8 As 32/2011 - 60

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
x xx xxxxxxx x xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx Mazance v právní věci žalobce: H. B., zastoupen Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4 - Chodov, proti žalované: Policie Čxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, čj. 8 Ca 356/2009 - 36, takto:
I. Kasační stížnost se zamítá. IIx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
Odůvodnění:
I. [1] Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, inspektorát cizinecké policie Rumburk, xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxt. 1 písm. b) bodu 3. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx o živnostenském podnikání. Dobu, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území České republiky, stanovila na jeden rok. Současně neshledala důvody, xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx-9CPR-V237, zamítla odvolání žalobce proti výše uvedenému správnímu rozhodnutí.
II. [3] Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou, v níž namítl, xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxž společně žije. V dané věci neexistuje žádný zvláštní důvod pro zásah státu do rodinného a soukromého života žalobce a pro rozdělení jeho rodiny.
Žaloxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxnosti. Intenzita veřejného zájmu na tom, aby žalobce opustil Českou republiku, zdaleka nedosahuje intenzity veřejného zájmu na ochraně harmonickéhx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx, a nemající ani oporu v zákoně či ve spisu. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu s § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Dané ustanovení podle žalobce pxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxitu vazeb cizince na zemi původu.
[4] Městský soud v Praze zamítl žalobu rozsudkem ze dne 25. 8. 2010, čj. 8 Ca 356/2009 - 36. Vyšel z toho, že Evropský soud xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xarodili v zemi původu a emigrovali až v pozdějším věku. Ve prospěch práva cizince na respektování rodinného a soukromého života svědčí kromě délky pobyxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxer proti Nizozemsku, podle xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xádný z uvedených předpokladů, které jsou conditio
sine qua non
svědčící proti přípustnosti zásahu do rodinného života cizince. Žalobce se v průběhu sxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxa 2008 společnou domácnost. V případě žalobce tak podle městského soudu nelze přihlížet k okolnostem rodinné situace cizince určeným dle jím namítanéxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx nic takového v dané věci neexistuje. V případě žalobce byly naplněny předpoklady aplikace čl. 14 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ve spojení § 1xx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxím správních orgánů obou stupňů byl naplněn princip přiměřenosti.
III. [5] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozhodnutí městského soudu kasační stíxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxdného účinku kasační stížnosti.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti (patrně omylem uvedl, že žádal o udělení azylu) namítl, že správní orgán při rozhoxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xvědků dle § 32 správního řádu, kteří by mohli tvrdit opak a pokud žádné osoby nenašel, musí závěr logicky vyplývat z poslední výpovědi stěžovatele a z obxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xije ve společné domácnosti s družkou, která je občankou České republiky. Soud se měl věcí pečlivě zabývat a vzít v úvahu i aktuální stav věci.
[7] Dále stxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxo státu, neboť správní orgán vůbec neposuzoval, resp. nesprávně posuzoval vztah mezi zájmem na ochranu před protiprávním jednáním cizince a zájmem na xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx rodinného a soukromého života. Pro podporu své argumentace odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 153/97 a Pl. ÚS 25/97. Stěžovatel přixxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxy veřejného zájmu na ochraně harmonického rodinného života a řádné výchovy dětí. Nuceným víceletým odloučením není nepřiměřeně sankcionován jen žalxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxí a výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.
[8] Rozsudek městského soudu podle stěžovatele trpí také nepřezkoumatelností spočívající v nesrozumitexxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx
xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxek městského soudu z hlediska uplatněných stížních bodů, jakož i ve smyslu § 109 odst. 3 s. ř. s.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Dříve než Nejxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xoudem platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.]. Je pouze na žalobci, jaké vady vytkne napadenému rozhodnutí a jemu pxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxrčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu.
[13] V této souvislosti lze poukázat na závěry vyslovené v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxe být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž musí být jasxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxzákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na tox xxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxvými výtkami zachycenými ve spisu.
[14] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel nenapadá kasační stížností jednotlivé dílčí závěry městskxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců.
[15] Stěžovatel vznesl kasační námitku nedostatečně zjištěnéhx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxtí žalované. Správní orgán si podle stěžovatele neopatřil potřebné podklady a výpovědi případných svědků dle § 32 správního řádu, kteří mohli tvrdit xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx nesplňují shora vymezený požadavek na konkrétnost skutkových a právních důvodů, pro které stěžovatel považuje napadené správní, resp. soudní rozhoxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xaloba byla namířena na posouzení zásahu do rodinného a soukromého života stěžovatele a nikoliv na konkrétní procesní pochybení ve správním řízení. Stxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxuladu se zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností zkoumat jeho rodinný život. Takové obecné žalobní námitce odpovídá relativně oxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxušení § 3 odst. 4 a § xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxí řád. „Nový“ správní řád byl přitom platný a účinný po celou dobu řízení o správním vyhoštění stěžovatele.
[18] Požadavek na obstarání výpovědi přípaxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxpovědi nějaké konkrétní osoby. Navíc jej stěžovatel v žalobě v této podobě nevznesl. Ačkoliv je řízení o správním vyhoštění cizince zahajováno z moci úxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxutečnosti svědčící ve prospěch stěžovatele, tedy i nepřiměřenost tvrzeného zásahu vyhoštění do jeho soukromého a rodinného života. Je totiž nepochyxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xprávním vyhoštění.
[19] Dostatečně zjištěný skutkový stav předpokládal nejen zákon č. 71/1967 Sb., ale i stávající správní řád v § 3 a § 50 odst. 3. Rozsxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx se dopustil jemu vytýkaného jednání, a sice správního deliktu podle § 63 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona. Jeho kasační ani žalobní námitky nebylx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xřekážky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení nelze rozhodnutí o správním vyxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx k obsahu správního spisu neshledal, že by stěžovateli byla v průběhu správního řízení odepřena možnost uplatnit svá tvrzení, důkazy či návrhy důkazů txxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxhla být s ohledem na jejich obecnost a dobu uplatnění považována za účelová. Stěžovatel se v řízení před správním orgánem prvého stupně ani v obecné rovixx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxx x xxské republice žádné závazky, pro které by nemohl odcestovat a nic mu nebrání ve vycestování z území republiky. Teprve v rámci odvolání ze dne 7. 7. 2009 zaxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxdlá oženit a mít děti.
[21] Nejvyšší správní soud se přiklonil k závěru žalované o účelovosti takového tvrzení. I kdyby se tvrzení stěžovatele o tom, že xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxkoliv mu k tomu byl poskytnut dostatečný prostor. Zdejší soud pokládá za pochybné a nelogické, aby stěžovatel, podle jeho následných tvrzení tak důležxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx to mohlo svědčit v jeho prospěch. Stěžovatel existenci družského vztahu zmínil až poté, co se hrozba realizace vyhoštění stala v podstatě bezprostředxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x rodinného života za natolik palčivý a intenzivní, aby žalovaná, xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx 2 zákona o pobytu cizinců.
[22] Stěžovatel měl za to, že soud pochybil, jestliže nezohlednil nové skutečnosti spočívající v tom, že žije ve společné doxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx republiky partnerku. Z podstaty věci se tak nemohlo jednat o novou skutečnost a sám stěžovatel ani v řízení před městským ani před Nejvyšším správním soxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxně.
[23] Z odůvodnění napadeného soudního rozhodnutí je zřejmé, že městský soud rozhodně neopomněl skutečnost, že stěžovatel v průběhu odvolacího řxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxní jeho soukromého a rodinného života. Nejvyšší správní soud podotýká, že tuto skutečnost nepominula ani žalovaná, která toto tvrzení s ohledem na dobx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Vyšel přitom z
relevantní
judikatury Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k výkladu čl. 8 xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx který stěžovatel poukázal v žalobě a který formuluje kritéria pro nezbytnost zásahu státu do práva na respektování soukromého a rodinného života cizixxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxzincovu rodinnou situaci, jako je např. doba, která uplynula od svatby a jiné faktory vyjadřující úspěšnost rodinného života páru, a dále to, zda mají mxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x principem přiměřenosti. Stěžovatel poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 10. 1998, sp. zn. III. ÚS 153/97 a ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 25/9xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx a svobody, nesmějí svými negativními důsledky přesahovat pozitiva, která představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. Posouzení proporcionalixx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxedeného principu. Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje tyto nálezy a současně poukazuje na
relevantní
judikaturu správních soudů, podle kxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxinců, pouze tehdy, je-li takovým rozhodnutím dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem státu na ochraně veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku či xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxaného deliktu či jiného rizika, které cizinec pro zákonem chráněný veřejný zájem představuje, ve vztahu k jeho osobním a rodinným vazbám na území České xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx případech může toto právo převážit nad požadavkem ochrany veřejného pořádku. Nejvyšší správní soud současně zdůrazňuje, že je vždy třeba vycházet z kxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxota stěžovatele. Lze jen zopakovat, že je na samotném cizinci, jemuž hrozí vyhoštění, aby se ochrany svých práv aktivně domáhal, tedy aby prokázal, že oxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxvolacího i následného soudního řízení uváděl informace o soužití se svou družkou pouze v poměrně obecné rovině. Takto k hodnocení soukromého a rodinnéxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxl ani nedoložil, že jeho rodinný život pramenící z tvrzeného sdílení společné domácnosti s družkou, trvající v řádech měsíců, aniž by z tohoto partnersxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxx 2 zákona o pobytu cizinců.
[26] Stěžovatel se v kasační stížnosti dále zmínil o nuceném víceletém odloučení se svou družkou. Tato zmínka však nemá oporx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx, shledal-li, že v případě stěžovatele nedošlo k porušení principu přiměřenosti ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svoxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxánila vydání rozhodnutí o správním vyhoštění.
[28] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani kasační námitku, podle které je rozsudek městského xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxě spatřuje důvodnost této námitky. Nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí je ovšem vadou, k níž by Nejvyšší správní soud musel přihlížet i z moci úředxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx x xxx xx/2003 - 75, nebo ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 - 52), která za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecně považuje takové rozhodnutí, z jehož výroxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxán), případně, jehož výrok je vnitřně rozporný. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, o něž soud opíxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxž odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou žalobní argumentxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxtského soudu trpěl vadou nepřezkoumatelnosti ve shora uvedeném smyslu. Ačkoliv odůvodnění tohoto rozsudku není obsáhlé a městský soud mohl své závěrx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxe stále přezkoumatelně odůvodněn, městským soudem vyslovené právní závěry jsou jednoznačné a logicky nerozporné a je z nich zcela seznatelné, z jakýcx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xaručených práv podle § 84 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud konstatuje, že předmětné ustanovení systematicky spadá do části třetí hlavy druhé dílx xxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxní týká lhůty k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. V nyní posuzované věci se ovšem jedná o přezkum řízení o žalobě proti rozhodnutí správnxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxt, že stěžovateli nebylo právo na soudní ochranu upřeno, a jeho žaloba i kasační stížnost byly věcně projednány.
[32] S ohledem na rozhodnutí o kasační xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxal napadený rozsudek městského soudu nezákonným, proto kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
[34] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá texx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx
x xxxxxxxxx
xx xxxxxxx x xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§ 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud tuto náhradu nepřiznal, neboť jí pxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxé.
V Brně 6. prosince 2011
JUDr. Jan Passer
předseda senátu
Zpět na text

Související dokumenty


Vlevo vyberte vztahy, o které máte zájem.