II. ÚS 326/01

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (5)
xxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx
 
 
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx Plzeňský kraj, zastoupeného hejtmanem MUDr. P. Z. a 2) Zastupitelstvo Plzeňského kraje, oba právně zastoupeni advokátem JUDr. P. R., o ústavní stížnoxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx
 
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 29. 5. 2001, podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. c) a d) Ústavy ČR, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedexxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx a nakládání s nemovitým majetkem dle ustanovení § 19 odst. 1 zák. č. 129/2000 Sb. (tj. body 2, 3 a 4). Uvedeným rozhodnutím MŠMT podle § 1 odst. 1 a 2 zákoxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxodaří předškolní zařízení, školy a školská zařízení, které byly zařazeny v síti předškolních zařízení, škol a školských zařízení ke dni 1. 9. 2000 a jsox xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxí do působnosti stěžovatelky. Zároveň MŠMT stanovilo s odvoláním na ustanovení § 19 zák. č. 129/2000 Sb., o krajích, některé podmínky pro další nakládxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xR, a omezilo jeho možnost toto právo plně realizovat. Z tohoto důvodu také odporuje ústavnímu zákonu č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samospxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xhráněné čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), které nabyl přechodem blíže specifikovaného majetku, neboť např. kraj jx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxstupuje spíše jako správce cizího majetku. V tom stěžovatel spatřuje rovněž porušení čl. 11 odst. 4 Listiny, podle něhož vyvlastnění nebo nucené omezxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxnek nerespektovalo zákon a jeho meze. Při omezení jeho vlastnického práva nebylo šetřeno podstaty a smyslu základních práv. Dále také tvrdí, že jde o roxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxo zákona je hospodaření s majetkem kraje v jeho samostatné působnosti. Součástí předmětného rozhodnutí je i omezení výkonu vlastnických práv ve formě xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx přechodu movitých věcí, práv a nemovitostí na kraj vyhradit si podmínky pro další hospodaření a nakládání s tímto majetkem.
Stěžovatel rovněž uvádxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxudního řádu (dále jen "o.s.ř."), kterou proto podal k Vrchnímu soudu v Praze.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a, aniž by se jakkoli zabývax xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxě zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxížnost nepřípustná.
V souzené věci podal stěžovatel ústavní stížnost za situace, kdy, jak sám uvádí, zároveň podal proti v záhlaví označenému rozxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx veřejné správy, jimiž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob (§ 244 odst. 1 o.s.ř.). V daném přxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxva nebo povinnosti právnické osoby (Plzeňského kraje). Proto Ústavní soud usuzuje, že stěžovatel podal ústavní stížnost, byť dosud všechny procesní xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Dospěl ovšem k závěru, že pxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xe nutno vyčerpat všechny procesní prostředky k ochraně práva. Každou takovou výjimku je proto nutno interpretovat restriktivním způsobem. Pojem "vyxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx usnesení sp. zn. I. ÚS 534/99 nebo sp. zn. I. ÚS 267/01, nepublikováno). Z porovnání citovaného ustanovení s § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod) je zřejmé, že citované ustanovení sice představuje výjimku z podmínxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxzhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoliv jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Koncepce specializovanxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xstavnosti (čl. 83 Ústavy). Je proto sice součástí soudní moci, nicméně zřetelně oddělen od soustavy obecných soudů. Jeho úkolem ve vztahu k obecným soxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxonce jiných hledisek. Nezbytný předpoklad pro to, aby Ústavní soud tuto svoji ústavní maximu mohl náležitě plnit, proto představuje ukončení přezkouxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxdovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Stav "dvojkolejnosti" v řízení, kdy by stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly přísxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx následující procesní okolnost. Jestliže by totiž Ústavní soud připustil existenci souběžných řízení o ústavní stížnosti a o podaném opravném prostřxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xu vyhověno, byl by stěžovatel nucen změnit (tj. rozšířit) svoji původní ústavní stížnost i o návrh na zrušení tohoto nového rozhodnutí. Ústavní soud by xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxd by změna návrhu připuštěna nebyla, nebo pokud by stěžovatel svůj původní návrh ve výše uvedeném smyslu nezměnil, musela by být ústavní stížnost odmítxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xdporuje principu právní jistoty (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 219/96, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, str. 563).
Na základě uvedených úvah, se xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxstup podle citovaného ustanovení je možný pouze tehdy, jestliže stěžovatel nevyužije všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a v důsledku toxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxvní stížnosti podá k ochraně svého práva i jiný přípustný procesní prostředek, o němž není dosud rozhodnuto. To se stalo právě v souzené věci.
Přestoxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxše uvedených důvodů nucen učinit závěr, že postup podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze použít.
Proto xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx x82/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21x xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx