9 Afs 70/2008 - 130

Daň z přidané hodnoty

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Judikatura (1)
x xxx xxxxxxx x xxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce:
TIPSPORT a.s.,
se sídlem Václavské náměstí 56/802, Praha 1, zastxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx
x xx xxxxxx xxxná 12, Praha 2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 3. 2007, č. j. 1652/07-1300-205176, ze dne 13. 4. 2007, č. j. 2697/07-1300-205176, ze dne 2. 8. 2007x xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx-205176, ze dne 21. 12. 2006, č. j. 9246/06-1300-205176, č. j. 9768/06-1300-205176, č. j. 9783/06-1300-205176, č. j. 9785/06-1300-205176, č. j. 9786xxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxtech žalobce proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, č. j. 11 Ca 93/2007 - 66, ze dne 10. 6. 2008, č. j. 11 Ca 256/2007 - 118 a ze dne 4. 6. 2008x xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xx
xxx
xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xčas podanými kasačními stížnostmi se žalobce (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení shora označených pravomocných rozsudků Městského soudu v Praze xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx
Rozsudkem ze dne 27. března 2008, č. j. 11 Ca 93/2007 - 66, zamítl městský soud žalobu, jíž se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxodnutími žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutím Finančního úřadu v Berouně (dále také "správce daně"), platebním výměrům na daň z přxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxkem ze dne 10. června 2008, č. j. 11 Ca 256/2007 - 118, zamítl městský soud žalobu, jíž se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelsxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxx x. 2007, č. j. 5761/07-1300-205176. Těmito rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutím Finančního úřadu v Berouně, platebnxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx
Rozsudkem ze dne 4. června 2008, č. j. 9 Ca 83/2007 - 65, zamítl městský soud žalobu, jíž se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančníxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx05176. Těmito rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutím Finančního úřadu v Berouně, platebním výměrům na daň z přidané hoxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxdal stěžovatel samostatné žaloby a městský soud o nich rozhodl samostatnými rozsudky. Městský soud uvedl, že v případě všech žalobou napadených rozhoxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxdnoty, stala po 1. 4. 2006 znovu platnou a účinnou součástí tohoto zákona, jak tvrdí stěžovatel, a to v důsledku novely zákona o dani z přidané hodnoty, prxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxení zákona o dani z přidané hodnoty, jímž byla platnost těchto ustanovení [tj. § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10] omezena do 31. 12. 2004.
Městský soud pxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx a účinnou součástí zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též "zákon o dani z přidané hodnoty" a "zákon o DPH"), ustanovení § 51 odst. 1. písxx xx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xx x xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxoty je provozování loterií a jiných podobných her od DPH osvobozeno bez nároku na odpočet daně. Konkrétně se jednalo o loterie a hry upravené v ustanovenx x x xxxxx xxx xxx xxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx 10 stanovil, že provozování ostatních loterií a her je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, avšak s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty. Takto plaxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxe 2004.
Součástí zákona o dani z přidané hodnoty bylo také ustanovení § 51 odst. 1 písm. j), které stanovilo, že provozování loterií a jiných podobných xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx ustanovení účinnosti 1. 1. 2005. Od 1. 1. 2005 bylo tedy provozování všech loterií a jiných podobných her osvobozeno od daně z přidané hodnoty bez nároku xx xxxxxxx xxxxx
xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx který současně mění i přechodné ustanovení x xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxna o DPH omezena do 31. 12. 2004.
Současný text ustanovení § 113 zákona o DPH proto zní následovně: "
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o pxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx účinnosti dnem 1. ledna 2005
."
Městský soud úvodem konstatoval, že navozená otázka má podstatný ústavně právní aspekt. Konstatoval, že z článku XVIxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxy sociálních služeb dotýká právní úprava osvobození loterií a jiných podobných her od daně z přidané hodnoty. V této části jde tedy o tzv. "přílepek", texx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxmatikou tzv. přílepků se v minulosti zabýval také Ústavní soud, který ve svém nálezu Pl. ÚS 77/06 (veškerá citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou doxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxatického právního státu. Uvedl, že požadavek předvídatelnosti zákona jako součást principu právního státu přestává být naplňován v okamžiku, kdy noxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxu se tak bez použití informačních technologií stává zcela nemožnou a tak problematizuje uplatnění obecné zásady, dle níž neznalost práva neomlouvá.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxím předpokladem toho, aby bylo možné podle určitého právního předpisu postupovat, zveřejnění jeho obsahu. Každý právní předpis, který má být součástx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxu. V souzené věci to platí tím spíše, že právě v souvislosti s pozbytím platnosti předmětných ustanovení nabylo účinnosti ustanovení § 51 odst. 1 písm. jx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxí úprava v budoucnu opět platit, je třeba, aby poté, kdy byla zákonodárným soborem nově přijata, byla rovněž s odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 a § 1 odst. x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxdou mít faktickou možnost se s jejím obsahem seznámit a bude nesporné, jaký obsah právního předpisu je nadále platný. Požadavek uveřejnění plného zněnx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxt v platnost, nikoli celistvého obsahu právní normy.
Argumentaci postupem Ústavního soudu při zrušení právního předpisu pro rozpor s ústavním pořáxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxzení vztahu speciality ustanovení § 68 odst. 10 zákona o dani z přidané hodnoty k ustanovení § 51 odst. 1 písm. xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxysl zákonodárce nesměřoval k souběžné platnosti uvedených ustanovení, a proto nelze ani dovodit úmysl zákonodárce založit mezi těmito ustanoveními xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx Shrnutí základních argumentů uvedených v kasačních stížnostech a ve vyjádřeních žalovaného
V jednotlivých kasačních stížnostech podaných proti xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), ve znění pozdějších předpisů.
Nezákonnost stěžovatel spatřuje v nesprávném právním posouzení platnxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx odpočet. Stěžovatel zpochybňuje argumentaci městského soudu ohledně tzv. legislativních "přílepků" a v této souvislosti uvádí, že i v případě, že by xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxé Ústavním soudem České republiky ve zmíněném nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 by nesplňovala, muselo by její zrušení a vypuštění z právního xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xávěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, musel by věc předložit Ústavnímu soudu, jak je stanoveno v čl. 95 oxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx zrušení uvedené části 14 čl. XVII. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Takové kroky však městský soud neučixxxx
xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxeba změny několika zákonů v oblasti sociálního zabezpečení a dalších souvisejících zákonů včetně zákona o dani z přidané hodnoty. Zrušením § 113 písm. xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xodnoty na vstupu, a to proto, že provozovatelé loterií a jiných podobných her jsou ze zákona povinni část svých výtěžků odvádět na veřejně prospěšné účexxx xxxx xxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxné hry následně povinni odvést na veřejně prospěšné účely, mj. i na účely sociální. Nelze tedy tvrdit, že se jedná o přílepek, jehož začlenění do zákona čx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxvším Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv. Právě ze znění zákona č. 109/2006 Sb., který prošel řádným legislativním procesem a následně vyšel v čxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxázal i na text současného znění zákona o dani z přidané hodnoty, který je obsažen v systému právních předpisů ASPI, jenž je odborníky nejuznávanějším akxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx) zastávají ohledně důsledků vypuštění ustanovení § 113 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty stejný právní názor jako stěžovatel. Stejně tak legislxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx x
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxcí ustanovení právního předpisu, část tohoto ustanovení, nebo jen některá slova či některé slovo anebo číslovka bez náhrady, vyjádří se to v textu bodu xxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx zákona o dani z přidané hodnoty. Pokud by mělo dojít k zániku předmětných ustanovení, bylo by to v zákoně vyjádřeno slovy "zrušují se".
Stěžovatel nesxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxích norem, resp. jejich jednotlivých ustanovení. Dle jeho názoru zrušení derogačního ustanovení v důsledku přijetí zákona, který prošel řádným legixxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx neboť v obou případech dochází k vypuštění derogačního ustanovení z právního řádu, v jehož důsledku se do právního řádu vrátí ustanovení, která zrušenx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxímo k důsledku zrušení derogačního zákonného ustanovení vyjádřil. V tomto nálezu Ústavní soud odkázal na svůj dřívější nález sp. zn. ÚS 91/95, jímž Ústxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx řádu vypustil ustanovení 324 upravující rozhodování o změně způsobu výkonu trestu. Ústavní soud výslovně uvedl, že zmíněná
derogace
derogačního usxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx důsledek, tj. obnovení stavu, který byl zrušen rušeným derogačním ustanovením, je nutno analogicky aplikovat i na zrušení derogačních ustanovení záxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx nálezem byla ke dni 31. 12. 2004 zrušena část druhá zákona č. 229/2001 Sb., která ke dni 30. 6. 2001 zrušila ustanovení § 879c, 879d x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx občanského zákoníku. Součástí uvedeného nálezu byl pouze výrok, že se uvedená ustanovení zrušují a nikoli už obsah rehabilitovaných ustanovení.
Sxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxvení upravující stanovení výše nároku na odpočet daně dvěma různými způsoby, měly správní orgány postupovat dle ustanovení pro stěžovatele příznivěxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxi ustanovení § 51 odst. 1 písm. j) citovaného zákona ustanovením speciálním. Stěžovatel se tedy řídil speciálním ustanovením, které je pro něj současnx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx 178/2005 - 64 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www. nssoud.cz).
Postupem správních orgánů došlo k porxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxzích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx neboť důsledkem odmítnutí uznání jím uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty bylo daňové zatížení stěžovatele nad rámec zákona. Dle nálexx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxe formální podřazení určité daně konkrétnímu ustanovení zákona, ale tato ochrana se v materiálním právním státě, kterým je Česká republika, musí vztaxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxho práva při ukládání daňové povinnosti se tak státní moc dopustí nejen tím, že uloží povinnost zcela
extra legem
, ale i tehdy, pokud by příslušné zákonnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx by interpretací zákonných ustanovení rozšiřovala daňovou povinnost na subjekty či situace, na něž podle zákona daňová povinnost nedopadá. Jinými slxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx vykládat nikoli pouze v tom smyslu, že orgán veřejné moci je oprávněn uplatnit vůči jednotlivci zákonem konstituovanou pravomoc, a to jakýmkoliv způsxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx práv jednotlivce".
Stěžovatel namítá nedostatek důvodů rozhodnutí, a to zejména v otázce zpochybňující shodnost účinků zrušovacího postupu zákoxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxázkou, z jakého důvodu by vlastně měl stěžovatel rušit písm. b) § 113 zákona o dani z přidané hodnoty, pokud by tím nesledoval zrušení jeho účinků.
III. xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx od 1. dubna 2006, zrušil ustanovení § 113 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., po 15 měsících pozbytí platnosti původně platných ustanovení, a to za situacex xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxrzených stěžovatelem muselo být dle názoru žalovaného provázeno výslovným schválením dikce obdobné dřívějším ustanovením § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxvení, které by stanovilo, jakým způsobem budou plátci, provozovatelé loterií a jiných podobných her uplatňovat zpětně nárok na odpočet daně, který jix xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxní a rozhodnutí
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 - 125, byly podle § 39 odst. 1 s. ř. s., za použití § 120 s. ř. xxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx x xxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx x xxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx, a nadále jsou vedeny pod sp. zn. 9 Afs 70/2008. Podmínky uvedené v ustanovení § 39 odst. 1 s. ř. s. byly v daném případě splněny, neboť všechny žaloby stěžxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxský soud své rozsudky v podstatě shodně odůvodnil. Totožné jsou pak v podstatě i důvody obsažené v kasačních stížnostech. Za těchto okolností se spojenx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxích stížností a konstatoval, že kasační stížnosti byly podány včas, jde o rozhodnutí, proti nimž jsou kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je ve vxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xkoumal přitom, zda napadená rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), dospěl přitom k závěrux xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx jí soud musí zabývat i tehdy, pokud by to stěžovatel nenamítal, tedy z úřední povinnosti. Nelze se zabývat hmotněprávní argumentací, pokud přezkoumávxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xe nevypořádal se všemi žalobními námitkami.
Dle stěžovatele městský soud nedostatečně zdůvodnil svůj právní názor zpochybňující shodnost účinků xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxotlivých ustanovení. Dále městskému soudu vytýká, že se dostatečně nezabýval důvodem, který vedl zákonodárce ke zrušení právní úpravy, dle které bylx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx v obecné rovině považovat zejména ta rozhodnutí, která vůbec neobsahují právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxch, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovacx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x rozporu se zákonem, nebo také případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v průběhu řízení provedeny.
Nedostatečné odůvodnění žalobních xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx by mohlo být důvodem pro zrušení napadeného rozsudku, neboť ze zásad spravedlivého procesu mimo jiné vyplývá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxudnictví povinny přezkoumat výrok napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů a učinit úsudek o skutkovém stavu dle obsahu správního spisu nebo dokxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxování, že odvolací správní orgán rozhodl správně (podle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. II. ÚS 242/02, a obdobně i podle rozsudku Nejvyxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x x xxxxxxx x xxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxních principů důsledně trvat, nemůže být chápána zcela dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx na každý jednotlivý argument účastníka (srovnej např. rozsudek ve věci Van de Hurk v. The Netherlands, ze dne 19. 4. 1994, Series No. A 288). To by mohlo véxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxstatné podle názoru Nejvyššího správního soudu je, aby se městský soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení taxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx městský soud považoval za rozhodné a současně je také seznatelné, z jakých důvodů žaloby zamítl. Městský soud se dostatečně vypořádal i námitkou týkajxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu ve smyslu čl. 87 Ústavy. Ostatně se závěry městského soudu stěžovatel v kasační stížnostech polemizuje, což by při absenci odůvodnění či srozumxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx a to zda v rozhodných zdaňovacích obdobích stěžovatelem provozované loterie a jiné podobné hry byly plněním osvobozeným od daně z přidané hodnoty s nárxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxné hodnoty na dané případy.
První spornou otázkou, kterou stěžovatel předestřel, je otázka, zda novelizace ustanovení § 113 zákona o DPH, provedenx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxské republiky a ustanovení § 48 odst. 1 písm. a), ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení přerušit a podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení takového zákona.
Úxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxý na www.nssoud.cz), k otázce tzv. přílepků uvedl: "
... i norma, která byla schválena protiústavním způsobem jakožto tzv. přílepek, je součástí českéxx xxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxětné novelizace ustanovení § 113 zákona o DPH z hlediska kritérií naznačených Ústavním soudem v nálezu citovaném městským soudem jen tehdy, jestliže xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xorem. Pokud by tomu tak nebylo, není dán žádný rozumný důvod, pro který by soud měl hodnotit ústavnost přijímání předmětné novely a případně se obracet nx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxadních práv a svobod (čl. 4 Ústavy, § 2 s. ř. s.) a nikoliv v odstranění vědomých či
nevědomých, skutečných či jen zdánlivých, pochybení, k nimž došlo v xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxhodnutím zdejšího soudu založena na tom, že předmětnou novelizací zákona o DPH vůbec nemohlo dojít k "oživení" již zrušené části zákona, tj. k opětovnéxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxx
xxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxššího správního soudu č. j. 2 Afs xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x teprve v případě, že by odpověď na takto nastolenou otázku byla pozitivní, by se následně zabýval ústavností takto provedené novelizace a v tomto rámci xx xx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxušných ustanovení zejména na judikatuře Ústavního soudu, a to na dvou nálezech,ve kterých Ústavní soud konstatoval, že původní právní úprava je v důslxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxační nález Ústavního soudu musí mít i zrušení právního předpisu provedeného v rámci zákonodárného procesu.
Nejvyššímu správnímu soudu je
judikatuxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxního zákonodárce, který je oprávněný v případě vyhovění návrhu napadený právní předpis toliko derogovat.
Prvním nálezem ve věci "ožívání" či "rehaxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxvní soud zrušil několik ustanovení citovaného zákona a současně derogační ustanovení souvisící novely trestního řádu. V tomto nálezu soud bez dalšíhx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxhled změnil. Rozhodováno bylo o ústavnosti kombinace běžných zákonů se zákonem o státním rozpočtu. V tomto nálezu Ústavní soud prohlásil, že zrušením xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxívání" předpisu již dříve zrušeného. Opačný názor by podle přesvědčení Ústavního soudu mohl vést ke vzniku značné právní nejistoty a k překračování úsxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxvního soudu v uvedeném smyslu by mohlo dojít pouze tehdy, jestliže by to ústavní předpisy přímo umožňovaly (viz např. čl 140 odst. 6 Ústavy Rakouska).Texxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxx se ztotožnil s prezentovaným názorem navrhovatelů a z tohoto důvodu zrušil zákon č. 3/2002 Sb., nedošlo by k oživení zákona č. 308/1991 Sb., ale pouze by xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxně plyne, že bez výslovné zákonné, resp. dokonce zřejmě ústavní úpravy (viz uváděný příklad
Rakouska) nelze dospět k závěru, že zrušením zákona může bex xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxazuje také stěžovatel, Ústavní soud zrušil derogační ustanovení novely občanského zákoníku, a to z důvodu zejména narušení oprávněné důvěry občana v xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xx9/2001 Sb. se obnoví stav založený ustanoveními § 879c, § 879d a § 879e občanského zákoníku. Odkázal přitom na stěžovatelem citovaný nález ze dne 30. xxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxdního stavu by ovšem mělo za následek vznik značné právní nejistoty nejenom v právech subjektů, na které se vztahoval režim § 879c§ 879e občanského xxxxxxxxx xxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxy tak poskytl Parlamentu České republiky dostatečně dlouhou dobu k přijetí přiměřené právní úpravy.
Nálezem Pl. ÚS 5/02 ze dne 2. 10. 2002 ve věci tzvx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xávěru, že z uvedené plenární judikatury Ústavního soudu nelze jednoznačně dovodit absolutní pravidlo o ožívání předchozí právní úpravy. Naopak v řadx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x poskytnutí přiměřeného prostoru zákonodárci k nápravě ústavního deficitu příslušné zákonné úpravy. Je navíc otázkou, zda lze skutečně srovnávat sixxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxtiústavní není, se situací, která je předmětem souzené věci, tedy zrušením již v podstatě vyhaslého "obsoletního" ustanovení. Ústavní soud je navíce xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxho část, shledá-li ji neústavní pouze zrušit.
Právní úpravu, která by výslovně upravovala obnovení platnosti a účinnosti právního předpisu či jeho xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxturou tedy vycházel z čl. 52 odst. 1 Ústavy, dle kterého je k platnosti zákona třeba, aby byl vyhlášen. Platnost nastává okamžikem vyhlášení zákona ve Sxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxce automatizovaným systémem informací je dle názoru Nejvyššího správního soudu zcela irelevantní. V daném případě není žádných pochybností o tom, že x xxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxné hodnoty platnou součástí českého právního řádu. Skutečnost, že nebyla přímo zrušena, nýbrž jen pozbyla platnosti, je třeba vykládat tak, že se jednx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xošlo proto, že toto ukončení platnosti xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxním derogačního ustanovení bez výslovně provedeného projevu vůle zákonodárce nemůže dle názoru soudu dojít k opětovnému nabytí platnosti a účinnostx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xa jakýsi hybridní proces "
reinkarnace
", který je v oblasti normotvorby zcela nepřípustný.
Podstata zákonodárné moci spočívá v přijímání nových prxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx přímou a nepřímou derogaci právních předpisů. Do tohoto pojetí zákonodárné moci však určitě nemůže spadat situace, kterou popisuje stěžovatel: vznix xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxp je myslitelný toliko v případě tzv.
derogace
nepřímé, kdy původní právní předpis je i nadále formálně platnou součástí našeho právního řádu, nicménx xx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxmto případě totiž může dojít k tomu, že po odstranění rozporné úpravy nic nebrání jeho opětovné aplikaci. Jinak řečeno, v případě tzv. nepřímé
derogace
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxovějšího, speciálního, vyšší právní síly), a poté, co je tato překážka odstraněna, v zásadě jeho aplikovatelnosti nic nebrání.
Tzv.
derogace
nepřxxx x
xxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxy přestal být součástí právního řádu. Je proto nutno trvat na tom, že k "obnovení" formálně zrušeného pravidla může dojít pouze jeho výslovným opětovnýx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxvků na něj kladených a role zákonodárce by byla zcela degradována. Jinak řečeno: pokud spočívá podstata legislativního procesu ve stanovení určitého xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx opětovně zavedl, resp. výslovně obnovil. Ke stejnému výsledku však nesmí dospět tak, že pouze zruší původní derogaci.
Ustanovení § 68 odst. 10 zákonx x xxx x xxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxlizací uvedeného zákona nemohlo dojít k obnovení platnosti a účinnosti ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 tohoto zákona. Nejvyšší správní soxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxovaného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty dvěma různými způsoby.
K námitce stěžovatele, dle níž měl zákonodárce jasný úmysl dosáhnout přísluxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xa veřejně prospěšné účely, Nejvyšší správní soud uvádí, že xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxím zákona o sociálních službách, byl rozeslán jako sněmovní tisk č. 1103/0. Článek XVI obsahoval změnu zákona o dani z přidané hodnoty a to ustanovení § 5x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xrávního předpisu poskytované veřejnoprávními subjekty nebo jinými právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání. Dlx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxě M. Šojdrová podala návrh na změnu ustanovení § 113 zákona o DPH, a to následujícím způsobem: "
Vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si navrhnout pozměňxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xx xx xxxxxx xxxx xxx xx x x xxxxxí se bod č. 2, který zní: § 113 Účinnost. V § 113 Účinnost - se ruší písmeno B.V části 16 - účinnost článku 22 - se za stávající text doplňuje další věta, která zxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxji za pozornost."
Tento pozměňovací návrh byl přijat a celý návrh zákona byl schválen. Následně byl tento návrh zákona postoupen Senátu (tisk č. 241/xx x xxx xxxx xxx xxxxxxxx xx x
x x xxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx tento návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, nicméně Poslanecká sněmovna dne 14. 3. 2006 setrvala na původním návrhu zákonax
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxkém návrhu poslankyně Šojdrové. Skutečnost, že stanovená část výtěžku z těchto her musí být věnována podle příslušných předpisů na veřejně prospěšné xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxy tj. k zákonu č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, který stanovil pro loterie, sázkové a jim podobné hry plošné osvobození bez nároku na odpočet danx xx xxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxně prospěšné účely (dalším důvodem je pak obtížnost při určení základu daně a skutečnost, že už jejich povolení podléhá správním poplatkům).
Obdobnx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x
xxxxx x xx xx x xxuladu s Šestou směrnicí ES od daně osvobozeno bez nároku na odpočet daně provozování loterií a jiných podobných her, jejichž vymezení je dáno novelizovxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxx xxx xx xx xylo obtížné stanovit základ daně, a jednak i to, že stanovená část výtěžku z těchto her musí být věnována podle příslušných předpisů na veřejně prospěšnx xxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxby související s provozováním loterií a jiných podobných her, které pro provozovatele zajišťuje jiný subjekt. Za tyto služby se považuje xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx
xx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx, sázkových her a výherních hracích přístrojů, nikoli pouze provozovatelům, kteří provozují hry uvedené v § 2 písm. b), e), i ) a k) tohoto zákona. Není žáxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xozdílně.
Právní úprava provedená ustanovením § 51 odst. 1 písm. j) zákona o dani z přidané hodnoty, která nabyla účinnosti 1. 1. 2005, jejíž neaplikovxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxnicí Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jexxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxna směrnicí 2006/112/ES (dále jen "šestá směrnice"). Podle těchto pravidel je provozování loterií a jiných podobných her osvobozeno od daně z přidanxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxmě a rozsahu v samotné právní normě (v zákoně), jako motivy jednání zákonodárce, na její obsah a platnost (účinnost) nemají vliv, nehledě na to, že způsoxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx řádným legislativním způsobem, není podstatný. Rozhodující je skutečnost, že předmětnou novelizací nemohlo dojít k obnovení platnosti a účinnosti xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xd 1. 1. 2006 považovala provozování veškerých her a loterií uvedených v zákoně o loteriích za osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně z přidané hodnxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxní právní úprava, nelze využít úpravy obecné, nepřichází v úvahu.
Obdobně nemůže být důvodná ani námitka stěžovatele dovolávající se přednostní apxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxtků, či ve smyslu výkladových zásad uvedených v rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 2 Afs 178/2005 ze dne 23. 8. 2006. Pokud totiž předmětné ustanovení nexx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx výše uvedená zdaňovací období neměl. Městský soud tedy nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Protože městský soud tyto svoje závěry i řádnx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxítaných kasačních důvodů [§ 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s.].
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxtí § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku
nejsou
opravné prostředky přípusxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
Zpět na text

Související dokumenty