7 Afs 216/2006 - 63

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
x xxx xxxxxxxxxxx
xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu (žalobní bod), který nebyl žalobcem uplatněn.
II. Tento nesprávný postup kxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xízení (čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 36 odst. 1 s. ř. s.), neboť jim odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a práxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce Ing. T. R., protx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2006, č. j. 22 Ca 4/2005 - 32, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2006, č. j. 22 Ca 4/2005 – 32, se zrušuje a věc s e x x x x x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
x x x x x x x x x xx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x. R. (dále jen "účastník řízení“) rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství v Ostravě (dále jen "stěžovatel“) ze dne 1. 11. 2004, č. j. 16247/110/2xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxx/398921/2547, o dodatečném stanovení daně z příjmů fyzických osob za rok 1995 ve výši 2 736 960 Kč, a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. Krajský soux x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxplatků“) v souladu s právními názory vyslovenými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 5 Afs 42/2004 - 61. Po tomto vyhodnocení xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxivní lhůty stanovené v ustanovení § 47 zákona o správě daní a poplatků.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvoxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxt. 2 zákona o správě daní a poplatků, protože v rozporu se zákonem dovodil, že správní orgány v řízení neučinily žádné úkony, které by mohly přerušit běh pxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx, ale v zájmu zachování právní jistoty omezuje horní hranici prodlužované lhůty délkou 10 let. Správce daně však v řízení vedeném s účastníkem řízení učxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxdnání za účelem spolehlivého zjištění skutkového stavu věci, dále protokol sepsaný s účastníkem řízení dne 10. 3. 2004, č. j. 33422/04/398931/6093, jxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxdků E. P. a F. M., které provedl Slovenský daňový úřad Sladkovičovo. V souladu se zákonem pak bylo i rozhodnutí ve věci samé a v něm vyslovený právní názor o xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xaní a poplatků krajským soudem lze dovodit i z jeho nesprávné úvahy, že rozhodnutí o stanovení daně musí být nejen vydáno, ale i jím stanovená daň musí být xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxz výslovné zákonné úpravy a tento závěr nevyplývá ani nepřímo ze žádného ustanovení zákona. Nelze proto jakkoliv dovozovat, že by rozhodnutí v uvedené xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxm správce daně, jímž je stanoven základ daně a daň, dochází k němu vydáním platebního výměru a ten nabývá účinnosti doručením daňovému subjektu (§ 32 odsxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxt, případně se ho vzdá či jej vezme zpět. Za současné právní úpravy proto nelze v souladu se zákonem dojít k právnímu závěru vyslovenému krajským soudem, xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxudem v předmětné věci je tudíž nepřípustně zužující. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxím § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, přičemž sám shledal vadu uvedenou v odst. 3 citxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxhal zrušení rozhodnutí stěžovatele ze dne 1. 11. 2004, č. j. 16247/110/2003, neboť měl zato, že bylo vydáno v rozporu se zákonem. Nezákonnost napadenéhx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xředpisů, (dále jen "zákon o daních z příjmů“), v nesprávném posouzení důkazního břemene daňového subjektu i správce daně, v nevyužití všech důkazních xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxazy byly nesprávně hodnoceny a nebylo prokázáno, že se jednalo o simulované úkony, a v nerespektování právního názoru vyjádřeného v předešlém zrušujíxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxné správní rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, a je proto v souladu se zákonem.
Podle ustanovení § 75 odstx x xxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xxx xxxx xxplývá, že soudní řízení správní je striktně založeno na dispoziční zásadě. Tato zásada se promítá i do ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., které ukláxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxžuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Rozsah napadení správního rozhodnutí a uvedení důvodů totiž znamená povinnost žaxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxst správního soudu je pak omezena právě takto vymezeným rámcem soudního přezkumu, nejde-li o rozhodnutí nicotné. Absence nebo nedostatek tvrzení žalxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxu).
Nejvyšší správní soud již dříve zaujal stanovisko k otázce rozsahu přezkumné činnosti správního soudu. Tak například v rozsudku ze dne 17. 3. 200xx xx xx x xxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxěřit, nemohl se soud otázkou této
prekluze
zabývat, a to ani z úřední povinnosti“. Totožný závěr lze dovodit (za použití důkazu opaku) též z rozsudku ze xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxtí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona (§ 75 odst. 2 s. ř. s.xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxu rozhodnutí soudu, který žalobce v žalobě formuloval“. V tomto směru lze poukázat i na předchozí judikaturu vrchních soudů, např. Vrchní soud v Praze, xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxu ustanovení § 249 odst. 2 o. s. ř. může správní rozhodnutí přezkoumat pouze v rozsahu, v jakém je žalobou napadeno, tedy pouze z hlediska důvodů a tvrzení xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxoumání rozhodnutí jen v tomto směru, nejde-li ovšem o vady rozhodnutí, způsobující jeho nicotnost, k níž soud musí hledět z povinnosti úřední“. Otázkox xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxx xxx x0. 2007, sp. zn. 9 Afs 86/2007, mimo jiné uvedl, že "k zániku práva vyměřit či doměřit daň ve smyslu ustanovení § 47 zákona o správě daní a poplatků krajský sxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxně účastníkovi řízení došlo až po uplynutí prekluzívní lhůty ve smyslu ustanovení § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. Z obsahu žaloby však nevypxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xx xxxynutí prekluzívní lhůty ve smyslu ustanovení § 47 zákona o správě daní a poplatků, natož proti vyměření pravomocnému. Krajský soud tak napadeným rozsuxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxutí a v jejich mezích poté posuzovat zákonnost tohoto správního aktu. S ohledem na výše uvedené by popření principu obsaženého v ustanovení § 75 odst. 2 vxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx zasáhl do práva stěžovatele na rovné postavení účastníků řízení (čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 36 odst. 1 s. ř. xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxávní otázce, kterou, ač nebyla namítána v žalobě, vzal krajský soud za rozhodnou pro zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud proto pochybil, když xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxcem uplatněn. Zvolený postup krajského soudu v předmětné věci je proto nepřípustný, a je třeba ho považovat za jinou vadu řízení před soudem, která můžex x x xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, i když stěžovatel v kasační stížnosti nevznesl námitku o porušení ustanovení § 75 odst. 2x xxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxi, bylo-li řízení zmatečné nebo zatíženo vadou, která mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xx xízení před krajským soudem zatíženo vadou (porušení ustanovení § 75 odst. 2 věty první s. ř. s.), která mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí o věci samx xx xxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxy.
Z důvodu výše uvedeného Nejvyšší správní soud (§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.) napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k daxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx
x xxxxx xxxxxx xxxx xa krajském soudu, aby přezkoumal napadené správní rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů (důvodů), jak byly účastníkem řízení uplatněny v žalobě, a poté x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodxx x x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x x x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx dne 14. února 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu
Zpět na text

Související dokumenty


Vlevo vyberte vztahy, o které máte zájem.