2/1993 Sb.

Listina základních práv a svobod: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxtěch
Šimíček
Tomáš
Langášek
Ivo
Pospíšil
Hynek
Baňouch
Jiří
Baroš
Michal
Bobek
Petr
Jäger
Marian
Kokeš
Jan
Kyselx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxy, mezinárodní smlouvy a další prameny

ABGB
    Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (rakouský obecný zákoník občanský)
autorský zákon
    zákon č. 121/2xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx 
    x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx 
    xxrgerliches Gesetzbuch (německý občanský zákoník)
BVerfGE
    Bundesverfassungsgerichts Entscheidungen (Sbírka rozhodnutí Spolkového ústavního soxxxx
xxx xxxx xx
    xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx 
    xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxka Malíka, Jaroslava Ortmana, Jana Kalvody, lva Palkosky, 
    Karla Holomka a Ivany Janů na vydání usnesení, kterým Česká národní rada navrhuje Federálníxx
    xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx předpisů
Dodatkový protokol k Úmluvě
    Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních xxxxxxx 
    xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx 
xxx xx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx 
    x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx 
FS tisk 223
    Federální shromáždění ČSFR 1990-1992, VI. volební období, tisk č. 223: Návrh skupiny poslanců 
    FS ČSFR M. Benčíka, M. Borguľy, V. Danihela, Dx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx 
    xx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx 
    xxxxxxxxx xxxxxx x xxxladních právech a svobodách
FS tisk 330  
    Federální shromáždění ČSFR 1990-1992, VI. volební období, tisk č. 330: návrh Slovenskej 
    národnej rady na vydanxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xx xxxx xxx  
    xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx č. 331: návrh České národní rady 
    na přijetí ústavního zákona, kterým se vyhlašuje Listina lidských práv a svobod
FS tisk 392  
    Federální shromáždění ČSFx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx 
    xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxanie ústavného 
    zákona, ktorým sa vyhlasuje Listina základných práv a slobôd (tlač 330) a k návrhu 
    Českej národnej rady na vydanie ústavného zákona, ktxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx 
    x xxxxxx xxxxx xxxx 
xx 
    xxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxx xxxxx 
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxtství 
lázeňský zákon
    zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, 
    přírodních léčebných lázních a láxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx 
    xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
    xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xb., kterým se uvozuje 
    LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění 
    České a Slovenské Federativní Republiky, republikxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx 
    xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx 
    xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xepubliky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., kterým se mění 
    Listina základních práv a svobod
Listina EU 
    Listina základních práv Evropské unxx
xxxxxx  
    xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxx
    xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxitických právech, vyhlášený pod č. 120/1976 Sb.
o. s. ř.
    zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
obč. zák.
    zákon č. xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxdpisů
obch. zák.
    zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
petiční zákon
    zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním
Protokol čx x x xxxxxx
    xxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxx
    xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x ochraně národnostních menšin, vyhlášená pod č. 96/1998 Sb.
s. ř. s.
    zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
SES 
    Smlouxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx 
    xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx
xxxx
    xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxx xx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx znění pozdějších předpisů
stavební zákon
    zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), 
    ve znění pozdějších předpisů
xxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx 
    xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxedpisů.
tr. ř.
    zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
tr. zák.
    zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
    xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxx
    xxxxxxx xxxxx xx x/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
VDLP
    Všeobecná deklarace lidských práv
vodní zákon
    zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx 
    xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx 
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxi týrání, ve znění pozdějších předpisů
zákon o advokacii
    zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů
zákon o azylu
    zákon č. 325/19xx xxxx x xxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx 
    xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxx 
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x církvích a náboženských společnostech
    zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských 
    společností a o změně někxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx 
    xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx 
xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx společností státem
    zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, 
 ve znění pozdějších předpisů
zákon o xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx
    xxxxx xx 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů
zákon o matrikách, jménu a příjmení
    zákon č. 301/2000 Sb., o matrikáchx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
    xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, 
    ve znění pozdějších předpisů
zákon o ochraně přírody a krajiny 
    zákon č. 114/1992 Sb.x x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti
zákon o pedagogických pracovnících
    zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnícíxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
    xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxní pozdějších předpisů
zákon o politických stranách
    zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, 
    ve znění pozděxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx 
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx nebo náhradní služby a vojenských cvičení
    zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení 
    a o některých právních poxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxx  
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxdě
    zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku 
    (zákon o půdě), ve znění pozdějších předpisů
zákon o rodině
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx 
xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx znění pozdějších předpisů
zákon o shromažďování
    zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů
zákon o soudech a soudcích
    xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx 
    x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxzdějších předpisů
zákon o státní památkové péči
    zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů
zákon o ÚS
    zákon č. 182/199x xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxedpisů
zákon o vojácích z povolání
    zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů
zákon o výkonu trestu odnětí svobody
    zákxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
    xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxx
    xxxxx xx x93/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů 
zákon o vysokých školách
    zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalšícx xxxxxx 
    xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx k pozemku nebo ke stavbě 
    (zákon o vyvlastnění)
zákon o znalcích a tlumočnících
    zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších přexxxxx
xxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxdnikání (živnostenský zákon)


Instituce

CC       Conseil Constitutionnel (Ústavní rada Francouzské republiky)
ČNR      Česká národní rada
ES       Evropská společexxxxx
xxx      xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxx     xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx
xx       xxxxxxxx xxxx
xx       xxxxxxxxx xxxxxxxxxxí
ICC      Mezinárodní trestní soud
ICTR     Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu
ICTY     Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii 
MOP      Mezinárodnx xxxxxxxxxx xxxxx
xx       xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxx   xxxxxxxx xxxx xxx
xxx      xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxx      xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx       xxxx xxxxxx
SNR      Slovenská národní rada
SPS      Soud prvního stupně
SVS      Soud pro veřejnou službu
TK       Trybunal Konstytucyjny (Ústavní xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx 
xxxxx    xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx    xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxé uprchlíky na blízkém východě 
ÚS       Ústavní soud [České republiky]
ÚS ČSFR  Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky
VLP      Výbor pro lidská právx
xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxu tvrdit, že jde o práva univerzální, neboť se k nim alespoň
verbálně
hlásí státy OSN; konečně čl. 55 písm. c) Charty OSN, jakož i její preambule takový přxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxivizování" na národní úrovni v evropském kontextu nazývaná základní práva) jsou fundamentálním stavebním kamenem především pro utváření vztahu mezx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xak se postupně i v myslích jednotlivců usazovalo přesvědčení o tom, že výkon veškeré státní (veřejné) moci má být poměřován lidskými právy. Tato idea zaxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx, původ a koncepce lidských práv náleží k velkým tématům naší doby a fenoménem lidských práv se zabývá mnoho vědeckých disciplín (historie, filosofie, xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxilizací), jakož i v důsledku střetů "mainstreamové" domácí kultury s domácími subkulturami, s nimiž jsme v posledních desetiletích neustále konfronxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxelná a neporušitelná, má staletí trvající tradici, která čerpá z rozmanitých duchovně-kulturních, eticko-náboženských, politických a právních zdxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xráv není jednou provždy daný; mění se s dobou, a to v odpovědi na nové politické, technické, a široce pojímané společensko-kulturní výzvy. Původní triáxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxi lidských práv. Jádrem zůstávalo, že lidská práva náleží svým nositelům díky jejich lidské existenci, jež musí být vždy a všude chápána jako důstojná, xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx ve vztahu k moci ve formě "fundamental rights", "Grundrechte", "diritti fundamentali", "derechios fundamentales" atd. Ve své historii byla tato práxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxdských práv nenalézáme. Nalezneme zde však myšlenkové proudy, které jsou pro vývoj lidských práv významné. Tak sofistům vděčíme za myšlenku, dle kterx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxtě i Aristoteles odůvodňoval otroctví přirozenou nerovností mezi lidmi. Až stoikové (Zénón z Kitia, 3. stol. před Kr.) považovali lidi za rovnoprávné x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxsaře-filosofa Marca Aurelia byl zdůrazněn individualismus. Přesto tyto myšlenky nenašly přímé vyústění v lidských právech, která by dala základ uspxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx nejen přímo k myšlence lidské důstojnosti, nýbrž i k uznání schopnosti člověka ohledně svého sebeurčení, schopnosti k osobní svobodě a rovnosti všech xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxirozeného práva, které se stalo dalším dílčím zdrojem při pozdější artikulaci lidských práv.
Bylo-li přirozené právo v počáteční fázi křesťanstvx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxi proudy. Člověk je nyní chápán jako lidská bytost nadaná rozumem - tedy osoba. V roce 1589 učí hugenot Hugo Donellus, že právo na vlastní osobu zahrnuje pxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxincipu subsidiarity) postuluje rovnost všech lidí a suverenitu lidu. Panství, které produkuje moc, má spočívat na dobrovolném podrobení se moci, svoxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxt přirozená práva lidí nezcizitelná, každý státní suverén je má respektovat, a to proto, že jsou svázána s rozumnou podstatou člověka. Samuel Pufendorx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xespektovat všeobecné povinnosti, nesmějí ctihodného muže bezdůvodně urážet, zasahovat do jeho vlastnictví a proti jeho tělesné integritě. Pufendoxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxy Pufendorf uznává vrozená práva člověka, nerozpoznal ještě ten jejich účel (vlastnost), že vytvářejí kolem individua sféru, do které je státu (veřejxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxovolným, obecné blaho sledujícím omezením, která stanoví objektivní právo, které se bude odvíjet z práva přirozeného. O tom, co slouží obecnému blahux xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xskutečňování práv jednotlivců umožňující jejich svobodný rozvoj, účelem státu bylo zajištění bezpečnosti a blahobytu. Přirozená svoboda se v takto xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxm pro další vývoj ideje lidských práv měli angličtí státovědci a filosofové. John Milton (17. století), básník a státní sekretář Olivera Cromwella, prxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxa (natural rights), ta však měla mít platnost jen v přirozeném, předstátním stavu. Protože by však takový stav vedl k "
bellum
omnium
contra
omnes", muxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x diskusi spojené s Petition of Right z roku 1628 zdůrazňoval význam existence a platnosti "fundamental rights" Angličanů. Ti měli mít především právo nx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxdala práva jako vyrovnávající moment k prerogativům krále. Zákonný tvar získal její obsah až v
Habeas Corpus
Act z roku 1679, poté Declaration of Rightx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxletí) prohlásil základní práva (život, svoboda, vlastnictví) za platná a účinná i po uzavření společenské smlouvy, a tudíž uplatnitelná ve vztahu ke sxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x jiných velkých fenoménů, které dodnes zanechaly otisk v dějinách, nelze nalézt jednotné duchovně-historické kořeny lidských resp. základních právx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxtých korporativních práv a společně tvoří ideové dědictví, které je nerozdělitelnou směsí. Všechny tyto komponenty hrály svou roli při pozdější formxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxx x xřípadě zmíněných náboženských, mravních a filosofických kořenů "jen" o předchůdce základních práv, skrze které usilovaly stavy o omezení absolutní xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxnkový vývoj předchozích staletí. Přesto je třeba toto dědictví připomínat, a to při hledání rovnováhy a řešení konfliktu mezi svobodou a rovností a panxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx v Anglii) byly položeny nejdůležitější základy základním právům; vývoj v zemích střední Evropy, o jižní Evropě nemluvě, následoval až se značným odstxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx.1848, připomínající o dvě stě let starší anglickou Petition of Right). Vůdčí státovědci středoevropského regionu se spokojovali se vznášením mravnxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxuzskou revolucí, ve své právní filosofii zdůrazňoval mravní autonomii člověka (která mu umožňuje rozlišovat mezi dobrem a zlem) a rozlišoval mezi "vrxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx čest a svobodu projevu, je oním právem, které náleží každému v důsledku jeho lidství. Avšak tato vrozená práva ústí u Kanta do statusu občana, který je vyxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxdárné moci. I podle Kantova názoru (stejně jako o století staršího názoru Pufendorfova) zbývá člověku v případě nespravedlnosti vystěhovat se ze zeměx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx
Podobný přístup nalézáme i v Rakouské monarchii, a to v josefínském patentu z roku 1786, resp. v občanském zákoníku z roku 1796, který byl vyvrcholenxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x x xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxé společnosti neodkládají proto ani své přirozené povinnosti ani svá vrozená práva. Podle § 29 k nim náleží právo na zachování života a právo opatřovat sx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x x xx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxčanské společnosti a § 40 připouští svépomoc, jsou-li tato práva ohrožena tak, že vyžadují nutnou obranu. A konečně § 41 v zásadě stanovil, že práva lze oxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxxádějící pro "nevzdělané obyvatelstvo", jež jen svádí k nepokojům. Také pojem společnost měl odpadnout, neboť příliš připomínal "contractu sociali"x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxtající se do textu zákona, je a měla by být ovlivněna přirozenoprávně, avšak sám jeho výklad je již výkladem pozitivního práva, a proto se musí držet zákoxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxx x xxx xxylo jen něco málo přirozenoprávních stop - jako § 7, který přikazoval vyplňovat mezery "přirozenými právními principy", § 16 kantiánsky definující osxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxch práv
II.1 Virginský Bill of Rights a francouzská Deklarace práv člověka a občana
Kromě zmíněných přirozenoprávních pokusů na poli občanského prxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xtol. objevila práva lidí (úmyslně není užíváno označení lidská práva, neboť co do obsahu šlo o veskrze nejrůznější, pro současného čtenáře mnohdy až bixxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxrmulovaných základních práv je ve Virginii přijatý Bill of Rights (12. 6. 1776). Základní práva byla poprvé zaručena v ústavní, tj. nejvyšší rovině, doxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxddaných nastoupila ústavně zaručovaná práva každého, která byla snadno srozumitelná a prosaditelná proti moci státu. Idea základních práv společně x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxskurs na přelomu 18. a 19. století, probíhající zejména ve spojení s francouzskou revolucí, byl samozřejmě ovlivňován i děním v USA (uvádí se, že svou roxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx Jefferson). Ve Francii a s poměrně značným odstupem i v dalších, zejména středoevropských státech, stejně jako v USA, se projevovaly snahy o konstituoxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxrie Joseph Lafayette, když předložil návrh, aby společně s ústavou byla přijata jím zformulovaná Deklarace lidských práv. Ve své řeči připomněl, že plxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxvědčení, třeba ve slavnostní deklaraci uvést přirozená, nezcizitelná a svatá práva lidí tak, aby se tato deklarace dostala do zorného pole všech členů xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxkož i v jejich právní kvalitě, lze však mezi virginským Bill of Rights z roku 1776 a francouzskou Deklarací z roku 1789 nalézt významné rozdíly. Francouzxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx práva nepřevádí ještě do normativní, právně
konstitutivní
podoby, neboť francouzská Deklarace lidských a občanských práv z 26. 8., resp. z 3. 11. 178x xxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxoví: "Společnost, v níž nejsou garantována práva a v níž není provedena dělba moci, nemá ústavu." Z uvedeného vyplývá vysoká abstrakce Deklarace, kterx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx Francouzský politolog a sociolog Émile Boutmy (19. století) hodnotí Deklaraci takto: "Pro Francouze je Deklarace jen oratorní mistrovské dílo. Článxx xxx xxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxodnění svého rozhodnutí. Pro poučení celého světa píší Francouzi..." (citováno dle Stern; Becker, s. 6, podobně Unruh, s. 192).
Přesto měly a mají oxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxavněprávní vývoj má však přece jen větší relevanci Bill of Rights a další listiny práv a ústavy jednotlivých amerických států, neboť právě ony poprvé vyxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxch autorů a především bez oné přitažlivé síly francouzské Deklarace by se Evropa nenechala tak relativně rychle přesvědčit o síle idejí v ní obsaženýchx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxným kritériem pro zákonodárce, x xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxretizaci, provedenou zákony.
II.2 Meziválečné období
Tento stav platil jak podle Ústavní Listiny Československé republiky, tak např. i podle Vxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxici.
Ani dobové právní teorie (pozitivismus, normativismus či reine Rechtslehre) ideji, a tím méně přímému uplatnění základních práv nebyly naklxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xx které právo nezasahuje. Chování, které není právem zakázáno či přikázáno (není obsahem právní povinnosti), je dle Kelsena člověku "dovoleno" (volnoxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx kvalifikovaný nárok na nezávislost na státě (svobodu), nebo na to, aby stát něco opomenul, jak nazývá se toto domnělé subjektivní právo podle obdoby náxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxtní moc ve prospěch prvně jmenovaných je sice historicky vysvětlitelné, avšak normativně nesprávné, neboť platí, že státní moc může jen to, co jí povolx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxodit mnoho škod. Podle Weyra také zákonodárce může ústavně zaručené svobody omezovat, ba je i zrušit, dodrží-li přitom postup ústavně předvídaný. Konxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xákladním právům a označuje je za monology zákonodárcovy, které nejsou schopny založit jednotlivci subjektivní právo. Velký vliv měla stále francouzxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xeho lidství, nesouhlasila s tím, že mu nemohou být odňata a že existují nezávisle na státu a před státem. Naopak. "Na základní práva občanská nahlíží se jxx xxxx xx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxci a nikoliv z přirozenosti člověka." - říká např. Jaroslav Krejčí v práci Základní práva občanská a rovnost před zákonem (citace v tomto odstavci dle Waxxxxxxxx xx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx
x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xe středoevropském prostoru došlo po druhé světové válce, a to překvapivě v poraženém Německu, resp. v té jeho části, z níž vznikla SRN, a to v souvislosti x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxch americká součást. Německé ústavodárce vybavili na cestě k přijetí ústavy tzv. "frankfurtskými dokumenty", přičemž z protokolu č. 1 vyplývá, že byl xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxávem, které bude nadále zavazovat nejen veřejnou správu a soudnictví, nýbrž i samotného zákonodárce.
x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx se mj. uvádí, že byl-li ve Výmarské republice skrze formulaci základních práv a základních povinností učiněn pokus vytvořit základní obrysy společenxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx o příštím vývoji. Svůj úkol viděli tvůrci GG ve zformulování základních práv ve smyslu starých, klasických základních práv. Po období naprostého pohrxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxní starých základních práv a svobod. V základních právech je definován vztah jednotlivce ke státu, neboť právě ona stanoví všemocné státní moci hranicxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxedem k novým dobovým poměrům, nově zformulovat tak, aby byla otevřená k reakci na další vývoj. Výslovně bylo uznáno, že historie základních práv je histxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxůběhu nacistické minulosti. Z výmarské ústavy byl přenesen demokratický pojem svobody v tom smyslu, že byla zformulována práva, která umožňují účast xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xákladních práv a svobod
S projednáním návrhu ústavního zákona Listiny základních práv a svobod bylo započato na 11. společné schůzi Sněmovny lidu a xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xávrh v takovém pojetí, jež odpovídalo tomu, jak jej dopracovaly republikové národní rady, které předložily své návrhy (tisky 330 a 331 a společná zprávx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xterý v úvodu připomenul jak duchovní zdroje (výslovně Magna
Charta
), tak první "zpozitivizovanou" podobu základních práv (Prohlášení nezávislostixx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xrobíhala výhradně v Parlamentu, veřejnost nedostala příležitost k návrhu Listiny diskutovat. Tento fakt byl patrně mj. ovlivněn tím, že zdaleka a téxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx, vyplynulo, že původně bylo zamýšleno vypracování širokého návrhu experty, který měl být přijat již 17. listopadu 1990. Komise pro přípravu ústavy ČSxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxzor expertů potud, že je třeba přijmout i práva v sociální oblasti, která Úmluva neobsahuje. xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxskému pandánu. Návrh neobsahoval žádné základní povinnosti, neboť ty musí formulovat až zákonodárce a tvoří meze základních práv. Sociální práva mělx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxedstavila předsedkyně ČNR, Dagmar Burešová, se od slovenského návrhu významně obsahově lišil, na což v podrobnostech upozornila. Dále uvedla, že ve sxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxčný, že příští republikové ústavy by měly mít možnost jej samostatně rozšířit, ale neměly by jej omezovat či zúžit. Burešová uvedla: "Úprava práv a svobxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxšením jiných ústavních problémů, do jejichž komplexu patří. Právě v této oblasti napáchal totiž totalitní režim nejvíce škod. Práva a svobody pouze foxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxny. Místo toho pověřil sám sebe, aby pečoval o uplatňování práv, která měla směřovat k omezování státní moci i k vymezení hranic, jež nesměla překročit. xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xteří je uplatňovali. Umožňovalo to takový režim, při němž poskytnutí práv záleželo pouze na libovůli státu, který byl tím, kdo rozhodoval, komu budou pxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxký reálný význam, neboť se začíná tvořit tam, kde je potřeba nejnaléhavější. Dále v diskusi přidala další následující a velmi důležitý aspekt, který se xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx jde o to, aby se tato práva stala přímo vynutitelná. Pokud jde o základní lidská a politická práva, měla by být přímo vynutitelná, pokud jde o ostatní, v mexxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxější místopředseda federálního ÚS a poté soudce českého ÚS). Ve svém přednesu se snažil mírnit rozdíly mezi návrhy národních rad a následné zásahy Ústaxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxl: "Moci ve státu, který je Listinou deklarovaný jako demokratický, jsou položeny meze, které státem nesmí být překročeny, když i volnost jednání jedxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx z jejího čtvrtého článku. Stát se má ovšem ke svým občanům - pokud výslovně není stanoveno jinak - jako např. v hlavě čtvrté listiny, chovat neutrálně. To xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx ideologií, ať již politickou nebo náboženskou, neboť porušení této zásady je prvním krokem k tomu, aby se státu se všemi nedobrými důsledky zmocnila urxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxíc jedny, současně potlačuje druhé. Ve svých důsledcích pak rovnost mezi lidmi porušuje vždy. Ať chce či nechce, nemůže nedospět k bodu, kdy tato práva a xxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxdu promluvil poslanec Ernest Valko (později předseda ÚS ČSFR). Po dlouhé rozpravě a mnoha pozměňovacích návrzích, z nichž nakonec bylo přijato jen pětx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx Sněmovně národů (7 se zdrželo a část maďarských poslanců opustila zasedací sál) a 54 hlasy českých poslanců ve Sněmovně národů (5 se zdrželo). Účinnostx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxna dostala v souvislosti s rozpadem federace. Při tvorbě nové české ústavy byly vedeny spory o její včlenění do textu ústavy, které měly ideologický poxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxoliv však výslovně jako ústavní zákon, což je vskutku negativní vizitkou tehdejší politické scény, resp. tehdy v ní dominujících politických sil. Přexxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
Zbývá dodat, že Listina byla měněna pouze jedenkrát, a to ústavním zákonem č. 162/1998 Sb., který prodloužil lhůtu pro zadržení. Další pokusy o dopxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx aby mohlo dojít k předání českých občanů mezinárodnímu trestnímu soudu za účelem trestního postihu, stanovila-li by tak mezinárodní smlouva) nebyly xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxetí zákona, který by stanovil která základní práva a v jakém rozsahu lze v souladu s Listinou omezit, resp. jaké povinnosti lze uložit. Sama Listina, rexxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxých mimořádných stavů (na rozdíl od Úmluvy - čl. 15 nebo MPOPP - čl. 4).
III. Teorie a funkce základních práv
III.1 Teorie základních práv
Formulaxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxuzulí" či právních principů, které si navzájem zhusta odporují (svoboda projevu v. právo na osobní čest či dobrou pověst) a v konkrétních věcech se také xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxofie zastávané interpretem je třeba samozřejmě předpokládat. Bude se projevovat v kladení důrazů na jeden z kolidujících principů. Ústavní soudce přx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xterá má však velmi zúžený aplikační dopad, neboť je těsně navázána na skutkový stav dané věci.
Je zřejmé, že klasické interpretační instrumentáriux xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx i poptávka po "správné" teorii základních práv, neboť již tehdy si tamní právní věda povšimla toho, že samotné klasické interpretační metody nejsou zpxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xbjeven resp. pojmenován problém multifunkcionality základních práv (viz níže). Významný státovědec a někdejší spolkový ústavní soudce Ernst-Wolfxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxými slovy - tyto teorie vyjadřují i různá politicko filosofická východiska, s nimiž lze přistoupit k interpretaci základních práv, potažmo ústavy. Jdx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxdnotovou teorii a (d) demokraticko-funkcionální teorii základních práv a konečně (e) teorii základních práv v sociálním státu. Böckenförde dokazujxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxlkách, nýbrž jde o zásadní rozdíly v obsahu ústavních "norem". Později naznačené Böckenfördeho teorie vytlačila nauka o funkcích základních práv, ktxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxávní a objektivně-právní dimenze základních práv jako jejich dvě hlavní funkce
Především je třeba konstatovat, že soudobý koncept materiálního pxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xráv. Původně byla uznávána jen obranná subjektivně-právní funkce základních práv, která odráží, Jellinekovou terminologií řečeno,
status
negatixxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx funkce základních práv), jenž charakterizuje jeho vztah s veřejnou mocí tak, že veřejná moc je přímo z ústavního pořádku vázána základními právy, kterx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx základních práv začíná však poněkud blednout a ustupuje později nalezené objektivně-právní xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxvě skrze ně se vyjevuje fundamentální obsah základních práv, byť je možné ony naznačené vrstvy dále subtilněji dělit (R. Alexy píše o svazku základněprxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxjí chování veřejné moci při výkonu zákonodárství, exekutivní moci i soudnictví. Tato hodnotová kritéria mají kořeny především v tom kterém historickx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xroudy.
III.2.2 Obranná funkce základních práv
Tato funkce základních práv slouží k zajištění svobodné sféry jednotlivce před zásahy ze strany vxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx této jednotlivcovy sféry. Zajišťuje jednotlivci a jím vytvářeným právnickým osobám (právnickým osobám soukromého práva) tu životní oblast, v níž je xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxi ji jistí především právo (svoboda) na soukromí, které Listina kazuisticky rozdrobila do několika ustanovení, chránících různé aspekty svobody soxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxenášených zpráv - čl. 13).
Veřejná moc nesmí do této autonomní soukromé sféry jednotlivce vstupovat, a pokud tak učiní, slouží postiženému subjektx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxu, který, je-li to nutné, je uplatnitelný soudně, a není-li mu vyhověno, pak jej lze uplatnit pomocí ústavní stížnosti.
Obranná funkce základních pxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxbrž působí i proti zprostředkovanému zásahu do základních práv, který nabývá v moderním intervenčním státu rozmanité podoby. Obranná funkce základnxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxeli základního práva způsobena újma. Stanovení kritérií pro určení, zda již došlo k porušení základního práva nebo ještě nikoliv, je věcí judikatury. xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxematika je řešena v té části nauky, která se zabývá omezením základních práv (viz níže).
III.2.3 Objektivně-právní funkce základních práv
Zatímxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxadních práv se zasloužil německý Spolkový ústavní soud [v proslulém Lüth Urteil, 1 BvR 400/51, BVerfGE 7, 198, (205)]. Někteří autoři považují tuto funxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxy svázána s porušením základního práva. Objektivně-právní funkce základních práv vychází z předpokladu, že z katalogu základních práv obsaženého v úxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx cenné statky i pro společnost; ochrana života, tělesné integrity, vlastnictví, plurality názorů, ale dokonce i osobní cti jsou v tomto směru důležitéx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxtový řád daného společenství. Státu náleží odpovědnost za udržení tohoto hodnotového systému, jakož i za dodržení jednotlivých abstraktních hodnot x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxce základních práv, přičemž práva sama jsou výronem lidské přirozenosti.
Část teorie popisuje objektivní funkci základních práv jako odvrácenou xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxním vymezení prostoru pro jednání a úvahy státu (veřejné moci), resp. základní práva v této dimenzi působí jako negativní kompetenční normy.
Popisxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxI.2.3.1 Institucionální garance
V tomto případě jde o nejstarší formu objektivně-právního obsahu, původně se vztahujícího k vyjádření základníxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx i v ústavním právu). Může jít o nezávislé soudnictví, samosprávu, ale také o vlastnictví, rodinu, jakož i o bezplatnou zdravotní péči poskytovanou z vexxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxovány a atakovány, mají institucionální garance chránit určité instituty a historicky se vyvinuvší uspořádání určitých vztahů, z něhož lze dovodit oxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxi k práci, bezplatná zdravotní péče z veřejného pojištění atd.). Jinak řečeno institucionální garancí rozumí evropská právní věda ústavněprávní zárxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xx rozhodl je ochránit před změnami ze strany prostého zákonodárce, a to v ústavním pořádkem stanoveném rozsahu, který vyjadřuje jejich samotnou podstaxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxeré ze svrchu uvedených oblastí života tak, aby tento řád zůstal zachován co do struktury a funkce.
Institucionální xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxější je ochrana ve vztahu proti zákonodárci. Garantovaný institut může zákonodárce blíže upravit, nesmí jej však z právního řádu odstranit ani narušix xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x1 BvL 24/78). Zde je ovšem namístě dodat, že institucionální garance může být spatřována i v záruce klasických základních práv (např. vlastnictví). Ač xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxs. Lze také dovodit, že bez zákonné úpravy by nebyly určité instituty vůbec realizovatelné. Tak např. právo nabývat, užívat či dědit vlastnictví k věci xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx
Od padesátých let se v německé jurisprudenci týkající se základních práv diskutovalo o tom, zda a jak dalece působí základní práva v soukromém právu. Byxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxálních vztazích) základních práv. Jde tedy o otázku působení základních práv ve vztazích civilněprávních, v nichž mají jejich účastníci rovné postavxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxle této teorie by základní práva měla přímo zavazovat soukromé subjekty právních vztahů) a zprostředkovaným či nepřímým Drittwirkung (kdy tato teorix xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxledně jmenovaná teorie zprostředkovaného působení základních práv v soukromém právu následně převážila.
Považuje se za samozřejmé, že základní xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxých v ústavním pořádku. Zpravidla k tomu dochází, a pokud zákonodárce vybočí, nastupuje ústavně konformní výklad zákonné normy; není-li možný, přichxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xráv do soukromého práva, přičemž je ovšem třeba dodat, že stejným způsobem vyzařují základní práva i do jiných částí právního řádu.
Vlastní působenx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxitelné se základními právy. V takovém případě je třeba dbát toho, že proti sobě stojí dva soukromé subjekty nadané základními právy, jejichž soukromé sxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdů aplikující civilně-právní normu nespočívá na zásadně nesprávném vyhodnocení významu základních práv (jejich přehlédnutí), resp. zkoumá, zda sáx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxd obecnými soudy, resp. nerozhoduje o stejném předmětu řízení, o němž rozhodovaly xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
x vyzařováním základních práv je úzce spojena ochranná funkce (dimenze) základních práv, jejíž význam stále roste. Část nauky považuje vyzařování zákxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxektivně-právní funkce základních práv odůvodňuje povinnost státu poskytovat základním právům ochranu. Stát má proto povinnost chránit základní prxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx přijetím různých forem reglementací, např. zavedením povolení k výkonu určitých činností nebo jejich oznámení, anebo organizačními příkazy pro výkxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxních norem.
Historicky první rozhodnutí přiznávající základním právům ochrannou funkci, přijaté v prostředí demokratického ústavního státu, bxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxx xx xx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xána z děla. V tomto rozhodnutí byla poprvé stanovena povinnost státu k ochraně života (nenarozeného dítěte), přičemž ona ochranná povinnost byla prohxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxu důstojnost, která však má v německé ústavě specifické, ve smyslu výsadní a za žádných okolností neporušitelné postavení).
Tato nová dimenze záklxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxy ji akceptovaly národní ústavní soudy a převzal ji především i ESLP, jakož i ESD (blokáda brennerské dálnice demonstranty) a rovněž Listina EU v čl. 51 oxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxe základních práv.
Za bázi povinnosti k ochraně základních práv je považována funkce základních práv v jejich dimenzi hodnotového rozhodnutí ústaxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxa vztahovat k samotnému pojetí jednotlivce v ústavním pořádku (lidská bytost nadaná důstojností a rovná se všemi ostatními osobami v právech a svobodáxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxčovány charakterem jednotlivých základních práv. Čím těsněji je právo navázáno na samotnou podstatu lidství, tím intenzivnější ochrana je zpravidlx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxodárce přijmout trestněprávní normy, jež umožňují nejtěžší xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxh, stávají svobodu omezujícími reglementacemi, ačkoliv jejich původní účel má spočívat v zajištění svobody. Zmíněný názor byl rovněž podporován argxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx zákony s určitým obsahem, a tak se narušuje dělba moci. Zmíněné kritické hlasy však byly oslyšeny, neboť v moderním (postmoderním) technikou a technolxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxána jen na jejich obrannou funkci. Uplatnění naznačených kritických názorů by rovněž vedlo k tomu, že základní práva by už nemohla být chápána jako závaxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxdli vskutku plnohodnotný život, jenž by nebyl realizovatelný bez aktivního jednání státu. Proto je zapotřebí aprobovat ochrannou funkci základních xxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxe. Tato změna je jen zdánlivě paradoxní, vezmeme-li v úvahu, že ideu základních práv lze uskutečnit jen v ústavním státu, neboť základní práva potřebujx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx, je základní povinností státu chránit vnitřní i vnější bezpečnost svého obyvatelstva, a tak vlastně chránit každého jednotlivce. Ochranná povinnosx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx Vliv základních práv na existenci a podobu procesní úpravy
Spojení základních práv s nároky na procesní úpravu popř. organizaci orgánů veřejné mocxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xi zefektivnění ochrany materiálních základních práv skrze procesní úpravu nebo organizační opatření rozhodujícího orgánu. Jinými slovy jde o posouxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxjící provést nebo ukončit řízení, v němž bude možno ochránit i ono právo, resp. zda z materiálních základních práv lze dovodit odpovídající právo jednoxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxovlivňují jen podobu hmotného práva, nýbrž jsou zároveň referenčním kritériem pro posouzení efektivity normou vytvořené organizace, stejně jako prxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xákladních práv s jejich procesním uplatněním než tomu je při izolované interpretaci a následné aplikaci samotných základních práv procesních (či spíxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xraxe nejenže vede k hypertrofii a funkčnímu osamostatnění procesního ústavního práva (což je přístup, který poměrně věrně kopíruje jinak právem kritxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx právům, která by reflektovala diferencované procesní požadavky k jejich efektivní ochraně. Proto je třeba považovat za věcně adekvátní názor, dle něxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxáv (jako jeden z výkladových postupů při nalézání jejich ochrany hodného obsahu) totiž vyžaduje i jejich věcnému obsahu odpovídající procesní, popř. x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xrávem, ať už se projevuje v jakékoliv funkci. Je třeba dodat, že v daném případě nejde o ochranu základních práv proti státu (veřejné moci), nýbrž tuto ocxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxa spočívající v nároku na plnění (
status
positivus)
Obecně lze říci, že jde o otázku sociální
interpretace
základních práv, která vychází z idejex xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx z faktu, že stát deklarováním práv v ústavním pořádku zároveň zaručil, že tato práva budou moci být plně realizována co největším počtem jednotlivců, a xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xají-li jejich nositelé i prostředky k tomu, aby je mohly realizovat, se promítlo např. do Výmarské ústavy zformulováním poměrně široké palety sociálnxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxěřování státu, nikoliv za subjektivní základní práva (někteří autoři dnes hovoří v takových případech o základních právech s odloženým účinkem, respx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxbrž
klauzule
objektivního ústavního práva, která obsahuje normativní princip sociální státnosti.
Počínaje sedmdesátými léty, tj. od období nexxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxjící nároku na plnění ve vztahu k veřejné moci. Vcelku jednoznačná je odpověď tam, kde jsou ve hře ústavně upravená sociální a kulturní práva resp. spíše xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx, musí stanovit zákonem jejich rozsah, jakož i způsob jejich uplatnění. V případě shora nastolené otázky se však jedná o jinou situaci. Jde o ta základní xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx x x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxpovídající právu na plnění, resp. tzv. právu na účast (např. o princip rovnosti se opírající právo na přístup ke vzdělání xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx, který se může v určitých případech projevit tak intenzivně, že z něj lze zformulovat přímo nárok.
Podobně jako základní práva v podobě institucionxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxit jednotlivcům prostor pro to, aby svá práva a svobody mohli reálně uskutečňovat. Takový obsah práv podléhá samozřejmě výhradě toho, co je ekonomicky xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xákladem z lidské důstojnosti vycházející filosofie humanismu, na kterém je vystavěna euro-atlantická civilizace a z něhož vyrůstala i původní idea čxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxmálním limitům. Civilizačně "nepodkročitelný" práh musí tvořit otázky spojené s lidskou důstojností. Při posuzování sociálních otázek je třeba vždx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxdně koncipované v jeho obranné funkci, může dostat skrze svou objektivně-právní dimenzi i podobu subjektivního práva na plnění. Hranice, kterou vytvxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxípadech, kdy Listina výslovně garantuje určitá sociální práva (byť i "jen" v podobě sociálních garancí), je povinností zákonodárce zformulovat jejxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxou důstojností, jejíž zajištění je účelem práv.
K právům na účast v širším smyslu bývají přiřazována práva, která se, obecně řečeno, týkají účasti (xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx. V těchto případech jsou sice povolány k činnosti státu státní instituce, avšak nejde o skutečnou účast na konkrétním plnění ze strany státu. Jde o specxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxace)
IV.1 Skutkové podstaty základních práv
Nepřesně řečeno, právní "normy" obsahující základní práva zaručují určité právní pozice a právní staxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xákladních práv zvláštní oblast ochrany a ta pokrývá jejich určité chování (jednání), nebo zajišťuje jejich určité pozice v různých životních situacíxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxo o materiální substanci základních práv. Personální stránka oblasti chráněné základními právy je definována oprávněním k základním právům (viz nížxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx představují různá možná omezení xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xapidárně a krátce. Tak je tomu např. u práva na život, na nedotknutelnost osoby, u osobnostních práv, práva na soukromý a rodinný život, na svobodu projexx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxových okolností se tak pod ochranu skutkovou podstatou základního práva dostávají často i normativní kritéria, jako je tomu v případě vlastnictví, záxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxé podstaty základních práv jsou zpravidla a záměrně ponechány jako otevřené, ba neúplné, a to z důvodu jejich efektivního uplatňování. Vytvářejí tak vxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx pak odráží jak měnící se skutkové okolnosti v konkrétních věcech, v nichž se má základní právo uplatnit, tak i jim adekvátní dotváření materiálního obsxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxhým označením jednoho právního statku, neboť jeho skutkovou podstatu definují i další znaky, k nimž samozřejmě náleží i ty, které tak či onak dovolují oxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxifika. Je zřejmé, že klasické interpretační instrumentárium se samo o sobě jeví pro výklad základních práv jako nedostatečné. Tradiční výkladové metxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx zřejmé, že výběr použité výkladové metody (z nichž žádná nemá přednost, resp. jejich pořadí není normativně stanoveno), má často vliv na způsob rozhodxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxrávní tradice s jejími propracovanými právními instituty. Jsou-li výkladové metody užívány v ústavním soudnictví, pak mají sloužit objektivní telexxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxě tak, jak je seznatelná z jejího textu a smyslu hledaného v souvislostech, do nichž je zasazena. Oproti tomu nebývají za rozhodující brány subjektivní xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe historie moderně chápaných základních práv zhruba šedesátiletá a jde tedy o velmi mladou disciplinu. Kombinace specifické povahy základních práv (xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx teleologická výkladová metoda (její "vynález" je připisován R. Jheringovi) a dále také metoda
komparativní
. Posledně jmenovaná hraje důležitou rolx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx x rámci Evropské unie.
Avšak ani posledně jmenované výkladové metody ústavnímu soudnictví xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xiné jsou univerzálně použitelné. Jde např. o maximu, podle níž výklad ústavněprávní normy musí být prováděn s ohledem na celistvost ústavního pořádkux xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxvaně, neboť mají smysl v souvislostech s ostatními ustanoveními tvořícími ústavní pořádek, který tak je charakterizován vnitřní identitou. Z jeho cexxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxiální hodnoty, stejně jako o strukturální principy. Jejich identifikace je důležitá zejména v případě těch základních práv, u nichž není předvídáno jxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x jiných právních statcích, které jsou chráněny ústavním pořádkem.
Dalším specifickým výkladovým principem je princip efektivity základních práxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxrá umožní nejsilnější účinek dotčenému základnímu právu. Tento princip ústí do uplatnění, v ústavním pořádku rovněž imanentně přítomné, maximy in duxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx.
Zmínit je třeba rovněž princip zachování maxima z obsahu kolidujících základních práv a v případě nemožnosti takového postupu nastupuje preferexxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxřádku.
V. Oprávnění k základním právům
V.1 Fyzické osoby
Základní práva ve zpozitivizované podobě se historicky vyvíjela jako práva člověka, texx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxi panství vykonávanému státem. Logicky se tak nejprve oprávněnými osobami ze základních práv stávají občané. Později přibyli i další jednotlivci pobxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx osoby jsou originárními subjekty - nositeli základních práv. Oprávnění k základním právům či schopnost být nositelem základních práv je současným úsxxxxxx xxxxxxxxx x xx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxítá do označení "každý" (čl. 6 Listiny), "nikdo" (čl. 9 odst. 1 Listiny), anebo subjekt nadaný právem není výslovně v konkrétním ustanovení označen, poxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxny) a také některá (!) sociální práva (čl. 33 odst. 1 Listiny).
Základní práva svědčí jen osobám živým, posmrtná ochrana xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xna život) je otázkou spíše mravní, její řešení skrze ústavní pořádek je věcí vždy složitou. Na ochranu práv dosud nenarozených osob, jakož i osob mrtvýcx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxetí ústavních základních práv lze překlenout civilistickým instrumentáriem. V evropské literatuře se však objevují, a to od padesátých let, hlasy, pxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xako takové nezávislá na realizaci konkrétně existujícím člověkem, může určitý zásah lidskou důstojnost porušit i tehdy, není-li konkrétní člověk jexxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx uplatněním objektivně-právní funkce základního práva a v případě citovaného autora je třeba vzít v potaz německou doktrínou důsledně uplatňovaný náxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxodléhající základ veškerého ústavního práva.
Dnes se téma lidské důstojnosti, popř. dalších základních práv, objevuje v ještě subtilnější podobxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxy spojené s transplantacemi, umělým oplodněním či početím ve zkumavce, náhradním mateřstvím a mnoho dalších.
Od nadání základními právy je třeba oxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx dospělostí osoby. V tomto případě nelze abstraktně určit hranici pro realizaci všech základních práv, nýbrž naopak je třeba postupovat diferencovanxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxho uznání může rezultovat
kolize
práv dětí s právy rodičů na jejich výchovu.
V.2 Právnické osoby
Jeví-li se základní práva jako nezpochybnitelně xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xráv právnickým osobám. Ústavní pořádek v tomto ohledu nedává žádný přímý pokyn (na rozdíl např. od čl. 19 odst. 3 GG) a základně-právní oprávnění právnixxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxko přímý příkaz ústavodárce, neboť je zřejmé, že rozsah práv, jichž se mohou dovolávat právnické osoby, je užší než rozsah práv svědčících osobám fyzicxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxk osobou představující potenciální ohrožení základních práv. Proto xxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxávnění a kompetencí, domáhal sám proti sobě ochrany základních práv. Existuje ovšem řada rozhodnutí, kdy státním orgánům anebo i obcím (jako veřejnopxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxch ochranu skrze procesní prostředek v podobě komunální stížnosti. Ústavní soud vychází z poněkud posunuté představy, že je to charakter právního vztxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx jít o ohrožení jejich svobodné sféry, kterou ve skutečnosti ani nedisponují (vázanost zákonem i v horizontálních vztazích), resp. nedisponují důslexxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxh vztazích, v nichž jsou si rovny s druhým účastníkem vztahu, mají být chráněny stejně jako on. Je třeba dodat, že jim je poskytována ochrana především v rxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxjekty a mnoho dalších), které by však bylo třeba urychleně řešit.
VI. Vázanost veškeré veřejné moci základními právy
Ústava (čl. 1 odst. 1) stanoxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxativní princip lze interpretovat mj. i jako vázanost veškeré státní moci (zákonodárné, výkonné a soudní) základními právy. Takový výklad podporuje i xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxí přímo, čímž je významně posílena jejich normativita. Právě skrze tuto přímou normativitu se zřetelně odlišují od pojetí základních práv v ústavách mxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx. i o Výmarské ústavě.
VI.1 Vázanost zákonodárce základními právy
Z normativity základních práv, která působí ve vztahu k zákonodárci, plyne, že jx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxcích řádů parlamentních komor, které mají rovněž formu zákonů. Samostatným problémem je zákonodárcova nečinnost ať absolutní, nebo částečná - tj. ve xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxudu v dané oblasti. V praktických dopadech však český Ústavní soud zaostává za svými evropskými pandány (zejména italským ústavním soudem, který jako xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxost nečinnosti parlamentu, avšak neukládá mu povinnost zjednat nápravu do určitého data, ba jednoznačně ani nevyvozuje z nečinnosti zákonodárce norxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxzignuje na efektivní ochranu základních práv a svými "konstatačními" výroky pak spíše připomíná pozici politického aktéra, který se snaží přesvědčoxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xčekává judikatorní vyplňování protiústavních mezer (viz uvedený plenární nález k deregulaci nájemného). Obecně řečeno hraje však ústavní soudnictxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxvněkonformního výkladu (je-li třeba i za použití interpretativního výroku) před zrušením norem; popř. odkladem vykonatelnosti vlastních rozhodnuxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxá veřejná správa, jakož i právnické osoby veřejného práva, tj. veřejnoprávní
korporace
jsou přímo z ústavního pořádku vázány při své činnosti základxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxedkyně NS - nález II. ÚS 53/06) nebo jsou ve služebním poměru (např. nález I. ÚS 655/05 nebo nález I. ÚS 487/04).
VI.3 Vázanost soudnictví základními pxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxě (především čl. 1 odst. 1 Ústavy) ještě akcentovaná ustanovením čl. 4 Ústavy, který staví základní práva pod ochranu soudní moci. Tato ústavní ustanovxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxny, který vylučuje vynětí takových správních rozhodnutí z kontroly soudů, která se dotýkají základních práv. Vázanost základními právy se vztahuje i xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xýkonu dobrovolně zvolené rozhodčí činnosti. Avšak i zde se připouští vázanost dle zásad plynoucích z působení základních práv na jednání třetích osob xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxným způsobem výslovně zmíněno v odůvodnění v nálezu I. ÚS 3227/07).
VI.4 Zásah do základních práv (porušení základních práv)
Dříve bylo v evropskéx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xezprostředností, právní formou a vynutitelností. Ovlivnění (porušení či omezení) základních práv fakticky (nepřímo) nebylo xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx pojetí je širší. Za zásah do základních práv je považováno každé jednání státu (veřejné moci), které dopadá do oblasti chráněné některým základním práxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxejná moc (stát) sledovala, anebo zda byl účinek vyvolán neúmyslně, a nerozhodné je rovněž to, zda šlo o zásah přímý nebo nepřímý, a zda byl vyvolán právníx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xávěru, dle kterého, dojde-li k zásahu do základního práva nepřímým, faktickým a cíleným jednáním, není třeba zkoumat míru porušení základního práva a xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxstituce před produkty určitého výrobce. Taková varování míří (jsou cílena) na potenciální kupující a vedou ke zmenšení prodeje předmětného produktux x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxx xxx xapř. shledán nepřímý zásah do práva (svobody) pokojně se shromažďovat (čl. 11 Úmluvy) v opakovaném zákazu vycestovat, resp. v zákazu překročit hranicx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxsudek ESLP Ahmet Djavit An proti Turecku, § 60 a násl.). Ke konstatování porušení svobody shromažďovací došlo přesto, že prvoplánově šlo o zákaz svobodxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx základní práva je poznání, že jde o nutnost, která vyplývá z požadavku kladeného na stát (veřejnou moc), spočívající v jeho povinnosti (kterou na sebe vxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxího státu) zabezpečit pokojné soužití lidí, jakož i obranu a ochranu pro společnost důležitých hodnot. Protože lidé jsou nositeli základních práv, avxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxiž zmíněno i opačně působící omezení, které základní práva představují pro ústavodárce v případě zamýšlených ústavních změn.)
U mnohých základníxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxnou umožňuje omezit to které základní právo z určitého důvodu anebo bez jeho uvedení (např. čl. 7, 8, 11, 12, 13, 14, xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx x5 Listiny). To ovšem neznamená, že by tato práva nebyla omezitelná. Pro jejich omezení však platí jiné zásady. Ačkoliv přijatelná míra omezení bude difxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxzší (tj. nikoliv vždy uplatnitelná) možná mez pro omezení základních práv tak, že vždy musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu s tím, že omezení nesmí bxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx Lze tedy říci, že z ústavního pořádku nevyplývá jednotný ucelený systém omezení základních práv, neboť to ani není možné, když povaha každého základníxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxlná jen v rámci demokratického politického režimu stanovenými hodnotami a principy obsaženými v jeho ústavním pořádku - nález I. ÚS 671/01).
VII.2 Zxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx řadí zásada, podle níž žádné základní právo není neomezitelné. To platí i v případě, že samotný text, v němž je základní právo zachyceno, žádné omezení nxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxz výše). A konečně je rovněž uznáváno, že základní práva charakterizují jednotlivce jako autonomní osobu, která však zároveň realizuje svá práva v rámxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxiduálními právními pozicemi jednotlivých osob nebo o kolizi mezi právní pozicí jednotlivce a zájmem společnosti.
Teorie rozlišuje mezi omezenímx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxiální obsah základního práva omezován podle kritérií obsažených přímo v ústavním pořádku, ať už jsou napojena přímo na skutkovou podstatu základního xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxx xxx xxx x6 Listiny) anebo jsou obsažena na jiných místech ústavního pořádku (např. veřejný zájem na nepřetržitém zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti, jakox x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxotného základního práva je pouze uvedeno zmocnění pro xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx x xxxxo případě může zákonodárce hledat širší omezení základního práva než v případě omezení vyplývajících přímo z ústavního pořádku. Nicméně i v těchto příxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xdst. 4 Listiny.
VII.2.2 Omezení základních práv, která omezení nepředpokládají
Omezení plynoucí přímo z ústavního pořádku jsou nepostradatelxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
omezení (nález I. ÚS 671/01). To znamená, že takové základní právo nelze omezit z jiných důvodů, než pro kolizi se základním právem jiného nebo pro kolixx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx upřednostňována, a dále tak, aby bylo uchováno maximum z obou. Dosaženo má být proporcionálního vyrovnání obou (všech) proti sobě působících zájmů, s xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx, když obecně o zájmu, který v daném případě nezvítězil, bylo v jeho prospěch rozhodováno nálezem Pl. ÚS 9/07). Má-li Ústavní soud za to, že nelze bez dalšxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxp. obecný princip (bod 27 nálezu Pl. ÚS 34/09), obojí ovšem dovoditelné z ústavního pořádku.
VII.2.3 Výhrada zákona
Jde o otázku spojenou s takovýxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxřesnění jeho účelu, který má být omezením dosažen; anebo může stačit, dovolí-li výklad základněprávní normy uzavřít, že obsahuje i oprávnění směřovaxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx x právo na rovný přístup k veřejným funkcím (čl. 21 odst. 4), ale i o právo na rodinný život dle čl. 10 odst. 2 nebo o právo na informační sebeurčení dle čl. 10 xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx zákona.
Zde se nastoluje otázka, zda smí jít jen o zákon ve formálním xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxa výhrady zákona vyžaduje, aby (a) podstatné otázky byly upraveny zákonem, (b) právní norma je upravující musí minimálně obsahovat skutkovou podstatx x xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxpektuje tam, kde Listina přímo o zákonu hovoří (např. čl. 11 odst. 5, viz např. bod 30 nálezu Pl. ÚS 30/06), byť ne vždy důsledně (viz nález Pl. ÚS 31/03 a oxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxo otázkou je samozřejmě především jejich omezení), tam by bylo namístě vyžadovat uplatnění zásady o výhradě zákona.
VII.3 "Omezení omezení" neboli xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxlikaci je poměrně složitou záležitostí, jsou omezení, která ústavodárce dal zákonodárci tam, kde učinil výhradu zákona, možná jasnější. Motivem konxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x x xx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx 18 odst. 3 portugalské ústavy a také čl. 36 odst. 4 nové švýcarské ústavy) základních práv, je bezpochyby zkušenost se zákonodárcem v minulosti, kdy byl xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxčitou mez. Zmíněná obava se promítla i do formulace čl. 4 Listiny, který je věnován různým aspektům omezování základních práv zákonodárcem. Odstavec dxxxx x xxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxi stanovené podmínky) a čl. 4 odst. 4 představuje materiální mez omezování základních práv (vždy musí zůstat zachováno jádro práva - tj. jeho podstata x xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxá Ústavní soud jako nejzazší mez či jako
ultima ratio
mez, která se neuplatní vždy, neboť ústavnost omezování napadených právních norem není přezkoumxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx práva uplatňuje Ústavní soud metodu zkoumání (testu) proporcionálního omezování základních práv (princip proporcionality), která se stala nejdůlxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxná tento (zdaleka ne toliko český) posun (který opět má kořeny v SRN, avšak rozšířil se napříč Evropou) souvisí s obtížností definovat ono jádro, tedy xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxincip byl odvozen z principu materiálního právního státu [rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu 2 BvR 933/82, BVerfGE 76, 256 (359) a mnohá xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxdárce platí namísto stanovení meze skrze podstatu a smysl základního práva mez stanovená uplatněním principu proporcionality, který definuje materxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxip proporcionality tak přispěl k individualizaci posuzování ústavnosti napadených zákonů, přičemž funkcí této individualizace je snaha o maximalixxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xxxetí, v němž nelze upozaďovat perspektivu jednotlivců a jejich práv.
Smyslem příkazu proporcionality je zajistit, aby nebyla výhrada zákona použixx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxm v přiměřenosti účelu, který má být omezením dosažen, jakož i v přiměřenosti zvolených prostředků. Literatura, stejně jako
judikatura
obsáhle (a v rxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxost) prostředku pro dosažení určitého účelu (cíle), (b) potřebnost (nutnost) použití právě a jenom zákonodárcem vybraného prostředku, (c) proporcixxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxbě se v Evropě vyskytuje označení spravedlivá únosnost či spravedlivá požadovatelnost).
Tato triáda široce ovládá ústavněprávní evropskou judixxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxlé) dosáhnout určitého účelu (cíle), pokud se s jeho pomocí může přiblížit žádoucí účinek. Opatření naopak vhodné není, pokud ztěžuje dosažení zamýšlxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxdné, zásadně nevhodné apod. Vhodnost není identická s účelností, neboť vhodnost je zde právní pojem, zatímco účelnost je hodnotový soud. Ústavní soudx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx potřeby, aby je korigovaly [k otázce vyhodnocení budoucího působení kontrolované úpravy, nikoliv ovšem jen její vhodnosti, viz bod 112 problematickxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xhodnosti zákonodárcem přijatého opatření].
VII.3.2.2 xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxmenší následky v podobě zásahu do základního práva. Požadavkem či kritériem je zde intervenční minimum. Použit smí být jen takový prostředek, který je xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxl zvolit jiný, stejně účinný, avšak základní právo méně omezující prostředek. Potřebnost proto není dána v případě, kdy téhož výsledku lze dosáhnout zx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxoli spravedlivá únosnost
Největší obtíže činí třetí element principu proporcionality, nazývaný proporcionalita v užším smyslu, neboli spravedxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxstředek se nevymyká z relace k zamýšlenému účelu, resp. je zkoumáno dodržení příkazu, dle kterého prostředek musí zůstávat v přiměřeném poměru k zamýšxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxměru s užitkem, který byl omezením základního práva dosažen ve prospěch veřejnosti. Z pohledu nositele základního práva lze fakt, že zkoumané opatřenx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxkovou osobu neúnosné. Jinak řečeno - při celkovém posuzování mezi závažností zásahu a vahou naléhavosti důvodů, které zásah ospravedlňují, musí být jxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxí díky tomuto postupu plošné, je dávkováno tak, aby bylo dosaženo praktické konkordance a co nejšetrnějšího vyrovnání mezi oběma statky.
VIII. Konxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx příklad lze uvést účast na demonstraci, čímž je vykonáváno jak právo na pokojné shromáždění (čl. 19 odst. 1 Listiny), tak případně právo na svobodný proxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxi práva, která si konkurují, omezitelná z různých důvodů. Dostupná řešení zatím nevykazují uspokojivý výsledek a tento problém je (pokud je vůbec idenxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxx xxxx xxxoucí konkurenci
eliminovat
. O to se lze pokusit tak, že bude co možná nejpřesněji popsán materiální obsah (skutková podstata) konkurujících si základxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxadních xxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx jednání je nerozložitelné, vlastně jakoby představovalo jakýsi "jednočinný souběh" základních práv, např. umělecká tvorba chráněná čl. 15 odst. 2 Lxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxvních statků, vypočtených v odst. 4 téhož ustanovení). V obdobných případech je třeba se v podstatě pragmaticky rozhodnout buď pro kumulativní anebo pxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxmáno, které ze základních práv stojí v popředí, resp. - vyjádřeno z pohledu dotčené osoby - je třeba se ptát, které její základní právo představuje ohnisxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xohoto principu mnoho místa. Snad shora naznačený konflikt svobody umění a svobody projevu by mohl být řešen za pomoci uvedeného principu anebo právo na xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx
xxII.1.2 Teorie zesílení oblasti ochrany
V mnoha případech připadá v úvahu aplikace několika základních práv vedle sebe a ústavní soudy, zejména v poxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxupování základních práv hovoří fakt, že jejich základním cílem (účelem) je, aby co nejrozsáhleji chránila různé oblasti života (viz podobný postup naxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxáv, která se v rozsahu mohou u jednotlivých práv lišit. Omezení (zásah do) práva je pak možné jen tehdy, umožňují-li je všechny aplikované základněprávxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxkladním právem.
VIII.2 Kolize základních práv
Ke kolizi základních práv dochází tehdy, když určitá osoba při prosazování svého základního práva xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxípadě
kolize
základního práva na svobodu projevu (čl. 17 odst. 1 Listiny) se základním právem na osobní čest, dobrou pověst či jméno, popř. dokonce na xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xoli. Stát má nejen povinnost základní práva respektovat, nýbrž jeho povinností je rovněž zajišťovat jejich realizaci. Povinnost státu jednat způsobxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx i stát, který má povinnost poskytnout ochranou oběma právům. Tuto konstelaci lze zásadně přenést na úroveň všech tří mocí, tj. zákonodárné, správní (exxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx obecné kolizní instrumentárium. Rovněž trestněprávní zákonná úprava je instrumentem řešícím kolizi svobodného jednání osob. Jde vždy o takové jednxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx problematicky i osobní čest. Rozhodující měrou přispívá k řešení kolizí mezi základními právy soudnictví a v poslední instanci ústavní soudnictví. Pxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xkutkových konstelacích, včetně kolizních situací, kde dochází k vážení konkurujících základních práv, k uplatňování teorie působení základních prxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxujících právních statků. Takto zacílený postup ústavních soudů je obecně teorií i praxí přijímán, byť řešení přijímaná v jednotlivých případech občax xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxních práv je dnes chápána jako samozřejmá součást systému základních práv. Existuje na úrovni ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 Ústavy, který zavázal všxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxci, stejně jako čl. 83 Ústavy, jenž pověřil Ústavní soud ochranou ústavnosti, tj. pověřil jej ochranou jak objektivního ústavního práva, tak i ochranox xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxonné úrovni jsou to především procesní předpisy, které stanoví v jednotlivých oblastech práva příslušnost soudů, jež poskytují v různých oblastech a xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxkou rozhodování o trestním obvinění, kde dvojinstančnost je příkazem, který plyne z ústavního pořádku - viz čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě), avšak xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx základním právům (nález I. ÚS 55/04 a mnoho dalších).
Jak řečeno, je to Ústavní soud, kdo judikuje v poslední instanci v oblasti základních práv (nixxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxrem, přičemž nejsilněji se toto jeho oprávnění projevuje v řízení o ústavních stížnostech.
Oprávnění rozhodovat o ústavních stížnostech plyne Úsxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xx xxxx xxxxliv se úspěšnost podání pohybuje mezi pěti až deseti procenty, lze hodnotit, že právě skrze tento procesní prostředek se Ústavní soud stal významným ocxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxící v ochraně práv v tomto řízení (v němž lze uplatnit i návrh na zrušení zákona, který byl ve věci aplikován, což je následně řešeno v řízení o konkrétní koxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxyššími státními orgány. Jde totiž o manifestaci základu ústavního pořádku, již představuje jednotlivec - nositel základních práv. V neposlední řadě xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx, co je ještě možno považovat za souladné s ústavním pořádkem a co již nikoliv tak, aby tomu mohly přizpůsobit své následné chování (byť mnohý čtenář zde nxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx předpoklady. Jde o kontrolu:
a)
-její bezvadnosti z hlediska nároků, které na ni klade zákon o Ústavním soudu (jde o obsahové náležitosti podání, dxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxvném prostředku, resp. kopie napadaných rozhodnutí);
b)
-dále je kontrolováno dodržení zákonné šedesátidenní lhůty k podání návrhu (která se odxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxh práv, přičemž v tomto případě platí objektivní lhůta jeden rok ode dne, kdy k zásahu došlo), kterou nelze prodlužovat (poskytována je soudcem zpravodxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xtěžovatelů před řádnými stěžovateli, přičemž zákonných 60 dnů je, komparativně posuzováno, jednou z nejdelších lhůt vůbec);
c)
-poté je zkoumánx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xrávech). V rámci oprávněnosti by bezpochyby mělo být dále zkoumáno i to, zda zásah, resp. porušení práva stále trvá, avšak tento aspekt (pokud vůbec) je xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx v případě, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu právní řád poskytuje k ochraně jeho práva, nejde-li o stížnost, která podstatně pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxzí-li v řízení o podaném opravném prostředku (obvykle před obecnými soudy) ke značným průtahům, z nichž stěžovateli hrozí vzniknout anebo vzniká vážnx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx ústavní stížnosti. Ten je Ústavním soudem velmi silně zdůrazňován a stal se pevnou součástí jeho judikatury. Samozřejmě, že se do jeho uplatňování proxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xe zkoumána odůvodněnost ústavní stížnosti. Je-li stížnost na první pohled, tedy zcela zjevně neodůvodněná, má být návrh odmítnut pro tzv. zjevnou neoxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xalezením zásahu do základních práv), ale přece jen hlubší odůvodnění, proč Ústavní soud porušení základního práva nenalezl. Užívání oné "zkrácené foxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxostí proveden i kvazimeritorní přezkum, dovolující stručné odmítnutí zcela bezdůvodných návrhů.
Při přezkumu odůvodněnosti ústavní stížnosti xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxva i jiné (objektivní) ústavní právo a jeho působení na aplikované podústavní právo, které umožnilo zásah do nich. Jinými slovy Ústavní soud hodnotí vžxxx x xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxavního soudu k závěru o jeho protiústavnosti, přeruší řízení o ústavní stížnosti a předloží ústavně problematické ustanovení plénu k posouzení jeho úxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxem upřednostňuje ÚS ústavně konformní interpretaci aplikovaného ustanovení.
Ústavní soud není, jak opakovaně zdůrazňuje, superrevizní instanxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxum rozhodnutí obecných soudů, (většinou) je více. Například: přezkumné oprávnění Ústavního soudu ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů se realizujx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx zvláště v nerozpoznání rozsahu oblasti, kterou ono základní právo chrání, a mají-li tyto chyby váhu pro řešení věci v materiálním významu (tzv. Heckovx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxnutí toho druhu, že by jej zákonodárce nikdy nepřijal.
xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxvazují komplexy norem jednoduchého práva; porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole anebo v důsledku
interpretace
, jež je v extrémním roxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxstatuje, že je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci porušena stěžovatelova základní práva či svobodx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxec jejich ústavně konformní
interpretace
a aplikace obecnými soudy (nález Pl. ÚS 34/09). Anebo vychází z toho (nález I. ÚS 353/04), že při střetu dvou zxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxhodným okolnostem daného případu, musí soudy rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxst obecných soudů rozpoznat základní právo a poskytnout mu ochranu platí tím spíše v případě, kdy v posuzovaném vztahu svědčí základní právo toliko jedxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xni svědčit nemůže, resp. v jejím postavení se odráží toliko ústavní princip, nikoliv hmotné subjektivní základní právo (nález I. ÚS 1737/08).
X. Evxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxémy ochrany základních práv. Interakce je dvojího typu: nutná a dobrovolná. K nutné (povinné) interakci dochází se systémy nadnárodními či mezinárodxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxcí činnost těchto kontrolních orgánů zohledňována při vnitrostátním rozhodování o základních právech. Dobrovolná interakce se odehrává v rovině inxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxi. V podmínkách rozvoje české ochrany základních práv měl a má privilegované postavení v tomto ohledu německý Spolkový ústavní soud a jeho
judikatura
.
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxh práv: Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva) a Listinou základních práv Evropské unie (Listina EU), či, s ohledem na "mládí" Lxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxná se bezesporu o systémy nejvlivnější a pro "běžný" život ochrany základních práv v ČR nejdůležitější.
Ochrana základních práv v dnešní Evropě je cxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxtituce aplikují odlišné katalogy základních práv s ohledem na opatření, která mohou být přijímána na vícero úrovních, respektive jednotlivé jejich kxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxmu ze strany českých soudů a Ústavního soudu (které mohou aplikovat různé katalogy základních práv); ze strany ESD v rámci řízení o předběžné otázce (či x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxkého subjektu podle čl. 34 Úmluvy; a/nebo, s ohledem na obsah rozhodnutí, ze strany další orgánů mezinárodní ochrany základních práv.
Skutečnost, xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxadních práv odlišný, je absence jasné hierarchie a posledního slova v konkrétní kauze. Výklad základních práv v konkrétní kauze se tak může lišit a přitxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xe modernímu pozitivistickému vnímání práva, které se od osvíceneckého absolutismu definuje existencí jasného centra, hierarchie a posledního slovxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxže fungovat systém práva, který nemá ve své kolébce zakódovaný modernistický (či spíše absolutistický) sen po exkluzivitě, jednotě a posledním slovux xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx úplně popsat (pro popis fungování podobného systému v minulosti, srov. Lupoi, s. 429-436, či Romano, s. 77 a násl.).
X.1. Krátký pohled na evropské kaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxm evropského veřejného pořádku" (rozsudek velkého senátu Bosphorus Hava Yollarű Turizm proti Irsku, § 156). Úmluva od počátku své existence sjednocxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxavního. Stejně jako vnitrostátní ústavy, i Úmluva je "živoucím dokumentem", vykládaným s ohledem na a v kontextu dynamiky vývoje základních práv v Evxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxčástí Úmluvy je (dnes již) 14 dodatkových xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx 21.2.1991 v Madridu; v platnost pro ni vstoupila ratifikací dne 18.3.1992. Vnitrostátně byla Úmluva vyhlášena sdělením federálního ministerstva zxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxx byly podnikem hospodářské integrace. Byť tedy již původní Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství obsahovala kupříkladu princip xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxní. Cílem bylo vytvořit společný trh a volnou soutěž, která nebude křivena tím, že zaměstnavatelé v jednom členském státě budou honorovat práci žen ménxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xdmítavá: úkolem ESD není chránit základní práva, kterých se stěžovatelé navíc dovolávají s odkazem na své vnitrostátní katalogy základních práv (sroxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxdní práva do právního rámce ES v důsledku konstruktivního dia-logu s nedůvěřivými soudy členských států, především tedy německým Spolkovým ústavním xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxším jako nástroj expanze své vlastní příslušnosti s ohledem na opatření členských států (viz Coppell; O'Neill).
V následných dekádách je ochrana zxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx x xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx Tato praxe je následně potvrzena a "kodifikována" původním čl. F odst. 2 Smlouvy o Evropské unii z roku 1992. V podobě dnešního následovníka tohoto ustaxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxě kategorie tvoří obecné zásady práva Unie, ze kterých ESD čerpá inspiraci při dotváření soudcovského katalogu základních práv. V praxi ESD to byla přexxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxscher Rundfunk anebo Familiapress).
Také v důsledku posudku 2/94, ve kterém ESD konstatoval neslučitelnost tehdejšího znění smluv s myšlenkou přxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxnou formální právní sílu, se přihlásily nejprve politické instituce EU formou prohlášení. Odkazy na Listinu EU coby kodifikaci soudcovské ochrany záxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx
xxx x xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxího práva. Listina EU má nyní stejnou právní sílu jako Smlouvy. To mimo jiné znamená, že se na ni vztahují všechny systémové vlastnosti práva EU, včetně xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
Co do rozsahu zaručených práv ve třech zde probíraných katalozích základních práv jsou patrné rozdíly, související především s dobou vzniku toho ktexxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxikační praxi toho kterého soudního orgánu.
Dokumentem nejstarším a co do rozsahu v textu samotném zaručených práv nejchudším je Úmluva. Katalog prxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxěka, osobní svoboda, soukromí, projev, svoboda myšlení, sdružování aj.), doprovázená právy politickými a procesními. Vize, která se při čtení ustanxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx a svobod, stejně jako Listina EU, jsou katalogy o poznání mladší. Přibírají proto základní práva "novějších generací", především tedy práva hospodáxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxxxxch" základních, politických a procesních práv nicméně dochází k jisté "aktualizaci". Tento proces je patrný především s ohledem na vztah Úmluvy a Lisxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxní Úmluvy z počátku padesátých let nicméně "rozepisuje" s ohledem na judikatorní vývoj lidských práv anebo doplňuje o další, prozatím spíše futuristxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xráva na ochranu soukromého života (čl. 8 Úmluvy). Listina EU přejímá (ve stejném znění) právo na ochranu soukromého a rodinného života z čl. 8 odst. 1 Úmxxxx xx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xupříkladu zákaz diskriminace z důvodu genetických rysů, zakotvený v čl. 21 odst. 1 Listiny EU, který však, minimálně k naší znalosti, prozatím nebyl pxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx má být také stejný, jako je tomu v Úmluvě. To však nebrání právu Unie a Listině EU jít nad "minimální" rámec poskytovaný Úmluvou. V tomto ohledu se Listina xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxládá, že je možné jít dále. S ohledem na některá práva pak jdou ustanovení Listiny EU skutečně dále [srov. např. čl. 9 (právo uzavřít manželství a právo zxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x
xx xxx xx xxxx
x xxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxávem EU je vhodné zmínit ještě existenci (čtyř) základních svobod a zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti (čl. 18 SFEU), respektive občansxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxx xxxx xx x xx xxxxxx služeb (čl. 56 SFEU) a kapitálu (čl. 63 SFEU). Jedná se o ustanovení primárního práva, která se nacházejí mimo Listinu EU, tedy s výjimkou zákazu diskrimxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxsickém smyslu slova, s ohledem na strukturu a cíle Unie v podstatě takové postavení mají. Ve své judikatuře k nim ESD ostatně právě takto také přistupujex x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxa projevu (Schmidberger) či lidská důstojnost (Omega). Konflikty těchto práv pak řeší za pomoci standardních nástrojů pro kolizi základních práv.
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxch práv nejsou takové obsahové rozpory, které by nebylo možné překlenout výkladem. O to větší důležitosti tak nabývá koordinace a zohledňování rozhodxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx textech více než o čemkoliv jiném platí, že text je v podstatě ničím; kontext a výklad je vším. Kupříkladu při srovnání sociálních práv ve třech zmiňovanxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx v Úmluvě naprosto absentují. Nahlédnutím do judikatury k danému dokumentu se vážící však obratem zjistíme, že Listina EU je prozatím v podstatě mrtvýx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxáděcí úrovní (čl. 41 odst. 1 Listiny). Konečně Úmluva sice
nominálně
žádná sociální práva neobsahuje, ESLP se k nim nicméně dobere odvozováním skrze xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxace v čl. 14 Úmluvy (srov. rozsudek velkého senátu Stec proti Spojenému království anebo rozsudek Andrle proti České republice).
X.2 Pluralita ochxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxmu právnímu problému za aplikace stejných či různých lidsko-právních dokumentů. Překrývání probíhá ve dvou rovinách: za prvé v rovině stejné kauzy. V xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx Tuto rovinu nicméně nelze nazvat "instančním postupem", právě z důvodu, že jednak chybí pevná hierarchie a jednak není soud mimo daný systém práva opráxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx je interakce mimo stejnou kauzu, nicméně v rámci typově stejných kauz či právních otázek. Tuto rovinu můžeme označit za rovinu výkladovou. Jednotlivé xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxné otázce.
Popsat vzájemné vztahy mezi jednotlivými katalogy a jednotlivými institucemi je v rozsahu stručného úvodu velice obtížné. Pokusíme se x xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xedná lidově řečeno o otázku "co se aplikuje nač", tedy jak ten který katalog vymezuje svoji vlastní působnost. V druhém případě se na aplikační rámec podxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxdy jaký je přesně charakter aktu, který má být přezkoumáván, a komu je možné jej připsat.
X.2.1 Co se aplikuje nač?
X.2.1.1 Listina
Listina je měříxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxerého nemá uvážení. Tam, jak konstatuje Ústavní soud, mu přezkoumávat český akt nepřísluší, čímž pádem vlastně přestává být aplikovatelná také Listixxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxxxna EU
Listina EU definuje svoji vlastní "oblast použití" v čl. 51. Jde o kombinaci příslušnosti institucionální a funkční. Ustanovení Listiny EU xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx EU vztahují na členské státy, pokud uplatňují právo Unie (příslušnost funkční). Co znamená "uplatňovat" právo Unie (v angličtině "implementation", xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxcovské aplikaci základních práv, na kterou Listina EU navazuje, by se však zdálo, že tento výklad nebude zužující. Doposud zahrnoval nejenom samotné xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxáva EU. K vázanosti členských států ochranou základních práv v rámci EU navíc ESD doposud postačovalo, aby se kauza nalézala v aplikačním rámci práva EU xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxým zákazem diskriminace z důvodu státní příslušnosti či některou ze čtyř svobod nebývá obtížné (srov. kupř. ERT, bod 42 anebo Society for the Protectiox xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxteré z (vysokých) smluvních stran (čl. 1 Úmluvy). Úmluva je tak aplikovatelná na všechny akty smluvní strany přijaté a vynucované na jejím území. Pojex x
xxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx kterými však mají orgány daného státu efektivní kontrolu (mimo území velvyslanectví aj., tak také území okupované či spravované orgány daného státu, xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx, § 130-150).
X.2.2 Kdo aplikuje co?
X.2.2.1 Ústavní soud
Ústavní soud aplikuje Listinu. Opatření českých orgánů je však oprávněn posuzovat také x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxnce součástí ústavního pořádku, tedy patrně na stejné úrovni, jako je samotná Listina (srov. nález Pl. ÚS 36/01, bod VII). Dotažení tohoto náhledu na pxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxovení Úmluvy, ESLP.
Jaké je postavení Listiny EU ve vztahu k českému ústavnímu pořádku, je zatím nejasné. Listina EU je jistě kvalitativně stejnox xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xálezu (Pl. ÚS 36/01). Ústavní soud nicméně v dosavadní judikatuře vnímal právo EU obecně pouze jako referenční rámec stojící mimo český ústavní pořádexx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx přímé aplikace (srov. např. nález Pl. ÚS 50/04, oddíl VI. A; nález Pl. ÚS 36/05, bod 35; anebo nález II. ÚS 1009/08, bod 20).
Podobný přístup však bude jxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxvení mají posuzovat jednání členských států, pokud uplatňují právo Unie. Pokud by Listina EU nebyla součástí ústavního pořádku, pak není patrné, jak xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxdění práva EU je právě tou oblastí, ze které se Ústavní soud v důsledku rozhodnutí Cukerné kvóty III (nález Pl. ÚS 50/04) či Eurozatykač (nález Pl. ÚS 66/0xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xstavnímu soudu nadále přezkoumávat i tuto oblast implementační.
Tento "návrat" nicméně není zadarmo. Znamená ukončení příslovečné "splendid isxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx3-180). Může také znamenat občasnou potřebu předložení předběžné otázky ESD (ÚS ostatně nechal tuto konkrétní otázku v nálezu Pl. ÚS 50/04, bodě VI. A-xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxavidel hry stanovených Listinou EU ve znění Lisabonské smlouvy pochopitelně xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx v otázkách institucionálního přenosu pravomocí a jeho mezí. Lze ostatně dodat, že v této souvislosti příležitostně zmiňované obavy ze ztráty "posledxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xa část ústavního pořádku v již zmiňovaném "Konkurzním nálezu". Jak je nicméně vidět, od roku 2002 se i tak žádná významná část ústavní nebeské klenby v důxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xdůvodnit, proč by měla případně být Úmluva součástí ústavního pořádku a Listina EU nikoliv. Ať tedy ÚS zvolí nakonec řešení jakékoliv, nelze se než přxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxtné Listinu EU "pozvednout", anebo naopak Úmluvu "degradovat". Řešení zde obhajované je nicméně rozhodně alternativa první.
Konečně z hlediska pxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxikce
. Důsledkem pak bude jenom jeho vlastní marginalizace: bude se v konečné fázi muset přizpůsobit, a přitom již nebude mít hlas. Důsledkem čl. 51 odstx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx základními právy zaručenými Listinou EU, pochopitelně pokud je výchozí vnitrostátní úprava v aplikačním rámci práva EU (srov. také čl. 51 odst. 2 Lisxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xři korektní formulaci předběžné otázky nebyla v aplikačním rámci práva EU. Pro obecné soudy se tak po 1.12.2009 otevírá reálná alternativa k soudcovskx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxé spojení", byť tedy pochopitelně mírně jednostranné, mezi Ústavním soudem a oběma evropskými soudy. Ústavní soud může, pokud bude chtít, předložit Exx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxných případů přímé aplikace pak Ústavní soud zohledňuje judikatorní produkci obou evropských soudů, stejně jako dalších těles mezinárodněprávní ocxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxdy v rovině
deklaratorní
, inspiraci z Úmluvy (a judikatury ESLP) a dále pak z ústavních tradic společných členským státům. V judikatuře po 1.12.2009, xxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx und Markus Schecke, J. McB., Thyssen Krupp Nirosta GmbH). Ze struktury argumentace v těchto rozhodnutích (především Schecke) je patrné, že ESD napříšxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx
x xx xxxxunu akcentu v rozhodovací praxi ESD k Listině EU nicméně zůstává Úmluva a
judikatura
ESLP před ESD privilegovaným referenčním rámcem pro ochranu zákxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxahuje práva odpovídající právům zaručeným Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jix xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxP, neaplikuje vnitrostátní katalogy základních práv, tedy ani českou Listinu. Z pohledu těchto mezinárodních soudů se jedná vlastně o "fakta", která xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxivně
relevantní
zdroje. Děje se tak pod hlavičkou "ústavních tradic společných členským státům" v případě ESD anebo pod hlavičkou existence "evropsxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx pro další rozvoj vlastní judikatury.
V rovině procesní je ESD poslední instancí. Soudy členských států nejsou oprávněny zkoumat platnost aktů unixxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx následné aplikace poté, co se předběžná otázka vrací k předkládajícímu vnitrostátnímu soudu, a ten ji má aplikovat na výchozí spor.
Evropská unie nxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxéně ukazují, že se bude jednat o velice komplikovaný proces, který nějakou dobu potrvá. Do doby přistoupení EU k Úmluvě tak není možné podat vůči rozhodnxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxí stížnosti vůči aktu orgánu členského státu, byť tento nedělá nic jiného, než pouze provádí právo Unie, stejně jako vůči vnitrostátní aplikaci aktů EU xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxnnosti standardu ochrany základních práv v právu Unie, který považuje za srovnatelný s ochranou zaručenou Úmluvou. V rovině procesní to znamená, že poxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxevně nedostatečná. Jinak bude jeho stížnost odmítnuta [srov. rozsudek velkého senátu Bosphorus Hava Yollari Turizm proti Irsku, § 152-156; anebo rozxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxnutí bylo v češtině anotováno D. Kosařem v Přehledu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, roč. 2009, č. 4, s. 231-246)].
X.2.2.3 Evropský soud pxx xxxxxx xxxxx
xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxátních katalogů základních práv, existujících v rámci smluvních stran coby známky "evropského konsensu", již byla řeč výše. V judikatuře posledních xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Kupříkladu v nedávném významném a v ČR známém rozsudku velkého senátu D. H. a ostatní proti České republice se ESLP odvolal nejenom na materiály a praxi jxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxa), ale obsáhle argumentoval také právní úpravou EU a judikaturou ESD, stejně jako právní úpravou a názory Výboru OSN pro lidská práva, Výboru pro odstrxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxého Nejvyššího soudu), a také NS USA.
Otevřenost argumentům a inspiraci převzaté z jiných systémů ochrany základních práv je chvályhodná. Na druhé xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxovského odkazovacího "turismu" je ještě smysluplná a zda v konečné fázi nepodkopává přesvědčivost samotných rozhodnutí ESLP.
S ohledem na rovinu xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxné ratione personae. Absence přímého "instančního" postupu mezi lucemburským a štrasburským soudem nicméně neznamená absenci neformálních kontakxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxže mít nad rámec xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxx x xx (návrh na zrušení právního předpisu) anebo § 119 zákona o ÚS (návrh na obnovu řízení). Také s ohledem na dosavadní aplikační praxi lze nicméně pochyboxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxm (srov. v tomto ohledu diskusi v Šimíček, s. 1228-1240 a Malenovský, s. 1241-1257).
X.2.3 Co je předmětem přezkumu?
Konečně třetí dimenzi pluralixx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx či některých jeho částí. Současná Evropa či mezinárodní společenství obecně není pochopitelně charakterizováno primárně pluralitou katalogů záklxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxkonné a moci zákonodárné v rámci vícero vrstev.
V praxi se jednotlivé vrstvy i v rámci jediného opatření mohou natolik proplétat, že nemusí být patrnx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxně za všechny jeho části skutečně odpovídat, přesněji řečeno ne všechny jeho části jsou přičitatelné jeho uvážení a reálnému rozhodnutí.
Příklady xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxh orgánů (v rámci práva EU, srov. kupř. Kampffmeyer či Krohn). Příklady druhého typu pak představují nejenom správní akty, ale i právní předpisy, ve ktexxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxntextu kupř. kauzu Cukerné kvóty III - nález Pl. ÚS 50/04), či o úroveň "výše", provádění závazků mezinárodního práva v rámci práva EU a jejich následný dxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxho důstojnosti do centra ochrany a pozornosti v právu je nejúžasnější věc, ke které od druhé světové války v Evropě došlo. Jedinec není ani poddaný, ani sxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxvá volba poválečné Evropy je tedy jasná. Konkrétní institucionální a procesní výstavba této volby však již méně. Z výše naznačeného stručného úvodu do xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
Za prvé, pluralita aktérů za stále většího sbližování obsahu může vést k určité míře
forum
shoppingu v oblasti základních práv. Jak bylo xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxiky, vnitrostátní ústavní soudy, ESD (tedy především po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost) a ESLP jsou vlastně tři "konkurenti", kteří nabízejí v pxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxou navíc tak jako tak v určité podobě navázány na Úmluvu. Z pohledu vnitrostátních subjektů a vnitrostátních obecných soudů k nim pak také může být tak přxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxposkytne.
Příkladem podobné praxe může být kupříkladu maďarská kauza pana Vajnaie. Pan Vajnai byl místopředsedou maďarské Strany práce. Na jedné xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxéně zakázáno maďarskými předpisy, stejně jako vyobrazování dalších symbolů totalitarismu. Proti svému následnému odsouzení pro porušení zákazu vyxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxďarského trestního zákona již dříve zamítl s tím, že v kontextu maďarské historie a významu, které tyto symboly hrály, se jedná o postih v demokratické xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxsledně obrací na ESD s předběžnou otázkou týkající se stejného problému. Ta je však odmítnuta pro nedostatek příslušnosti ratione materiae (usnesení xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxčně nespokojen s "výstupy" jak vnitrostátního ústavního soudu, tak ESD, obrací se pan Vajnai do Štrasburku. Tam je úspěšný. Rozsudkem Vajnai proti Maďxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx. 10 Úmluvy.
Pokud si podobný proces a jeho výstup spojíme s výše zmiňovanou nutností souladného výkladu obsahu jednotlivých evropských katalogů zxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxně z povahy věci lineární a jak by se mohlo zdát přinejmenším z náhledu českého Ústavního soudu, také nevratný [nemůže dojít ke snížení jednou dosažené úxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxních práv. Z reality posledních let je patrné, že ochrana základních práv na evropské úrovni je sportem vyhrazeným pouze dlouhověkým stěžovatelům či pxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxka řízení bude okolo deseti let. Pokud k tomu připočteme ještě minimálně dvě instance obecných soudů, pak se pohybujeme, a to často ještě v tom lepším příxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxaného přistoupení Evropské unie k Úmluvě. Je absence členství EU v mechanismu Úmluvy skutečně tím xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxfunkčnímu systému jinému, aby se pak vzájemně po letech řízení oba ujistily, že je všechno v pořádku?
Ke stoupající komplexitě v rovině procesní pak xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxledňování evropského lidskoprávního standardu v běžném justičním provozu. Rozplést kupříkladu, jaké jsou současné požadavky českého Ústavního soxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x
xx xxx xx xxxx
xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx, v běžných podmínkách však vcelku přirozenou, reakcí soudce-smrtelníka pak bohužel bývá otázky evropské ochrany základních práv z justiční praxe "bxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxm životě práva a aplikační praxi orgánů všech stupňů, nikoliv počtem revizních klacků nad nimi stojících. Bylo by nešťastné, kdyby se pro míru procesní xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xoud
Nález III. ÚS 150/99 z 20.1.2000 (N 9/17 SbNU 73); nález Pl. ÚS 36/01 z 25.6.2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.); nález I. ÚS 671/01 z 11.3.2003 (x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x 16.6.2005 (N 124/37 SbNU 563); nález Pl. ÚS 20/05 z 28.2.2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.); nález Pl. ÚS 50/04 z 8.3.2006 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xN 159/42 SbNU 305); nález Pl. ÚS 36/05 z 16.1.2007 (N 8/44 SbNU 83; 57/2007 Sb.); nález Pl. ÚS 30/06 z 22.5.2007 (N 87/45 SbNU 279; 190/2007 Sb.); nález IVx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx x087/08 z 20.4.2010; nález Pl. ÚS 3/09 z 8.6.2010 (219/2010 Sb.); nález Pl. ÚS 9/07 z 1.7.2010 (242/2010 Sb.); nález II. ÚS 3168/09 z 5.8.2010; nález Pxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xráva
Rozsudek Tyrer proti Spojenému království z 25.4.1978, stížnost č. 5856/72; rozsudek Ahmet Djavit An proti Turecku z 20.2.2003, stížnost č. 20xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xroti Spojenému království z 12.4.2006, stížnosti č. 65731/01 a 65900/01; rozsudek velkého senátu D. H. a ostatní proti ČR z 13.11.2007, stížnost č. 573xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxerlandse Kokkelvisserij U. A. proti Nizozemsku z 20.1.2009, stížnost č. 13645/05; rozsudek Andrle proti České republice ze 17.2.2011, stížnost č. 62xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxudek ze 4.2.1959, Stork, 1/58, Recueil, s. 45; rozsudek z 15.7.1960, Geitling, spojené věci 36, 37, 38-59 a 40/59, Recueil, s. 857; rozsudek z 14.7.1967x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx x x xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xnternationale Handelsgesellschaft, 11/70, Recueil, s. 1125; rozsudek z 26.2.1986, Krohn, 175/84, Recueil s. 753; rozsudek z 22.10.1987, Foto-Frosxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxren Ireland, C-159/90, Recueil, s. I-4685; posudek z 28.3.1996, 2/94, Recueil, s. I-1759; rozsudek z 26.6.1997, Familiapress, C-368/95, Recueil, s. xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx003, Schmidberger, C-112/00, Recueil, s. I-5659; rozsudek z 14.10.2004, Omega, C-36/02, Sb. rozh. s. I-9609; usnesení z 6.10.2005, Attila Vajnai, C-xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx05 P, Sb. rozh. s. I-6351; rozsudek z 9.9.2008, FIAMM a další proti Radě a Komisi, C-120/06 P a C-121/06 P, Sb. rozh. s. I-6513; rozsudek z 5.10.2010, J. xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx352/09 P.
Spolkový ústavní soud Německa
Rozhodnutí z 15.1.1958, 1 BvR 400/51, BVerfGE 7, 198 (Lüth); rozhodnutí z 25.2.1975, 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/7xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxR 81/98; rozhodnutí z 26.6.2002, BvR 670/91; rozhodnutí ze 17.3.2004, 1 BvR 1266/00, BVerfGE 110, 177.
Ústavní soud Maďarska
Rozhodnutí ze dne 9.5xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx R.;
Heenan,
J.
(eds.) The EU and Human Rights.
Oxford:
Oxford University Press,
1999.
Baumann,
J.
Auf dem Weg zu einem doppelten EMRK-Schutzxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xx x,
s. 36.
Bobek,
M.
Ústavní soud ČR a přezkum vnitrostátní implementace komunitárního práva: "Poslouchej, co říkám a nekoukej, co dělám"?
Soudní rxxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xöckenförde,
E.-W.
Die Methoden der Verfassungsinterpretation: Bestandaufnahme und Kritik.
NJW,
1976,
č. 46,
s. 2089.
Böckenförde,
E.-W.
xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxamentaux de l'Union.
Bruxelles:
Bruylant,
2005.
Callies,
Ch.;
Ruffert,
M.
(eds.) Das Verfassungsrecht der Europäischen Union mit Europäixxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xx
x xxxx xx xxx xxurts: Luxembourg, Strasbourg and the Growing European Human Rights Acquis.
Common Market Law Review, 629,
2006.
Filip,
J.
K některým legislatxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx
xx
(eds.) The Lisbon Treaty: EU Constitutionalism without a Constitutional Treaty?
Wien, New York:
Springer,
2008.
Grote,
R.;
Marauhn,
T.
(xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxx xvropské unie v judikatuře Ústavního soudu České republiky: Reflexe členství a otázek evropského práva v ústavní judikatuře.
Praha:
Leges,
2010.
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxx
xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxdrechte Zeitschrift,
2010,
č. 10-13,
s. 265.
Kosař,
xx
xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxx
xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxvní pořádek.
In:
Klíma,
K.;
Jirásek,
J.
(eds.) Pocta Jánu Gronskému.
Plzeň:
Aleš Čeněk,
2008.
Kysela,
J.
Měnící se struktura právního řádx x xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx
xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx:
Cambridge University Press,
2000.
Malenovský,
J.
Obnova řízení před Ústavním soudem v důsledku rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.
Pxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx
xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx
2005.
Nevrklová,
J.;
Molek,
P.
Problém konformity při interpretaci právních norem.
Právní rozhledy,
xxxxx
xx xxx
xx xxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxx
Council of Europe Publishing,
2005.
Oliver,
D.;
Fedtke,
J.
(eds.) Human Rights and the Private Sphere: a Comparative Study.
London:
Routlexxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxx xxxxxpretation der Grundrechte in der Rechtsprechung des Bundesverfassungsgerichts.
NJW,
1976,
č. 46,
s. 2100.
Prechal,
S.
Non-discrimination Doxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxu.
Romano,
S.
L'ordre juridique.
Paříž:
Dalloz,
1975.
Smekal,
H.
Lidská práva v Evropské unii.
Brno:
Masarykova univerzita, Mezinárxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x. 12,
s. 1228.
Unruh,
P.
Der Verfassungsbegriff des Grundgesetzes.
Tübingen:
Mohr Siebeck,
2002.
Van Dijk,
P.;
Van Hoof,
G. J. H. et al.
(exxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
In:
Bobek,
M.;
Molek,
P.;
Šimíček,
V.
(eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví.
Brno:
Masarykova univerzitxx
xxxxx
xxxxxxx
xx xx xxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxí část v Common Market Law Review, 51, 1995, druhá část v Common Market Law Review, 579,
1995.
Právní stav komentáře je ke dni 30.9.2011.
K preambxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxních práv, nýbrž v uvození samotného textu Listiny a ve vymezení principů, v souladu s nimiž má být vykládána. Je proto důležitá nikoliv z hlediska své pxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx s. 128), preambule je "beze vší pochybnosti součástí právního předpisu", nicméně náleží k jeho nenormativním částem a slouží k vyložení politické intxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxnam politický i právní. Z politického hlediska totiž obsahuje informaci o úmyslech a představách ústavodárce, jež mohou mít význam pro výklad ústavy. x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxní však třeba zdůrazňovat, že preambule nepředstavuje nezbytnou součást ústavního zákona a v tomto směru není bez zajímavosti, že samotná prvorepublxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxty národa, k zavedení spravedlivých řádů v republice, zajištění pokojného rozvoje domoviny československé, obecného blaha všech občanů tohoto státx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový. Je tedy sporné, zda vůbec lze toto uvozovací prohlášení označovat za preambuli v dnešním pxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xx xreambuli je třeba používat při výkladu nejen Listiny, nýbrž přiměřeně i ústavních zákonů ostatních, které se svojí povahou dotýkají lidskoprávní oblxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxátu Federálním shromážděním, a to na základě návrhů ČNR a SNR, tzn. republikových parlamentů. Od podzimu roku 1990 pracovaly komise, které měly připraxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxexní ústavy se jevilo stále více jako nereálné, došlo ke shodě alespoň v oblasti základních práv, kde bylo nutno nahradit úpravu dosavadní, což bylo samxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx podán jako společný návrh obou národních rad. Protože se však tyto národní rady nedokázaly shodnout na jeho konečné podobě, byly Federálnímu shromáždxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxment, nýbrž jako součást ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon FS ČSFR. Tento uvozovaxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxným a účinným předpisem v nezměněné podobě od svého schválení do současnosti, takže čl. 3 a 112 odst. 1 Ústavy, které výslovně zmiňují Listinu jako součxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xákona č. 23/1991 Sb. a nikoliv jako usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., jelikož usnesení předsednictva ČNR o vyhlášení právního předpisu nikdy xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxictvo ČNR mělo ústavodárnou pravomoc. Lze tak shrnout, že právní povaha a síla Listiny je dána v nezměněné podobě již od roku 1991, kdy byla schválena, a xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx č. 23/1991 Sb. koncipoval Listinu jako nadpozitivní předpis, nadaný právní "supersilou". V jeho ustanovení § 1 odst. 1 totiž byla zakotvena zásada, xxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxozději do 31.12.1991, pozbývají tato nesouladná ustanovení účinnosti (§ 6 odst. 1; blíže viz níže I. ÚS 35/94). Tento výslovný zdroj "nadpozitivnostix xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x Listině zakotvená nad ostatními právními předpisy včetně ústavních, lze přesvědčivě dospět jednak poukazem na jejich přirozenoprávní povahu (stát xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxka ústavy.
Jakkoliv byla Listina schválena ještě jako federální ústavní zákon a v textu preambule se proto hovoří o ČSFR a nikoliv o ČR, je třeba ji vyxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxkud spojují práva a povinnosti s územím ČSFR, rozumí se tím území ČR. Pokud tedy závěr preambule vyjadřuje vůli ČSFR ctít vyjádřené hodnoty, je tuto vůli xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxirozenoprávní koncepci lidských práv. Proto zdůrazňuje neporušitelnost přirozených práv člověka a občana. Tuto zásadu následně podrobně rozpracoxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxá, nýbrž pouze deklaruje a je povinen je také účinně chránit. Jak uvedl jeden z nejvýznamnějších autorů Listiny F. Šamalík, tato přinesla "do právního xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxismus, právní (etatistický) pozitivismus překonávala koperníkovským obratem k nadpozitivnosti (prioritě) základních práv a svobod, zásadou vládx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxboť vylučovala uplatnění kolektivní viny a kolektivní diskriminace" (Šamalík, s. 129).
Význam preambule spatřujeme i ve výkladu různých kolizníxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxny a také s čl. 1 Ústavy, který deklaruje princip úcty k právům a svobodám člověka a občana a také dodržování závazků plynoucích z mezinárodního práva, nxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxučuje větší rozsah základních práv, je namístě jeho přednostní aplikace.
Preambule výslovně navazuje na obecně sdílené hodnoty lidství, samosprxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxtické totality (k potlačování základních práv v předlistopadovém období viz např. Wagnerová).
Součástí preambule je i projevená vůle v zabezpečexx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxx xxxxxxx xx xbsah preambule lze strukturovat do dvou hlavních částí. První z nich můžeme označit za rekapitulační: ústavodárce deklaruje přirozenou povahu lidskxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xradice našich národů. Ke zmíněnému historickému odkazu připomínáme, že první soubor základních všeobecných občanských práv byl obsažen v návrhu rakxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxkonec projednán, protože sněm byl rozehnán. Do určité míry však z něj vycházela tzv. Stadionova ústava z roku 1849 (označovaná též za březnovou, jelikox xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xlatnosti a katalog občanských práv byl zrušen. Následující tzv. Schmerlingova ústava (26.2.1861) již žádná ustanovení o občanských právech neobsahxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx a to zejména v případě zákona č. 142/1867 ř. z., o všeobecných právech státních občanů. Zásadní zlom pak představoval vznik československého státu v roxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx náboženských a rasových menšin. Od tohoto okamžiku začínají naplno platit slova Fr. Weyra o tom, že základní práva již nejsou pouhými monology zákonodxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxě tvořily Království české, Markrabství moravské a Vévodství slezské. Od ústavy z roku 1867 se však jednalo v podstatě již jen o útvary správní, nikoliv xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx. Tyto země byly veřejnoprávními korporacemi. O vzniku samosprávy na našem území se začíná hovořit počínaje vyhlášením obecního zákona z 20.3.1849, oxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxrickými okolnostmi a také způsobem přijímání Listiny, kdy právě otázka státoprávního uspořádání společného československého státu tehdy stála v poxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxa je samostatně zakotvena v hlavě sedmé Ústavy).
Druhá část preambule je zaměřena programově manifestačně: ústavodárce v ní vyjadřuje naději v zabxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxčitý rozměr ekologický, a to zejména ve spojení s čl. 35 Listiny, který garantuje konkrétní právo na příznivé životní prostředí. Tato programová ustanxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xůže být spatřován v souběžném příklonu preambule k neporušitelnosti lidských práv i ke svrchovanosti zákona. Např. V. Klokočka (Klokočka 1996, s. 111x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxipů zdánlivě na stejné úrovni a významu vskutku představuje určitou nekonzistenci ústavodárce, nicméně domnívám se, že tento problém je z praktickéhx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxti základních práv. Ve shodě s V. Klokočkou proto souhlasím s tím, že svrchovaný lid prostřednictvím zákona vydaného zastupitelským orgánem pouze vykxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxí moci
konstitutivní
(pouvoir constituant) a moci konstituované (pouvoir constitué), což je členění inspirované abbé Siéyesem z období francouzskx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xředem znamená zradu zájmu lidu. Podstata principu svrchovanosti lidu tedy spočívá v tom, že neomezeným a nezcizitelným právem lidu coby suveréna je koxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxx xx xxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxizovaná do podoby státní moci. Je souborem institucí a procedur ústavního státu, pomocí nichž se lid zavazuje uvnitř ústavního státu svou moc vykonávaxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x jakožto produktu moci již konstituované.
Historicky překonanou částí preambule je deklarace práv českého a slovenského národa na sebeurčení, jexxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx Listiny (viz ústavní zákon FS č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky).
Související ustanovení Listiny, Ústavy a ústaxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx čl. 1, 3, 9, 112 Ústavy; čl. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR.
Judikatura
Ústavní soud
Ústavní zákox xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x prohlášení takového rozporu s právně relevantními následky v konkrétním případě došlo až 17.12.1993, tj. v době, kdy ústavní zákon č. 23/1991 Sb. byl xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxnost předložit věc Ústavnímu soudu vždy, dojde-li soud k názoru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, a to bez oxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
x xxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xstavy je třeba chápat jako generelní klauzuli, která stanoví bez výjimky postup pro posouzení všech případů, v nichž dospějí soudy k závěru, že zákon, xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxř. rozporu s jednotlivými články Ústavy anebo jiných ústavních zákonů anebo mezinárodních smluv podle č. 10 Ústavy) pro okruh případů, souvisejícícx x x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxdnutí o tom, že zákony, které nabyly účinnosti do konce roku 1991, jsou v rozporu s Listinou, stalo záležitostí řádných soudů, zatímco o zákonech, účinnxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx991 Sb. v jednotlivých případech, nemohou v žádném případě od 1.1.1993 vyhnout pokynu čl. 95 odst. 2 Ústavy. Jejich povinnost předložit věc Ústavnímu xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xx xx/94 z 23.6.1994 (N 36/1 SbNU 259):
Těžištěm ústavního pořádku ČR je jednotlivec a jeho práva garantovaná ústavním pořádkem ČR. Jednotlivec je výchxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxranu základních práv jednotlivců (kupř. právo na život, zaručení právní subjektivity), ale v souladu s poválečnou změnou v chápání lidských práv, jež xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxv, lidská důstojnost, která mj. vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s předmětem. Způsobilost mít práva je součást kvality člověka, součást jexx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxomíná existenci čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 3 Listiny, přičemž ta platí nepřetržitě od svého vyhlášení dne 8.2.1991 a vzhledem k výslovnému uznání přirxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx:
Spolkový ústavní soud Německa
Rozhodnutí ze dne 17.8.1956 1 BvB 2/51, BVerfGE 5, 127 (KPD).
Literatura
xxxxxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxch práv a svobod v právním řádu ČR a SR.
Brno:
Masarykova univerzita,
2001.
Filip,
J.
Ústavní právo I.
Brno:
Doplněk,
1999.
Klokočkxx
xx
xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xx x
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx:
Linde,
1996.
Knapp,
V.
Teorie práva.
Praha:
C. H. Beck,
1995.
Koudelka,
Z.
Šimíček,
V.
K právní povaze Listiny základních práv a svoxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx x
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx
xxx
xxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxx
x.;
Šimíček,
V.
(eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví.
Brno:
Masarykova univerzita,
2009.
Wintr,
J.
Prixxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxx
xxECNÁ USTANOVENÍ
(Svoboda a rovnost v důstojnosti a v právech. Základní práva a svobody obecně)
Jiří
Baroš
Právní stav komentáře je xx xxx xxxxxxxxxx
x xxx x
xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxsti, rovné v právech se všemi ostatními bytostmi. Do hry se tak dostávají lidská, resp. "zpozitivizovaná" základní práva, která vymezují nejen rámec nxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xyšlenky lidských práv bylo nutné, aby byly naplněny určité předpoklady: (a) člověk musel být uznán jako hodnota (osoba), (b) xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxkého procesu došlo až v (pozdní) modernitě, v níž se s konečnou platností právo reorientovalo k jednotlivci, jemuž má sloužit. Je to totiž člověk, kdo má xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xtributem, jsou mu inherentní, nikoliv mu propůjčovaná státní mocí) se stal středem ústavního pořádku. Koncept lidské důstojnosti se jako základní stxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx společnostech dominoval koncept cti, úzce spjatý s nerovností, neboť čest nikdy nenáleží všem, ale jen některým, a to v závislosti na jejich postavení xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xůstojnosti se
ex definitione
podílí každý člověk. V základu politiky rovné důstojnosti je axiom, podle něhož je nezbytné si vážit všech lidí rovným díxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxní kultury. Samotný koncept lidské důstojnosti přitom vychází z mnoha různých duchovních tradic, z nichž každá svým dílem přispěla k jeho formulaci v sxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxea autonomie, ale i sociálně demokratické myšlení.
Zvláštním způsobem přispěla k formulaci konceptu lidské důstojnosti světová náboženství, zexxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxoto je materiální stvoření obdivuhodné, výtečné a skvělé. Zvláštní etapou stvoření je objevení se člověka, který je bytostí stvořenou k Božímu obrazux x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxonané aktivity či vztahu, ve kterém stojí, pak je to v případě teistických koncepcí lidské důstojnosti (M. Perry či N. Wolterstorff) právě skutečnost Bxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxncepce zakládají lidskou důstojnost pouze na vlastnostech lidských bytostí. Pro modernitu je typický humanismus, který klade člověka do centra novéxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxci se stala zvláště vlivnou koncepce lidské důstojnosti italského humanisty Pica della Mirandoly, podle níž stojí v jejím základu schopnost lidí si vyxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxenských elementů. Hlavním nárokem osvícenství byla autonomie člověka, tj. schopnost člověka být pánem svého osudu a vytvářet svou vlastní budoucnosxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxle zákona, který si sami dáváme jakožto racionální bytosti. Právě ve schopnosti určovat sama sebe (svou vůlí) na základě rozumu spočívá lidská svobodax xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxima tvé vůle mohla platit jako princip všeobecného zákonodárství"). Pro vypracování moderního konceptu důstojnosti jsou mimořádně důležité i dalšx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx x xxxxx xzákaz instrumentalizace osoby). Podle třetí formulace máme jednat jako členové království účelů. Z toho vyplývá existence komunity racionálních byxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
Na formulaci moderního konceptu lidské důstojnosti se nepodílely jen liberální individualistické koncepce, ale lidská důstojnost získala též svxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxbbes a J. Locke vypracovali koncepci člověka jako svobodného a nezávislého jedince. Pro
kontinentální
republikanismus ovšem nebyla svoboda výlučnxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxrem. Na přelomu 18. a 19. století se stalo běžným spojování lidské důstojnosti se sociálními podmínkami, v nichž se jednotlivec rozvíjí. Egalitarismux xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xa lidské důstojnosti bylo založeno též sociální učení církve, které liberalismu a socialismu vyčítalo, že svobodu a rovnost "odstřihly" od jejich zalxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx. Na rozdíl od socialismu se stát podle sociálního učení církve nemůže nikdy stát emancipační silou zajišťující individuální autonomii člověka.
V xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xako nástroj génia), či ji odmítaly jako únik do morálky před krutou realitou vykořisťování dělnictva (K. Marx). Pro kolektivismus v právu je typické, žx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxa je jen součástí života společenství, přičemž individuální zájmy jednotlivců musí být bezvýhradně podřízeny zájmům celku. Z tohoto důvodu odmítl naxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx. V prvé řadě proto musela být podle nacismu zavrhnuta lidská práva, neboť fixují limity intervence státu a chrání morální autonomii jednotlivců. Z práx xx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxmá nárok na žádná práva, je proto vyloučen a může být v konečném důsledku anihilován.
V reakci na hrůzy holocaustu byl vypracován právní koncept lidsxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xrvním místě uznat a sankcionovat základní charakteristiky lidské přirozenosti. Symbolem vstupu do nové éry lidských práv byla Všeobecná deklarace lxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxvá ze samotného lidství, není právem propůjčována, ale toliko uznávána). Deklarace zároveň spojuje důstojnost lidské osoby (v rámci lidské rodiny) nxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xpjata se solidaritou. Podle jednoho z jejích intelektuálních inspirátorů, tomistického filosofa J. Maritaina, je možno Deklaraci chápat jako praktxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxh práv) protichůdné pozice. Sílu této shody dokumentuje zakotvení lidské důstojnosti v mnoha mezinárodních a regionálních úmluvách i národních ústaxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxstuje vztah závislosti a oddanosti, což ovšem osobu nezbavuje její jedinečné hodnoty. Člověk je sociální bytostí, situovanou ve vztazích. Je nadán duxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxx x xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxodný rozvoj osobnosti) nejblíže filosofickým koncepcím W. von Humboldta a J. S. Milla, podle nichž je nejvyšším účelem státu vytvoření podmínek, kterx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxko projekce autonomního jáství, ale personalisticky. Důstojnost lidské osoby rozvíjející se svobodně v rámci sociální komunity, čímž není snížena ixxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxost nespočívá pouze v individualitě člověka, ale také v jeho sociabilitě, vyžaduje, kromě ochrany osobnosti a svobody jednotlivce, podporu základníxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxují objektivní hodnotový řád. Všem ostatním hodnotám je nadřazena, a proto také musí být tyto hodnoty definovány a vykládány v hranicích vymezených lixxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxejné moci je zajistit respekt a ochranu nedotknutelné důstojnosti člověka (čl. 1 odst. 1). Proto má důstojnost jak objektivně-právní, tak obrannou suxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxti člověka; jakožto právo subjektivní zamezuje státu, aby zasahoval do negativní svobody jednotlivců (při přípravě GG bylo myšleno především na ponixxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxů či principu žádný trest bez zavinění; s rostoucí komplexitou moderní společnosti je ovšem největším nebezpečím průnik všudypřítomného sociálního xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxodám ostatních, které vyplývají z jejich práva na osobní autonomii. Stát má povinnost chránit lidskou xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x pojetím státu založeným na sociální spravedlnosti.
V 50. letech začal Spolkový ústavní soud pracovat s teorií objektu, vypracovanou právním teorxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx státu. Protože důstojnost předchází státu, je, kantovsky řečeno, transcendentální a vyžaduje, aby člověk byl pojímán jako cíl o sobě, nikoliv jen jakx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xěci sčítání lidu (rozhodnutí 1 BvL 19/63) Spolkový ústavní soud spojil lidskou důstojnost s právem na svobodný rozvoj osobnosti. Vyšel z toho, že stát pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx svobodně a odpovědně rozvíjet svou osobnost. Pokud otázka z populačního censu nenutí člověka odhalit intimní detaily z osobního života, nezasahuje dx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx 14/76). Spolkový ústavní soud vyšel z toho, že každého člověka je nutno chápat jako duchovní morální bytost, která je nadána svobodou určovat a rozvíjex xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxnotu a respekt. Proto Spolkový ústavní soud judikoval, že stát nemůže jednotlivce zbavit svobody, aniž by mu ponechal šanci na její znovunabytí, neboť xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxována příliš striktně, že by odsouzeným musela být
a priori
odepřena možnost navrácení jejich osobní svobody. V dalším případu Spolkový ústavní soud xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxckou nadějí na získání svobody, ať už byl spáchán jakýkoliv trestný čin (rozhodnutí 2 BvR 1146/85).
Jakožto hlavní objektivní hodnota německého úsxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxi). O těchto konfliktech dobře svědčí např. dvě rozhodnutí Spolkového ústavního soudu ve věci potratů (rozhodnutí 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74 a rozhodnutí 2 xxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxální dimenzi. Povinnost státu chránit důstojnost nezaniká ani smrtí, neboť jednotlivec zůstává díky paměti ve společenství se žijícími, i když potřexx xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxtojnost aplikována (téměř vždy) ve spojení s jiným základním právem, a to především s právem na život (potraty), svobodný rozvoj osobnosti (případ Mefxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx x s tím spojeným právem na soukromí resp. s právem na informační xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx. práva na život) důstojnost vyžaduje neomezenou, absolutní ochranu, a proto je propojením důstojnosti s ostatními základními právy dosahováno bezpxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxtavní soud s důstojností bez vazby na jiná základní práva. Důstojnost zabraňovala, aby stát s jednotlivcem mohl zacházet jako s objektem. Jak ale upozoxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x BvR 357/05). Jelikož důstojnost nemůže být nikdy srovnávána s veřejným zájmem, nemohou být obětováni nevinní pasažéři teroristy uneseného letadla zx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxat nevinné pasažéry jako věci. Spolkový ústavní soud se svým přístupem rozhodného ochránce individuálních práv oproti kolektivnímu právu na bezpečí xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxkladě srovnání judikatury různých ústavních soudů identifikovat čtyři kontexty, v nichž se koncept lidské důstojnosti nejčastěji využívá: (a) zákax xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxením a dalšími typy jednání, které způsobují netolerovatelné utrpení). Poslední dobou se v souvislosti s bojem proti terorismu diskutovanou otázkou xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxé v případech, kdy byl přezkoumáván trest smrti či nakládání s lidským tělem, resp. s jednotlivými orgány. Druhou oblastí (b) jsou otázky individuální xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxkladným závěrům; do kontrastu je možno dát slavné rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu Roe v. Wade s rozhodnutími německého Spolkového ústavního sxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xx xx xx xx xxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx dostatečně široké na to, aby obsáhlo právo na rozhodnutí, zda ne/ukončit těhotenství. Byť toto právo není absolutní, vedlo k značně liberální úpravě pxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxtenství, porod a výchova dětí mohou oslabit práva ženy. Kde je přítomný lidský život, je přítomna i lidská důstojnost, tj. i v případě nenarozeného živoxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxt k sobě samým a na nezbytné sebeocenění. Lidská důstojnost doplňuje (ale i zakládá) normy antidiskriminačního práva a uplatňuje se např. ve věcech rasxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx Lidská důstojnost je na tomto místě spojena s právem na život (povinnost státu zajistit podmínky zaručující přežití) či s garancí sociálně-ekonomickxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxárce základní a nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti mimo kompetenci ústavních orgánů, je nutno lidskou důstojnost považovat za součást xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxějšku omezovala
konstitutivní
moc lidu), je možno říci, že dodává pozitivnímu právu jeho legitimitu.
S rozpracováním konceptu lidské důstojnosxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xelý ústavní pořádek je překvapivé, že nejdetailněji byla lidská důstojnost rozpracována nikoliv v řízení o kontrole norem, ale zejména v řízení o ústaxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx důstojnost s otázkou způsobilosti k právním úkonům (viz komentář k čl. 5 Listiny). Ve všech těchto kauzách se inspiroval německou doktrínou, dle níž "dxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny" (nález I. ÚS 557/09). Naopak lidská důstojnost je součást samotného lidství člověka. Naše Listina uxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxdnání, které by zpochybňovalo jeho příslušnost k lidské rodině. Rovnost jednotlivce v důstojnosti a právech je základem uznání hodnoty každého člověxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
x xxlezu IV. ÚS 412/04 Ústavní soud zdůraznil, že těžištěm ústavního pořádku je jednotlivec a jeho práva garantovaná tímto pořádkem. Proto je třeba vycháxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxnosti, který zakládá prioritu lidské bytosti nad kolektivitou, a proto vévodí komplexu základních práv obsažených v ústavním pořádku. Musí být výchoxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xoci, lhostejno v jaké formě, je třeba respektovat takto vyložená základní práva (nález II. ÚS 1191/08), jinak se totiž člověk může stát objektem práva. xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxejné moci ústavně zavázány.
Lidská důstojnost ovšem nepůsobí jen jako obecný xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxástí právního řádu. Negativnímu imperativu zákazu instrumentalizace a zvěcnění lidské osoby odpovídá pozitivní povinnost zajištění respektu a ochxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxím účelem práva. Stát má povinnost ji respektovat, a je-li třeba, i chránit, neboť každý člověk má nárok na respekt a uznání své osoby. Podle nálezu II. ÚS xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx tento požadavek leží v základech evropské civilizace. Z eminentního postavení lidské důstojnosti v ústavním pořádku vyplývá i skutečnost, že ve vztaxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxgnerové k nálezu Pl. ÚS 16/04). Nelze ji tak nikdy klást do horizontální polohy s konkurujícími základními právy. Byť naše Listina neobsahuje stejné uxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxzen ostatním základním právům a hodnotám, když leží v samotném jejich základu. Pokud je lidská důstojnost ve hře, neměl by ani být aplikován princip proxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxi podle čl. 1 Listiny nestojí žádné subjektivní právo; přesto má toto ustanovení v Listině ústřední postavení, když deklaruje nejvyšší objektivní úsxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxlal tohoto základního práva samostatně. Po vzoru Spolkového ústavního soudu dovodil, že lidská důstojnost jakožto hodnotový princip má významné norxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxl Ústavní soud důstojnost se základním právem na osobnost. Jestliže garantování nedotknutelnosti lidské důstojnosti umožňuje člověku plně užívat jxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxřednictvím čl. 1 je do Listiny vtělen požadavek, vyplývající z principu univerzalizace, aby lidská důstojnost byla zaručena všem. Listina uznává rxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xa základě jejich hodnoty; nikdo si nemůže nárokovat, že jeho důstojnost je větší než někoho jiného. Je otázkou, jak se bude další
judikatura
Ústavního xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxunitaristicky než jen čistě individualisticky (viz některá odlišná stanoviska), xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxní soud přistoupil k řešení kontroverzních morálních otázek, v nichž by byla evokována lidská důstojnost; jelikož je česká společnost značně liberálxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxé, že se nějaké případy u Ústavního soudu objeví.
Další nadpozitivní hodnotou zakotvenou v čl. 1 Listiny je dle nálezu II. ÚS 2268/07 svoboda. To, žx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx celé myšlení lidstva. Slavné rozlišení mezi svobodou starých a svobodou moderních provedl na začátku 19. století francouzský filosof B. Constant, poxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xoderních národů je zabezpečení soukromých požitků; svobodou pak jmenují instituční záruky těchto požitků." Pro staré byla obec společenstvím dobréxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx která dává přednost veřejné autonomii státních občanů před nepolitickými svobodami soukromých osob. Naproti tomu liberálové poukazují na nebezpečx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxsahovat do nedotknutelných individuálních sfér svobody. Klasická lidská práva, objevená liberální tradicí (navazující na své středověké předchůdxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxotiklad mezi liberální a republikánskou tradicí najdeme u J. Habermase, podle něhož soukromá autonomie předpokládá autonomii veřejnou a naopak.
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxgativní a pozitivní svobodou. Negativní svoboda označuje prostor, v němž člověk může jednat bez překážek ze strany druhých lidí (nevměšování, tj. svoxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxnotlivec nemůže žít tak, jak si přeje, nemůže se civilizace rozvíjet, ale bude naopak pod tlakem kolektivní průměrnosti. Po vzoru jednoho z exponentů lxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx tomu pozitivní svoboda (svoboda k) vychází z přání individua být svým vlastním pánem. Moje rozhodování by mělo záviset nikoliv na vnějších silách, ale xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxlišném směru. O jejich možném konfliktu svědčí příklad těch zastánců pozitivní svobody, kteří si osobovali právo nutit ostatní jednat podle jejich údxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xegativních svobod. Byť Berlinovo rozlišení bylo podrobeno kritice (G. MacCallum), zůstává východiskem současných diskusí.
S Berlinovou koncepxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxx xxx xejsou produktem vnější manipulace, ale vycházejí z autentického já. Autonomie tak zabraňuje paternalistickým intervencím do našeho života, neboť jxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xx xx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxl americký Nejvyšší soud v rozhodnutí Planned Parenthood of Southeastern PA v. Casey, rozhodnutí o nejintimnějších a osobních volbách zásadních pro lxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxvota. Svoboda tak spočívá v možnosti sledovat svou vlastní koncepci hodnotného života bez vnějších zásahů. I dnes má ovšem liberální koncepce autonomxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxíme, nýbrž je pouze objevujeme (poznáním základních inklinací naší přirozenosti). Naší svobodě tak předcházejí a naše volby jsou/by měly být jimi určxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxům jde o maximalizaci prostoru, v němž jednotlivci mohou uskutečnit svoje představy o dobru. Svobodu je podle nich možno chápat jako apriorní předpoklxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxerálů by zásahy do svobody měly být umírněné, přičemž cílem vlády by měla být ochrana rovné svobody všech občanů. Každý jednotlivec by měl požívat co nejxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxsahovat cílů, jež si člověk klade (tj. možnost efektivního užití svobody). Dovozují, že všem bez výjimky musí být státem garantovány určité materiálnx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxkud slouží k co největšímu prospěchu nejméně zvýhodněných členů společnosti. Podle libertariánů jsou ale požadavky levicových liberálů na škodu svoxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxcepcích svobody probíhají bouřlivé debaty, v nichž zastávají chtě nechtě určitou pozici i samotní ústavní soudci, jejich praktické řešení vyplývá do xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xvobod, jichž mohou jednotlivci užívat. Tyto svobody též vytyčují hranice veřejné moci. V kontinentálních zemích mají práva i svou pozitivní dimenzi; xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx rovné svobody, který je důsledkem rovnosti hodnoty všech lidských bytostí (tj. rovné důstojnosti), a proto nejsou hodnoty svobody a rovnosti (čl. 1 Lixxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxazuje, že tyto dvě hodnoty mají a mohou být smířeny (a to s ohledem na požadavky spravedlnosti). Svoboda jednotlivců je tak omezována v prvé řadě právě kvxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxvo na svobodu pod zákonem univerzalizace (I. Kant). Člověku vrozené svobody musí být uspořádány (tj. regulovány) v souladu s požadavky spravedlnosti x xxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxe právního myšlení chápe práva podle modelu svobody. Již na úsvitu právní modernity začalo být subjektivní právo definováno jako svoboda/moc jednat jxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxže být vykonávána bez omezení (svoboda je věcí mlčení zákonů). Jeden ze zakladatelů myšlenky přirozených práv T. Hobbes definoval přirozené právo jakx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxou, která by jednotlivci plynula z objektivních zákonů, ale jde o kvalitu subjektu, možnost jednat, jeho svobodu. Nepochází z vůle státu, naopak úkolex xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxhu historie formulována na základě typických zásahů do sféry svobody, a to nejprve jako politické požadavky, později pak ve formě základních (subjektxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxní soud, že primárním úkolem základních práv je chránit svobody jednotlivce před zásahy ze strany veřejné autority (rozhodnutí 1 BvR 400/51). Proto je xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxdnu ze základních hodnot objektivního hodnotového řádu ČR předstátního původu. Pro liberálně-demokratické materiálně-právní státy je běžné, že přxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxho řádu hodnot; již z principu tak není neomezená. Stejně jako důstojnost má koncept svobody, potenciálně vyplnitelný různými, ne vždy kompatibilnímx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxé hranice a tyto hranice končí tam, kde začíná svoboda jiného (nález II. ÚS 94/05); zásah do práv třetích osob opravňuje veřejnou moc k zásahu. Svoboda poxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxem na postavení důstojnosti v ústavním pořádku je zneužití svobody nejvíce patrné tehdy, když je porušena důstojnost jiného člověka (rozhodnutí němexxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxhrany těchto práv (rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu 1 BvR 2/51).
Z čl. 1 Listiny nelze dovozovat žádné přímo vynutitelné subjektixxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxtní platnost; jsou omezeny právy jiných, ať již tato práva xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx ÚS 359/96). Podle vzoru Německa bylo judikaturou subjektivní právo jednotlivce na všeobecnou ochranu svobodné sféry osoby dovozeno z čl. 2 Listiny. V xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx (rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu 1 BvR 253/56). Stěžovatel může namítat její porušení aktem veřejné moci, aniž by jeho ochrana vyplýxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxaguje na nemožnost předvídat při formulování základních práv všechny v budoucnu se vyskytující zásahy do svobodného prostoru osoby (nálezy I. ÚS 546/xxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx pořádku však platí obecná
presumpce
svobody ve prospěch jednotlivce, jež implikuje jeho ochranu před zásahy do sféry svobody ze strany veřejné moci. xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx, požívá ochranu ze strany státu i před zásahy třetích subjektů (nález I. ÚS 557/05). Uznání statusu jednotlivců jakožto autonomních nezávislých osob xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xbsaženou v čl. 1 Listiny, je rovnost. Jak konstatoval A. de Tocqueville, ideál rovnosti je v jádru moderní demokratické revoluce, charakterizované poxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxzací předpokládala (jako) přirozené hierarchie lidí. V modernitě nerovnostářské politické řády ovšem nemohou projít testem legitimity. V základu vxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xhledu na další charakteristiky. Tato rovná důstojnost je argumentem pro rovnost v právech. Implikuje základní právo na podíl svobody, který je rovný pxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xovnosti může ocitnout na hranici, kterou lze překročit jen za cenu porušení svobody (nález Pl. ÚS 4/95).
Na rozdíl od svobody jednotlivce, která obsxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxt jako vztahovou kategorii; vyjadřuje "kvalitativní vztah", tj. korespondenci mezi skupinou různých objektů, osob, procesů či okolností, které majx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxesy či okolnostmi, o jejich "podobnost" v xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxaduje jistou odlišnost mezi srovnávanými věcmi, která trvá i po aplikaci principu rovnosti; proto je absolutní rovnost sama o sobě rozporná. Rovnost txx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxždého s každým (nález II. ÚS 1609/08). Již Ústavní soud ČSFR pojal rovnost jako kategorii relativní, vyžadující jen odstranění neodůvodněných rozdílx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxonis
), tj. určitý konkrétní atribut (proměnnou/index), který dané objekty sdílí a s ohledem na něhož se rovnost aplikuje. Tento srovnávací prvek bývá xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxx xxedl, že analýzu, zda je možno najít
relevantní
podobnost mezi různými objekty, je třeba opřít o určité kritérium relevance. Posouzení srovnatelnostxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxkud Ústavní soud dovodí nesrovnatelnost situací, s nimiž je zacházeno odlišně, je přezkum zákonné úpravy pro nedostatek pravomoci Ústavního soudu vyxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxuty (nález Pl. ÚS 42/03 či Pl. ÚS 10/08). Je otázkou, zda v případě, kdy se u daných institutů shodují důvody a účel omezení základního práva, by tyto situxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxjdeme i u konceptu rovnosti několik (konkurenčních) koncepcí. Bývá rozlišována rovnost morální a politická, formální a materiální, příležitostí a vxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxzuj podobné případy podobně". Podle nálezu Pl. ÚS 11/02 jej pak lze vyjádřit formulí: "stejné nesmí být upravováno libovolně nestejně, avšak zároveň xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí ideál formální rovnosti vyžaduje více než konzistenci subjektivních preferencí, ale vede i k nezbytnosti ospravedlnit druhým důvody pro ne/rovné zxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxcházení).
Formální rovnost je rovností
de iure
, neboť na rozdíl od materiální rovnosti odhlíží od pozadí jednotlivců, jejich sociálního původu (jx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xese čtyři druhy problémů: první se týká xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxšování a rozdílné zacházení zakázáno, obsahuje čl. 3 odst. 1 Listiny). Druhým je relativita zásady rovnosti jako konzistentnosti, neboť pro ni není roxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxleka není
abstraktní
jedinec, ale prosazována bývá často mužská norma (tj. bílý, zdravý, nehandicapovaný, heterosexuální muž). Čtvrtým je to, že foxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxní rovnosti ("stejnému stejně, odlišnému odlišně, a to
de iure
i
de facto
"), jež se stará právě o dopady na reálnou situaci jednotlivce (nerovnost může xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxána na jeden časový okamžik; zjištěná faktická nerovnost vede ke zpětné korekci právní úpravy.
K rozdílu mezi formální a materiální (faktickou, suxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xčelem odstranění nějaké faktické nerovnosti nebo jiného handicapu zvažovat normativní zakotvení nerovnosti (zvýhodnění handicapovaného člověka xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxx2 Ústavní soud substantivní rovnost ztotožnil s pozitivní diskriminací, pokud se tak zavádí zvýhodněné zacházení se subjekty, kteří jsou fakticky vxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx subjekty, nejsou zásadně v rozporu s principy rovnosti a zákazu diskriminace. Zvolí-li zákonodárce zvýhodňující přístup, musí sledovat legitimní cxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxli proti Spojenému království, který ovšem, jak ukázala S. Fredmanová, není založen na materiálním pojetí rovnosti, ale pracuje s propracovanou formxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxd tak může zůstat mimo její dosah.
Rovnost příležitostí a rovnost výsledků je možno považovat za dva typy materiální rovnosti. Podle rovnosti přílexxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxk také osobní zodpovědnost jednotlivců; po vyrovnání startovních pozic jsou všichni posuzováni podle individuálních zásluh. Zajištění stejných stxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxat tyto "rovné startovní podmínky". Nabízí se jejich procedurální (to vyžaduje odstranění překážek rozvoje žen či minoritních skupin, ale nezaručujx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxější rozdělování výhod ve společnosti. Bývá obvykle pojímána jako kolektivní rovnost; klíčovou je pro ni situace celé skupiny. Jejím cílem bývá spravxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xrozložení žen nebo menšiny by mělo odrážet jejich celkový poměr v pracovní síle nebo populaci). V nálezu Pl. ÚS 11/02 Ústavní soud odmítl chápat rovnosx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxost participace v demokracii, v níž by měli mít všichni (občané) právo na aktivní účast na veřejném životě (realizace občanství). Předpokladem politixxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxdardem západní kultury. Vyplývá z ní požadavek rovného respektu ke všem osobám. Podle R. Dworkina ideál morální rovnosti implikuje právo na to, aby se s xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx. právo na rovné zacházení (right to equal treatment), ale "právo na rovnou pozornost a úctu při politickém rozhodování o tom, jak se tyto statky a příležxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx Morální rovnost představuje egalitární východisko moderní (liberální) politické filosofie.
V čl. 1 Listiny je podle vzoru čl. 1 Všeobecné deklaxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx rovnosti, jenž je v rovině pozitivního práva garantován zákazem diskriminace (nález Pl. ÚS 15/02). Antidiskriminačním ustanovením Listiny je její xxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxz Pl. ÚS 50/06). Také čl. 14 Úmluvy obsahuje obdobný výčet problematických kategorií. Jak na to upozornil soudce B. Zupančič, diskriminace uvnitř uvexxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx v rozsudku ESLP Burden proti Spojenému království). Rovnost v právech zformulovaná v čl. 1 je v podstatě obsahem celé Listiny a promítá se do řady jejícx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxx xx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxt v subjektivních právech, interpretoval jej Ústavní soud jako rovnost před zákonem (tj. před objektivním právem). Rovnost před zákonem v textu Listixx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxez xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxvány stejným způsobem vůči všem jejich adresátům (v tomto smyslu interpretoval rovnost před zákonem i Ústavní soud v nálezu I. ÚS 2278/10); požadavek rxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xákona klade nároky na zákonodárce, aby chránil právo na rovnost bez jakékoliv diskriminace. Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, ne každé nerovnx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xteré se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdíxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx Je nekonzistentní, tudíž neracionální, zacházet s rovnými případy nerovně, pokud k tomu nejsou dostatečné důvody. Není proto náhodou, že i Ústavním sxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx rovnost odstranění neodůvodněných rozdílů, tj. rozlišování v přístupu k určitým právům mezi právními subjekty nesmí být projevem libovůle. Ústavní xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xx xxx xx xxxxx). První je dán právě požadavkem na vyloučení libovůle (v postupu zákonodárce) při odlišování skupin subjektů a jejich práv (neakcesorická rovnost), xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxobod odlišováním subjektů a práv ze strany zákonodárce (akcesorická rovnost). Neakcesorickou rovnost ztotožnil Ústavní soud s všeobecnou rovností xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu nebo svobodě a zakazuje diskriminovat osoby při výkonu jejich základních práv. Stejně jako zákonodárce nesmí nahodile rozlišovat mezi skupinami suxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxdné objektivní báze.
Také německý Spolkový ústavní soud nejprve interpretoval všeobecnou rovnost před zákonem dle čl. 3 odst. 1 GG ve smyslu zákazu xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxvnost zacházení musí existovat nějaké rozumné ospravedlnění, vyplývající buď z povahy věci či z nějakého objektivně přesvědčivého důvodu. V průběhu xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxud začal aplikovat přísnější přezkum rozdílného zacházení, když vyžaduje dostatečný důvod pro ospravedlnění odlišování xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxších, ačkoliv neexistuje žádná rozdílnost mezi těmito skupinami takové povahy a váhy, že by mohla ospravedlnit nerovné zacházení. Není tudíž dostatexxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxtivně opodstatněný diferencující faktor dostatečné váhy (rozhodnutí 1 BvR 1164/07). Odlišnost situací musí být tudíž taková, aby ospravedlnila odlxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxx xxxxxx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxx
xx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxé případy obdobně, odlišné různě, a to podle míry jejich podobnosti či odlišnosti. Hlavní otázkou zde je to, zda účel odlišování ospravedlňuje svoje důxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx pokud jsou ve hře také další základní práva, jsou možnosti zákonodárce úžeji ohraničeny (rozhodnutí 1 BvL 29, 30, 33, 34, 36/83). Nejpřísnější standarx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx k jejich osobním charakteristikám (vyjmenovaným v čl. 3 odst. 2 nebo 3 GG, nebo s nimi srovnatelným, aniž by však byly obsaženy v GG). Omezení dispozic záxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx nálezech interpretoval rovnost před zákonem ve smyslu proporcionality. Na obecné prohlášení, podle něhož zvýhodňující zacházení musí být založeno xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxvní soud i v souvislosti s přezkumem z hlediska neakcesorické rovnosti. Tu Ústavní soud interpretoval značně zdrženlivě: za protiústavní neakcesorixxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx zabýval vztahem mezi legislativním prostředkem a zamýšleným účelem, kdy toliko absence vztahu může způsobit protiústavnost posuzované právní úpraxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxlu zákona, tj. může-li nějakým způsobem dosažení tohoto účelu ovlivnit. Je ale otázkou, zda by Ústavní soud nemohl volit nějakou přísnější formu testu xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxpána jako neakcesorický princip, jak o tom svědčí příklad Německa). Předpokladem řádné aplikace testu diskriminace ovšem je, aby Ústavní soud vždy spxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxu soudu umožní volit odpovídající přísnost přezkumu.
Věta druhá čl. 1 Listiny deklaruje některé základní atributy základních práv a svobod, přičxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxch (kam patří život, svoboda a hledání štěstí), francouzská Deklarace xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xx čl. 1 širší jak svým rozsahem (vztahuje se na všechna základní práva a svobody), tak obsahuje výčet více atributů. Význam tohoto článku není normativníx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxeny na koncepci občanských práv, která byla jednotlivci propůjčována státem. Zatímco tyto ústavy nepojímaly základní práva jako oprávnění jedince vxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxěkem již na základě jeho lidství. Navíc mají charakter bezprostředně platného práva.
Právě v tomto kontextu je nutno vnímat důvod normativního zakxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx státu) nadbytečným a Ústavní soud se jich v procesu
interpretace
a aplikace Listiny ani nedovolává. Nezadatelnost základních práv a svobod znamenáx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx ztratit; z toho ovšem ještě nevyplývá jejich neomezitelnost, a to buď do jejich držení (pokud ale nemohou být omezena do jejich držení, jde o práva absolxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxme o jejich nezrušitelnosti. Ze založení těchto práv na přirozenosti člověka vyplývají i jejich další dva atributy. Nezanikají totiž ani jejich neuplxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxenesení těchto práv jejich nositelem na jiné osoby (nezcizitelnost). Právě kolem nezcizitelnosti práv se "točila" velká debata o legitimitě otroctvx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x tomu, že by se na základě projevu své vůle stal otrokem (vzdal se své svobody). Skutečnost, že lidskoprávní dokumenty zakotvily nezcizitelnost základxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xychází z nedotknutelnosti a universálního charakteru přirozených lidských práv, z toho, že tato práva nejsou oktrojována státem. V souladu s přirozexxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xovahy lidských práv vyplývá rovněž, že jejich podstatná kvalita a platnost nemá záviset na státních hranicích, jejich ochrana je tedy podřazena mezinxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx místo v přírodě a společnosti. Jimi jsou chráněny základní hodnoty jako lidský život, osobní svoboda, možnost přisvojování prostředků, lidská důstoxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xostihu pro uplatňování základních práv; čl. 4 Listiny - limity omezování základních práv; čl. 10 odst. 1 Listiny - právo na soukromí v širším smyslu a vxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxích smluv
Související zákony a ostatní právní předpisy
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxně
Úvodní články citované Listiny mají charakter toliko základních, obecných ustanovení, jak ostatně napovídá název hlavy první. Principy obsažxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxtanovení Listiny xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxé, základní právo nebo svobodu a tomu odpovídající ustanovení Listiny, event. mezinárodního dokumentu, jež měl být porušen.
Usnesení I. ÚS 305/2000 x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxikulován jako odezva na druhou světovou válku, a jeho účel z hlediska struktury je historicky třeba hledat v potřebě trestat pachatele zločinů proti lixxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxluvě obsaženým, resp. jako k hodnotě, která tvoří "podhoubí" všech těchto práv. Tak se lidská důstojnost stává objektivní ústavní kategorií a působí vx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxkyně E. Wagnerové k nálezu Pl. ÚS 16/04 z 4.5.2005 (N 98/37 SbNU 321; 265/2005 Sb.):
V souladu s poválečnou změnou v chápání lidských práv (jež nalezlx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxká důstojnost, která mimo jiné vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s předmětem. Otázky lidské důstojnosti jsou v tomto pojetí chápány jako souxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxy stvrzuje preambule Ústavy, která deklaruje lidskou důstojnost za nedotknutelnou hodnotu, stojící v základu ústavního pořádku České republiky. Stxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx
xxxxx xV. ÚS 412/04 z 7.12.2005 (N 223/39 SbNU 353):
Lidská důstojnost jako hodnota je ukotvena v samých základech celého řádu základních práv obsažených x xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx anebo zákaz vystavení osoby takovému jednání, které zpochybňuje její kvalitu jako subjektu. Z důstojnosti člověka jako osoby jednající s vlastní odpxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxkon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky sice výslovně negarantovala lidskou důstojnost jako základní právo, to však nexxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxizace tak, jak se utvářela od antiky, přes křesťanství a osvícenství až po závěry xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx:
Nález přijímající většina zjevně vůbec nebrala v úvahu chápání základních práv v civilizované Evropě v tom smyslu, že sama idea základních práv je xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xlověku jako samoúčelu, člověku, kterého nelze instrumentalizovat, a to ani pro "blaho celku, blaho budoucích generací apod.". Z kantovského ideálu, xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxočítávat život proti jinému životu, život jednoho starce či stařeny proti životu celé, dnes mladé generace.
Odlišné stanovisko soudkyně E. Wagnerovx x xxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxandardů života v dané společnosti (srov. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu ze dne 22. června 1995, 2 BvL 37/91). Ospravedlnění existence základnxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxvinnost ponechat, popř. zajistit každému občanovi základní potřeby pro lidskou a důstojnou existenci.
Nález Pl. ÚS 29/08 z 21.4.2009 (N 89/53 SbNU 1xxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxulou teorii objektu, kterou převzala
judikatura
německého Spolkového ústavního soudu, vážící se k otázkám lidské důstojnosti. Podle této teorie doxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xmenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny. Lze dovodit, že člověk tak bývá netoliko objektem společenských "poměrů", ale stává se i objektem právxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx ÚS 557/09 z 18.8.2009 (N 188/54 SbNU 325):
Ústavní soud [musí posoudit], zda zákonodárce při úpravě sociálního práva neporušil princip lidské důsxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxm "Hartz IV" (BVerfG 1 BvL 1/09 ze dne 9.2.2010) vyslovil, že platná německá zákonná úprava sociálních dávek vyplácených nezaměstnaným osobám a jejich xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x x xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xstavy.
Odlišné stanovisko soudce J. Musila k nálezu Pl. ÚS 8/07 x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxrá je konstruktivním základem demokratické a kritické společnosti, a svobodou, která směřuje k destrukci obecných lidských a demokratických hodnotx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxo také vědomí (utvrzené dlouhodobými zkušenostmi lidstva), že omezení občanských práv a svobod je neuralgickým bodem každé, byť i demokratické spolexxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxebují. Protože každý zákon obsahující příkazy a zákazy zasahuje do svobody jednotlivce a jeho základních práv, je třeba uvážit, zda a do jaké míry jsou pxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx; 91/1994 Sb.):
V systému sociálních hodnot přísluší významné místo právě svobodě, která se nám ukazuje jako provokující element a současně i podmíxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx základu spoluvytváří svoboda i vědomí povinnosti a odpovědnosti: inspiruje člověka k dosahování nejvyšších cílů, současně mu však nechává poznat, žx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxty a smyslu.
Nález Pl. ÚS 14/94 z 8.3.1995 (N 14/3 SbNU 73; 55/1995 Sb.):
Z hlediska vnitřního členění základních práv a svobod nutno poznamenat, že xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx jednání subjektu, jemuž koresponduje povinnost plnění ze strany opět zejména státu.
Odlišné stanovisko soudce P. Holländera k nálezu Pl. ÚS 32/95 z xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxnálních garancí těchto principů. Je na státní moci, pokud usiluje o to, být mocí s atributy právního státu, aby uznala autonomní projevy vůle jednotlivxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xusí státní moc takové projevy jednotlivců toliko respektovat, případně aprobovat, pokud má toto jednání eventuálně vyvolávat další právní důsledkyx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxnotlivce. Právo na respektování autonomní a svobodné sféry jednotlivce působí vlastně jako konstanta vytčená před závorkou, v níž se ocitají jednotlxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx formulace dílčích základních práv byla totiž vždy historicky podmíněna reakcí na masové porušování té které oblasti svobody jednotlivce, z níž vyvstxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxoluce katalogů základních práv a na takové logice je ostatně vystavěna i systematika Listiny.
Nález I. ÚS 43/04 z 13.4.2004 (N 54/33 SbNU 55):
Úcta x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxx xxxxromá svoboda něčím, co je v principu neomezené, zatímco stát je jenom prostředkem, něčím relativním a odvozeným. Některá práva existují před státem a sxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxátem je výjimkou." (srov. Carl Schmitt. Constitutional Theory. Durham and London: Duke University Press, 2008, s. 198, 203 a 204).
Nález II. ÚS 1975/0x x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xako neomezená, zatímco jejich zákonná či zákonem umožněná omezení a jejich
interpretace
a aplikace soudem musí být realizována tak, aby bylo možno přxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxžení principu proporcionality.
Nález I. ÚS 557/09 z 18.8.2009 (N 188/54 SbNU 325):
K rovnosti v právech
Rovnost občanů nelze chápat jako kategorxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx skupině méně výhod než jiné, může tak učinit pouze ve veřejném zájmu a pro veřejné blaho. (srov. R 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFRx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat libovolně. ... Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím sxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
Kategorie rovnosti, zakotvená v článku 1 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení je navrhovatelem zákonu vytýkáno, náleží k těm základnxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxci spíše jen ideálně typických kategorií vyjadřujících cílové představy, jež se nemohou zcela krýt se sociální realitou a lze je dosahovat jen aproximxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx x historického vývoje, v rámci tohoto vývoje lze však na její důsledné dodržování apelovat jen v určitých mezích. Neexistuje žádný recept na určení, co vxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xefunkční sociální účinky. Každá rovnost ve společenském dění může proto být jen rovností "na pochodu", vývojovým tvarem, jehož nepřetržité oscilováxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxt s realitou jen v určitých základních datech, jinak vzhledem k tendencím jejího extenzivního a intenzivního nárůstu se úsilí o její etablování může ocxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx rovnost uváděna zcela konsekventně do vztahu se svobodou, s níž se vzájemně podmiňuje a ocitá na bázi jak vzájemné podpory, tak i konfliktu. Tak jako kraxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xendence vtěsnat každé úsilí o dosažení rovnosti do rámce etablování základních lidských práv, jež svou povahou přečnívají nad "politiku každodennosxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx, alespoň v určitém směru, již samu podstatu rovnosti. Tak se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx.
Nález Pl. ÚS 4/95 z 7.6.1995 (N 29/3 SbNU 209; 168/1995 Sb.):
Zásadní otázkou je, zda lze namítat nerovnost tam, kde zákon stanoví pro všechny subjxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx se mohlo jednat pouze tehdy, pokud by určitá skupina osob musela pro zařazení splňovat nějakou další (zvláštní) podmínku.
Nález Pl. ÚS 47/95 z 2.4.19xx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxtu o občanských a politických právech, který stanoví, že všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskrimixxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxpř. podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, majetku a roxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxh případech) a rovnost substantivní (tj. formálně nerovné zacházení s fakticky nerovnými subjekty, jež má kompenzovat právě tuto faktickou nerovnosx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxýhodněné zacházení se subjekty, které jsou fakticky výrazně znevýhodněny ve srovnání s jinými (preferential treatment). Prostředky zvýhodněného zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxnace mezi těmito subjekty ... určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže být sama o sobě označena za porxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxstup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) exxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx x x. 1986, § 177; Inze z r. 1987, § 41). V oblasti občanských a politických práv a svobod, již imanentně charakterizuje povinnost státu zdržet se zásahů do nixxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xospodářských, sociálních, kulturních a menšinových, v nichž je stát začasté povinen k aktivním zásahům, jež mají odstranit křiklavé aspekty nerovnoxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxstorem k uplatnění své představy o přípustných mezích faktické nerovnosti uvnitř ní. Volí proto preferenční zacházení mnohem častěji.
Nález Pl. ÚS 1xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx formální a též jako rovnost faktickou. Není pochyb o tom, že úlohou zákonodárce je zajistit při tvorbě právního řádu všem adresátům právních norem formxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxvodněných případech zvažovat i případy normativního zakotvení nerovnosti, která například odstraní faktickou nerovnost nebo jiný handicap. Je zřexxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxrétní životní situaci (například v oblasti zaměstnávání osob se ztíženým pracovním uplatněním, zvýhodněný přístup k tzv. bezbariérovým bytům apod.xx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace úsxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxnost je, ze své definice, kategorií relativní i v jiném smyslu. Uvažovat v kategorii rovnosti lze pouze v relaci mezi nejméně dvěma subjekty ve stejném, xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxa situacemi rozdílně nebo stejně, zcela klíčovým krokem pro aplikaci všeobecné zásady rovnosti je stanovit, zda jsou dvě situace, s nimiž právo zacházx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxh, kdy je srovnatelnost (nebo naopak nesrovnatelnost) bez dalšího patrná, se Ústavní soud blíže těmito otázkami nezabývá. Ve složitých případech aplxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx tohoto principu (srov. k tomu obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 42/03, vyhlášen pod č. 280/2006 Sb.). Posouzení srovnatelnosti, a tedy nalezení kritéria relxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxek M., Boučková P., Kühn, Z. (eds.). Rovnost a diskriminace. C. H. Beck, Praha 2007, zejména kapitola I. a II.). Základním vodítkem je výčet objektivizoxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxminační ustanovení v mnoha mezinárodních lidsko-právních instrumentech). Všeobecnou zásadu zákazu diskriminace, které se dovolává tento návrh, oxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxnačené. Ústavní soud proto musel nejprve zvážit, zda jsou navrhovatelem srovnávané situace, s nimiž zákon zachází odlišným způsobem, vskutku srovnaxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxelnost situací, s nimiž je zacházeno odlišně, nemá pak ani pravomoc dále přezkoumávat zákonnou úpravu z hlediska porušení principu rovnosti. Takovátx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxou typových situací, rozlišení může, ale nemusí být normotvůrcem učiněno. Rozhodnutí, zda se tak stane, závisí jen na normotvůrci samotném: do tohoto xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxzlišení činící, tak úprava, která toto rozlišení nerealizuje, protože ani v jednom případě nelze hovořit o svévoli normotvůrce" (takto s odkazem na doxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx7 SbNU 557; 18/2008 Sb.):
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx právní oblasti. Tato zásada vyžaduje, aby daňový zákon zatěžoval daňové poplatníky - právně i fakticky - rovnoměrně (srov. rozhodnutí Spolkového ústxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxání státních úkolů.
Nález Pl. ÚS 29/08 z 21.4.2009 (N 89/53 SbNU 125; 181/2009 Sb.):
Právní úprava nezná definici přímé ani nepřímé diskriminace. xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxck, Praha 2007, chápou přímou diskriminaci ve vztahu k právní normě jako "vyčlenění jednotlivce v porovnání se srovnatelnou skupinou, které je k tíži dxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx jiné) a které není možné s ohledem na právem stanovenou metodologii ospravedlnit". Nepřímou diskriminaci chápou tak, že určitá obecná právní úprava, xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx8 z 30.4.2009 (N 105/53 SbNU 313):
Posouzení neakcesorické rovnosti se odvíjí od přezkumu vazby mezi zákonodárcem zvoleným legislativním nástroxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxná klasifikace v nějakém racionálním vztahu k účelu zákona, tj. může-li nějakým způsobem dosažení tohoto účelu ovlivnit.
Nález Pl. ÚS 8/07 z 23.3.20xx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xx11.1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/1996 Sb.); nález Pl. ÚS 33/96 z 4.6.1997 (N 67/8 SbNU 163, 185/1997 Sb.); nález III. ÚS 359/96 z 10.7.1997 (N 95/8 SbNU 367); nxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.); nález Pl. ÚS 7/03 z 18.8.2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.); nález IV. ÚS 29/05 z 1.6.2005 (N 113/37 SbNU 463); nxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx6/51 SbNU 375); nález II. ÚS 1191/08 z 14.4.2009 (N 85/53 SbNU 79); nález Pl. ÚS 10/08 z 12.5.2009 (N 115/53 SbNU 427; 229/2009 Sb.); nález I. ÚS 2278/10 x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx
Evropský soud pro lidská práva / Evropská komise pro lidská práva
Rozsudek Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království z 28.5.1985, xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxtavní soud Německa
Rozhodnutí z 23.10.1951 2 BvR 1/51, BVerfGE 1, 14, 52, (1951); rozhodnutí ze 17.8.1956 1 BvR 2/51, BVerfGE 5, 85, (1956); rozhodnutx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx BVerfGE 7, 198, (1958); rozhodnutí z 8.11.1960 1 BvR 59/56, BVerfGE 12, I, (1960); rozhodnutí z 16.7.1969 1 BvL 19/63, BVerfGE 27, 1ff., 6, (1969); rozhoxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx977 1 BvL 14/76, BVerfGE 45, 187ff., (1977); rozhodnutí z 11.10.1978 1 BvR 16/72, BVerfGE 49, 286ff., (1979); rozhodnutí z 15.12.1983 1 BvR 209, 269, 362x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxx xxx xxx xxx x6/83, BVerfGE 74, 9, 29-30, (1986); rozhodnutí ze 7.7.1992 1 BvL 51/86; 1 BvL 50/87; 1 BvR 873/90; 1 BvR 761/91, BVerfGE, 87, 1ff., (1992); rozhodnutí z 28xxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx.
Nejvyšší soud USA
Roe v. Wade, 410 U.S. 113 (1973); Planned Parenthood of Southeastern PA v. Casey, 505 U.S. 833 (1992).
Literatura
Bobekx
xxx
xxxxxxxxx
xxx
xxxxx
xx
xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx Constitution.
New York:
Vintage,
2005.
Constant,
B.
Écrits politiques.
Paris:
Gallimard,
1997.
Currie,
D. P.
The Constitutiox xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx,
2010.
Dworkin.
R.
Když se práva berou vážně.
Praha:
OIKOYMENH,
2001.
Eberle,
E. J.
German Equal Protection: Substantive Review of xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxx
xx xxx xxx
xx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
Masarykova univerzita,
2001.
Fredman,
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx xx x
xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxlaration of Human Rights.
New York:
Random House Paperbeck,
2002.
Glendon,
M. A.
Rights Talk: The Impoverishment of Political Discourse.
xxx xxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxpadní, islámské a konfuciánské perspektivy. Ed. M. Hrubec.
Praha:
Filosofia,
2008,
s. 113-133.
Kis,
J.
(ed.). Současná politická filosofixx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx xx
xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxty Press,
1997.
Kriegel,
B.
L'État et les Esclaves.
Paris:
Payot,
2003.
Lepsius,
O.
Human Dignity and the Downing od Aircraft: The Gxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx
x006,
vol.
xx xxx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxt:
Eleven International Publishing,
2006,
s. 217-232.
Mahlmann,
M.
The Basic Law at 60 - Human Dignity and the Culture of Republicanism.
Gerxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxx
xxx xxx xx
xx xxxxx
xxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
2007.
Maritain,
J.
Člověk a stát. Praha: Triáda,
2007.
McCrudden,
Ch.
Human Dignity and Judicial Interpretation of Human Rights.
The Euxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxx
xxx xxx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxx
xx xx
xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxmbridge:
Cambridge University Press,
2008.
Robertson,
D.
The Judge as Political Theorist: Contemporary Constitutional Review.
Princexxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxx
xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
2010.
Stanford Encyclopedia of Philosophy. Autonomy in Moral and Political Philosophy. Equality. Liberalism. Positive and Negative Liberty. Onxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxoumání politiky uznání.
Praha:
FILOSOFIA,
2001.
Wagnerová,
E.
Základní práva.
In:
Bobek,
M.;
Molek,
P.;
Šimíček,
V.
(eds.) Koxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xxongs.
Princeton:
Princeton University Press,
2008.
(Charakteristika státu a jeho vztahu k soukromým osobám)
Eliška
Wagnexxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxx x
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxmem obecným, nýbrž označuje a popisuje formu politického zřízení, jež se v Evropě utvářela ze specifických předpokladů a podnětů od 13. do konce 18., rexxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxckenförde 1991, s. 92 a násl.).
Státovědně viděno stát vyrůstal ze středověkých mocenských vztahů a řádů, které vznikaly nestátně, přes šlechtickx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxtický řád tzv. mocenská teorie, teoreticky zdůvodněná N. Machiavellim, podle níž spočívá raison státu v organizaci a ve výkonu moci; politický řád nenx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxm aparátem), která vytvářela mocenské sféry sbíhající se u panovníka, a dále přichází zemská vláda s teritoriálně vymezenou vládní mocí panovníka, ktxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxu revolucí se začíná profilovat jednotná a navenek suverénní moc (ta je zdůvodňována teorií smlouvy mezi lidem a panovníkem, skrze niž došlo k vzájemnéxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxtu je odůvodňována právě zmíněnou smlouvou, lépe řečeno její fikcí, a existence státu je zdůvodněna dobrovolným spojením aktérů a jejich dobrovolným xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx v konkrétních případech šlo o tu více, jinde méně akcentovanou inspiraci učeními Hobbese, Locka, Rousseaua a Kanta, resp. některým z nich), která se uvxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxo-politicky již vyrovnanou společností navzájem rovných poddaných, resp. státních občanů.
O vývoji státu, jak je ze shora uvedeného patrno, nelzx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxí duchovně náboženské determinace (teologická či náboženská teorie, podle níž je státní moc propůjčená bohem a její držitelé jsou jen jemu odpovědni, x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xx xxxxx x9. století a ve 20. století je stát především chápán jako právní subjekt (orgánní teorie), který je ve vztahu k "vládcům" depersonisovaným subjektem. Jxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx jde o jednotně organizovaný, nejvyšší mocenskou vůlí disponující spolek. Jiné pojetí chápe stát jako instituci veřejného práva. Toto pojetí, stejně xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx A konečně dle třetího pojetí odpovídá lidské důstojnosti jen taková existence státu, která je pojímána jako společenství. Jen takové pojetí údajně umxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx lidské spolupráce, která vytváří řád. Stát je organizací typu "společenství či spolku", a proto jej nelze chápat jako vrchnostenský, mocenský stát, kxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x x xxx xx xxxx xx x xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xílů státu a úkolů státu. Dnes náleží již do minulosti teorie absolutních účelů státu. Podle těchto teorií byl účel státu jednou provždy dán jako věčně plxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxhatologicky) stanoveného cíle.
Mezi teorie tohoto druhu patří teorie spokojeného života (všeobecného blaha), která viděla úkol státu v umožnění xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxa je zapotřebí, aby stát uskutečňoval co nejobsáhlejší činnosti. Jejich formou bylo vydávání správních (policejních) nařízení a pravidel, která ingxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxx x xxx xxxxxxxx
xxxxxný stav jistě také přispěl ke změně paradigmatu v účelu státu, a tak se v 19. století objevila (absolutní) teorie liberálního právního státu. Úkoly státx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx a pořádek měly být zabezpečovány pomocí co nejomezenějších opatření ze strany státu tak, aby bylo zachováno co nejvíce z občanské svobody ("laissez faxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxdně ohraničená. Činnost státu byla omezena tak, že stát vykonával jen roli "nočního hlídače". Tato teorie dopomohla rozvoji industriálního, masovéhx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xzv. teorie relativního účelu státu, které odmítají jeden, pro všechny věky věků platný absolutní účel státu. Naopak usilují o to, aby se účely státu přixxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxjí rovněž velký význam při interpretaci a aplikaci ustanovení ústavního pořádku. Byť jsou všechny státní účely principiálně zakotveny jen relativněx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxí pokojného a sociálně spravedlivého řádu, dále má chránit spravedlnost ve vztazích odehrávajících se při mezilidském soužití, tj. v občanské společxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxátu, resp. pro takový typus státu jsou určující následující základní funkce xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxdividuální a kooperativní svobody a především základních práv, (c) uskutečňování limitovaných sociálních funkcí skrze poskytování veřejných služxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxze výkon moci. Výkon (dělené) moci v právním státu legitimizuje ústava, resp. k výkonu moci dochází skrze ústavu - hovoříme o principu nadřazenosti ústxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxa rule of law (klasicky zformulovaná Diceym) nachází své kontinentálně evropské pandány v konceptu právního státu (Rechtsstaat, l'Etat de droit, Staxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxvod státu byl situován do jeho jádra. Řeší speciální otázky typu: stát jako zdroj práva je oprávněn řešit své vlastní pravomoci a kompetence; koncept prxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxfickou politickou historií má za následek, že výraz právní stát nemá zcela stejný obsah ve všech státech
kontinentální
Evropy.
Posledně zmíněný zxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxi (či spíš eskamotéři) jí odůvodňovali i režim panující v Třetí říši. Ostatně obdobu bychom nalezli i v naší předlistopadové historii. Tak i C. Schmitt (xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxváno s organizacemi, označovanými pojmem stát. Z uvedeného je patrno, že sám výraz právní stát může být zneužit k ideo-logickým účelům, ačkoliv hlavní xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxmž může a má být koncept právního státu uskutečňován, zůstává zásadně politickou otázkou, právně zformulovanou ústavou.
V roce 1885 publikuje A. Vx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxacy) parlamentu (zdůrazňující reprezentativní vládnutí jako nejdůležitější rys demokratického státu); univerzální princip rule of law jako omezexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x
xxxxxx xxx
x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx) ústavy. Dicey zdůvodňoval, že svoboda bude zachována, je-li chráněna a podporována rovnováha, která je implicitně obsažena ve zmíněných třech prinxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxřely na základě zvyklostí, na suverenitě parlamentu trval proto, že právě ona skrze rigiditu zákonů omezuje či brání exekutivě samostatně vládnout. Vxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxceyho koncept se, xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxpretaci představuje rule of law přídavek k principu parlamentní suverenity a je tak výrazem ideje "legislativního státu". Od poloviny 20. století akcxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxě jako na dalších elementech principu rule of law, jakými jsou právo každého na fair proces vedený před nestranným a nezávislým soudem, dále požadavek, xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxávního státu (Rechtsstaat) se vlastně objevil dříve než doktrína rule of law, a to v první polovině devatenáctého století, avšak, samozřejmě, vznikal x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxlaci právního státu v Německu pokusem o smíření moderních idejí o svobodě jako právu, s tradičním autoritářským režimem. Původní ambice (první desetixxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxhující se k právnímu státu doznaly systematického vyjádření v doktríně zpracované Robertem von Mohl. Ta obsahuje tři hlavní elementy. První je spojen x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xvobodnými, rovnými a racionálními jedinci. Dále Mohl požadoval, aby byl řád vládnutí zaměřen na podporu svobody, bezpečnosti a vlastnictví osob. A jaxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxovědné vlády, soudcovské nezávislosti, parlamentní reprezentace, vládnutí pomocí právních prostředků a uznání občanských základních práv a svoboxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxžadavky právního státu v přímém kontrastu k absolutistickému i k policejnímu státu. Namísto kantiánské negativní svobody však Mohl prosazoval svoboxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxvajícím v podpoře celkového rozvoje jednotlivce.
Ve druhé polovině 19. století zvítězil právní pozitivismus, který přinesl pojetí státu jako práxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx lidu). To mělo
implikace
pro další trvání již uznaného kantiánského liberálního přístupu, který charakterizuje individuum jako nositele určitých xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx veškerá práva jsou dle pozitivistů vytvořena objektivním (pozitivním) právem. Základní práva byla pozitivisty chápána nikoli jako práva přirozenáx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xod koncept státního práva (Staatsrecht). Vyvinul se čistě juristický koncept právního státu, v němž ovšem práva (z důvodu právě uvedeného) nemohla míx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx-li nad ní žádná vyšší moc?" Odpověď nalézal v sebeomezení státu, v jeho vázanosti právními normami, a to v jeho vlastním zájmu. Na to později navázal Jelxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxjí původ v tradici, avšak která mohou být postupně modifikována.
Na prahu 20. století bylo, a to díky dále panujícímu pozitivismu i ve veřejném právux xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxrmálními náležitostmi ve vztazích mezi právem, vládou a jednotlivci, v nichž se uplatňoval požadavek, dle kterého státní správa nesmí zasahovat do obxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
x xxx
xxxxx xxxxx
x x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xýt ústavním konceptem, neboť opustil spojení s fundamentálními aspekty výstavby státu. Idea rule of law, která je přítomna v konceptu právního státu, xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxtu předmětem vášnivé diskuse a pozitivismus byl činěn odpovědným za selhání právníků. Již v roce 1945 G. Radbruch píše: "Pozitivismus se svým přesvědčxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxn sám o sobě zdůvodnit platnost zákonů. Věří totiž, že platnost zákona se prokazuje tím, že je mu vlastní moc prosadit se." (Radbruch, s. 335).
Právě rxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxteriálním právním státu. Ten si již nevystačí s tím, že státní moc je vykonávána skrze předepsané určité formální právní akty a předvídanými postupy a pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxí ústavní pořádek, na čelném místě přitom deklaruje základní práva, která uznává jako právo nadpozitivní. Právě materiální obsah základních práv (těxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xoci, svrchovanost lidu a možná další) tvoří nejužší možnou bázi pro stanovení obsahových požadavků na výkon veškeré veřejné moci. A nejen to - v uvedenéx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xstavní ustanovení danému ústavnímu řádu jaksi předcházejí, jsou v jeho rámci nezměnitelná, tj. vytvářejí jeho materiální ohnisko (viz nález Pl. ÚS 27xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxrá nestaví na pramenech práva, nýbrž na obsahu té které posuzované instituce resp. právní normy. Při tomto úhlu pohledu již není brán zřetel k nadpozitixxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx definovat jako stát, v němž je jednání orgánů veřejné moci podřízeno ústavně-konformním zákonům tak, aby byl jednotlivcům nadaným základními právy gxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxvuje službu občanům, usiluje o nalezení spravedlivých řešení, akty zákonodárné a výkonné moci podléhají soudní kontrole. Stát usiluje o nastolení a uxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xcharakteristika formálního právního státu jako nižšího stupně právní státnosti) je třeba stanovit i určité požadavky na obsah těchto právních pravixxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxích norem. Ideu spravedlnosti v první řadě ztělesňují představy o jednotlivci jako důstojné lidské bytosti, rovné v právech se všemi ostatními osobamxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxriálního právního státu vyžaduje, aby stát zasáhl preventivně skrze zákonodárství i tam, kde hrozí porušení základních práv ze strany třetích (soukrxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxk a nové technologie, následně komerčně využívané soukromými sociálními aktéry, se začaly zabývat a především obchodovat i s takovým "zbožím", které xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxsp. jsou snadno zneužitelné k jednostrannému prospěchu silnějšího aktéra. Jinými slovy - v této oblasti na sebe mohou narážet různá základní práva obox xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxve ten (slabší), jehož základní právo bylo (silnějším) porušeno (viz bod 26 nálezu I. ÚS 1768/09). K současnému chápání materiálního právního státu dnxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxladních práv a svobod třetím osobám. V dnešním pojetí materiálního právního státu má tedy stát vedle povinnosti respektovat základní práva i povinnosx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxh západoevropského ražení (viz shora).
K odst. 1
Především toto ustanovení normuje charakteristiku státu. Stát má být založen na demokratických xxxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxvané ustanovení normuje světonázorovou a náboženskou neutralitu státu tím, že zakazuje, aby se stát vázal na výlučnou ideologii a na určité náboženskx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx patologii. Stát, chce-li dostát svým funkcím, musí zároveň vykazovat sebezáchovnou netoleranci k nejrůznějším ideovým proudům, které mají za cíl dexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxpektují demokratický princip (koncept tzv. streitbare Demokratie, tj. demokracie bojující). Takto založený stát nesmí jednotlivcům předepisovatx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxp". Prvně zmíněná maxima má přitom povahu spíše materiální, druhá vyjadřuje spíše strukturální princip reflektující pluralitu zájmů v demokratické xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx
xxxxxxx
xxxxx xx xxberální přístup k interpretaci ústavního pořádku ohraničuje jednání státu individuálními základními právy, avšak při uskutečňování ekonomicko-pxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxtavní pořádek relativní politickou neutralitu.
Jinak řečeno, jde v komentovaném ustanovení o normativní vyjádření nábožensko-světonázorové nxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxa a je na těchto koncepcích nezávislá. Z normativního příkazu neutrality státu plyne, že stát se vzdá vyhodnocování koncepcí dobra a omezí se na zabezpexxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxity přebírá funkci, která popisuje určitý model vztahu mezi řádem státu a pluralitou společnosti v otázkách nábožensko-světonázorových, resp. eticxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxa výkonu různých náboženství, věrouk a přesvědčení a prohlásil tuto roli za určující pro public order a pro náboženskou harmonii a toleranci v demokratxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxnání nebo způsoby jeho vyjádření.
A ještě, uvažováno z trochu jiného úhlu, lze toto ustanovení chápat i jako jednoznačný pokyn ke stejnému, resp. roxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxačí tedy, aby stát byl v daných oblastech tolerantní, neboť tolerance předpokládá, že je státu dáno jisté východisko, ať už světonázorové či náboženskxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xtát. Je tomu tak v případech, kdy se stát oprávněně brání tím, že netoleruje světonázor nebo náboženství, které kolidují s demokratickými hodnotami, axxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx občanské společnosti, od nichž naopak neutralitu ve věcech náboženských a světonázorových požadovat nelze. Minimální tolerance jednotlivců se proxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
Pokud jde o náboženskou neutralitu, jejím předpokladem je
sekularizace
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx je přestal považovat za svůj zdroj a základ. Sekularizovaný (laický) stát deklaruje svou neutralitu ve vztahu k dogmatům, plynoucím z různých náboženxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxm
internum. Stát však musí i strpět vnější projevování náboženského či jiného přesvědčení (jako důsledek realizace příslušných základních práv), pxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxy vedle sebe mohly pokojně koexistovat osoby s různými, i protichůdnými světonázory, resp. osoby, které vyznávají různá náboženství. Takto chápaná sxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxralitě státu je relevantním ustanovením ústavního pořádku např. při posuzování otázek souvisejících s postavením církví, se zachováním jejich autoxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxíkaz ke světonázorové neutralitě státu může být rovněž
relevantní
např. v otázkách školství (osnovy výuky, její náplň apod.), zdravotnictví, stejnx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxtivně ve smyslu právním, nýbrž spíše jako mravní či etický korelát. Slovy jednoho z nálezů Ústavního soudu, "kulturní vývoj Evropy a jemu korespondujíxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxboženských. Znamená ale, že tyto institucionálně již neexistují paralelně vedle, resp. vně demokraticky legitimované veřejné moci, nýbrž uvnitř cexxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxetovat široce a demokracii samotnou je zde třeba chápat materiálně, nikoliv jen formálně. To např. doktrinárně zformuloval M. Eberle (Eberle, s. 157) xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxbodných a rovných osob, a to i tehdy, nejsou-li tyto charakteristiky obsahem pozitivního práva.
K odst. 2
Toto ustanovení obsahuje základní strukxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Článek 2 Ústavy se věnuje různým aspektům státní moci od jejího dělení na
konstitutivní
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx účel výkonu moci je zapotřebí neztrácet z paměti ani při výkladu a aplikaci komentovaného ustanovení, které při
prima facie
pohledu může svádět k jeho xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xšech ustanovení ústavního pořádku nesmí být prováděna izolovaně, nýbrž vždy v kontextu celého ústavního pořádku, jak velí jeden z interpretačních prxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx lépe ze strany veškeré veřejné moci, která je od státu odvozená. Dané ustanovení by bylo možno nahlížet i jako pojistku dělby moci, jíž jsou chráněny jedxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxmné vztahy a procesy mezi jednotlivými ústavními orgány (popř. dalšími orgány veřejné moci), samozřejmě vedle vzájemného vztahu občanů a státní mocix xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xstavnosti soudního rozhodování spojuje Ústavní soud vyloučení libovůle s kvalitou argumentace, která je obsažena v odůvodnění rozhodnutí. O nalezexx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xález IV. ÚS 3309/07). Absentuje-li odůvodnění zcela, resp. je-li úplně nedostatečné či neadekvátní, bývá rovněž nalezeno porušení komentovaného usxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxstě důkaz o tom, že soud věc řádně zkoumal a nerozhodoval libovolně (tento požadavek musí ctít i zákonodárce, který přijímá procesní úpravu - viz nález Pxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx zákonem (právem), uložil Ústavní soud i sám sobě (viz nález Pl. ÚS 11/02). Je otázkou, do jaké míry odpovídá požadavku zákazu libovůle právní úprava takxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xviz připravovaná nová úprava civilního dovolání a konečně i dnešní úprava tzv. nenárokového dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Žádný státnx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx01), které mu jsou ústavním pořádkem, resp. xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxdá osoba právo být chráněna před zákonem nevázanou, a proto nepředvídatelnou a nevypočitatelnou státní mocí. Myšlenka právního státu, jak shora uvedxxxx xx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxx xx xxxávněn činit (viz Weyr, s. 119). Pravomoc státního orgánu lze pak chápat jako samotnou formu realizace státní moci, tj. jde o formu normotvornou nebo indxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxkročí mimo vymezenou oblast
kompetence
, a tím spíš mimo svěřenou pravomoc, dopouští se jednání
ultra vires
ve formálním smyslu a právní akt, který by txxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx smyslu, kdy orgán veřejné moci zneužije své
kompetence
, resp. vyloží je způsobem, který neobstojí z pohledu ústavně konformního výkladu ustanovení, xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxán
, nebo cestou opomíjení relevantních úvah při přijímání rozhodnutí nebo naopak přihlížení k nerelevantním úvahám. Takové jednání může ústit v zásax xx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxra vires
jak z hlediska ústavně-formálního, tak z hlediska ústavně-materiálního. Dochází k tomu v různých případech. Např. tak, že přijme akt, který xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxm poruší mj. základní práva svých členů, např. základní práva opozice (viz např. nález Pl. ÚS 55/10) anebo v případě, kdy v důsledku nerespektování ústaxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxání o jednání
ultra vires
v materiálním smyslu dostat až přes nalezení konkrétních specifických ústavních pochybení, a tak je hodnocení aktů Parlamexxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xormovat. V rámci zákona musí vždy existovat prostor pro legislativní činnost orgánu (vlády), a to i v případě, že Ústava nepředvídá xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxn za předpis vydaný v mezích zákona. Na tom nic nemění skutečnost, že v některých případech zákonodárce k vydání nařízení vládu výslovně zmocňuje. Vládx xx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxovit, že má býti X1, X2, X3..., nikoli též, že má býti Y (viz nález Pl. ÚS 45/2000). Vždy tedy musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standardx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxcnění) platí pro přijetí právní regulace ministerskými vyhláškami, avšak ta jsou ústavně takto regulována (čl. 79 odst. 3 Ústavy) za účelem vyvážené dxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxnovení je důležitý závěr, dle kterého veškerá
exekutiva
musí mít zákonem stanoveny meze pro svou normotvornou (a následně i aplikační) činnost, aby tx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxx x
x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx a stejně jako předchozí odstavec by mělo být komentované ustanovení důsledně vztahováno k zárukám základních práv a svobod, zatímco ústavní protějšex xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxtavně-normativní základ (příkaz) oddělení státu (veřejné moci) a občanské společnosti, resp. jednotlivých soukromých osob s jejich základními práxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx jisté kvality norem v právním státu plní trojí funkci: (a) jednak má zajistit, aby potenciálně postižená osoba upravila své chování tak, aby se nedostaxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxa a konečně (c) umožňuje soudům provádět kontrolu omezení práva.
Rovněž ESLP vyžaduje splnění požadavku určitosti a konkrétnosti základní právo oxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxkona ve formálním smyslu viz např. nález II. ÚS 566/05). Požadavek existence zákona dle ESLP není proto jen požadavkem na jakoukoliv bázi umožňující záxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxatelná co do účinků [za všechna rozhodnutí např. Rotaru proti Rumunsku, bod 52, v němž ESLP uvedl, že odkazuje na svou ustálenou judikaturu, podle níž obxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxe, aby takový zákon byl přístupný (dostupný) dotčené osobě a dále, aby byl pro ni předvídatelný v účincích, které vyvolává].
Komentované ustanovenx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxých jednotlivců v rámci sociální
koheze
uvnitř občanské společnosti, tak nalézt její vyrovnání s ústavně garantovanými veřejnými statky, a tak nastxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxmném doplnění právě ona vytvářejí prostor pro realizaci osobní autonomie, tj. svobody.
V případě komentovaného ustanovení lze dovodit dvě dimenzxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxb.
V první dimenzi představuje základní atribut ústavním pořádkem přijatého konceptu právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), jímž je ochrana základxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxob resp. ústavně aprobovaný veřejný statek). Vždy však musí zákonem stanovený zásah (omezení základního práva autonomně jednající osoby) vést v konkxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xásadní respektování autonomní sféry jednotlivce ze strany veřejné moci. Dále autonomní sféra jednotlivce musí požívat ochrany ze strany státu tak, žx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxet jen takovou aktivitu, kterou do této sféry sám nezasahuje, resp. zasahuje pouze v případech, které jsou odůvodněny určitým veřejným zájmem a kdy je txxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxy, stát (veřejná moc) nezasáhne, resp. je povinen je respektovat, a tak ctít základní právo jednotlivce na autonomii vůle a svobodného osobního jednánxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxodné jednání má v materiálním právním státě vždy prioritu před státní mocí realizovanou zákonem. Pokud by jednotlivec neměl vůbec mít možnost dovolávxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xegislativní činností zákonodárného tělesa, jak ostatně dokládá na příkladu francouzské Deklarace práv člověka a občana, která byla ideovou předlohxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxtomňují ‚přirozená, nezcizitelná a posvátná lidská práva', zanikla v kompetenci parlamentu", srov. Klokočka, V. Ústavní systémy evropských států, xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx práva jsou totiž conditiones
sine qua non
materiálního právního státu, který je vystavěn na úctě k základním právům jednotlivce. Právo na respektováxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxáva pozitivněprávně formulovaná v reakci na jejich masové porušování autoritativními či totalitními režimy. Potřeba formulace dílčích základních xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xviz Hayek, F. A. Právo, zákonodárství a svoboda. Svazek 3. Praha:
Academia
, 1991, s. 96). Tato skutečnost je evidentní z evoluce katalogů základních prxx x xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxm výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve svx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx čl. 4 Listiny - limity omezování základních práv; čl. 15 Listiny - svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání; čl. 16 Listiny - právo svobodně pxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xtran a hnutí a jiných sdružení od státu; čl. 36 Listiny - právo na spravedlivý proces;
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x stavebním řádu (stavební zákon);
x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxkterých zákonů;
§ 1-5 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů;
§ 1-5 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zasxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxkterých dalších zákonů;
zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti kxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxterstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky;
xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
Judikatura
Ústavní soud
Příklon k přísnému hodnocení soustavy produkčních kvót by nutil Ústavní soud k hodnocení nezbytnosti a užitečnoxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xoktríně, zde k liberalismu. Takový krok ale neodpovídá relativní politické neutralitě Listiny a Ústavy.
Nález Pl. ÚS 39/01 z 30.10.2002 (N 135/28 Sxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xom, že stát do činnosti církví a náboženských společností nesmí zasahovat a pokud se aktivita církví omezí na vnitřní záležitosti (zejména na organizaxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx385). ... koncepce demokratického právního státu je úzce spjata s myšlenkou liberálního státu tolerujícího pluralitu společenských fenoménů a instxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxýchkoliv právních subjektů odvozených z jiné právní skutečnosti, než je výslovná
akceptace
státní mocí. Myšlenka liberálního právního státu totiž xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxmem. Přebujelost státního vlivu a svévolná reglementace společenských jevů je pak ve zjevném rozporu s tímto pojetím. V případě církví a náboženských xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xtátních zřízeních. Stát by proto k těmto institucím představujícím realizaci náboženské svobody měl přistupovat obzvlášť citlivě a měl by velmi bedlxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx
... nemá-li se sám Ústavní soud jako ústavní orgán, tj. orgán veřejné moci, dopouštět libovůle, jejímuž zákazu je sám také podroben, neboť i Ústavní soxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxmi vlastními rozhodnutími, xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxo právního státu (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Ústavy). První možností, kdy Ústavní soud může překonat vlastní judikaturu, je změna sociálnícx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xrostředí tvořeného podústavními právními normami, které v souhrnu ovlivňují nahlížení ústavních principů a zásad, aniž by z nich ovšem vybočovaly, a xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx. doplnění těch právních norem a principů, které tvoří závazná referenční hlediska pro Ústavní soud, tj. takových, které jsou obsaženy v ústavním pořáxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xrávního státu.
Nález Pl. ÚS 11/02 z 11.6.2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.):
Souhrnně vyjádřeno, správní teorie nečiní ostrých rozdílů mezi nexxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxostí,
non negotium
, paakt) takového aktu, způsobenou nedostatkem pravomoci zmíněného orgánu. V případě paaktů, též s odvoláním na správní praxi, je txxxx x xxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx jenž k tomu nebyl ze zákona oprávněn. Takové rozhodnutí je z právního hlediska skutečně aktem nicotným, neboť nemá příslušnou náležitost právního aktx x x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx Pravomocí státního orgánu je třeba chápat samotnou realizaci státní moci v příslušné formě (tj. ve formě normotvorné nebo individuálně rozhodovací)x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxát Ústavního soudu názor, že dohoda uzavíraná mezi BIS ČR a MV se týkala převodu pravomoci, nýbrž jen převodu
kompetence
. Posuzovaný akt proto trpí vadaxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxový akt být zrušen, je třeba jej nejprve podrobit příslušnému přezkumu v řádném řízení. V opačném případě je totiž nadále způsobilý vyvolávat důsledky x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx v rovině subjektivní pak právě ochrana dobré víry jednotlivce v takovou správnost a ochrana v dobré víře nabytých práv.
Nález IV. ÚS 150/01 z 9.10.200x xx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyxxxxxxx x xxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxátu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit. ... Přesto, že z ústavníhx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxky, zda zákonodárcem zvolený postup dostatečně eliminuje případnou svévoli při aplikaci práva, což nepochybně patří ke znakům právního státu. Jinak xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xozhodnutí o takovém prostředku není nezbytné klást kritéria vyplývající z dosavadní judikatury Ústavního soudu ... Dovolatel se tedy nedoví, byť strxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx zjevně bezdůvodné. V tomto směru je tedy rozhodnutí Nejvyššího soudu nepřezkoumatelné, což by snad mohlo obstát v situaci, pokud by Nejvyšší soud byl sxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx, však absence jakéhokoli odůvodnění znemožňuje posoudit, byť jen v hrubých rysech, důvody rozhodnutí...
Nález Pl. ÚS 1/03 z 11.2.2004 (N 15/32 SbNU xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxjící ze své vlastní dříve publikované judikatury. Ústavní soud se proto rovněž musel zabývat tím, zda takový postup není rovněž porušením ústavně zaruxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxt je vystavěn mimo jiné na důvěře občanů v právo a právní řád. Podmínkou takové důvěry je stabilita právního řádu a dostatečná míra právní jistoty občanůx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxjících právo, neboť teprve aplikace a
interpretace
právních norem vytváří ve veřejnosti vědomí toho, co je a co není právem. Stabilitu práva, právní jxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxány aplikující právo, tedy především soudy, jejichž základním úkolem je poskytovat ochranu právům (čl. 90 Ústavy), přistupují k výkladu právních norxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxuje za zákon v materiálním smyslu právě i judikaturu soudů (srov. rozhodnutí Kruslin proti Francii ze dne 24.4.1990, Müller a další proti Švýcarsku ze dxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxu dosažený výklad právní normy je nezměnitelný. Princip právní jistoty a též i princip rovnosti před zákonem totiž vyžadují, aby se
judikatura
soudů zx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xměny v těch složkách právního řádu, které leží v hierarchii nad interpretovanou normou atd.), a to určitým předem stanoveným postupem. ... Ústavní soux xxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxdnému shledání dostatečných relevantních důvodů podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu více konformnějšími s práxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxledu principů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx jistoty vede k závěru, že jednotlivec veden důvěrou v právo, by měl mít vždy alespoň rámcovou představu o tom, zda jednání, kterého se dopouští, je jednáxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxávní kvalifikace tak, že vina pachatele musí být autoritativně konstatována jen ohledně takového jednání, o němž mohl pachatel, v době, kdy se ho dopouxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxlenou a obecně dostupnou judikaturu obecných soudů. ... Princip rovnosti před zákonem pak znamená, že zákon by měl být vykládán pro všechny případy splxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx legitimní důvod pro změnu
interpretace
právní normy, a byly-li orgánem měnícím interpretaci splněny procedurální postupy za tím účelem stanovené. xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxvní jistoty a rovnosti jednotlivců. ... Tyto zásady platí tím spíše v případě orgánů, jejichž funkcí je mimo jiné i sjednocování judikatury, tj. tam, kdx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxů, je stanoven pro změnu judikatury, resp. odchýlení se od dosavadní
interpretace
práva, i zvláštní procesní postup, který zajišťuje účast širšího oxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxosti před zákonem.
Nález II. ÚS 566/05 z 20.9.2006 (N 170/42 SbNU 455):
Z uvedeného je zřejmé, že názory na NZP ostře dělí zástupce sociálních skupxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxublika bude mít xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxavního soudu je ochrana ústavnosti a jediným kritériem jeho rozhodování je ústavní pořádek, který garantuje neporušitelnost základních práv člověkxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxx - je rovnost svobodného jedince v důstojnosti a právech. Jde o uznání hodnoty každého člověka jako takového, bez ohledu na jeho schopnosti, znalosti a "xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xracovněprávních předpisů mnohdy docházelo k nejhrubšímu porušování lidských práv a k neblahému sociálnímu inženýrství, byť k tomu výrazně přispěla x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxecném blahu se manipulovalo myšlením lidí; výsledkem bylo např. uzákonění pracovní povinnosti, pracovní tábory pro nepřizpůsobivé, trestání tzv. pxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxstatných náležitostí demokratického právního státu" dle čl. 9 odst. 2 Ústavy. V nálezu sp. zn. III. ÚS 31/97 ze dne 29.5.1997 (N 66/8 SbNU 149) v této souxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xedené pod sp. zn. Pl. ÚS 19/93 Ústavní soud pod zmíněný pojem vztáhl materiální, a nikoli formální chápání právního státu." Soud dále odkázal na stanovxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxt lidu a principy obsažené v čl. 5 a 6 Ústavy a přirozenoprávní ustanovení Listiny, která zakládají ústavní právo na odpor (čl. 23 Listiny)" (poznámka xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xrohlášeny v Preambuli Ústavy". Z hlediska komparativního Ústavní soud poukázal i na čl. 79 odst. 3 Základního zákona SRN, čl. 110 odst. 1 Ústavy Řecké rxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxi shoduje s ústavním vývojem evropských demokracií. Tvůrci Základního zákona SRN z roku 1949 reagovali na německou historii let 1919 až 1945, kromě jinxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxsklausel). Dle něj změna Základního zákona týkající se základních principů spolkového uspořádání, základních principů ochrany lidských xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxtelnosti "materiálního jádra" ústavy je dle doktríny i judikatury Spolkového ústavního soudu postup, v jehož rámci by o rozporu "ústavního zákona" s mxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxvně neplatnou. Názor doktrinární, dle něhož Spolkovému ústavnímu soudu přísluší rozhodnout o neplatnosti ústavního zákona měnícího Základní zákon x xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxého ústavního soudu (BVerfGe, 30, 1/24) ... Ústava Rakouské republiky vymezuje procedurální omezení ústavodárce pro oblast jejího materiálního ohxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxtavního soudu spolkové a zemské zákony, a sice jak jednoduché, tak i ústavní zákony". (poznámka pod čarou č. 7) Z okruhu spolkových ústavních zákonů je txxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxt. 3 Spolkové ústavy, dle něhož celková revize ústavy, případně i revize částečná, žádá-li o to jedna třetina členů Národní rady nebo Spolkové rady, musx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xodržení uvedené procedury z pohledu měnícího zásahu ústavodárce do "materiálního ohniska ústavy". Mezi jeho komponenty přitom řadí zastupitelskou xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxka vyjádřený v rozhodnutích VfSlg. 11.584, 11.756, 11.827, 11.916, 11.918, 11.927, 11.972. Vycházeje z kritiky legislativní praxe, jež formou přijíxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxo postupem ústavodárce "nemůže směřovat" k prolamování základních principů Spolkové ústavy...Tato rozhodovací linie byla potvrzena i další judikaxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxo ustanovení, a to § 126a zákona o veřejných zakázkách, dle něhož "ustanovení zemských zákonů platných ke dni 1. ledna 2001, týkající se organizace a příxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xředem rozlišil jednoduché a kvalifikované ústavní právo (tj. ústavní právo tvořící materiální jádro ústavy dle jejího čl. 44 odst. 3). Konstatoval, žx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxciální
obor právního řádu (nehledě na význam tohoto dílčího oboru). Ústavní soud v této souvislosti nepovažoval za potřebné zkoumat, zdali přicházexx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx x xispozici ústavodárce ve smyslu čl. 44 odst. 1 Spolkové ústavy. (poznámka pod čarou č. 9) Na základě uvedené argumentace, a to jakkoli dle doslovné dikce xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxných zakázkách, xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxud nezbytnost vztažení kategorie ústavních zákonů do rámce pojmu "zákon" v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy z pohledu přezkumu jejich souladu s čl. 9 odstx x xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxx v souladu s hodnotami a principy, jimiž se řídí ústavní systémy v demokratických zemích. Ochrana materiálního jádra Ústavy, tj. imperativ nezměnitelxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xormativními důsledky. Alexander Hamilton v čl. 78 Listů Federalistů ukázal, že "prostředníkem mezi lidem a zákonodárným sborem mají být soudy, aby mixx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx. a) Ústavy by v něm zakotvená nepřípustnost změny podstatných náležitostí demokratického právního státu pozbyla normativní povahy a zůstala tolikx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a vyloučit libovůli. Chybí-li v rozhodnutí řádné odůvodnění, je tím založena nejxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxním rozhodování...
Nález II. ÚS 3168/09 z 5.8.2010:
Zajištění ochrany těchto ústavním pořádkem zaručených práv menšinových akcionářů bylo o to xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxavní aspekty české regulace squeeze-outu.
Jurisprudence
3/2008, s. 10). A navíc nebyla ani dostatečně jasná a přehledná, a proto bylo třeba klást o to xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxřízení postupu při vytlačení menšinových akcionářů dozoru a kontrole ze strany Komise pro cenné papíry, resp. ČNB, představovalo zvláštní ochranné oxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxní valné hromady o výkupu účastnických cenných papírů (srov. Štenglová, I., Plíva, S. Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník - komentář. Praha: C. H. Beck, 2xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxch zkušeností nejméně vhodným způsobem stanovení
kompenzace
(srov. Bartl, Marija: Ústavní aspekty české regulace squeeze-outu.
Jurisprudence
xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx dostatečnou ochranu menšinovým akcionářům, z valné části oprávněné (srov. Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xspekt zajištění objektivní ekvivalence plnění poskytovaného menšinovým akcionářům. Z uvedeného plyne, že bylo povinností obecných soudů rozpoznax xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xměřuje především k Nejvyššímu soudu, jehož soudci se podílejí na formulaci doktríny jak svou judikatorní, tak pedagogickou a literární činností. Takxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxudů postupovat zákonem stanoveným způsobem. Tento princip obsažený v čl. 2 odst. 2 Listiny zajišťuje právo jednotlivce domáhat se stanoveným postupxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx.11.2004 (N 171/35 SbNU 307)].
Nález I. ÚS 192/11 z 28.3.2011:
Další citovaná judikatura: nález Pl. ÚS 19/93 z 21.12.1993 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sbxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx 136/31 SbNU 205); nález I. ÚS 43/04 z 13.4.2004 (N 54/33 SbNU 55); nález I. ÚS 31/04 z 16.11.2004 (N 171/35 SbNU 307); nález III. ÚS 252/04 z 25.1.2005 (N xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x.3.2011 (80/2011 Sb.); nález Pl. ÚS 24/10 z 22.3.2011 (94/2011 Sb.); nález IV. ÚS 3309/07 z 20.4.2011.
Evropský soud pro lidská práva / Evropská komxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxnn xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xumunsku ze dne 4.5.2000, stížnost č. 28341/95; rozsudek Maestri proti Itálii ze dne 17.2.2004, stížnost č. 39748/98; rozsudek velkého senátu Bayatyax xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxkamp,
1991.
Böckenförde,
E.-W.
Die verfassungstheoretische Unterscheidung von Staat und Gesellschaft als Bedingung der individuellen Frxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxik.
NJW,
1976,
č. 46,
s. 2089.
Dicey,
A. V.
Introduction to the Study of the Law of the Constitution, Reprint.
Indiana:
Liberty Fund,
1982.
xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxt, Band 4 Europäische Grundrechte.
Berlin - Heidelberg:
Springer Verlag,
2009.
Grote,
R.;
Marauhn,
T.
(Hrsg.) EMRK/GG - Konkordanzkommexxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxen:
Mohr Siebeck,
2002.
Katz,
A.
Staatsrecht. 18. Auflage. Heidelberg, München, Landsberg, Frechen,
Hamburg:
C. F. Müller,
2010.
Klxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxí.
Plzeň:
Aleš Čeněk,
2009.
Loughlin,
M.;
Walker,
N.
(eds.) The Paradox of Constitutionalism: Constituent Power and Constitutional Form.
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxet & Maxwell,
1987.
Radbruch,
G.
Retsphilosophie. 2. Auflage (Hrsg. Dreier, R. und Paulson, S. L.).
C. F. Müller Verlag: Heidelberg,
2003x
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxln am Rhein:
Carl Heymanns Verlag,
2010.
Webber,
G. C. N.
The Negotiable Constitution: on the Limitation of Rights.
Cambridge:
Cambridgx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxsti, zákaz postihu pro uplatňování základních práv)
Michal
Bobek
Právní stav komentáře je ke dni 30.9.2011.
K čl. 3
Ustanovení čl. 3 Listixx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxtanovení. První odstavec stanoví zákaz diskriminace. Věcně je provázán s první větou čl. 1 Listiny, ústavním imperativem (a výkladovým východiskem) xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxvek rovnosti, který je dále rozpracován zákazem diskriminace z důvodu pohlaví v odstavci druhém a zákazy diskriminace z dalších důvodů v odstavci třetxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xřetí Listiny (práva národnostních a etnických menšin), kam podle původních návrhů znění Listiny měl také být umístěn.2) xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxdná se v podstatě o samostatné ustanovení, na předchozí dva odstavce příliš nenavazující. Systematikou jde o ustanovení ohledně výkonu základních prxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxhto rozlišovacích postupů rozhodovat je jednou ze základních myšlenkových operací, které provádíme mnohokráte každý den. Tím v původním smyslu slovx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxných negativních konotací.
S prvními moderními ústavami sílí volání po zákazu určitých typů rozlišování mezi lidmi. Prohlášení práv člověka a občxxx xx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxečenské užitečnosti." V čl. 6 pak doplňuje, že "Zákon ... musí být stejný pro všechny, ať už chrání či trestá. Všem občanům, kteří jsou si před ním rovni, jxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxšení práv člověka a občana navzdory obecně rozšířené pověře nežádá "absolutní rovnost" (se kterou to ostatně v průběhu francouzské revoluce dopadlo pxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxlišovat. Pouze říká, pevně ukotveno v historickém a společenském kontextu, že rozlišování z určitých důvodů anebo rozlišování činěné určitým způsobxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx nicméně čl. 3 odst. 1 Listiny konkrétně vyžaduje, není jednoduché určit. Dovodit jednotný test posuzování porušení zákazu diskriminace z dosavadní xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxé bývají v kauzách týkajících se namítaného porušení čl. 3 odst. 1 Listiny používány. Ty však spíše než jasný test přezkumu postupně akumulují hromadíxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxosti/zákazu diskriminace se tak dočteme, typicky v podobě jakési "buněčné citace", že Ústavní soud přistupuje k zákazu rovnosti z "dvojího pohledu", xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xámec kopírování prefabrikovaných odstavců a přetavit tyto kategorie ve srozumitelný test a ten následně skutečně aplikovat nebývá vždy standardem.
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxsledních xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxř v této kapitole s ohledem na zákaz diskriminace vyjádřený v čl. 3 odst. 1 Listiny dovolíme koncipovat spíše deduktivně než induktivně. Pokusíme se naxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x analýzy provedené v Bobek, Boučková, Kühn, s. 43-47). Test zohledňuje především novější judikaturu ESLP poslední dekády. Při probírání jednotlivýcx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxžné jej aplikovat.
Je vhodné předeslat, že zde navržený test není ve své podstatě současné judikatuře Ústavního soudu až tak cizí. Jednotlivé typy úxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x příkladů lze uvést body 48-49 nálezu Pl. ÚS 72/06, kde se Ústavní soud, aniž by to takto pojmenoval, zabývá nejdříve srovnatelností daňového ručitele s xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxegorie diskriminačního důvodu tak vlastně Ústavní soud mimoděk v rámci jednoho odstavce argumentace prochází testem diskriminačního jednání, byť jxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxé rovině přijat (srov. body 29 a 30 nálezu), aniž by byl pak jakkoliv aplikován. Jenom menšina případů pak zahrnuje jak jasněji stanovený postup, tak jehx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxed diskusí testu diskriminačního jednání je zapotřebí zaměřit se na otázku předběžnou, takříkajíc jurisdikční. Ta se týká charakteru čl. 3 odst. 1 a jxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxodnutí označují čl. 1 za "všeobecný zákaz diskriminace", zatímco čl. 3 odst. 1 za "zvláštní zákaz diskriminace". V jiných je čl. 1 nazván "obecně vyjxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx x x xxxakcesorické" rovnosti, zatímco čl. 3 odst. 1 vnímají pouze jako ustanovení zakotvující rovnost "akcesorickou". K této pojmové různosti pak přistupxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxvůle", pak s ohledem na aplikaci čl. 3 odst. 1 Listiny se zaměřuje (naopak?) na to, aby rozlišování práv určitých skupin subjektů nebylo činěno na záklaxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxě opakovaná "
akcesorita
a neakcesorita", jsou v kontextu aplikace české Listiny obtížně zdůvodnitelné. Zákaz diskriminace coby "právo akcesoricxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxx xx Úmluvy, který zákaz diskriminace zakotvuje, tento zákaz váže na "užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou". Na rozdíl od české Listiny v čl. 1 tax xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxe a nutnosti vždy svázat aplikaci čl. 14 Úmluvy s výkonem jiného věcného práva zaručeného Úmluvou. Z novější judikatury ESLP je však patrné, že toto klaxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxených Evropskou úmluvou. Není asi třeba zmiňovat, že co vše se nalézá "v rámci" Úmluvy je vykládáno velice velkoryse.4)
V kontextu české Listiny vxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxicite
tedy především (ale ne nutně pouze) v právech zaručených Listinou samotnou. Stejně tak návětí čl. 3 odst. 1 Listiny mluví v obecné rovině o jakýxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx proč Ústavní soud považoval za nezbytné stvořit dělení na akcesorickou a neakcesorickou rovnost, pokud není Listinou podobným způsobem omezen (v náxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xx xxx xxxxxxx x xxx x xxxxx 1 Listiny, nijak zvlášť neosvětluje).
(Ne)
akcesorita
zákazu diskriminace je navíc něco podstatně jiného, než problematika "relace" či skutečnxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxdy kategoriemi relativními. Zakázané rozlišování je vždy ve vztahu k něčemu: k nějakému právu, k určitému statku. "Absolutní" či všeobecná rovnost, kxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxlovečným slaměným panákem. Rovnost a srovnatelnost určitých subjektů, tedy prvků srovnání, je vždy možná pouze s ohledem na logický relátor, tedy jakxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxě" srovnávat, je nemožné.
Pokud je patrné, že Listina sama, oproti Úmluvě, neomezuje aplikaci zákazu diskriminace pouze na některá práva (a to ani x xxx x xxxxx xx xxxxx x xxx x xxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxedmět srovnání, pak se rozdíly mezi čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny do značné míry stírají. Stejně tak padá smysluplnost rozlišování mezi akcesorickou nexx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xtest" než zkoumání porušení čl. 3 odst. 1 Listiny. Pokud chceme posuzovat jakoukoliv rovnost, pak je z povahy věci vždy nezbytné zamyslet se nad (a) srovxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx prezentováno coby test odlišný od obecného "zákazu diskriminace", pak vlastně znamená pouze to, že přístup k bodu (c) bude velice "lehký" - jakýkoliv rxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxných než právem akceptovatelných postupů (tedy že by byl dosažen kupříkladu korupcí).
Z těchto důvodů si troufáme tvrdit, že čl. 3 odst. 1 a čl. 1 Lisxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxtřešením zákazu diskriminace v čl. 3 odst. 1 Listiny. Čl. 1 Listiny je obecnější kategorií rovnosti, která může mít svůj další, nezávislý život mimo záxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxé čl. 96 odst. 1 Ústavy, rovností vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny aj.). Čl. 1 Listiny ale nestanoví samostatný či nezávislý test rovnosti xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xlověka. Provázání těchto dvou kategorií totiž jednak zužuje a jednak morálně naplňuje zákaz diskriminace. Zákaz diskriminace xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxně závadné a snižuje důstojnost člověka.
Jak bude patrné z následujícího výkladu, navržení jednotného testu diskriminačního jednání v rámci celé xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxnosti, kdy se potřeba diferencovaného přístupu přenáší do vytváření jakýchsi paralelních testů, se tak v dále načrtnutém modelu děje v různých krocícx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxaz diskriminace v čl. 3 odst. 1 Listiny je hodnotově ukotven v čl. 1 Listiny. Jedná se o spojení logické a nejčastější: zákaz rozlišování z určitých důvoxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxé opřít i o jiné ústavní cíle a hodnoty, než je (pouze?) rovnost. Kromě lidské důstojnosti je to především racionalita a předvídatelnost výkonu veřejné xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxlečnost ztrátové. Pokud kupříkladu veřejná moc vyloučí z určitých pozic určitou sociální skupinu na základě kritérií jako je barva kůže či sexuální orxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxečnost ztrátových důvodů. Stejně tak může být dále důvodem pro zákaz vyčleňování snaha o odčinění minulých křivd či naopak do budoucna zaměřená snaha o xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxx xxovnatelného jednotlivce nebo skupiny;
b)
ze zakázaného ("podezřelého, neospravedlnitelného") důvodu;
c)
které mu je k tíži (uložením břemxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x
xx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx legitimního zájmu)
ii)
opatření je nepřiměřené (disproporční).
a) srovnatelnost
Srovnatelnost znamená, že mezi prvky srovnání X a Y xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx, ale chybí nám bod třetí, tedy "špička" (relátor A). Právě umístění špičky pak určí velikost celé konstrukce a množiny srovnatelných prvků.
Srovnaxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxlišně. Kupříkladu s ohledem na jejich poživatelnost (relátor) nepatří meloun a mobil (prvky srovnání) do stejného pytle (srovnatelné skupiny). Pokux xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxce druhu), pak se bude dopouštět diskriminace z toho důvodu, že s objektivně zjevně odlišným zachází stejně.
K diskriminaci může pochopitelně dochxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxě Aristoteles, s. 122 a n.; v judikatuře pak např. posudek Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti ve věci menšinových škol v Albánii, z novější judikaxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx
Srovnatelnost je hodnotově podbarveným a často dosti subjektivním soudem. Který prvek vztahu X a Y pozorovatel vyhodnotí jako ještě "spíše stejný" a kxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxn obsáhnout všechny
relevantní
znaky, kterými se mohou X a Y odlišovat či ve kterých se naopak shodují. Výběr znaků je proto důležitý. Nicméně i posuzovxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxlátor bude často pevně dán - vymezením sporu,
relevantní
právní úpravou, v jejímž rámci je namítaná diskriminace posuzována, apod. S ohledem na typ úvxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxvání, tedy závěrečným krokem zde načrtnutého testu. Zdůvodnění, proč je určitý prvek srovnatelný s jiným, se často překrývá s ospravedlněním rozdílnxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxtuře často dochází k tomu, že pokud se soud nechce otázkou diskriminace v kontextu dané kauzy zabývat, pak rovnou na počátku šmahem odmítne srovnatelnoxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxi" není srovnatelná s čímkoliv dalším.
Kupříkladu v nálezu Pl. ÚS 6/96 se Ústavní soud zabýval namítanou diskriminací mezi nezletilci a osobami zlxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxm institutu osvojení je suplovat nekompletnost rodiny. Takto úzce nastaveným relátorem omezil osvojení pouze na otázky rodiny; mimo rámec srovnání txx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx postavení. Pokud by nicméně pojal relátor šířeji, tedy kupříkladu jako komplex právních vztahů vznikajících mimo biologické rodičovství, zahrnujíxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxně úzce pojal Ústavní soud srovnatelnost v nálezu Pl. ÚS 29/08, kde v kontextu ekonomické reality poněkud uměle dovodil nesrovnatelnost osobního vlasxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxil úzkým vymezením zákonných povinností obchodníka přijmout zákonné platidlo nesrovnatelnost bankovek a platební karty (a tím také pojmovou absencx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxímán šířeji: pokud by jím totiž nebyla "zákonná povinnost obchodníka daný typ platidla přijmout", ale kupříkladu obecné "poskytnutí protiplnění" v rxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí.
Z judikatury ESLP, kde otázka srovnatelnosti hrála klíčovou roli, lze kupříkladu odkázat na rozsudek velkého senátu Carson a ostatní proti Spojxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxraničí pro účely meziroční valorizace penzí), rozsudek velkého senátu Burden proti Spojenému království (sourozenci, žijící dlouhodobě ve společnx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xáry), rozhodnutí o přijatelnosti Nylund proti Finsku (možný biologický otec dítěte, který ale není manželem, a který se chce domáhat potvrzení svého oxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxcí žalobu zpochybňující otcovství manžela), případně na rozsudek Kjeldsen, Madsen, a Pedersen proti Dánsku (výuka náboženství na školách není pro účxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx
xxvod, ze kterého zákonodárce či moc výkonná nebo soudní ve své rozhodovací praxi vyčleňuje a znevýhodňuje určitou osobu či skupinu osob? Měly by být odlixxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxd zakáže homosexuálům shromažďování na veřejných prostranstvích? Byť je tedy pravda, že v českém kontextu by bylo možné argumentovat, že produkce pivx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxspodářských ukazatelů na straně jedné a etnické či rasové příslušnosti na straně druhé.
Důvod vyčlenění je jádrem testů diskriminace. Vznik a ústaxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxným způsobem pošlapává xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxup v krátkých kalhotách zakázán". V obou případech zakazujeme vstup určité skupině lidí. Důvod vyčlenění je však odlišný a poselství s nápisem spojené xxxxxxx
xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxstavení", který ústavně autorizuje soudcovské dotváření dalších diskriminačních důvodů. Podobně demonstrativní výčet obsahuje také čl. 14 Úmluvy xx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxodů a přísnějšího přístupu k těm morálně závadným. Možnosti jsou různé. Jednou je omezit test diskriminace pouze a výlučně na rozlišování z morálně či exxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxích důvodů; rozlišování z jiných důvodů je běžným rozhodováním státu, které záleží na jeho volní úvaze, a nemá spadat pojmově vůbec pod diskriminační jxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx
xx xxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxliv. Důvod rozlišování je pak nicméně zohledněn v otázce intenzity přezkumu, především tedy ve fázi možného zdůvodnění odlišného zacházení. Konečně xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxí druhé. S ohledem na skutečnosti uvedené v úvodu komentáře k tomuto odstavci je totiž patrné, že v případě jakéhokoliv rozlišování je nezbytné zodpověxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxí, je právě ve fázi jeho zdůvodnění a ospravedlnění. Tímto způsobem přistupují k posuzování diskriminace jak ESLP, tak kupříkladu novější
judikatura
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxačními důvody. V judikatuře posledních dvaceti let ESLP vytvořil dvě skupiny důvodů vyčlenění: "běžné" a "podezřelé". Běžným důvodem vyčleňování můxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xvážení (margin of appreciation, marge d'appréciation). ESLP v podstatě stačí, pokud je důvod vyčleňování alespoň obhajitelný.
Pokud se však jednx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxznam" diskriminačních důvodů ESLP v dosavadní judikatuře zařadil tyto důvody:
-
pohlaví (srov. xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xroti Francii, § 91; rozsudek Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku, § 34-36);
-
národnost (srov. např. rozsudek Anatoliy Ponomaryov a Vitalix xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx
x
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x. a ostatní proti České republice, § 176; rozsudek velkého senátu Nachova a ostatní proti Bulharsku, § 145);
-
původ dítěte, tedy rozlišování mezi lxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx
x
xxxxxxxxx xxxxižení/zdravotní stav [např. rozsudek Kiyutin proti Rusku, § 65, s ohledem na zdravotní stav; postižení jako takové nicméně prozatím mezi "podezřelé dxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxrsku). Lze se však domnívat, že zdravotní postižení také co nevidět mezi "podezřelé důvody" přibude.].
Podobně je tomu v judikatuře německého Sxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xx xx xxxx xxxx xxxxxxuje mezi jednotlivými důvody vyčleňování. S ohledem na jejich morální závadnost a míru, s jakou se důvod vyčleňování a jeho síla dotýká lidské důstojnoxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxěžký" třístupňový test proporcionality, kterým projde jenom minimalistické opatření, které nemá žádných alternativ, tedy zpravidla nic [srov. rozxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx1, marg. č. 186-187 a 191-193].
Které diskriminační důvody jsou "morálně zavrženíhodné", záleží pochopitelně na historii a kontextu dané právní kxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxrý jinak dost postrádá. Budou to totiž práva zpravidla vyčleňované a stigmatizované menšiny, která bude z morálně hodně pochybných důvodů znevýhodňoxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxci soudní je proto právě podobným menšinám poskytovat zvýšenou ochranu.6)
Diferenciace přezkumu podle diskriminačního důvodu pochopitelně nevxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxny však za prvé chrání zákaz diskriminace před naprostým rozmělněním (aby soudy přezkoumávaly jakékoliv dělení) a za druhé xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxé a výkonné ze strany soudů je pak v podstatě neomezená. Jestliže může jakékoliv vyčleňování založit diskriminační jednání, pak je jakýkoliv akt, kterx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxvinen ospravedlnit.
Dosavadní
judikatura
Ústavního soudu, ale i jiných českých soudů, je charakterizována absencí rozlišování mezi jednotlivxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x proč by měly narušovat důstojnost kohokoliv. Skutečně zavrženíhodné a problematické důvody (rasa, pohlaví) se tak v judikatuře vyskytují pouze okraxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx příp. by byl jejich přezkum velice volný, jsou centrálním tématem.
Ústavní soud se tak například odmítne zabývat rasovou diskriminací v přístupu kx xxxxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxtatní proti ČR, a to s hodně odlišným poselstvím), či otázku diskriminace z důvodu pohlaví naprosto "ladně" přeskočí s odkazem na "tradici" (nález Pl. Úx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxe při správním vyhoštění - odnětí jeho svobody - oproti českým občanům) čistě z důvodu statusu cizince (který pochopitelně nemá v rámci tuzemské politixxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxn v čl. 3 odst. 1 Listiny (nález Pl. ÚS 10/08, bod 106). Zásadními otázkami aplikace zákazu diskriminace se pak naopak stává rozlišování cukrovarů na stxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xbcemi (nález Pl. ÚS 50/06) či osvobození podnikající právnické osoby od soudního poplatku (nález II. ÚS 1619/08).
c) znevýhodnění
Znevýhodnění jxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxné, že by se diskriminace dovolával subjekt, který by nebyl znevýhodňován. Znevýhodnění je nicméně definičním znakem diskriminačního jednání. Může xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxe, které většina není nucena nést (kupř. vyšší zdanění). Pokud by ke znevýhodnění nedocházelo, a docházelo by naopak ke zvýhodňování cílové skupiny, pxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxření (též nazýváno "vyrovnávací opatření" či "pozitivní diskriminace") je úmyslným zvýhodněním určité skupiny. Jeho cílem je odstranit tradiční znxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx a aktivního odstraňování příčin znevýhodnění, tedy jakousi nepřímou pomoc prevencí, až po systém kvót či dokonce úplnou redefinici kritérií přístupx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx, zda je systém pozitivních opatření vůbec se zákazem diskriminace slučitelný. Pokud vnímáme zákaz diskriminace coby imperativ formální, symetrickx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxaného rozlišování na základě stejných kritérií poněkud problematická. V takovém případě jsou možné dva argumentační postupy: za prvé, je možné dovodxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xandicap, strukturální znevýhodnění v minulosti apod.). Za druhé, pozitivní opatření je možné vnímat jako součást zákazu diskriminace, jako naplněnx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxtavní soud se doposud významněji systémem pozitivních opatření ve své judikatuře nezabýval. V obecné rovině nicméně konstatoval, že zákonodárce má mxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxstředky k jeho dosažení musí existovat vztah přiměřenosti (srov. např. nález Pl. ÚS 8/07, bod 83, anebo nález Pl. ÚS 83/06, bod 237). Ústavní soud tak podxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxních opatření obecně připouští. Jak ESLP prohlásil kupříkladu v rozsudku velkého senátu Stec a ostatní proti Spojenému království, § 51, "čl. 14 Úmluvx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxže dokonce absence pokusu napravit nerovnosti skrze odlišné zacházení vést sama o sobě k porušení tohoto článku" (srov. také rozhodnutí pléna Komise Lxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx Ústavní soud dovodil, že pozitivní opatření přijatá slovenským zákonodárcem nad rámec nutné míry implementace tzv. rasové směrnice EU jsou v rozporu x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxu) znevýhodnění. Typicky mezi většinou a (údajně diskriminovanou) menšinou bude sporné, zda napadané opatření xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxšina si to myslet nemusí, je povinnost zahalování muslimských žen šátkem (srov. odlišné stanovisko F. Tulkensové k rozsudku velkého senátu ESLP ve věcx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxledku diskriminační, je případ D. H. a ostatní proti České republice. V něm vláda ČR argumentovala, že systém zvláštních škol je vlastně "pozitivním naxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxním zájmem, veřejným zájmem apod., jsou různého charakteru. Nepředstavují žádný uzavřený list, ani nejsou nikde zákonně definovány. Vždy se bude jedxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxtive zákazem diskriminace. Veřejný zájem bude typicky dovozován z cílů dané zákonodárné úpravy a záměrů zákonodárce při jejím přijímání. Obecnou podxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxu podmínkou možného ospravedlnění odlišného zacházení je jeho přiměřenost. Otázka přiměřenosti (proporcionality) je vztahem mezi identifikovanýx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxčeno zjednodušenou metaforou, je-li deklarovaným cílem odstranit skvrnu od rajské omáčky na jinak krásné bílé zdi v rohu fungující restaurace, pak přxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxbude povolat tým natěračů s hlučnými nástroji, aby za plného provozu znovu přetřeli celý lokál.
V kontextu zákazu diskriminace se Ústavní soud dostxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxhozích podmínek, kupříkladu již v otázce srovnatelnosti. Z judikatury ESLP lze zmínit dvě kauzy, kde posuzování přiměřenosti opatření bylo klíčové pxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšníka při vydávání povolení k pobytu z důvodu zdravotního stavu. Cizinec byl HIV pozitivní. Podle platné ruské legislativy je HIV pozitivní cizinec auxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxem na ochranu veřejného zdraví. ESLP akceptoval, že ochrana veřejného zdraví může být v podobné situaci legitimním cílem, nicméně paušální odmítnutí xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxnost, že HIV není onemocněním infekčním, které by se přenášelo prostou přítomností nakaženého, ale že je potřeba specifického aktivního typu kontaktx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxi prostředky než je vypovězení cizince za hranice. Navíc, jak podotkl ESLP, Ruská federace neaplikuje žádná omezení s ohledem na virus HIV ani xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx nemoci být o poznání rizikovější, než jedinci, kteří mají na území Ruské federace stabilizované rodinné svazky. ESLP se tak v konkrétním případě zabývxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxní žadatelů o dlouhodobý pobyt s odkazem na jejich stav HIV pozitivní bylo nepřiměřené.
Rozsudek velkého senátu Chassagnou a ostatní proti Francii xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxstníků pozemků diskriminaci v jejich právu na pokojné užívání majetku. Francouzská
legislativa
, která byla v dané věci sporná, totiž ukládala pouze vxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxádět nemuseli. Na svých pozemcích mohli vykonávat právo myslivosti sami, či je dokonce nemuseli vykonávat vůbec. Při obhajobě této právní úpravy franxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx Zdůraznil, že francouzská
legislativa
není svým dosti náhodným způsobem rozlišování mezi jednotlivými vlastníky pozemků vůbec schopna zajistit rxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
Konečně jak již bylo naznačeno výše, posuzování přiměřenosti má reagovat na diskriminační důvod různou intenzitou přezkumu. Pokud se jedná o morálnx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxísnému testu proporcionality. Bude muset být vhodné, potřebné i přiměřené v užším slova smyslu. Opatření tak musí být naprosto minimalistické a v podsxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxm s ohledem na dosažený příjem za minulé daňové období, dělení produkční kvóty mezi producenty mléka v závislosti na regionu, či kterýkoliv z dalších důxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxdy racionálně obhajitelné coby jedna z možností. V prvém případě tak test přiměřenosti zahrnuje všechny tři stupně; v druhém případě pak pouze první.
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxace mezi "přísným vztahem proporcionality" na straně jedné a požadavkem pouhé existence "rozumného prostředku" se nicméně vztahuje k typu práva, jehxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx Listiny na straně jedné a oblastí práv hospodářských, sociálních a kulturních na straně druhé (srov. např. nález Pl. ÚS 83/06, bod 185).
V xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx rozlišování podle rasy v přístupu ke vzdělání má být podrobeno přísnému posuzování přiměřenosti, byť se jedná o právo z hlavy čtvrté Listiny. Naproti txxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxerému je brojeno jako proti diskriminaci v užívání základního práva vlastnit majetek, má být ve fázi případného ospravedlnění podrobeno pouhému přezxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxodu ("Cikáni a židé budou platit trojité daně"), pak je případné ospravedlnění podobného rozlišování podrobeno opět přísnému testu proporcionalityx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxor v této kapitole se zaměřoval na otázku tzv. přímé diskriminace. Ta znamená, že s osobou X je zacházeno odlišně z důvodu A, přičemž A je jedním ze zakázanxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxminace je rozlišovací kritérium zároveň kritériem zakázaným, tedy právě diskriminačním důvodem. V případě nepřímé diskriminace je jako kritérium rxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxaurace na dveře svého podniku nápis "Židům vstup zakázán", pak se jedná o přímou diskriminaci z důvodu etnické/náboženské příslušnosti. Pokud by však xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxky restaurace stejně. Nicméně zatímco pro skupinu trampů nebude problém případný klobouk coby slušivý módní doplněk před vstupem do restaurace sejmoxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xak může na první pohled neutrální kritérium rozlišování nepřiměřeně dopadat na určitou skupinu. To je podstatou nepřímé diskriminace, která bývá práxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxmé diskriminace výraznějšího využití. Pojem nepřímé diskriminace a jeho soudní aplikace jsou nicméně podrobně rozpracovány kupříkladu v judikatuřx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x judikatuře ESD, především tedy s ohledem na nepřímou diskriminaci mezi občany EU z důvodu státní příslušnosti či nepřímou diskriminaci z důvodu pohlaxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxkatuře razantně proměnila, především s ohledem na sérii kauz zabývajících se namítanou nepřímou rasovou diskriminací v přístupu ke vzdělání (kromě rxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
x xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xsmnácti romských žáků zvláštních škol na Ostravsku. Všichni žáci byli v letech 1996-1999 zařazeni xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxech dokonce na jejich výslovnou žádost. Proti správním rozhodnutím o zařazení do zvláštní školy nikdo z rodičů nebrojil. V následně zahájeném soudním xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxu rasy, barvy pleti, příslušnosti k národnostní menšině a etnického původu. Namítaná diskriminace byla v jejich případě diskriminací nepřímou: zakáxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xozlišování, kterým byla pedagogicko-psychologická způsobilost ke studiu na "běžné" základní škole. Nicméně, jak argumentovali v dané věci stěžovaxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxu, kterou jsou romské děti.
Evropský soud pro lidská práva nejprve v senátním rozsudku ze dne 7.2.2006 stížnost zamítl. Velký senát, ke kterému se stxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxpu ke vzdělání potvrdil.
Nad rámec samotného věcného posouzení kauzy vznáší rozhodnutí ESLP ve věci D. H. proti České republice významnou otázku doxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xokazování drobně modifikuje: výchozí zásadou je, jako v jiných typech sporů, že každý z účastníků prokazuje svá pozitivní tvrzení. Stěžovateli příslxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxat, že se tak stalo z diskriminačního důvodu. Žalovaný pak bude typicky popírat kterékoliv z těchto tří tvrzení. K jisté modifikaci dochází s ohledem na xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxaného povinnost nabídnout a prokázat, že důvod pro odlišné zacházení byl jiný, přípustný důvod rozlišování. Pokud žalovaný s ohledem na tyto první tři xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxvně konformní výklad sdílení důkazního břemene ve sporech z diskriminace srov. nález Pl. ÚS 37/04; anotace Kühn, s. 51-57; z novějších rozhodnutí srovx xxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx řízení sice nadále v zásadě prokazují pouze svá pozitivní tvrzení, která se však již nevztahují ke konkrétní kauze stěžovatelů, ale ke strukturálním dxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xx
xx xxxxxxxxxxx xxxx xa pomoci statistiky či jinak prokázat, že na první pohled neutrální kritérium dopadá o poznání silněji na chráněnou skupinu (definovanou podle etnickxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x důkazní přesouvá na žalovaného, který
i. -se může snažit popřít kterékoliv ze dvou výše dokázaných tvrzení (kupříkladu tím, že není dán výrazný dopad nx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xpod.);
ii. -musí prokázat, že pro nepřiměřené znevýhodnění chráněné skupiny existuje objektivní a rozumné zdůvodnění.
Co bude přesně představxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxné možnosti ospravedlnění, jako v případě přímé diskriminace, v další argumentaci ve stejné věci se však těmito kategoriemi vůbec nezabýval. Argumenxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxrétních stěžovatelů. Posuzování nepřímé diskriminace se totiž odpoutává od situace konkrétních stěžovatelů. Dostatečným důkazem je odlišné zacháxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxní příslušných právních předpisů mělo v rozhodné době nepřiměřeně škodlivý dopad na romskou komunitu, Soud je konečně toho názoru, že tomuto diskrimixxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx individuálními případy."
Argumentační postup podobného typu je ve středoevropských podmínkách dosti novátorský. Znamená odpoutání se od zákazx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxvnost je zde naopak pojímána jako rovnost výsledku s ohledem na situaci určité skupiny, nikoliv s ohledem na proces a důvody (ne)vyčlenění konkrétního xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxlečnosti A znevýhodněna z důvodu pohlaví či jakéhokoliv jiného zástupného důvodu, ale že ve vrcholných manažerských pozicích pracuje (například) jexxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xtázkou rovnoměrného rozdělení statků a břemen v rámci společnosti. Zda je takový styl argumentace a krok z individuální roviny do kolektivní a zpět (či xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxru, co má či může moc soudní činit v kontextu dosahování (její) vize rovnosti. V souvislosti s touto volbou není bez zajímavosti názorové rozštěpení velxxxx xxxxxx x xx xx xxxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxbodně rozhodovat o své národnosti a korelující zákaz odnárodňování v druhém odstavci čl. 3 Listiny jsou navázány na pojem, se kterým moderní liberálnx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx 3 Listiny je sice v rovině normativní stanoveno, že každý je svoboden se x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxi nejvlivnější práce dvacátého století na toto téma vymezuje národ a příslušnost k němu (národnost) skrze dva prvky: subjektivní (volní) a objektivní xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxrou, a které ji objektivně vymezují coby svébytnou pospolitost. Tento znak však nestačí. Pro utvoření národa je zapotřebí zároveň vnitřní identifikaxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxijetí za člena národa (Gellner, s. 52-57).
Ve středoevropském prostoru má historicky výraz "národ" svébytné, často dosti těžké a krvavé, konotacex xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xiných částech světa, především tedy v novověkém světě angloamerickém, ale také kupříkladu po roce 1789 ve Francii, byl národ definován především na báxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxu být občanem určité pospolitosti, u kořene mnoha z problémů Střední Evropy, nechme raději otevřené (srov. v tomto ohledu úvahy obsažené v Bibó).
Čexxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxxou republiku jako "jednotný stát dvou rovnoprávných slovanských národů, Čechů a Slováků". Čl. 25 Ústavy Československé socialistické republiky z rxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxází ústavní zákon ze dne 27. října 1968 č. 144/1968 Sb., o postavení národností v Československé socialistické republice. Zákon uznával (kromě české a xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxm čl. 3 odst. 2 dnešní Listiny. Za platnosti ústavního zákona č. 144/1968 Sb. však byla volba národnosti omezena pouze na národnosti "privilegované", xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx však, na rozdíl od dřívějšího ústavního zákona, počet národností, ke kterým se může člověk přihlásit, nijak neomezuje. Z této situace vyvstávají dva dxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx vázána textem Listiny, ano. Listina dává v tomto ohledu skutečně ničím neomezenou svobodu. Z pohledu daného národa či národnostní menšiny a objektivxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx, tedy společná kultura, a
akceptace
dané osoby ze strany ostatních členů pospolitosti. Pokud tedy kupříkladu při sčítání lidu bude Josef Novák trvat xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxy a v Itálii byl jenom jednou v roce 1992 na rekreaci v Bibione, pak i přesto je oprávněn tuto národnost svobodně udávat (údaj o jeho "italské" národnosti bxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx veřejná moc povinna všechny udávané "národnosti" akceptovat coby právně
relevantní
. Minulé diskuse o (ne)existenci národnosti "moravské" či "slezxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx téma náboženské či národnostní příslušnosti typu "rytířů Jedi" apod. V případě "rytířů Jedi" pochopitelně seriózně o "národnosti" mluvit nelze. Oprxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxů základních práv nemá ustanovení zakazující zneužití základních práv (srov. např. čl. 17 Úmluvy; čl. 54 Listiny EU; anebo čl. 18 německého GG). Podobxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxeužívat základních práv pro odstraňování samotné ochrany lidských práv a pro boj proti demokratickému právnímu státu. Podobné míry závažnosti přípaxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxnou "národnost" deklarovat, bude to patrně stále v rámci jeho svobodné volby. Svoboda, i ústavně zaručená, totiž může garantovat vždy jenom svobodnou xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxzlišené zbytkové kolonky "různé" či "ostatní", která se vždy pohybuje v rámci promile až jednoho či dvou procent celkového vzorku. Pokud by nicméně na zxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí pro příslušníky "národností menšiny rytířů Jedi"), pak je přirozeně namístě ústavní ochranu odmítnout.
Ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 2xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxti a náboženské víře fyzické osoby mezi informace poskytované na výlučně dobrovolné bázi. Je navíc možné vykázat více než jenom jednu národnost. V obou xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx rámec xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xdlišnosti se pak s ohledem na kulturu a vnější znaky menšin projevují především v kategoriích etnické příslušnosti, náboženské odlišnosti či jazyka, xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxximinačního jednání v podstatě překrývá. Významná odlišnost a důvod, proč bývá debata o diskriminaci vedena po linii etnické či rasové příslušnosti7) x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxodnost si osoba, přinejmenším v českém kontextu, volí. Naproti tomu etnická příslušnost je vnímána jako kategorie objektivní a daná, vrozená, která nxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxmem "národnostní menšina". Ustanovení § 2 odst. 1 zákona o národnostních menšinách tento pojem definuje následovně: "Národnostní menšina je společxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxm, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxricky utvořilo." (srov. také navazující předpisy, např. § 13 a 14 školského zákona). Za zmínku stojí, že zákon omezuje státem uznanou příslušnost k náxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxky ČR (k tomu blíže viz komentář k čl. 25 Listiny), především s právem Evropské unie (srov. v tomto ohledu i výklad učiněný dále k čl. 42 Listiny).
Svoboxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xchraně menšin v České republice, srov. Petráš, Petrův, Scheu).
Konečně pojem "odnárodňování" ve druhé větě druhého odstavce lze vyložit úzce a širxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xakový zákaz odnárodňování by se vztahoval pouze na zákaz odmítnout uznat (zapsat) skutečně existující a
relevantní
národnost a dále nátlak činěný, ax xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxch opatření, nevážících se pouze na volbu národnosti samotnou, které však ve svém důsledku popírají smysluplnou existenci menšinové národnosti. Mezx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxnšinového náboženství, xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxedek popření identity menšiny a s ní jakéhosi "plíživého odnárodňování". Menšině by nezbývalo nic jiného, než se asimilovat, anebo odejít.
S ohledxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxá republika v této oblasti vázána (kromě výše zmiňované Rámcové úmluvy například také Evropská
charta
regionálních či menšinových jazyků, publikovxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx, které ve svém důsledku vede k popírání identity národnostních menšin. Svojí koncepcí nicméně zůstává na pojetí obranné funkce základního práva na voxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxé aplikace čl. 25 Listiny, absence pozitivních závazků či povinností státu (veřejné moci). Stát nesmí přímo ani nepřímo odnárodňovat (funkce obrannáxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxéně není povinen vyvíjet pozitivní činnost směrem k podpoře a rozvoji národnostních menšin. Řečeno zjednodušeně, stát je povinen zajistit národnostxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
K odst. 3
Zákaz jakéhokoliv postihu, tedy široce vyložené "újmy na právech", pro uplatňování základních práv, deklaruje v rovině ústavní obecnějšx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxvu postihnout. Přeloženo do roviny ústavní, nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro (přiměřené a poctivě míněné) uplatňování jeho základních pxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxžovatelé zpravidla coby jakéhosi "zbytkového" ustanovení: spolu s řadou dalších namítaných porušení odkazují, začasto bez jakékoliv bližší specifxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xx doby odehrával na úrovni "jednoduchého", tedy podústavního práva, přetvořit ve zdánlivý konflikt ústavní.
Pro uchopení rozsahu čl. 3 odst. 3 Listxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xákladní právo uplatnila; typem následku, tedy "újmy na právech", xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxrany stěžovatele se jednalo o výkon ústavně zaručeného práva, tedy některého z práv stanovených ústavním pořádkem. V důsledku tohoto pojetí je z aplikxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xozporu pouze se zákonem, kterému neodpovídá žádné ústavně zaručené právo (srov. nález Pl. ÚS 15/93 a analogicky také nález I. ÚS 27/96). Toto věcné vymxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxesah" je nicméně kritériem značně neurčitým a transitivním. Nemusí být proto předem vždy jasné, které jednání v oblasti "jednoduchého" práva může být xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx akceptoval, že korespondence a výměna balíčků vazebně stíhané stěžovatelky s osobami z řad pravicových extrémistů byla realizací jejího základního xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxatky při dodržování jízdního řádu ze strany zaměstnance dopravní společnosti mohlo spadat pod právo petiční či svobodu projevu.
Za druhé, jak dodáxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxzaci jeho práv. Jak shrnul v usnesení II. ÚS 1749/08, bodě 5: "výkon, resp. uplatňování vlastních základních práv a svobod je zásadně omezeno i jinak, a tx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxdnost prvého a druhého. Co do podstaty stejně jsou však základní práva a svobody jednoho každého za určitých okolností omezována tím, jak s nimi či jinýmx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xěc, přestože nebo právě proto, že se jedná o výkon základního práva podle čl. 11 Listiny, a
cum grano salis
(s malou výhradou) založením rodiny (ať už fakxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxí vlastních práv a svobod s sebou vždy přináší určitá rizika, resp. následky, jejichž vznik není přičitatelný nikomu jinému, a tedy nepředstavují újmu xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxch pro uplatňování jeho základních práv a svobod" [zvýrazněno aut.]. Chráněna by byla pouze a výlučně ta osoba, která předtím svá práva uplatnila, ale nx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxadu obecní úřad odpíral Josefu Novákovi právo na informace (čl. 17 Listiny) proto, že předtím svolal shromáždění občanů obce (čl. 19 Listiny) vyjadřujxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx postupovala šikanózně až likvidačně vůči občanskému sdružení, které předtím pravdivě (a důrazně) upozorňovalo na porušování práv osob duševně nemoxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxl možný, nikoliv však vhodný. Klíčem je rozhodnutí, zda se má systém ochrany základních práv snažit motivovat i "horizontální" ochranu jiných či nikolxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xostih vůči osobě (fyzické i právnické), která uplatňovala základní práva a svobody, a to i práva jiných.
Z koncepce moderní ochrany práv jako funkce xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxytnout ochranu všem subjektům nacházejícím se v jeho jurisdikci proti postihu třetí strany (nestátního subjektu) pro uplatňování základních práv. Pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx (sankcemi, výpověďmi) své zaměstnance pro vyjádření jejich osobního názoru, činnost v odborových organizacích apod. Na druhou stranu je však třeba mxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xegativní následek, před kterým čl. 3 odst. 3 Listiny poskytuje ochranu, přísluší vykládat široce. Byť využívá částečně pojmosloví soukromého právax xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxsti s čl. 3 odst. 3 Listiny pak konečně starší
judikatura
Ústavního soudu konstatovala, že tento odstavec "není sám o sobě bezprostředně aplikovatelxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxasit. Není příliš patrné, xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xx xx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx by nemělo být tomuto postihu zabráněno (kupř. zrušením správního aktu, konstatováním neplatnosti skončení pracovního poměru apod.) za přímé aplikaxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxpční problém. V usnesení II. ÚS 350/04 řešil Ústavní soud namítané porušení čl. 3 odst. 3 Listiny. Stěžovatel v dané věci měl být údajně propuštěn z důvoxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxx x xxxxx x xxxxiny nemohl být bezprostředně aplikovatelný, ale proto, že stěžovatel s ohledem na skutkové okolnosti dané kauzy nevykonával žádnou ze svobod zaručexxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 Listiny) přímo zrušil. Dovodil v něm, že stěžovatelka byla zbavena osobní svobody (uvalením vazby) pouze z toho důvodu, že rexxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx, nadán samostatným životem a přímou (bezprostřední) aplikovatelností.
Související ustanovení Listiny, Ústavy a ústavních zákonů
Čl. 1 Listxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxst k národnostní a etnické menšině; čl. 25 Listiny - zvláštní menšinová práva; čl. 37 odst. 3 Listiny - zajištění procesní rovnosti;
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x x xxxxxxx
xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xmluvě [Česká republika je signatářem Dodatkového protokolu č. 12. K 1.8.2011 jej však zatím neratifikovala.];
xxx xx x x x xxxxx
část I a čl. 1 Dodatkového protokolu Evropské sociální charty;
Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (č. 96/1998 Sb.);
Evropská
charta
regionálních či menšinových jazyků (č. 15/20xx xxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon);
zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv;
x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xchraně spotřebitele;
§ 2 písm. a) zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxstí jako subjektů základních práv a svobod je obsahem v zásadě všech dokumentů chránících lidská práva. Jde mj. i o praktické poznání a uznání hodnoty kaxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxojev dávné pravdy - ač nesčetněkrát v dějinách porušované - že s člověkem nikdy nesmí být svévolně zacházeno pouze jako s prostředkem sloužícím zájmům jxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxně i do celé Listiny ... Ústavní zásada rovnosti v právech náleží k těm základním lidským právům, jež konstituují hodnotový řád moderních demokratickxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx není kategorií neměnnou, neboť prochází vývojem, který její obsah obzvláště v oblasti práv politických a sociálních výrazně poznamenává. Rovněž mezxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xubjekty lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti, tedy jako protiprávní diskriminaci jedněch subjektů ve srovnání se subjekty jinými. Aby k xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup. ...V oblasti občanských a politických práv a sxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxximální prostor. Naproti tomu v oblasti práv hospodářských, sociálních, kulturních a menšinových, v nichž je stát naopak k aktivním zásahům povinován x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx - zákonodárce logicky disponuje mnohem větším prostorem k uplatnění své představy o přípustných mezích faktické nerovnosti uvnitř ní.
Nález Pl. ÚS 4xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xS 11/95 z 7.9.1995 (N 46/4 SbNU 17); nález I. ÚS 27/96 z 2.7.1996 (N 59/5 SbNU 451); nález Pl. ÚS 6/96 z 5.11.1996 (N 113/6 SbNU 313; 295/1996 Sb.); usnesexx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxx2004 (U 47/34 SbNU 445); nález Pl. ÚS 37/04 z 26.4.2006 (N 92/41 SbNU 173; 419/2006 Sb.); nález Pl. ÚS 53/04 z 16.10.2007 (N 160/47 SbNU 111; 341/2007 Sb.xx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x 12.3.2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.); usnesení II. ÚS 1749/08 z 10.9.2008; nález II. ÚS 1619/08 z 2.10.2008 (N 161/51 SbNU 13); nález Pl. ÚS 29/08 x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xx9/2009 Sb.); nález Pl. ÚS 8/07 z 23.3.2010 (N 61/56 SbNU 653; 135/2010 Sb.); nález II. ÚS 3647/10 z 2.6.2011.
Ústavní soud ČSFR
Východiskem Ústavnxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxémech. ... Důležité je, že rovnost nebyla chápána jako
abstraktní
kategorie, ale vždy byla přičítána k určité právní normě, pojímána ve vzájemném pomxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxické nerovnosti. Tato konstrukce ovšem platí pouze tehdy, uvažujeme-li rovnost jako absolutní. Ovšem rovnost relativní, jak ji mají na mysli všechny xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx články 1, 3 a 4 Listiny, ale naopak nutno je chápat jako jeden celek. Vzhledem k tomu je zřejmé, že vyjmenované základní chráněné hodnoty zákonodárce nexxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xovinnosti nebo jim naopak poskytuje výhodu. Zásadou rovnosti se rozumí princip stejných práv občanů neboli rovnost v právech. Tato rovnost je relativxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx že by každému muselo být automaticky přiznáno jakékoli právo a není přitom považováno za nerovnost, či dokonce diskriminaci, požaduje-li se např. pro xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx plnění stejných povinností, a to vždy za situace, když existují stejné podmínky. Toho ovšem dosahuje společnost někdy tím, že určité kategorie svých pxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx nebo naopak různé zacházení. Tohoto uvážení zákonodárce neužije, pokud při posouzení těchto faktických momentů nepřihlíží k objektivním důvodům, axx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxpávajícím určil jednotlivé rozlišovací znaky. Proto se vesměs soustřeďuje pouze na vymezení těch, které by mohly být prohlášeny za neodůvodněné (napxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxitérii ... různé zacházení s občany je přípustné pouze tam, kde by se tím sledoval jednak legitimní cíl, ale současně i prostředky k dosažení tohoto cíle xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx (Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, nález č. 11, s. 50):
Nejvyšší správní soud
Rozsudek 8 As 35/2005-51 z 11.4.2006 (č. 956/2006 Sb. Nxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxení s osobami nacházejícími se ve srovnatelné situaci, které nemá objektivní a rozumné odůvodnění ... Nicméně ne každé rozdílné zacházení bude porušexxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx x xacházení je diskriminační ... 48. Článek 14 nezakazuje členským státům zacházet s určitými skupinami odlišně s cílem vyrovnat jejich "faktickou neroxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxm ... Rozdílné zacházení je však diskriminační, pokud nemá objektivní a rozumné zdůvodnění, jinými slovy, pokud nesleduje legitimní cíl nebo pokud nexxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxuzení, zda a do jaké míry ospravedlňují rozdíly v jinak podobných situacích rozdílné zacházení ... 49. Šíře tohoto prostoru pro uvážení se bude lišit poxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xezi smluvními státy ... Obecně platí, že by Soudu musely být předloženy velmi závažné důvody, aby mohlo být rozdílné zacházení výhradně z důvodu pohlavx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx mají široký prostor pro uvážení. Vnitrostátní orgány jsou díky své přímé znalosti společnosti a jejích potřeb zpravidla lépe než mezinárodní soud schxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxerle proti ČR ze 17.2.2011, stížnost č. 6268/08:
175. Podle ustálené judikatury Soudu diskriminace spočívá v rozdílném zacházení s osobami nacházxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxinami rozdílně ve snaze o vyrovnání jejich "faktické nerovnosti"; za jistých okolností totiž může právě situace, kdy bez objektivního a rozumného zdůxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xbecné opatření, které má nepřiměřené negativní dopady na určitou skupinu, může být považováno za diskriminační bez ohledu na to, že na takovou skupinu xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xiné na etnickém původu určité osoby je formou rasové diskriminace. Jedná se o obzvlášť zavrženíhodnou diskriminaci, která vzhledem ke svým nebezpečnxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxt tak demokratické pojetí společnosti, kde různorodost není vnímána jako hrozba, ale jako bohatství ... Soud také rozhodl, že v současné demokratické xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxjící míře na etnickém původu osoby, objektivně odůvodněné ... 177. Pokud jde o důkazní břemeno v této oblasti, Soud judikoval, že jakmile stěžovatel doxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxý důkaz, a přenést tak důkazní břemeno na žalovaný stát, Soud prohlásil ... že v řízení před ním neexistuje žádná procesní překážka pro přípustnost důkaxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx, včetně závěrů, které vyplývají ze skutkových okolností a z tvrzení stran. Podle ustálené judikatury Soudu může důkaz vyplývat i ze souboru dostatečnx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxého závěru, a v této souvislosti i pro rozložení důkazního břemene, je těsně spjata se specifičností skutkových okolností, s povahou uplatněných tvrzxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxmanti incumbit probatio (kdo tvrdí, dokazuje). Za určitých okolností, kdy jsou předmětné události zcela nebo z velké části známy pouze úřadům, důkaznx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxli dokázán diskriminační účinek určité politiky, rozhodnutí nebo praxe v oblasti zaměstnání nebo poskytování služeb, není nutno v souvislosti s tvrzxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxačí k odhalení praxe, kterou lze označit za diskriminační ... Avšak v novějších případech týkajících se diskriminace, v nichž stěžovatelé poukazovalx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxházejícími se v podobné situaci vycházel do značné míry ze statistik předložených účastníky řízení. ... v případech, kdy je stěžovatel schopen na záklxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx procento žen než mužů, musí žalovaná vláda prokázat, že se tak děje v důsledku objektivních faktorů, které nesouvisejí s diskriminací na základě pohlaxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xelmi obtížné prokázat nepřímou diskriminaci. ... 182. Soud podotýká, že kvůli své nestálosti a věčnému vykořenění tvoří Romové znevýhodněnou a zranixxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xak bylo uvedeno výše, Soud již uznal, že pro stěžovatele může být prokázání diskriminačního zacházení obtížné ... Aby byla dotčeným osobám zaručena účxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xx xxxu-li prokázány takové diskriminační účinky právní úpravy, není ve věcech týkajících se vzdělání stejně jako ve věcech týkajících se zaměstnání nebo pxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx07, stížnost č. 57325/00:
Další citovaná judikatura: rozsudek pléna ve věci "Belgický jazykový případ" z 23.7.1968, stížnost č. 1474/62 a další; rxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxmu království z 11.11.1986, stížnost č. 11089/84; rozsudek Inze proti Rakousku z 28.10.1987, stížnost č. 8695/79; rozsudek Karlheinz Schmidt proti Nxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x přijatelnosti Nylund proti Finsku z 29.6.1999, stížnost č. 27110/95; rozsudek Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku z 21.12.1999, stížnost č. 3xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx č. 40892/98; rozsudek Pla a Puncernau proti Andoře z 13.7.2004, stížnost č. 69498/01; rozsudek velkého senátu Ünal Tekeli proti Turecku z 16.11.2004, xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx Nachova a ostatní proti Bulharsku z 6.7.2005, stížnost č. 43577/98 a 43579/98; rozsudek velkého senátu Leyla eahin proti Turecku z 10.11.2005, stížnoxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxst č. 57325/00; rozsudek velkého senátu E. B. proti Francii z 22.1.2008, stížnost č. 43546/02; rozsudek velkého senátu Burden proti Spojenému královsxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xosně a Hercegovině z 22.12.2009, stížnost č. 27996/06 a 34836/06; rozsudek velkého senátu Oršuš a ostatní proti Chorvatsku z 16.3.2010, stížnost č. 15xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx, stížnost č. 6268/08; rozsudek Kiyutin proti Rusku z 10.3.2011, stížnost č. 2700/10; rozsudek Anatoliy Ponomaryov a Vitaliy Ponomaryov proti Bulharxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxí soud Německa
Usnesení ze dne 26.1.1993, 1 BvL 38/92, BVerfGE 88, 87; rozsudek ze dne 3.4.2001, 1 BvR 81/98, BVerfGE 103, 225; usnesení ze dne 4.4.2001 x xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx
xxxxxxxura
Aristoteles.
Etika Níkomachova.
Praha:
Petr Rezek,
1996.
Arnardóttir,
O. M.
Equality and Non-Discrimination under the Europeax xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx
Doplněk, Kalligram,
1997.
Bobek,
M.
Princip rovnosti a zákaz diskriminace (nejen) ve správním právu.
Správní právo,
2007,
č. 6,
s. 456x
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxx
xxx
xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxx
xx xx
xxxxxxxxx xxx xistrust: A Theory of Judicial Review.
Cambridge, Mass.:
Harvard University Press,
1980.
Fredman,
S.
Discrimination Law. Oxford: Clarendoxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxx
xx
xuropäische Menschenrechtskonvention: EMRK-Kommentar.
2. Auflage.
Kehl:
N. P. Engel Verlag,
1996.
Gellner,
E.
Nations and Nationalism.
xxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxutz.
Tübingen:
Mohr Siebeck,
2006.
Havelková,
B.
Rovnost v odměňování žen a mužů.
Praha:
Auditorium,
2007.
Hepple,
xx xxx
xxxxxxxxxx
xx xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxx x xxxxx xxxxi Spojenému království: Diskriminace na základě pohlaví aneb rozdílná věková hranice pro odchod do důchodu.
Přehled rozsudků Evropského soudu pro lixxxx xxxxxx
xxxxx
xx x
xx xxxx
xxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xx06,
č. 5,
s. 51.
Link,
Ch.
(ed.) Der Gleichheitssatz im modernen Verfassungsstaat.
Baden-Baden:
Nomos Verlagsgesellschaft,
1982.
Moxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxx
xxx xxxxx
xxx
Van Hoof,
G. J. H. et al.
(eds.) Theory and Practice of the European Convention on Human Rights.
4th ed.
Antwerpen:
Intersentia,
2006.
O'Connelxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xcholars,
roč. 29,
č. 2/2009,
s. xxxx
xxxxx
xxx
xxxxxx
xx xx xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxx
x.;
Scheu,
H. Ch.
(eds.) Menšiny a právo v České republice.
Praha:
Auditorium,
2009.
Pettitti,
L.-E.;
Decaux,
E.;
Imbert,
P.-H.
(edsxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxx xxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxximination Does Not Fall Down from Heaven: The Context and Evolution of Non--discrimination in EU Law.
Eric Stein Working Paper,
2009,
č. 4,
www.ericstxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx,
V.
(eds.) Komunistické právo v Československu: Kapitoly z dějin bezpráví.
Brno:
Masarykova univerzita,
2009.
Sacksofsky,
U.
xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxsgesellschaft,
1991.
Sadurski,
W.
Scrutinizing Discrimination: a Conceptual and Normative Analysis of Legal Equality. EUI Working Paper, Law xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
17 Anglo-Am. L. Review 163,
1988,
s. 163.
Waddington,
L.,
Bell,
M.
More Equal than Others: Distinguishing European Union Equality Directives.
xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxi 30.9.2011.
K čl. 4
Normuje-li čl. 2 Listiny charakter státu a charakter výkonu státní moci obecně, je komentované ustanovení úpravou výseče výkoxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x x x xxxčívá v tom, že zatímco odstavec 2 přímo sleduje účel, jímž je omezení základních práv, odstavec 1 míří na situaci, kdy normativní úprava sleduje jiný účex x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxtavního pořádku ať již v případě tzv. ústavně imanentních omezení (jde o práva, u nichž tvůrce Listiny nepředpokládá omezení zákonem) anebo v případěx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxlé ustanovení pracuje s pojmem zákon, který však z hlediska formálního je pro účely odst. 1 vyžadován "jen" jako základ, zatímco pro naplnění účelů odstxxxx x x x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxmálního vymezení pojmu zákon je třeba pracovat i s nároky, které jsou na zákon kladeny z hlediska zajištění předvídatelnosti právní úpravy. Jde o požadxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx x xx x xxx xxxxxx xxxxxxxjmě, že na zákon jsou kladeny i obsahové požadavky plynoucí z konceptu materiálního právního státu (viz níže).
Tvůrci Listiny hledali inspiraci z xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx z druhé světové války provázené neblahými zkušenostmi z doby předchozí. Výsledkem této zkušenosti byla i Úmluva. K jejímu přijetí kupř. J. M. Finnis (dxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx s jeho odepřením lidských práv určitým nenáviděným kategoriím lidí, kteří se nalézali v dosahu jurisdikcí těchto politických režimů. Důvody odepřenx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x x xx xxxxxxx xxxlazování těchto skupin lidí našlo odezvu v čl. 2, jejich mučení v čl. 3, nucené práce v čl. 4, svévolné a časově nedefinované omezování osobní svobody v člx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxím rodin a rodinných svazků v čl. 8, represe uplatňovaná ve vztahu k náboženské svobodě v čl. 9, cenzura rušení a pronásledování kvůli přenosu názorů a inxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxých kategorií lidí v čl. 12. Proto měla být deklarována (pozitivně zformulována) právě tato a ne jiná práva, jako výraz zkušenosti a reflexe nejmasivněxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxstí, které nabyli v domácím prostředí během období nesvobody. V mnoha ohledech se vzorce myšlení i mechanismy uplatňování moci v obou politických režixxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxí lidských práv skupinám osob (např. o tzv. třídní příslušnost), jakož i prostředky, které měly dovést k vytčenému cíli. Vždy ovšem šlo o upřednostňováxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxnými právy.
Lze proto konstatovat, že i z hlediska zkušeností tvůrců Listiny xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x deviaci jsou latentně přítomny stále, jak na to poukázal Ústavní soud např. v nálezu Pl. ÚS 19/93 anebo v nálezu Pl. ÚS 14/94. Je proto třeba odmítnout jaxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxtickým režimem, kteří plédují pro v zásadě konvencionalistický přístup k základním právům. Ten by znamenal, že ústavodárce, dohodne-li se na tom, by mxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx již klasickým výrokem španělsko-amerického filosofa G. Santayany, dle kterého ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen si ji zopakovat. V případě unxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxy mohou ukazovat, jakými rozmanitými způsoby jsou či mohou být potenciálně ohrožována lidská práva.
Z tohoto pohledu je funkcí všech odstavců komexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxi slovy, celé komentované ustanovení stanoví limity výkonu veřejné moci při omezování základních práv. Idea regulace omezování základních práv obsaxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx práva jsou chápána jako jednotlivcům
imanentní
, státu předcházející a existující ve své celosti, zatímco jejich omezování nikdy nesmí být bezbřehé a xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx i v případě, že jedná na poli mezinárodního práva (viz odlišné stanovisko E. Wagnerové k nálezu Pl. ÚS 31/03) nebo v rámci mezinárodních organizací, stexxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xkrze mezinárodní organizaci samotnou se většinou toto ustanovení přímo nevztahuje - viz však podmíněné propůjčení pravomocí českých orgánů veřejné xxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx
x xxxxx x
xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxádání (primárních) povinností, které mohou být v detailech rozvedeny podzákonnými předpisy (čl. 78 a čl. 79 Ústavy). Úprava detailů se musí vždy pohyxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
x xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxa vždy musí ctít účel a smysl zákonem definovaných povinností (viz nález Pl. xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxžadavkem plynoucím z komentovaného odstavce (viz nález Pl. ÚS 3/95, který sice odkaz na příslušné ustanovení Listiny postrádá, avšak v linii úvah se s xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx vždy chráněn některým ze základních práv. Nejde-li o speciální základní právo pozitivně zformulované na základě zkušeností s jeho masivním porušováxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxtlivci svobodný prostor i tam, kam nedopadají speciální základní práva. Jde o jakousi generální klauzuli, jež pomáhá překlenout mezerovitost speciáxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x čl. 10 Listiny). Touto cestou se ubírá
judikatura
ESLP, viz rozsudek Ternovszky proti Maďarsku (blíže viz komentář k čl. 10 - právo na soukromí v širším xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxecký GG (čl. 2 odst. 1). Toto právo vlastně supluje právo na soukromí, jež GG naopak nezná. O šíři jeho výkladu ve smyslu zajištění prostoru pro autonomní xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx, který vypovídá o příběhu, jímž je jízda na koni v lese. Jízda na koni v tomto prostředí byla uznána za součást práva na odpočinek či zotavenou, přičemž obxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxávo samo. Naznačený přístup v obou případech vyjadřuje orientaci či koncepci takového ústavního pořádku demokratického materiálního právního a v záxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxeních těchto základních práv) člověk, který má právo na zásadně svobodné jednání bez ohledu na to, zda vůbec, popř. jak velmi je jeho konkrétní jednání pxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xávislý na poměřování zákonem uložených povinností prizmatem principu proporcionality, který je aplikován ve vztahu k omezení ať již práva na soukromx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxých povinností, které budou, obecně řečeno, kompatibilní s ústavním pořádkem, a které nebudou neproporcionální v krácení základního práva, do jehož xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxzitelné jen ústavně imanentními statky, a proto bude podléhat toliko takovým omezením, xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxoval, proto nelze přijmout. Avšak např. právo na osobní integritu, projevující se i jako aspekt soukromí, které garantuje čl. 7 odst. 1 Listiny, může býx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xxípadě široký prostor pro úvahu při přijímání dokonce nepřímých omezení (viz bod 2). Tato situace je dozajista paradoxní, srovnáme-li "důležitost" obxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxá proto musí vykládat velmi restriktivně a za jejich stálé
konfrontace
s účelem práva samotného (viz též komentář k čl. 7, bod 14).
Ústavní soud ovšex xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxní svobody cestou autonomního rozhodování o vlastním soukromí při jeho konfrontaci s právním předpisem, který ukládá povinnosti. Výmluvným příkladxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xokud nález překvapivě prohlašuje, že rozhodování o rozsahu očkování je především otázkou politickou a expertní a možnost
ingerence
Ústavního soudu xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xroto, že nález zcela pomíjí právo na soukromý život ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny, resp. dokonce i velmi specifické právo na nedotknutelnost osoby a jexxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx rozsudek Ternovszky proti Maďarsku, v němž ESLP zdůraznil, že osobní autonomie je základním principem, z něhož vychází
interpretace
garancí plynouxxxx x xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxe celého právního řádu, která započala uznáním efektu vyzařování základních práv i do oblasti soukromoprávní. Dále pak pokračovala uznáním ochranné xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxd možnými zásahy, a to i ze strany třetích osob.
K odst. 2
Tento odstavec míří na takovou zákonnou úpravu, jejímž primárním účelem je přímo omezit někxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxtina výslovně předpokládá, a to ať už přijetí zákona podmiňuje vymezeným účelem anebo předjímá pouze jeho omezení zákonem bez toho, že by účel zákona vxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxentovaného xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xrimární omezení základních práv je do té míry důležitou agendou, že by pro ni měla platit výhrada zákona, tj. nemožnost pověření exekutivy k vydání podzxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xejména jeho srovnání s gramatickým výkladem odstavce prvého. Podporuje jej i různá teleologie obou skupin zákonů. Tento požadavek je pak především odxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxí v prvoplánově zamýšlené limitaci základního práva, jak již řečeno, předpokládá Listina jen u některých práv tak, že vymezuje, resp. limituje účel jxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxho práva (stanovení mezí) došlo zákonem, nýbrž z kontextu celého ústavního pořádku plyne požadavek (výkladové pravidlo celistvosti ústavního pořádxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxp. aby byly použity jen určité prostředky.
Pokud Listina nestanoví účel, pro který má dojít k omezení práva zákonem, tj. zmocňuje-li zákonodárce bxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxlem, ani z ústavního pořádku vyplývajícími, tj. imanentními omezeními. Prostor pro úvahu zákonodárcovu je v takových případech široký, avšak přesto xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xmezení základního práva je vyvozován z demokratického principu, jakož i z principu materiálního právního státu. Jeho důvodem je znemožnit exekutivě xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxentu, má být zajištěno, že k omezení základních práv dojde až po demokratickém parlamentním diskursu a navíc získává omezení základního práva i následxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xobrých důvodů pramenících ze zájmu na udržení vnitřní
koheze
systému Úmluvy, jehož účastníky jsou nejen státy z okruhu civil law, nýbrž i státy z okruhx
xxxxxx xxx
x xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxě náležely do okruhu civil law s omezeným chápáním pramenů práva) nechápe zákon jen ve formálním smyslu, nýbrž akceptuje i zákon v tzv. materiálním smysxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxb za účelem úpravy určitého množství skutkových podstat, přičemž nezáleží na tom, zda konkrétní pravidlo bylo vytvořeno orgánem, který je dle vnitrosxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxva.
Již v rozsudku Sunday Times proti Spojenému království ESLP poznamenal, že slovo "právo" (law) v sousloví "stanoveno zákonem" či výstižněji prxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx podstata "urážky soudu" není výtvorem legislativy, nýbrž je produktem
common law
. Bylo by v rozporu s úmyslem tvůrců Úmluvy, byla-li by omezení práv maxxxx xxxxx x
xxxxxx xxx
xxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx by zbavil stát, v němž je uplatňováno
common law
a který je stranou Úmluvy, obrany skrze možné omezení práv předvídané v daném případě čl. 10 odst. 2 Úmluxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxou garantované právo musela mít vždy podobu formálního zákona; má za to, že formální zákon je nutný jen tehdy, když pravidla vyplývající z
common law
jsxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxejné, a proto se je pokusil interpretovat tak, aby byl realizován cíl a bylo dosaženo účelu Úmluvy.
Poté soud zformuloval dva požadavky, které vyplýxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx, dopadá na konkrétní věc. Druhým požadavkem je, že normu nelze považovat za právo - (zákon, law), není-li dostatečně precizně formulována tak, aby umoxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxí) chování, a to se stupněm jistoty, který odpovídá okolnostem. Důsledky nemusí být předvídatelné s absolutní jistotou, neboť zkušenost ukazuje, že tx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxžet krok s měnícími se okolnostmi. V souladu x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
Z toho, co bylo reprodukováno z rozhodnutí ESLP, plyne, že jeho požadavky na základní práva omezující zákon respektují jak různorodost právních systéxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxatuře (viz např. rozsudek Markt Intern Verlag GmbH a Klaus Beermann proti Německu).
Judikatura
však zjevně nemůže formulovat primární omezení záklaxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xak s ohledem na její logicky danou "nedokonalost", tak s ohledem na měnící se realitu nacházející se vně práva (k tomuto problému viz bod 2 části V. nálezu xxx xx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxkaturu soudů, která precizuje zákonem stanovená pravidla, uvedl, že "pravidla liberálního demokratického právního státu vyžadují, aby vina pachatxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxání trestné, a to s ohledem na obsah tehdy účinného trestního zákona, nebo tam, kde je to třeba, s ohledem na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu obecxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxis proti Řecku [14307/88, § 52] a Cantoni proti Francii [17862/91, § 29]." V posledně zmíněném rozhodnutí ESLP dokonce uvedl, že i ten nejprecizněji napxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxdy, dovolává-li se stát toho, že určitým opatřením (zákonem) chce dosáhnout cílů, které nejsou souladné s Úmluvou, byť je to tvrzeno. Např. zásahy či omxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxá přípustnost účelů omezení základních práv samostatně. Obvykle se účelem omezení zabývá až v rámci finálně prováděného testu proporcionality omezexx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x xxším smyslu. Dodržení principu proporcionality lze totiž zkoumat jen při zohlednění účelu konkrétního omezení.
Princip proporcionality je požadxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx
K odst. 3
Tak jako čl. 1 spolu s čl. 3 Listiny zaručují rovnost v právech bez jakékoliv diskriminace, tak komentovaný odstavec je zárukou rovnosti pxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxruku rovného omezování práv, tj. rovného omezování právy nastavené situace akcesorické rovnosti. Toto ustanovení má rovněž návaznost na čl. 14 Úmluvx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx x x x xxx x xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxje základní práva. Nejde tedy o obecnou záruku rovnosti před zákonem, tedy o záruku k základním právům se nevážící, tj. neakcesorické rovnosti před jakxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxhozích odstavců, bez ohledu na to, zda půjde o implicitní omezení základních práv nebo o jejich primární omezení. Šíře dopadu tohoto ustanovení proto bxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxto ustanovení je v první řadě zákonodárce, jemuž z něj mj. vyplývá i zákaz přijímat takové zákony, které by omezovaly základní práva toliko jednotlivýcx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxu omezení) odůvodnění (viz čl. 44 Listiny, který umožňuje omezení řady práv příslušníků různých profesních skupin, přičemž zákonodárce zdaleka nevyxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxosti omezit základní práva zákonem.
Nicméně toto omezení má materiálně-právní dopad potud, že ve hře je i obsah zákona omezujícího základní právo. xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx neshledal věcně odůvodněným tak masivní zásah (odepření) práva na spravedlivý proces právě a jenom u takto vymezené skupiny subjektů; účel zákona, spxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxes, které vede až k jeho popření (viz nález Pl. ÚS 11/04).
Dalšími adresáty tohoto ustanovení jsou bezpochyby i orgány interpretující a aplikující pxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxčně respektovaný požadavek zachování rovnosti při omezování základních práv. V tomto smyslu lze interpretovat i nález Pl. ÚS 41/02, který (byť za použxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxivý proces) v případě věcí, v nichž se vyskytla otázka utajovaných skutečností, ačkoliv intence zákonodárce možná směřovala ke krácení uvedených práx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xro omezení základních práv tak, že vždy musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu s tím, že omezení nesmí být zneužíváno k jiným účelům, než pro které bylo xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xledání samotné či holé podstaty základního práva je obtížný. Nadto je třeba podstatu základního práva třeba hledat vždy v individuálním případě, nebox xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xvšak v konkrétní věci by konkrétní osoba nebyla takovým základním právem vůbec chráněna, pak by jistě nebylo možno takové omezení, resp. vynulování záxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xákladního práva při jeho omezování je patrná evropská inspirace (čl. 19 odst. 2 německého GG, který jako první uvedl tento poválečný institut v život, nxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xeboť byla přijata až v roce 1999).
Jak řečeno, neuplatňuje se tato mez při omezování základních práv jaksi automaticky, neboť i Ústavní soud (podobnx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxkých, sociálních a kulturních práv se Ústavní soud, avšak jen občas, vyhýbá uplatnění testu proporcionality a nezkoumá napadený zákon vůbec z hlediskx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxt k zákonem sledovanému cíli (tj. z pohledu testu proporcionality jde o vhodnost či způsobilost právní úpravy z hlediska možnosti dosáhnout účelu úpraxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxx xxxezu Pl. ÚS 83/06, které se snaží uvést do souladu "americký import" s proporcionalitou v podání ESLP; viz odlišné stanovisko E. Wagnerové i s ohledem na nxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx x xxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xomu podotýká, že zejména v oblasti sociálních práv by mohl za určitých podmínek nastat i rozpor mezi vůlí ústavodárce a dobovou politickou realitou", čxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx se ještě několik podobně problematických rozhodnutí).
Především však jde v případě rational basis test o metodu, která pomíjí normativní příkaz pxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx jednotlivce v tamním pojetí výhradně ve své funkci negativních práv - svobod proti zásahům ve formě tzv. state action. To znamená, že ani tato klasická pxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx dále ani nevytvářejí hodnotový rámec, jehož vyzařování by působilo ve všech oblastech práva tak, jak tomu je v evropském pojetí. To jsou základní rozdíxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xřijímat pozitivní opatření vedoucí k ochraně práv. Je-li tedy v USA kontrolován z hlediska ústavnosti zákon z oblasti soukromého práva namířený na horxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxmu, a to od počátku existence ústavního soudnictví v ČR, uznává působení (všech) základních práv (byť nepřímé) i v oblasti vztahů horizontálních, tj. v xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxvního aktu, tj. rozhodnutí (viz např. bod 53 nálezu Pl. ÚS 8/07 nebo nález II. ÚS 348/04 anebo nález II. ÚS 377/04). I proto se jeví zmíněné občasné odkazx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx proti používání rational basis test je jeho rozpornost s příkazem plynoucím přinejmenším právě z komentovaného odstavce. Je zřejmé, že vzhledem k norxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx spíše zvažovat, zda všechna tato práva lze vůbec považovat za základní práva (ve smyslu subjektivních práv), či zda by nebylo přiléhavější považovat jx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxnálních garancí, by bylo možno "jen" kontrolovat, zda zákonodárce svou úpravou nepopřel takovou garanci v těch jejích podstatných rysech a účelech, kxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxchování ústavním pořádkem zformulovaných právních institutů, a to co do zachování jejich účelů a podstatných rysů, resp. co do zachování jejich podstxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxáv, jež sama garantuje, v případě jejich omezování zákonodárcem. Jde o reflexi toho, že jde o mezinárodněprávní instrument, který není bezprostředně xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxní "esence" obsahu práv při jejich omezování, a to dokonce i ve vztahu k právům, která jsou v domácím katalogu podřazena pod výhradu zákona ve smyslu čl. xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxti Spojenému království týkající se homosexuálních sňatků, což v poslední době opakovaně potvrdil i v § 49 rozsudku Schalk a Kopf proti Rakousku), nebo x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x práva na svobodné volby, které garantuje čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě (§ 52 rozsudku Mathieu-Mohin a Clerfayt proti Belgii, kde soud kromě zachxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxáva na vzdělání, může se mezinárodní "kategorizace" základních práv lišit od domácí úpravy, k čemuž by měl interpret rovněž vždy přihlížet, neboť při oxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xodstaty a smyslu práv, avšak viz čl. 4 MPOPP vztahující se ke zmírnění závazků států v situaci, kdy je ohrožen život národa a viz i práva, od kterých se nelxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xx0/1998 Sb., o bezpečnosti ČR se pokusil komplexně upravit otázky spojené s vyhlašováním mimořádných stavů (nouzový stav, stav ohrožení státu, válečnx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxáštní, ústavním pořádkem nepředpokládané omezení všech či jen některých základních práv v těchto situacích může předvídat až obyčejný zákon (např. zxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxná základní práva než ta, uvedená v tomto zákoně, připouštějí-li to smlouvy o lidských právech, jimiž je ČR vázána, což je zjevně ústavně nekonformní). xxx xxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xůže plynout z Úmluvy či MPOPP, jež jsou součástí ústavního pořádku (viz nález Pl. ÚS 36/01).
Související ustanovení Listiny, Ústavy a ústavních zxxxxx
xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxy - zákaz diskriminace, svobodná volba národnosti, zákaz postihu pro uplatňování základních práv; čl. 41 Listiny - omezená vymahatelnost některýcx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
Související zákony a ostatní právní předpisy
zákon č. 99/196x xxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů;
zákon č. 326/1999 Sb., o pobytx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů;
§ 10-37o zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů;
§ 3-10 zákona č. 36xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxpečovací
detence
a o změně některých souvisejících zákonů;
§ xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxních a o změně dalších zákonů;
zákon č. 585/2004 Sb., o brannx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx09 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon);
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x vůbec státem prováděné kriminality, není věrohodná. Politická moc založená na násilí se v principu střeží toho, aby se sama zbavovala vykonavatelů vlxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxohla být přirozeně formulována veřejně a pozitivně zákonem. Byla výsledkem negativního stavu zákonnosti v zemi, později též i povýšení vedoucí úlohy xxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx pachatel byl v míře určené jejich zájmem "
legibus absolutus
". Nezbytnou součástí pojmu promlčení trestně-právního stíhání je vůle, snaha a ochota stxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xzájemné působení dvou prvků: vůle a snahy státu pachatele potrestat a trvalého rizika pachatele, že může být potrestán, zakládá smysl promlčení. Pokux xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x promlčení samo o sobě je fiktivní. Psané právo je zbaveno možnosti své aplikace. Aby promlčení trestného činu mohlo nastat, musel by probíhat proces jexx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xrestného činu na konci promlčecí lhůty zůstane marným. Tento předpoklad v letech 1948 až 1989 ve sféře politicky chráněných deliktů nemohl být splněn. xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxly skýtat ještě jakousi šanci případného trestního stíhání, ale výsledkem cílevědomého a kolektivního chování xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxný byl mocenský systém.
Nález Pl. ÚS 19/93 z 21.12.1993 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.):
Vyjádřeno z jiného pohledu, hodnotový řád, jak byl v historickéx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxvní, klasifikační, programovou a kontrolní, funkce natolik významné, že jej kvalifikují k jedné ze základních podmínek sociálního dění: zabezpečujx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxytuje také vysvětlení, proč jedním z uzlových míst konfliktu mezi demokracií a totalitarismem je právě oblast hodnot, a proč zejména tímto směrem se koxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxtituoval inverzní hodnotový systém, směřující nejen nad historii, ale i nad samu lidskou společnost. Z tohoto hlediska ukazuje se boj o hodnoty jako box xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxnamenat již Platónem tak geniálně zpodobněnou ničivost "touhy po krvi", jež došla svého uspokojení nejen v nelidskostech koncentračních táborů, ale x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx manifestním způsobem právo nordické rasy na světovládu. Za rituály, doprovázejícími nacistický "hodnotový řád", byla skryta tendence destruovat a x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxuhým objektem. V likvidaci lidské autonomie lze také spatřovat smysl a účel nacistické propagandy, vytvářející svět pouhého zdání i v prostředí obětí xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx významné místo právě svobodě, která se nám ukazuje jako provokující element a současně i podmínka sociálního vývoje: její nedostatek, či dokonce úplnx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxvědnosti: inspiruje člověka k dosahování nejvyšších cílů, současně mu však nechává poznat, že ve svém principu klade meze především sama sobě. Pod tímxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx napadeného dekretu. Jakkoli totiž v každé demokratické společnosti je stanovení mezí základních práv a svobod záležitostí "otevřeného" sociálního xxxxx x xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx pozitivní sociální podtext. Demokracie by sama sebe přivedla ke zkáze, jestliže by se názory a jednáním menšiny cítila zavázána k opatřením, jež by již xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxěrek obhájců v trestním řízení, z pohledu druhé z možných interpretací komplexu relevantního jednoduchého práva úmysl zákonodárce nebyl vyjádřen adxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx jeho procesní oprávnění, se odvíjí od postavení (práv) obviněného. Eventuálním zakotvením výjimky advokátům zůstává otevřena základní otázka, a to xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy je stěží představitelné.
Nález Pl. ÚS 41/02 z 28.1.2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.xx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxovat i "ve vztahu k jiným subjektům mezinárodního práva" s poukazem na deklaraci obsaženou v čl. 1 odst. 2 Ústavy, v níž se praví, že "Česká republika dodrxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx základního práva, včetně základního práva na vyhledávání informací. Optiku většiny nemohu přijmout. Zastávám názor, že stát smí uzavírat jen takové xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxatně na takové koncepci byla zjevně vystavěna i tzv. euronovela Ústavy (ústavní zákon č. 395/2001 Sb.) a na ni navazující zavedení řízení o preventivnx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxsp. jejich dopadů v rovině vnitrostátního práva, neboť je třeba trvat na tom, aby plnění mezinárodněprávních závazků (ať už ve sféře vnitrostátní či mexxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx smlouvy aplikační přednost před obsahem zákona (argumentem
a maiori ad minus
také podzákonného právního předpisu). Argument uplatněný většinou je xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxm ústavního pořádku ČR (v tomto případě čl. 17 odst. 4 Listiny). I z toho důvodu považuji stanovisko většiny za neakceptovatelné a také vzhledem k tomu byxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxluv, resp. mezinárodněprávních závazků ČR. Na přednosti ústavního pořádku ČR před mezinárodními smlouvami je dle mého soudu třeba trvat nejméně v rozxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxického právního státu náleží minimálně i respekt k základním právům ze strany orgánů veřejné moci při výkonu jejich kompetencí (ze strany orgánů veřejxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx mezinárodní smlouva o základních právech (ať již označená jako smlouva o lidských právech nebo smlouva o občanských a politických právech), kterou je xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx v nich obsažených, aby domácí úprava ustoupila úpravě mezinárodní, která by byla respektována orgány veřejné moci při výkonu jejich kompetencí. Tentx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxx x xxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx zavázán respektem k základním právům jednotlivce.
Odlišné stanovisko soudkyně E. Wagnerové k nálezu Pl. ÚS 31/03 z 11.2.2004 (N 16/32 SbNU 143; 105/xxxx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx Wachauf v. Bundesamt für Ernährung und Forstwirtschaft [1989] ECR 2609; C-459/02, Willy Gerekens and Association agricole pour la promotion de la comxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xblasti hospodářské politiky a opakovaně deklaroval, že základní práva mohou být při provádění komunitárních politik předmětem i podstatného omezenxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxu těchto práv, zejména v souvislosti se společnou organizací trhu, a to za předpokladu, že tato omezení korespondují s účelem, jímž je obecný zájem sledxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxapř. případ 5/88 - Hubert Wachauf v. Bundesamt für Ernährung und Forstwirtschaft [1989] ECR 2609, odst. 18). Při posuzování přípustnosti omezení záklxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxstém kvót v rámci Společné zemědělské politiky: "Základní vlastností organizace trhu je jeho proměnlivost v závislosti na ekonomických faktorech, jxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx nazionali v. Minister of Agriculture and Forestry, [1979] ECR 2749, odst. 21). ... Jak již rovněž uvedeno výše, Ústavní soud je přesvědčen, že poté, co sx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx ohledu na kritéria a meze regulace stanovené komunitárním právem a v minulosti dotvořené judikaturou ESD. Jinak řečeno, při posuzování souladu zvolexxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxské právo a ESD. Přitom na rozdíl od předchozích rozhodnutí Ústavního soudu nelze ke komunitárnímu právu přistupovat pouze jako k předmětu komparace, x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxních práv uvnitř Společenství nezavdává podle Ústavního soudu žádné příčiny se domnívat, že tento standard ochrany základních práv skrze uplatňovánx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxx ochrany se výrazně liší od ochrany doposud poskytované ve vnitrostátním prostředí Ústavním soudem. To ostatně vyplývá i z
konfrontace
výše uvedenýcx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxulosti zaujal Ústavní soud. ... Jinak řečeno, okamžikem přistoupení ČR k ES se realizoval přenos těchto pravomocí, a to tak, že ČR propůjčila tyto pravoxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xa to, zda se jedná o pravomoci normativní či individuálně rozhodovací. Toto propůjčení části pravomocí je ovšem podle Ústavního soudu propůjčením podxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xstavy. Podle něho je ČR svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Ona podmíněnost
delegace
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xocenských atributů státní svrchovanosti, druhá rovina se týká obsahových komponent výkonu státní moci. Jinak řečeno,
delegace
části pravomocí vnixxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xpůsobem, jenž neohrožuje samotnou podstatu materiálního právního státu. Pokud by jedna z těchto podmínek realizace přenosu pravomocí nebyla naplněxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xylo by třeba trvat na tom, aby se těchto pravomocí opětovně ujaly vnitrostátní orgány ČR, přitom platí, že k ochraně ústavnosti je povolán Ústavní soud (xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxle čl. 9 odst. 2 Ústavy leží dokonce i mimo dispozice samotného ústavodárce.
Nález Pl. ÚS 50/04 z 8.3.2006 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.):
... v důxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxnostního dokladu je tak rozhodováním o přístupu k výkonu určitého povolání. Podle čl. 26 odst. 1 Listiny - jak již bylo uvedeno - má každý právo na svobodxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x xovahy věci zjevné, že povolání dle svého výběru nebude moci vykonávat, anebo původní povolání nemůže vykonávat do budoucna; může dojít např. k přeřazexx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxvědčení ke styku s utajovanými skutečnostmi, představuje citelný zásah do příslušného pracovního poměru a tedy - ve svých důsledcích - i do základního xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x x x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxkon určitých povolání nebo činností. Právě takovou podmínkou a zároveň i omezením ve výkonu určitých činností je nutnost získat doklad o bezpečnostní xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxu možnost účinné nezávislé kontroly postupu správního orgánu ve věci bezprostředně se týkající jeho základních práv garantovaných Listinou, nezbylxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxených čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 26 odst. 1 Listiny.
Nález II. ÚS 377/04 z 6.9.2007 (N 136/46 SbNU 283):
V odůvodnění zamítavého výroku nálezu postxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xstanovením čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V textu se sice konstatuje, že: "Meritum věci je v otázce, zda - řečeno slovy naxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxrontuje a uchyluje se k historickému exkursu, jehož nosným tématem je nikým nezpochybňovaná skutečnost, že lékařská péče byla i v minulosti vždy hrazexxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxva. Učinil tak především v nálezu Pl. ÚS 35/93 (viz výše), ve kterém se zabýval návrhem na zrušení ustanovení článku I. zákona č. 190/1993 Sb., jímž bylo xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx článkem se v § 4 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb. věta "Výchova a vzdělávání jsou bezplatné." nahrazovala větou "Ve školách, které jsou součástí soustavy zxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxoví-li zákon jinak", přičemž jako hlavní důvod uvedl, že i když podle čl. 41 odst. 1 Listiny práva uvedeného v čl. 33 odst. 2 Listiny, tj. práva na bezplatxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxx xx x xxxxxxxx mezí základních práv a svobod by ještě byla slučitelná zákonnou výjimkou zpochybněná nepodmíněnost práva na bezplatné základní a středoškolské vzděxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxkladních školních potřeb. Tímto nařízením vláda stanovila rozsah, ve kterém se žákům poskytují bezplatně učebnice, učební texty a základní školní poxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxsti s realizací práva na vzdělání vzniknou. Stát tedy může požadovat úhradu části nákladů v souvislosti s realizací práva na vzdělání a vláda má k takovéxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxlezy Ústavní soud vymezil pojem bezplatnosti v obecné rovině tak, že podmíněnost tohoto práva zákonem neznamená, že zákonem lze bezplatnost vyloučit xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxeré se již přímo týkaly zdravotnictví, a to v nálezu Pl. ÚS 35/95 (viz výše), kterým rozhodoval o zrušení § 11 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xx x x xxxxx x x x x x xx xxxxx x x x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxonů č. 161/1993 Sb. a č. 59/1995 Sb., zdravotního řádu vydaného nařízením vlády České republiky č. 216/1992 Sb., ve znění nařízení č. 50/1993 Sb. a č. 1xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxčiv a prostředků zdravotnické techniky, ve znění vyhlášky č. 150/1994 Sb., a v nálezu Pl. ÚS 14/02 (viz výše), kterým rozhodoval o zrušení části věty drxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx pozdějších předpisů, vyjádřené slovy "ani v souvislosti s poskytnutím této péče". Nález se přitom nevypořádává s důvody, proč se Ústavní soud odchýlix xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx dále jen "zákon o Ústavním soudu", se od něho může odchýlit jen tak, že se proto vysloví alespoň devět přítomných soudců.
Odlišné stanovisko soudce J. Nxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxpeme-li základní právo jako veřejné subjektivní právo, z něhož by bylo možné přímo xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxe-li z tohoto pohledu o základní právo, jde nepochybně, obecně řečeno, o princip, který je součástí objektivního práva, jež tvoří ústavní pořádek, a ktxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxější a konkrétnější charakteristiku ústavodárcova hodnotového rozhodnutí, které zformuloval v podobě práva občana na bezplatnou zdravotní péči a nx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxuku institutů (institucí) veřejného, státního, politického, náboženského a soukromého života, které ústavodárce považoval za tak cenné, že je chtěx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxtz, Die Interpretation der Grundrechte in der Rechtsprechung des Bundesverfassungsgerichts, in NJW 46/1976, s. 2100 a násl., a podobně další bohatá zxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxeré ze svrchu uvedených oblastí života tak, aby zůstal zachován co do struktury a funkce. V daném případě je ústavním právem zafixována úprava poměrů v tx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxskytování zdravotní péče na základě veřejného pojištění (což samozřejmě nevylučuje, aby zákon umožnil existenci soukromého pojištění za zákonem dexxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx být samozřejmě nikdo, kdo by jinak byl oprávněn ji využít, nucen). Z hlediska funkce je třeba čl. 31 Listiny, a to v rozsahu, v němž zakotvuje bezplatnost xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xlateb zdravotního pojištění), vyložit jako jistý druh záruky sociální státnosti v tak citlivé oblasti, jakou je ochrana zdraví. Zároveň působí bezplxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxného institutu. Jinými slovy - bezplatnost lze jistě vůlí prostého zákonodárce dále rozšiřovat, avšak při úvahách o jejím omezování je prostý zákonodxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx. ÚS 1/08 z 20.5.2008 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.):
Ústavní soud obecně uznává funkčnost institucionálního rámce EU pro zajištění kontroly rozxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxediska ústavního pořádku České republiky - a v rámci něho zejména se zřetelem na materiální ohnisko Ústavy - je významný nikoli toliko vlastní text a obxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxobit jako
ultima ratio
a může zkoumat, zda některý akt orgánů Unie nevybočil z pravomocí, které Česká xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxných; za ty by bylo možné považovat zejména opuštění hodnotové identity a již uvedené překročení rozsahu svěřených kompetencí.
Nález sp. zn. Pl. ÚS 19xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx. ÚS 25/94 z 13.6.1995 (N 31/3 SbNU 233; 165/1995 Sb.); nález Pl. ÚS 3/95 z 11.10.1995 (N 59/4 SbNU 91; 265/1995 Sb.); nález Pl. ÚS 35/95 z 10.7.1996 (N 64xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xb.); nález Pl. ÚS 14/02 z 4.6.2003 (N 82/30 SbNU 263; 207/2003 Sb.); nález Pl. ÚS 11/02 z 11.6.2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.); nález I. ÚS 558/01 z xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxz I. ÚS 709/05 z 25.4.2006 (N 91/41 SbNU 163); nález Pl. ÚS 83/06 z 12.3.2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.); nález Pl. ÚS 1/08 z 20.5.2008 (N 91/49 SbNU xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xvropská komise pro lidská práva
Rozsudek Sunday Times proti Spojenému království z 26.4.1979, stížnost č. 6538/74; rozsudek Campbell a Cosans protx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxzsudek Norris proti Irsku z 26.10.1988, stížnost č. 10581/83; rozsudek Markt Intern Verlag GmbH a Klaus Beermann proti Německu z 20.11.1989, stížnost xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxjenému království z 30.7.1998, stížnost č. 22985/93, 23390/94; rozsudek Schalk a Kopf proti Rakousku z 24.6.2010, stížnost č. 30141/04; rozsudek Terxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxo County Department of Social Services, 489 U.S. 189 (1989).
Literatura
Alexy,
R.
Theorie der Grundrechte.
Baden-Baden:
Suhrkamp,
xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxx xxxxxden der Verfassungsinterpretation: Bestandaufnahme und Kritik.
NJW,
1976,
č. 46,
s. 2089.
Filip,
J.
Ústavní právo 1. Základní pojmy a institxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx Grundrechte.
Berlin - Heidelberg:
Springer Verlag,
2009.
Grimm,
D.
The Protective Function of the State in European and US Constitutionaxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx
xx06.
Holländer,
P.
Materiální ohnisko ústavy a diskrece ústavodárce.
Právník, 2005,
č. 5.
Katz,
A.
Staatsrecht. 18. Auflage. Heidelberg, xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
Aleš Čeněk,
2009.
Klokočka,
V.
Ústavní systémy evropských států.
Praha:
Linde,
1996.
Loughlin, M. The Rule of Law in European
Jurisxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx
xx xxxx
xxxxxxx:
Verlag Franz Vahlen,
2005.
Nolte,
G.
(Editor) European and US Constitutionalism, Collection Science and Technique of Democracy, No. 37.
Stxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
NJW,
1976,
č. 46,
s. 2100 a násl.
Oliver,
D.;
Fedtke,
J.
(eds.) Human Rights and the Private Sphere: a Comparative Study.
London:
Routledge-Caxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xx xx al.
Právo a dobro v ústavní demokracii.
Praha:
SLON
2011.
Radbruch,
G.
Gesetzliches Unrecht und übergesetzliches Recht.
Süddeutsche Jurxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxr,
G. C. N.
The Negotiable Constitution: on the Limitation of Rights.
Cambridge:
CUP,
2009.
Wagnerová,
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xasarykova univerzita,
2009.
Zpráva Benátské komise č. 512/2009 přijatá na 86. plenárním zasedání Benátské komise ve dnech 25.-26. března 2011 na xxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx mít práva)
Jiří
Baroš
Právní stav komentáře je ke dni 30.9.2011.
K čl. 5
Zakotvení obecného práva na právní osobnost je symptomem jedinečnxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxité kolektivitě. Oproti tomu např. ve starověku nebyla každá lidská bytost považována právem za osobu. Přístup k právní osobnosti byl podmíněn naplněxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xlověka), tj. neodlučitelně od jeho příslušnosti k polis. Proto byla také ve starověkém Řecku přiznána kvalita občana jen malému procentu obyvatel. Taxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxva), a
ius gentium
, aplikovaným na ostatní.
Vývoj definice osoby je podstatným způsobem spjat s otázkou otroctví, resp. s jeho zmizením a středověkxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxí Ameriky, kdy ve Španělsku nastala kontroverze o přináležitosti Indiánů k lidskému rodu; podle jedné strany jsou Indiáni otroky na základě své přirozxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx). Další zvláště citlivou otázkou rané modernity byla
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xoukromého i veřejného práva vyjadřovaly nerovnost právních podmínek mezi od narození svobodnými lidmi. Právě proti tomu postavily velké revoluce 18x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxní období ukázalo, jak moc bude vítězství demokratického principu obtížné (přesto, jak ukázal A. de Tocqueville, demokratická revoluce nezadržitelxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxrii Dred Scott v. Sandford (1857). Dred Scott se nemohl stát americkým občanem, neboť se narodil jako černoch a otrok a jím měl také zůstat. Podle tohoto rxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxlo proto dojít až po občanské válce (Třináctým dodatkem Ústavy z roku 1865). Ani ve Francii nemělo porevoluční zrušení otroctví dlouhého trvání, nebox xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxkratického principu postupné ustanovení všeobecného a rovného volebního práva. V důsledku demokratické revoluce začala dosud převážně politicky pxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxnotu přiznávala jednotlivci, vedl k uznání hodnoty samotného bytí a individuality osoby; přestala tudíž být koncipována jen jako aktér právního živoxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxsti každého mít práva v poválečných lidskoprávních dokumentech: tak např. čl. 6 VDLP stanovuje právo každého na uznání jeho právní osobnosti. Podobně xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxmecký GG) ochrany lidských práv podobná ustanovení neobsahují; v Úmluvě absentují, neboť právní experti podílející se na její tvorbě je považovali za xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxx xxxxxtlivce eminentně důležité, aby mimo jeho tělesnou a duchovní existenci byla uznána též jeho existence právní (před zákonem), tj. právní subjektivitax xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xo v historii stalo mj. otrokům a nevolníkům, obyvatelům kolonií, Židům za nacismu či černochům za apartheidu. Uznání právní osobnosti jednotlivce tudxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xroto není možno s jednotlivcem zacházet jako s věcí, ale jako s osobou. To vyžaduje uznání jeho způsobilosti být osobou před zákonem, schopnosti mít subxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxt je tudíž uznává, nikoliv tedy propůjčuje tím, že by xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxu součástí kvality člověka, součástí lidství. Jedním z nich je právo na právní osobnost (nález II. ÚS 2630/07); protože jde o právo inherentní, člověk bx xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxrétních práv; omezení (aktivního) výkonu těchto práv může být dáno např. podmínkou naplnění určité věkové hranice nebo existencí duševní poruchy. Bex xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxe psychické vyspělosti (dané věkem či jinak) mohou být některá práva vykonávána jen třetími osobami, resp. za asistence těchto osob (opatrovníka, zákxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxvat práv a zavazovat se k povinnostem. Právní subjektivitu jednotlivce je nutno odlišovat od jeho způsobilosti jednat, tj. vlastními úkony zakládat pxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxé, na rozdíl od koncepce výkladu čl. 5 Listiny zastávané Ústavním soudem, čl. 16 MPOPP podle Výboru pro lidská práva na způsobilost k právním úkonům nexxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxtonomně vynutitelné právo působí právo na uznání právní osobnosti v případech, kdy oproti občanům mateřských zemí byla obyvatelům kolonií omezována xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx xx Nowak - VLP porušení z tohoto důvodu neshledal (srov. stanovisko VLP ve věcech Vargas proti Chile, § 3.4, Acuna Inostroza et al. proti Chile či Monaco de Gxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxého v tomto ustanovení nemůže být právnická osoba, vyplývá z jeho účelu, jímž je deklarace přirozeného práva fyzické osoby na to, aby byla ze strany veřexxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxní způsobilosti mít práva, je vzhledem k tomu, že právnické osoby bez uznání právní osobnosti právním řádem na základě specifické zákonné procedury nexxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx právnická osoba pro svůj vznik právní řád státu předpokládá. To nic nemění na tom, že právnické osoby mohou být nositeli mnoha základních práv. V některxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xsou svou povahou pro ně použitelná". Z povahy věci plyne, že právnické osoby nemohou být nositeli některých základních práv. Mají být nositeli jen těch xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xrávnické osoby a charakteru daného základního práva je to až na judikatuře Ústavního soudu (k uznání aktivní legitimace právnických osob pro oblast záxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxe fyzických osob, které by měly být nadány právní osobností, je klíčové vymezení okamžiku nabytí a ztráty způsobilosti mít práva. Problémem je vymezenx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxni všichni lidé od narození po smrt; byť některé koncepce, zdůrazňující, že základními charakteristikami lidství jsou racionalita, autonomie a vědoxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxdku absence těchto kvalit nemusela být uznána. Jeden z hlavních exponentů této pozice P. Singer dokonce tvrdí, že narození by nemělo být důvodem přiznáxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxot mimo jeho přirozené hranice.
V poválečné éře lidských práv se nejbouřlivější debaty týkaly především toho, zda právní subjektivita narození přxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxu (po narození) rozdíl (resp. přesněji řečeno, aby plod mohl nabýt typické vlastnosti osoby, musí již osobou být), ale jde o nepřetržitý proces vývoje; xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxzení je okamžikem kvalitativní změny ve vývoji lidské bytosti, začíná až s ním právní subjektivita; plod pro právo jako osoba vůbec neexistuje (liberáxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxobu chránit. Ústavní soudy se ale zdráhají do obtížných debat o povaze plodu vstupovat (Nejvyšší soud USA v r. 1973 ve věci Roe v. Wade), resp. danou otázkx xxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74 z r. 1975 a rozhodnutí 2 BvF 2/90 a 4, 5/92 z r. 1993). Jako nezávislá právní hodnota xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx je, zda nějakou důstojnost mají embrya in vitro). Jednotlivé země se od sebe liší v tom, od jaké fáze vývoje plodu mu ochranu poskytují (početí, uhnízděnx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxu nebývá s ohledem na práva ženy absolutní; otázkou pak je, jaká práva ženy - právo na zdraví/soukromí, svobodný rozvoj, sebeurčení matky - a dokdy mohou xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxy římského dědického práva
Nasciturus
pro iam nato habetur, quotiens de commodis eius agitur) za (logicky sporné) podmínky, že se dítě narodí živé. Uzxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxx je možno chápat jako proklamaci egalitárních a univerzalistických aspirací Listiny. Deklarována je obecná způsobilost k právům, tj. nikoliv nutně k xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxoto ustanovení). Jelikož deklaruje všeobecnou způsobilost k právům, tím spíše (
a fortiori
) jde o deklaraci způsobilosti k právům základním, která jsxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx lze vnímat jako deklaraci základní "pravdy" materiálního (liberálně-demokratického) právního státu, podle níž jsou nositeli základních práv jednxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx odvislá od postavení v sociální hierarchii (přesto i lidskoprávní instrumenty poměrně často obsahují ustanovení, která chrání jen specifické skupixx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxx xýbrž se nacházejí pod jurisdikcí orgánů, jejichž rozhodnutí třeba přičítat ČR nebo na které takové rozhodnutí svými důsledky dopadá. Základní práva bx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx. Nejvýznamnějším příkladem "sekundární diskriminace" (tj. diskriminace založená nikoliv na osobních charakteristikách) je občanství; z povahy mxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx x x xx xxx xxx xx xi 30 Listiny), či cizinci (čl. 42 odst. 2 Listiny). Specifický
status
státního občanství implikuje způsobilost být nositelem politických práv (jde o
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxu oprávněných osob.
Právní subjektivita má zakládající význam pro způsobilost v podústavním právu, neboť na jednotlivá základní práva jakožto rexxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxo života). Ústavní soud se porušením ústavní garance právní osobnosti zabýval ve svých nálezech týkajících se omezení (§ 10 odst. 2 obč. zák.) a zbavení xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx mezi občany navzájem. Jako přímo aplikovatelné právo působí (a to mnohem intenzivněji) ve vertikálních vztazích xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxavní soud právní způsobilost (čl. 5 Listiny) v souvislosti s důstojností (čl. 1 Listiny), neboť je to jen garantování nedotknutelnosti lidské důstojnxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxtovat. Není možno oddělovat otázku způsobilosti k právům od otázky způsobilosti k právním úkonům (jednáním) a procesní způsobilosti, neboť právě jejxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxavení způsobilosti k právním úkonům zkoumat z pohledu potenciálních zásahů do základního práva na osobnost. K omezení základního práva na právní osobxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx provedeno proporcionálně.
Podle Ústavního soudu zahrnuje právní subjektivita právo jednotlivce na rozvoj jeho osobnosti v podobě interakce s okxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxé povahy (resp. především využívat mechanismů soudní ochrany), aniž by mu ustanovily opatrovníka, bylo důvodem zásahu Ústavního soudu (nález IV. ÚS 4xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxící do práv jednotlivce, musí mít dostatečné podklady v provedených důkazech. Za rozpor s provedenými důkazy shledal Ústavní soud v nálezu II. ÚS 2630/xx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxním úkonům (např. vykonávat volební právo). Podmínky pro zbavení způsobilosti mohou být dány jen tehdy, není-li jednotlivec vůbec schopen činit právxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxní způsobilosti k právním úkonům, přičemž soudy musí vždy vážit mírnější alternativy (subsidiarita) a odůvodnit jejich nevyužití. Duševní porucha sxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxrožuje plná způsobilost k právním úkonům osoby omezované (kolidující práva a statky). Způsobilost nesmí být nikdy omezena ve větším rozsahu; intenzixx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxtění o jeho osobních poměrech. Znalecký posudek přitom nemůže být důkazem jediným. Ústavní soud pokáral obecné soudy za to, že svým výrokem autonomní pxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxnutí reagovala na zavedenou praxi obecných soudů, nastolenou již za komunismu, využívat extrémně často těchto problematických institutů občanskéhx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx Ústavní soud opřel i v řízení o kontrole norem (nález Pl. ÚS 43/10), jehož předmětem byl návrh na zrušení § 33 odst. 3 s. ř. s., podle něhož byl účastník způsxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xopírající se o pečlivý návrh NSS a dřívější senátní nálezy) dovodil, že osoba definovaná právní subjektivitou má právo na svobodné jednání, a proto, brxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxa
ČNR tisk 91: Ustanovení o způsobilosti k právům (čl. 6) je umístěno do čela, neboť se netýká jen soukromoprávní oblasti, ale i základních lidských prxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxůže být omezeno zákonem; je ovšem třeba od něho odlišovat způsobilost k právním úkonům, kterou mají v plném rozsahu jen zletilí a svéprávní občané.
Sxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxání základních práv a svobod; čl. 6 Listiny - právo na život; čl. 42 Listiny - postavení cizinců.
Související ustanovení mezinárodních smluv
Čxx x xxxxx
Judikatura
Ústavní soud
xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxjektem práva, tedy mít právní subjektivitu. Způsobilost mít práva (a povinnosti), která vzniká narozením a v některých právních situacích již početíx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxt práva a povinnosti. Tato způsobilost, jíž se v plném rozsahu nabývá zletilostí, může být omezena jen ze zákonem vymezených důvodů a v řádném řízení.
Uxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx pojmu v občanském zákoníku (zejm. § 11 a násl. obč. zák.). Strohá a nedostatečná úprava obsažená v civilním kodexu se soustřeďuje jen na otázky ochrany oxxxxxxxx x
xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx. při výkonu svobody projevu). Působení ústavních garancí je však mnohem intenzivnější ve vztazích vertikálních, tj. ve vztazích stát - jednotlivec. xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx
xxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxostřednictvím způsobilosti k právním úkonům (jednáním) a procesní způsobilosti se uvádí v život ústavní garance právní subjektivity jednotlivce (čxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxavního podhledu vycházel Ústavní soud z toho, že omezení způsobilosti k právním úkonům je vždy závažným zásahem do osobnostní integrity omezovaného. xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxx xx xxxxx xx x xxxxxxxx vyložených v rozsahu, který omezuje lidská důstojnost. Protože tato práva Listina garantuje jako tzv. základní práva absolutní, lze k jejich omezenx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxtavním pořádku [nález sp. zn. I. ÚS 453/03 nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 42/02]. Potenciální omezení těchto základních práv za tímto účelem však vždy musí býx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxzuje tato základní práva, tak na jeho interpretaci a aplikaci nacházející odraz ve vydání individuálního rozhodnutí: 1. Je sledovaný cíl legitimní? Jx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxazení? 3. Existují alternativní způsoby dosažení cíle, jejichž využití by učinilo zásah do základního práva méně intenzivní, popř. jej zcela vyloučixxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxa v širším slova smyslu a zahrnuje i vztahy mezi státem a jednotlivcem. Za takové lze beze zbytku označit postavení účastníka tzv. nesporného řízení, ktxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx x těchto vertikálních vztazích se uplatňují všechna základní práva jako přímo aplikovatelná práva, která státní moc přímo zavazují. S člověkem tedy nexxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxovalo základní práva člověka. Zbavení způsobilosti k právním úkonům je vždy závažným zásahem do osobnostní integrity občana. Dotýká se totiž způsobixxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xrávo volit a být volen. Právě proto při aplikaci zákonných ustanovení umožňujících rozhodnout o zbavení, případně omezení způsobilosti občana k právxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx
xxxxx II. ÚS 2630/07 z 13.12.2007 (N 224/47 SbNU 941):
Na úrovni podústavního práva upravuje způsobilost mít práva a povinnosti a nabývat je vlastními úkxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx jako veřejné subjektivní právo v oblasti veřejného práva, ve vztazích vertikálních, tj. vztazích mezi státem a jednotlivcem, kde jednotlivce chrání xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx toho, aby nebyla omezována ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k ochraně základních práv třetích osob a jiných ústavně chráněných statků, v jejichx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxět) je třeba respektovat mez stanovenou čl. 4 odst. 4 Listiny. Z tohoto pohledu je také ústavně značně problematický institut zbavení způsobilosti k prxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxosti, neznají právní řády západních sousedních států Rakouska a Německa, a od 1.1.2009 zmizel tento institut i z francouzského Code civil, přičemž z poxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxnodárce.] Obecné soudy vždy musí zvážit všechny mírnější alternativy, kterými by bylo možno ještě dosáhnout sledovaného cíle v podobě ochrany konkréxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx považováno za prostředek nejkrajnější. Samotná skutečnost, že osoba trpí duševní poruchou, totiž ještě není důvodem pro omezení její způsobilosti k xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxsí být vždy konkrétně uvedeno, koho, resp. co ohrožuje plná způsobilost k právním úkonům xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxání o omezení způsobilosti k právním úkonům (resp. o jeho rozsahu) se musí důsledně uplatňovat subsidiarita tohoto opatření (na tento ústavně normatixxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxdech rozhodování o omezení způsobilosti k právním úkonům soud povinen identifikovat v konkrétním případě se uplatňující konkurující právo či statek xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx úkonům. V souvislosti s tímto požadavkem je soud povinen zajistit úplná a spolehlivá zjištění o osobních poměrech omezovaného, tedy jak se projevuje pxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxjevuje na svém pracovišti apod. Znalecký posudek je v takovém řízení sice závažným důkazem, nesmí však být důkazem jediným a nemůže nahrazovat nedostaxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xikoli poškozovat nebo ohrožovat zájmy ve způsobilosti omezovaného občana (blíže viz "Ze zprávy o úrovni řízení a rozhodování soudů České socialisticxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxx xxx xxxxxx xne 18.11.1977, R 3/79). V současném právním prostředí, utvářeném českým ústavním pořádkem, je třeba tuto ideu [která tehdy vycházela z dosažené totožxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx socialismu - k uvedenému problému blíže Wagnerová E.: Základní práva, in Komunistické právo v Československu, Kapitoly z dějin bezpráví, M. Bobek/P. xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxé v ústavně-právní teorii demokratických liberálních států) a dále vycházet z myšlenky přednosti zásadně svobodného, autonomního jednotlivce, ktexxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxy, dokáže pomoci sám (princip subsidiarity odvíjející se z uznání důstojnosti jednotlivce, který byl poprvé výslovně jako princip definovaný v encykxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx3 z 19.1.1994 (N 3/1 SbNU 23; 34/1994 Sb.); nález Pl. ÚS 42/02 z 26.3.2003 (N 42/29 SbNU 389; 106/2003 Sb.); nález I. ÚS 453/03 z 11.11.2005 (N 209/39 SbNx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxo xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx ústavní soud Německa
Rozhodnutí ze dne 25.2.1975, 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74, BVerfGE 39, 1 (1975); rozhodnutí ze dne 28.5.1993, 2 BvF 2/90 a 4, 5/92, BVerfxx xxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxa
Alland,
D.;
Rials,
S.
(dir.) Dictionnaire de la culture juridique.
Paris:
Puf,
2003.
Bon,
P.,
Maus,
D.
(dir.) Les grandes décisixxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxaha:
Victoria Publishing,
1993.
Cartabia,
M.
(a cura di) I diritti in azione.
Bologna:
Il Mulino,
2007.
Favoreu,
L.;
Gaea,
P.;
xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxxx
xxx
xmbryo - Obrana lidského života.
Praha:
Lepanto,
2011.
Glendon,
M. A. A
World Made New: Eleonor Roosevelt and the Universal Declaration of Humxx xxxxxxx
xxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
Ústavní právo.
Plzeň:
Aleš Čeněk,
2010.
Knapp,
V.
Teorie práva.
Praha:
C. H. Beck,
1995.
Kommers,
D. P.
The Constitutional Jurixxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxuxelles/Paris:
Bruylant/LGDJ,
2010.
Nowak,
xx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xx xx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxss,
2011.
Weissebrodt,
D.
The Human Rights of Non-citizens.
Oxford:
Oxford University Press,
2008.
Zoller,
E.
Les grands arrźts de la Cxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx1.
K čl. 6
Komentovaný článek garantuje právo na život, a to v jeho postupem doby ustálené užší podobě, tj. právo na fyzickou a biologickou existenci čxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxty lidství. Samotná kvalita lidského života (soukromý či rodinný život, sociální otázky), jež však musí vždy dbát požadavku jeho důstojnosti, je pak pxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx a permanentního společenského a vědeckého vývoje se stává čím dál více také co do svého obsahu a rozsahu jedním z nejvíce komplikovaných a nejméně zřejmxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxány otázky vymezující jeho počátek a konec, tj. otázky, kdy lidský život začíná a kdy, resp. jak končí. Je zcela nepochybné, že na tyto otázky nemůže právx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxahuje jeho hranice. Dotýkají se totiž samotných základů hodnotového řádu společnosti, jenž byl po staletí spoluutvářen a ovlivňován nejen právem, alx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxch xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xa lidský život nazírá, jakou hodnotu pro ni lidský život představuje, jak jej vnímá a nakládá s ním. Jinými slovy, klíčovým pro zrod, vývoj i charakter koxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xnímán jako sám o sobě hodnotný a ochrany hodný. Jeho hodnota by v žádném případě neměla být trivializována a drasticky redukována pouze na číslo či statixxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x některých z nábožensko-filosofických a etických zdrojů a jejich způsobu vnímání lidského života a jeho hodnoty, které stály u zrodu konceptu práva na xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxstotelově díle), zásadní pro vývoj konceptu práva na život byl vliv náboženství. Obecně je možné konstatovat, že každé z významných náboženství vesměx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxvěka jako Božího stvoření a lásku a respekt k bližním, usiluje o změnu tohoto neutěšeného stavu. Nejvíce patrný je pak zejména vliv židovsko-křesťanskx xxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xpodobné myšlenky lze naleznout i v islámském náboženství, buddhismu či hinduismu). Myšlenka o posvátnosti lidského života jako výsledku Boží vůle byxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxx
xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxmu učinil Bůh člověka"), jež (i přes svá nechvalně známá zjednodušení z úst zastánců trestu smrti v podobě výrazu "život za život" či "oko za oko") se stalx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx současně i zásah či lépe vzepření se vůli Boží. Každý jednotlivec je tak zavázán chránit život svůj i životy svých bližních. Nejpříznačněji je pak tato txxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xak v druhé (Exodus), tak i v páté knize Mojžíšově (Deuteronomium), kde páté přikázání přikazuje: "Nezabiješ." Na okraj je vhodné zmínit, že je vykládánx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxka užívá stále ono tradiční "nezabiješ" (shalt not kill), což se v současnosti projevuje zejména v diskuzích o morálnosti a oprávněnosti ukládání tresxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx byť zde spíše v podobě morálního (duchovního) příkazu.
V židovsko-křesťanské tradici lze ovšem nalézt i zárodek ochranné funkce práva na život, a tx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xerš 19:16) se praví: "Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač, nebudeš ukládat svému bližnímu o život." V židovské Tóře, která mimo jiné vymezuje celkxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxtuace, že je lidský xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxdle nich člověk žil, nikoliv umíral, a proto v případě ohrožení lidského života je dokonce možné porušit i Šabat. Výjimku tvoří přikázání zakazující haxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxí porušitelná. Právě posledně uvedené přikázání bývá velmi často předmětem výkladu rabínů a teoretiků židovského práva (halakha), kdy například (zexxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxo či ostatních není považováno za vraždu, a tedy za porušení přikázání. Tak je židovským právem obhajována nejen obecně akceptovatelná nutná (sebe)obxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxsorovi [např. tzv. targeted killings - k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Izraele ve věci Výbor veřejnosti proti mučení proti vládě státu Izrael xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx život, a proto se z hlediska židovského práva pouze v těchto případech stává interrupce přípustnou.
Bylo by však nesprávné tvrdit, že myšlenka posvxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx tvoří vliv islámského náboženství a islámského práva Šári'a na znění Deklarace lidských práv v islámu z roku 1990, kde čl. 2, garantující právo na životx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xa život, jež je jednotlivcům inherentní díky jejich lidské existenci a jež je základní podmínkou jejich autonomie a seberealizace, a myšlenkou posvátxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxe (Božím darem), nikoliv přirozeným právem jednotlivce, s nímž může do jisté míry autonomně nakládat. Nicméně, obdobně jako koncept lidských práv obexxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxlečenský diskurz nad některými problematickými aspekty práva na život (např. interrupce, trest smrti,
euthanasie
) a argumenty v něm používané [(viz xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxxx
xx xxzi o posvátnosti lidského života, avšak v sekularizované podobě, nepřímo navázaly filosofické proudy osvícenství a novověku. V éře humanismu je lidsxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxle (stvoření), je základním kamenem hodnoty lidského života. K uvedené tezi nutně přispěly dějinné události středověku (války, reformace a protirefxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xříkazy k ochraně lidského života nezastavily vládce (státního suveréna) v konání zvůle, bylo třeba hledat xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxatě člověka samého a z této teze vycházející idea přirozených, lidským bytostem inherentních práv. V úvodu ke komentáři předestřený vývoj a přeměnu idxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxřka paralelní a shodný, neboť právo na život jako přirozené právo stálo u jeho samotného zrodu, kdy základní tezí konceptu lidských práv je, že náleží svxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxní místo mezi přirozenými právy řadili právo na život ("sebezáchovu", "sebeurčení", "tělesnou integritu"), které musí být uplatnitelné i ve vztahu kx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx součást triády život, svoboda, vlastnictví - "usilování o štěstí") a také pod vlivem osvícenství a racionalismu I. Kantem zformulované myšlenky o hodxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxx x xxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxfyziky mravů (1785)] je již možné označit za přímé ideové zdroje dnešního konceptu práva na život, kdy lidský život sám o sobě je vnímán jako respektu a ocxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxomnosti Lockovy koncepce jako inspiračního zdroje lze považovat znění čl. 1 Deklarace práv státu Virginie (1776), preambule Deklarace nezávislosti xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxch procesních garancí při omezování ústavních práv, tedy i práva na život), a nepřímo i znění francouzské Deklarace práv člověka a občana (1793). Tyto vxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx se jejím přijetím, při živé paměti hrůz 2. světové války a holocaustu a "u vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv čxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx a sdílený katalog základních práv a principů. Po uznání lidské důstojnosti jako základní hodnoty vyplývající ze samotné podstaty lidství (čl. 1), a vyxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxí VDLP je charakteristický zintenzivněním procesu vedoucího ke "zpozitivnění" konceptu lidských práv, včetně práva na život, a to nejen na mezinárodxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxtném znění MPOPP, který ve svém čl. 6 (v originálním znění) zcela zřetelně definuje právo na život jako právo přirozené, inherentní lidským bytostem ("xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxezit a chránit právo na život je na mezinárodní úrovni dohledatelný i v obsahu dílčích mezinárodněprávních dokumentů a instrumentů, jejichž předmět rxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxí a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (1984), Mezinárodní úmluva na ochranu všech osob před nuceným zmizením (2006) x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xa regionální úrovni je právo na život garantováno ve všech významných lidskoprávních dokumentech, tj. v čl. 2 odst. 1 Úmluvy ("Každá lidská bytost má pxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx Toto právo má být chráněno zákonem a zpravidla od okamžiku početí."), čl. 4 Africké charty lidských práv a práv národů (1981) ("Lidské bytosti jsou nedoxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxgou arabských států v roce 2004 ("Každá lidská bytost má právo na život"). Opomenut by neměl být ani čl. 2 Listiny EU ("Každý má právo na život."). A obdobxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx č. 6 a č. 13 k Úmluvě, čl. 2 odst. 2 Listiny EU nebo oblast biomedicíny a biotechnologie - Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v sxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxjvýznamnější a pro efektivní ochranu a vymahatelnost práva na život zcela zásadní je úprava na ústavní úrovni jednotlivých států. Vedle již citované Úxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxnotu konstituovaného objektivního hodnotového řádu je považována lidská důstojnost. Všechny ostatní hodnoty a také základní práva a svobody musí býx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x chránit podmínky nutné pro realizaci důstojnosti člověka a zajistit minimální podmínky nutné pro život hodný lidské bytosti, což vyplývá ze spojení dxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx x x xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xi garance sociálně-ekonomických práv (např. právo na minimální živobytí) (blíže viz komentář k odstavci 2 a zejména k čl. 1).
Pochopitelně i v ostatxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx lidskému životu se odlišuje, což se projevuje i v jeho formálním zakotvení v katalozích základních práv a svobod jednotlivých států. Tyto odlišnosti jxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x5) či Rusko (čl. 20)] a v souladu s lidskou důstojností či ve spojení osobní integritou, svobodou či bezpečím [např. Belgie (čl. 23) či Finsko (§ 7)]; ve foxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxko (čl. 40)] anebo pouze nepřímo ve formě zákazu trestu smrti [např. Itálie (čl. 27) či Švédsko (čl. 2 kap. II)], tak i ve vymezení nositelů práva na život a xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xakým zákonodárce a obecně veřejná moc k ochraně práva na život přistupuje, a rovněž jak
judikatura
ústavních/nejvyšších soudů naplňuje jeho obsah a ixxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxž pod čl. 6 Listiny. A ačkoliv z jeho samotného znění (na rozdíl např. od čl. 6 MPOPP) to není přímo patrné, z jeho zařazení do kontextu se zněním Preambule Lxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxvodárce zřetelně přiklonil k jeho přirozenoprávní povaze. Garance práva na život se vztahuje na lidský život (biologickou, fyzickou existenci), ktexx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxícím se na Zemi do jisté míry nadřazený. Tato "nadřazenost" lidského života bývá obecně zdůvodňována rozumovými schopnostmi člověka, kapacitou jeho xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxhopnosti vnímat bolest je dnes naštěstí překonáván požadavky humánního jednání lidí ke zvířatům, která jsou schopností vnímat bolest bezpochyby rovxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxaci, resp. buddhismus a učení o znovuzrozování a jejich požadavku lásky k veškerému životu na Zemi) náležejících do hodnotového řádu dané společnosti xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxtní prostředí, jehož je člověk nedílnou součástí (biocentrický pohled). Právo by pak v tomto ohledu nemělo příliš zaostávat (viz komentář k čl. 35).
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxáva na život jsou fyzické osoby (lidské bytosti), jímž náleží díky jejich lidské existenci. Ta musí být vždy a všude chápána jako důstojná, což je požadaxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxházet jako s objektem ["nelze vážit lidský život proti lidskému životu" - srov. k tomu rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu 1 BvR 357/05 (Luxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx jednotlivce atd. V mezinárodním společenství založeném na úctě k základním právům a svobodám člověka a lidské důstojnosti tak nemá a již nesmí mít místx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxonické xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxceptovaného závěru, že základní práva jako taková, a tím spíše právo na život, svědčí jen fyzickým osobám živým, které jsou tak nadány právní osobností xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxá velké množství problematických aspektů a vzbuzuje celou řadu kontroverzních otázek, které silně ovlivňují nejen současný právněteoretický diskuxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxvají k hodnotové profilaci dané společnosti, anebo naopak již zakotvené hodnoty plně odrážejí. Proto je nezbytné je zasadit a hodnotit v širším společxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxna) a techniky, neboť tyto faktory ovlivňují či přímo určují směr nazírání a způsob vnímání lidského života, jeho hodnoty a kvality a pro vymezení práva xx xxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxak ústavodárce (zákonodárce) by měl (s ohledem na v dané společnosti zakotvený hodnotový řád) velmi silně vážit, jaké aspekty lidského života ještě prxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxtku a konce lidského života (lidské existence). Z hlediska práva na život tedy otázka vymezení rozsahu ochrany poskytované skrze právo na život (a s tím xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xbecném vymezení rozsahu ochrany práva na život "od okamžiku narození do okamžiku smrti" jednotlivce. Totéž ovšem nelze konstatovat, pokud je takto vyxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx období spadající před okamžik narození. Zde kontroverze vyvstávají zejména při posouzení otázky, zda nositelem práva na život je i dosud nenarozené dxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx mu poskytována ochrana. V případě vymezení konce lidského života pak kontroverze vyvstávají především z důvodu odlišného vnímání a nazírání na lidskx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx x x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo z práva na život či problematika stanovení okamžiku smrti jednotlivce z hlediska funkcí lidského těla a vědomí, kde však právo hraje skutečně druhořaxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx je třeba konstatovat, že český ústavodárce k řešení prvně nastolené otázky, tj. určení počátku lidského života, příliš nepřispěl. Problematickou otxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx věty druhé je výsledkem snahy o nalezení kompromisního řešení mezi dvěma protichůdnými přístupy, kdy obecně zastánci jednoho plédují pro rozšíření rxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxlikovat striktně až od okamžiku narození (jak vyplývá z důvodové zprávy k Listině, navrhováno xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxu, že ústavodárce touto formulací chtěl odlišit způsob i rozsah ochrany poskytované "právu každého (živé fyzické osoby) na život" a "lidskému životu pxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxlená formulace ("hoden ochrany") skutečně spíše nasvědčuje, že plod či obecněji prenatální vývoj lidského života nabývá povahy blížící se povaze ústxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxí úrovni v rámci trestněprávní ochrany plodu jako objektu či hodnoty chráněné proti úmyslným útokům bez souhlasu matky (viz § 122 odst. 2 písm. g) tr. zákxx x xxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxněprávní ochrany plodu (nascitura) (§ 7 obč. zák.). Do jisté míry by bylo možné konstatovat, že v uvedené formulaci je skryta tendence vnímat lidský živxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxubší a intenzivnější ochrana vrcholící okamžikem narození (tyto tendence nalezly odraz zejména v judikatuře NS USA - viz níže).
Naznačené rozpory xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxnství (interrupce) se souhlasem matky. Zde se zastánci práva na život plodu (tzv. Pro-life hnutí, dle nichž je, extrémně zjednodušeno, potrat vraždoux xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxva na reprodukční sebeurčení ženy - viz např. Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (1979) či čl. 14.2 písm. c) Protokolu o právech žen v Axxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxmto účelem potřebná opatření]. Českým ústavodárcem zvolené kompromisní, byť nejednoznačné znění odstavce 1 se tak z hlediska snahy o zachování jeho nxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x umělém přerušení těhotenství, způsobem vymezení podmínek jeho užití, a tedy uznáním výlučného práva ženy o něm rozhodovat (omezeno na období prvních xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xo skupiny států se spíše liberálním přístupem k právní regulaci interrupcí (blíže k tomu srov. u nás stále ojedinělou publikaci Z. Kühna, Ochrana lidskxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xinulého režimu, vzniklým z odlišných hodnotových řádů a společenských potřeb, a logicky tak nereflektuje potřebu reagovat na v současnosti dynamickx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xe v ČR povaha a míra ochrany plodu na ústavní úrovni zůstává nejednoznačná a na zákonné úrovni požívá plod ochrany xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxřený výčet úprav konceptu práva na život na ústavní úrovni zřetelně naznačil odlišné přístupy v jeho pojímání a samotné vymezení jeho nositelů ("každýxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxetí") vykazují celou řadu odlišností, podmíněných ideologicky, nábožensky, kulturně i historicky. Proto není překvapivé, že např. Irsko (se silnou xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxdem na matčino právo na život" (leckdy až radikálně potvrzovaného v rozhodnutích obecných soudů - srov. rozhodnutí ESLP Open Door a Dublin Well Woman prxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxí potraty nezbytné k záchraně života těhotné ženy - viz rozhodnutí Nejvyššího soudu Irska z 5.3.1992 Attorney General v. X and others, 1 IR 1/92) a napomáxxxx x xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxjetím Congenital Disabilities (Civil Liability) Act z roku 1976] či Nejvyšší soud Kanady [srov. rozhodnutí Dobson (Litigation Guardian of) v. Dobsonx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxsně porodí anebo dojde k poruše ve vývoji plodu. Stejně tak bez zajímavosti není fakt, že navzdory skutečnosti, že Americká úmluva v čl. 4 odst. 1 výslovnx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxosti z procesních důvodů odmítl argumentaci domáhající se poskytnutí ochrany nenarozenému dítěti usmrcenému v důsledku jednání státu, a vyhnul se tax xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
K řešení nastolené otázky a obecněji k vyjasnění hodnotových pozic daných ústavních úprav tak byly nezřídka povolány především ústavní/nejvyšší xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxé, ke které z naznačených pozic by se přiklonil (dosud byly učiněny pouze dva návrhy vztahující se ke zrušení zákona ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušenx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx problematikou meritorně zabýval). Pro obsah a směřování právního i společenského diskurzu nad nastolenou otázkou lze za zcela zásadní označit judikxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxící potraty zabývaly jednak otázkou střetu práva na život nenarozeného dítěte s právem matky na život, soukromí a sebeurčení, jednak otázkou určení poxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxvěrům.
Nejvyšší soud USA nejdříve v rozhodnutí Roe v. Wade (a rovněž ve stejný den přijatém rozhodnutí Doe v. Bolton) vážil mezi právem ženy na soukroxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xostavil za právo těhotné ženy na soukromí, když citovaný dodatek neposkytuje ochranu dosud nenarozenému životu. Zároveň však dospěl k závěru, že ingexxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxopak nezbytnou. Za tento moment označil tzv. životaschopnost (viability) plodu mimo dělohu matky, který časově ohraničil koncem 28. týdne. Jinými slxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxo těhotenství, a to od absolutně nepřípustné
ingerence
(I. trimestr), přes určitá přípustná omezení v zájmu ochrany zdraví či života matky (II. trimexxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxců potratů, ale i ústavněprávních teoretiků, zejm. originalistů), jež toto rozhodnutí v americké veřejnosti vyvolalo, nejvyšší soud své závěry částxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx pak Planned Parenthood of Southeastern Pennsylvania v. Casey, v němž namísto časového vymezení životaschopnosti plodu zavedl standard
ad hoc
přezkxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxny svobodně se rozhodnout o ukončení těhotenství (tento názor byl spíše nejednotně následně potvrzován v rozhodnutích Stenberg v. Carhart a Gonzales xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx soud ve svých rozhodnutích 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74, resp. 2 BvF 2/90; 4, 5/92 (Schwangerschaftsabbruch I. a II.) zřetelně vymezil a následně potvrdil, že xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxtí, nelze v žádném případě poměřovat (vážit), když upřednostnění prvého znamená destrukci druhého. Proto je nezbytné v souladu s čl. 1 odst. 1 ve spojenx x xxx x xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx"), jenž časově vymezil 14. dnem od početí, a to zásadně (až na výjimky plynoucí ze zdravotní, eugenické či sociální indikace) po celou dobu trvání těhotxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x úvodních dvanácti týdnech těhotenství a bez jakékoliv indikace je třeba zásadně nahlížet jako na bezpráví, a dovodil povinnost státu, prostřednictvxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx rozhodnutí a jejich protichůdné závěry nalezly odraz i v celé řadě dalších rozhodnutí národních ústavních soudů. Např. polský TK v rozhodnutí z roku 19xx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxá x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxtné legalizaci potratů činí neodůvodněný a stěží akceptovatelný rozdíl mezi právy narozeného a nenarozeného dítěte. Opačný postoj k legalizaci potrxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, umožňující ženám na vlastní žádost v době do ukončení 12. týdne těhotenství přistoupit k umělému přerušení těhotenství, neshledal za rozporná s čl. 1x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxs
"objektivní hodnoty", která je již od početí v ústavním pořádku SR chráněna zejména skrze základní práva těhotné matky a rovněž na zákonné úrovni skrxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxdními právy matky (nedotknutelnost osoby dle čl. 16 odst. 1 a na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 19 odst. 2 Ústavy SR), dal soud přednost zákxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx rozhodnutí R. v. Morgentaler) přistoupil ke zrušení příslušných ustanovení federálního trestního zákona, umožňujících potrat jen za striktně vymexxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xvobodu a nedotknutelnost osoby. Na toto rozhodnutí pak navázal v roce 1989 (srov. rozhodnutí Tremblay v. Daigle), v němž konstatoval, že plod v děloze mxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxrý ve svém rozhodnutí z roku 1996 (SSTC 212/1996), jež se týkalo přezkumu ústavnosti zákona o nakládání s lidskými embryi, dovodil, že ač je právo na živox xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxněn jako ústavní hodnota. Tato ústavní ochrana pak veřejnou moc zavazuje jednak nezasahovat do procesu přirozeného prenatálního vývoje, jednak přijxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xPl. 90/2010) pak zamítl návrh na vyslovení protiústavnosti španělského zákona o interrupcích přijatého téhož roku.
Jednoznačné řešení problemaxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xa život") a nelze jej vysledovat ani v rozhodovací praxi EKLP a později ESLP. Při její zevrubné analýze lze konstatovat, že se ve svých rozhodnutích, týkxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxrát zdůraznily, že pod rozsah ochrany čl. 2 Úmluvy a pod termín "každý" nelze odděleně zahrnout i plod, neboť je úzce spojen s tělem i životem matky (srovx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx. rozhodnutí EKLP X. proti Spojenému království). Tento xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxzhodnutí EKLP H. proti Norsku), nicméně následně ESLP dospěl k částečně vyhýbavému řešení, že obecné vymezení otázky rozšíření ochrany práva na život xxx xxx x xxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx Boso proti Itálii) či trestněprávní ochrana plodu (srov. Tysiac proti Polsku, Vo proti Francii či Evans proti Spojenému království) a stanovení jejicx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxatů (zejm. zdravotní indikace), nelze tuto míru uvážení rozšířit až k uznání "práva matky na potrat", odvozeného z čl. 8 Úmluvy (srov. A., B. a C. proti Ixxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxkumentech a v ústavních katalozích základních práv a svobod zpravidla uvozuje výčet práv (dále např. právo na sebeurčení, osobní bezpečnost a nedotknxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxotné právo na život pak někdy dokonce za ryze absolutní právo, které je neomezitelné, nezrušitelné a neodvolatelné a které při střetu s jinými základníxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdů či ESLP uznávající nehierarchické uspořádání základních práv i ústavně garantovaných hodnot (snad s výjimkou lidské důstojnosti), lze toto označxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx a např. i ESLP volí spíše označení "nejzákladnější základní právo", "nejdůležitější základní hodnota" či "absolutnímu právu se blížící právo" (viz nxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu 1 BvQ 5/77).
Zásadní význam práva na život považovaného (často ve spojení s lidskou důstojností) za prazáklad všech ostatních základních práv a sxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxů je v katalogu základních práv a svobod právo na život garantováno na prvním místě (viz výše), jednak obsahově, kdy např. citovaný čl. 6 MPOPP je jmenovxx xx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x
xxx
xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxi v mimořádných situacích předvídaných v čl. 4 odst. 1 MPOPP, tj. při "ohrožení života národa". Obdobné ustanovení lze naleznout i v čl. 15 Úmluvy, kde se xxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx v čl. 15 odst. 2 uplatněna výjimka na "úmrtí vyplývající z dovolených válečných činů". A v neposlední řadě také v čl. 27 odst. 2 Africké charty. Díky xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx Inter-americké komise pro lidská práva k čl. 4 Americké úmluvy).
Právo na život bylo primárně koncipováno a definováno skrze jeho obrannou funkci a xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xrostoru chráněného právem na život. Obranná funkce je u práva na život o to naléhavější, neboť narušení tohoto prostoru má pro jednotlivce fatální náslxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xšak o právo absolutní, tj. absolutně neomezitelné, neboť právo (stejně jako jiné normativní systémy, mravní či náboženské hodnotové řády) musí reagoxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxajitelné, ale i právně přípustné. Nad některými z nich panuje obecná shoda, jako např. některé okolnosti vylučující protiprávnost činu spáchaného ve xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx ohledu na většinová stanoviska společnosti, jednoduše nejsou právním řádem trestněprávně postihovaná (např. sebevražda, aktivní
euthanasie
). Saxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx trest vedoucí ke zbavení života jednotlivce (viz odst. 3), jednak otázky spojené s výskytem mimořádných situací a okolností (válečný stav, ohrožení žxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxzí odraz také ve znění odst. 2 komentovaného ustanovení ("Nikdo nesmí být zbaven života.") (dle důvodové zprávy byla zvolena právě tato verze, neboť se xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xe právo na život je v Listině koncipováno jako právo absolutní, tj. neomezitelné za žádných podmínek. Nicméně jejím spojením se zněním odst. 4, připoušxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxjasnosti ve znění odst. 2 bylo případně možné předejít buď vsazením slova "svévolně" anebo "úmyslně" do jeho znění, jak činí např. v čl. 6 odst. 1 MPOPP, axxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx
xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx osoby před nezákonným násilím, zákonné zatčení či zabránění útoku zadržené osoby a zákonně uskutečněná akce proti potlačení nepokojů či vzpoury), kdx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxezené podmínky ponechávají xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx vyjádřit, ESLP tak činil velmi často a svou judikaturou (spolu s ústavněprávní teorií a zejména s rozhodnutími Spolkového ústavního soudu) přispěl ke xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx tj. jako obrana života jednotlivců proti zvůli (agresi) ze strany státu a jeho represivního aparátu, postupem času, zejména v důsledku společenského xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x tomu i úvod ke komentáři). Lidský život jako hodnota sama o sobě se zřetelněji stává nedílnou součástí hodnotového řádu mezinárodního společenství. Jxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xiz cit. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74) a zajišťovat podmínky zaručující nerušený výkon práva na život (podmínky přežitxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxostředí). Intenzita ochrany poskytované právu na život je pak podmíněna a zvýrazněna jeho úzkou provázaností se samotnou podstatou lidství a lidskou xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxpak často velmi extenzivně vykládal a postupně rozšiřoval rozsah povinností státu aktivně chránit právo na život (od narození) a zajišťovat podmínky xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxví, v němž blíže definoval způsob přezkumu podmínek pro případné užití síly ve smyslu čl. 2 odst. 2 Úmluvy, v jehož důsledku dochází ke zbavení života (obxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxatorně vymezoval tři základní dimenze povinnosti státu chránit právo na život: povinnost zdržet se svévolného, úmyslného a protiprávního usmrcovánx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx okolností vytvářet podmínky pro zachování života, a je-li to možné, preventivně učinit vše, aby bylo ztrátám na životech zabráněno (srov. Osman proti xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxtu (čl. 3 Úmluvy), zejm. v případech
extradice
(viz komentář k odst. 3 a zejména k čl. 7).
První dvě z uvedených dimenzí povinnosti státu chránit lidsxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxal i povinnost státu taková úmrtí důkladně vyšetřit a obětem poskytnout plnou součinnost, stejně jako důkladně přezkoumával obsahové náležitosti záxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxdobí nedemokratického režimu (srov. Streletz, Kessler a Krenz proti Německu). Za "oběti", jež se mohou domáhat porušení čl. x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxozence (srov. Ergi proti Turecku) či synovce (srov. Yaęa proti Turecku). Je třeba zmínit, že ESLP několikrát poskytl ochranu dle čl. 2 Úmluvy i za situaxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxadech namítaného porušení čl. 2 Úmluvy v každém jednotlivém případě vždy váží, zda užití síly, v jehož důsledku došlo k smrti jednotlivce, bylo přiměřxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxrov. Makaratzis proti Řecku či Ramsahai a ostatní proti Nizozemí), a to i při potlačování demonstrací (srov. Isaak proti Turecku či Solomou proti Turecxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxho senátu), anebo případy excesivního zneužití síly (srov. Nikolova a Velichkova proti Bulharsku) i ve vyšetřovací vazbě (srov. Salman proti Turecku xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xčinit nezbytná opatření vedoucí k efektivnímu vyšetření podezřelých úmrtí (srov. P. a A. Edwards proti Spojenému království), ať už byli možnými pachxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xyšetřování by obecně mělo být způsobilé vést k identifikaci a potrestání zodpovědných osob (srov. Hugh Jordan proti Spojenému království či McShane pxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxkých či institucionálních vazeb, nebo ve smyslu praktické nezávislosti (srov. McKerr proti Spojenému království, Aktaę proti Turecku, či Reavey proxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxi jeho ukončení (srov. Yaęa proti Turecku, Nikolova a Velichkova proti Bulharsku či Angelova a Iliev proti Bulharsku), přičemž vše je nezbytné hodnotix xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx z uvedených dimenzí povinnosti státu dovozených ESLP z čl. 2 Úmluvy jde zřetelně nad rámec primární povinnosti státu chránit lidský život přijetím zexxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx a trestání případných porušení těchto opatření. Spočívá v pozitivní povinnosti státu za určitých okolností aktivně chránit lidský život, vytvářet pxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx přímo bezprostředně ohrožen činností státu anebo jde o ohrožení ze strany třetích osob. Evropský soud pro lidská práva tak ve své judikatuře hodnotil, xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x porušení čl. 2 Úmluvy. Konkrétně dovodil např. povinnost státu zajistit ochranu práva na život osob nacházejících se v státně nápravných zařízeních x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxou povinnost zajišťovat dostatečnou informovanost o svých činnostech (např. vojenské pokusy, uložení chemického odpadu, toxické a jiné
emise
a znexxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx Turecku, a obdobně viz např. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu 2 BvR 624, 1080, 2029/83 (Lagerung chemischer Waffen) a odlišné stanovisko soudce xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xři páchání trestné činnosti [srov. Osman proti Spojenému království, Menson a ostatní proti Spojenému království, Maiorano a další proti Itálii či obxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxzovat jakési "právo na trestní stíhání", anebo při výkonu povolání např. ve zdravotnictví [postih lékařů a zdravotnického personálu za neposkytnutí xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxti dopravy a dodržení bezpečnostních předpisů (srov. Kalender proti Turecku). Tato dimenze povinností státu ve vztahu k ochraně lidského života dle čxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx hovořit až o příliš extenzivním výkladu nejen povinností států ve vztahu k právu jednotlivců na život, ale i aplikačního rozsahu samotného čl. 2 Úmluvyx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxematiku konce lidského života a na ni navazující otázky, kdy vlastně lidský život končí, případně jakým důstojným způsobem by měl či mohl být ukončen. Sxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxe celkově z podstaty lidské důstojnosti, individuální svobody, autonomie a práva jednotlivců na sebeurčení. Konkrétně jsou uvedené otázky kladeny jxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxjného umírání vážně či nevyléčitelně nemocných jednotlivců.
Téma sebevraždy a jejího hodnocení ze strany společnosti je pojednáváno již od dob anxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx který zbavuje jednotlivce poct spojených pohřbíváním. Rovněž v židovsko-křesťanské tradici je sebevražda vnímána jako hřích, neboť Bůh sám rozhoduxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxsledky pro mrtvého (ztráta poct) i pro jeho rodinu (propadnutí majetku). Od konce 18. století lze nicméně zaznamenat změnu ve způsobu nazírání společnxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xýskytu. Naopak jako trestný čin je v současnosti označována "účast na sebevraždě" (napomáhání či pohnutí) - v ČR dle § 144 tr. zák. Pro zajímavost v systxxx
xxxxxx xxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxizuje pouze nápomoc k sebevraždě. Sebevražda tak obecně není společností vnímána jako trestný čin, nicméně v zásadě (výjimku lze nalézt ve východních xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xsychického selhání či duševní poruchy jednotlivce, což má pochopitelně konsekvence v případě neúspěšného pokusu o spáchání sebevraždy (nařízení léxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxci své primární povinnosti chránit lidský život, přijetím příslušných preventivních opatření a dozoru povinen jejich páchání předcházet, za což v mnxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xeenan proti Spojenému království, Renolde proti Francii či Abdullah Yilmaz proti Turecku).
Byť se na první pohled jedná o příbuznou problematiku, xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxntní
i právo svobodně rozhodnout o tom, zda, kdy a jak zemřít, tj. právo zemřít (right to die), jsou témata jako asistovaná sebevražda či (aktivní)
euthxxxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxobodného a autonomního, byť nemorálního (a z hlediska náboženského nepřípustného) jednání, kde stát je nadán povinností takovému jednání zejména přxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxu ze spojení slov "eu" (dobře, důstojně) a "thanatos" (smrt)] společnost rozdělují o poznání více a ve větší míře. Zásadní pro jejich posouzení je totiž xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxzací společnosti smrt již přestávala být vnímána převážně jako vysvobození, spása či začátek něčeho nového a lepšího, ale jako definitivní konec exisxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxkurz ohledně povahy konce lidského života vychází zejména z "dualistické" koncepce fyzické a psychické podstaty lidského života založené na vědeckýxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxd tím, že smrt nastává tehdy, přestává-li jednotlivec dýchat a jeho srdce fungovat (kardiorespirační selhání), postupně nabouráván novými lékařskýxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx. A tak vedle kardiorespiračního selhání se v případě definice smrti v dnešní době přidává i celkové selhání mozkové činnosti xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxátu vědomí, tzv. permanentní vegetativní stav jednotlivce, kdy jsou sice zachovány jeho určité základní životní funkce a regulační systémy (dýcháníx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxx a mnohé další nové poznatky tak pozměnily i celkový přístup k péči o nemocné (včetně dlouhodobě či nevyléčitelně nemocných), a to nejen tím, že prodloužxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxx x konkrétních způsobech "léčby" nevyléčitelných nemocí či kritických stavů pacientů. A právě onen zájem a nárůst informovanosti společnosti o nových xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxdily diskuze o povaze umírání, o zamezení utrpení, formách důstojné smrti atd., neboť vývoj medicíny a nové lékařské poznatky a procedury změnily i traxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xako přirozené součásti života"). Do popředí zájmu společnosti se tak dostává problematika asistované sebevraždy, resp.
euthanasie
, vnímaných jako xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx důstojností, jeho individuální svoboda a právo na sebeurčení na straně jedné a na straně druhé povinnost státu (a konkrétně lékařů) chránit (zachraňoxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxní péče.
Jako klasický příklad intenzivního vývoje způsobu, jakým společnost a její hodnotový řád vnímá a nazírá na otázku smrti a důstojnost umíráxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxský) vývoj poskytl společnosti nejen velké množství nových poznatků a informací k péči o nevyléčitelně či vážně nemocné, ale paradoxně znamenal i určixx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx aniž by byly vnímány jejich emoce a přání či ohledy na jejich blízké. Tak v 70. letech minulého století dochází v USA i ve světě ke vzniku a nástupu občanskýxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxx x xxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx procesu ohledně způsobu jeho léčby, a to včetně způsobu jejího ukončení. Významnou roli zde přitom sehrála
judikatura
obecných soudů a zejména NS USAx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxzcí považují za zbytečnou či nadmíru bolestivou. Nejtypičtěji se to týká případů, kdy se manžel, rodiče či příbuzní soudně domáhají i proti vůli lékařů xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxpirační přístroje), které jej udržují na "živu" (srov. tzv. Quinlan case z pol. 70. let xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxné v USA prolomily určité společenské tabu týkající se otázky smrti a důstojného umírání, což vedlo jednotlivé státy jednak k ustavení tzv. hospital etxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxnotlivci, nejen pacienti trpící vážnou a dlouhodobou nemocí, mohou vyjádřit svou vůli a přání, jak má s nimi být nakládáno pro případ, že v budoucnu upadxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxt z roku 1976). Postupem času tak docházelo k rozšiřování oprávnění pacientů i jejich blízkých ve vztahu k odmítání léčby, kdy hraničním se ukázal tzv. Bxxxxx xxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxezpečí, domáhala oprávnění odmítnout léčbu (odebrání vyživovací trubice) a tedy ukončení svého "nijak hodnotného" života. V roce 1986 kalifornský Cxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxtavuje nejzazší mez výkonu jeho práva na soukromí a jeho individuální svobody.
Dalším impulsem popisovaného vývoje byl tzv. Cruzan Case z druhé polx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x vyživovací trubice, domáhali ukončení její léčby, v čemž jim bránily zákony státu Missouri, neboť nebylo možné konstatovat existenci předešlého přáxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx v. Director, Missouri Department of Health). Nejvyšší soud předně konstatoval, že s ohledem na okolnosti tohoto případu lze dovodit ústavou garantovxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxt lidský život, nicméně označil i požadavek státu, aby bylo prokázáno, že to v minulosti bylo přáním pacienta (v daném případě to prokázáno bylo na záklaxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxyléčitelně nemocných pacientů odmítnout či ukončit život jim prodlužující léčbu (např. odpojení od přístrojů) (tzv. pasivní
euthanasie
) a stanovenx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx přímo (living wills) či nepřímo (svědecké výpovědi blízkých) vyjevili].
Od počátku 90. let minulého století se novým impulsem v diskuzích k uvedenxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxí pomoci lékaře (informace, posudky, příprava smrtící látky) ukončí svůj život pozřením či vpravením příslušné látky do těla. V USA se o nastartování vxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxx
xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxiety a jemu oponentního hnutí Right to Life, morálně podporovaného katolickou církví i protestantskými náboženskými skupinami), což bylo následováxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxrý za určitých podmínek (oponentní lékařské posudky k fyzickému i duševnímu stavu pacienta, opakovaná žádost pacienta) legalizoval asistovanou sebxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxzhodnutí Washington v. Glucksberg a Vacco v. Quill), v němž NS USA odmítl, že by XIV. dodatek k Ústavě USA (due process clause) garantoval obecně "právo zxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxi by se nejen nevyléčitelně nemocní pacienti postupně dostávat pod tlak společnosti (motivovaný zejména ekonomickými zájmy), aby svou (nákladnou) lxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxyšší soud ponechal otevřená dvířka pro uvážení státu při přijímání zákonů legalizujících asistovanou sebevraždu, pokud tak učiní za přísně stanovenxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxyž odmítl zásahy federální vlády do
jurisdikce
států k otázce poskytování "legitimních zdravotních zákroků"). Navíc byl v roce 2008 následován i dalxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx, a jenž byl především klasickým důkazem bezprecedentních zásahů státní i federální legislativy a exekutivy do pravomoci soudů, byl floridský tzv. Scxxxxx xxxxx x xxxx xx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx trubici, dostal její manžel (jenž byl pro ukončení léčby) s jejími rodiči (trvajícími na pokračování léčby). Obecné soudy zpočátku dávaly za pravdu maxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxjetí soudního rozhodnutí o vyjmutí vyživovací trubice z těla) přijaly zákon (tzv. Schiavo's Law), jenž nařizoval lékařskému personálu znovuzavedenx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx vegetativním stavu, vyslovila i katolická církev - viz projev papeže Jana Pavla II. z 20.3.2004 na mezinárodní konferenci "Life-Sustaining Treatmenxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxústavní. Proti se postavil americký Kongres, který v roce 2005 přijal tzv. Act for the Relief of Parents of T. M. Schiavo, jímž uvedenou problematiku vyjxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxpadu nezasahovaly. V březnu roku 2005 T. Schiavo zemřela.
Stejně tak v Evropě dochází ke střetu protichůdných názorů, co se týče uvedených otázek a pxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xálky, holocaustu a nacistickou ideologií hlásanými teoriemi o "čistotě rasy" a jejími konkrétními praktikami (např. nacistický projekt "Aktion T4 - xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxčení života za pomocí aplikace smrtící látky, na žádost (či bez ní) pacienta či jeho blízkých, ze strany třetí osoby, zejména lékaře. Z komparativního hxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx
xx xxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxní pacienta odmítnout i život mu prodlužující léčbu. V ČR lze toto odmítnutí učinit na základě tzv. informovaného souhlasu pacienta (viz jeho obdoba naxxx x x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x Ústavní soud v nálezu III. ÚS 459/03, v němž zamítl ústavní stížnost rodičů nezletilého dítěte brojící proti předběžnému opatření soudu, který navzdoxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xhledal tak přípustným zásah do výkonu jejich rodičovských práv. V Německu od září 2009, kdy nabyl účinnosti tzv. Patientenverfügungsgesetz, lze dokoxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxně) interpretován v rozhodnutí Spolkového soudního dvora (Bundesgerichtshof) 2 StR 454/09, v němž zrušil rozsudky soudů nižších instancí, jimiž odsxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xádosti své matky jí vyjmula vyživovací trubici z těla, díky čemuž matka posléze zemřela. Spolkový soudní dvůr takový projev vůle, učiněný v době plné zpxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxly v lednu 2011 Spolkovou lékařskou komorou předloženy nové principy chování lékaře v obdobných situacích, tzv. Grundsätze der Bundesärztekammer zux xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxéně nebyly pro rozdílná stanoviska dosud akceptovány). Obdobné zákony, i když více benevolentní lze nalézt i v Dánsku a ve Švýcarsku.
Shodně jako USx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxovaná sebevražda a
euthanasie
legalizovány a naopak jednání jim odpovídající je kriminalizováno (viz § 30 odst. 1 a odst. 3 tr. zák., kdy se svolení osxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxxtný čin vraždy v případě aktivní
euthanasie
), přičemž nelze vysledovat ani žádné tendence, které by vedly k legalizaci jedné z uvedených praktik (jistx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xasto může přispět k rozpoutání diskuzí k uvedeným tématům a vést případně i k legalizaci daných praktik. Tak tomu bylo např. ve Velké Británii, která sicx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx
xx xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxítly trestně postihovat jednání v podobě ukončení léčby na žádost pacienta či jeho rodiny [srov. rozhodnutí The Lords of Appeal R (Purdy) v. Director of xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxl Bill), jímž by byla legalizována asistovaná sebevražda, ovšem po bouřlivých celospolečenských diskuzích nebyl v roce 2006 přijat.
Evropský soux xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx vyslovení, že britský Suicide Act porušuje čl. 2 Úmluvy, když s odkazem na něj státní orgány nevyhověly její žádosti, aby jejího manžela trestně nestíhxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx, že z čl. 2 Úmluvy nelze dovodit právo na smrt, ať z rukou třetí osoby, nebo s asistencí veřejného orgánu (svůj názor opřel i o Doporučení č. 1418 Parlamenxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx skupina států, které
de facto
akceptují, případně
de iure
legalizují nejen asistovanou sebevraždu, ale i euthanasii. Výsadní postavení v této skupxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x
xx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxx3, kdy obecné soudy ve svých rozhodnutích přestaly trestně postihovat jednání v podobě aktivní
euthanasie
(tzv. případ Postma) a postupně začaly dekxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xékaře k těmto aktivitám ve výjimečných situacích opravňuje, neboť lékař má primární povinnost nenechat pacienta trpět, a to i za situace, že se její výkxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xkončení života na žádost a asistované sebevraždě", jenž nabyl účinnosti v dubnu 2002, se (aktivní)
euthanasie
a asistovaná sebevražda staly
de iure
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxdu umožňuje žádat i pacientům, kteří trpí vážnou, bolestivou, nikoliv však smrtelnou nemocí, ale zejména legalizuje euthanasii výhradně zákrokem léxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxruchami a depresemi a dále upřesňuje podmínky jejich užití u dětí a mládeže, kdy děti do 12 let o ně žádat nemohou, pouze jejich rodiče (týká se to i případů xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx pouze se souhlasem rodičů, a mládež od 16 let i přes nesouhlas rodičů. Realita v Nizozemí nicméně zůstává odlišná, neboť
euthanasie
jako preferovanějxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxně postihovat.
Nizozemský "vzor" legalizace asistované sebevraždy i
euthanasie
ve stejném rozsahu následovala posléze od roku 2002 i Belgie a od xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xodmínky jejího výkonu jsou neobvykle benevolentní. Umožňuje ji provádět i bez opakované žádosti, striktně nevymezuje vážnost a charakter nemocí, přx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxncovaného personálu. Dva posledně zmíněné faktory významně přispěly k tomu, že Švýcarsko se stalo destinací tzv. sebevražedných zahraničních turisxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxínit i dva neevropské státy, které se pokusily o přijetí zákonů legalizujících euthanasii, nicméně neúspěšně. V Kolumbii byl v roce 1997 zákon o legalixxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxána. Rovněž krátkého trvání měl obdobný zákon v oblasti Severního teritoria Austrálie z roku 1996, když jej australský federální parlament zrušil (poxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxticky rovnoměrně rozdělena, přičemž zdrženlivý až odmítavý postoj převažuje zejména k legalizaci asistované sebevraždy a ještě více (aktivní)
euthxxxxxx
x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxjně, bezbolestně zemřít, a to i s ohledem na city jeho blízkých, zatímco odpůrci argumentují především povinností státu a společnosti chránit a zachovxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xtarým a sociálně slabým lidem, vnímaným jako ekonomická zátěž (nikoliv právo, ale povinnost zemřít). Sjednocujícím stanoviskem obou táborů tak zůstxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx zejména směrem blíže k pacientům a jejich potřebám a přáním.
K odst. 3
Třetí otázkou, jež společně s problematikou práva nenarozeného dítěte (plodxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxávem na život, je problematika trestu smrti. Zatímco v evropském prostředí (až na některé výjimky) je kontroverze nad touto otázkou vedena spíše v rovixx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xrestu smrti rozděluje společnost na dva protichůdné názorové tábory. Jak ovšem dokazuje naše historie a také původní, nezměněné znění čl. 2 odst. 1 Úmlxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx minulosti právně aprobováno a společností akceptováno. Je však třeba zdůraznit, že Úmluva byla přijímána v odlišném společenském (poválečném) klixxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxu explicitně stanovily zákaz trestu smrti, jako např. Belgie (čl. 18), Finsko (§ 6), Řecko (čl. 7), Irsko (čl. 40), Itálie (čl. 27), Německo (čl. 102), Nixxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxx xxxxx xxpočal (pomineme-li historické a nábožensko-filosofické kořeny abolicionistického hnutí v dílech C. Baccarii či v osvícenství) v 50. letech minuléhx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xbolicionistické tendence projevovaly již v polovině 19. století (např. v díle J. Benthama) a pak ve 20. století, kdy za přispění britského politika S. Sxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx ve Francii se abolicionistické tendence objevovaly v dílech významných literátů a filosofů (V. Hugo, A. Camus), jež měly vliv na veřejné mínění a také nx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxalitě, což francouzskou veřejnost ohledně otázky zrušení trestu smrti silně rozdělovalo. Proto Francie zrušila trest smrti až v roce 1981 (za velkého xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdný, neboť ve všech uvedených zemích bylo zrušení trestu smrti prosazeno politickými elitami i navzdory převažujícím tendencím a názorům společnostxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxlmi pozvolna nacházely odraz v příslušných lidskoprávních dokumentech, což lze opětovně odůvodnit zejména hrůznými událostmi 2. světové války, jež xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x tak v historii dosud preferovaná pravomoc státu absolutně trestat se začíná střetávat s obrannou funkcí základního práva na život, tj. xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxden spíše na zabránění mučení či ponižujícího zacházení nebo trestání a také na spravedlnost procesu vedoucího k vynesení absolutního trestu, což se pxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xrest smrti připuštěn pouze ve státech, v nichž dosud nebyl zrušen, a může být uložen pouze za "nejtěžší zločiny" podle práva platného v době jejich spáchxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxx jej ratifikovaly s výhradami k čl. 6 (a jako jediný stát i k čl. 7: zákaz mučení a ponižujícího trestání; jejich závaznost a platnost i pro jednotlivé amerxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxo protokolu k MPOPP v roce 1989 (ČR k němu přistoupila v roce 2004), který si kladl za cíl zrušení trestu smrti na osobách podléhajících jurisdikci smluvxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxnamnějším univerzálním lidskoprávním dokumentem zakazujícím trest smrti pro období míru. Zmínit je třeba i Úmluvu o právech dítěte (1989), která v čxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx
xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxány) v národních státech převažující abolicionistické tendence [zejména v evropském regionu, na rozdíl od nemalé skupiny arabských (např. Jemen, Saxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxtí [viz např. rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy 727 (1980) z 22.4.1980 o zrušení trestu smrti] v přijetí Protokolu č. 6 k Úmluvě (1983), ktxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu nebo při bezprostřední hrozbě války. Poté, co tento protokol vstoupil v roce 1985 v platnost, začala Rada Evropy s větším důrazem usilovat o zavedení zxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx4) z 4.10.1994 o zrušení trestu smrti, či 1187 (1999) z 27.5.1999, Evropa: kontinent bez trestu smrti, a celou řadu rezolucí směřující proti státům, jež x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxlutnímu zákazu trestu smrti, tj. i pro období válek, se v roce 2002 stalo přijetí Protokolu č. 13 k Úmluvě (platnosti nabyl k 1.7.2003), jenž ruší trest smxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxu a Ruska, jež uvedený protokol nepodepsaly (nicméně Rusko rozhodnutím tamního Ústavního soudu v roce 2009 uvalilo
moratorium
na výkon trestu smrti i x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxké státy EU je závazná i její politika zákazu trestu xxxxx x xxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxmezuje podmínky ukládání trestu smrti (procesní záruky, zákaz jejich ukládání těhotným ženám, mladistvým pachatelům či pachatelům starším 70 let), xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xodmínky pro ukládání trestu smrti jako Americká úmluva zakotvuje i Arabská
charta
v čl. 7 (nadto zakazující výkon trestu smrti na matce dítěte do dvou lxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx, zejména pak v rozhodnutí ve věci Öcalan proti Turecku, kde konstatoval, že samotné odsouzení A. Öcalana (bývalého lídra Kurdské strany pracujících) x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxí trest odnětí svobody) je třeba i navzdory uvedené okolnosti považovat za rozporné s čl. 2 a čl. 3 Úmluvy, když zohlednil i celkový mezinárodní vývoj smxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xaném případě jeho uložení neodpovídalo nezbytným náležitostem spravedlivého procesu, když strach a nejistotu vyvolávající neustálá hrozba z vykonxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xožadavků vyplývajících ze zákazu nelidského zacházení dle čl. 3 Úmluvy. Právě ve spojitosti s čl. 3 Úmluvy je pak v judikatuře ESLP hojně posuzována saxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxi v případě
extradice
pachatele do
jurisdikce
státu, jenž trest smrti povoluje. ESLP ji v konkrétních případech považuje vesměs za rozpornou se zákaxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xráv již považován (srov. Soering proti Spojenému království, Jabari proti Turecku, Bader a Kanbor proti Švédsku či Al-Saadoon a Mufdhi proti Spojenémx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxo soudu Kanady United States v. Burns).
Česká republika samozřejmě není v evropském prostoru co do zákazu trestu smrti výjimkou, a to nejen vzhledem x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxon č. 175/1990 Sb.), tj. k 1.7.1990, na jejímž základě byl zrušen trest smrti a nahrazen trestem odnětí svobody na doživotí. Znění komentovaného odst. 3 xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x x xxzinárodního standardu ochrany základních práv a svobod. Za tuto hranici je zákonodárci bezpodmínečně zapovězeno vstoupit (viz úvod ke komentáři). Nxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xřímou souvislost s převahou abolicionistických tendencí, ale je důsledkem společensko-politických změn po roce 1989. Na ideový střet zastánců a odpxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxtu smrti stal nástroj vendety proti skutečným i domnělým kolaborantům, jež byla legalizována na základě retribučních dekretů a rozhodnutí mimořádnýxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxho zřízení a trestající domnělé ideové i politické odpůrce režimu pro trestné činy velezrady a vyzvědačství, přičemž zákonnou oporu tvořily zákon č. 2xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxami trestního zákona a trestního řízení soudního) byly zrušeny některé dříve hojně využívané trestné činy a na trest smrti bylo již nahlíženo jako na txxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xroblematiky trestu smrti by byl neúplný, pokud by se alespoň okrajově nezmínil o společensko-politické realitě v USA, kde otázka trestu smrti zůstává xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx (zastánců jeho zachování). Mezi hlavní argumenty (vedle morálních dilemat a nábožensko-filosofických sporů o povaze a funkcích trestu) pro zachováxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxrti a rovněž provedení samotné popravy. Navíc je v něm spatřována jeho generální preventivní funkce, kdy zjednodušeně řečeno hrozba jeho uložení zachxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx státě, jsou často kritizovány pro složitost a téměř nemožnost zkoumat a měřit daný jev. Naopak je argumentováno potřebou zavést přísná, nikoliv však axxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxuční efekt trestu smrti, v němž se odráží touha společnosti po odplatě a zadostiučinění za spáchaný trestný čin (inspirace je velmi účelově hledána v žixxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxti osobní přítomnosti na popravě. Často užívaným argumentem pro zachování trestu smrti, který vyplývá z jeho vlastnosti jako definitivního řešení, jx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xsou považovány za nesrovnatelně vyšší než v případě trestu smrti. Tento argument je nezřídka, se statistickou oporou v konkrétních údajích, vyvracen xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xáklady na zvýšenou ostrahu x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx stranu (v ČR dle údajů průzkumu CVVM z května 2010 s ním vyslovilo souhlas až 60% dotázaných). Odpůrci trestu smrti vedle výše naznačených protiargumenxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx justičního omylu, který se výkonem trestu smrti stává fatálním, ačkoliv se forenzní vědy a vyšetřovací praktiky neustále vyvíjejí a modernizují a umoxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxvedlivého procesu před uložením trestu smrti. Dále je argumentováno jeho nemorálností, globálním trendem směřujícím k jeho absolutnímu zákazu a samxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxdy zásahem do základního práva na život, případně nerespektování zákazu nelidského a ponižujícího trestání (viz výše).
Za významný faktor silně oxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xovažovat judikaturu NS USA. Sílící abolicionistické tendence v Evropě nemohly zůstat bez odezvy ani v USA, kde vyvrcholily v 70. letech minulého stolexx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx x xx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxtavní (rozpor s VIII. dodatkem ústavy - "Cruel and Unusual Punishment clause") označili celkem 40 zákonů jednotlivých států, v nichž absentovaly zejmxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx
de facto
vyhlásil
moratorium
na výkon trestu smrti na celém území USA. Toto vítězství abolicionistů trvalo ovšem velmi krátce, když jednotlivé státx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xak následně NS USA v roce 1976 v rozhodnutí ve spojené věci Gregg v. Georgia označil za souladné s ústavou, když dovodil, že trest smrti jako takový není v rxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx činy vraždy je plně adekvátní, když primárně plní retribuční a odstrašující funkci. Zároveň pro zákony povolující trest smrti vymezil nezbytné podmíxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xlastností pachatele). Tímto rozhodnutím NS USA zákonodárcům jednotlivých států uvolnil ruce k přijetí nových zákonů a znovuzavedení trestu smrti v dxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxionistické hnutí soustředilo především na přezkum jednotlivých podmínek ukládání i výkonu trestu smrti, což vedlo k přijetí celé řady rozhodnutí NS Uxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx postižených či duševně nemocných odsouzených. K prvnímu tématu se NS USA vyslovil nejprve v roce 1988 v rozhodnutí Thompson v. Oklahoma, jímž sice zrušxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxi ukládaný mladistvým pachatelům ve věku minimálně 16 let. Tato praxe (vedoucí k vykonání 22 trestů smrti mladistvých pachatelů), vehementně kritizoxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxly), byla jako neústavní zakázána až v roce 2005 v rozhodnutí Roper v. Simmons. NS USA jím překonal výše citované rozhodnutí, když na základě tzv. evolvixx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxům mladším 18 let je třeba považovat za kruté a tedy rozporné s VIII. dodatkem ústavy. Tím jako protiústavní zrušil všech 25 zákonů jednotlivých států, kxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxvěry pak Nejvyšší soud vztáhl i na tresty odnětí svobody na doživotí ukládané mladistvým pachatelům bez možnosti podmínečného propuštění, jež byly ulxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxševně nemocným učinil NS USA určitý obrat, když sice nejprve v rozhodnutí Ford v. Wainwright za neústavní označil ukládání trestů smrti duševně nemocnxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xynaugh, jímž za souladné s ústavou označil ukládání trestů smrti mentálně postiženým pachatelům, nicméně v daném případě stát Texas dostatečně těmto xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xozsudek zrušil. Vzhledem k okolnosti, že porota v daném případě opět dostatečně a vyčerpávajícím způsobem nezvážila onu míru závažnosti mentálního pxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx trestu smrti mentálně postiženým pachatelům. To učinil až v roce 2002 v rozhodnutí Atkins v. Virginia, kdy dospěl k závěru, že ukládání trestu smrti menxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxzké inteligenci schopni posoudit závažnost a příčiny uloženého trestu smrti a je povinností státu tyto okolnosti před jeho vykonáním zkoumat (srov. rxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxná a nesrozumitelná. Striktně vzato z jazykového hlediska, již samotné užití plurálu ("porušením práv podle tohoto článku") není s ohledem na přesné zxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xe spíše odráží a jsou reflektovány pouze jeho určité dílčí aspekty a otázky s ním související (rozsah ochrany poskytované právem na život, trest smrti) xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxv" odvozených z práva na život jako "právo na potrat", resp. právo nenarozeného dítěte na život či "právo na smrt", jejichž povaha jako práv samostatnýcx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx relativizaci jinak absolutně vyjádřeného imperativu odst. 2 ("nikdo nesmí být zbaven života"). Explicitně tak stvrzuje, že právo na život, primárně x xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxsledku zbavení života jednotlivce, není ze zákona považováno za protiprávní, trestněprávně postihované. Ve volbě, vymezení a konkrétním způsobu trxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxmentů) nejvíce odráží (jsou do ní projektovány) hodnotová orientace a vnímání a nazírání společnosti na hodnotu lidského života. Jednotlivé aspekty xxxxx xx xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxmského náboženství a práva Šári'a) trestněprávně vymezovány a regulovány odlišně, v různé míře a rozsahu a rovněž s různou intenzitou trestány. Vedle xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx zdraví aj., lze za odlišující a hraniční označit právě výše nastíněné otázky jako je právní regulace a případná kriminalizace potratů, způsob a rozsah xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx x x xxnkrétním vymezení a následném judikování podmínek a okolností vylučujících protiprávnost jinak trestně postihovaného jednání, v jehož důsledku doxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xrestu smrti). Jejich samotné vymezení i konkretizace podmínek a okolností, za nichž jednání vedoucí ke zbavení života jednotlivce není trestné, je přxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxší mez, tj. že vždy musí být šetřeno jeho podstaty a smyslu s tím, že omezení nesmí být zneužíváno k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno (viz komentáx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xespektujícím obecně sdílené hodnoty lidství a lidské důstojnosti k této nejzazší hranici omezení i jen přiblížil. Přijatelná míra omezení práva na žixxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxové omezující podmínky a jednání stanovují, je třeba klást ty nejpřísnější nároky co do jejich formálních i obsahových náležitostí.
Ponecháme-li xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxadů nejsou kriminalizovány interrupce se souhlasem matky prováděné v souladu s cit. zákonem o umělém přerušení těhotenství. Stejně tak dle § 163 tr. záxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxx Naopak kriminalizováno je přerušení těhotenství bez souhlasu matky, resp. ze zákona nedovolené přerušení těhotenství i se souhlasem matky a svádění x xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx x xxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xdraví těhotné ženy (viz výše uvedené trestné činy proti těhotenství či ust. § 122 odst. 2 písm. g) tr. zák., kde ublížení na zdraví, při němž dojde k poškozxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx x xxx xxx xxxxxx xovněž sebevražda není přímo kriminalizována (resp. její neúspěšný pokus), nicméně pohnutka či napomáhání k sebevraždě již trestným činem je (§ 144 trx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xež jejich znaky vykazují (asistovaná sebevražda,
euthanasie
).
Trestní zákoník rovněž přímo vymezuje podmínky a okolnosti vylučující protipráxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxbo její zakotvení předpokládá v jiných speciálních předpisech [oprávněné použití zbraně (§ 30) - mezi tyto speciální předpisy je třeba zařadit zejménx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxrojených silách ČR, § 40 zák. č. 13/1993 Sb., celní zákon, § 20 zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii, či § 5 zák. č. 289/2005 Sb. o Vojenském zpravodajstvxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxe i znění tr. zák., jenž mezi ně výslovně řadí i svolení poškozeného (§ 30) či přípustné riziko (§ 31). Nicméně jejich užití ve vztahu k právu na život je buď x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxráží na samou podstatu práva na život jako práva nezcizitelného (nepřenositelného), což je ovšem v určitých ohledech (viz zejména otázka
euthanasie
) xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxtního případu a zejména z hlediska proporcionality přezkoumávaného zásahu ve vztahu k právu na život jednotlivce, tj. přiměřenost útoku, chráněné záxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx se kryje s materiálním obsahem čl. 6 Listiny. Proto při ochraně poskytované čl. 6 Listiny, při stanovení podmínek jeho omezení i při interpretaci a přípxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxu ochrany poskytované právu na život Úmluvou, tj. i k čl. 2 odst. 2 Úmluvy stanoveným podmínkám a na jejich judikatorní vymezení ze strany ESLP (viz výšexx
x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx života považováno za trestné, je velmi často zmiňována otázka, zda ochrana majetku je či není právně obhajitelným důvodem pro jednání, v jehož důsledkx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx by pod okolnosti vylučující protiprávnost (zejm. nutná obrana či krajní nouze), bylo možné podřadit a za přiměřené označit užití smrtící síly za účelex xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xode Pénal či rozhodnutí Nejvyššího soudu Kanady R. v. Gunning). V jiných státech je k uvedenému tématu zachováván zdrženlivější postoj a v každém z konkxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxace např. z vraždy na neúmyslné zabití (srov. rozhodnutí britského Court of Appeal ve věci Martin v. R.). Nicméně není tomu tak obecně. Je nasnadě, že uvexxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxct of Columbia v. Heller či McDonald v. Chicago) dochází k častému výskytu případů usmrcení jednotlivců z důvodu ochrany majetku, která ovšem nejsou poxxxxxxxx xx xxxxxxxx x
xxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxožňující vlastníkovi nemovitosti se bránit proti násilnému vstupu a útoku útočníka i užitím smrtící síly, byly totiž v drtivé většině amerických státx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xomnělého útočníka označovaná jako "Shoot The Milkman Law".
Specifickou oblastí spadající spíše do oblasti mezinárodního práva, která nicméně prx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxtní) opatření v mnoha případech mají či potenciálně mohou mít fatální dopady i na životy jednotlivců. Z hlediska práva se tak často dostávají vedle celé xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xstavního imperativu ochrany lidského života, i v tomto ohledu je primárně věcí zákonodárce, aby přijetí a charakter takových protiteroristických opxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxodnutí Spolkového ústavního soudu 1 BvR 357/05 a jeho obdobu v xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxužití jako zbraň pro teroristický útok). A především, aby z hlediska možného zásahu do základních práv a svobod jednotlivců či porušení ústavně garantxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxatření. Za příklad lze uvést cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu Izraele, v němž za proporcionální označil taktiku ozbrojených složek v podobě tzv. targxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxování civilního obyvatelstva ruskými armádními složkami při konfliktu v Čečensku (srov. sérii rozhodnutí Khashiyev a Akayeva proti Rusku, Isayeva, xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxi Velké Británie v rámci protiteroristické akce vůči členům IRA (srov. McCann a další proti Spojenému království).
Související ustanovení Listinxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxních práv; čl. 5 Listiny - způsobilost mít práva; čl. 7 Listiny - nedotknutelnost osoby; zákaz mučení a špatného zacházení; čl. 10 odst. 1 Listiny - prxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
Související ustanovení mezinárodních smluv
Protokol č. 6 a č. 13 k Úmluvě;
čl. 3 VDLP; čl. 6 MPOPP,
xxx x xxxxx x x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx
xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xločinu genocidia (č. 32/1955 Sb.);
Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx o umělém přerušení těhotenství;
zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky;
zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky;
zákxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxi o zdraví lidu.
Judikatura
Ústavní soud
Odmítají-li rodiče léčbu nezletilého dítěte, jež je v bezprostředním ohrožení života, nepředstavuxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx 32 odst. 4 či čl. 16 odst. 1 Listiny. Vzhledem k nutnosti okamžitého zásahu není zpravidla možno v řízení o vydání takového předběžného opatření řešit pxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx x právech dítěte, pokud toto dítě nebylo v daném řízení soudem vyslechnuto. ... Dle názoru Ústavního soudu je třeba při výkladu tohoto ustanovení brát v úxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. V době rozhodování soudu měl nezletilý 6 let, a tak lze stěží předpokládat, že by plně pochopil složité záležitosti txxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxechnutí nezletilého pouze formálním úkonem, jenž by beztak nijak rozhodnutí soudu ovlivnit nemohl. Pokud jde o namítané porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxvení je především zajistit ochranu nezletilých osob, na nichž je prováděn lékařský zákrok, před zneužitím biologie nebo medicíny (viz preambule citoxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx Nelze je však vykládat tak, že nezbytnou podmínkou je vždy souhlas zákonného zástupce, neboť takový přístup by byl v rozporu nejen s Listinou, Evropskox xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxomedicíně, jež stanovuje povinnost smluvním státům poskytovat péči bez diskriminace (čl. 1 a čl. 3) a v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxí dojít k omezení práv a svobod z ostatních mezinárodních úmluv vyplývajících (viz preambule).
Nález III. ÚS 459/03 z 20.8.2004 (N 117/34 SbNU 223):
xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxtavcem 4, který zní "porušením práva podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx dovodit žádné ústavní garance ve vztahu k zákonné úpravě způsobu rozsahu náhrady škody. Ochrana života před svévolným usmrcením není v zákonné rovině xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxou ochranu lidského života nekonstruuje. I když tedy lze v obecné rovině připustit, že odpovědnost za škodu sehrává významnou roli v prevenci před jednxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x takovému výkladu předmětného článku nelze dospět na základě žádné z výkladových metod používaných při aplikaci práva. Lze tedy učinit závěr, že ustanxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxě odpovědnosti za škodu.
Nález Pl. ÚS 16/04 z 4.5.2005 (N 98/37 SbNU 321; 265/2005 Sb.):
Další citovaná judikatura: usnesení III. ÚS 169/94 z 15.1xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xidská práva
... Výjimky definované v čl. 2 odst. 2 Úmluvy ukazují, že čl. 2 se sice samozřejmě vztahuje na případy, kdy je zbavení života úmyslné, ale žx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx života, nýbrž popisuje ty, v nichž je možné "použití síly", jež může vést k neúmyslnému zbavení života. Použití síly musí být "absolutně nezbytné" pro dxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx x xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxhu nejen činy příslušníků ozbrojených sil státu, ale rovněž všechny okolnosti případu, zejména přípravu a kontrolu příslušných činů. ... Zákon všeobxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxly státními orgány. Povinnost chránit právo na život implikuje tedy (když je příslušníky ozbrojených sil použita síla, jež přivodila smrt člověka) poxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxx xxánku 2 odst. 1 Úmluvy ukládá státům nejen povinnost zdržovat se úmyslného a protiprávního zbavení života, ale také povinnost učinit odpovídající opaxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxho práva v systému Úmluvy, postačuje, když stěžovatel prokáže, že státní orgány neučinily vše, co by od nich bylo rozumně možné očekávat, aby se předešlx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx stížnost č. 23452/94:
Článek 2 čtený vcelku pokrývá nejen úmyslné zabití, ale také situace, v nichž je povoleno "použít sílu", jež může vyústit v nezxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx faktorů. Jakékoliv použití síly musí být "absolutně nezbytné" k dosažení jednoho či více účelů vyjmenovaných v písmenech a) až c) odst. 2 čl. 2. Tento poxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxbytné v demokratické společnosti" ve smyslu druhých odstavců čl. 8 až 11 Úmluvy. Použitá síla musí být zejména přiměřená povoleným cílům. Soud připomíxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxěře v předpoklady, které se zdají být pravdivými v rozhodné době, následně se ale ukáží nepravdivými. Jiný přístup by kladl na stát a osoby prosazující jxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxx xxxrnují primární povinnost státu chránit právo na život vytvořením přiměřeného právního a správního rámce k odrazení od páchání zločinů proti lidem podxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxy policejním důstojníkem může být za určitých okolností obhajitelné. Nicméně čl. 2 nezakládá pro stát carte blanche. Neregulované a svévolné akce ze sxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxt dostatečně regulovány národním právem a zajištěny adekvátními a efektivními zárukami proti svévoli a zneužití síly.
Rozsudek Giuliani a Gaggio prxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxoti Norsku z 19.5.1992, č. 17004/90; rozsudek ESLP Soering proti Spojenému království ze 7.7.1989; stížnost č. 14038/88; rozsudek Open Door a Dublin Wxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxížnost č. 18984/9; rozsudek Andronicou proti Kypru z 9.10.1997, stížnost č. 25052/94; rozsudek Kaya proti Turecku z 19.2.1998, stížnost č. 22729/93; xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxsudek Ergi proti Turecku z 28.7.1998, stížnost č. 23818/94; rozsudek Yaea proti Turecku z 2.9.1998, stížnost č. 22495/93; rozsudek Aytekin proti Turexxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxulu proti Turecku z 8.7.1999, stížnost č. 23763/94; rozsudek Velikova proti Bulharsku z 18.5.2000, stížnost č. 41488/98; rozsudek velkého senátu Salxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxtz, Kessler a Krenz proti Německu z 22.3.2001, stížnost č. 34044/96, 35532/97 a 44801/98; rozsudek Keenan proti Spojenému království z 3.4.2001, stížxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x 14.3.2002, stížnost č. 46477/99; rozsudek Pretty proti Spojenému království z 29.4.2002, stížnost č. 2346/02; rozsudek velkého senátu Calvelli a Cixxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxlova proti Bulharsku z 13.6.2002, stížnost č. 38361/97; rozsudek Boso proti Itálii z 5.9.2002, stížnost č. 50490/99; rozhodnutí Akta? proti Turecku z xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xahsin Acar proti Turecku z 8.4.2004, stížnost č. 26307/95; rozsudek Buldan proti Turecku z 20.4.2004, stížnost č. 28298/95; rozsudek velkého senátu Vx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxého senátu Makaratzis proti Řecku z 20.12.2004, stížnost č. 50385/99; rozsudek Khashiyev a Akayeva proti Rusku z 24.2.2005, stížnost č. 57942/00 a 579xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx005, stížnost č. 57950/00; rozsudek Hugh Jordan proti Spojenému království ze 4.5.2001, stížnost č. 24746/94; rozsudek velkého senátu Öcalan proti Txxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxti Finsku z 13.3.2007, stížnost č. 57389/00; rozsudek Tysiac proti Polsku z 20.3.2007, stížnost č. 5410/03; rozsudek velkého senátu Evans proti Spojexxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxdek Angelova a Iliev proti Bulharsku z 26.7.2007, stížnost č. 55523/00; rozsudek Reavey proti Spojenému království z 27.11.2007, stížnost č. 34640/0xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x. 21899/02; rozsudek Isaak proti Turecku z 24.6.2008, stížnost č. 44587/98; rozsudek Solomou proti Turecku z 24.6.2008, stížnost č. 36832/97; rozsudxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxi Polsku z 24.3.2009, stížnost č. 11818/02; rozsudek Giuliani a Gaggio proti Itálii x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx/02; rozsudek Maiorano a další proti Itálii z 15.12.2009, stížnost č. 28634/06; rozsudek Eugenia Lazar proti Rumunsku z 16.2.2010, stížnost č. 32146/xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx x xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx010, stížnost č. 25579/05.
Výbor OSN pro lidská práva
Stanovisko Suarez de Guerrero proti Kolumbii z 31.3.1982, No. R. 11/45.
Ústavní soud Slovexxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxnatálním vývoji a stádiích těhotenství, neboť z ústavního imperativu zakládajícího povinnost zákonodárce chránit lidský život již před narozením nxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxodem a matkou je nejlépe možné charakterizovat jako jednotu v dualitě, kdy v první fázi těhotenství převažuje spíše jednota matky a plodu, zatímco v pozxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxx4, 1 BvR 93/64, BVerfGE 18, 112 (Auslieferung I); rozhodnutí z 25.2.1975 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74, BVerfGE 39, 1ff., (1975) (Schwangerschaftsabbruch I.)x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxer Waffen); rozhodnutí z 28.5.1993 2 BvF 2/90; 4, 5/92, BVerfGE 88, 203, (1993) (Schwangerschaftsabbruch II.); rozhodnutí z 15.2.2006 1 BvR 357/05, BVxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx
xxtavní tribunál Španělska
Rozhodnutí z 19.12.1996, SSTC 212/1996; rozhodnutí z 14.7.2010, Pl. 90/2010.
Inter-americký soud pro lidská práva
Xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx x1973); Doe v. Bolton z 29.1.1973, 410 U.S. xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x.S. 815 (1988); Penry v. Lynaugh z 26.6.1989, 492 U.S. 302 (1989); Stanford v. Kentucky z 26.6.1989, 492 U.S. 361 (1989); Webster v. Reproductive Health xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxtheastern Pennsylvania v. Casey z 29.6.1992, 505 U.S. 833 (1992); Washington v. Glucksberg z 26.6.1997, 521 U.S. 702 (1997); Vacco v. Quill z 26.6.1997x xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx. 782 (2001); Atkins v. Virginia z 20.6.2002, 536 U.S. 304 (2002); Roper v. Simmons z 1.3.2005, 543 U.S. 551 (2005); Gonzales v. Oregon ze 17.1.2006, 546 Uxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxler z 26.6.2008, 554 U.S. 570 (2008); Graham v. Florida ze 17.5.2010, 560 U. S. (2010); McDonald v. Chicago z 28.6.2010, 561 U.S. (2010).
Nejvyšší soud xxxxxx
xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx z 9.7.1999, 2 S.C.R. 753 (1999); United States v. Burns z 15.2.2001, 1 S.C.R. 283 (2001); R. v. Gunning z 19.5.2005, 1 S.C.R. 627 (2005).
Nejvyšší soud Ixxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxrture in Israel v. The Government of Israel z 11.12.2005, HCJ 769/02.
Literatura
Allen,
M. P.
The Constitution at the Threshold of Life and Deaxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxx
xxxx
xxx
xx xxxxxxxxx
xxxeweldt,
R.
at al.
EMRK/GG: Konkordanzkommentar zum europäischen und deutschen Grundgesetzschutz.
Tübingen:
Mohr - Siebeck,
xxxxx
xxxx
xx
xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxx xxxxxx
xxxxx
Ball,
H.
The Supreme Court in the Intimate Lives of Americans: Birth, Sex, Marriage, Childbearing, and Death.
New York:
NYU Press,
2002.
Cook,
xx xxx
xxxxxxxx
xx xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxx
xxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxx End: The Euthanasia Movement in Modern America.
New York:
Oxford University Press,
2003.
Dworkin,
R.
Life's Dominion.
New York:
Vintage Boxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxestní právo,
2004,
č. 6,
s. 4-13.
Foster,
Ch.
Choosing Life, Choosing Death: The Tyranny of Autonomy in Medical Ethics and Law.
Oxford/Portxxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
xxx xxxxx
xxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxrience in Global Perspective.
Basinsgtoke:
Palgrave Macmillan,
2010.
Hood,
R. G.;
Hoyle,
C.
The Death Penalty: A Worldwide Perspective. 4th exx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxxxxxxx
INTERIGHTS: Manual for Lawyers - The Right To Life Under The ECHR (Article 2). London: Interights, 2008.
Ishay,
M. R.
The History of Human Rightxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx x
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxnt Women's Right to Refuse Medical Treatment after Gonzales v. Carhart.
University of Pennsylvania Journal of Constitutional Law,
2011,
Vol.
13, Nxx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xx
xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x997.
Köck,
xx
xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxx
xxx xxx xxx
xx xxxxxxxx
xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxtním právu.
Praha:
Institut pro další vzdělávání soudců a státních zástupců,
1998.
Lepsius,
O.
Human Dignity and the Downing od Aircraft: Thx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx,
2006,
vol.
7, No. 9,
s. 761-776.
Letellier,
P.
at al.
Ethical eye: Euthanasia - Volume I, ethical and human aspects.
Strasbourg:
Council of Euroxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx xx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
Vol.
107., No. 1,
s. 1-112.
McMahan,
J.
The Ethics of Killing: Problems at the Margins of Life.
New York:
Oxford University Press,
2002.
xxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx Evropy.
Trestněprávní xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx
xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx
2005.
Matochová,
S.
Etika a právo v kontextu lékařské etiky.
Brno:
Masarykova univerzita,
2009.
Matthieu,
B.
The Right to Life in European xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxghts. CCPR Commentary. 2nd revised ed.
Kehl/Strasbourg/ Arlington:
N. P. Engel,
2005.
Ring,
K. A.
Scalia Dissents.
Washington:
Regnery Pubxxx
xxxxx
xxxxxx
xx xx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxchukat,
J.
(eds.). Is the death penalty dying?: European and American perspectives.
New York:
Cambridge University Press,
2011.
Schabas,
xx xx
xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx
xxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxx
Oeter,
S.
(eds.). The Right to Life.
Leiden/Boston:
Martinus Nijhoff Publ.,
2010.
Tucker,
J. D.;
Kathryn
L.;
Steele,
F. B.
Patient Choxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxx
xxx xxx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxx xxral Rights.
Dordrecht:
Springer,
2005.
Wicks,
E.
The Right to Life and Conflicting Interests.
Oxford:
Oxford University Press,
2010.
xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx
x010.
Yount,
L.
Right to die and euthanasia.
New York:
Facts on File,
xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxx návrhy České národní rady i Slovenské národní rady (FS tisk 330, FS tisk 331) shodně v tomto článku obsahovaly pouze garanci nedotknutelnosti osoby. Gaxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxlo zřejmě to, že nikde jinde v návrzích textu Listiny se o ochraně soukromí nehovořilo - teprve při projednávání v plénu FS poslanec J. Schneider navrhl xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxvrhl vypustit slova "a jeho soukromí", jež byla do čl. 7 odst. 1 předtím doplněna ústavněprávními výbory, "protože to má na sebe návaznost [a] ochrana pxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx. 7 odst. 1 nakonec přijat nebyl, zřejmě pro (ne zcela srozumitelné) obavy části poslanců (artikulované V. Bendou a E. Mandlerem), že "není-li tady čláxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xl. 10 odst. 2 Listiny (stenoprotokol z 11. schůze FS 9.1.1991).
Tento podrobný legislativně historický úvod dokresluje ne příliš promyšlenou sysxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xsoby" nemá doslovný protějšek v jiných základních lidskoprávních dokumentech. Historicky se v našem právním řádu pojem nedotknutelnosti osoby použxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxvení osob nadaných imunitou [srov. zákon č. 35/1918 Sb., o osobní nedotknutelnosti (imunitě) členů Národního shromáždění]. Teprve čl. 30 odst. 1 Ústaxx xxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon."). Čl. 7 odst. 1 je tak
cum grano salis
jedním z mála ustanovení xxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xedotknutelnost osoby jaksi osamostatnila a získala jiný obsah. Garance osobní svobody se stala předmětem samostatného čl. 8 a k nedotknutelnosti osxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx. 7 odst. 1 lze tedy dospět k závěru, že garancí nedotknutelnosti osoby zde rozumíme především garanci práva na zachování tělesné a duševní integrity, xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx prolomeno zákonem, avšak s výjimkou zásahů kvalifikovaných jako mučení a špatné zacházení dle čl. 7 odst. 2 Listiny, jež jsou nepřípustné absolutně a bxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxpretaci konkretizací obecného principu ochrany lidské důstojnosti (čl. 1 Listiny), projevující se v tělesné a duševní sféře člověka. Význam této garxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxorů a zejména biomedicíny.
Jakkoli ústavodárce nepostupoval příliš promyšleně, když nakonec hlasováním projevil vůli ponechat v čl. 7 odst. 1 Lisxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxny tělesné a duševní integrity s právem na soukromí je velmi úzká, což lze demonstrovat na judikatuře nejvyšších, ústavních či mezinárodních soudů, ktxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
interpretace
práva na soukromí [např. ESLP při výkladu čl. 8 Úmluvy (rozsudek Glass proti Spojenému království, § 70, týkající se autorizace léčebnxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx svobodného a informovaného souhlasu ženy zadržené bezpečnostními složkami, a mnohé další)]. V systematice Listiny je právo na soukromí primárně gaxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxskány uskutečněným zásahem do tělesné a duševní integrity, např. genetická informace, výsledky chemického rozboru krve atp.). "Zbytková" garance sxxxxxxx x xxx x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxo s problematikou zásahů do tělesné a duševní integrity [příkladem takové úzké vazby mezi soukromím a tělesnou a duševní integritou jsou situace počátxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxazivních; i v těchto situacích lze uplatnit právo - s poukazem na nedotknutelnost osoby ve spojení s nedotknutelností soukromí - se takovým zásahům vyhxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxkromí domova, včetně práva využít k tomu nezbytnou odbornou asistenci, s korespondující povinností veřejné moci vytvořit pro to odpovídající legislxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxo vyloženou systematiku Listiny důsledně nenásleduje a odkazuje na čl. 7 odst. 1 Listiny i v situacích, kdy o soukromí ve vazbě na ochranu tělesné a dušxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxu, že z vazby udržovala korespondenci s osobami pohybujícími se na "scéně pravicového extremismu", nebo nález II. ÚS 655/11, v němž bylo shledáno porušxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx Listiny dále znepřehledňuje.
Na mezinárodněprávní úrovni je nedotknutelnost osoby v její tělesné a duševní dimenzi garantována čl. 7 MPOPP, jenx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xokusům", v čemž nepochybně rezonuje strašlivá zkušenost s nacistickými pseudovědeckými experimenty prováděnými násilně na lidech uvězněných v konxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxta), ale též čl. 2 (právo na život; srov. odlišné stanovisko soudce Marcus-Helmonse k rozsudku ESLP Kypr proti Turecku, podle něhož právo na život zahrnxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxnátu Jalloh proti Německu, § 69, podle něhož medicínský zákrok diktovaný terapeutickou nezbytností nemůže být v zásadě shledán nelidským a ponižujícxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxxx xxovensku, jímž ESLP přijal k dalšímu zkoumání stížnost ve věci nedobrovolné sterilizace romských žen na Slovensku jak z hlediska čl. 3, tak z hlediska člx x xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxanství, svéprávnost, zdravotní stav či věk. Jde o součást komplexu svobod tzv. první generace (
status
negativus), a proto je ústavní příkaz adresováx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxch prostřednictvím a díky efektu prozařování základních práv dopadá i na horizontální vztahy. Své pozitivní závazky stát naplňuje především vytvořexxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxx zvláštní části tr. xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxzitivní závazky státu však mají i procesní aspekt, tzn. stát musí vytvořit též normativní rámec pro efektivní uplatnění procesních prostředků ochranx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xpatření disciplinárních); viz např. rozsudek Oyal proti Turecku, § 66, v němž ESLP v případu nákazy novorozence virem HIV z krevního derivátu aplikovaxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxevní integrity doplňuje speciální mezinárodní smlouva Rady Evropy - Úmluva o lidských právech a biomedicíně, jež má charakter smlouvy lidskoprávní xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx pořádku (srov. nález III. ÚS 449/06, část IV/a). Jejím klíčovým ustanovením je zásada svobodného a informovaného souhlasu, nejde-li o situace nouze: xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxo osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. (3) Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxské osobnosti", konkrétně: "(1) Každý má právo na to, aby byla respektována jeho fyzická a duševní nedotknutelnost. (2) V lékařství a biologii se musí dxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxch, jejichž cílem je výběr lidských jedinců; c) zákaz využívat lidské tělo a jeho části jako takové jako zdroj finančního prospěchu; d) zákaz reprodukčxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xeděje na základě svobodného a informovaného souhlasu dané osoby - pravidlo svobodného a informovaného souhlasu je
imanentní
této garanci a je z ní odvxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxžena v § 23 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu; nahrazena bude zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx zárukou toho, že léčebné metody a postupy zasahující tělesnou a duševní integritu člověka jsou uplatňovány v jeho zájmu a ve prospěch jeho zdraví (v tétx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx tak jako tak narušena chorobou či zraněním a zákrok má za cíl takto navozenou dezintegritu xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx nakonec posoudit, co je či není pro jeho dobro a co podstoupí, i když sám nedisponuje odbornými znalostmi a i když je zdravotníky ubezpečován, že pro něj cxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx péče o vlastní zdraví, srov. nález IV. ÚS 639/2000). Svobodný a informovaný souhlas vyrovnává odbornou převahu lékaře nad pacientem, činí z nich rovné xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxíše o konsensu mezi lékařem a pacientem, k němuž obě strany aktivně dospěly, než o jednostranně pojímaném svolení pacienta jako nerovné a pasivnější stxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxx xxxxxxa
, tzn. ten, kdo předem svobodně a informovaně (zejména s ohledem na možná rizika zákroku a jeho důsledky) poskytl souhlas se zákrokem, nemůže se již dovxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xročež by zdravotníci ve vlastním zájmu neměli řádné informování pacientů podceňovat.
Uplatnění zásady volenti
non
fit inuiria je však v kontextu xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xomentář k tomuto článku). To znamená, že souhlas exoneruje pouze v těch případech, kdy jde o léčebné metody a postupy, jež jsou
lege artis
(srov. čl. 4 Úmxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxmi povinnostmi a standardy."); ostatně sám zákrok provedený bez svobodného a informovaného souhlasu nemůže z povahy věci být v souladu s profesními poxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xx xx x xx xxxx
xxxx xxxxx
x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx Příkladem zde může být problematika kastrací, zejména pokud jde o pachatele sexuálních deliktů.
De lege lata
, podle § 27 a 27a zákona o péči o zdraví lixxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxt, nadto po schválení odbornou komisí. Jde o výjimečně závažné a v řadě aspektů problematické zákroky, neboť jsou svou povahou mutilační (mrzačící), jxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxcky pouze v ČR, což samo o sobě nastoluje naléhavou otázku, lze-li stále hovořit o metodě
lege artis
(metoda chemické
kastrace
se používá ve více zemícxx xxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xýznamné negativní vedlejší účinky. Zpochybňována také bývá svoboda souhlasu s kastrací, poskytnutého osobou ve výkonu trestu, ochranného léčení či xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx prevenci mučení (CPT) ve zprávách z jeho návštěv ČR [CPT/Inf (2007) 32, body 103-110; CPT/Inf (2009) 8, body 11-44, v níž dokonce CPT vyzval ČR k okamžitéxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx kastrací zpřesňuje - přidává soudní autorizaci a zakazuje jejich provádění ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby a osobám ve výkonu vazby a trxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxvávají. Přidávání procesních garancí není nic platné, jde-li o metodu, jež je
per se
eticky a právně problematická: CPT - specializovaný mezinárodní xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxslu čl. 10 odst. 2 Úmluvy pro prevenci mučení, tj. vydáním veřejného prohlášení, znovu důrazně zopakoval výzvu k ukončení této praxe a poukázal též na sxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxrým orientálním způsobem výkonu trestu a zmrzačující formou léčby, ačkoli jsou k dispozici přiměřené alternativy" [body 6, 121-123 zprávy CPT (2011)x x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxovaný souhlas předpokládá, že pacient je "předem řádně informován o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích" (čl. 5 druhý odstavec Úxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxícím se vlastního zdraví, včetně možnosti pořídit si jejich věrné fotokopie (a to nejen před zákrokem, ale i po něm, např. za účelem efektivní ochrany prxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xx; jde o jeden z projevů pozitivního závazku států na poli čl. 8 Úmluvy, v daném případě přijmout takovou právní úpravu, jež umožní efektivní přístup ke všxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxasu je otázka srozumitelnosti a relevantnosti informací poskytnutých pacientovi a jeho schopnosti jim skutečně porozumět - nepochybně není účelem pxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxický postup spočívající v tom, že pacient obdrží rozsáhlé xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx, inteligence a vzdělání. Standardem pro posouzení řádnosti poučení bude takové poučení, jemuž je schopen porozumět objektivizovaný průměrný paciexxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxobodného a informovaného souhlasu je i dostatečný časový prostor pro rozhodování pacienta; např. v kontextu nedobrovolných sterilizací (převážně rxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xterilizací a řádným informováním pacientky musí uplynout přiměřená lhůta, ne kratší než 7 dnů (stanovisko veřejného ochránce práv 3099/2004/VOP/PMx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxh takovou garanci obsahuje (§ 15 odst. 1).
Aby vůbec mohlo dojít ke spuštění mechanismu ochrany čl. 7 odst. 1 Listiny, musí jít o zásah do tělesné či duxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx tělesné schránky (odběr části tkáně) nebo změně vědomí. V tomto smyslu nutno stanovisku pléna Pl. ÚS-st. 30/10 (a následně vydanému nálezu II. ÚS 2369/xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxu vlasů a bukálního stěru z dosahu zákazu nucení k sebeobviňování ve smyslu čl. 40 odst. 4 Listiny, rozumět i tak, že v těchto případech nebude dotčena ani xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx pokud jde o uchovávání a využití takto získaných informací, jak v této souvislosti upozornila i disentující E. Wagnerová; viz též rozsudky ESLP Van dex xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxy enumerativnosti státních pretenzí (čl. 2 odst. 3 Ústavy). Jde-li o invazivnější zásahy do tělesné integrity (odběr krve či jiného biologického matexxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxgumentaci odlišného stanoviska k nálezu III. ÚS 655/06), poukazem na imperativ proporcionality mezi závažností trestného činu a intenzitou donucovxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxnický pracovník a takový zákrok je vyloučen, pokud by byl spojen s nebezpečím pro zdraví osoby (srov. § 114 odst. 2 tr. ř.); srov. rozsudek velkého senátu xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxdě zákroků vykonávaných na osobách, jež pro svůj věk či tělesný a duševní stav nejsou xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxahuje pro tyto případy speciální ustanovení (čl. 6 - ochrana osob neschopných dát souhlas, čl. 7 - ochrana osob s duševní poruchou, čl. 8 - stav nouze vxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x tkání pro účely transplantace). Složité otázky vznikají v případě zákroků, jejichž provedení je nezbytné k záchraně života nebo k zabránění vážné porxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx x a čl. 6 odst. 1, 2, čl. 16 a čl. 24 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte; z případů ESLP viz např. rozsudek Glass proti Spojenému království, § 70).
De lege lata
x xx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxmárně řešil otázku nařízení hospitalizace vážně nemocného dítěte, jehož rodiče odmítali s poukazem na své náboženské přesvědčení poskytnout souhlax x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xx xx xxxxxxx x x xxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx) pojednávají tyto případy v kontextu právní úpravy nedobrovolné hospitalizace, jež se však opírá o jiné ustanovení, konkrétně čl. 8 odst. 6 Listiny. Nxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xvobody. V žádném případě apriorně neautorizuje všechny nedobrovolné léčebné úkony a zákroky, k nimž v průběhu nedobrovolné hospitalizace dochází; u xxxx x x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxem stanovených případech [§ 23 odst. 4 zákona o péči o zdraví lidu, § 38 zákona o zdravotních službách; srov. též zjištění CPT/Inf (2007) 32, bod 129].
xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx o omezení, mají se tím na mysli případy, kdy je zásah do tělesné a duševní integrity přípustný i proti vůli osoby, resp. bez jejího svobodného a informovaxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx; v daném případě však šlo o bukální stěr za účelem získání genetické informace pro paternitní spor, jenž ve světle stanoviska Pl. ÚS-st. 30/10 ani za invxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxoto základního práva nevyčerpává, a omezení tohoto základního práva limituje i čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny. Listina v čl. 7 odst. 1 nevyjmenovává legitimxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx 16 odst. 4 Listiny, což však ve sféře základních lidských práv, jež tvoří součást tzv. jádra lidských práv, nelze interpretovat ve smyslu snížené úrovnx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxtně omezitelná. Zákon je tedy nemůže omezit z jiných důvodů, než pro kolizi s jiným základním právem nebo tímtéž základním právem jiné osoby, anebo pro kxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xovák, s. 76, 78) sama o sobě stačit nemůže, neboť garance nedotknutelnosti osoby by se zcela vytratila v diktátu problematicky definované většiny spolxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxeno proporcionálního vyrovnání všech proti sobě působících zájmů, s cílem dosáhnout jejich optimalizace. V pochybnostech se zde uplatní též zásada uxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx výkladu
in favorem libertatis
); viz úvod komentáře, body 63, 83. Tento závěr plyne i ze srovnání čl. 7 odst. 1 Listiny s čl. 10 odst. 2 Listiny, jenž dokonxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxuze
imanentní
omezení, bylo by
absurdní
, pokud by segment této garance upínající se k nedotknutelnosti tělesné a duševní integrity, tzn. nacházejícx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxx xxx
Dogmatiku ochrany nedotknutelnosti osoby lze demonstrovat na příkladu plošné povinnosti podrobit se preventivnímu očkování, jež vyvolává značxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxně veřejného zdraví) se vyjádřily i nejvyšší soudní autority v ČR. Nejprve NSS vydal rozsudek 3 Ads 42/2010, v němž se však pochopitelně nevyjadřoval k úxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxemocněním uvedeným v prováděcí vyhlášce (439/2000 Sb.). Následně měl i Ústavní soud příležitost vyjádřit se k tématu, avšak v nálezu III. ÚS 449/06 ji xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxkování současně "zkoumal i nezkoumal" a že připustil, že mu mezinárodní smlouva (zde Úmluva o lidských právech a biomedicíně) může založit (anebo odexxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x
xxxx
xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xvého souhlasu jde o právo omezitelné, pokud je to nezbytné v demokratické společnosti (tzn. pokud omezení obstojí v přísném testu proporcionality), sxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xde vůbec projevil nezvyklou míru deference vůči zákonodárci, a to s poukazem "na poměrně velký prostor pro politické uvážení ... (margin of appreciatixxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxm států jako celků (včetně vnitrostátní moci soudní), vyjadřujícím respekt k jejich rozdílným přístupům, zejména absentuje-li identifikovatelný cxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx skutečnost, že jak účastníci řízení, tak především Ústavní soud sám, zcela přehlédli čl. 7 odst. 1 Listiny. Jednu z okrajových poznámek stěžovatele přx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxboženství a víru dle čl. 16 Listiny, o něž stěžovateli vůbec nešlo (na což bylo poukázáno i v odlišném stanovisku), a aby konstatoval, že toto právo je omexxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxu (racionalita očkování
versus
iracionalita domnělého náboženského postoje) a současně dospět k závěru o vzájemně se potvrzujících možnostech omexxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxh, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu ... ochrany veřejného zdraví").
Kdyby Ústavní soud na ústavní stížnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxěka, jež vyvolává, resp. má vyvolat odezvu imunitního systému s dlouhodobými efekty, nepochybně je zásahem do tělesné integrity, a po ověření, zda ploxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxpku), by musel přistoupit k úvaze, jaká jiná základní práva, případně jaké ústavně chráněné statky (veřejná dobra) - při neexistenci možnosti omezit txxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxtnímu zpětnému odkazu v čl. 27 téže Úmluvy ("širší ochrana" -
klauzule
vyššího vnitrostátního standardu). Mohl by sice v
abstraktní
poloze dospět k xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxti níž má očkovací látka chránit (ve spojení s ním též ústavně garantovaný statek veřejného zdraví a hygieny), avšak poté by musel začít přesně vyvažovax x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxi, zda jde (jen) o legem imperfectam, jenž stanoví zákonnou preventivní očkovací povinnost takříkajíc z generálně preventivních důvodů (zákonná povxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxrobí (např. plná úhrada očkování z veřejného zdravotního pojištění), anebo zda je s odmítnutím očkování spojena nějaká sankce či ztráta výhod. Nepochxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx do těla zpěčující se osoby (nejde totiž o případ nouze či nosiče infekčního onemocnění, ale toliko o preventivní opatření). Avšak i trestní, případně sxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xeřejného zdraví, nikoli plošně uplatňovaným automatismem; i v případě zákonem uložené povinnosti podrobit se zákroku v oblasti péče o zdraví se totiž xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxechny možnosti, jak dosáhnout kvalifikovaného svolení dané osoby (
ultima ratio
). V konkrétní rovině by pak musela být zvažována důvodnost odmítnutí xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxpinám, případně i otázka uplatnění jiných základních práv (např. svobody svědomí či práva projevovat svou víru ve smyslu nálezu III. ÚS 449/06)] a bezpxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx x
xxxxxxxxxx
xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xež proti němu preventivně naočkovány byly). Pochopitelně je třeba zvažovat i to, před jakým onemocněním má očkování chránit, jak je vážné a jaké jsou jexx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxí, k jejichž objasnění si lze případně vyžádat odborná vyjádření, stanoviska nebo znalecké posudky, nelze však říci, že jde o otázky mimo kognici (Ústaxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxstnit základní právo (
in favorem libertatis
), zejména u vědomí, že jde o plošná opatření preventivního charakteru, nikoli o případy nouze či záchrany xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxů nutno konstatovat, že nálezová