III. ÚS 329/04

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (5)
xxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx
 
 
xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxetského, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. A. V., advokátkou proti roxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxx xxxxé republiky- Finančního ředitelství hl. m. Prahy a 3. České republiky - Ministerstva financí jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost xx xxxxxx x
 
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti uvedeným vedlejším účastníkům o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Má za to, že vydáním napadxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xostupem zakotvených v čl. 36 odst. 1, 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel spatřuje porušení svých prxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx v tom, že soud jeho žalobu zamítl z důvodů, které nebyly tvrzeny nebo předpokládány v řízení ani jednou ze stran - tedy k nim žádný z účastníků nemohl uplatxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxx x xx xx x. Stěžovatel poukazuje na právní závěry Ústavního soudu učiněné v nálezu, sp. zn. III. ÚS 619/2000 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 2001, svx xxx xx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx00). Stěžovatel napadá rovněž právní závěry učiněné v rozhodnutí ohledně pasivní legitimace prvního a druhého žalovaného (1. a 2. vedlejšího účastníxxx x xxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xýklad považuje stěžovatel za ústavně nekonformní. Vzhledem k tomu, že se k těmto závěrům a k výše uvedeným skutečnostem neměl možnost v řízení vyjádřitx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxx xxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx tohoto soudu jako účastníka řízení, z nichž zjistil, že stěžovatel podal dne 24. března 2000 žalobu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx žaloby a svůj návrh doplnil (a posléze rozšířil), soud usnesením ze dne 15. dubna 2003, č. j. 4 C 481/2000-56, vyloučil jednotlivé nároky k samostatnému xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxm úředním postupem, a to v částce 660,- Kč jako škody, kterou stěžovatel utrpěl tím, že vynaložil náklady na právní zastoupení při podání stížnosti na chxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xgr. A. V., advokátkou, a to na základě řádné plné moci ze dne 18. listopadu 2003 (č. l. 85 spisu). V předmětné věci bylo nařízeno ústní jednání na den 16. únoxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxud zaslal vyrozumění o konání jednání s tím, že jeho účast u jednání není nezbytná (převzal dne 30. prosince 2003). Dne 9. února 2004 zaslal stěžovatel soxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxie dvou zpráv - jeho ošetřujícího lékaře a otorinolaryngologa. K nařízenému jednání se nedostavil ani žalobce, ani jeho právní zástupkyně, která však xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxbu vůči všem žalovaným zamítl a přiznal 1. a 3. žalovaným (1. a 3. vedlejšímu účastníku) náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžoxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx výši 60,- Kč a JUDr. G. nebylo možno vyslechnout, neboť zemřel. Dále žalovaný přes výzvu soudu nepředložil soudu souhlas s vyžádáním spisu Finančního úxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xx ř. a o následcích nesplnění výzvy soudu, učiněné při jednání konaném dne 18. listopadu 2003 a opětovnou písemnou výzvu, kterou osobně převzala dne 31. pxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxvody - a to, na prvním místě, že zde není dána pasivní legitimace 1. a 2. žalovaného. Pokud se žalobce domáhá náhrady způsobené nesprávným úředním postupxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x x x x xxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xalovaný. Na místě druhém, i vůči 3. žalovanému shledal žalobu nedůvodnou, neboť dospěl k závěru, že nesprávný úřední postup musí být především postupex xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxit průvodní chování či vystupování osoby, která úkon koná (viz. Doc. JUDr. Vladimír Mikule, CSc., část čtvrtá publikace Hendrych, D. a kol., správní prxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxí konaném dne 16. února 2004 byl stěžovatel toliko vyrozuměn s tím, že jeho účast nebyla nezbytná, a to v souladu s ust. § 115 odst. 1 o. s. ř., neboť byl v řízxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxx x xxx xxxxx x xx xx xx
xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxěru, že stížnost splňuje podmínky předepsané zákonem o Ústavním soudu [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxl, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxtel v ústavní stížnosti polemizuje s oprávněností procesního postupu soudu ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., podle nějž lze projednat a rozhoxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxcného soudu by bylo možno považovat za protiústavní pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěxxxx xxxx xx x xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxo stavu i výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud posuzujx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxu nedospěl.
Ústavní soud považuje za nutné poukázat na skutečnost, že stěžovatel byl v řízení řádně zastoupen advokátkou s plnou mocí pro celé řízeníx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxnům, které by jinak mohl činit stěžovatel a z podání založeného ve spisu na č. l. 98 (doručeno soudu dne 13. února 2004, do spisu bylo založeno až 16. února px xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxančního úřadu Praha 5. Právní zástupkyně stěžovatele, jak vyplývá z obsahu spisu, byla již při jednání dne 18. listopadu 2003 poučena dle ust. § 118 odstx x xx xx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxho úřadu. I přes urgence soudu tak neučinila ani ona, ani stěžovatel.
Ústavní soud v tomto ohledu konstatuje, že práva účastníka v řízení nejsou bezbřxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxních práv jinak, nebo právo na provedení jím navrhovaného důkazu za situace, kdy takový důkaz ani na opakovanou výzvu soudu nebyl předložen nebo jeho vyxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxavňuje k závěru, že tento zástupce bude a hodlá tato jeho práva hájit. Pokud tak nečiní, není povinností soudu, aby na jeho xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxi bránil nějaký závažný důvod v tom, aby se nařízeného jednání zúčastnila, příp. se z něj omluvila, ani to, aby před ním nebo při něm soudu předložila důkaxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxboť je zastoupen, a právě jeho zástupkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, není užití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednání bez jeho přítomnosti zásahex xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxstatovat o ohledně dalších tvrzení obsažených v ústavní stížnosti - a to i vzhledem k poučení, které se právní zástupkyni stěžovatele prokazatelně dosxxxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxi vzhledem k tvrzenému porušení čl. 36 odst. 3 Listiny. Soud své rozhodnutí řádným, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem, v souladu s principx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx a logicky přitom uvedl, jakými úvahami se řídil a jaká ustanovení právních předpisů použil. Vypořádal se se všemi skutkovými i právními aspekty věci, pxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxavní soud se ztotožňuje se závěrem obecného soudu o tom, že tvrzené jednání 1. žalovaného by jen těžko mohlo založit nárok stěžovatele na náhradu škody zxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx úvaze o jejím naplnění je tedy nutné vyjít ze závěrů soudní praxe a podpůrně i právní vědy. Soudní praxe přitom již velmi záhy dospěla k závěru, že jde o příxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxané ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 35/1977 občpráv.). Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že doručování písemnosti je postupem, ktexx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxo. Obecná část. 4. vydání. C. H. Beck, Praha 2001, str. 313 an.). Má však za to, že zde musí být dána i další charakteristika takového postupu - jeho nesprávxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxndrych, D. a kol.: op. cit; Holub. m. a kol.: Odpovědnost za škodu. Linde, Praha 2003, str. 383 an.). Tento postup, ať už jednáním nebo nečinností, však muxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxx xx xx xxxx xxxx xebo při jednání s ním 1. žalovaný vyjadřoval vulgárně, za takový postup, podléhající režimu čl. 36 odst. 3 Listiny, však bez dalšího označit nelze. Navxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x majetková újma vznikla stěžovateli až na základě jednání jeho samého v souvislosti s podáním stížnosti proti 1. žalovanému u jeho zaměstnavatele. Ústxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxv. zde rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 374/02 in: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 31, č. 24, C. H. Beck, Praha 2003, str. 349).
Ústavní soud tak mx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxzí v citovaných nálezech Ústavního soudu a rozhodnutí Nejvyššího soudu, zde nelze přisvědčit, neboť zde nešlo o totožnou procesní situaci.
Na záklaxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Bxxx xxx xxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx
xxxxxxxx xxxxxx
x