2 As 43/2005 - 79

Ochrana ovzduší: povolení zřízení zdroje znečišťování; přechodná ustanovení; správní řízení: překážka litispendence

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (4)
x xx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xřímo v textu nebo formou odkazu na text jiného podání či vyjádření účastníka v dosavadním soudním či správním řízení.
II. Správními řízeními na úseku oxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xze dovodit ze znění tohoto přechodného ustanovení. Na řízení o povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů do provozx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xstanovení § 54 odst. 1 tohoto zákona je ovšem nutné přihlédnout, pokud je toto ustanovení
relevantní
pro posouzení zavinění určitého správního delikxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxo akt respektován. Je-li ovšem možná jednoznačná identifikace subjektu v souladu s § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), nejde o xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx považovat za změnu rozhodnutí ve smyslu § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDE K
JMÉNEM RExxxxxx x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx v právní věci žalobce: V. E., zastoupeného JUDr. Matějem Zachvejou, advokátem se sídlem ul. 28. října 108, Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz, proti žaxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xraze ze dne 17. 5. 2005, č. j. 11 Ca 28/2004 - 51, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2005, č. j. 11 Ca 28/2004 - 51, se zrušuje a věc se vracx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxná žalobcem (dále jen "stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen "ministerstvo“) ze dne 8. 12. 2003, č. j. 580/716/00xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xx 9/00/07414/03/Se, tak, že se stěžovateli podle § 40 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxx xx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxa hliníku - ve své provozovně v Rýmařově bez povolení orgánu ochrany ovzduší podle § 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně nxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxce týkající se překážky
litispendence
, že jak oznámení o zahájení řízení ze dne 26. 5. 2003, tak rozhodnutí ČIŽP ze dne 16. 6. 2003 jsou nicotnými právnímx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xahájeno řízení proti V. E. - EKO METALRECYCLING, tedy nikoli proti fyzické osobě - podnikateli V. E., ale proti "obchodnímu jménu“, které nemá způsobilxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xx x xxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxhodní jméno“ užívá. Z obsahu správního spisu je patrno, že ČIŽP skutečně jednala v zahájeném řízení s "obchodním jménem“ a oznámení o zahájení řízení nexxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxrno, že toto oznámení bylo adresováno subjektu, který neexistoval. Právní účinky nemělo ani rozhodnutí o uložení pokuty ze dne 16. 6. 2003, které bylo vxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxnikatele podle § 9 odst. 1 obch. zák. Nicotnost uvedených aktů ministerstvo deklarovalo ve sdělení ze dne 22. 7. 2003 a následně učinilo kroky k nápravě xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xohoto přechodného ustanovení vyplývá, že upravuje postup správního orgánu v řízení, jež bylo zahájeno na úseku ochrany ovzduší za účinnosti dřívější xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "stavební zákon“) nemá vliv na použití zákona o ochraně ovzduší, neboť nejde o řízení, které by bylo zahájexx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxačním řízení podle § 80 odst. 2 stavebního zákona nelze považovat za správní řízení na úseku ochrany ovzduší zahájené před účinností zákona o ochraně ovxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxisterstvo tak učinilo za účelem konkretizace a zpřesnění nepříliš dokonalého výroku rozhodnutí prvoinstančního, což je přípustné.
Proti tomuto rxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxsprávné právní posouzení věci spočívá ve všech třech okruzích námitek posuzovaných městským soudem, tj. a) existence překážky
litispendence
ve sprxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxelnosti xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxloby, v níž byly námitky k těmto otázkám podrobně odůvodněny ohledně námitky ad c) důvody v kasační stížnosti rozvedl. Ohledně překážky
litispendence
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx pokuty podle zákona o ochraně ovzduší, konkrétně podle § 40 odst. 1 písm. b), a to "za provozování velkého zdroje bez povolení ochrany ovzduší“. V tomto řxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxx
xxxxxxxx. Toto konstatovalo i ministerstvo dopisem ze dne 22. 7. 2003. Správní řízení však ke dni podání žaloby trvalo, neboť nebylo zastaveno či přerušeno a nebxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xéže osobě v téže věci, na což stěžovatel reagoval vyjádřením ze dne 27. 8. 2003, v němž namítal existenci překážky
litispendence
. Poukázal na názor právxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx dne 18. 9. 2003, č. j. 09/00/07414/03/Se, o uložení pokuty, tentokrát již však stěžovateli jako fyzické osobě podnikateli. Stěžovatel má za to, že chybx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx se tak evidentně mýlí, neboť ministerstvo se vyslovilo pouze o tom, že nikoli řízení, nýbrž pouze rozhodnutí o pokutě ze dne 16. 6. 2003 směřuje vůči
non
xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx E., takže byl správně označen účastník řízení. Takovýto úkon je bezvadný i přesto, že informativní dodatek zněl "k rukám statutárního zástupce“ a že ČIxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xvedený dopis považovat za nicotný. Osoba V. E. - EKO METALRECYCLING, existuje bez ohledu na pochybení v označení její právní formy. V dopise se navíc nikxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxbylo žádným relevantním způsobem skončeno. Na rozdíl od právního názoru ministerstva má stěžovatel uvedený dopis za akt vadný, nikoli nicotný. K neplxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xydáno v době existence překážky předtím zahájeného řízení, a proto je nezákonné. K otázce porušení zásady retroaktivity stěžovatel uvedl, že 22. 5. 20xx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxl oznámení o zahájení kolaudačního řízení a svolal na den 8. 11. 2002 jednání s místním šetřením. Z něho se omluvila ČIŽP jako dotčený orgán. V omluvě konsxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxlení pro účely kolaudačního řízení. Stěžovatel označil závěr ČIŽP a ministerstva s odkazem na § 54 zákona o ochraně ovzduší za chybný. Zákon o ochraně xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xterým je zákon č. 309/1991 Sb. a vydat stanovisko podle § 80 odst. 2 stavebního zákona nejpozději při ústním jednání, jinak se k němu nebude přihlížet. x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxá je předmětem souhlasu orgánu ochrany ovzduší (ČIŽP). Stavební úřad postupoval správně, vyžádal-li stanovisko ČIŽP jako dotčeného orgánu státní spxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxm se stěžovateli povolilo užívání stavby. ČIŽP tak podle stěžovatele špatným výkladem zákona ukládá stěžovateli povinnost mít povolení, kterou ke dnx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxečnou. Nepostihuje skutečnost, že správní řízení v jeho věci bylo zahájeno k datu, kdy stavební úřad vyžadoval podle tehdy platné a účinné právní úpravx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxré nabylo právní moci dne 15. 7. 2003, v němž se mu bylo povoleno užívání stavby k účelu, ke kterému ji užívá. Užíváním stavby, tj. výkonem práva, se stěžovxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxn zpřesnil nepříliš dokonalý výrok a doplnil jej o ustanovení zákona, o něž tento výrok opřel. Stěžovatel poukázal na to, že již v žalobě upozornil na rozxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxzení současně zamítnout odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve výroku změnit“. Ač je podle stěžovatele situace v jeho případě odlišná v toxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx postupu a nevypořádal-li se s námitkou, že změna správního rozhodnutí je na místě v případě, kdy odlišný závěr odvolacího orgánu má být transponován do xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x. stupně měnil. Rozhodnutí ministerstva je tedy zmatečné, neboť není zřejmé, jak vlastně rozhodlo. Pokud městský soud konstatoval, že ministerstvo dxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxl tím popření ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád“), podle něhož je správní orgán vydávajxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxížnosti uvedlo k námitce existence překážky
litispendence
ve správním řízení, že podle jeho názoru nelze k této jeho námitce přihlédnout pro vady oznxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xchraně ovzduší o vydání povolení orgánu ochrany ovzduší k uvedení xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxx xedy v období, kdy už byl zákon o ochraně ovzduší účinný. Podle ministerstva nelze v daném případě uplatnit přechodné ustanovení § 54 odst. 1 zák. o ochraxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxuto odvolání a změněno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jak namítá stěžovatel. Ministerstvo změnilo výrok napadeného rozhodnutí ve smyslu odsxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxní identifikačních údajů povinné osoby o to, že jde o fyzickou osobu - podnikatele a v doplnění ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxvení uvedeno v předvýrokové části rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ust. § 10x xxxxx x x x xx xx xx x xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxí, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud v první řadě podotýká, že zpravidla je třeba, aby důvody kasační stížnosti jxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xe tyto důvody nebudou uvedeny dostatečně jednoznačně, určitě a srozumitelně (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20x xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx, ve vztahu k jeho věci jednoznačně individualizovanou a nezaměnitelnou skutkovou či právní argumentaci, kterou vyslovil v předchozím řízení soudníx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxažovat za součást důvodů kasační stížnosti, jak je má na mysli § 106 odst. 1 s. ř. s. Přesně tak je tomu v případě stěžovatele, který v kasační stížnosti jexxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xasační stížnosti, kterou opírá o ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a rozporuje tedy posouzení pro věc relevantních právních otázek městským soxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxd se jí může ve svém rozhodnutí zabývat.
Z obsahu správního spisu vyplynulo, že dopisem ze dne 25. 11. 2002, zn. Výst. Lus. 272/330/02, který byl doručex xxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxů státní správy byl při ústním jednání konaném dne 18. 1. 2001 v řízení vedeném podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona "vysloven souhlas se zkušebníx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxen xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx0“. Přípis byl zaslán na vědomí i stěžovateli označenému jako "V. E.- EKO METALRECYCLING“. V kolaudačním rozhodnutí ze dne 11. 7. 2003, č. j. Výst. Lus. 3xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx úřad dne 22. 5. 2002 návrh stěžovatele na vydání kolaudačního rozhodnutí pro stavbu "Tavírna hliníku“. Po přezkoumání návrhu stěžovatele mu stavební xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxuší vydá povolení pro účely kolaudačního řízení, a to na základě žádosti podané investorem stavby s tím, že v něm stanovené podmínky provozu stavby budox xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxí měla ČIŽP postupovat podle zák. č. 309/1991 Sb. a vydat stanovisko nejpozději při ústním jednání v rámci kolaudačního řízení. Proto podle stavebníhx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxkoslezského kraje zrušeno rozhodnutím ze dne 6. 10. 2003, č. j. ÚPS/1856-2/03/Chr. Krajský úřad shledal, že stavební úřad aplikoval ustanovení § 54 odxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxlaudační řízení je ale správním řízením vedeným podle stavebního zákona, takže citované ustanovení je na ně neaplikovatelné. Dopisem ze dne 26. 5. 200xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxvního řádu a § 40 zákona o ochraně ovzduší ve věci provozování zařízení na tavení neželezných kovů bez povolení orgánu ochrany ovzduší. Podle ČIŽP bylo xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxis byl adresován subjektu označenému jako "V. E.- EKO METALRECYKLING, k rukám statutárního zástupce“, přičemž v závěru dopisu bylo též uvedeno: "Vaše xxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxávního řízení podle správního řádu a § 40 zákona o ochraně ovzduší ve věci provozování zařízení na tavení neželezných kovů bez povolení orgánu ochrany oxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxaně ovzduší. Uvedený dopis byl adresován subjektu označenému jako "V. E., do vlastních rukou“, přičemž v závěru dopisu bylo též uvedeno: "Vaše IČO: 10 5x xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxárního zástupce“ a specifikovanému v závěru aktu uvedením údaje "IČ: 10 59 60 38“ ČIŽP rozhodla, že: "Obchodní firmě V. E.- EKO METALRECYKLING se ukládá xxxxxx xx xxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxařově - Tavírnu hliníku bez povolení orgánu ochrany ovzduší, nutného podle zákona č. 86/2002 Sb., § 17 odst.(1), písm. d). (…)“ V odůvodnění pak byl skutxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxičemž na dodejce byl adresát označen obdobně jako v záhlaví aktu (tj. "V. E.- EKO METALRECYKLING“). Přípisem ze dne 22. 7. 2003 označeným jako "Odmítnutx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xe odvoláním napadený akt je nicotný, neboť jím byla uložena pokuta obchodní firmě V. E.- EKO METALRECYCLING, tj. něčemu, co není subjektem práv způsobixxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xpůsobujících jejich nicotnost je nutno přihlížet z úřední povinnosti. Rozhodnutím, vydaným dne 18. 9. 2003, zn. 09/00/07414/03/Se, adresovaným subxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxta ve výši 250 000 Kč (slovy: dvě stě padesát tisíc Kč) za to že provozoval velký zdroj znečišťování ovzduší v provozovně v Rýmařově - Tavírnu hliníku bez pxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxta, specifikován tak, že zcela odpovídal skutkům popsaným v dopisech ze dne 26. 5. 2003, a ze dne 6. 8. 2003 o zahájení správních řízení. Dále je v odůvodněxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxčního správního řízení je nedůvodná, a to proto, že bylo-li rozhodnutí vydané v prvním řízení nulitní, což konstatoval odvolací orgán, jsou pak nulitnx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xa základě podaného odvolání vydalo ministerstvo napadené rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud se zabýval jednotlivými stížními námitkami tak, že nexxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxmž se ministerstvo a ČIŽP mohly při úvahách o postihu stěžovatele pokutou pohybovat. Následně se zabýval otázkami nicotnosti některých aktů (úkonů) Čxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxvou na úseku ochrany ovzduší byl s účinností do 31. 5. 2002 zákon č. 309/1991 Sb., jehož předmětem (§ 1) bylo upravovat práva a povinnosti právnických a fyxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxování následků znečišťování. Z tohoto vyplývá, že hlavním smyslem a účelem zákona bylo připustit znečišťování ovzduší způsoby, na něž zákon pamatovaxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xvzduší ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) citovaného zákona. Jako taký byl povinen uvádět do provozu a provozovat zdroj znečišťování v souladu s technickými xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxx. č. 309/1991 Sb.]. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx“) obsahující podmínky ochrany ovzduší mimo jiné k umísťování a povolování staveb velkých a středních zdrojů znečišťování včetně jejich změn a k jejicx xxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxany ovzduší (jejich okruh a působnost byly definovány v § 1 až 5 zákona č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťovánxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxích zákonů. Na tuto skutečnost pamatoval § 22 zák. č. 309/1991 Sb., který stanovil, že pokud není věc, která je předmětem souhlasu orgánu ochrany ovzduxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxkou souhlasu udělovaného podle § 11 odst. 1 písm. b), d) a e) zák. č. 309/1991 Sb. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že i tehdy, pokud byla uvedená věc součxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx že v ní bylo třeba vyžádat souhlasu podle tohoto zákona - považována za věc ochrany ovzduší. V tomto smyslu tedy i řízení podle zvláštních předpisů, v rámxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xízeními, na něž se tento zákon, i když po procesní stránce zprostředkovaně, vztahoval, neboť hmotněprávní práva a povinnosti osob na úseku ochrany ovzxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxduší (dokonce v jiné konkrétní než v zákoně č. 309/1991 Sb. vymezené formě, tj. "zvláštním zákonem“ označený jinak než jako "souhlas“) mohl být subsumxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxoto souhlasu mimo rámec abstraktně vymezené kategorie řízení ve věcech ochrany ovzduší.
V případě stěžovatele se v první řadě jednalo o uvedení velkxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxaudační řízení a v rámci něho i stanovisko orgánu ochrany ovzduší jako dotčeného orgánu státní správy ve smyslu § 80 odst. 2 stavebního zákona. V kolaudaxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby, nebo její užívání, nebude ohrožovat vexxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxí a konkrétní stavbu, jak byly příslušnými správními orgány vymezeny v předchozích stavebněprávních řízeních a v rozhodnutích v nich vydaných (územnx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx jedné ze složek životního prostředí.
Orgán ochrany ovzduší měl tedy v kolaudačním řízení procesní prostor vymezený ustanovením § 80 odst. 2 stavebnxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxsti uplatnění stanoviska musí být dotčený orgán státní správy uvědoměn nejméně 7 dnů před konáním ústního jednání (§ 80 odst. 1 stavebního zákona). Na txx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popřípadě se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí (dotčený orgán státní správy). Dotčexx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x souladu se zvláštním zákonem, na jehož podkladě je oprávněn zájem chránit. Ustanovení § 126 odst. 2 stavebního zákona totiž stanoví, že je-li stavebníx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxgánů státní správy, postupují podle něho dotčené orgány státní správy uvedené v odstavci 1. Právo těchto správních orgánů vydat samostatné rozhodnutx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx části šesté stavebního zákona, jakož i z všeobecně formulované dikce tohoto ustanovení (odst. 1 užívá pro charakteristiku úředních činností, na něž sx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxňování stanovisek nebo obdobných opatření dotčených orgánů státní správy“) je zřejmé, že toto ustanovení je obecnou úpravou pro ve své podstatě všechxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxou modifikací je nepochybně i ustanovení § 80 odst. 2 stavebního zákona ve vztahu k řízení kolaudačnímu. Lze tedy shrnout, že § 126 stavebního zákona sxx x xxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx.) nebylo "zvláštním“ zákonem chránícím zájmy, které má na mysli § 126 stavebního zákona, nepochybně stanoveno, že bez pozitivně uděleného souhlasu, xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxezení vyplývající z § 80 odst. 2 stavebního zákona, tj. zejména povinnosti uplatnit námitky a stanoviska nejpozději při ústním jednání s tím, že neučinxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxnými, být důvodem řešení rozporu podle § 136 stavebního zákona. Uvedený dílčí závěr lze opřít i o výše specifikovaný "ověřovací“ smysl a účel kolaudačnxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xákonodárce za účinnosti zákona č. 309/1991 xxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx a neukládal provozovatelům velkých zdrojů znečištění povinnost získat pro uvedení velkého zdroje znečištění do provozu zvláštní povolení orgánu ocxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx zjevně nezařadilo a uvedená povinnost nevyplývala ani z ustanovení § 11 odst. 1 citovaného zákona, na nějž § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb. oxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxna, resp. mlčení tohoto orgánu s tam předvídanými právními následky, bylo právě tou (a jedinou) formou, jakou se realizovala působnost orgánu ochrany xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx
xx xxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx x x1 zák. č. 309/1991 Sb. hovoří o souhlasu, přičemž neuvádí nic o jeho závaznosti. I s ohledem na to, že, jak bylo výše uvedeno, zákonná úprava přímo předvxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxčním řízení podle stavebního zákona, proto nutno mít za to, že míra závaznosti souhlasu podle § 11 zákona č. 309/1991 Sb. mohla být různá v závislosti nx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxanovením § 136 stavebního zákona, které umožňovalo docílit v jiné výsledné podobě podmínek uvedení stavby do provozu vážících se k ochraně ovzduší, nex xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxx2, přinesl v tomto ohledu zásadní změnu. Předmět zákona o ochraně ovzduší vymezený v § 1, se od předmětu zákona č. 309/1991 Sb. přes poněkud košatější foxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxuze v míře zákonem připuštěné.
Zásadně se však změnil procesní režim, a především okruh právních prostředků, které mají podle zákona o ochraně ovzduxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x x xx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx9/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování). Ve vztahu ke stěžovateli je klíčové, že § 17 odst. 1 písm. d) citovaného zxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxé povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu. Podle odst. 2 věty druhé citovaného uxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxch předpisů (rovněž v poznámce pod čarou s odkazem na stavební zákon). Nová právní úprava tedy vyžaduje k tomu, aby stavba, jež má povahu zvláště velkéhox xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxuší, jehož obsah a náležitosti zákon dále stanoví (zejména § 17 odst. 7 a 8) a jež je pro správní orgány s obecnou působností na úseku stavebního práva, tj. x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxhl podmínky v povolení stanovené modifikovat -
subsumováno
do kolaudačního rozhodnutí. Bez předchozího vydání povolení podle § 17 odst. 1 písm. d) záxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xpravou zpravidla regulují přechodná ustanovení úpravy nové. Nutno ovšem poznamenat, že zásadně nic nebrání tomu, aby nová právní úprava stanovila i pxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxká by se taková úprava mohla jevit, pouze pokud by zcela ignorovala zásadu ochrany podle staré úpravy zákonně nabytých práv nebo pokud by porušovala zákxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxž uvedl v rozsudku ze dne 19. 12. 2006, č. j. 2 As 57/2005 - 75, publikovaném pod č. 1125/2007 Sb. NSS, že "není v rozporu s principy ochrany nabytých práv a zxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxé činnosti se totiž určité nabyté schopnosti a dovednosti mohou v průběhu času objektivně jevit jako nedostačující, neboť s ohledem na dynamiku vývoje xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxzvolnit. Podstatné z hlediska atributů demokratického právního státu je, aby k takovýmto změnám nedocházelo svévolně, neracionálně, neodůvodněněx x xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xřechodná ustanovení obsahuje, konkrétně v § 54. Jeho odst. 1 obsahuje základní pravidlo, podle něhož správní řízení na úseku ochrany ovzduší zahájená xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx, kdy došlo k porušení zákona v době před nabytím účinnosti tohoto zákona. V následujících odstavcích jsou řešeny další podmínky provozu zdrojů znečišxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xdrojů znečištění úlevu v tom, že je mohou uvést do souladu s nově stanovenými emisními limity a dalšími podmínkami v určité lhůtě po účinnosti nové úpravxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x zákona o ochraně ovzduší, tedy konkrétně xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxrávní řízení na úseku ochrany ovzduší. Jak Nejvyšší správní soud výše uvedl, zákonná úprava přímo předvídala v § 22 zákona. č. 309/1991 Sb., že zájmy ocxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxlu tedy i řízení podle stavebního zákona, v rámci něhož bylo třeba vyžádat souhlasu orgánu ochrany ovzduší, bylo z hlediska zákona č. 309/1991 Sb. řízexxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxáva a povinnosti) jím bylo nepochybně upraveno. Nejvyšší správní soud má za to, že abstraktně vymezenou kategorii řízení ve věcech ochrany ovzduší nelxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxcméně že přesto se ustanovení § 54 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší vztahuje pouze na jednu specifickou část správních řízení na úseku ochrany ovzduší.
x xxxxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx. Znamená to tedy, že nelze-li v právním předpisu vysledovat existenci výjimky, platí toto pravidlo. Zákonodárce v daném případě mohl přechodná ustanxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxdeno, potom podle názoru Nejvyššího správního soudu je nelze vyložit jinak, než že se slovní spojení "správní řízení na úseku ochrany ovzduší“ vztahujx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxvazného stanoviska orgánu ochrany ovzduší, tedy v situaci stěžovatele na kolaudační řízení podle § 70 stavebního zákona. Ve prospěch této výkladové xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxt. První část prvé věty definuje přechodový režim procedur, druhá pak přechodový režim hmotněprávních povinností určitého typu (sankcí), přičemž obx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xšechna řízení na úseku ochrany a druhá (z povahy věci) pouze na řízení sankční, znamenalo by to, že věta formulovaná zjevně jako určitý logický celek myšxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxončených (a sice na řízení sankční) by byla extenzívně vyložena tak, že by se vztahovala na všechna tato řízení splňující uvedenou časovou podmínku. Inxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxísnění podmínek výkonu určitých činností je zásadně ústavně legitimní opatření, k němuž je zákonodárce oprávněn, bude-li respektovat zejména princxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxmuluje-li přísnější pravidla, a režim přechodu na ně, dostatečně konkrétním způsobem. Zákonodárce uvedeným podmínkám v ustanovení § 54 odst. 1 zákonx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxti podle tohoto zákona“, apod. Zákonodárce však použil velmi obecného pojmu "správní řízení“, který zahrnuje jak sankční, tak jiná řízení před správnxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx vztahuje pouze na řízení sankční a že na jiná řízení na úseku ochrany ovzduší se má od počátku účinnosti nového zákona vztahovat nová právní úprava.
Uvxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx ustanovení, nezbavovala povinnosti opatřit si k tomu, aby mohl i za účinnosti nové právní úpravy provozovat velký zdroj znečištění, povolení orgánu oxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxiktu, za nějž mu byla uložena pokuta rozhodnutím ČIŽP. V situaci, kdy nebylo zřejmé, na jaká všechna řízení dopadá přechodový režim ve smyslu ustanovenx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxvaného velkého zdroje znečištění, mohl se stěžovatel z dobrých důvodů domnívat, že neporušuje zákon, provozuje-li na základě takto vydaného správníxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu, zruší rozhodnutí ministerstva z důvodů dále uvedených, bude pokračováno v řízení o správním deliktu stěžovatele, bude nezbytné uvedené okolnxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxvyšší správní soud proto neshledal důvodnou stížní námitku stěžovatele, že v daném případě měla ČIŽP postupovat podle zákona č. 309/1991 Sb. a vydat sxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxní kolaudačního řízení, nicméně poznamenává, že stěžovatel měl vzhledem k okolnostem dobré důvody domnívat se, že tomu tak má být.
Dále se Nejvyšší sxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxení jiné.
Bylo-li oznámení o zahájení řízení adresováno subjektu označenému jako "V. E.- EKO METALRECYKLING, k rukám statutárního zástupce“, přičxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xřičemž nelze činit procesní úkony vůči obchodní firmě fyzické osoby a fyzická osoba nemá statutárního zástupce. V daném případě však bylo uvedeno i idexxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxlo náleží. Proto dané označení subjektu umožňovalo jeho jednoznačnou identifikaci. Nejvyšší správní soud již judikoval, že chybějící zákonné náležxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxého právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby tento správní akt respektovali (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2003, č. j. 2 Afs 12xxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxení bylo zahájeno vůči němu či vůči jinému subjektu. Lze tedy předpokládat, že považoval dané řízení za zahájené. Městský soud argumentoval xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxno dne 28. 5. 2003, když zásilku převzala jeho zaměstnankyně M. Š.. Ve smyslu § 25 odst. 1 věty první správního řádu (neboť nejen právnickou osobu, ale i fxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxno oprávněnému pracovníkovi v místě podnikání stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto nesdílí ani názor městského soudu, že předmětné oznámení bxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxad ve stanovisku ze dne 14. 1. 2003 sp. zn. Pl. ÚS - st. 16/02 (publ. ve Sbírce n. a u. US. Sv. č. 29. Stanovisko 16. s. 433) Ústavní soud konstatoval, že "ústavxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xam, kde je jakkoli možná, eventuálně její tolerování, než deklarování nepřiměřených právních následků. Obecné soudy a správní orgány by přitom nemělx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxo subjektu je natolik závažné, že znemožňuje, aby nastaly právem obecně předpokládané a subjekty práva nebo orgány veřejné moci zamýšlené následky, jx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx x xx xxx xxx xx x9. Usnesení č. 1. s. 429) Ústavní soud dospěl k názoru, že "nedostatky v označení subjektů v právních dokumentech nebývají zpravidla natolik závažné, axx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxilých vyvolat záměnu lze uvažovat, že by mohla mít za následek neplatnost právního úkonu, neúčinnost podání nebo nevykonatelnost rozhodnutí. Pouze v xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxout, že přes nepřesnost v označení adresáta bylo zahájení řízení účinné.
Nejvyšší správní soud podotýká, že závěry výše uvedené však nelze vztahovax x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxO METALRECYKLING ukládá pokuta ve výši 250 000 Kč (slovy: dvě stě padesát tisíc Kč) za to, za to že vaše firma provozovala velký zdroj znečišťování ovzdušx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx Nejvyšší správní soud shledal uvedený akt nicotným, a to nikoli pro neurčité označení účastníka řízení (to vykazuje v podstatě stejné nedostatky jako xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxno, kdo je povinen zaplatit pokutu. Pokuta se ukládá jakési "obchodní firmě“, tedy entitě, která ve skutečnosti vůbec neexistuje, a nikoli fyzické osoxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxpustit se jej měla "firma“ stěžovatele, nikoli stěžovatel. Taková kumulace zmatečných formulací ve výroku, tedy ve stěžejní části rozhodnutí, právě x xxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx řídil. Proto je tento akt nicotný.
Lze xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxkuty, aniž by předchozí řízení skončila. Stěžovatel proto správně poukazoval na to, že novému řízení bránila překážka předtím zahájeného a dosud neskxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx jde o řízení zahájené na návrh nebo z úřední povinnosti. Řízením o téže věci se rozumí řízení o tomtéž nároku, mezi týmiž účastníky, na podkladě téhož skuxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxipy, uplatňuje v řízení ve více odvětvích procesního práva a není žádných důvodů pro to, aby neplatil i ve správním řízení. Ostatně Nejvyšší správní soux xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxje správnímu orgánu řešit překážku
litispendence
takovými procesními instituty, které jsou upravena pro jiná procesní řízení příslušnými procesnxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxistenci této překážky nepřihlédl, tedy především účastníka řízení písemně nebo ústně do protokolu neinformoval, že pokračování v později zahájenéx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxdáno ve správním řízení, jehož zahájení a průběhu bránila překážka
litispendence
, jde o vadu řízení, která sama o sobě bez dalšího působí nezákonnost vxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxosti změny výroku prvoinstančního rozhodnutí odvolacím orgánem.
Podle ustanovení § 59 odst. 1, 2 správního řádu odvolací orgán přezkoumá napadenx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.
Ve svých úvahách vycházel Nejvyšší správní soud z toho, že správní řízení tvoří jeden celek až do xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxí v odvolacím řízení. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000 - 39, publ. pod č. 5/2003 Sb. NSS, plyne, že výrok rozhodxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxodnutí potvrzuje a odvolání zamítá, či zda se tento výrok mění (a jak). "Pokud tedy ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu předpokládá, že odvolací orgáx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxporem. Není tedy možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a prvostupňové rozhodnutí v jeho výroku změnit.“
Možnost změny výroku prvoinxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxatních částech zůstává výrok napadeného rozhodnutí beze změn“, dovodit, že by odvolací orgán současně odvolání zamítl a rozhodnutí potvrdil. Uvedenx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxx xx x xxxxx xxxxx x xxxxxxnutí odvolacího orgánu nehovoří, zůstává prvoinstanční rozhodnutí nedotčeno. Ministerstvo jako odvolací správní orgán tak postupovalo zcela v souxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxgický rozpor výroku a odůvodnění. Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil, že v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí nebyly důvody pro změnu shlxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxak ze správního spisu zjistil, že ministerstvo v odůvodnění svého rozhodnutí uvedlo, že napadené rozhodnutí trpí určitými nedostatky, mimo jiné došlx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxnil změnou prvního odstavce výroku napadeného rozhodnutí ve smyslu § 59 odst. 2 správního řádu. Podle Nejvyššího správního soudu tak z odůvodnění jedxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx výrok je zcela v souladu s odůvodněním, rozhodnutí ministerstva je srozumitelné a změnou výroku odvolací správní orgán nijak nezasáhl do práv a povinnxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxžnost je důvodná, a proto napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem sx xx xxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxu opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2008
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu