejím pobytu v zahraničí měl správní orgán v dispozici v souvislosti s jehx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxití obecné imisní povinnosti, zakotvené ve správním řádu. Kasační argumentace stěžovatelky však takto koncipována nebyla, a proto nelze než konstatxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxe nepodařily vyvrátit. Nadto je třeba uvést, že v rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí o neprominutí xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxí opustila území ČR, v něm však nalezen nebyl.

Stěžovatelka dále tvrdila, že doručováním fikcí došlo k závažnému zásahu do jejích práv, neboť jí bylo znxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxnutí zmeškání lhůty, respektive určení neplatnosti doručení. Těchto prostředků ostatně využila, avšak bezúspěšně.

Namítala-li stěžovatelka dálxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx míří na vázanost správních orgánů zavedenou správní praxí a na zásadu předvídatelnosti správního rozhodování, dovoditelné v rovině pozitivního práxx x x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zabýval, a to například v rozsudcích ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Ans 1/2005 - 57, publikovaném pod č. 605/xxxx xxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxól ústavně zakotveného zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 Listiny základních práv a svobod), jehož výrazem je povinnost spráxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxh předpisů (včetně postupu dle interních pokynů) apod. (k tomu srov. například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 20xxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxánů při jejich rozhodování či obecně při jejich činnosti, jejímž důsledkem může být zásah do právního postavení těchto osob. Pokud by tedy v nyní posuzoxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxžovatelky, byl ustanoven opatrovník (doručování vyhláškou bylo, z výše uvedených důvodů zcela vyloučeno), bylo by skutečně na zvážení, zda se správnx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxstmi by se v dané věci rozuměla zejména situace, kdy by účastníkům řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu bylo doručováno po značnou část řízení fikxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xvahy o možném porušení principu vyplývajícího z § 2 odst. 4 správního řádu by tak byly čistě spekulativní.

Stěžovatelka v kasační stížnosti konečně uxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xe tak pouze na obecné konstatování, že nesouhlasí s právními závěry městského soudu. Pro obecnost této námitky se jí Nejvyšší správní soud nemohl samosxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 27. 7. 2xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxnek vyplývajících z § 110 odst. 1, věty druhé s. ř. s. rozsudkem zamítnout.

O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věty pxxxx xx xx xxx xx xxxxxxx x x xxx xx xx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xízení jí nenáleží. K procesnímu neúspěchu stěžovatelky lze přičítat i to, že Nejvyšší správní soud část její žaloby odmítl. Pokud jde o procesně úspěšnxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx v jeho případě rozhodl tak, že se mu právo na náhradu nákladu řízení nepřiznává.