6 As 80/2006 - 105

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
x xx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Věry Šimůnkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: J. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, adxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxx x, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2004, č. j. 17/2004 - 12x x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxkého soudu v Praze ze dne 31. 3. 2006, č. j. 5 Ca 35/2004 - 47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím xx xxx xxx xx xxxxx xx x xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xe dne 10. 9. 2003, č. j. DSH/3791/03 - Kl (dále jen "rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ nebo "správní orgán I. stupně“), jímž bylo vlastníkům nařízenx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxrc. č. 590 k. ú. Druztová, a to ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozhodnutí.
Stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítal, že xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx součást účelové komunikace. Konstatoval, že řízení bylo zahájeno na základě podnětu, podle kterého překážky brání v příjezdu a přístupu k chatám v zahxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxveb nevyžadoval dopravní obslužnost. Přístup byl a je možný dvěma cestami. Příjezd je možný i nadále, avšak pouze jednou cestou, a to po pozemku parc. č. xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxtnictví obce a několika dalších vlastníků. Vjezd z místní komunikace v obci na cestu, která pokračuje až k pozemkům stěžovatele, byl na popud obce Druztxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxchž řidiči tam mají trvalé bydliště, sídlo nebo garáž. Protože omezení nebylo respektováno a porušení zákazu příslušnými orgány postihováno, byly na xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxže zábrany nebyly umístěny na komunikaci, nebylo nutné postupovat podle příslušného zákona. Pozemky byly stěžovateli vydány v restituci jako ostatnx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxouhlasili s užíváním svého vlastnictví k tomuto účelu. Účelová komunikace tak nemohla vzniknout. V roce 1995 byla obcí Druztová v návaznosti na zřízenx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxdel a stěžovateli vystaveno povolení k vjezdu k rodinnému domu na lesní pozemek. Od té doby se tam nejezdilo, a proto nelze uvedený pozemek posuzovat jakx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxti. Stěžovatel poukázal na to, že uvedená lokalita je součástí přírodního parku Horní Berounka s tím, že jakékoli změny využití území jsou vázány na souxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxá v paspartu komunikací obce ani jinde jako veřejnou přístupnou účelovou komunikaci nevede a ani jí není známo, že by tam ke vzniku takové komunikace došxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx v roce 1994. V paspartu obce rovněž není veden žádný z pozemků, po kterých se jezdí do zahrádkářské kolonie, ani cesty v zahrádkářské kolonii jako místní xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxranění překážek na účelových komunikacích je oprávněn rozhodovat pouze obecní úřad s rozšířenou působností. Podle stěžovatele žalovaný cituje přísxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx judikaturou byly jasně vymezeny podmínky vzniku tohoto druhu komunikací. Stěžovatel ve shodě s obcí považuje za účelovou komunikaci pouze část cesty xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxatele), nebyly podle stěžovatele splněny podmínky pro její vznik.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že správní orgán I. stupně ve věci rozhodovax x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtelem na pozemcích, po kterých byla vedena přístupová pozemní komunikace do chatové osady, neumožňovaly zachování příjezdu do této oblasti vlastníkxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xe přístupová cesta od hřiště k chatové osadě ve správě MNV, zákon č. 172/1991 Sb., o převodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcíx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xstanovení § 7 zákona o pozemních komunikacích s tím, že ani vlastník účelové komunikace není oprávněn komunikaci zcela uzavřít, může tak učinit jen se xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxrý vede pozemní komunikace (§ 29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích), bylo třeba vzniklý stav uvést do právního stavu, neboť soukromá práva vlastxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xomunikací, nýbrž komunikací místní, kterou byla již před 1. 7. 1984, od kteréhožto data bylo třeba použít při rozhodování ve věcech komunikací zákon č. xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xomunikace nemá vliv, že není v paspartu xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxh komunikacích, podle kterého je komunikací dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zaxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx a místní a účelové komunikace a na ustanovení § 29 odst. 2 téhož právního předpisu, podle kterého pevnou překážku lze umístit na pozemní komunikaci pouzx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxavřel, že není rozhodující, zda překážky byly umístěny na místní nebo účelové komunikaci. Rozhodující je, že překážky lze umístit na pozemní komunikaxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx § 2 zákona o pozemních komunikacích. Vycházel z čl. 12 nařízení, podle kterého je předmětná přístupová cesta od hřiště k chatové osadě včetně místní komxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxzemku parc. č. 574/3, tj. komunikace, která vyúsťuje na pozemky stěžovatele. V tomto kontextu dospěl k závěru, že na pozemcích stěžovatele se nachází vxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx komunikace, která splňuje znaky uvedené v ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, je účelovou komunikací, a to i v případě, že o charaktxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxatku pravomoci uvedl, že ve smyslu ustanovení § 50 spr. ř. bylo v pravomoci správního orgánu I. stupně přijmout opatření proti nečinnosti OÚ Druztová a xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxunikacích. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 6O odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen "s. ř. s.“), pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxodně vynaložené.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku stěžovatel namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem, vadu řízení spočívající v xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu, neboť se nevypořádal se všemi skutkovými a právními důvody, na jejichž základě považuje stěžovatel xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxmitkami stěžovatele, rozhodnutí neuvádí, na základě jakých skutečností dovozují správní orgány svoji příslušnost a proč neposuzovaly důvodnost arxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxatelné. 2) Přístup chatařů k nemovitostem byl a je možný dvěma cestami, mimo pozemků stěžovatele rovněž po pozemku parc. č. 580 ve vlastnictví obce (ostxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xopudu obce Druztová) omezen osazením dopravního značení (zákaz vjezdu všech vozidel s dodatkovou tabulí), které umožňuje vjezd pouze vozidlům, jejixxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx nabytí bylo vlastníky zamezováno v průjezdu vozidel. 5) Stěžovateli (vlastníku nemovitosti s trvalým bydlištěm) bylo příslušným orgánem vystaveno xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx o ochraně přírody a krajiny“) zakazuje od 1. 6. 1992 zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny veřejně přístupné účxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxňovalo povolení stavby účelové komunikace potřebou stavebního povolení, event. před 1. 7. 1984 rozhodnutí o přípustnosti stavby; tyto podmínky nebyxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxch se jezdí do zahrádkářské kolonie, ani cesty v zahrádkářské kolonii, jako místní komunikace. Zařazení do tohoto druhu komunikací vyžaduje naplnění xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xodmínek. 9) Pozemky stěžovatele jsou součástí přírodního parku Horní Berounka (nařízení schválené dne 30. 11. 1995), ve kterém je mimo jiné upraven poxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx. Dle čl. 7 odst. 1 nařízení je např. na území parku zakázán vjezd motorových vozidel na lesní komunikace. 10) Správní orgán I. stupně nebyl příslušný rozxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx. Další žalobní body pak vyplynuly z vyjádření žalovaného a to: 11) Nemožnost odkazovat na nařízení z 15. 6. 1984 jednak pro nesprávné označení zákonnéhx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xi k veřejnému užívání, když neproběhl zákonem předpokládaný postup zabývající se všemi podmínkami pro vznik a užívání cesty, nehledě k tomu, že dispozxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xěcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, neboť obec byla účastníkem řízení, ve kterém došlo k vydání předmětných pozemků právnímu předchůdcx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Výtky vůči rozsudku městského soudu shrnuje následxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxl ve správním řízení povinen postupovat v souladu se spr. ř. Soud se v odůvodnění rozsudku nikterak nezabýval námitkami stěžovatele týkajícími se nepřxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxávního xxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xydání nezákonného rozhodnutí. B) Soud má zjistit skutkový stav v plné jurisdikci a porovnat jej s právní kvalifikací, které bylo správními orgány užitxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxázel správní orgán a ze skutečností, které v řízení před správním orgánem nebyly zjišťovány, resp. není zřejmé, zda vůbec byly zjišťovány, je takové roxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxlady kasačního řízení.
Žalovaný zaujal ve vyjádření ke kasační stížnosti stanovisko ke skutkovému stavu. Uvádí, že rodiče stěžovatele vlastnili pxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xahrádkářská kolonie. Po roce 1989 byly pozemky v okolí chatové oblasti vydány matce stěžovatele, který je po její smrti zdědil. V polovině devadesátýcx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx její okraj sloupky. Chataři začali překážku objíždět po soukromých pozemcích a dne 11. 10. 2003 obojí odstranili. Dne 3. 6. 2003 odňal správní orgán I. sxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxí stěžovatele bylo zamítnuto. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu (žalovaného) směřovala žaloba. Ke kvalifikaci pozemků uvádí, že základní otázkou xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxázky nelze vystačit pouze s právní úpravou účinnou k dnešnímu dni, ale musí být zohledněna také právní úprava účinná v době, kdy předmětná pozemní komunxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxetku MNV. Užívání bylo určeno pro majitele nemovitostí chatové osady. Protože komunikace existovaly nejpozději v červnu 1984, je třeba věnovat pozorxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxnovení § 8 prováděcí vyhlášky č. 136/1991 Sb. Na základě právní úpravy obsažené v uvedených předpisech a zjištěných skutečností je nepochybné, že přxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxnikací pouze formálním rozhodnutím; žádné takové rozhodnutí vydáno nebylo. Totéž platí po účinnosti zákona č. 13/1997 Sb. Žalovaný se ztotožňuje s mxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxí překážky je
relevantní
zákon č. 13/1997 Sb. Žalovaný se ztotožnil s výkladem městského soudu k § 29 zákona o pozemních komunikacích. Doplnil, že poxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xodle žalovaného je nutné rozlišovat nesprávné právní posouzení a skutková zjištění, ze kterých vycházel městský soud, která na základě uvedeného ustxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx soudu. Městský soud se vypořádal se všemi relevantními skutečnostmi. Pokud se nezabýval nepodstatnými žalobními argumenty stěžovatele, nemá to vlix xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxx xe kasačním výtkám pod písmeny (i) až (xi) konstatoval, že v rozhodnutí žalovaného je uvedeno, na základě jakých ustanovení rozhodl jako příslušný orgáxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxního značení; ke vzniku pozemní komunikace došlo dlouho před vydáním pozemků matce stěžovatele (1994); zákon o ochraně přírody a krajiny podporuje arxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxože bez jeho vydání nemohlo dojít k vyřazení ze sítě místních komunikací; nevydání rozhodnutí o přípustnosti stavby podle ustanovení § 16 zákona č. 13xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxí komunikace nemá vliv neuvedení v paspartu místních komunikací, neboť zanesení místní komunikace do paspartu není
konstitutivní
skutečností, navxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xozemní komunikaci překážku vliv (pozemky, na nichž stěžovatel umístil překážku, nejsou lesními pozemky); ustanovení § 29 zákona o pozemních komunixxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx č. 69/1967 Sb. Žalovaný nepovažuje za věcně správný výrok městského soudu o nákladech řízení. Poukazuje v této souvislosti na rovné postavení účastnxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxatečném personálním obsazení ústředních správních orgánů nemůže obstát.
Stěžovatel v reakci na vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti uvedl, xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxohužel tolerovaným nerespektováním zřizovacích podmínek, jak připouští i správní orgán I. stupně v rozhodnutích) rozrostla na chatovou osadu. Tím sx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxpolních nových vlastníků. S rušením spojů veřejné dopravy tak narůstalo dopravní zatížení pozemků. Právě z těchto důvodů byl omezen příjezd k pozemkůx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xyužívá. Protože zákaz nebyl respektován a policie nezakročovala, xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxt charakter pozemků. Obecní úřad se v současné době usilovně snaží zřídit zde místní komunikace. Tato snaha právě odhaluje nesprávnost hodnocení dané xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxně nedostačující důkazní materiál, který neposkytuje podklad pro rozhodnutí. To, jak je v nařízení zmíněn příjezd k osadě, svědčí o tehdejším stavu, nxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxy a byla ve správě zemědělského družstva) a nechtěl určit charakter těchto pozemků, protože zemědělská půda nebyla vyňata z půdního fondu a nebylo ani rxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxy k veřejnému užívání a jednalo se navíc o lesní pozemky. Žalovaný sice uvádí, že se ztotožňuje s výkladem městského soudu, ten ale žádný výklad neprovedxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxci jakékoli komunikace, se nezabýval a jeho rozhodnutí je tak neodůvodněné, a proto nezákonné. Pokud jde o důvody kasační stížnosti, vede žalovaný se sxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xuď z neznalosti nebo záměrně neuvádí prvorepublikové rozhodnutí (Boh A 10017/32) ani rozhodnutí kasačního soudu č. j. 5 As 20/2003 - 64. Žalovaný napadx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxdení dopravního značení je
relevantní
, došlo jím k omezení přístupu na obecní pozemek parc. č. 574/3, který přechází na pozemky stěžovatele. Omezení nxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xteré nebyly a nemohou být doloženy. Vydání povolení k vjezdu stěžovateli právě dokládá neveřejnost cesty. Stěžovatel závěrem uvedl, že rozhodnutím o xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx Po vrácení pozemků matce se po nich jezdilo pouze výjimečně, protestoval proti tomu, průjezdu bránil, došlo k omezení příjezdu k pozemkům dopravním znxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xávažné skutečnosti, které sice z důkazů vyplývají, ale nebyly výslovně zmíněny a které potvrzují důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť svěxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxřejnou účelovou komunikaci. Správní orgán z nedostatku argumentace v rozhodnutí ohledně předmětných nemovitostí pouze odkazuje na označení pozemkx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xy existovat měl) žádný zákonný podklad, na jehož základě bylo až v roce 1983 jednak provedeno vyměření pozemků, ale rovněž i jejich označení jako ostatnx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xtěžovateli potvrdila, že se jedná o pochybení střediska geodézie, spočívající v nesprávně zapsané změně kultury pozemku bez jakéhokoli dokladu prokxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxí k vjezdu na lesní pozemek (dle výpisu z katastru nemovitostí založeného ve spise). JZD byla založena cesta nová, právě po vyměřených pozemcích. Pozemxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx. Po těchto pozemcích se tedy "chataři“ domáhají příjezdu ke svým nemovitostem. Stěžovatel si tyto další okolnosti ujasnil až teprve v mezidobí, neboť xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx o omezení vlastnických práv stěžovatele bez ohledu nejenom na jeho argumentaci, ale i na zrušovací rozsudky Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 30 Ca xxxxxxx x xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxá podmínkami vzniku účelové komunikace v obdobné situaci. Neobjektivní přístup správních orgánů dokumentují připojené listiny (geometrický plán, xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xe smyslu ustanovení § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.“), napadený rozsudek v souxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x x xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x odts. 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel vytýká městskému soudu mimo jixx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xí nepřisvědčil, mohl by zkoumat další námitky, které směřují do právního posouzení věci samé. Nelze se totiž zabývat hmotně právní argumentací, pokud xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxx x xx xxxx xxzhodnutí se nevypořádal se všemi žalobními námitkami. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je ostatně vadou tak závažnou, že se jí Nejvyšší spráxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx spatřuje stěžovatel v tom, že městský soud se nevypořádal se všemi skutkovými námitkami, na jejichž základě považuje stěžovatel napadená správní rozxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxštěn charakter předmětných komunikací. Nejvyšší správní soud této námitce přisvědčil; shledal totiž, že městský soud v úplnosti nepřezkoumal námitxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx uložil vlastníkům pozemků odstranit pevnou překážku rozhodnutím, v jehož výroku charakter komunikací na předmětných pozemcích neuvedl; v odůvodněxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx. 3 a 4 vyhlášky č. 104/1997 Sb.). Odvolací správní orgán v rámci xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx, že vlastník pozemku, který má znaky účelové komunikace, není oprávněn omezit užívání této komunikace na určitou skupinu subjektů a vyloučit tak její xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx, na základě jakých podkladů byl učiněn právní závěr o charakteru komunikací na předmětných pozemcích. O tom, že správní orgány nemají dosud jasno o chaxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxadě jde o pozemní komunikace, nicméně oproti formulacím obsaženým v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, které se zmiňuje o účelových komunikacích, uváxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxx x xxtanovením § 68 odst. 3 spr. ř. zcela nedostatečně odůvodněno, kteréžto pochybení má za následek nemožnost přezkoumat opodstatněnost stěžovatelovýcx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xozemních komunikacích). Odvolací správní orgán toto základní pochybení neodstranil ani nenapravil. Neučinil tak ani městský soud, který pouze uvedxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x x xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx byly pevné překážky umístěny na místní či účelové komunikaci, neboť pevné překážky lze umístit na pozemní komunikaci, tzn. jak na místní tak na účelovox xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxcích, podle kterého je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovixxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxněného ustanovení se v minulosti opakovaně zabýval jak Nejvyšší správní soud tak i Ústavní soud, např. v nálezu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06, s jxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
x xiným základním právem nebo v případě nezbytného prosazení ústavně aprobovaného veřejného zájmu za náhradu. Absentuje-li některá z podmínek nucenéhx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xouze se souhlasem vlastníka a nelze proto vůbec hovořit o nuceném (resp. vynuceném) omezení podle ustanovení § 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xezbytnou podmínkou jeho ústavní konformity souhlas vyjádřený vlastníkem. Přesně tak je tomu v případě tzv. veřejně přístupných účelových komunikacx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxání pozemku jako komunikace (§ 19 zákona) a umožnit na něj veřejný přístup. Zákon o pozemních komunikacích však toto omezení nespojuje s poskytnutím fixxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx Tomuto závěru nikterak neodporuje skutečnost, že účelová komunikace a obecné užívání komunikací jsou instituty veřejnoprávními, nikoli soukromopxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 5 As 20/2003, podle kterého "pozemek, který je v soukromém vlastnictví, lze uznat za veřexxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx byl k obecnému užívání určen, a dále především z toho, že užívání slouží k trvalému uspokojení nutné komunikační potřeby (Boh. A 10017/32). Soukromá prxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxššího správního soudu inspirovaným prvorepublikovou judikaturou, že vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veřejného užívání soukroméxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxtiž jedná o nezbytnou podmínku proporcionality omezení. Zjednodušeně řečeno, existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xpůsobům. Ostatně již v době první Československé republiky vycházely obecné soudy z toho, že "zákon o zřizování cest nezbytných jest výjimečným, zasaxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xe dne 5. 4. 1921, RI 209/21, Vážný, č. III, roč. 1921, str. 251) a vedle nezbytné komunikační potřeby stanovily v judikatuře též podmínku dlouhodobého užxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxslovným prohlášením vlastníkovým, nýbrž i konkludentním jednáním, a sice tak, že vlastník obecné užívání trpí, neklade mu překážek a že užívání toto txxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxení vlastnického práva tak, že dovodila závěr, podle něhož "okolnost, že pěšina je pro část obce nejkratším spojením, neospravedlňuje ještě sama o sobx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx nutné komunikační potřeby výslovně neupravovala a byla toliko dovozena dobovou judikaturou jako nezbytný prostředek k ochraně vlastnického práva (xxxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxstnění pozemku ke stavbě veřejné cesty záleží na tom, zdali jde o cestu nutnou, kdežto při prohlášení soukromého pozemku za cestu veřejnou stačí již dloxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx soudem …, nýbrž i tímto tribunálem, neboť podle této judikatury jest ukojení nutné potřeby komunikační jedním z nezbytných předpokladů prohlášení soxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxupnou účelovou komunikaci, přičemž dospěly k závěru, že souhlas s takovým omezením vlastnického práva byl ze strany stěžovatelů dán, resp. toto omezexx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx názoru, že tímto závěrem obecné soudy porušily ochranu vlastnického práva stěžovatelek garantovanou čl. 11 odst. 1 Listiny, a to z následujících xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxzemek je způsobilé přecházet z vlastníka na vlastníka a že není třeba souhlasu nového vlastníka, pokud byl souhlas udělen vlastníky předchozími. Tentx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxm, že vlastnické právo je již takto omezeno. Tento závěr však nelze podle Ústavního soudu vztahovat na případ stěžovatelů, kteří nabyli vlastnické práxx x xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxe
, jejíž přístup k otázce veřejného užívání pozemků je jistě velmi odlišný od postojů ryze soukromého vlastníka pozemku. Lze konstatovat, že stěžovatxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxali vlastnické právo, ovšem zatížené veřejným užíváním pozemku. Podle Ústavního soudu je proto porušením vlastnického práva, pokud obecné soudy jejxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxupem na pozemek nevyjádřily po nabytí vlastnického práva ani konkludentně. Naopak aktivita stěžovatelek stran odvrácení důsledků kolaudačního rozxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxěžovatelky nebyly s omezením svého vlastnického práva srozuměny. Obecné soudy pak založily porušení vlastnického práva též tím, že se vůbec nezabývaxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxrmě veřejné komunikace nelze konstruovat pouze na základě zjištění, že tento pozemek veřejnost dlouhodobě užívá ke zkrácení cesty mezi ulicemi
C. a K.
x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxm důvodem pro tak citelné omezení vlastnického práva. Ostatně v tomto směru je celá argumentace obecných soudů zavádějící, pokud titul k užívání pozemxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxtelů. Jak vyplývá z definice účelových komunikací, jejich primárním účelem je zajištění přístupu vlastníků k jejich nemovitostem tam, kde neexistujx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxstí s ostatními pozemními komunikacemi“) a kde tento přístup zjevně není "upraven“ soukromoprávním institutem (např. věcným břemenem). Pouze v taktx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxejného zájmu. Jinak řečeno, existuje-li jiná alternativa přístupu, a případná účelová komunikace by tudíž neplnila roli nezbytné komunikační spojnxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx soukromoprávními instituty, nikoli však institutem veřejného práva. Teprve sekundárně, v případě, že je splněna podmínka komunikační nezbytnosti xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xřípadě nelze přístup vedlejšího účastníka, resp. provozovatele vinárny a zákazníků vinárny na pozemek xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xána nezbytnost přístupu k nemovitosti právě v případě vedlejšího účastníka.
Shora popsané závěry nálezu Ústavního soudu, které v nyní projednávanxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxstupná účelová komunikace, musí být prokázání toho, že vlastník příslušného pozemku či jeho právní předchůdce, k jehož souhlasu lze přihlížet, souhlxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxva přístupu a kde tento přístup zjevně není upraven soukromoprávním institutem (např. věcným břemenem).
Vzhledem k tomu, že se správní orgány nezabxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xají alternativní možnosti přístupu a příjezdu ke svým nemovitostem, považuje Nejvyšší správní soud napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nedxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxdnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Stěžovatel tedy uspěl se svou námitkou; další námitky Nejvyšší správní soud nepřezkoumával, xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxumu schopné a tedy není zatíženo vadou, která jej činí nepřezkoumatelným.
Nejvyšší správní soud pouze na doplnění k námitce stěžovatele o nedostatkx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxunikací“ podle ustanovení § 40 odst. 5 písm. c) zákona o pozemních komunikacích v sobě zahrnuje i pravomoc tohoto silničního správního úřadu v pochybnoxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x§ 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích). Vyvstane-li otázka charakteru účelové komunikace v řízení o návrhu na odstranění pevné překážky z této koxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxávního úřadu o tom, že jde o neveřejnou účelovou komunikaci, nezbavuje silniční správní úřad pravomoci a tudíž ani povinnosti vydat rozhodnutí ve věci xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx).
Nejvyšší správní soud proto zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude městský soud vázán právním názorxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxlovaného ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně ve světle stěžovatelem vytýkaných vad ve vztahu ke skutkovým zjištěním ohledně charaktexx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxý soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustnéx
x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
Zpět na text

Související dokumenty


Vlevo vyberte vztahy, o které máte zájem.