Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen "stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného pravomocného rozsxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxrem pro místní rozvoj vydáno rozhodnutí o jeho návrhu na zrušení dodatečných stavebních povolení vydaných Městským úřadem v Uherském Hradišti dne 27. xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx

Napadeným rozsudkem městský soud shledal danou žalobu na ochranu proti nečinnosti jako nedůvodnou a podle § 81 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudníhx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxovaný správní orgán v daném případě neměl dle tehdy platného procesního předpisu – zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) – povinnost vyxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxosti městský soud poznamenal, že účelem ochrany proti nečinnosti podle § 79 a násl. s. ř. s. je ochrana před skutečnou nečinností správního xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xento případ však podle městského soudu v posuzované věci nejde. Žalovaný se zabýval podněty stěžovatele a posoudil jejich důvodnost tak, že nevydal roxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx x xx806/2003-92. Současně městský soud poukázal na to, že v daném řízení není úkolem soudu posuzovat, zda vydaná rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxdených stavebních řízeních. Žalobou na nečinnost nelze obcházet a nahrazovat zákonnou možnost bránit se proti nezákonným rozhodnutím správních orgxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxávní žaloba dle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.“).

V kasační stížnosti neoznačil stěžovatel konkxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xěstský soud se nezabýval důkazy, které byly předloženy při jednáních, že je správně a řádně nevyhodnotil a jednal v rozporu se zákonem. Nicméně z obsahu xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxolací řízení, nemá právo na to, aby správní orgán dané mimoodvolací řízení zahájil a vydal rozhodnutí. Stěžovatel přitom poukázal na znění ustanovení x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxí soud napadené rozhodnutí městského soudu změnil tak, že se jeho žalobě vyhovuje v celém rozsahu.

Žalovaný se k předložené kasační stížnosti nevyjáxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxdnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek městxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x x x xx xx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxmž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Jediným a současně rozhodnxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxba v rámci posouzení zákonnosti napadeného rozsudku vyřešit, bylo, zda měl v daném případě žalovaný správní orgán povinnost vydat stěžovatelem požadxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xe také koncipován § 79 odst. 1 s. ř. s., podle něhož se lze žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle druhého odstavce tohoto zákonného ustanovení je žalovaným správní orgán, který podle žalobxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxe, tak odvolacího orgánu, který po podání řádného opravného prostředku nebude dál v řízení postupovat. Stejně tak může jít o rozhodování v obnově řízenx xx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxzené věci však žalovaný správní orgán po vyhodnocení podnětu stěžovatele dospěl k závěru, že tento není opodstatněný a vlastní mimoodvolací řízení nexxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxí moci, může z vlastního nebo jiného podnětu přezkoumat správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správnímu orgánu, který toto rozhodnutí vydaxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxě závazným právním předpisem nebo obecně závazným nařízením. Při zrušení nebo změně rozhodnutí dbá na to, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx a násl. nového správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.), účinného od 1. 1. 2006, je někdy zařazováno mezi mimořádné opravné prostředky, tedy opravné proxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxpravy právních omylů, tj. k odstranění rozporu rozhodnutí se zákony nebo jinými obecně závaznými právními předpisy (§ 65 odst. 2 správního řádu). Účaxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x případě mimoodvolacího řízení, jakožto mimořádného procesního prostředku dozorčího práva, jde vždy o zahájení řízení z moci úřední () a účxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx závisí zcela na úvaze příslušného správního orgánu.

Lze tedy uzavřít, že podnět stěžovatele k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení nezaložxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxení, jehož zahájení je plně v dispozici správního orgánu a již starší ve věcech správních vyslovila, že na přezkoumání rozhodnutí mimo odvxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxkatury ve věcech správních).

V souzené věci tedy nebyl naplněn jeden z definičních znaků pro ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 s. ř. xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxi postupu ve věci shora citovaných rozhodnutí ohledně dodatečného povolení stavby manželů P. a S. J. mohl brojit žalobou v rámci § 244 a násl. o. s. ř., jax xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxti ve smyslu § 79 a násl. s. ř. s., na jejímž základě soud ostatně ani nemůže správnímu orgánu uložit jak má rozhodnout; může mu pouze uložit, že má povinnoxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxvázat k vydání rozhodnutí určitého obsahu, tj. k tomu, jak konkrétně má být činný, jak se toho stěžovatel domáhal (srov. rozsudek Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxtupu městského soudu ohledně neprovedení důkazů předložených při jednání, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel předmětné důkazy nijak nekonkxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx vhodné, při jednání sám zopakovat nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem. Soud pak hodnotí jednotlivě a v jejich souhrnu jak důkazy jím provedxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx nenahrazoval. Jen soudu přísluší rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoliv, to však platí pouze potud, pokud lze na skutkový stav v xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx argumentem, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá souvislost s předmětem řízení. Daxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxedení důkazu může být konečně zdůvodněno jeho nadbytečností, a to tehdy, byla-li již skutečnost, která má být dokazována, v dosavadním řízení bez důvoxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xb. NSS, www.nssoud.cz).

V posuzovaném případě městský soud v napadeném rozsudku odůvodnil svůj postup v dokazování, když konstatoval, že: "provedx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx dopisem ze dne 12. 12. 2003 Ministerstva pro místní rozvoj.“ S ohledem na charakter věci a předmět řízení, kterým byla tvrzená nečinnost žalovaného sprxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxkazů, po nichž volá stěžovatel, aniž by je přitom jakkoli blíže konkretizoval. Nejvyšší správní soud proto danou námitku stěžovatele vyhodnotil jako xxxxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxy městský soud nařídil Krajskému úřadu Zlínského xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxhodl o vyloučení daného návrhu k samostatnému projednání a předmětná věc byla následně řešena odděleně.

S ohledem na výše uvedené tedy byla kasační sxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx

xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxá o ustanovení § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxmá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o náhradě náklaxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xx xx xx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx

xxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xx xxxxení s § 120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xxxxx x xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xx x x xx xxxt. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpixxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx x x xxxxadě hotových výdajů v částce 600 Kč, tj. celkem v částce 4800 Kč. Tato částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce stěžovatexx xx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx