II. ÚS 156/2000

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
xxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx
 
 
xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti P., a.s., zastoupené Ing. J. Š., místopředsedou předstaxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx Ca 357/98,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
 
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení uvedexx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx nad Labem ze dne 17.8.1998, č.j. 7790-1993/120/98 a č.j. 7790-1995/120/98, kterými byla zamítnuta odvolání navrhovatelky proti dvěma rozhodnutím mxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx z příjmů právnických osob za rok 1993 a 1995.
Shora označenému rozsudku krajského soudu stěžovatelka především vytýká, že při svém rozhodování nesxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xst. § 23 odst.1 zák. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když ve výkladu cit. ustanovení vzal v úvahu pouze časovou souvislost výdajů v daném xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdíly mezi jednoduchým a podvojným účetnictvím. V podvojném účetnictví se do daňových nákladů v příslušném zdaňovacím období zahrnují i nákladové polxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxkazuje na znění ust. § 24 odst. 2, písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jehož výklad provedený Krajským soudem údajně není v soulxxx xx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx podáním dodatečného daňového přiznání tak, jak to učinila i navrhovatelka.
Závěrem svého návrhu stěžovatelka zdůraznila, že rozhodnutí krajskéxx xxxxx xx
xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxná zásah do práv zakotvených v čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a čl.90 věta prvá, jakož i čl. 95 Ústavy.
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxdnění svého rozhodnutí krajský soud konstatoval, že ze spisů finančních orgánů zjistil, že kontrolní zpráva, vyhotovená příslušným finančním úřadex xx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxě z obratu za zásoby v maloobchodních prodejnách, daň byla v roce 1994 vrácena, avšak nezaúčtována do výnosů. Současně daňový subjekt v daňovém přiznánx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx x994, kdy byl dodatečný předpis také doúčtován. Základ daně byl tak zvýšen za rok 1993 i o tuto částku. Celková daň za rok 1993 měla činit o 670 950,-Kč více, xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx
xx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx daňovém přiznání upraven hospodářský výsledek navrhovatelky o částku 2.558. 318,- Kč, která rovněž představuje dodatečně vyměřenou DPH v únoru a v prxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxnančního úřadu však byla započtena do nákladů v roce 1996, kdy navrhovatelka vykázala daňovou ztrátu.
Daň z příjmu právnických osob byla v obou přípxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx 28/1996 Sb. Obě znění cit. zákona v § 23 odst.1 v podstatě shodně stanoví, že základem daně je rozdíl mezi příjmy a výdaji při respektování jejich věcné x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxud nebyly vyloučeny ust. § 25 cit. zákona.
Ust. § 23 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoví podmínky časové souvislosti xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx výkladem lze dospět k závěru, že jde o výdaj vynaložený ve shodném zdaňovacím období. K témuž závěru lze dojít s odkazem na znění ust. § 24 odst. 1 zák. č. 5xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxí příjmů, když je možno logicky dovodit, že jak vynaložení, tak i účel nákladů musí být dány ve shodném zdaňovacím období. Mimo výdajů vymezených v ust. § xx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxě nejde o výjimku uvedenou v ust. § 25 zák. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů . Předpokladem daně, jako daňového výdaje je, že se jedná o zaplaxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x dani z příjmu bez ohledu na to, jak bylo o dani fakticky účtováno.
Závěrem odůvodnění krajský soud zdůraznil, že dodatečně zaplacená daň z přidané hoxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxe provedené zák. č. 242/1997 Sb., když daň z příjmů stěžovatelce za období roku 1993 a 1995 doměřil.
Stěžovatelka, stručně řečeno, opírá své podání o xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx x 24 odst. 2, písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), neboť dovodily, že doměřená daň z přidané hodnoty je daňovým výdajem ve zdaňovxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxečné odůvodnění rozsudku krajského soudu, který údajně nevzal v úvahu námitku navrhovatelky, vztahující se k nutnosti posouzení této otázky rovněž z xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xrvé, které uvádí, že "soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům " a čl. 95 odst. 1 Ústavy, který xxxxxx xx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xterý stanoví, že "každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu...".
Ústavní soud považuje za nutné zdůrxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xrgán vydal na základě zákonem povolené volné úvahy (správního uvážení), přezkoumává soud pouze, zda toto správní uvážení nevybočilo z mezí a hledisek xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxzkoumání soudu je i posouzení, zda správní uvážení je logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění. Pokud byly výše uvedené podmínky splxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xvážení finančních orgánů v případě konkretizace zdaňovacího období, do kterého lze dodatečně doměřenou daň z přidané hodnoty zahrnout jako daňově účxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xozhodnutí uvedl, které ze zjištěných skutečností a ustanovení zákonů vzal za základ svého rozhodování, když současně zdůraznil, že při výkladu ust. § xx x x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx
Pokud se týká námitky stěžovatelky o údajném pochybení krajského soudu v tom směru, že při své úvaze nezvážil zásadní rozdíly mezi principy jednoduchéxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxho soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 357/98 a 16 Ca 358/98, ze kterých vzal za prokázané, že jak stěžovatelka, tak i žalované finanční ředitelství vysloxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx důsledně zabýval veškerými námitkami stěžovatelky, když v této souvislosti vycházel pouze z námitek obsažených v žalobě navrhovatelky a dále ze skutxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx ř. může žalobce rozsah napadení správního rozhodnutí omezit až do rozhodnutí soudu, rozšířit je může jen ve lhůtě podle ust. 250b odst. 1 o.s. ř. Jak vyplxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx napadení předmětných rozhodnutí o argumentaci, opírající se o údajné rozdíly věcné a časové souvislosti v oblasti účetnictví a v daňovém řízení až ve sxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxutí správního rozhodnutí v posledním stupni.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že krajský soud v řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, se vyxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxzsudku.
V případě tvrzení stěžovatelky o protizákonnosti citovaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, který prý neobsahuje předepsané nxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx účelové a Ústavní soud se z tohoto důvodu touto námitkou blíže nezabýval.
Jak již bylo shora konstatováno, senát Ústavního soudu nezjistil namítanx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučen í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházxx
xxxxxxxx xxxxxx xx
x xxxx xxx xxx xxxx xxxx