182/1993 Sb.

Zákon o Ústavním soudu: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xrávní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K ČÁSTI PRVNÍ
LITERATURA (k části první)
Filip
,
J.
;
Holländer
,
P.
;
Šimíček
,
V.
Zákon o Ústavníx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x
xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x
xx
xxxxxxx xxxxxost,
3. vyd.,
Praha,
Linde,
2005.
Klokočka
,
V.
Ústavní systémy evropských států,
2. vyd.,
Praha,
Linde,
2006.
Sládeček
,
V.
Ústavní soxxxxxxxxx
xx xxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
x
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
x
xx
x xstanovení § 13 zákona o Ústavním soudu,
Právní rozhledy,
1994,
č. 8,
s. 286 a násl.
Šimíček
,
V.
Poznámky k proceduře rozhodování pléna Ústavníhx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxx x xxxxx
xxxxxxxxx
x
xx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xlánek V. Šimíčka).
Časopis pro právní vědu a praxi,
1997,
č. 4,
s. 648 a násl.
Sládeček
,
V.
Ještě k otázce rozhodování pléna Ústavního soudu o návxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xx x xxxxx
xxxxxxx
x
xx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxetaci ustanovení § 13 zákona o Ústavním soudu,
Časopis pro právní vědu a praxi,
1998,
č. 1,
s. 105 a násl.
Blahož
,
J.
Rozhodnutí ústavních soudů x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx
x
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxx x xxxxx
xxxxxxx
x
xx
x
xxxx
x
xx
Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Kommentar,
5. vyd.,
Mnichov,
C. H. Beck
2006.
Starck
,
CH.
;
Weber,
A.
Verfassungsgerichtsbarkeit in Wxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
x
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx GmbH,
2004.
Brennan JR.
,
W. J.
In Defense of Dissent,
The Hastings Law Journal,
Vol.
37,
s. 427 a násl.
Voss
,
E. C.
Dissent: Sign of a Healxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx
xxxx
xxx
xx xxx x xxxxx
xxxxxxxxx
x
xx xx
xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxernational and Interstate, Selected Essays.
(Složení a postavení Ústavního soudu)
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x
xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxce Ústavního soudu“. Už letmý pohled do jednotlivých ustanovení této části nás přesvědčí, že její označení je přinejmenším nepřesné. Vedle vnitřní orxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxdenta republiky a Senátu v souvislosti se jmenováním soudců Ústavního soudu. V části první jsou dále stanoveny i základní procesní pokyny pro rozhodovxxx x xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxí části první se nevěnuje postavení Ústavního soudu ve vztahu k ostatním ústavním orgánům. Z článku 87 Ústavy je patrná funkce Ústavního soudu, z níž saxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxna tak, jak je můžeme najít v zahraničních úpravách obsažených v tamních zákonech o ústavních soudech (např. ve Spolkové republice Německo § 1 odst. 1 txxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxodiskem pro interpretaci všech dalších ustanovení zákona. Ústava ani zákon o Ústavním soudu nezmiňují Ústavní soud jako ústavní orgán. Ostatně takxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxerý byl Ústavou zřízen proto, aby státu propůjčil, a to již svou existencí a svými funkcemi, určitou podobu a zároveň se svou činností podílí na nejvyššxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxvní postavení. Vztahově jsou všechny tyto orgány na horizontální úrovni, žádný není nadřazen jinému, a liší se vykonávanými funkcemi.
Z postavení Úsxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxhá ani Ústavní soud co do své správy žádnému ministerstvu (na rozdíl od obecných soudů). V čele soudní správy Ústavního soudu stojí předseda Ústavního sxxxx xxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xtátního rozpočtu. S tou hospodaří Ústavní soud samostatně podle rozpočtových pravidel. Ta jsou ovšem místy do té míry těsná, že při jistém restriktivnxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxbkapitoly rozpočtu do jiné, byť věcně související, a to v rámci rozpočtu Ústavního soudu).
c)
Ze statusu Ústavního soudu jako ústavního orgánu nevypxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxlikuje ústavní právo (čl. 88 odst. 2 resp. čl. 85 odst. 2 Ústavy). Toto věcně kompetenční ohraničení zachovává nedotčeným kompetenční rozvržení mezi jxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxosti (Organtreue), který odráží základní ústavněprávní vztahy mezi jednotlivými ústavními orgány. Tento princip může být např. důvodem pro urychlexx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxům povinnost zdržet se všeho, co by mu mohlo znemožnit či ztížit včasný a účinný výkon kompetencí.
Ústavní soud tento princip svou judikaturou částečnx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxudu obsažený v obecných ustanoveních zákona o Ústavním soudu, a zjevně se proto vztahující ke všem typům řízení vedeným před Ústavním soudem. Někdy Úsxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xxxatnění tohoto principu je třeba hledat i za instituty odložení vykonatelnosti rozhodnutí a uložení předběžného opatření, které jsou formálně upravexx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xřeba podotknout, že podobná formální ustanovení neobsahuje výslovně úprava řízení o kontrole norem (hlava druhá, oddíl první zákona o Ústavním souduxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx, zejména v řízení o kontrole norem.
K postavení Ústavního soudu jako ústavního orgánu se vyjádřilo plénum Ústavního soudu v memorandu ze dne 25. 8. 199xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxy podmínky pro publikaci memoranda ve Sbírce zákonů formou sdělení, kterou Ústavní soud poprvé využil až v roce 2000 (Sdělení ÚS č. 8/2000). Zvolením foxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxschrift xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx jde o předsedu a místopředsedy Ústavního soudu (§ 2 a 3), Ústava pouze stanoví, že jsou jmenováni prezidentem republiky [čl. 62 písm. e)]. S ohledem na fxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx ustanovení:
§ 2 - předseda a místopředsedové, § 3 -
kompetence
předsedy a jeho zastupování, § 39 - naléhavost věci, § 78 přerušení řízení, § 80 - přxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxí Ústavního soudu ze dne 25. 8. 1997:
Toto zvláštní postavení, které řadí také Ústavní soud v České republice mezi vrcholné ústavní orgány je založeno nx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxny Ústavou samotnou v plném rozsahu. To znamená, že Ústava stanoví jeho originární, odjinud neodvozenou kompetenci a že žádná z jeho funkcí nemůže býx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxí Ústavního soudu je skutečnost, že na rozdíl od jiných státních orgánů, jejichž představitelé mohou být také voleni nebo jmenováni rovněž některými z xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx, který zasahuje do činnosti moci zákonodárné, výkonné i soudní a podílí se na celkové souhře vrcholných ústavních orgánů ochranou ústavní rovnováhy a xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xPředseda x xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxm. e) Ústavy založenou kompetenci prezidenta republiky jmenovat předsedu a místopředsedy Ústavního soudu. Jeho skutečná normativnost spočívá v toxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx že prezidentovi ukládá výslovně, jmenovat zmíněné reprezentanty Ústavního soudu z naprosto logicky zúženého okruhu osob - totiž ze soudců Ústavního xxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxe jednoho místopředsedu, ve výjimečných případech místopředsedou vůbec nedisponují a zastupování předsedy v případech, kdy mu cokoli brání ve výkonx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxxxxxxé je stanovit přesný počet místopředsedů svědčí nedávný kompetenční spor předsedkyně Nejvyššího soudu s prezidentem republiky, v němž je mj. namítánxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxa v podobě čl. 62 písm. f) Ústavy svěřuje prezidentu republiky oprávnění jmenovat „místopředsedy“, a je z dobrých důvodů třeba respektovat zákonnou úxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xéhož ustanovení Ústavy hovořící rovněž v plurálu bez uvedení počtu místopředsedů, nemusela by nastat jen „místopředsednická inflace“, nýbrž dosloxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx stálými členy tříčlenných senátů, přičemž je zřejmé, že tyto orgány Ústavního soudu rozhodují o drtivé většině napadlých věcí, tj. ústavních stížnosxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx stálým členem senátu. Je sice pravdou, že Ústavní soud tato ustanovení zákona o Ústavním soudu zjevně nepovažuje za závazná ve smyslu čl. 88 Ústavy, nexxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxnátů. Tato ustanovení však byla dodržována v létech 1993 až do počátku roku 1999 ve vztahu k místopředsedům, ve vztahu k předsedovi Ústavního soudu byla xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xyla místopředsedům xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx poloviční nápad). Tento postup však lze zdůvodnit i teoreticky tím, že zákon, který Ústava předjímá jako závazný pro Ústavní soud v čl. 88 má upravovat xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxní Ústavy zákonem o Ústavním soudu v tom smyslu, že předseda a místopředsedové Ústavního soudu jsou jmenováni ze soudců Ústavního soudu se pod zorným xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx že nejprve je třeba býti soudcem toho soudu, jehož reprezentantem se má určitá osoba vzápětí stát, byť oba jmenovacími akty dělí z hlediska délky času prx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x. 7) hovoří o jednofázovosti
versus
dvoufázovosti jmenování reprezentantů Ústavního soudu, přičemž uzavírají, že zákon o Ústavním soudu vyřešil Úxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxk ovládaný určitými principy. Velmi stručně řečeno, ustanovení čl. 62 písm. e) Ústavy má povahu kompetenčního ustanovení a nelze z něj dovozovat nic vxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxx xe by působili jako soudci zpravodajové, k čemuž nemusejí být stálými členy senátů, není dán žádný rozumný důvod k tomu, aby se na jejich ustavení do funkcx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxěru svědčí i srovnání s německou úpravou. Spolková rada resp. Spolkový sněm střídavě volí přímo prezidenta resp. viceprezidenta Spolkového ústavníhx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxovací proceduře je totiž, mimo jiné anebo především, třeba hledat zdroj legitimity výkonu funkce soudce. Na samotný výkon soudní správy není samozřejxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxdsedy a místopředsedů, zařadil mezi ústavní soudy, u nichž se délka výkonu mandátu soudce kryje s délkou výkonu funkce reprezentanta Ústavního soudu. xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx Jejich dosavadní ustavování skrze jmenování anebo skrze volbu a následné jmenování hlavou státu začíná nahrazovat volba uvnitř samotného ústavního xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxzávislosti a nestrannosti celého soudu. Pokud by byly tři osoby z patnáctičlenného sboru, tj. pětina ve volné dispozici toho, kdo jmenuje, byť i jen v omxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxcionální záruka. Všichni reprezentanti soudu by upadli pro vnější svět do podezření, že v zájmu zachování svého postavení rozhodují tak, jak by se mohlx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxudů platit zlaté pravidlo „nevděku k tomu, kdo je do funkce ustavil“. Konečně i sám zákon o Ústavním soudu velmi správně konstruuje sankci za kárné provxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xrvotnost a důležitost soudcovského mandátu. Vyostřeně lze konstrukci charakterizovat tak, že osoba, která je uznána ve složitém ustavovacím procesx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx jejímž výkonem, na rozdíl od soudcovského rozhodování, neovlivňuje nejvyšší agendu související s chodem státu (viz komentář k § 1).
Samozřejmě, že sxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxkon soudní správy nemůže být důvodem k zásahu do bazálních hodnot spjatých s fungováním Ústavního soudu (nestrannost, nezávislost), bez jejichž zachxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxo státu, tj. jeho funkci kontrolní ve vztahu k aktům orgánů veřejné moci. Tato konstrukce přiměřeně odpovídá i názorům, které Ústavní soud vyslovil ve vxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxtům Ústavního soudu kvalitu soudce, a soudce nelze, dle judikatury Ústavního soudu (vedle nálezů uvedených v předchozím odstavci i Pl. ÚS 11/02), povaxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx jak uváděla důvodová zpráva a jak velmi explicitně vyjádřilo
Memorandum
pléna Ústavního soudu (viz komentář k § 1), je koncipován jako kolegiátní orgxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxa, který by byl nadán zvláštními judikatorními oprávněními - např. přezkumnými ve vztahu k rozhodování soudců zpravodajů nebo senátů, čehož se často dxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xstatní soudci a jejich hlas má stejnou váhu jako hlas kteréhokoli jiného soudce.
Související ustanovení:
§ xx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxvisející předpisy:
čl. 62 písm. e) a f), čl. 88 Ústavy, - § 15 zák. o soudech a soudcích.
Judikatura:
Nález Pl. ÚS 7/02 (sv. 26, s. 273; č. 349/2002 Sb.xx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxstup soudce (podobně jako je tomu v případě jmenování předsedou senátu), a proto by ani předseda a místopředseda soudu neměl být odvolatelný jinak, než xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxí i činnosti, jež jsou svou povahou činností správní, aniž by však z tohoto důvodu tyto osoby ztrácely kvalitu postavení nezávislého soudce, a dostávalx xx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxb, je v řadě vyspělých zemí Evropy (např. Rakousko, Německo, Švédsko, Norsko, Nizozemí, Velká Británie, Irsko, Itálie, Portugalsko) považována za inxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xakož i principu nerušeného výkonu osobního nezávislého soudcovského mandátu.
Ústava, jak plyne z předchozíhxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxávislosti i v průběhu výkonu funkce a jejího zániku, zvláště pak při zániku odvoláním. Je-li prezidentu republiky svěřena pravomoc jmenovat předsedu xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xravomoc k odvolání předsedy Nejvyššího soudu. Za situace, kdy pravomoc k odvolání předsedy Nejvyššího soudu není Ústavou výslovně zmíněna, by přijexx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xodnotou nezávislosti moci soudní a jejího oddělení od moci výkonné. Prezidentu republiky je tak svěřena v systému, který neodděluje soudní moc od moci xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxní kompetencí prezidenta republiky nepočítá. Při posuzování postavení předsedů soudů jako soudních xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxhodovací činnosti jako soudce. Je třeba potom vyjít z premisy, že funkce předsedů soudů, jakož i předsedy Nejvyššího soudu je neoddělitelná od funkce sxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxbuty nezávislosti soudní moci, resp. nezávislosti soudců je tak nutno vztahovat ve shora naznačeném směru i k předsedům soudů, včetně předsedy Nejvyšxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxchování výše uváděných požadavků.
Nález Pl. ÚS 11/02 (sv. 30, s. 309; č. 198/2003 Sb.):
Naopak, platové poměry soudců v širokém smyslu mají být stabixxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xysoké ve srovnání s platy státních zaměstnanců nebo ve srovnání s jinou profesní skupinou. Jinými slovy, lze-li akceptovat aplikaci principu rovnostx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxni jako cílovou kategorii) co do konečné výše platů. Usilování o takovou rovnost vybočuje z kategorie ústavnosti, jde o politický cíl, který nemá oporu x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxx.2007.
K § 3
Toto ustanovení je kompetenčním ustanovením pro předsedu Ústavního soudu ve vztahu k činnostem, které nejsou rozhodovacími činnostmi ve xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxm rámcem, v němž se vykonává vlastní rozhodovací činnost Ústavního soudu.
V zájmu zajištění maximální nezávislosti Ústavního soudu byl svěřen výkon xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx postavení soudců Ústavního soudu vychází především ze snahy zabezpečit jejich maximální nezávislost a předem vyloučit vlivy, které by mohly ovlivnix xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx, je třeba pod ni podřadit zastupování Ústavního soudu v civilních (včetně pracovních) a správních záležitostech, jakož i xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxch akcích odborného i společenského charakteru.
Pod zastupování Ústavního soudu předsedou ve smyslu komentovaného ustanovení nelze však naopak poxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx řízení vedených před Ústavním soudem. Zde za Ústavní soud jako jeho příslušný orgán vystupuje ten soudce, který se v dané věci stal na základě rozvrhu prxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx x x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxní soudce zpravodaje s ním samotným komunikovat, a trvala na tom, že bude komunikovat pouze s předsedou Ústavního soudu. Tento postup je samozřejmě nesxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxonných ustanovení jako orgány Ústavního soudu příslušné k provádění určitých procesních úkonů tak, aby posléze mohla být realizována vlastní funkce xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu svěřován v zájmu zajištění naprosté nezávislosti tohoto ústavního orgánu, jak uvádí důvodová zpráva. Co vše lze podřadit pod tuto kompetenci můxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxjící do „státní správy“ soudů. Taxativně nelze ovšem vymezit úkony svou povahou náležející do soudní správy, a půjde proto vždy o posouzení povahy takoxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxo soudu.
Kompetence
předsedy Ústavního soudu uvedené pod písm. c) a d) jsou již výrazem soudcovské činnosti, byť v její dimenzi organizační, bez níž sx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx procesní předpisy. Tak bude třeba dodržet v případě svolávání pléna a určování jeho agendy
kogentní
procesní ustanovení komentovaného zákona jako § xx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx ode dne doručení návrhu prezidenta republiky podávaného podle § 109 a další. Pro řízení pléna platí rovněž
kogentní
procesní ustanovení, např. obecnx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx
xxx úpravou obsaženou v písm. e) je třeba rozumět zbytkovou klauzuli. Je otázkou, zda může předsedovi Ústavního soudu ukládat další povinnosti jiný zákon xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxlkou dávku zdrženlivosti, a to s ohledem na základ celé konstrukce postavení Ústavního soudu tak, aby byla zajištěna jeho skutečná nezávislost. Tu jisxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xozhodovací činnost jednotlivých soudců.
odst. 2
Toto ustanovení stanoví jednak obecně zastupitelnost předsedy skrze místopředsedy. Tzn., že jde x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xřeba rozumět pod pojmem nepřítomnost předsedy, řešil nález sp. zn. Pl. ÚS 17/06. O pořadí místopředsedů při zastupování předsedy rozhodlo plénum Ústaxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx
xxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxnáváno po dobu omezenou nepřítomností předsedy, předvídá komentované ustanovení projev vůle předsedy a pověření, které nemusí být časově ohraničenx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxit jinak vymezená pověření.
Realizací této
kompetence
, a to rozhodnutím ze dne 21. 10. 2003, předseda Ústavního soudu pověřil místopředsedu vedením xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxstopředsedkyni pověřil agendou spojenou s vydáváním cizojazyčných publikací a vedením agendy zahraničních styků.
Související ustanovení:
§ 17 oxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxa, § 109 - podání návrhu, § 113 - ústní jednání.
Související předpisy:
Judikatura:
Definici poxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxhož naplnění je nezbytnou podmínkou přechodu všech oprávnění předsedy Nejvyššího soudu na jeho místopředsedu, je tedy třeba obvyklými výkladovými mxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxvu, tedy od stavu právním předpisem předpokládaného. Jde o stav, kdy po dlouhou dobu nemohou být uskutečňována oprávnění udělená předsedovi Nejvyššíxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxkce předsedy Nejvyššího soudu. Tato dlouhodobá nemožnost vykonávat funkci předsedy Nejvyššího soudu musí být tedy založena objektivními podmínkamxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx funkce. Z pohledu systematické metody výkladu lze poznamenat, že obecně platnou legální definici pojmu „dlouhodobá nemožnost vykonávat funkci“ či axxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxx ve vztahu ke konkrétním právním institutům pro účely konkrétního právního předpisu (např. § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění). Je tedx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx případu. Účelem zakotvení oprávnění místopředsedy Nejvyššího soudu v době nepřítomnosti předsedy Nejvyššího soudu je zájem na zachování řádného fuxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx x x xxxých situacích ujímat místopředseda oprávnění, jež jinak náležejí ze zákona výlučně předsedovi. Představa, že by tak mohl místopředseda konat napříkxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxnění naznačeného účelu k chaosu a rozvratu funkčnosti Nejvyššího soudu, nehledě na to, že by takovýmto postupem mohl místopředseda Nejvyššího soudu hxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xejvyššího soudu.
Soudci
(Status soudce)
Eliška
Wagnerová
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 4
Obecně lze soudnictví chaxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxvislosti soudu a věcné a osobní nezávislosti soudců. Rozhodnutí takovéto instituce, v takovém řízení, skrze takové osoby jsou konečná, což se projevuxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxdě nikoli z důvodů politického stanovení cílů.
Ústavní soud se od obecných soudů odlišuje co do předmětu řízení, který je vymezen ústavním pořádkem v pxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxx xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxsoby
interpretace
aplikovaného práva, jsou ovlivněny větší provázaností se změnami sociálními, které tvoří pro Ústavní soud součást skutkového stxxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxní pojmy atd. Od judikatury Ústavního soudu se proto nutně očekává, že bude obecné pojmy konkretizovat, tj. naplňovat je konkrétními obsahy v závislosxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxního hodnocení. Tímto postupem však Ústavní soud důsledně vzato nevytváří nové právo, nýbrž konstatuje, co skutečně je obsahem ústavního pořádku, a txx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxudu. Naopak obecné ustanovení obsažené v čl. 82 Ústavy má v první řadě zcela zřejmě za účel upravit základní
status
soudců obecných soudů. V odst. 1 obsxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxé za soudce. Garance základního statusu v podobě nepřeložitelnosti soudce bez rozhodnutí v kárném řízení, obsažená v odst. 2, je doslova uplatnitelná xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xlyne již z principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy) tak, jak je interpretován Ústavním soudem (Pl. ÚS 7/02).
Výčet předpokladů pro jmenování soudcem Úxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxměly. Nicméně, výklad tohoto ustanovení je třeba provádět, tak jako i při výkladu jiných ústavních ustanovení, v kontextu celé Ústavy a při dodržení txxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xuto funkci, prezident republiky i Senát uplatňovali další kritéria zaručující osobnostní rysy a profesní charakteristiku tak, aby byl skrze osoby soxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxhy soudce Ústavního soudu je upravena obdobně jako u soudců obecných soudů (srov. § 10)... V návaznosti na čl. 82 odst. 3 Ústavy, který stanoví obecně nesxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxhuje i na soudce Ústavního soudu) zákon, v souladu s ústavním zmocněním, stanovil další činnosti, se kterými je neslučitelný výkon funkce soudce. Vzhlxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxdu s členstvím v politické straně nebo hnutí (srov. čl. 44 Listiny základních práv a svobod).
odst. 1
Z postavení Ústavního soudu jako ústavního orgánx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xarlamentních komor (postavení členů vlády je jiné již proto, že právě složky, k nimž jsou členové exekutivy v nadřízené pozici, představují ono hrozícx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxslu ústavněprávním, nikoli ve smyslu § 89 odst. 9 tr. zákona, popř. ve smyslu dalších právních odvětví, ač § 10 zákona o Ústavním soudu (zcela nevhodně) xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxá veřejnost funkce soudce Ústavního soudu sebou nese i uplatnitelnost čl. 21 odst. 4 Listiny v případě, že by byl výkon funkce rušen ze strany orgánů veřxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxístup k veřejné funkci pokrývá i právo na nerušený výkon takové funkce. Byla-li v citovaném případě poskytnuta ochrana před protiprávním odstraněním x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxny veřejné moci, které mu i krátkodobě znemožňují výkon soudcovské funkce.
odst. 2
Zákon o Ústavním soudu neupravuje procesní imunitu členů Ústavxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx x xxxxxnímu stíhání soudce Ústavního soudu je zapotřebí souhlas Senátu, přičemž je-li souhlas odepřen, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Jde o konstrukcx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxvské funkce (opačně výslovně čl. 27 odst. 1, 2 Ústavy v případě takového chování ze strany člena některé z parlamentních komor). Lze soudit, že v tomto pxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxodů. Zdá se, že jde spíše o nedomyšlenost konstrukce. Z jedné strany je totiž pravda, že obecné soudnictví nebylo nikdy tradičně chráněno indemnitou, axxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx podobně jako u parlamentních komor, avšak zároveň jinak než v rámci obecného soudnictví, nelze člena Ústavního soudu nahradit, byť na přechodnou dobux xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxu, zda v případě aktuální potřeby by Ústavní soud při případném rozhodování o ústavní stížnosti svého člena nepřistoupil k vyplnění naznačené mezery txxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxtavního soudu upravuje čl. 86 odst. 2 Ústavy a to shodně jako u členů parlamentních komor (čl. 27 odst. 5 Ústavy), stejně jako právo odepřít svědectví o vxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxy).
Výkladové potíže mohou nastat při interpretaci slovního spojení „v souvislosti s výkonem funkce“. Je otázkou, zda se za základ bude považovat tolxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxe Ústavního soudu odepřít svědectví, nikoliv o povinnosti soudce. Výklad této konstrukce musí samozřejmě dostát nárokům materiálního právního státxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxoudit, zda se vztahuje jen k řízení trestnímu, anebo se uplatní i v řízeních správních, ba i v civilních. Systematické zařazení tohoto ustanovení by spíxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xe má jít o věci, o nichž se soudce dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, tedy jde o situace, v nichž osoba soudce neuplatňovala svobodnou vůli soukrxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxící výpověď soudce v řízení, v němž by byla učiněna, by musela brát v úvahu naznačené zvýšené povinnosti soudce a presumovat jejich dodržení neboť sama bx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxkona o Ústavním soudu). Postavení soudce však zavazuje i jeho samotného k uvážlivému zhodnocení svých možností xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xyto důvody nakonec přece jen vedou spíše k závěru o možnosti uplatnit právo odepřít svědectví i v jiných typech řízení, než je řízení trestní.
Kategorixxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xozdějších předpisů, zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Sxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx přestupku o jeho projednání v kárném řízení podle zvláštního právního předpisu. V poznámce pod čarou označené jako 2b) je pak odkazováno na zákon č. 7/2xxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxž poznámky pod čarou nemají normativní význam, neboť nejsou součástí právního předpisu a poskytují toliko informaci k výkladu
e ratione legis
(viz napxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xřitom na druhé straně se jeví neadekvátní i mechanická
subsumpce
členů Ústavního soudu pod pojem „soudce“. Zdá se však, že specificky pro účely projedxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxí, a tudíž i potřeby obdobné míry ochrany, jaké se dostává členům parlamentních komor, jak bylo vysvětleno výše.
odst. 3
Někteří autoři a především důxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x důvodů uvedených v úvodním textu komentáře k tomuto ustanovení, jakož i z důvodů uvedených v komentáři k čl. 1, lze zdroje účelů vedoucí ke komentované zxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxla situace v případě, kdy by souběh v Ústavě vyjmenovaných funkcí s funkcí soudce Ústavního soudu měl za následek automatický zánik těchto funkcí nabytxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx poměrech Kancelář prezidenta republiky vyžaduje od kandidátů na funkci soudce Ústavního soudu vzdání se vyjmenovaných funkcí ještě před jmenováním xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxent republiky, člen parlamentu) by bylo možno odůvodnit doktrinálně. Lze přitom vyjít z toho, že Ústava stanoví inkompatibilitu přesně označených fxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxla praktická nejen v případě soudců Ústavního soudu.
Zákon o Ústavním soudu ani Ústava rovněž výslovně neřeší případy slučitelnosti či neslučitelxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xx xxuběh kandidatury soudce Ústavního soudu do politické funkce s mandátem soudce Ústavního soudu není řešitelný skrze izolovaně chápaný institut inkomxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxni ohrožoval důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu, a to i v poloze zdání nestrannosti a nezávislosti Ústavního soudu.
Dále Ústaxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx rozsah tohoto ústavního příkazu. Účel tohoto zákazu se zdá spočívat ve vytvoření další specifické záruky pro nezávislý a nestranný výkon soudcovské fxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x tím méně soudce Ústavního soudu se v průběhu výkonu své funkce nesmí ocitnout ve vztahu podřízenosti ke komukoli ve sféře veřejné správy, od něhož by přixxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx honorováno finančně či poskytnutím jiné výhody, či zda by šlo bezúplatný výkon funkce. Tyto funkce jsou prostě neslučitelné s výkonem funkce soudce přxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxx x xxxonu o soudech a soudcích (Pl. ÚS 7/02), je použitelný i pro angažmá soudce Ústavního soudu ve veřejné správě. (Jinou věcí je, že názor v tomto nálezu vyslxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxe dále tzv. dočasně přidělován k ministerstvu spravedlnosti, ani není akceptován předsedy soudů, včetně Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního souxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxné činnosti. Taková činnost vykonávaná bezúplatně by tedy
a xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxdce, resp podcenil „nevýdělečný“ výkon různých funkcí a činností, který s sebou může vedle z něj vyplývajícího vlivu přinášet výhody, jejichž poživatxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxcí nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního soudu. Srovnatelné zahraniční úpravy (např. Spolková republika Německo, Španělsko, Portugalsxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx na jejich úplatnost či bezplatnost a přípustné jsou toliko výslovně uvedené výjimky. Zpravidla pod výjimku spadá pedagogická resp. pedagogicko-vědxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxava stavějí v případě konfliktu výkonu funkce soudce a vykonávané dovolené vedlejší činnosti na zásadní přednosti výkonu funkce soudce. To, zda nebráxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx jejího vnímání ze strany veřejnosti co do její prestiže, především z hlediska důvěry veřejnosti v nestrannost a nezávislost rozhodování Ústavního soxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx. i takovou, která je z hlediska obsahu zákonem povolena.
Lze konstatovat, že zatímco Ústava stanoví inkompatibilitu veřejných funkcí s funkcí soudxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xda ustanovení § 143 zákona o Ústavním soudu upravuje rozhodování o setrvání ve funkci soudce Ústavního soudu jen v případech, kdy se řeší, zda soudce vyxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxpověď byla kladná, šlo by patrně o
deklaratorní
výrok konstatující zánik funkce soudce pro výkon inkompatibilních veřejných funkcí. Oproti tomu při xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xániku (lépe ke zrušení) funkce soudce Ústavního soudu.
odst. 4
Zákaz byť i prostého členství v politické straně nebo v politickém hnutí je naprosto kaxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxvání Ústavního soudu. Pro takovou úpravu údajně vytváří prostor čl. 44 Listiny, který umožňuje (nepřikazuje) omezení základního práva garantovanéhx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxí-li Listina omezení uvedeného základního práva, nelze patrně s omezením ztotožňovat úplný zákaz členství v politické straně, který lze spíš ztotožxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxých zemích, který rovněž vypovídá o přiměřenosti naší zvolené úpravy. Relativně přísná španělská úprava zakazuje soudcům Ústavního soudu výkon vysoxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxitických stranách mlčí (Spolková republika Německo, Rakousko, Řecko), Portugalsko má úpravu podobnou úpravě naší. V praxi se nevyskytují problémy s xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxetariátů politických stran na jednotlivé soudce. Je naprosto zřejmé, že soudci Ústavního soudu, kteří dlouhodobě působili v politice, a zejména v tzvx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxtovatelný fakt může, avšak zároveň nemusí, přinejmenším ztěžovat soudci Ústavního soudu práci potud, že může počítat s nevolí svých někdejších stranxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxem politické strany. V takovém případě záleží na ochotě soudce Ústavního soudu obětovat i cosi ze svých osobních vztahů v zájmu řádného výkonu soudcovsxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxy. Takový soudce ovšem může být vystaven jiným obdobným tlakům, např. ze strany soudců obecného soudnictví (pochází-li kupř. z něj), a může tak řešit obxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xe je velmi obtížné hledat adekvátní institucionální pojistku proti výkonu možného vlivu na soudcovo rozhodování. Těžiště záruky je proto třeba hledax x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xstanovení:
§ 4 odst. 3 -
status
soudce, § 6 - postup ústavních orgánů spolupůsobících při jmenování soudce, § 10 - postavení soudců a asistentů v praxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxhodnutí kárného senátu, § 143 - jiná rozhodování, § 144 - rozhodnutí o zániku funkce soudce.
Judikatura:
Nález Pl. ÚS 11/02 (sv. 30, s. 309; č. 198/2003 Sb.):
Ústavní soud zastává názor, že projexxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xx. od července roku 2000 do dnešní doby. Byť Ústavní soud posuzoval zákon vydaný v roce 2001, je při posouzení jeho ústavnosti vázán maximou, že pro soud, txx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxtný stav právního řádu ke dni vyhlášení nálezu.
Nález Pl. ÚS 7/02 (sv. 26, s. 273; č. 349/2002 Sb.):
Uvedená reálná nezávislost soudů je specifickým a xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx moci, jakož i čl. 81 a čl. 82 Ústavy, podle kterých soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy s tím, že soudci jsou při výkonu své funkce nezxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx základní funkce nejsou slučitelné se žádným způsobem infiltrace jiné státní moci, kterážto
premisa
byla v Ústavní listině Československé republikx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xstavě pak v čl. 82 odst. 3, podle kterého funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena parlamentu ani s jakoukoliv funkcí veřejné xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxžadavku však napadená zákonná úprava nevyhovuje. Pro jeho posouzení je určující obsah článku xx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný. Ústava tak stanoví, které funkce jsou s funkcí soudce zxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx rozšířit, nikoliv však zúžit tak, jak to činí ustanovení § 74 odst. 3 zákona. Zákonodárci takto zmocněnému k rozšíření uvedeného výčtu, nikoliv však k jxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxelnosti funkcí, vyjádřená ve shora citovaném článku Ústavy, pak nemůže být porušována ani tím, že by zákon připouštěl možnost působení soudců v orgánexx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxou z dalších záruk soudcovské nezávislosti. Jako zásadu ústavní je třeba ji striktně dodržovat, a nemůže být obcházena ani takovým řešením, jaké obsahxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxnkce. Imanentním rysem této funkce je totiž její kontinuálnost. Členství v poradních orgánech ministerstva, vlády i obou komor Parlamentu pak jistě zxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx nehledě k tomu, že osobní a mimosoudní vazby, k nimž při takové činnosti dochází, nevyhnutelně zvyšují pravděpodobnost možného střetu zájmů, a činí tax xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxva smyslu, které lze charakterizovat právem účasti na správě věcí veřejných. Jedná se v tomto smyslu o univerzální právo konkretizované jednotlivými xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxavní soud konstatuje, že čl. 21 odst. 4 Listiny se nevztahuje pouze na přístup k veřejné funkci ve smyslu vzniku funkce, ale zahrnuje i právo na její neruxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxrpává pouhým získáním funkce, nýbrž logicky trvá po celu dobu výkonu této funkce. Pokud je tedy tímto článkem Listiny sledováno umožnit občanům správx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxnkce. Samotné právo na přístup k veřejným funkcím by nemělo smysl, pokud by neobsahovalo i ochranu v průběhu výkonu funkce. V této souvislosti je možno pxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxvat) a v případě jejich nabytí je také nerušeně vykonávat, tzn. právo si takovou funkci po stanovenou dobu podržet, pokud nenastanou podmínky pro ukončxxx xxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx
xxxxvní soud je si přitom dobře vědom toho, že poznámky pod čarou nejsou součástí právního předpisu, a že tudíž se jedná o informaci k výkladu
e ratione legis
.
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxsti, ovšem toliko ve vztahu k poradě a hlasování soudního tělesa, vyvinul jako ochrana před možným uplatněním nevole absolutistického panovníka ve vzxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxlatňoval princip
durante
bene
placito nostro (during the King’s pleasure)
, tedy soudce byl ve své funkci jen pokud se těšil oblibě krále a literatura dxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx
xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxaviour)
, byť v Anglii docházelo ke střídání uvedených principů zpočátku v opačném gardu, dle kterého, řečeno moderním jazykem, lze soudce zbavit funkxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxatnilo až koncem 19. století. V průběhu 20. století jsme ovšem opakovaně zažili přinejmenším faktickou recidivu principu prvního (přinejmenším v obdxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xx xx xx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxávní vědy, a samozřejmě i praxe, stále obrovský význam, aniž by byl reflektován posun ve směru demokratického požadavku informovanosti veřejnosti a kxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
x xxxx xx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxtnění tohoto principu, svědčí praxe švýcarského nejvyššího soudu, jehož porady a hlasování probíhají veřejně. Pro zachování neveřejnosti (nezaměňxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxtická, jednotlivé soudcovské vstupy jsou spíše předem připravené tak, aby působily na veřejnost uhlazeně. Jinými slovy - zdá se, že důvody pro zachováxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xoudců, avšak pro požadavek zachování absolutní mlčenlivosti jednou provždy nelze nalézt žádný účel, který by byl aprobovatelný v demokratickém právxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x xx x x x xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxkovat účel tajnosti porady a hlasování. Je ovšem namístě se ptát, zda původně sledovaný účel - tj. zabránění potenciálnímu zásahu do nerušeného výkonu xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xýklad důsledků případného porušení povinnosti mlčenlivosti. Někteří autoři (např. J. Filip v Zákonu o Ústavním soudu. Komentář, Praha, C. H. Beck, 20xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxožení soudcovské nezávislosti, a to všech na poradě a hlasování zúčastněných soudců, aniž by ovšem rozváděli, z čí strany se nese hrozba pro nezávislé rxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxétní odpověď na tuto otázku.
Podle důvodové zprávy je povinnost zachovávat mlčenlivost pro soudce Ústavního soudu v § 5 upravena odlišně od soudců obexxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxeních o odlišných stanoviscích (§ 14 a § 22). Na druhé straně je pravdou, že nikoli každý nesouhlas se musí projevit v publikovaném odlišném stanovisku. xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxm uloženou povinnost zmíněný poměr hlasů publikovat. Přesto se zdá, že zavedení takové praxe by nebylo nemožné. Za příklad může posloužit druhý senát nxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx hlasů je totiž mj. také informací o stabilitě rozhodnutím přijímaného řešení, která má význam nejen pro adresáty konkrétního rozhodnutí, nýbrž umožňxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxval v roce 1970 přijetím novely zákona o Ústavním soudu, která zveřejnění poměru hlasů výslovně připustila.
Podle důvodové zprávy k zákonu o Ústavním xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxe zprostit.
Tato koncepce je ovšem ve skutečnosti iluzorní, neboť v případech předvídaných ustanovením čl. 86 odst. 2 Ústavy, z něhož plyne, že soudce xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xx x xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxm Ústavního soudu, jinými slovy v těchto případech se sám soudce rozhoduje, kdy uplatní mlčenlivost. (Blíže k tomuto ustanovení Ústavy viz komentář k xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx a měnit práva a povinnosti soudce a tím i celý jeho
status
. Našli bychom pravděpodobně dosti dobrých důvodů pro negativní odpověď a lze je stručně shrnoxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx aby veškerá práva a povinnosti soudců Ústavního soudu byly obsaženy v zákoně o Ústavním soudu.
Související ustanovení:
§ 4 odst. 2 -
status
soudce, x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxostup ústavních orgánů spolupůsobících při jmenování soudce)
Eliška
Wagnerová
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 6
Je zřejmé, že zákxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxl 2.). Ponechme stranou nevýhody této recepce právní úpravy pramenící z odlišného trvání mandátu soudce Ústavního soudu a soudce Nejvyššího soudu Spoxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx vybere a posléze jmenuje všechny členy Ústavního soudu. Takovou možnost prezident Spojených států nikdy nedostal.
Včlenění Senátu do procesu ustavxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxko výkon funkce prezidenta republiky je legitimizován souhlasem členů obou parlamentních komor. Soudce Ústavního soudu interpretuje volná ustanovxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxtí Ústavního soudu (tj. v nálezu) má mít dle (žel nestrukturovaného) čl. xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxity soudců Ústavního soudu. Jinak řečeno - jak bylo uvedeno v komentáři k § 1 - protože se Ústavní soud podílí rozhodováním svých soudců na nejvyšším vedexx xxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxcemi a nakonec, avšak v první řadě, poskytuje jednotlivcům ochranu před zásahy ze strany těchto (a samozřejmě i dalších) orgánů, potřebují soudci Ústaxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxtovaného ustanovení je třeba hledat v Ústavě. Samotné jmenování soudců Ústavního soudu je součástí samostatných kompetenčních oprávnění prezidentx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxní ustanovení, byť je zařazeno ve čtvrté hlavě Ústavy, upravující moc soudní, lze zároveň z pohledu Senátu interpretovat jako jeho kompetenční zmocněxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx xxxodové zprávy ustanovení § 6 navazuje na čl. 84 odst. 2 Ústavy a upravuje postup při vyjadřování stanoviska Senátu ke jmenování soudců Ústavního soudu pxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxx xxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxhlasem se jmenováním soudce (pokud nebude ustaven Senát, platilo by toto ustanovení pro Poslaneckou sněmovnu - srov. čl. 106 odst. 2 Ústavy).
odst. 1
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xe rozváděla. Ústava zvolila jednozdrojový výběr soudců Ústavního soudu a svěřila jej prezidentovi republiky. I když zejména z důvodů uvedených výše xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xozsahem kompetencí o konstrukci výjimečnou, lze jí z hlediska nároků kladených na fungování takového Ústavního soudu podmíněně přitakat.
Nelze totxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxbliky očekávat rovný, tedy nediskriminační přístup při výběru kandidátů na funkci soudce Ústavního soudu, který se při posuzování kandidátem zastávxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxho amerického vzoru. Pokud by však realita, tedy faktický výkon této
kompetence
ze strany prezidenta republiky ukázal, že normativní očekávání ve vzxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxdeného tedy plyne, že ačkoliv zákon o Ústavním soudu ba ani Ústava nezavazují resp. ani nesvazují prezidenta republiky zohledněním jiných než v čl. 8x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx jak bylo příkladmo naznačeno v předchozím odstavci. Identifikace těchto kritérií by měla být součástí jakéhosi vnitřního manuálu Kanceláře prezidexxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxíli nebo dokonce až za ní, vezmeme-li v úvahu, že od uvolnění míst členů Ústavního soudu uplynutím jejich mandátu v červenci 2003 do jmenování patnáctéhx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxndidátů nebyl omezen jinak než požadavky uvedenými v čl. 84 odst. 3 Ústavy.
Vyskytly se diskuse o tom, zda má prezident povinnost jmenovat soudcem Ústaxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxenování soudcem Ústavního soudu, přičemž se objevily i hlasy, podle nichž takovou povinnost prezident republiky nemá, neboť Ústava mu ji výslovně nexxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxobností, avšak přesto je ovládán pravidly odvoditelnými z koncepce či pojetí ústavního pořádku, přičemž hlavním kriteriem bude pojetí principu právxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxím soudem interpretován jako materiální právní stát, to znamená jako stát vázaný na hodnoty obsažené v ústavním pořádku. Mezi základní hodnotová výchxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxtický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana). Z uvedeného plyne, že všechny státní orgány jsou povinny postupovat tak, aby nexxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxenovaný, Senátem odsouhlasený kandidát by mohl namítat zásah do svého politického práva na rovný přístup k veřejným funkcím garantovaného čl. 21 odstx x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxtavních principů ze strany prezidenta republiky při výběru kandidátů na funkci soudce Ústavního soudu. Právě Senát jako reflexní komora je k takovému xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxá, že žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu se jmenováním soudce Ústavního soudu postoupí předseda Senátu všem členům komory, senátorskýx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxboru a výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Odst. 2 tohoto ustanovení dále ukládá organizačnímu výboru, aby doporučil předsedxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxem, po zkušenostech s posledním obsazováním uvolněných míst soudců Ústavního soudu, že úprava postupu Senátu je nedostačující, neboť neadekvátně zoxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxgrity a veřejného zájmu vědět o budoucím možném soudci co nejvíc. Od počátku je kandidát vystaven kritice, někdy možná jen tzv. kritice ze strany senátoxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxm Senátu by měly zůstat zachovány jako veřejné. Avšak jim by měla být předsunuta fáze diskrétního rozhovoru mezi Kanceláří prezidenta republiky a zásxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx výtky, které budou proti kandidátovi vybranému prezidentem republiky uplatňovány. Kancelář prezidenta republiky by je pak měla diskrétně sdělit kaxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxá si osobní a profesní neposkvrněnost pro svůj další osobní a profesní život. Podobný vyvážený postup je uplatňován v senátu Spojených států a zaručuje xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxy pokud možno oba byly uspokojeny v co nejvyšší míře. I v případě modelování procedur státních orgánů, v nichž je předmětem posuzování jednotlivá osobax xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxů, jimiž lze ještě dosáhnout legitimního cíle (v daném případě poskytnutí informace veřejnosti o osobě kandidáta), ve vztahu k zásahu do základního prxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx x
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xouhlas ke jmenování, nehlasoval-li o této věci ve stanovené šedesátidenní lhůtě. Ústavní konformnost tohoto ustanovení je více než problematická. Tx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xstavy, jinak viz komentář k tomuto ustanovení výše), aniž by sama Ústava x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxho orgánu lze založit pouze Ústavou, přičemž jednoduchým zákonem nelze tyto
kompetence
modifikovat tak, že dojde za určitých zákonem stanovených poxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxování soudců Ústavního soudu, že tedy soudce Ústavního soudu, který by byl jmenován bez souhlasu Senátu by nedisponoval stejnou mírou legitimity jako xxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxovat jeho derogaci. Na otázku, zda by
derogace
byla proveditelná nálezem Ústavního soudu, je možná i pozitivní odpověď, vyjdeme- li z předpokladu, že xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xstavním soudem sporná, má sice podobu zákona o Ústavním soudu, avšak jen v rozsahu procesních ustanovení, upravujících procesní pravidla uplatnitelxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxytnutí souhlasu se jmenováním soudce Ústavního soudu, stačí pro vyslovení souhlasu nadpoloviční většina z přítomných senátorů, tj. uplatní se režim xxx xx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxpotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů. Je tedy myslitelné, aby souhlas ke jmenování soudce Ústavního soudu dalo pouze 14 z přítomnýxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xoudu.
Literatura rovněž upozorňuje na skutečnost, že potencionální kandidáti na funkci soudce Ústavního soudu zastávající politickou filosofii bxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx politické kultury toho kterého státu, anebo do jisté míry tam, kde jsou pro souhlas předepsány kvalifikované většiny, pro jejichž utvoření je zpravidxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxit obavu, že v určité konstelaci by pozitivně- právní úprava mohla dopomoci ke vzniku „jednobarevného“ Ústavního soudu.
Související ustanovení:
§ x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
Judikatura:
Funkce prezidenta v rámci legislativního procesu jistě není pxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxncipován jako mimostranický ústavní orgán. Z hlediska koncepce Ústavy ČR, bez ohledu na realitu, je touto svou charakteristikou předurčen ke kontrolx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx. ÚS 19/93 (sv. 1, s. 1; č. 14/1994 Sb.):
Ústava České republiky není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesůx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xespektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití pxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxečnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří. To znamená i při kontinuitě se „starým právem“ hodnotovou diskontinuitu se „starým režimemxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx označuje za demokratický a proklamuje princip svrchovanosti lidu, nemůže být legitimní žádný jiný režim než režim demokratický.
Nález Pl. ÚS 42/02 xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx odpovědné důstojné lidské bytosti před státem - tj. myšlenku úcty (respektu a ochrany) státu k právům člověka a občana (čl. x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxx represivní trestní politiky potlačovat svobodu svědomí jednotlivce, a tak jej nutí k přijetí vůle vládnoucích, která si činí nárok na jediné možné dobxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x. 121/1920 Sb., stejně jako současná Listina základních práv a svobod, nepředpokládala možnost zákonného omezení svobody svědomí, kterou výslovně oxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx x x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxomí nemůže být důvodem k odepření splnění občanské povinnosti, kterou stanovil obyčejný zákon. Ústava Československé socialistické republiky č. 1xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxch, tedy „tady a teď“, pociťovaných jako hluboce prožitá povinnost. Nejde tedy o postoj jednotlivce k abstraktním problémům platný jednou provždy a ve xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxi poznané normy s posouzením skutkového stavu. Rozhodnutí diktované svědomím spočívá na existenci svědomí samotného, nikoliv na specifických nábožxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxné povinnosti. Z uvedeného vyplývá, že svobodu svědomí nelze zaměňovat se svobodou víry ani se svobodou náboženskou. Narozdíl od těchto svobod je rozhxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xýt jen důvody nebo maximy, které spoluvytvářejí normu, již svědomí v daný okamžik akceptuje. Rozhodnutí diktované svědomím v nich může nalézt normatixxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxidualizovaná časem, místem a konkrétními okolnostmi. Podstatné je, že jde o vážné, mravní, na kategorie dobro a zlo orientované rozhodnutí (srovnej nxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxu chování. Ve specifickém mravním charakteru a v jeho vztahu k osobní morální pravdivosti či opravdovosti, která rozhodnutí propůjčuje bezpodmínečnxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxtřní morální roviny) nebo na psychický stav (který existuje bez nutnosti činit morální soud).
(Způsoby zániku funkce soudce)
Eliška
Wagnerxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxndátu dělit na řádné, tj. uplynutí délky mandátu - písm. a) a předčasné, tj. písm. b, c, d). Z hlediska svobodné vůle soudce jde jednak o důsledek jeho svobxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxě jde o zánik funkce soudce přímo ze zákona - tj. jako důsledek uplynutí mandátu soudce, dále jako důsledek ztráty volitelnosti do Senátu, jako důsledek xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxího po nálezu kárného senátu o možnosti dalšího setrvání soudce v jeho funkci. Posledně jmenovaný způsob zániku funkce soudce je dále podrobně upraven x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xx x xxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxkou jsou některé, zejména nedobrovolné způsoby zániku funkce soudce Ústavního soudu upraveny méně funkčně, v některých případech je zánik funkce konxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xléna tamního ústavního soudu (BVerfG), které je postaveno do pozice zmocňovatele, jenž svým rozhodnutím pověří spolkového prezidenta buď k penzionoxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxání ve funkci vyloučeno, anebo byl-li soudce pravomocně odsouzen pro čest odnímající skutek nebo k trestu odnětí svobody, který převyšuje šest měsícůx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx zákonem o Ústavním soudu jako
kogentní
norma obsažená v § 136 předvídá aplikaci tohoto institutu po celou dobu, po kterou je proti soudci vedeno trestxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx otevřeno hlavní líčení pro spáchání trestného činu.
Konkrétně lze vyzdvihnout funkčnost německé úpravy v případě zániku funkce soudce uplynutím jexx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx a to až do jmenování jejich nástupců. Jak ukázala neblahá zkušenost s dlouhodobým neobsazením Ústavního soudu po uplynutí mandátu soudců sloužících v xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xlynulost rozhodování Ústavního soudu, tak by taková úprava mohla představovat pro nového prezidenta republiky i svého druhu výzvu pro svižnější zaháxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xístě je patrně třeba poznamenat, že ústavně upravená
kompetence
neupravuje právo, nýbrž xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xx xxxxx xx xxxxxxt bez zbytečného odkladu mj. právě proto, že jde o výkon povinnosti, nikoliv o výkon práva.
V § 7 jsou upraveny případy možného zániku funkce soudce; k něxx xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx v zákonu uvedených. Ve smyslu čl. 63 odst. 2, 3 Ústavy by mělo odvolání soudce prezidentem republiky podléhat kontrasignaci předsedy vlády nebo jím poxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxnávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně ve prospěch zániku mandátu soudce Ústavního soudu v důsledku rozhodnutí pléna Ústavního soudu ve stanovenxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx vylučuje možnost nutit soudce Ústavního soudu k tomu, aby proti své vůli setrvával ve své funkci. Tuto dobrovolnost je třeba spojovat se zárukami nezávxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxženou v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v posledním znění. Podle § 95 odst. 2 posledně jmenovaného zákona funkce soudce zanikne uplynutím tří xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxní se své funkce odůvodňovat, na jeho úkonu se také nepodílí žádný orgán Ústavního soudu, tj. ani plénum.
Zásadně by mělo být, jak vyplývá z konstrukce zxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxž váže zákon o Ústavním soudu možnost vzdání se funkce formou notářského zápisu, tj. „závažné okolnosti“, nelze kontrolovat (ze strany prezidenta rexxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xoudu v opuštění své funkce by byla zásahem do principu dobrovolnosti výkonu mandátu nahlíženém v jeho shora naznačené funkční vazbě.
Druhou formu vzdxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxená v části šesté, oddílu třetím zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád v platném znění. Podle zde obsaženého ustanovení § 80 odst. 1 notář osvědčuje prohlxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x provedeném úkonu předepisuje ustanovení § 63 notářského řádu.
odst. 2
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxdce opustit svou funkci. Z této konstrukce vyplývá, že soudce je omezen v dispozici s okamžikem zániku své funkce, ten nastává ze zákona. Soudce proto těxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxoucnosti, který by si sám určil resp. zvolil.
Protože v případě učinění prohlášení jde zjevně o úkon, s nímž jsou spojeny hmotněprávní účinky (zánik fuxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx nedopadají všechny principy vyslovené v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, v němž šlo o formulaci principů procesní povahy. Formulace zákonx xx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxoucím z principu materiálního právního státu jako jsou důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost právních aktů, které strukturují právní řád txxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx výkonu mandátu soudce Ústavního soudu. Ústava ani zákon o Ústavním soudu nestanoví přesně počátek běhu desetileté lhůty (čl. 84 odst. 1 Ústavy), na kxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xři počítání času, dnem následujícím po dni, v němž byl soudce jmenován. Avšak čl. 85 odst. 1 Ústavy stanoví, že soudce se ujímá své funkce složením slibu xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx soudce Ústavního soudu den, v němž byl soudce Ústavního soudu jmenován. Konec desetiletého mandátu je pak vymezen dnem, který se svým číselným označenxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x lhůtu, s jejímž uplynutím jsou spojeny hmotněprávní důsledky tj. zánik mandátu soudce Ústavního soudu. Ani při počítání této lhůty se proto neuplatní xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx
x xxx xxxxxxxx xxxxí se ucházejí o další, nový
mandát
, neboť ani Ústava, ani zákon o Ústavním soudu opakování mandátu, na rozdíl od úpravy z dobrých důvodů (pojistka nezávxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxvat déle než deset let. Jinou věcí xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxrovolného zániku funkce soudce Ústavního soudu jsou spojeny se dnem ztráty volitelnosti do Senátu resp. se dnem právní moci rozsudku odsuzujícího souxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxenování soudcem Ústavního soudu (mj. bezúhonnost a volitelnost do Senátu), jejichž splnění je samozřejmě předpokladem výkonu funkce soudce v průběhx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxo účely jeho aplikace ve všech souvislostech týkajících se soudců Ústavního soudu resp. i kandidátů na tyto posty. Je totiž zřejmé, že je-li na překážku xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xředpoklad pro jmenování soudce, rovněž vykládaná v tomto rozsahu, který je zjevně zúžený resp. méně přísný ve srovnání s nároky na bezúhonnost dosaženxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxého tj. nedbalostního trestného činu by mohlo vést k ukončení mandátu soudce Ústavního soudu, ovšem jako sankce za kárné provinění (§ 144 zákona o Ústavxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxní posuzovací mechanismus jakým je kárné řízení chybí, a proto je zapotřebí nabídnutý logický výklad odmítnout a vykládat podmínku bezúhonnosti zařaxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxx xxxxxxx volitelnosti do Senátu, ani v případě ztráty bezúhonnosti soudce zákon nestanoví jakým, byť jednoduchým aktem bude konstatován účinek nastalý ze zákxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxacím. Vyjdeme-li tedy z premisy, že je třeba, aby nějaký orgán Ústavního soudu vydal „osvědčení“ o zániku funkce soudce Ústavního soudu z jednoho ze dvox xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxání kárného senátu analogicky podle § 143, který by patrně vydával
deklaratorní
rozhodnutí. Dále by bylo možno uvažovat o vydání osvědčení o zániku fuxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x vydání takového aktu výslovné pověření. Právě absence zmocnění kárného senátu rozhodovat i v tomto případě a za situace, kdy zákon v § 143 zdá se taxatixxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxdě by jeho rozhodnutí mohlo být považováno za rozhodnutí přijaté
ultra xxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxjeví využitelnou. Dokonce ani zbytkovou klausuli obsaženou v tomto ustanovení pod písm. e) nelze využít, neboť plnění dalších úkolů předsedou je vázáxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx x) zákona o Ústavním soudu, podle něhož plénum rozhoduje o úpravě svých vnitřních poměrů, by bylo možno vyložit jako kompetenční zmocnění pro daný přípaxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxvního soudu o zániku funkce soudce Ústavního soudu v důsledku rozhodnutí kárného senátu, jímž bylo soudci vytknuto jednání naplňující znaky kárného pxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx že se soudce nezúčastňuje jednání Ústavního soudu po dobu delší jednoho roku. Zákon tedy nevyžaduje doručení rozhodnutí učiněného podle § 144 soudci, xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx soudu směrem k prezidentovi republiky o uvolněném místu soudce v důsledku zániku jeho funkce váže zákon na neprodlenost. I kdyby tomu tak nebylo, je zřexxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxe takový výkon vztahů mezi ústavními orgány, který umožní co nejideálnější výkon jejich kompetencí. Je tedy zřejmé, že předseda Ústavního soudu v tomtx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxroveň včasným podáním informace prezidentovi republiky zajišťuje předseda Ústavního soudu co nejrychlejší plné obsazení pléna Ústavního soudu, a tx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxx xxxtupování, § 11 odst. 2 písm. l) -
kompetence
pléna, § 132 - kárná odpovědnost, § 133 - kárné provinění, § 134 - zahájení kárného řízení, § 135 - dočasnx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx x xárném řízení, § 139 - zastavení kárného řízení, xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx rozhodování, § 144 - rozhodnutí o zániku funkce soudce.
xxxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxrie i praxe stojí na stanovisku, že má-li dojít k zániku práva, musí to být v zákoně výslovně stanoveno (...), a proto jeho úprava, jakož i její
interpretaxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxtelnost právních aktů, které strukturují právní řád demokratického právního státu. Jinými slovy, požadavek explicitního vyjádření aplikovatelnoxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
x
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx xxxx xx 30/1998 Sb.):
Moderní demokratická psaná ústava je společenskou smlouvou, kterou se lid, představující ústavodárnou moc (
pouvoir constituant
), uxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxující soustavu základních obecně akceptovaných hodnot a formující mechanizmus a proces utváření legitimních mocenských rozhodnutí nemůže existovxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xnstitucí. Jinými slovy nemůže fungovat mimo minimálního hodnotového a institucionálního konsenzu. Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem pxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad
e ratione legis
atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědoxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxmenů práva, kromě práva psaného (zejména obecných právních principů), evokuje otázku jejich poznatelnosti. Jinými slovy evokuje otázku, zda je jejixx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxé libovůli při formulování „nepsaného práva“ dvojím způsobem. Nesdílí v našem prostředí tak hluboce zakořeněnou skepsi k možnosti činit odpovědná inxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxvní kontext odpovědnosti. Tím druhým je soustava demokratických institucí, utvářející dělbu moci. Jinými slovy, tou první je garance autonomní, druxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x racionalitě (účelnosti) chování. Společenství, jež nedisponuje tímto znakem, lze udržovat pouze silou (mocí). Smyslem právního institutu lhůty je xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxtou roli z hlediska dokazování v případech sporů), urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Tyto důvody vedly k zavexxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx 31.3.2007.
K § 8
Funkce asistentů soudců byla v českých poměrech, odhlédneme-li od krátkého působení československého federálního ústavního soudux xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xa Spolkovém ústavním soudu ve Spolkové republice Německo, zejména k tomu, jak vytížený tento soud je v souvislosti s agendou ústavních stížností a jak nxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxěr názvu této funkce. V zahraničí jsou obdobné funkce vykonávány tzv. pomocnými soudci anebo vědeckými spolupracovníky soudce. Náš jazykový posun v oxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x x x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xy měl dle pokynů soudce zajišťovat některé odborné úkony související s projednávanými věcmi, podobně jako soudní tajemníci (dnes vyšší soudní úředníxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xu však svěřována rozhodovací pravomoc.
Z uvedeného je zřejmé, že zákonodárci buď opravdu nevěděli anebo cudně či spíše pokrytecky smlčeli rozsah činxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxá odůvodnění rozhodnutí, v nichž je „jeho“ soudce soudcem zpravodajem. Jde sice o činnost, kterou samozřejmě vykonávají i asistenti zahraničních ústxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxti u nás), avšak zároveň i o činnost v našich poměrech nezvyklou.
Při bližším zkoumání nápadu Ústavního soudu a tudíž i počtu rozhodnutí je však zřejmé, xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxx
xxudce do odůvodnění rozhodnutí, resp. na tom, zda si ponechává ve své sféře i rozhodování o koncepci odůvodnění apod. V těchto dílčích aspektech, resp. v xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxdce, nikoli asistenta a soudce se této odpovědnosti nemůže zbavit. Rozchází-li se názory asistenta s názory soudce, je asistent samozřejmě povinen rexxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxeno, že si soudci vůbec nepíší odůvodnění svých rozhodnutí. Spíše jde ovšem o nucený výběr podmíněný pracovní přetížeností. V zahraničí (např. v Turecxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxodujícího člena rozhodujícího soudního orgánu. V tomto případě jde ovšem o zcela jinou koncepci, než je koncepce našeho zákona o Ústavním soudu, která xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx x. 9. 2003) spolupracuje soudce se třemi asistenty, přičemž zákon zaručuje soudci alespoň jednoho asistenta. Počet asistentů spolupracujících s jednxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxř nevyskytují jednoduchá formální pochybení advokátů, pro které je možné podání odmítat podle § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Také rozmanitost a sxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xestitučních zákonů, vykonávaných v řízení o kontrole norem, tak především korigoval výklad restitučních norem v řízení o ústavních stížnostech. Tepxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx na Ústavním soudu dva poradci, a to poradce pro trestní právo a dále poradce pro komunitární a evropské právo.
odst. 2
Samotné jmenování a odvolávání z xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxání, resp. obecně, v případě zániku jejich funkce, zákoníkem práce.
Úzká osobní vazba mezi soudcem Ústavního soudu a asistentem je dána tím, že asistexxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxe soudci proti jeho vůli asistenta „přidělit“. Jak řečeno výše, plánována jsou pro každého soudce v současné době tři asistentská místa, ovšem je věcí sxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xze identifikovat tři skupiny asistentů. První, patrně nejpočetnější, tvoří mladí absolventi právnických fakult anebo mladí právníci s nepříliš dloxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx tvoří osoby z akademického prostředí, které obvykle pracují jako asistenti na částečný pracovní úvazek.
Z komparativního hlediska lze první skupinx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxenovaném soudu je výrazně časově ohraničeno (jeden rok až tři léta). Do této pozice soudci vybírají ty nejlepší z absolventů právnických fakult a pro mlxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxry. Časová omezenost funkce vědeckého spolupracovníka (na dva až tři roky) charakterizuje jeho fungování také u německého Spolkového ústavního soudxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxná významný kvalifikační předpoklad v další soudcově kariéře. V obou případech nalezneme mezi soudci osoby, v jejichž životopisech je uvedeno i působxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxně je ze srovnávacího pohledu (nahlíženém ve skutečně srovnatelné rovině, tj. v modelu soudců s osobními asistenty) neobvyklé.
Související ustanovxxxx
x x x
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x
xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxřila krom bezúhonnosti a vysokoškolského právnického vzdělání i podmínka pětileté činnosti v právnickém povolání. Zákonem č. 77/1998 Sb. byla tato xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx tranzitivního období, v němž se Česká republika nacházela. Z pohledu potřeb specificky ústavního soudnictví měli lepší vzdělání mladí absolventi prxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxva k požadavkům kladeným na osoby ucházející se o funkci asistenta uvádí, že při stanovení předpokladů pro jmenování asistentem vyšel návrh z potřeby zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxx x
xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/95, jehož závěry jsou plně využitelné i pro výklad této podmínky pro jmenování asistenta soudce Ústavního soudu.
Podmíxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxo v tomto komentáři k § 7 odst. 3. Jinak je tomu v případě srovnání zániku funkce asistenta a soudce Ústavního soudu v důsledku trestního odsouzení (k tomu xxxxxx
xxxxx x
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxdárce patrně zdůraznit význam pozice asistenta, s níž je neslučitelný nedobrovolný výkon této funkce. Proto rozhodne-li se asistent funkce vzdát, jexx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxho úkonu soudce Ústavního soudu neklade zákon na tento úkon asistenta zvláštní nároky a vzhledem k ustanovení § 10 zákona o Ústavním soudu se bude forma xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x
x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxho soudu a jeho asistenta. Jednoduše vyjádřeno, jednotliví asistenti nemohou být bez dalšího asistenty kteréhokoliv soudce. Je zřejmé, že zákon spráxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xastávané xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxkyny soudce.
Pod písm. b) uvedený důvod zániku funkce asistenta, tedy pravomocné odsouzení pro trestný čin bez ohledu na formu jeho zavinění, je konstxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx Zdá se, že úprava platná pro zánik asistentské funkce je až neproporcionálně přísná a žádala by si úpravu, když nelze nalézt věcný důvod pro tuto přísnosx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxal důvody, pro které k odvolání asistenta může dojít. Zdá se, že by k odvolání asistenta nemělo dojít bez návrhu „jeho“ soudce, byť zákon takový návrh výsxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxx xx xu mělo být dopřáno, aby o osudu svého asistenta spolurozhodoval ve formě návrhu předsedovi Ústavního soudu, který je dle § 8 odst. 2 tím orgánem Ústavníhx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxnta.
odst. 4
Je zřejmé, že účel povinnosti mlčenlivosti je poněkud modifikovaný u asistenta ve srovnání se soudcem Ústavního soudu. Asistent se zprxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx. To však zpravidla neplatí v případě neveřejných zasedání senátů. Zákon o Ústavním soudu sice v § 53 toliko stanoví, že při poradě a hlasování jak plénax xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxo zasedání. Pochybnosti o institutu tajnosti (nikoli neveřejnosti) porad a hlasování byly naznačeny v komentáři k § 5.
Povinnost mlčenlivosti v přípxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxcí ustanovení:
§ 7 odst. 3 - způsoby zániku funkce soudce, § 8 - jmenování a odvolávání asistentů, § 10 - postavení soudců a asistentů v pracovních vztxxxxxx x xx x xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx xxxx xx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxt právnické vzdělání na právnické fakultě, a to proto, že
rigorózní
zkouška se provádí pouze v určitém vybraném oboru a nemá univerzálněprávní povahux xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxávních oborů, takže když např. v roce 1971 absolvoval student právnickou fakultu závěrečnou zkouškou směru justičního, nebyl např. zkoušen z práva hoxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx předepsané zkoušky, což lze chápat jako nezbytný předpoklad pro to, aby mohl vůbec přistoupit ke zkouškám doktorským. Právě tento předpoklad však u abxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxvní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 10
Komentované ustanovení by mohlo být chápáno jako vyjádření prostoru pro uplatnění obecné úpravy obsažené x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xnad akceptovatelná (lépe akceptovatelnější) v případě asistentů, nelze ji tak přímočaře akceptovat v případě soudců Ústavního soudu. To z důvodů, ktxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxx x x xx xx xxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xstavního soudu aplikovatelný jen velmi přiměřeně. Jeho aplikace je přípustná jen do té míry, pokud je slučitelná s postavením Ústavního soudu jako ústxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx 6/2002, o soudech a soudcích, v platném znění. I ustanovení § 99 odst. 1 písm. a) ukládající ministru spravedlnosti povinnost dočasně zprostit funkce sxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xprostředkovaně, nikoli přímo. Toto ustanovení nebylo obsaženo v předchozím zákonu o soudech a soudcích č. 335/1991 Sb. A trvání funkce soudce obecnxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxrmu, která nejenže upravovala poměry členů ústavního orgánu, nýbrž dokonce činila toto členství v něm jaksi doplňkovým k základní funkci soudce obecnxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxk práce, jako součást civilního práva by zásadně měl upravovat poměry založené smlouvou, tj. horizontální vztahy. Z tohoto důvodu je jeho uplatnění prxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx služby působí téměř komicky. Stávající úpravu lze proto hodnotit jako přetrvávání předlistopadového způsobu myšlení, charakterizovaného i svérázxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvy, v případě soudců Ústavního soudu obsažené v zákoně o Ústavním soudu. Je třeba opět připomenout, že pro členy Ústavního soudu jako členy ústavního orxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x 4 -
status
soudce, § 1 - složení a postavení Ústavního soudu.
Související předpisy:
§ 99 odst. 1 písm. a) zák. o soudech a soudcích, - § 124 zák. prácxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xménem Ústavního soudu si zákonodárce nebral inspiraci ze srovnatelných zahraničních úprav, resp. nezvolil tzv. systém bikamerální, který je např. rxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxž základní kostru obsahuje § 14 zákona o ústavním soudu (BVerfGG), avšak kterou každoročně znovu vymezuje xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxnce
senátů je publikována v tamní sbírce zákonů. Plénum v tomto systému hraje toliko roli sjednocovatele právních názorů v obou senátech, neboť chce-xx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxí instanci ve vztahu k oběma senátům, neboť každý senát je samostatným, kompetenčně vybaveným orgánem Spolkového ústavního soudu, jak judikuje od počxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxtavním soudu (BVerfGG) z roku 1985 další rozhodovací tělesa, tzv. komory sestávající ze tří soudců. Každý senát má v současnosti tři komory o jejichž uxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xobu tří let. Oproti tomu se složení senátů v prvním desetiletí českého ústavního soudnictví neměnilo, samozřejmě s výjimkou odchodů nebo úmrtí soudcůx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxnou kompetencí ve vztahu ke kompetencím senátu, a proto musí zákon o ústavním soudu výslovně stanovit (což také činí v § 93c), že rozhodnutí komor je rovxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxován princip zákonného soudce. Lze ji nalézt i u Evropského soudního dvora (čl. 221 věta 2, Smlouvy o Evropských společenstvích, čl. 9 a násl. procesníhx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xx x xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxu rozhodující jménem soudu, zní názor tamní právní vědy. V důsledku toho je jejich rozhodnutí konečné, není proti němu možný opravný prostředek, o němž xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x vnitřním členěním Ústavního soudu a kompetencemi jednotlivých rozhodovacích orgánů Ústavního soudu.
Podle důvodové zprávy je rozhodovací činnosx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxdnotlivým senátům v ostatních věcech. Každé rozhodnutí jak pléna, tak senátu ve věci spadající do pravomoci Ústavního soudu je však konečným rozhodnuxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxravodaji (srov. § 43, dříve § 44).
Důvodová zpráva tedy potvrzuje, že i v našem případě lze hovořit o odstupňované kompetenci jednotlivých orgánů Ústaxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx Ustanovení čl. 84 odst. 1 Ústavy předvídá patnáct soudců Ústavního soudu, kteří tak při normálním, pravidelném běhu věcí tvoří plénum. Plénum je však xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxvského, jemuž skončil
mandát
29. 3. 2004 poklesl počet soudců Ústavního soudu na jedenáct. Plénum, ač údajně usnášení neschopné, se dne 23. 3. 2004 usnxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxh bude pokračováno.) Většina členů pléna měla za to, že Ústavní soud je schopen vykonávat své
kompetence
až tehdy, může-li je vykonávat v jejich plnostxx x xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxet se jen za přítomnosti alespoň dvanácti soudců, nemůže plénum jednat ani v jiných řízeních, resp. o jiné agendě kompetenčně mu vymezené § 11 odst. 2, 3 zxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdě totiž nejde o výkon
kompetence
svěřené Ústavnímu soudu přímo Ústavou, a
kompetence
, které vykonává Ústavní soud jako ústavní orgán, mu musí svěřovxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxa lze v tomto případě vůbec hovořit o kompetenci v pravém slova smyslu. Ostatně, totéž platí i pro rozhodování svěřené plénu pod písm. k) a l). Pokud srovnxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxo zde nenajdeme ani rozhodování o vnitřních poměrech ústavního soudu. Kárná
kompetence
pléna je upravena samostatně, tak jako v našem případě. Vnitřxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxčeném rozsahu by proto mohlo být považováno za problematické, kdyby ovšem nebylo odůvodněno ještě dalším, a to materiálním aspektem tehdejšího nevyhxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xe zkreslení výsledků rozhodování. Dlouhodobé snížení počtu členů pléna o třetinu, tj. na deset členů, v situaci, kdy pro řadu rozhodnutí činěných v komxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxden ani na jiné rozhodovací orgány Ústavního soudu, ani na rozhodovací orgány obecných soudů, přičemž je třeba dodat, že rozhodováním rozumíme rozhodxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxm reliktem dob předlistopadových (stanovisko ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je ovšem od základu jiný institut, umožňující pracovat s odxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxditelný, neboť soudci Ústavního soudu jsou jako členové pléna, na rozdíl od soudců obecné justice, nezastupitelní, a to i v případě jejich, byť krátkodxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x
x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx které, s výjimkou písm. l) a m) týkajících se ovšem jen úpravy vnitřních poměrů Ústavního soudu bez přímých vnějších účinků, mají svůj zmocňovací záklaxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxkto je třeba hodnotit i agendu obsaženou v písm. h) a i), jejichž ústavní zmocňovací základ lze nalézt v čl. 87 odst. 1 ve spojení s čl. 88 odst. 1 Ústavy. Otáxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxtavním soudu, nikoli na Ústavu, jak je tomu v případě ostatních položek obsažených v tomto ustanovení (podrobněji viz níže).
Z výčtu kompetencí pléna xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxzení, jejichž předmětem je rozhodování v oblasti ústavního života, tedy ve věcech materiálně chápané ústavnosti, neboli v oblasti politična. Nepochxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xstavním soudu) věcně vymezená oblast, v níž má Ústavní soud judikovat.
V komentovaném ustanovení obsažené
kompetence
lze rozdělit do několika věcnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxde-li o
kompetence
senátů Ústavního soudu:
-
kontrola norem (zákonných a podzákonných) předvídaná v písm. a) a b),
-
xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xx,
-
věci související s jiným soudním ústavním právem - písm. h) a i),
-
obnova řízení o ústavní stížnosti mající základ v trestním řízení - písm. j),
-
xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx
x
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx s vnitřním uspořádáním Ústavního soudu včetně pravidel pro stanovení rozvrhu práce - písm. l) a písm. m).
Je-li věc rejstříkem Ústavního soudu omylem xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxence
pléna, dojde k návrhu soudce zpravodaje k neformálnímu převedení věci z agendy senátní do agendy plenární a naopak. Žádné formální usnesení se prx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xěc náleží, rozhoduje o tomto problému předseda Ústavního soudu, a to na základě zvyklosti. O této praxi lze mít pochybnosti, neboť vzhledem k tomu, že nexxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxerá souvisí se stanovením zákonného soudce, měl by o ní patrně rozhodovat plénem ustavený soudcovský orgán, jakýsi rozhodovací výbor, jehož existencxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxrmou odmítnutí návrhu, že je věc odmítnuta tím rozhodovacím orgánem Ústavního soudu, jemuž byla omylem připsána. Zejména je tento postup patrný tam, kxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxdání politické strany (viz níže).
Právo na zákonného soudce garantované čl. 38 odst. 1 Listiny však v případě odmítání věci senátem, byť věci náležejxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxoduje o odmítnutí návrhu ve věcech náležejících xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x zákona o Ústavním soudu, tedy specifický návrh politické strany, k němuž se vztahuje ústavní kompetenční zmocnění pro Ústavní soud v podobě čl. 87 odstx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxudu svěřuje plénu Ústavního soudu. Totéž platí pro rozhodování o návrhu ústavní žaloby, která náleží do kompetencí pléna podle § 11 odst. 2 písm. c) a čerxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx x x xxmítnutí takového návrhu povoláno plénum, a to pro nedostatek zákonem výslovně založené senátní
kompetence
[odlišný názor viz komentář k § 43 odst. 2 pxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxd ovšem vyřešil publikací svého sdělení ve Sbírce zákonů pod č. 446/2006 Sb., přičemž podle čl. 1 odst. 2 si plénum Ústavního soudu ve věcech uvedených v oxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxdnutí o odmítnutí věci senátem, ač šlo o návrh politické strany ve věci ověření volby poslanců, tedy připadala by teoreticky v úvahu aplikace písm. e) anxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxém prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora a v daném případě bylo napadeno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o ovxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxišit co do procesní ochrany ve vztahu k ústavní stížnosti (viz níže).
odst. 2 písm. a)
Je jen logické, že zákon vyhrazuje do
kompetence
pléna jako nejxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxání o rušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Řízení odpovídající této kompetenci [a kompetenci dle písxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxjmem „jednotlivé ustanovení“, na což odpověděla
judikatura
pléna Ústavního soudu - viz nález sp. zn. Pl. ÚS 24/94. Řízení je upraveno v ustanoveních § xx xx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx x) dává zmocnění k tomu, aby Nejvyšší správní soud rozhodoval namísto Ústavního soudu o zrušení těchto předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
Ústavního soudu jako takového obyčejným zákonem právě pro výslovné ústavní zmocnění) zřejmě dosud nedošlo proto, že v odborné veřejnosti včetně soudxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxrenční kriterium pro Nejvyšší správní soud i Ústavu, anebo zda kontrolu ústavnosti podzákonných předpisů jako takovou chce Ústava zachovat jako komxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx za středníkem přiznává oprávnění, jinak řečeno svěřuje jim kompetenci, kterou jsou povinni vykonávat, a to posoudit soulad jiného právního předpisu xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxs, který je v rozporu s referenčními kritérii v nich obsaženými, nebude soudcem aplikován. Je přitom zřejmé, že oněmi mezinárodními smlouvami budou i sxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxh kritérií, tj. do ústavního pořádku, čímž jim ovšem zároveň nemohl odebrat kvalitu obecnými soudy aplikovatelných právních norem. Jinými slovy, nenxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxdských právech, tak zároveň i v Ústavě jen proto, že je obsažena v prvním uvedeném pramenu práva, nikoli však ve druhém, který je, co do normativní síly, nxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxvodu protiústavnosti ve vztahu k podzákonným předpisům, by se však samozřejmě narušil kasační monopol Ústavního soudu z důvodů protiústavnosti, ktexxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxcí Ústavního soudu, kterou disponují srovnatelné ústavní soudy (např. německý Spolkový ústavní soud). Zároveň nejde o kompetenci tradiční, neboť Úsxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxnci je třeba zařadit i rozhodování o povolení obnovy řízení o ústavní žalobě, jakož i řízení o ústavní žalobě po povolení obnovy. Řízení upravují ustanoxxxx x xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxx xx
xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxé usnesení vláda a jeho přezkoumávání nepatřilo do kompetencí Ústavního soudu. Ani v tomto případě nejde o čistou kompetenci tradiční. Nicméně základ xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxona.
odst. 2 písm. e)
Jde o rozhodování přezkumné, a to z hlediska jak zákonnosti, tak i ústavnosti, vztahující se k rozhodnutí o rozpuštění politické xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxm rozhodnutí týkajících se odmítnutí registrace politické strany (viz IV. ÚS 349/02). Z uvedené judikatury tedy plyne, že do
kompetence
pléna má spadxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxka, co je totiž třeba rozumět pod oním „jiným rozhodnutím týkajícím se činnosti politické strany“. Nabízí se možnost uvažovat o tom, že vlastně každé roxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xe takovým rozhodnutím. Pro odmítnutí takového širokého výkladu však svědčí fakt, že politickou stranu je zásadně třeba považovat za soukromou právnixxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xsobu nadanou určitými základními právy, jejichž ochrany by se měla mít možnost domáhat za stejných podmínek, jako ostatní soukromé právnické osoby, txx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxého zájmu nezbytné pro život státu, založeného na reprezentativní demokracii (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 5 Ústavy).
Z těchto dvou poloh politické stxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxsti politické strany učiněné podle § 14 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, v platném znění, které podlx x xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxstavení její činnosti ovlivňují přímo politickou soutěž stran co do jejich počtu, tedy ovlivňují šíři názorového spektra prezentovaného jednotlivýxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxch řízení, v nichž je rozhodováno dle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, je skutečně ovlivnit názorové spektrum reprexxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xezprostředkovaně politických stran jako subjektů plnících úkoly veřejného zájmu. Všechna ostatní rozhodnutí mohou sice samozřejmě činnost politixxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxrana majetku apod.). Viz ovšem odlišný názor uvedený v komentáři k § 72. Řízení je co do formálních podmínek příslušného návrhu upraveno v § 73, který pak x xxxxx x xxxxxx xx x xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxx xxx xx
xxxx dvě
kompetence
pléna Ústavního soudu byly do zákona o Ústavním soudu vloženy jeho novelou, provedenou zákonem č. 114/2003 Sb. a dnes jde o ustanovenx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xnii, a dále pak na samotné provádění tohoto referenda.
odst. 2 písm. h)
Toto kompetenční ustanovení, jemuž odpovídá postup podle § 21 odst. 1 zákona o Úxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxna o Ústavním soudu, plénum tuto kompetenci využilo jen jednou, přičemž z rozhodnutí (usnesení Pl. ÚS 54/2000) není patrno, jaké názory se v senátu uplaxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx o Ústavním soudu jsou, dle příkazu § 15 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, příslušné tříčlenné senáty. Tento jediný případ uplatnění
kompetence
pléna pxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxat ve výkladu ustanovení § 21 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Zejména půjde o interpretaci toho, co se rozumí slovy „návrh na rozhodnutí ve věci samé“. Blxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxx xx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx senátu, které se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu. Postup senátu, který se chce od judikatury odchýlit, upravuje ustxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxu. Předpokladem reálné xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxávě tomuto faktu lze přičíst občasnou nejednotnost judikatury.
Z druhé strany nelze za nejednotnost judikatury považovat situaci, kdy v typově obdoxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxdobnou situaci posoudí jako porušení některého ze základních práv. Obecně totiž lze konstatovat, že závaznou judikaturu Ústavního soudu lze nalézt pxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xo
kompetence
pléna Ústavního soudu zařadil přímo rozhodování o věci, v níž by se měl projevit změněný názor. Tak tomu však v platné právní úpravě není, pxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxa. To možná lze označit za slabinu pozitivní úpravy, nicméně dokud nebude změněna zákonná úprava, je třeba ji respektovat [viz komentář k písm. k) - nížexx
xxxxx x xxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxoru ministrů Rady Evropy č. R (2000) 2, kterým byly vyzvány členské státy Rady Evropy k zajištění přiměřeného postupu, včetně obnovy řízení v případechx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxí důsledky vnitrostátního rozhodnutí, které nebylo možné napravit poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, o němž rozhodl Evropský soud pro lidská xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxí Evropského soudu pro lidská práva, rozhodují ty obecné soudy, které jsou povolány rozhodovat o návrhu na obnovu řízení jako takovém.
Provedení tohoxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx
xxxxx x xxxxx xx
xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxazem na možné porušení práva na zákonného soudce garantovaného čl. 38 odst. 1 Listiny, právě jako důsledek
atrakce
věci plénem. Tuto obavu nesdílíme, xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxím obsaženým ve sdělení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, které bylo publikováno ve Sbírce zákonů (viz shora komentář k odst. xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xx x xxxx xxx xxxxx xx xx vyhradilo rozhodování i v jiných věcech, ovšem za předpokladu, že mu to navrhne soudce ze senátu příslušného k projednání věci z důvodu mimořádné závažxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxstrukce tohoto ustanovení nečiní problém. Konečně jeho obdobu nalezneme v čl. 30 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kde je upraveno vzxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xšak být spatřován v té jeho části, v níž se konstatuje, že důvodem pro atrakci může být i nutnost sjednocení judikatury. To proto, že § 11 odst. 2 písm. i) záxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxru Ústavního soudu vysloveného v nálezu (postup dle § 23 zákona o Ústavním soudu). V těchto případech tedy zákon předepisuje i formu rozhodnutí - tj. staxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxru písm. g) situace, kdy je zapotřebí rozhodovat stanoviskem, tedy vykonávat kompetenci pléna podle § 11 odst. 1 písm. i) zákona o Ústavním soudu, zbývaxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xstavního soudu chtěl rozhodnout nálezem, k čemuž je pochopitelně oprávněn, jak vyplývá z výkladu ustanovení § 23 zákona o Ústavním soudu za použití arxxxxxxx
x xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xlastnost „vykonatelnosti“. V naznačeném případě proto nemůže být důvodem k atrakci „nutnost sjednocování judikatury“, neboť ta se bude prvním naznaxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxé důvody odmítnutí návrhů. To proto, že důsledky odmítnutí návrhu jsou pro toho kdo jej podal naprosto stejné, ať je odmítán z jakéhokoliv důvodu. Jevilx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xe dostávala do pozice „materiálu“ pro zpracování otázek, které nesouvisejí s ochranou jejích práv.
Prozatím tento důvod pro atrakci věci plénem nebxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xj. souhlasu účastníků řízení, přijatelný.
odst. 2 xxxxx xxx xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxjistkám, jimiž je jištěna nezávislost Ústavního soudu jako instituce před manipulací zvenčí. Je proto na plénu samém, co vše bude považovat za své vnitxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxx xěkolikrát pozměnilo, přičemž úplné znění je k dispozici od 1. 4. 2007. Tento vnitřní předpis je vyvěšen na webové stránce Ústavního soudu www.usoud.czx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx plénum rozhodlo o způsobu objednávání, evidence a využití Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a to dne 5. 10. 2004, ač toto rozhodnutí by patrně náxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxní nálezů ve Sbírce zákonů (jde o nálezy ve věcech zrušení právního předpisu, který nebyl publikován ve Sbírce zákonů). Pokud jde o organizační řád Ústaxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxnovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, což se může jevit sporným, neboť oporu pro vydání této vnitřní normy lze hledat i v komentovaném ustanoxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxh rozdělení agendy mezi ně, pak o první svěřené věci rozhodlo plénum Ústavního soudu dne 7. 12. 2004, o druhé dne 2. 5. 2006 s účinností od roku 2007. Na weboxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xdst. 3
Toto ustanovení vložila do zákona o Ústavním soudu jeho novela, provedená zákonem č. 48/2002 Sb. navazující na tzv. euronovelu Ústavy. Podle xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxavní zmocnění ke svěření této
kompetence
je čerpáno z čl. 87 odst. 2 Ústavy. Řízení v takové věci je upraveno v ustanoveních § 71a až § 71e zákona o Ústavníx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx
xxx x
xxxxxxxxxx xůsobnosti senátů plénem
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxsm. k) Ústavy,
b)
rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím velkých senátů kolegií Nejvyššího soudu,
c)
rozhodování o ústavních stíxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx senátu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,
e)
rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ovxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxxx xxxonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 a čl. 87 odst. 1 písm. f) Ústavy,
g)
rozhodování i jiné věci, a to na návrh kteréhokoli soudce senátu přísxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xe souhlasem všech soudců senátu příslušného k projednávání a rozhodování věci, jakož i účastníků řízení v dané věci.
(2)
Plénum Ústavního soudu si vx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxx x
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxnovení
(1)
Ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. g) tohoto rozhodnutí platí i pro řízení neskončená před nabytím jeho účinnosti.
(2)
Rozhodnutí o atrakci xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxí o atrakci senátních věcí plénem a o pravidlech rozdělení agendy mezi senáty a soudce zpravodaje čj. Org. 2/05 ze dne 7. prosince 2004, ve znění rozhodnuxx xxx xxxx xxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx 60/05 ze dne 6. prosince 2005, se ruší.
(3)
Toto rozhodnutí Ústavního soudu x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx
xouvisející ustanovení:
§ 1 - složení a postavení Ústavního soudu, § 3 odst. 1 písm. b) -
kompetence
předsedy a jeho zastupování, § 15 odst. 1 - senáty x xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxnutí návrhu, § 43 odst. 2 písm. b) - odmítnutí návrhu, § 71a - podání návrhu, § 71b - nepřípustnost návrhu, § 71c - účastníci řízení, § 71d - postup řízexxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxku ve věci ověření volby poslance nebo senátora, § 92 - podání návrhu, § 96 - velezrada, § 109 - podání návrhu, § 119 - návrh na obnovu řízení, § 144 odst. x x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
Judixxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxích právních předpisů, nýbrž i jejich jednotlivých ustanovení. Ustanovením přitom nutno rozumět jakoukoli část textu právního předpisu s normativnxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxkové podstaty (např. okruhu subjektů nebo situací), resp. právního následku (tj. právní povinnosti nebo sankce).
Nález Pl. ÚS 36/01 (sv. 26, s. 317; xx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxěny podstatných náležitostí demokratického právního státu je obsažen i pokyn Ústavnímu soudu, dle kterého žádnou novelu Ústavy nelze interpretovax x xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxzovat změny, jež přinesla novela Ústavy, provedená úst. zák. č. 395/2001 Sb., a to v ustanoveních čl. 1 odst. 2, čl. 10, čl. 39 odst. 4, čl. 49, čl. 87 odst. 1 xxxxx xxx xx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxa vnitrostátního, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských práxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení § 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy a do jeho rámce zahrnout i ratifikovanx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Danou věc rozhxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx totiž o ústavní stížnost napadající rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (srov. Sdělení Ústavního soudu publ. pod č. 446/2006 Sxxx x xxxxxxxxxx x xx xx xx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxpublika jako moderní stát reprezentativní demokracie bdí nad tím, aby politické strany mohly plnit svou úlohu v ústavním zřízení. Proto chrání autonoxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx politických stran a hnutí mimo výslovné zmocnění zákona a jeho meze. Tento postoj státu je vyjádřen v „sui generis“ privilegiu politických stran a polixxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxnými organizacemi. Pro možnost rozpuštění politické strany nebo politického hnutí platí předně obecné meze, jež vyplývají z ústavního zakotvení úloxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx a volnou soutěž politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů (xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xvých zájmů, nesplňují nezbytné pojmové náležitosti, ústavou stanovené. V zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (úplné zxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxkové: a) které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu, b) které nemají demokratické stanovy nebo nemaxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů, d) jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxy politické strany respektovaly základní demokratické principy. Každý z těchto důvodů svým specifickým způsobem vyjadřuje i určitý nikoli bezvýznaxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxtavní soud konstatuje, že se jedná o zvláštní typ řízení, vyplývající z čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy ČR, podle něhož „Ústavní soud rozhoduje o tom, zda roxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxší soud ČR totiž napadeným usnesením pozastavil činnost stěžovatele, takže je zřejmé, že návrh brojí proti „jinému rozhodnutí týkajícímu se činnosti xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxním soudu nestanoví jinak. Podle ustanovení § 73 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x podání návrhu politické strany je proto upravena odlišně od lhůty k podání ústavní stížnosti, která je 60 dnů a počíná dnem doručení rozhodnutí o posledxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x. ÚS 127/96 (sv. 5, s. 349):
Soudce zpravodaj přezkoumal ústavní stížnost SD - LSNS i z formálních hledisek. Důvody pro odmítnutí stížnosti ve smyslu § xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a § 72 odst. 1 a zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť podmínky těchto ustanovení jsou v souzené věci splněny. Za tétx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xovněž nezjistil jiné důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti. Ze spisu je patrno, že stěžovatel je politickou stranou ve smyslu zákona č. 424/1991 Sb., x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxé strany Svobodných demokratů. Jde tedy o právnickou osobu ve smyslu § 3 odst. 1 citovaného zákona. Její stanovy byly registrovány Ministerstvem vnitrx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx úkolem je řídit volby do Parlamentu České republiky.
Nález III. ÚS 200/98 (sv. 12, s. 423):
Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xx xxx x xx xx xxx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxením obsazení soudu (§ 36 až 36c o. s. ř., § 9 odst. 2, 3, § 12 odst. 2, 3, § 15 odst. 2 a § 27 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ústavxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxa ústavně svěřena; ten totiž na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro každého účastníka řízení xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx zásada pevného přidělování soudní agendy, a aby byl vyloučen - pro různé důvody a rozličné účely - výběr soudů a soudců „ad hoc“ (III. ÚS 232/95). Ke shodnxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxudci“ (čl. 38 odst. 1 Listiny), je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu
ad hoc
. Kromě procesních pravidel určxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xoudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů. Do rámce základního práva na zákonného soudce nutno podřadxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxáce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, pro účastníky řízení. Ještě naléhavějxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx, než návrh ve věci civilní, resp. obžaloba ve věci trestní, dojde soudu. Pokud příslušný senát, stanovený rozvrhem práce soudu, projedná a rozhodne věx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxžovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
x xxdaných 12 ústavních stížností bylo senáty Ústavního soudu 5 odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost (III. ÚS 144/99 ze dne 17. 6. 1999, I. ÚS 537/98 ze xxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xřed senátem Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 231/99 bylo usnesením ze dne 7. 11. 2000 podle ust. § 11 odst. 2 písm. h) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxtlivých námitek stěžovatele obsažených v xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
(Pravidla hlasování v plénu)
Eliška
Wagnexxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxe hlasování o výrocích rozhodnutí, v daném případě pléna. Naproti tomu obě zmíněná ustanovení neupravují, jak je již patrno z textu ustanovení, a z logixx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x x xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx stanoviska většiny se nehlasuje.
Systém hlasování v plénu je ve srovnání s hlasováním v senátu upraven trojkolově, a to s ohledem na možný větší počet nxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxlezu předurčuje rozsah případných odlišných stanovisek v tom smyslu, zda se budou vymezovat toliko k odůvodnění, anebo i k některému z výroků (bližší vxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxno. Je však třeba dodat, že v praxi je hlasováno o návrhu soudce zpravodaje, jehož role je, co do zodpovědnosti za rozhodnutí v určité věci, rozhodující. x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx co lze považovat za „návrh na rozhodnutí“, který je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování každý člen senátu. Praxe (a snad i teorie) za takoxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxhují zrušení napadeného právního aktu, avšak v různém rozsahu. Tyto postupy reflektují toliko procesně-technickou stránku věci, tj. procesně vymezxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxrý je předkládán k posouzení, je třeba rozumět v případě výkonu kompetencí pléna podle § 11 odst. 2 písm. a) až g), odst. 3 objektivně chápanou ústavnost nxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxm řízení subjektivní základní práva, nejde-li o rozhodování v kompetenčních sporech, v nichž je opět materiálním předmětem rozhodování objektivně cxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxu rozhodování, a pohlédneme-li do příslušných oddílů části druhé komentovaného zákona, které upravují jednotlivé typy řízení, nalezneme v nich zákoxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxm obsahovat údaj o tom, se kterými ustanoveními ústavního pořádku byl napadený normativní právní akt shledán anebo neshledán rozporným. Teprve druhýx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxvání o prvním výroku může mít mnoho podob, neboť každý ze soudců může posuzovaný akt vidět jako rozporný s různými ustanoveními ústavního pořádku. Tak nxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxx x xxch) napadená část zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotních zařízení byla shledána v rozporu. Z odlišných stanovisek k odůvodnění nálezu xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xen z určitého důvodu, a přitom jimi uváděné důvody se liší. (Pomiňme metodologický problém postupu, který je ovšem Ústavním soudem využíván často, v něxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx případ dokazuje, že bylo-li by postupováno zde navrhovaným způsobem, bylo by z jedné strany jistě obtížnější najít pro prvý výrok, deklarující rozpor xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxtu výkladu jednotlivých ustanovení ústavního pořádku. A lze dodat, že cítí-li soudci neudržitelnost ve smyslu obecné nespravedlnosti určitého zákoxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxudce Ústavního soudu pracuje jen jako neutrální subsumpční automat bez ohledu na spravedlnostní hodnotu výsledku, by se míjelo jak s posláním Ústavníxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx nýbrž osobou oddanou ústavním principům, k nimž patří i usilování o spravedlivé rozhodování, především ve smyslu respektu a ochrany základních práv, xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxi
judikatura
Ústavního soudu (byť by bylo zapotřebí ji zpřesnit) k tomu, čím se on sám cítí být vázán. Ustáleně je totiž judikováno, že se Ústavní soud cíxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx x nimi dochází často ke zrušení napadeného aktu. Může-li být tento postup (do jisté míry oprávněně) některými autory zpochybňován u ústavních stížnostxx xxx xx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxj jistě zpochybňovat v těch typech řízení, v nichž je materiálním předmětem rozhodování objektivní ústavní právo a s ním veřejný zájem, a kde jsou proto xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxost přijímání dvou výroků nálezu, vyplývá také (samozřejmě tam, kde je to pojmově možné) omezený rozsah překážky věci rozhodnuté, což je ve státech se sxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxit, však vycházela z toho, že byl-li návrh na zrušení např. zákona jednou Ústavním soudem zamítnut, jde o věc rozhodnutou a ve vztahu ke stejnému (tedy nexxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx ačkoliv novelou zákona o Ústavním soudu provedenou zákonem č. 77/1998 Sb. byla stanovena funkční příslušnost senátů pro odmítání návrhů ve věci konxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx patrné a identifikovatelné ani údajně použité ústavní normy ani z odůvodnění, nebereme-li v úvahu poněkud, eufemisticky řečeno, nereálnou formulacx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xl. 10 Ústavy“ (Pl. ÚS 28/95).
Tento přístup také dokládá, že předmět řízení je dosud chápán velmi vyhraněně procesně, tj. ve smyslu formálně chápaného xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxěci rozhodnuté“ přesně ohraničit, a to těmi ustanoveními ústavního pořádku, s nimiž byl zákon opravdu konfrontován. Tato ustanovení ústavního pořádxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xyl seznatelný z příslušných částí odůvodnění nálezu, které by korespondovaly s výrokem nálezu. Výrok nálezu by byl vyložitelný snadněji při zapojení xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx by ke kolizi obsahu výroku a odůvodnění, měl by výrok přednost.
Za této situace se jeví jako naprosto logické, že návrh na zrušení určitého zákona by nexxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxho zákona, avšak z důvodu
kolize
s jinými ustanoveními ústavního pořádku, šlo by o návrh přípustný. xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxm na časový aspekt a s ním spojenými změnami v životě společnosti (Pl. ÚS 42/2000 a Pl. ÚS 11/02).
V úvodu komentáře k tomuto ustanovení je uvedeno, že doxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx 51/03). Tuto praxi lze zpochybnit, jakož lze nepřijmout i její občasné odůvodnění odkazem na princip
a minori ad maius
, a to z následujícího důvodu. Nelxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx funkční příslušnost senátů k rozhodování podle § 43 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Pokud za této situace rozhoduje plénum o odmítnutí návrhu, jedná
ulxxx xxxxx
x x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxublice Německo někteří autoři takový důsledek dovozují z faktu, že rozhodnutí bylo přijato jiným orgánem, než tím, do jehož
kompetence
určité rozhodxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx, což by mohl být případ, kdy návrh na zrušení např. zákonného ustanovení podává spolu s ústavní stížností fyzická či právnická osoba. Řízení o kontrole xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xomíjet, neboť se promítá do rozhodnutí o její ústavní stížnosti, a je třeba jej respektovat právě i s ohledem na její právo na zákonného soudce.
Ve věci sxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxužití této
kompetence
plénem v historii českého ústavního soudnictví), neboť údajně žádný z návrhů na rozhodnutí ve věci samé nezískal většinu hlasůx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxovala shoda. Ostatně je otázkou, zda v tomto případě muselo být usnesení pléna přijímáno jednomyslně, když návrh byl odmítán pro zjevnou neopodstatněxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xnebo se uplatnil režim předvídaný pro přijímání rozhodnutí v plénu, obsažený v § 13 komentovaného zákona. V posledně jmenovaném případě bychom však očxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxanovala o řešení ve věci samé shoda.
odst. 2, 3, 4
K povinnosti soudce hlasovat pozitivně o některém z návrhů (přičemž obsah návrhu může být negativní - xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxdnutí je rozuměn návrh vztahující se k prvnímu výroku nálezu. Druhý výrok (v obou podobách, tj. zrušuje se napadený akt nebo zamítá se návrh) je vlastně jxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxnnost hlasovat pozitivně pro některý z předložených návrhů. Žádný soudce by tedy neměl hlasovat jen proti předloženým návrhům. Teprve ve třetím kole, x xxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xávrhům), neboť soudci nelze technickými pravidly o hlasování či jejich výkladem odejmout právo rozhodovat „podle svého nejlepšího přesvědčení nezáxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxx
xxxxx x
xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xstavního soudu platí princip tajnosti hlasování. Na rozhodování v kárném řízení lze pohlížet jako na hlasování o svého druhu personální záležitosti. xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxx xěcech, na kterých se Senát usnese. To je také případ dosavadních hlasování o vyslovení souhlasu se jmenováním soudcem Ústavního soudu podle č. 84 odst. x xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxna onoho soudce, o němž bylo hlasováno v kárném řízení. Je zřejmé, neboť jde o reakci čistě lidskou, že soudce, který prošel kárným řízením by měl, nebo roxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxěch“ než k těm, kteří, byť neúspěšně, hlasovali „proti němu“.
Související ustanovení:
§ 11 odst. 2, 3 -
kompetence
pléna, § 14 - odlišné stanovisko k xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxovisko k rozhodnutí senátu, § 43 odst. 2 - xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
Ústavní soud opakovaně uvedl, že považuje místní samosprávu za nezastupitelnou složku rozvoje demokracie. Problematikox xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx. Protože je s danou problematikou opětovně konfrontován, nezbývá, než předchozí rozhodnutí alespoň rámcově zrekapitulovat. ... K otázce ústavnostx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxí teze. ... V daném případě zásahem státní moci je vlastnické právo krajů porušeno, i když cestou zákona, a to ustanoveními § 34 odst. 2 věta druhá a § 34 odsxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx zdravotnické zařízení, a pokud je nezřídí obec a neučiní tak ani jiný zřizovatel, je povinností kraje toto zařízení zřídit. Kraji je tak uložena povinnxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxvnit zařazení toho kterého veřejného zdravotnického zařízení do sítě. Na druhé straně z napadených ustanovení nevyplývá, že by stát jakýmkoliv způsoxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxtovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/03: „Právě hospodaření se svým majetkem samostatně na vlastní účet a vlastní zodpovědnost je atributem samosprávy. Nutxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xdrojů“. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu k ustanovením § 34 odst. 2 věta druhá a § 34 odst. 6, která ukládají kraji zajistit x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxvání tohoto záměru státu, zákonodárce nedostál druhému z komponentů testu proporcionality, zásadě potřebnosti. Za současného stavu totiž musel Ústxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxy podmiňuje, nijak kompenzovat (čl. 11 odst. 4 Listiny), což nezbytně vede k závěru, že sledovaného účelu zákona, jímž je v daném případě ochrana veřejnxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx totiž zasahují do autonomie vůle územních samosprávných celků nad rámec xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxi, ani nesplňují požadavky principů ochrany legitimního očekávání, rovnosti postavení subjektů, obecnosti zákona a právní jistoty. Čl. 11 odst. 1 Lixxxxx x xxx x x xxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxdnění nálezu:
Za nepochybný nedostatek procesu transformace právního systému poplatného době autoritativního režimu s centrálním řízením všech sxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxmezením vlastnické či působnostní výhrady státu ani k legálnímu definování základních institucí jakými jsou „veřejná korporace“, „veřejný statek“ xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxňuji, neboť kraj (stejně jako každý územně samosprávný celek) nelze posuzovat jako subjekt soukromého práva.
Nález Pl. ÚS 51/06 (č. 483/2006 Sb.), oxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxení vlastnického práva, pro jehož ochranu je totiž zcela irelevantní, kdo je vlastníkem, jak vyplývá z čl. 11 odst. 1 věty druhé Listiny, přičemž samozřxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx proporcionality omezení vlastnického práva, k čemuž jistými oklikami a mezi dalšími důvody dospívá i nález, bylo třeba napadená ustanovení zrušit prxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxboť dalšímu přezkumu je podrobována právní norma, jejíž protiústavnost již byla shledána, a kterou je proto třeba zrušit už jen a pouze z tohoto důvodu.
xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxrání v tom, aby stanovil jasná kritéria a pravidla, při jejichž splnění vstup do neziskové sítě zdravotnickým zařízením obcí a krajů (stejně jako jiným xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxuodpovědnosti obcí a krajů za zdraví obyvatel na jejich území. Je to právě samosprávná působnost územních celků, jejímž prostřednictvím se vykonává pxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx, s. 495; č. 181/2005 Sb.):
Ústavní soud, jenž je při svém rozhodování vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním.
Nález Pl. ÚS 3/02 (sv. 27, s. 177x xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xda napadeným ustanovením nedošlo k porušení jiných než v návrhu namítaných porušení ústavního zákona, příp. příslušné mezinárodní smlouvy.
Usnesexx xxx xx xxxxxxxx
xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxm rozhodl, a podle odst. 2 téhož ustanovení je návrh nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná. V době podání návrhu však již před Ústavxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxx. Je proto evidentní, že v době podání návrhu Okresním soudem v Ostravě bránila jeho projednání překážka
litispendence
a posléze překážka
res iudicatx
x
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xomu, že návrh přednostky Okresního úřadu Jeseník ze dne 15. 6. 1998 byl svým předmětem s tímto návrhem identický a týkal se věci, o níž Ústavní soud již rozxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx
xes iudicata
, což neumožňuje, aby Ústavní soud o něm ještě jednal a rozhodoval. V tom směru vydal soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účaxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu tedy napadené zákonné ustanovení - samo o sobě - není v rozporu ani s článkem 6 odst. 1 Úmluvy (jehož se navrhovatel dovolává), ani s jinými ustanovenímx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxtavní soud již ve svém zamítavém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/96, publikovaném pod č. 161/1996 Sb. Uvedený nález byl způsobem svého přijetí hraniční, přičemx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxiže po uplynutí více než 4,5 roku se věc může jevit v poněkud jiném světle, zejména, došlo-li v tomto časovém období k sociálním změnám, kupř. vyznačujícxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxscích několika soudců k již konstatovanému nálezu.
Nález Pl. ÚS 11/02 (sv. 30, s. 309; č. 198/2003 Sb.):
První možností, kdy Ústavní soud může překonxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx ... Ústavní soud zastává názor, že projednávanou věc je třeba hodnotit ve světle změn v právním řádu, k nimž došlo v době od přijetí nálezu Ústavního soudx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx ústavnosti vázán maximou, že pro soud, tj. i Ústavní soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí, v daném případě nálezu. Přitom řízení o kontrxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx
x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxspěl Ústavní soud k závěru, že návrh na zrušení shora uvedených ustanovení obchodního zákoníku učinila osoba zjevně neoprávněná, a proto jej podle usxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxhl zabývat
meritorní
argumentací navrhovatele k jednotlivým napadeným ustanovením obchodního zákoníku.
Usnesení Pl. ÚS 54/2000 (sv. 21, s. 463)x
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx x) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, postoupeno k projednání plénu Ústavního soudu, aby byla zachována jednotnost judikatury. ... x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx.
K § 13
Toto ustanovení působilo zejména v devadesátých létech minulého století, ale i později, značné interpretační potíže. Po masivní obměně soudců xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxu nevyskytly ani do té míry polemické situace, v nichž by bylo plénum názorově tak pluralitní, jako v případě řešení věcí sp. zn. Pl. ÚS 36/93, Pl. ÚS 3/96 xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx.
Především je třeba uvést, že rozhodnutím rozumíme v prvé řadě rozhodnutí o materiálním předmětu v tom smyslu, jak byl osvětlen v komentáři k § 12 - viz vxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxému zákonem. Pro takto vymezené rozhodnutí se musí vyslovit zásadně většina, má-li být přijato. Protože, jak jsme již uvedli shora, může být obsah prvnxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxiny hlasů. Tímto problémem se budeme zabývat níže.
Je ovšem zřejmé, že v některých typech řízení (ústavní žaloba proti prezidentu republiky, řízení o xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xude hlasováno o skutkovém stavu a teprve pak o jeho právní kvalifikaci. Rozhodnutí o obou elementech rozhodnutí budou samozřejmě obsažena ve výrocích x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx odpovídající dobu, anebo bude návrh prezidenta zamítnut. V obou těchto případech je pro přijetí návrhů vyhovujících rozhodnutí zapotřebí hlasů devíxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li shledány rozpornými s ústavním pořádkem (čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy), nebo o ústavní xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xodle čl. 10a a čl. 49a Ústavy s ústavním pořádkem a také přijímá-li plénum rozhodnutí založené na právním názoru, který se odchyluje od právního názorx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxpetence
plénem, lhostejno zda plyne přímo ze zákona anebo jde o kompetenci, kterou plénum získalo svým vlastním rozhodnutím (atrakcí), je rozhodnutx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx 1 - viz výše, dle § 144 odst. 2 činí výjimečně
kvorum
dvanáct soudců, a to pro rozhodování podle § 144 odst. 1, tj. o zániku funkce soudce jako důsledek kárnxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx v rozmezí patnácti a deseti soudců (10, 12, 14). Logiku mlčení lze spatřovat v tom, že zákon zvolil konstrukci naprosto rovných hlasů všech členů pléna, xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxtí ani důsledky prosté většiny hlasů. Není bez zajímavosti, že ve Spolkové republice Německo při rovnosti hlasů hlas předsedy rozhoduje, avšak jen v říxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xro podjatost (§ 14 odst. 5, § 19 odst. 1 BVerfGG). Předseda českého ústavního soudu takovým oprávněním nedisponuje, zákon však teoreticky svěřuje právx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx
xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxt soudce podílejícího se na rozhodování vykládat jako jeho přítomnost na všech úkonech, které plénum ve věci učinilo. Tzn. koná-li se např. ve věci ústnx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxaťme k problému spočívajícímu v otázce, zda, popř. proč je či není zapotřebí i pro první negativní výrok rozhodnutí (o materiálním předmětu) většinu (pxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xterý se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu“. Nejprve si však zopakujme pozice, které Ústavní soud k dané problematice zxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxech případech šlo o řízení ve věci kontroly norem.
Ve věci sp. zn. Pl. ÚS 36/93 byl nálezem návrh zamítnut. Ve velmi úsporném odůvodnění soudce zpravodxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxnovení. Ve společném odlišném stanovisku tři soudci uvedli: „Obě rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým se zrušuje zákon (resp. jeho ustanovení), jakož x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xztahu zákona k ústavním zákonům nebo k mezinárodním smlouvám podle čl. 10 Ústavy, důsledkem kterého je zrušení zákona nebo překážka
rei iudicatae
. Prx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxž v daném případě tato většina dosažena nebyla, autoři odlišného stanoviska považují část výroku nálezu, kterou se zamítá návrh skupiny poslanců na zrxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx
Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 3/96 byl opět zamítnut návrh na zrušení části zákona, avšak nález byl meritorně odůvodněn, ačkoli se pro zamítnutí návrhu vyslxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxu postupu setrval u původního názoru, který rozvinul do možnosti odmítnutí návrhu, jeden soudce, který uvedl: „Zamítavý výrok přijatého nálezu (pro dxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxladem jinak mlčícího zákona o Ústavním soudu) návrh poslanců Poslanecké sněmovny měl být odmítnut, neboť ve věci tak politicky exponované a ústavně záxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xb.) - procesně významnou překážku
rei iudicatae
(§ 35 zák. č. 182/1993 Sb.).“
Ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 17/97 byl návrh soudce zpravodaje na zamxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx závazných vyhláškách. Nejprve se však Ústavní soud vyslovil k odůvodnění judikatorní změny v návaznosti na posuzování ústavnosti zákonů a uvedl, začxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x písm. a) Ústavy, vyžaduje většina alespoň devíti přítomných soudců. Podle xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xato zákonem požadovaná většina nevysloví, tj. i v případě, kdy se pro zamítnutí vysloví pouze menšina soudců, většina, hlasující pro zrušení, čítá všax xxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx a § 92 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., menšina sedmi soudců se vyslovila pro zamítnutí návrhu v celém rozsahu.“ V odůvodnění uvedeného nálezu pak Ústavnx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxedená
interpretace
dotčených ustanovení zákona o Ústavním soudu vychází z
akceptace
principu suverenity lidu (projevující se v dominantním postxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxerá může vyústit do zrušení zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, vyžaduje pro průlom do uvedené dominance parlamentu a tedy i
presumpce
ústavxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxdné, že mohl být přijat menšinou soudců. Pokud
akceptace
určité procedury vede k rozhodnutí orgánu veřejné moci, úkolem jeho odůvodnění je objasnění xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxgánu veřejné moci, a nikoli o odůvodnění stanoviska té části členů rozhodovacího grémia, jejíž názor vedl k přijetí daného rozhodnutí.“ (Pl. ÚS 17/97)x
x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx na základě právního názoru, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu. Takové rozhodnutí je přijato, jestliže se pro xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx byla obecně závazná vyhláška přesto zrušena, a to s následujícím odůvodněním: „Výsledek hlasování Ústavní soud interpretoval, vycházeje z těchto dvxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxpretovat jako úplný systém, umožňující při splnění zákonem vyžadovaného kvora interpretovat každý výsledek hlasování ve smyslu přijetí meritorníhx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxvuje v zákonné podmínce kvalifikované většiny.
V případě, kdy návrh soudce zpravodaje nezíská většinu devíti hlasů potřebnou pro změnu právního názxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx. interpretovat ve smyslu normy speciální (pročež pro jejich vztah platí interpretační pravidlo
lex specialis derogat legi generali
). Obsahem přijxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx x x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxení obecně závazné vyhlášky obce nebo podzákonného právního předpisu.“
Máme-li kriticky shrnout uvedenou judikaturu, lze uvést, že pokud jde o prvnx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxšina vyžadována toliko pro rozhodnutí rušící zákony, neboť je třeba šetřit vůli Parlamentu a presumovat správnost jeho aktů, lze s tímto závěrem souhlxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxdukujících personální obsazení Parlamentu, neboť je lidu vyhrazena jen v předstátním stadiu, resp. v revolucích, kde lid skutečně vykonává moc
konstxxxxxxxx
xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx, Praha 2006, s. 96 a násl.). Parlament proto také nemá ve státu s parlamentní formou vlády, z pohledu horizontální dělby moci, žádné výsadní postavení vx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxem normativním aktům, tj. zákonným i podzákonným (I. ÚS 398/04), což samo o sobě vyžaduje zdrženlivost, projevující se i ve způsobu rozhodnutí. Jinak řxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x pohledu samotného Ústavního soudu - jde o uplatňování principu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, z něhož rezultuje pravidexxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx označit za strukturální elementy, které jsou přítomny při vyvíjení a realizaci metod ústavněprávního rozhodování, nelze najít jediný důvod pro to, axx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu.
Lze se domnívat, že princip minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů by byl východiskem pro nalezení odpovědi na otázku, zda i v řízeních o úsxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxt republiky dopustil velezrady) a ve druhém případě rovněž při pozitivním rozhodnutí (tj. rozhodnutí o existenci překážky v době vydání usnesení sněmxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx strany obou parlamentních komor, jde-li o rozhodování o existenci překážky. I v tomto případě je proto namístě zdrženlivost plynoucí z žádoucí minimaxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx závadového či
kvazi
závadového stavu s tou nejvyšší mírou jistoty, kterou lze spravedlivě na možnostech lidského poznání požadovat, což se promítá i xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxhodnutí přijímané na základě právního názoru, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu“. Je třeba začít konstatováxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxeňme také, že v takových případech je třeba, aby se kryl „starý“ skutkový stav, k němuž se vztahoval původní právní názor s „novým“ skutkovým stavem, na kxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxstou změnou názoru, aniž je její realizace spojována s dalšími podmínkami. Jde prostě o jakousi „opravu“ původního názoru.
Nemá-li být taková prostá xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxzena do racionálního rámce. Racionálním se jeví připustit, aby byl plénem korigován názor tříčlenného senátu vyslovený v jeho nálezu, a to mechanismex xxxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxa ve vztahu k určité konkrétní skutkové situaci a patnáctičlenné plénum, v němž se musí najít devět souhlasných hlasů, které představují obsazení tří txxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxx xa jinak oprávněnou a důvodnou existenci čtyř tříčlenných senátů, chápaných jako orgány ÚS, jejichž rozhodnutí v podobě nálezů přijatých v rámci jejicx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx přijaté v jeho kompetenci. Zde je zapotřebí uvést, že není realistický požadavek, aby každé rozhodnutí bylo přijímáno vždy, a to bez výhrad odkudkoli. x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxých senátů, než kdyby původní rozhodnutí bylo přijímáno v samotném plénu, a jen díky kritickým hlasům zvenčí by mělo být posléze tím samým plénem „opravxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxí nálezy jsou mimo jakoukoliv pochybnost konečné ve shora naznačeném smyslu, tzn. „neopravitelné“. Jejich změna, bez současné změny ve skutkovém staxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxeriální podmínky do rozhodování o věci, je otázkou, zda se pak vůbec ještě jedná o skutečnou změnu či odchýlení se od již vysloveného právního názoru. Přxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xiné věci. O existenci těchto změn by mělo plénum rozhodovat jako o předběžné otázce, přičemž od výsledku jejího posouzení by se odvíjelo rozhodování o vxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx ÚS 647/02).
Na příkladu věci sp. zn. Pl. ÚS 17/97 uveďme konkrétní uplatnění naznačené dvoustupňové techniky: Původní soudce zpravodaj by nejprve dxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx rozhodováno. Skutkovým prostředím přitom v případě řízení o kontrole norem rozumíme i změny v právním řádu na úrovni podústavního práva, v jejichž konxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxvní, museli by se soudci řídit při hlasování o věci dosavadní judikaturou (a to s oporou v čl. 89 odst. 2 Ústavy) a svůj případný disent by uplatnili toliko x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxx rozhodnuto tak, jak se ve skutečnosti stalo. Zbývá posoudit, jakou většinu (relativní či kvalifikovanou) hlasů je třeba požadovat pro rozhodnutí o přxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xozhodnutí o věci samé. To by znamenalo, že by se v řízení o kontrole norem rozhodovalo devíti hlasy o předběžné otázce, posuzovala-li by se zákonná normax xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxním odpovědi na požadovaný počet hlasů pro rozhodování o předběžné otázce se může jevit v těch případech, kde rozhodování o věci náleželo původně do
komxxxxxxx
xxxxxx x x xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxou hlasů) rozhodnutí např. ve věci ústavní stížnosti proti rozhodnutí některého z „velkých“ senátů nejvyšších soudů a po čase chce svůj původní právní xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxačeném smyslu, a tudíž lze opět tvrdit, že jde o rozhodování v jiné věci. Nelze totiž (porovnáno s postupem ve vztahu k tříčlenným senátům) nalézt racionxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xx změnilo složení pléna v důsledku uplynutí mandátu jeho původním soudcům. Nemá-li být Ústavní soud nahlížen jako mocenské monstrum, měl by se vždy (v jaxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx“, neboť, jak řečeno výše, při změně podmínek jde o rozhodování v jiné věci. Pro rozhodnutí o předběžné otázce (ve shora naznačeném smyslu) se pak logickx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xůžeme předpokládat, že plénum Ústavního soudu přijalo původně stanovisko vážící se k rozhodnutí o určité ústavní stížnosti a později bylo v obdobné věxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx byl vyslovený ve stanovisku (a v jeho důsledku vyslovený i v nálezu senátu). I zde, pokud Ústavní soud dojde hlasováním o předběžné otázce, vážící se ke zxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxadě postačí pro rozhodnutí jak o předběžné otázce, tak o věci samé relativní většina hlasů.
Lze proto uzavřít, že přijetí „rozhodnutí přijímaného na zxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxlovený v nálezu pléna se může měnit jen zdánlivě, ve skutečnosti jde v takových případech o rozhodování v jiných věcech. Lze mít zato, že zde nabízený názxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxvodnění nálezu, které za účelem vyloučení libovůle z rozhodování Ústavního soudu musí uvádět důvody pro posun v rozhodování.
Na podporu tvrzení, podxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxastní, lze poukázat na přijímání plenárních rozhodnutí ve Spolkové republice Německo.
Související ustanovení:
§ 12 - pravidla hlasování v plénu, x xx xxxxx x x
xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxnovisko k rozhodnutí pléna, § 23 - postup senátu při změně judikatury.
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxnovení § 13 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, plyne, že vyhovění návrhu na rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) (zrušení zákonů nebo jejich jednoxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxšina přítomných soudců se ani pro návrh skupiny poslanců na zrušení § 27 odst. 8 zákona č. 172/1990 Sb., ve znění zákona č. 216/1993 Sb., ani pro zamítnutí xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx otázkou, zda ust. § 27 odst. 8 citovaného zákona je či není v souladu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Nález Pl. ÚS 3/96 xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxm. a) Ústavy, vyžaduje většina alespoň devíti přítomných soudců. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení je zamítnut v případě, jesxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xrušení, čítá však méně než devět soudců (Pl. ÚS 36/93, Pl. ÚS 4/95). V rozhodované věci se většina osmi soudců vyslovila pro zrušení § 35 zákona č. 247/199x xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
Nález Pl. ÚS 17/97 (sv. 9, s. 125; č. 350/1997 Sb.):
Ústavní soud v několika případech řešil otázku
interpretace
ustanovení § 12 a 13 zákona č. 182/1xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx v nálezu, v posledním z nálezů, týkajících se uvedeného problému (Pl. ÚS 3/96) Ústavní soud konstatoval následující: „Podle § 13 zákona č. 182/1993 Sb. xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx. Podle názoru Ústavního soudu (Pl. ÚS 36/93, Pl. ÚS 4/95) je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení zamítnut v případě, jestliže se pxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xítá však méně než devět soudců. V rozhodované věci se většina osmi soudců vyslovila pro zrušení § 35 zákona č. 247/1995 Sb. a pro zamítnutí návrhu na zrušxxx x xx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx Ústavní soud uvedl „stanovisko
relevantní
menšiny, vedoucí k nedosažení zákonem požadovaných devíti hlasů pro zrušení zákona nebo jeho ustanoveníxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx postavení parlamentu v soustavě ústavních orgánů), jenž je spjat s presumpcí ústavnosti zákonů. Kontrola ústavnosti, která je úkolem Ústavního soudx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x
xxxxxxxxx
xstavnosti zákonů kvalifikovanou většinu soudců. Pokud tato není dosažena, platí výchozí principy. Pro věcné odůvodnění zamítavého nálezu pak není rxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxnění právních (a případně skutkových) argumentů, opodstatňujících výrok, a to bez ohledu na způsob jeho přijetí. Jedná se tudíž o odůvodnění rozhodnuxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxené pod sp. zn. Pl. ÚS 17/97 byl návrh soudce zpravodaje na zamítnutí návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce spjat se změnou právního názoru, vyxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxoň devět přítomných soudců. V posuzované věci se pro zamítnutí návrhu na zrušení předmětné vyhlášky vyslovilo šest soudců a stejný počet šesti soudců sx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxhto dvou principů: - z principu zákazu
denegatio iustitiae
, ze kterého plyne i maxima, dle níž normy upravující proceduru soudního xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxyslu přijetí meritorního (hmotněprávního nebo procesního) rozhodnutí, - z principu kontinuity a stability vlastního rozhodování, jež se při změně vxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx zpravodaje nezíská většinu devíti hlasů, potřebnou pro změnu právního názoru vyjádřeného již v nálezu, nutno tudíž větu druhou ustanovení § 13 zákona x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xnterpretační pravidlo
lex specialis derogat legi generali
). Obsahem přijatého rozhodnutí je pak stanovisko té části pléna, jež setrvává na dosavadnxx xxxxxxx xxxxxxx x xx x x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
Vztah mezi mocí zákonodárnou a mocí soudní vyplývá z dělby moci ve státě, tak jak je zachycena v Ústavě. Materiální pxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxárcem podřízena ideji, jejímž základem je především služba občanovi a společnosti. Každá moc má sklon k sebestřednosti, bytnění a korupci; absolutní xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxly, a tím brání v řádném fungování druhé (v posuzovaném případě soudní moci), musí nastoupit kontrolní mechanismus brzd a vyvažování, který je do systéxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxří neodmyslitelně princip právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR), jehož neopominutelnou součástí je i důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgáxx xxxxxx xx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxž v minulosti Ústavní soud judikoval, je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry, ať už v individuálním přípaxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxvině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip
presumpce
správnosti aktu veřejné moci.
Nxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxnot k závěru o ústavní neakceptovatelnosti bezpečnostních prověrek advokátů xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxí obhájců s utajovanými skutečnostmi, jež jsou zakotveny v trestním řádu a jež neomezují základní práva na obhajobu, rovnost zbraní a práva vyjadřovax xx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
interpretace
před derogací. Ústavní soud se k tomuto principu přihlásil v řadě svých rozhodnutí.
Nález Pl. ÚS 4/99 (sv. 14, s. 263; č. 192/1999 Sb.):
xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxx něhož v situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje dvě různé
interpretace
, přičemž jedna je v souladu s ústavními zákony a mezinárodníxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx interpretovat dané ustanovení ústavně konformním způsobem (viz nálezy ve věci sp. zn. Pl. ÚS 48/95, Pl. ÚS 5/96).
Nález Pl. ÚS 11/02 (sv. 30, s. 309; č. xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx je sám také podroben, neboť i Ústavní soud, či právě on, je povinen respektovat rámec ústavního státu, v němž je výkon libovůle orgánům veřejné moci strixxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xřitom charakterizovat jako podstatnou náležitost demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR). První možností, kdx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxch představ společnosti. Další možností je změna či posun právního prostředí tvořeného podústavními právními normami, které v souhrnu ovlivňují nahxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xR). Další možností pro změnu judikatury Ústavního soudu je změna, resp. doplnění těch právních norem a principů, které tvoří závazná referenční hledixxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xstavy ČR, tj. nejde-li o změny podstatných náležitostí demokratického právního státu. Ústavní soud zastává názor, že projednávanou věc je třeba hodnxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xx xxxhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí v daném případě nálezu. Přitom řízení o kontrole norem představuje skutkový stav i platný stav právního řádu xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xožnost vydat konečné a závazné rozhodnutí, které je mimo předepsaný postup nezměnitelné, patří vedle nezávislosti, nestrannosti a dodržování esencxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxl předchozí soudní rozhodnutí ve věci, která představovala předběžnou otázku v řízení následujícím. Proto tuto věc poté rozhodl rozdílně. Vedle zjevxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxx x xxxx x xxxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxok pravomocného rozsudku závazný (krom účastníků - závaznost
inter partes
) i pro všechny orgány, tím porušil i základní ústavní princip spočívající v xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx x xxxkém právu takto platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech“ (srov. in Sb. n. u., xxx xx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx ochrany. Opačný aplikační postup je překrucováním práva. Ústavní soud v minulosti nalezl povinnost zákonodárce respektovat pravomocné rozsudky soxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xx.). Je nepochybné, že povinnost respektovat dřívější rozsudky mají i soudy, jak jim dnes ukládá ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. Ústavní soud rovněž konstatoxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxkytuje čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. rozh. ze dne 11. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 525/02 Sb. n. uxx xxx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxvá literatura se napětím mezi zákonem proklamovanou obecnou nezávaznosti rozsudků s principem právní jistoty a důvěry v právo blíže nezabývá (srov. nxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxhož, str. 506-513 a 612-621). Není pochyb o tom, že změněný okruh účastníků zakládá povinnost soudu znovu věc posoudit také z hlediska prokázaných tvrzxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx procesu, zejména pak s příkazem vnitřní nerozpornosti právního řádu. Celková harmonie soudních rozhodnutí podmiňuje důvěru v právo, bez níž by právo xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxu právní jistoty (dovozovaného z čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR), tak je třeba jej respektovat jako součást práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny).
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxa je v podmínkách českého soudnictví jako takového institutem novým, nemajícím pražádnou tradici, a patrně z tohoto důvodu není beze zbytku přijímán dxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxuje autoritu soudního rozhodnutí. K námitce o narušení autority soudního rozhodnutí skrze odlišné stanovisko, odpověděl již v roce 1948 jeden ze soudxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxh jako je nacionální socialismus nebo komunismus, od nichž je vlastně jednomyslnost neoddělitelná ve smyslu podmínky přežití systému, ale i jednotlixxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxutí (concurring opinion) souvisí s právem veřejnosti na informace, jakož i naopak na kontrolu vykonávanou veřejností ve vztahu ke všem třem mocem ve stxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxo právního státu.
Zemí původu institutu odlišného stanoviska jsou Spojené státy americké, kde se koncem 18. století začala uplatňovat technika „staxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxtim, tj. oznámením individuálního posouzení věci každým jednotlivým soudcem, uplatňovanou anglickými, skotskými a irskými (v Severním Irsku i v Irsxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxticky všechny skandinávské země osvojily institut odlišného stanoviska. Ve Spolkové republice Německo byl institut odlišného stanoviska vtělen do xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx. Institut odlišného stanoviska dnes zná i Španělsko, xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xmeriky.
Oproti tomu země, v nichž se uplatňoval francouzský vliv (např. země karibské oblasti jako Haiti a Dominikánská republika) a samozřejmě i matxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxudce na dodržování tajnosti vztahující se k poradě a hlasování. Dekrety z let 1446 a 1453 upravily pokuty za porušování této povinnosti. V průběhu stalexx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxjnost porady a hlasování za „sílu slabosti a garanci spravedlnosti“. Tradičně byl tento institut spojován s ochranou před zásahy do soudcovského rozhxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx x xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx francouzském soudnictví dodnes neuplatňuje, je obecným jevem, že soudci, včetně soudců zpravodajů, obhajují na veřejnosti rozhodnutí, na jejichž pxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxr patrný. Dodejme, že procesní úprava platná pro řízení před Evropským soudním dvorem, budovaným pod silným francouzským vlivem, dodnes institut odlxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxské sféry vlivu, tento institut zná a je jeho soudci také využíván.
Důvodová zpráva opatrně konstatovala, že podle § 15, dnes § 14 (popř. § 23, dnes § 22) jx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x názory jednotlivých soudců neuveřejňují.
Odlišné stanovisko lze uplatnit k rozhodnutí ve věcech, které mají pro Ústavní soud kompetenční základ v čxx xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxně neuvádí, že by bylo možno podat odlišné stanovisko k rozhodnutí pléna, jehož
kompetence
rozhodovat je založena ustanovením § 11 odst. 3 zákona o Ústxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxním soudu lze dvojím způsobem. Buď jde o tzv. mezeru nepravou, tj. mezeru, kterou skutečně chtěl zákonodárce vytvořit. Jinými slovy, je třeba zvážit, xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx mezinárodních smluv nebylo uplatňováno odlišné stanovisko. Obsah důvodové zprávy však k této otázce mlčí. Z druhé strany je třeba zvážit argument, poxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxmotné koncepci institutu odlišného stanoviska a jeho významu, což akceptoval zákonodárce při jeho formulaci. Pokud by chtěl tuto zcela zásadní koncexxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxou vůli v důvodové zprávě uvedením racionálních argumentů, což však neučinil. Zdá se proto, že je třeba zvážit druhou alternativu, tj. že v daném případx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdnění v důvodové zprávě, jakož i uvedená celková koncepce institutu odlišného stanoviska, úzce provázaná s nově chápaným demokratickým právním státxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxtňovat odlišné stanovisko i k rozhodnutí o předběžné kontrole mezinárodních smluv, neboť takový výklad neodporuje seznatelné vůli zákonodárce a je sxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxe přesto ovlivňovat jak budoucí právní úpravu v dané otázce, tedy může mít přímý vliv právně- politický, anebo může být základem pro pozdější rozhodováxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxá stanoviska čtyř soudců, přičemž zejména společné odlišné stanovisko soudců ÚS V. Klokočky a V. Paula se stalo základem pro vyhovující nález sp. zn. Plx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxt k výroku rozhodnutí anebo k odůvodnění rozhodnutí. Někteří autoři uvádějí, že odlišné stanovisko k odůvodnění lze, z hlediska časového, uplatňovat xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxné stanovisko je součástí rozhodnutí samého, o níž se činí záznam v protokole o poradě a hlasování, který vypovídá o názoru soudců v určitém okamžiku, a jxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx bylo známo krom výroku i odůvodnění, a to v důležitých rysech jeho konstrukce, samozřejmě. Z druhé strany nejde o konečný sloh či stylistiku, ta je věcí oxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xx xxxo možno spatřovat důvod k disentu v domnělých „nesprávných“ gramatických vyjádřeních, která nemusejí odpovídat mentalitě soudců, odlišných od osobx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxho názoru se mohou výrazně lišit (jako příklad lze uvést osobitě zvolenou metodu pro objasnění odlišného názoru zachycenou v odlišném stanovisku soudxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx, jakož i pokus o nalezení jeho účelu, může výrazně pomoci i při interpretaci xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
§ 5 - povinnost mlčenlivosti, § 11 odst. 1, 2 písm. a) až k) a odst. 3 -
kompetence
pléna, § 22 - odlišné stanovisko k rozhodnutí senátu.
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxx xoudu se v současnosti jeví jako
relevantní
právě to, co bylo uvedeno v odlišných stanoviscích několika soudců k již konstatovanému nálezu. Jde předevxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxgistrovány, umožnil účast na volbách do Parlamentu a zajistil plnou realizaci čl. 5 Ústavy ČR. Stanovení kaucí zavádí
a priori
diskriminaci tím, že něxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxutěže politických stran, a prokázaly míru přízně voličů. Podmínky registrace politických subjektů jsou dány zákonem a v době před volbami nelze z právxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxvána jen v rámci registračního procesu podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších pxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxje neslučitelné, když označuje omezovací klauzuli za „aposteriorní nástroj integrace“ a volební
kauce
za „nástroj apriorní“. Ve skutečnosti je mezx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxoté, co volná soutěž stran již proběhla), kdežto volební
kauce
xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxovacích klauzulí, jak to činí odůvodnění nálezu.
Nález Pl. ÚS 66/04 (č. 434/2006 Sb.), odlišné stanovisko soudce Stanislava Balíka:
Okouzlen jako xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxprve se slůvkem vlast v čl. 14 odst. 4 věta druhá Listiny. Vybíraje, zda mi lahodněji zní patria či country, volím osobně starší z těchto slov. Jest jistě vxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x x xx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx je tedy někdy otázka pokládána ve smyslu „nutit někoho opustit ČR“ (srov. též J. Filip, Evropský zatýkací rozkaz před ústavními soudy, Časopis pro právxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xuchu je to „...zem ta, dříve kolébka, nyní národa mého rakev“. Pojetí vlasti, zahrnujícímu v sobě atributy domova a rodu, odpovídá i označení jazyka jakx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xazykovou - je nepochybně vytržením ze shora popisovaných kořenů. „Stesk a nemožnost mluvit s někým rodným jazykem ovlivnily kvalitu veršů po stránce nxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxy nepřehlédněme, že vyhnanství probíhalo v rámci téže Římské říše, nicméně v jazykově spíše řeckém Pontu (srov. též heslo Ovidius, in: Encyklopedie osxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxntáře je ke dni 31.3.2007.
K § 15
Toto ustanovení vymezuje kompetenci senátů, stanoví jejich počet, jakož i počet členů senátu. Dále vymezuje základní xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxdu (§ 16, dnes § 15) by mělo umožnit, aby před Ústavním soudem mohlo souběžně probíhat současně více řízení (což je účelné zejména u ústavních stížností)x xxxx xx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxdě senátů jde totiž o všechny ty
kompetence
, které čl. 87 odst. 1, 2 Ústavy svěřuje k rozhodování Ústavnímu soudu, a které nepatří do věcné působnosti (mxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x x xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxentovaného zákona. O ustavení současných senátů rozhodlo plénum dne 7. 12. 2004. Jmenování předsedů senátů patří do kompetencí předsedy Ústavního soxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xozhodnutí nemeritorní anebo nejvýše kvazimeritorní povahy, přijímané podle § 43 odst. 2 komentovaného zákona. V tomto případě jde tedy o rozhodnutí mxxxxx xxxxxx
x xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxx x xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xá za následek, že pro ně neplatí režim založený ustanoveními o vykonatelnosti, která jsou obsažená v samotném zákonu o Ústavním soudu (viz § 58), a protx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xsnesení se také nevyhlašují (viz § 56
a contrario
). Zejména poslední dvě zmíněná specifika těchto senátních rozhodnutí (usnesení) vedou také nutně k zxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxazná pro všechny orgány i osoby. Jinak řečeno - tato usnesení jsou závazná jen pro účastníky řízení, avšak jen v rozsahu toho, co řeší. A protože tato usnexxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxx rozhodnutí proto také nelze čerpat tzv. nosné důvody, které by měly být vodítkem pro rozhodování budoucích podobných případů. Je proto zcela nepřípadxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxmotným meritem věci, což je postup, s nímž se ovšem lze setkat velmi často.
K důvodu vytvoření čtyř senátů se vyjadřuje jasnozřivě důvodová zpráva a tenxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xe vykládán v bohaté judikatuře Evropského soudu pro lidská práva) zvládnutelné v jednokomorovém či v bikamerálně uspořádaném ústavním soudu, jak konxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxcký základní systém je bikamerální), aby pro každý soudní rok vytvářely tříčlenné komory, jejichž personální složení však nesmí zůstat nezměněno délx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxížení doprovázející.
Bývá namítáno, že více senátů znamená zvýšenou možnost rozjíždějící se judikatury, a že německý bikamerální systém by byl vhodxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xatřit rozhodování (kromě odmítnutí věc přijmout k projednání) o věci samé, pokud byla pro rozhodnutí
relevantní
ústavněprávní otázka již řešena senxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxistovalo vyřešení ústavněprávního problému senátem, neboť se mohou různit názory na to, zda řešený ústavněprávní problém senátem a komorou byl skutexxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x x xxxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxx xersonálního obsazení senátů komentovaný zákon, na rozdíl od německého zákona, neřeší. Dosavadní praxe nasvědčuje tomu, že v trvalosti personálního xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxdy patří vytvoření nadstandardních vztahů mezi členy tříčlenného rozhodovacího tělesa, které brání ve svobodném uplatňování názorů každého ze soudxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxnátů brání přirozenému toku informací o názorech uplatňovaných v jiných senátech atd. Personální obměna v senátech má prostě zabránit jakémusi zkamexxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxmto období nebyla reprezentantům Ústavního soudu přidělována žádná senátní
agenda
(plenární věci byly místopředsedům přidělovány v sumě polovičnxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxeno opět nápadem na soudce), místopředseda vyřizoval korespondenci vedenou ve správním režimu. Šlo o striktní výklad tohoto ustanovení v souvislostx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xoudce má být zároveň stálým členem senátu.
V xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxního soudu plenární věci podle stejných pravidel a ve stejném počtu jako všem soudcům, senátní
agenda
je předsedovi Ústavního soudu přidělována v rozxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx od léta 2003 do nástupu patnáctého soudce, tj. do konce roku 2005 byla místopředsedům přidělována senátní
agenda
ve stejném rozsahu jako všem ostatníx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxdu po těch soudcích, jimž zanikl
mandát
uplynutím času resp. dobrovolným opuštěním Ústavního soudu v rozmezí let 2003 až 2004.
Související ustanovexxx
x x xxxxx x xxxxx xx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x
xxxxxxxxxx
xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxsledné ověření obsahu protokolu o poradě a hlasování, § 40 odst. 2 - přidělení návrhu, § 43 odst. 2 - odmítnutí návrhu, § 54 odst. 1 - nálezy a usnesení, § xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
(Tvorba rozvrhu práce)
Eliška
Wagnerová
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 16
Toto ustanoxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxž xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xterou mu svěřuje § 11 odst. 2 písm. m) komentovaného zákona. Podrobnosti k rozhodnutí pléna o pravidlech rozvrhu práce - viz komentář k předchozímu ustaxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxní soud plní svou informační povinnost podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Dosud je a vždy byl rozvrh práxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxe pořadí ve kterém napadly, ač roční období, zákonem předvídané pro stanovení rozvrhu práce, by mohlo být vykládáno tak, že zákonodárce předpokládal jxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx byla myslitelná (a samozřejmě, jak uvedeno shora, nepřikročil ani k personální obměně senátů). Je pouze otázkou, zda by tato specializace měla být zalxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxí, civilní, správní atd.). Je samozřejmě možná i kombinace obou kritérií. Ochota k rozhodnutí o specializaci bude patrně menší i z toho důvodu, že nedocxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xož je patrně nepříliš lákavá představa.
Stanovení rozvrhu práce, který obsahuje jak pravidla pro rozdělení práce, tak personální složení senátů, jaxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx odst. 1 Listiny.
Související ustanovení:
§ 3 odst. 1 písm. e) -
kompetence
předsedy a jeho zastupování, § 11 odst. 2 písm. m) -
kompetence
pléna.
Sxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x x xxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx x přirozeným právům každého člověka a občana patří právo, aby ve složitém procesu nalézání práva a spravedlnosti mu alespoň jednou bylo umožněno xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx před konkrétního jedince či sbor, který je nadán právem a povinností zvážit všechny okolnosti, jejichž individuální a neopakovatelná povaha přesahuxx xxx xx xxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxe Poslanecké sněmovny spojeno s faktem, že úprava byla považována za dočasnou). Schvalování členů Kolegia provádí vláda na návrh ministra spravedlnoxxx
xx xxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xsnesením č. 898 ze dne 15. září 2004, kdy schválila předsedu jiného - srov. na www.vlada.cz). Ostatně i Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření uvedla, že xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx nutit.“ Z tohoto pohledu Kolegium nedostojí nárokům na relativní stálost svého složení, která má znemožnit ovlivnění výsledku rozhodování pomocí zmxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxt. 1 Listiny).
Nález III. ÚS 351/04 (sv. 35, s. 375):
Ústavní soud při interpretaci základního práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) zahrxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx ÚS 200/98, III. ÚS 293/98, III. ÚS 182/99, I. ÚS 144/2000, III. ÚS 29/01, II. ÚS 544/02, III. ÚS 561/02). Princip zákonného soudce představuje v demokratxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xoudu pak brání eventuálnímu určování příslušnosti soudu s cílem ovlivnění výsledku rozhodování. Z pohledu těchto kautel nutno interpretovat i zákonxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xx xx xx
xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxnost“ rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s ním, neboť - mimo jiné - nejen historické zkušenosti, ale i zkušenosti z nedávné doby totalitního režimux xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxe podle účelových hledisek či výběru; ostatně výklad podaný před Ústavním soudem předsedkyní odvolacího senátu obecného soudu II. stupně (č. l. 28 spixx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxiska procesních předpisů samotných.
Nález I. ÚS 93/99 (sv. 38, s. 463):
Kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení, jx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxtu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů (srov. výše cit. sp. zn. III. ÚS 200/98, str. 423, 428 - 429). Mezi požadavky, které vyplývají pro xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxí stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 17
Funkce předsedy senátu má povahu spíše soudně-administrativně-organizační, resp. povahu organizační a řxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxci bez nařízení ústního jednání a řízení jeho jednání (viz § 19 odst. 1 komentovaného zákona), nebo určení náhradního soudce zpravodaje (§ 55 zákona o Úsxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxntovaného zákona), anebo rozhodnutí o uložení pořádkového opatření podle § 61 odst. 1 komentovaného zákona.
odst. 1
Jmenování předsedů senátů je koxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx soudu o ustavení senátů, v úplném znění, jmenuje předsedy jednotlivých senátů podle § 17 odst. 1 zákona o Ústavním soudu předseda Ústavního soudu na doxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxhodnutí, účinnosti dnem 1. 1. 2005.
Zákaz xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx spojovat s principem rovnosti všech soudců Ústavního soudu. Jak to vyjádřila důvodová zpráva k § 3 - Ústavní soud je kolegiální, demokraticky uspořádaxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxtavního soudu se uplatňuje názor (podporovaný i částí literatury), podle kterého předseda a místopředsedové nemohou být předsedy senátu. Pokud by texxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxadě, že má vyjadřovat absolutní nemožnost těchto osob předsedat senátu v takovém případě, kdy předseda či místopředseda přicházejí do senátu jako souxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxx práce z 23. 11. 2006 pak jsou pro věci předsedy střídavě příslušné všechny čtyři senáty a pro místopředsedu je střídavě příslušný III. a IV. senát, pro věxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx předsedou tohoto senátu. Neuplatňuje-li se totiž organizační příkaz obsažený v § 15 odst. 2, ani onen, obsažený v § 40 odst. 2 komentovaného zákona, je txxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx při rozhodovací činnosti.
odst. 2
Toto obecné pravidlo staví na senioritě založené věkem, přičemž myslitelnou a stejně akceptovatelnou by byla i sexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxo vztah obecné úpravy k úpravě speciální.
Související ustanovení:
§ 19 odst. 1 - pravidla jednání senátu, § 55 - zpravodajská zpráva, § 38 odst. 2 - rxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx x xejich složení, § 40 odst. 2 - přidělení návrhu.
Související předpisy:
Judikatura:
Nález IV. ÚS 276/04 (sv. 38, s. 189):
Úsxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxtožnil. Proto byla předsedkyní senátu, která byla zároveň soudcem zpravodajem, určena postupem podle ustanovení § 55 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xenátu)
Eliška
Wagnerová
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 1
Podobně jako svrchu komentované ustanovení § 16, souvisí i toto ustanovenx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx konstrukce nutná vzhledem k tříčlennému obsazení senátů, které neumožňuje, aby bylo zákonem sníženo
kvorum
, při jehož dodržení by byly senáty ještě uxxxxxxxxxxxxxxx
xxx x xxxxx xx xx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxlnost členů I. a II. senátu a III. a IV. Senátu, a to postupně v pořadí předseda senátu, starší člen senátu mladší člen senátu.
Podle odst. 7 téhož ustanovxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxy na garance zákonného soudce může být jen ten, že místopředseda zastoupí nepřítomného stálého člena senátu jen v případě, že jsou nepřítomni i všichni xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxtech (viz komentář k § 17 odst. 1 shora). Předseda, který rotuje ve všech čtyřech senátech (rovněž viz komentář k § 17 odst. 1 výše), může přijít v úvahu jakx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxm (především k faktické personální neměnnosti a k absenci možné specializace) viz komentář k § 15 a § 16 shora.
Související ustanovení:
§ 16 - tvorba rxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxušnost soudu a soudce) není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xe součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxetně zastupování, ve vztahu k účastníkům řízení. Pokud příslušný senát, stanovený rozvrhem práce soudu, projedná a rozhodne věc v jiném, než určeném sxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako sloxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xomentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 19
Toto ustanovení upravuje podmínky pro to, aby se mohlo uskutečnit jednání v senátu, jakož i stanoví kriteria pro usnxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x
xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx jsou přímo spjaty se zasedáním a jednáním senátu ve smyslu organizování a řízení práce senátu. Ze znění ustanovení je zřejmé, že se jedná o neveřejná zasxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxí jednání podle § 42 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o obvyklé povinnosti předsedy senátu tak, jak je xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx sice užívá obecný pojem předsedající, avšak je zřejmé, že zpravidla půjde o předsedu senátu.odst. 2
Jak již bylo uvedeno v komentáři k odst. 1 předchozxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxx xxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx byli přítomni všichni tři členové (eventuálně zastoupeni těmi soudci, které předvídá rozvrh práce).
Kromě nemeritorních rozhodnutí jako jsou rozhxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxa hlasy, i o meritu věci. Dva soudcovské hlasy v senátu tedy rozhodují o věci samé. Toto řešení bývá někdy zpochybňováno. Bývá poukazováno na to, že pro přxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxjat pouhými dvěma hlasy. To vše v situaci, dodávají kritici tohoto ustanovení, že nález požívá závaznosti podle čl. 89 odst. 2 Ústavy, zatímco usnesení xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx (přesněji řečeno z pohledu závaznosti různých rozhodnutí Ústavního soudu - k problému závaznosti nálezů a usnesení blíže komentář k § 15 odst. 1, viz výxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxm postavil na stranu optiky stěžovatelů (o stěžovatele jde v případě ústavních stížností, které ovšem tvoří téměř stoprocentní skladbu senátního nápxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
x x xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxhů do právního řádu (v podobě psaného práva, ať zákonů nebo podzákonných právních norem), do procesu provádění referenda a do mezinárodních smluv, jakxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxání návrhu podávaného podle § 119 odst. 1 komentovaného zákona, tj. návrhu na obnovu řízení, podávaný v reakci na rozhodnutí mezinárodního soudu. (V daxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxjadřuje názor, že věc stěžovatele nestojí za
meritorní
projednání, což má být údajně na první pohled zřejmé (v případě odmítání návrhu pro zjevnou neoxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxoty v podobě principu zákazu odepření spravedlnosti, a to v té nejelementárnější poloze, totiž v odmítnutí poskytnout ochranu základním právům a svobxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x ústavních stížnostech, který je třeba jednoznačně spojovat s poskytováním ochrany subjektivním základním právům stěžovatele (pokud rozhodnutí učxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx).
Oba naznačené důvody vedou k přesvědčení, že zvolená konstrukce zákona ve vztahu k počtu hlasů nutných k přijetí různých typů rozhodnutí je zcela adxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xízení o ústavních stížnostech.
Související ustanovení:
§ 11 odst. 2 písm. j) -
kompetence
pléna, § 15 odst. 1 - senáty a jejich složení, § 42 - úkony xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx odst. 1 - návrh na obnovu řízení.
Související předpisy:
čl. 4, čl. 89 odst. 2 Ústavy, - § 29, § 30, § 34 zák. o soudech a soudcích.
(Pravidla hlaxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxa), která je uzpůsobena poměrům tříčlenného senátu zejména v tom, že nepředvídá trojkolovost hlasování v senátu. Podobně jako v případě výkladu ustanxxxxx x xx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxreticky zpochybňován, avšak, alespoň jak se zdá, funguje.
xxxxx x
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxvání každý člen senátu. Praxe (a snad i teorie) za takový návrh pokládá buď procesní návrhy typu: a) návrh se odmítá, b) zamítá, c) rozhodnutí se ruší (I. Úx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxnutí, nebo jen posledního apod. Tyto postupy reflektují toliko procesně technickou stránku věci, tj. procesně vymezený předmět řízení, avšak nereflxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxmozřejmě týkat předmětu „sporu“, o němž je třeba rozhodnout a jímž nejsou ani rozhodnutí obvykle přijatá obecnými soudy, ani jiný zásah orgánu veřejné xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxx x xxdrobnostech viz komentář k § 11 odst. 2 písm. k) shora]. Předmětem „sporu“, který je řešen v řízení o ústavních stížnostech, jsou jednoznačně základní pxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xa rozhodnutí, k jehož podání je oprávněn každý člen senátu, je třeba rozumět označení základního práva či svobody, které má ten který člen senátu za poruxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx. Naznačený postup pak nachází reflexi v konstrukci ustanovení § 82 odst. 2, které pod písm. a) až c) dává návod ke znění prvního nálezového výroku. Znění xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxší (je-li první výrok pozitivní), anebo se návrh zamítá (nebyl-li shledán zásah či porušení konkrétně ve výroku uvedených základních práv a svobod). Pxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x x xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxních práv a svobod stěžovatele, a důvodem pro takový postup bývá uplatnění principu minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxvém případě ovšem musí jít o jednomyslné rozhodnutí, neboť uváděný důvod odmítnutí spočívá ve zjevné neopodstatněnosti návrhu. Budiž řečeno, že jde o xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxování o předložených návrzích. Subsidiárně přiměřeně použitelný o. s. ř. (§ 63 komentovaného zákona) obdobný problém neřeší a tudíž návod nedává. V pxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx na soudci zpravodaji (ne zcela důsledně se uplatňuje v prvním a druhém senátu a občas i ve třetím a čtvrtém senátu).
Pokud máme hodnotit praxi Ústavního xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxlního ústavního soudu bylo příliš krátké) s ústavním soudnictvím, soudci Ústavního soudu sáhli po předloze, nabízející se v podobě praxe obecných souxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xomentářem a proti uplatňované tradici svědčí, kromě argumentů uvedených výše, i
komparativní
pohled (např. německé řešení obsažené v tamním zákonu x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxxxx stíhá i soudce obecných soudů, a to ve všech druzích řízení (viz např. § 37 odst. 2 o. s. ř., který stanoví povinnost hlasovat pro všechny členy senátu přísxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxincip, tedy povinnost hlasovat je zachován i při rozhodování senátů Ústavního soudu, ovšem je modifikován pokynem k pozitivnímu hlasování o některém x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxrušeno, pokud by některý ze soudců příslušného senátu bez zákonného důvodu (kterým je toliko zákonem upraveným způsobem nalezená podjatost takového xxxxxx xx xxxxxx x xx xx x xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxnného důvodu by ze strany soudce zároveň zakládalo porušení ústavního principu zákazu odpírání spravedlnosti (viz čl. 4 Ústavy, eventuálně čl. 1 odstx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxx xxxxxxxxxx xkládá soudci pozitivní povinnost, tj. vyslovit souhlas s některým z předložených návrhů (obsah návrhu může být ovšem i negativní - viz shora návrh na vyxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx x x xxxxx xxxxxxx xxlo být identifikováno ono základní právo či svoboda, pod jejichž zorným úhlem byl napadený individuální právní akt či jiný tvrzený zásah veřejné moci zxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x. s. ř. (§ 63 komentovaného zákona), který v ustanovení § 37 odst. 2 stanoví, že hlasují mladší soudci před staršími a předseda senátu hlasuje jako poslexxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx x xxxxx xx x
xxxxxxxxxx
xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
Judikatura:
Nález I. ÚS 647/02 (sv. 3xx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxdu k rozhodnutí dne 20. 4. 2004 s návrhem na přijetí usnesení o odmítnutí stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, avšak tento návrh nezískal potřebný pxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxadním soudcem zpravodajem, určen podle ust. § 55 zákona o Ústavním soudu nový soudce zpravodaj JUDr. Wagnerová, která byla v té době, z důvodu neobsazexxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
Eliška
Wagnerová
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 21
odst. 1
Nelze se divit, že toto ustanovení nalezlo v historii českého ústavního xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx § 20 odst. 1 výše. Pokud se chápání tohoto pojmu nezmění, nelze očekávat uplatnění tohoto ustanovení.
Účel tohoto ustanovení je přitom třeba hledat ve xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x návaznosti na konkrétně zjištěný skutkový stav za situace, kdy ani v senátu nepanuje shoda o tom, které základní právo či svoboda byly porušeny, popřípxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxskal v senátu potřebnou většinu hlasů, je navrhováno, aby taková věc byla postoupena k rozhodnutí plénu Ústavního soudu, i když mu jinak podle rozdělenx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxx xxxxx xx x x xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxno toho, aby věci, které jsou natolik sporné, že vyžadují širší odborné posouzení, nezůstaly na úrovni senátu neřešeny (může se jednat např. i o zásadní xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxxx x
xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx. V šířeji chápaném procesu rozhodování o věci se má zvláštní postavení předsedy senátu projevovat ve smyslu komentovaného ustanovení při rozhodovánx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxp. zda je možno od něj při splnění zákonných podmínek upustit, kde má mít hlas předsedy senátu větší váhu než hlasy zbylých dvou soudců, jak tvrdí komentáxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxdením řízení. Avšak, pokud nelze mít na určitý problém alespoň tři názory, o nichž se hlasuje postupně a jednotlivě (viz komentář k § 20), není možné, aby x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxnzuální, a proto nepoužitelné, o čemž svědčí i jeho faktická nepoužívanost, a to po celou dobu trvání českého ústavního soudnictví.
Související ustaxxxxxxx
x xx xxxxx x xxxxx xx x
xxxxxxxxxx
xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxnesení Pl. ÚS 54/2000 (sv. 21, s. 463):
Řízení o ústavní stížnosti vedené před senátem Ústavního soudu pod spis. zn. I. ÚS 231/99 bylo usnesením ze dne 7x xxx xxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xachována jednotnost judikatury.
(Odlišné stanovisko k rozhodnutí senátu)
Eliška
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx - odlišné stanovisko k rozhodnutí pléna.
(Postup senátu při změně judikatury)
Eliška
Wagnerová
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.20xxx
x x xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxry však lze hovořit pouze v případech, má-li jít o změněné ústavněprávní posouzení skutkově totožné věci. Přitom pod skutkové změny je třeba zahrnovat x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx k nimž došlo v důsledku změněných životních poměrů nebo jejich změněné evaluace (obdobně se k problému totožnosti skutkového stavu staví i
judikatura
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxožnosti, je aplikace tohoto ustanovení vyloučena. V takovém případě je vyloučena i aktivní legitimace tříčlenného senátu k předložení věci plénu.
xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxaný není oproti tomu soudce zpravodaj. Z dikce komentovaného ustanovení i z jeho logického výkladu totiž plyne, že odchylovat se lze toliko od právního xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxnuje vymezenou funkční kompetencí vydávat
a limine
rozhodnutí (viz též komentář k § 12 odst. 1 shora). Podle § 15 náleží do
kompetence
senátu rozhodovxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xoudce zpravodaje.
A xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxnovení. Protože závazný je právní názor vyslovený toliko v nálezu, nikoliv v usnesení (viz komentář k § 15 odst. 1 shora), může senát nálezem překonat doxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx týkající se výkladu relevantních ústavních ustanovení, a to senátem, který věc původně odmítal jako zjevně neopodstatněnou, a jehož
judikatura
bylx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx ústavněprávní, která je bezprostředně
relevantní
pro posouzení věci samé. Jinak řečeno, procesní otázky související s rozhodováním
a limine
nejsxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxx
xxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx otevřená soudci zpravodaji samotnému. I vzhledem k charakteru jemu svěřené funkční
kompetence
je tento postup vyloučen.
Je také otázkou, zda lze bex xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx, kupř. díky částečné obměně jednoho senátu, chce zvolit obměněný senát postup podle § 23, tj. postup, který předpokládá vskutku jen změnu právního názxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxtavního soudu. Takovou judikaturu lze totiž jistě hodnotit ve světle štrasburské judikatury, kterou si Ústavní soud osvojil, jako zákon v materiálníx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxi by bylo třeba vážit i základní právo na rovnost před zákonem, které je garantované čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Z drxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxx xxxx xxxhodována skutkově totožná věc. Takový závěr by však byl překážkou pro postup podle komentovaného ustanovení a naopak by měl vést k rozhodnutí senátu saxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxožných, předchozích věcí a proč proto nelze věc rozhodnout stejně, jako věci, které předcházely. Bez takového vysvětlení by senát, přijímající nové rxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxnovisek. Od počátku ústavního xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx se někdy zdá senátní
judikatura
nekonzistentní, nemusí tomu tak skutečně být, ale může jít o nedostatky v odůvodnění rozhodnutí ve smyslu absence odůxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xetodou užívanou v ústavním soudnictví, které ve své nové podobě od poloviny minulého století hledá a nachází inspiraci v institutech známých v právním xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x 13 - podmínky pro přijetí rozhodnutí, § 15 odst. 1 - senáty a jejich složení, § 43 - odmítnutí návrhu.
Související předpisy:
čl. 26 Mezinárodního pxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxvní řád. Podmínkou takové důvěry je stabilita právního řádu a dostatečná míra právní jistoty občanů. Stabilita právního řádu a právní jistota je ovlivxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxe
právních norem vytváří ve veřejnosti vědomí toho, co je a co není právem. Stabilitu práva, právní jistotu jednotlivce a v konečném důsledku též míru dxxxxx xxxxxx x xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxhž základním úkolem je poskytovat ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR), přistupují k výkladu právních norem. Ostatně na takovém významu judikatury soudů xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxuru soudů (srov. rozhodnutí Kruslin proti Francii ze dne 24. 4. 1990, Müller a další proti Švýcarsku ze dne 24. 5. 1988, Markt Intern Verlag GmbH a Klaus Bexxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxh norem v čase ustálený, což však na druhou stranu neznamená, že jednou dosažený výklad právní normy je nezměnitelný. Princip právní jistoty a též i prinxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxh představ společnosti o právu, změny ve xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxým postupem. Ústavní soud také již k těmto otázkám judikoval, že v obecné rovině ve vztahu k závaznosti soudní judikatury by měl být již jednou učiněný výxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xíce konformnějšími s právním řádem jako významovým celkem a svědčícími tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxí) a principu formální spravedlnosti (rovnosti) (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 252/04, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 36, nález čx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxo se dopouští, je jednáním právně dovoleným, nebo zakázaným.
(Následné ověření obsahu protokolu o poradě a hlasování)
Eliška
Wagnerová
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx x tím, co bylo řečeno v komentáři k § 5 a k § 14. Protože s výjimkou jediného (problematického) případu (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 54/2000 - viz komentář k § 12 sxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxedených v komentáři k uvedenému ustanovení, lze toto ustanovení označit Loewensteinovou terminologií za nominální.
Související ustanovení:
§ 5 x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxerová
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 25
Podle xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxho pořádku v okolí budov Ústavního soudu nebo jiných míst, kde Ústavní soud jedná.
Toto ustanovení omezuje právo shromažďovací, které je jako základnx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxím ve znění novel, které zakazuje shromáždění, a to ve stejném rozsahu ve vztahu k „zákonodárným sborům“.
Vzhledem k odstavci druhému čl. 19 Listiny, kxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx státu), pro které smí být základní právo shromažďovací zákonem omezeno (přirozeně za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbyxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx právem) ochrana státních popř. ústavních institucí (viz Pl. ÚS 43/93) jen kvůli nim samým, zatímco Listinou aprobovaný účel omezení nelze v tomto ustaxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxdobě ochrany instituce jako takové (to ostatně platí i o komorách Parlamentu). Např. ve Spolkové republice Německo je pořádková ochrana koncipována ixxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxu jako řízením před obecnými soudy. V zákoně také není obsažen výčet specifických použitelných opatření, jejich výběr je přenechán až orgánu, který zaxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xstanovení:
§ 45 - veřejnost řízení.
Související předpisy:
Judikatxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx trestného činu republiku a nejvyšší ústavní orgány, ale v tom, jakým způsobem je chrání: totiž tak, že nediferencuje skutkovou podstatu hanobení konkxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx s rozhodovací mocí vždy užší a vymezenější: je omezena na plnění jejich ústavních funkcí a zřetelným vymezením pouze nezbytné míry zásahu do občanskýcx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxmu zneužití moci a tím i před vlastním státem a před vlastními delegáty.
Poskytování údajů z informačního systému evidence obyvatel
Eliškx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xypadat nemá, bylo do zákona o Ústavním soudu vloženo zatím jeho poslední novelou provedenou způsobem, který by rovněž mohl sloužit za příklad toho, jax xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxkteré další zákony. Pod tímto nicneříkajícím názvem se ukrývají novely čtyřiceti šesti zákonů. Změna zákona o Ústavním soudu je uvedena na čtyřicátéx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxjený, neboť z názvu zákona nelze seznat, co vše je jeho obsahem. Jedná se o typickou ukázku „utajeného zákonodárství“, na které jako na odsouzeníhodný nxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xdpovídá internímu předpisu, nikoli zákonu. Má-li jít o pokrytí požadavku omezení základních práv zákonem, jak předvídá čl. 4 odst. 3 Listiny, jde o proxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xoudu (a samozřejmě i dalších orgánů, jimž je tento vstup povolen), avšak zároveň jde nepochybně o zásah do několika základních práv garantovaných čl. 1x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx, lze dovodit, že podléhají toliko tzv. imanentním omezením, plynoucím z ústavního pořádku samotného (viz nález Pl. ÚS 42/02).
Vezmeme-li princip faxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxého řešení, bylo by xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxé státní orgány poskytují Ústavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování podkladů pro jeho rozhodování. Při řádném výkonu práce jmenovaných orgáxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxků, což by již mohl být problém při legitimizaci přijatého řešení. V testu by se rovněž musela projevit fakticita, s níž jsme denně konfrontováni, spočíxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxtům, které představuje zároveň zásah do shora uvedených základních práv osob, k nimž se data upínají, ponechme raději stranou.
Související ustanovexxx
x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
Srovnatelnou pozornost věnuje tomuto problému i německá nauka, včetně kritiky tzv. utajených zákonů (Geheimgesetzgebung), které jsxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxrby práva i iniciativního práva a mate jak poslance, tak i adresáty práva (Klein, E.: Gesetzgebung ohne Parlament? Berlin, De Gruyter Recht, 2004, s. 16xxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxt obyčejným zákonem, jehož účelem by bylo omezit takové absolutní základní právo, v tomto případě svobodu svědomí. Každý zákon z jedné strany vyjadřujx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxí většiny společnosti, jejímž odrazem je složení parlamentu. Je-li individuální svědomí v rozporu s určitou právní normou, zajisté taková skutečnosx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxědomí však může mít vliv na uplatnitelnost či vynutitelnost takové právní normy ve vztahu k těm, jejichž svědomí se příčí. Při zvažování, zda se v případx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxkové rozhodnutí nezasáhlo do základních práv třetích osob, anebo zda prosazení svobody svědomí nebrání jiné hodnoty či principy obsažené v ústavním pxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxk, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži jednotlivce, kxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xřitom pro řešení této otázky není rozhodující, zda je zvlášť nazírána jurisdikční a správní složka soudní moci (viz stanovisko pléna Ústavního soudu sxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu (tedy například liknavým jednáním rozhodujícího soudce) či objektivním faktorem spočíxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxdle Ústavního soudu je to státní moc jako celek bez ohledu na její dělení do jednotlivých složek, která má jednotlivci garantovat ochranu jeho práv, přixxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xx.3.2007.
K § 26
Toto ustanovení zjevně navázalo na krátkou „tradici“ založenou sídlem Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, jímž bxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxerace. Toto odůvodnění odpadlo po vzniku samostatné České republiky. Zůstalo další, někdy uváděné zdůvodnění, spočívající v ideji, že Ústavní soud bx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxňován. Ani tento důvod ovšem v době moderních komunikačních prostředků nezní příliš přesvědčivě. Faktem však zůstává, že právě tento důvod bývá uváděx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx literatuře se objevuje názor, že je zapotřebí, aby sídlo ústavního soudu stanovila ústava, neboť podústavním zákonem to učinit nelze. I odpůrci tohotx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxý v parlamentu tlumočí prezident ústavního soudu. Uznávají totiž, že tato spoluúčast na rozhodování o sídle plyne ze samotné kvality ústavního soudu jxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xx.3.2007.
K Hlavě první
LITERATURA (k části druhé hlavě první)
Adamus
,
V.
Odmítnutí návrhu podle zákona o Ústavním soudu.
Správní právo,
199xx
xx xx
xx xx x xxx
xxxxxxx
x
xx
xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx
x
x.
(ed.),
Zákon o Ústavním soudu po třinácti letech.
Praha,
Eurolex Bohemia,
2006,
David
,
L.
Řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem - Axxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxx x xxxx
xxxxx
x
xx
x
xxxxxxxxx
x
xx
x
xxxxxxx
x
xx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxntář.
Praha,
C. H. Beck,
2001,
s. 95 - 225.
Filip
,
J.
K otázce podjatosti soudce Ústavního soudu v řízení o ústavnosti právního xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxx x xxxx
Filip
,
J.
Ústavní právo,
Brno,
Masarykova univerzita,
1999.
Filip
,
J.
Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva,
Brno,
Masarykova univexxxxxx
xxxxx
xxxxx
x
xx
xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xxxxx
x
xx
xxxxxment ČR schválil návrh euronovely Ústavy ČR,
Právní zpravodaj,
2001,
č. 11.
Filip
,
J.
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy ČR.
Časxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxx
x
xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
x
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xosavadního působení Ústavního soudu,
In
Dančák
,
B.
,
Šimíček
,
V.
(Eds.):
Sborník z konference Aktuálnost změn Ústavy ČR,
Brno,
Masarykova xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
x
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx
x
xx
x
xxxxxxx
x
xx
xxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxe Základní lidská práva a právní stát v judikatuře Ústavních soudů,
Brno,
2000.
Ježek
,
V.
Právní povaha určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona o axxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xx x xxx
xxxxx
x
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx x x xx
xxxxx
x
xx
x xxxxxxxm otázkám přípravy zastoupení před Ústavním soudem ČR.
Bulletin advokacie,
1995,
č. 1,
s. 15 - 18.
Klokočka
,
V.
Ústavní systémy evropských státůx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
x
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
x
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx ústavnosti soudní činnosti,
Právní rádce,
1998,
č. 9.
Klokočka
,
xx
xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxxx
x
xx
x
xxxxxxxxx
x
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxe,
1997.
Koudelka
,
Z.
Právní předpisy samosprávy.
Praha,
Linde,
2001.
Malenovský
,
J.
Postavení mezinárodních smluv o lidských právech v českxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxx
x
xx
x
xxxxxxxxx
x
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxx
Mikule
,
V.
,
Sládeček
,
V.
Zákon o Ústavním soudu. Komentář.
Praha,
Eurolex Bohemia,
2001.
Mikule
,
V.
,
Sládeček
,
V.
Ještě k otázce povinnosti xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xx x x xx
xx xx x xxx
xxxxxxxxx
x
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxva.
Bulletin xxxxxxxxxx
xxxxx
xx x x xx
xx xx x xxx
xxxxxxxx
x
xx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xx xx x xxx
xxxxxxxx
x
xx
x
xxxxxxx xxxxnictví,
Praha,
C. H. Beck,
1999.
Mikule
,
V.
,
Sládeček
,
V.
,
Syllová
,
J.
Ústava České republiky. Komentář.
Praha,
C. H. Beck,
2007.
Ševčík
x
xx
xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xx x xxx
xxxxxx
x
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xako návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR.
Bulletin advokacie,
1995,
č. 6 - 7,
s. 8 - 20.
Ševčík
,
V.
Advokát jako zástupce účastníka v řízxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxx
x
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x
xx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxx
x
xx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxení advokáta Ústavním soudem.
Bulletin advokacie,
1995,
č. 1,
s. 44 - 47.
Tribe
,
L. H.
American Constitutional Law,
New York,
1978,
s. 60 a,
xxxxxx
x
xx xx
x
xxxxxx
x
xx xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxx
xxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
x
xx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
Časopis pro právní vědu a praxi,
č. 1997,
č. 3.
Wagnerová
,
E.
Ústavní soudnictví (Vznik, význam a některé organizační a procesní aspekty v kompaxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxx x
xxxxní před Ústavním soudem je řízením návrhovým. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x
xx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxho druhu řízení před Ústavním soudem specificky. Zákonem se zde rozumí pouze zákon o Ústavním soudu, čímž je respektována konsistence a výlučnost tohoxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxéně pokud by tak učinil, jednalo by se spíše o „prohřešek“ legislativně technický, Ústavní soud by zřejmě stěží mohl takovou osobu odkazem na komentovaxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xe věcech majetkových, který upravuje aktivní legitimaci úřadu pro podávání ústavních stížností, které se dotýkají předmětu činnosti úřadu. Toto ustxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxovení řešící otázku, která organizační složka státu je oprávněna v majetkoprávních věcech podávat jménem státu ústavní stížnost [čímž se potvrzuje, xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxentář k § 28 a 30].
Obecně lze konstatovat, že do okruhu subjektů oprávněných podat návrh Ústavnímu soudu spadají v nejširším rozsahu fyzické či právnixxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxm Ústavního soudu k podání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, resp. jejich ustanovení, pokud v souvislosti s rozhodováním o ústavxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx, jsou v rozporu s ústavním zákonem či zákonem [§ 78 odst. 2, § 64 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c)].
odst. 2
Řízení se zahajuje dnem, kdy byl Ústavnímu souxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx x x xx xx xx xxxx xávrh je možno doručit prostřednictvím držitele poštovní licence, v elektronické podobě, telegraficky či telefaxem, eventuálně též osobně podatelnx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxrhem stejného znění. To neplatí v případě, kdy byl návrh podán elektronicky s připojeným elektronickým podpisem podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektrxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxvých případech Ústavní soud v minulosti někdy doplnění požadoval. Elektronické podání s připojeným ověřeným elektronickým podpisem je totiž třeba pxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxný problém, pokud xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxavnímu soudu doručit originál plné moci, resp. pokud tak účastník sám neučiní, bude k tomu Ústavním soudem vyzván.
Doručení návrhu má za důsledek zaháxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxěřený asistent soudce) navrhovatele vyzve k odstranění takových vad [§ 41 písm. b)]. Avšak v případě, kdy doručené podání nelze vůbec považovat za návrx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xoručení návrhu jinému orgánu veřejné moci (tedy i obecnému soudu) nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem. Takové orgány navíc ani nemajx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxhovanou, pokud není dodržena v okamžiku doručení takového „postoupeného“ návrhu Ústavnímu soudu, resp. v okamžiku předání návrhu k poštovní přepravx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx druhy řízení samostatně a jsou lhůtami procesněprávními (viz Pl. ÚS 37/93): lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty návrh podán k poštovní přepxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxítání lhůty stanovené k podání ústavní stížnosti: v praxi Ústavního soudu se prosadil názor založený na doslovném výkladu § 72 odst. 2 zákona, že šedesáxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx reagovala novela zákona provedená zákonem č. 83/2004 Sb., která odstranila ustanovení o tom, že „lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí.“
Podání návxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx takový návrh podán oprávněnou osobou, má tato právo se jednání o dříve podaném návrhu účastnit jako vedlejší účastník řízení (§ 35 odst. 2). Doručení náxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxčitých typech řízení samostatně na návrh účastníků řízení odložit vykonatelnost takových aktů (§ 79) nebo předběžně odložit nastoupení jejich právnxxx xxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxžnost, komunální stížnost, § xx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxvrhu, § 118 odst. 1 - návrh na zrušení právního předpisu, § 119 odst. 2 - návrh na obnovu řízení, § 120 odst. 2 - podání návrhu, § 125a odst. 1, § 125d odst. 1 x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxa:
Usnesení I. ÚS 462/03:
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) jx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxním nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. To znamená, že ústavní stížnost xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxd. Je to pouze jednotlivec sám, pokud tvrdí, že veřejná moc porušila jeho základní práva a svobody, který je aktivně legitimován, domáhat se formou ústaxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxou, v jejíž věci se domáhá ochrany základních práv a svobod. Zákon o Ústavním soudu ani výslovně nepřipouští podání návrhu k zahájení řízení o ústavní sxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x
xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxko ústavní stížnost v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem prostřednictvím akreditovaného poskytovatele certifikačních služxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxsní účinky, a je návrhem na zahájení řízení. Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu soudu (ustanovení § 34 odst. 1 věta prvá zákona o Ústavnxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xkceptována i podání telegrafem, pokud byla písemně doplněna nejpozději do tří dnů, i podání telefaxem, pokud byl ve stejné lhůtě předložen originál, pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx přiměřeně použít úpravu obsaženou v občanském soudním řádu (ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu). Je tedy zřejmé, že úmyslem zákonodárce při přijxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx rozšířit komunikaci se soudní mocí na možnost učinit podání v elektronické podobě i bez zaručeného elektronického podpisu... Objektivně-teleologixxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxat, nutno dojít k závěru, že původní účel této právní normy je i nadále zachován. Jejím cílem je i v současnosti usnadnit doručování podání prostřednictxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxx xyvodit, že výklad ustanovení § 42 odst. 1 věta prvá o. s. ř. po novele provedené zákonem o elektronickém podpisu č. 227/2000 Sb. je i nadále zachovatelxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xa papíře s vlastnoručním podpisem, zatímco elektronicky učiněné podání bez zaručeného elektronického podpisu je nutné do 3 dnů doplnit.
Nález Pl. ÚS xxxxx xxxx xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx xx xpravuje - je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xčastníkem řízení)
Ivo
Pospíšil
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
odst. 1
Podobně xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxy pro jednotlivé druhy řízení před Ústavním soudem. V závislosti na jednotlivých typech řízení jsou účastníky a vedlejšími účastníky řízení fyzické čx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xízení o konkrétní kontrole norem [§ 74, § 119 odst. 4 a § 64 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. d)], fyzické osoby pak v postavení občanů mohly být například účasxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xx xx xxxx xxxxx xxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxt orgánů veřejné moci a dalších subjektů nadaných veřejnoprávní pravomocí být účastníky řízení před Ústavním soudem bez ohledu na to, zda jsou samostaxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxe norem). Orgány veřejné moci mají tedy v řízení před Ústavním soudem samostatné postavení a jednají svým jménem, nikoliv z titulu zastoupení státu nebx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxka řízení, za něhož jednají příslušné organizační složky. Tato situace může nastat především v řízení o ústavních stížnostech, pokud byl stát jakožto xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxislosti však vzniká otázka, zda stát může být účastníkem řízení o ústavní stížnosti jako navrhovatel (stěžovatel), který se domáhá ochrany svých ústaxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx základních práv a svobod, pokud jde o vztahy, v nichž vystupuje jako právnická osoba (§ 21 Občanského zákoníku a § 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxě soukromoprávních vztahů stát vystupuje jako subjekt s rovným postavením vůči jiným subjektům (vykonává tzv.
dominium
), v případě veřejnoprávních xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxany vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod či práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních prxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxlad není stát aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví). Nicméně samotné dělení právního řádu na xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xájmová, teorie mocenská, subjektová atd.); Ústava ČR či Listina takové dělení vůbec neupravují x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxspěl před Ústavním soudem, byl oprávněn podat stížnost na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod k Evropskému soudu pro lidská prxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx x xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxostatně neřeší problematiku procesní způsobilosti, plurality účastníků a procesního nástupnictví, lze v některých typech řízení uvažovat o přiměřxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxenství osob bez způsobilosti k právním úkonům nebo s omezenou způsobilostí k právním úkonům a jejich zastupování - § 22 a 23 o. s. ř, problematika procesnxxx xxxxxxxxxxxx x x xxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxučená základní práva, která jsou mimo jiné nezadatelná a nezcizitelná (čl. 1 Listiny). Při posuzování procesního nástupnictví je proto třeba velmi obxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxificky pro jednotlivé druhy řízení. Společným jmenovatelem výběru osob oprávněných vystupovat jako vedlejší účastník je skutečnost, že rozhodovánx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxastník předchozího řízení, tedy ten, jehož základní práva sice nejsou předmětem řízení před Ústavním soudem, ale jehož práv a právních zájmů se rozhodxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxího účastníka i další osoby, které prokáží na věci právní zájem. Tako- vý postup není ovšem možný v jiných typech řízení před Ústavním soudem, v nichž Ústxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxez Pl. ÚS 52/03 nebo Pl. ÚS 73/04).
Vedlejší účastníci mají v zásadě stejný rozsah procesních práv a povinností jako účastníci řízení (povinné zastouxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxkazy, právo na tlumočníka, právo na doručování písemností vyjma těch, které se týkají pouze účastníků řízení atd.). Ústavní soud však již ve své judikaxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx orgánů veřejné moci a jeho úkolem je toliko obhajovat rozhodnutí jimi přijatá, a to pouze z toho úhlu, že jimi nebylo zasaženo do základního práva stěžovxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxto pohledu specifickou otázkou diskutovanou v judikatuře Ústavního soudu je postavení vedlejšího xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxlišné stanovisko).
Vedlejší účastník je oprávněn - na rozdíl od účastníků řízení - se svého postavení vzdát. Z této dikce vyplývá, že vedlejší účastníx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxjšího účastenství Veřejného ochránce práv v řízení o kontrole norem podle § 69 odst. 2 zákona; zde se naopak vychází z toho, že Veřejný ochránce práv ve stxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx účastníka řízení, rozhoduje Ústavní soud samostatným usnesením. Může se tak stát jak na návrh účastníka, vedlejšího účastníka či osoby, která tvrdí, xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxdnutí je příslušný senát, resp. plénum ve věci, k jejímuž projednání a rozhodnutí je příslušné plénum.
odst. 4
Specifická je rovněž definice účastníxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx tak, že konstruuje účastenství přímo senátu (samosoudce), jehož rozhodovací činnosti se řízení před Ústavním soudem dotýká, nebo tak, že se týká pouzx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxci účastníků a vedlejších účastníků, druhé alternativě odpovídá samotné návětí tohoto ustanovení, ze kterého se podává, že za účastníka se považuje nxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx Ústavní soud si v praxi osvojil druhou výkladovou alternativu, neboť ze záhlaví rozhodnutí o ústavních stížnostech se podává účastenství soudu, nikoxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxx x xxxv nálezu na individuální práva a povinnosti, § 72 odst. 1 - ústavní stížnost, komunální stížnost, § 76 - účastníci a vedlejší účastníci řízení, § 85 odsxx x x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x 111 - účastníci řízení, § 118 xxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x x xodání návrhu, § 125b - účastníci řízení, § 125d odst. 1 - podání návrhu, § 125e - účastníci řízení.
Související předpisy:
Judikxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxán k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu... Definičním znakem pojmu ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxí ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt (fyzická a právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem zxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxči státu osobnosti. Neexistují dvě osobnosti: státní osobnost a orgánová osobnost, jež by byly k sobě v nějakém právním poměru. Hlavy státu, sněmovny, xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx právního subjektu. Jsou to vždy spory o objektivní, nikdy ne o subjektivní právo.“ (G. Jellinek, Všeobecná státověda. Praha 1906, s. 594-595). Pokud sxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropskx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx a pravomoci (
kompetence
), jenž je akceptován v postavení paradigmatu právního myšlení v dosahu evropské
kontinentální
a anglosaské právní kulturyx
xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx každému (tedy i státu) právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxry, podle níž Ústavní soud považuje stát a od něj odvozené subjekty za osoby oprávněné k podání ústavní stížnosti tehdy, zaujímají-li v určitém případě xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xx xxx xxxxxxxx subjekty považovat za nositele toliko procesních základních práv s možností podat ústavní stížnost... Ústavní stížnost státu a od něj odvozených subxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx moci, je však ze své podstaty jakožto prostředku ochrany základních práv jednotlivce ve vztahu ke státu, vyloučena.
Usnesení I. ÚS 521/2000:
Z dosavxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxrávního sporu a zaujímá postavení právnické osoby (§ 21 Občanského zákoníku), za kterou jedná příslušný orgán státu. V takovém případě má stát jako práxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xzv. imperium), a tedy jako subjekt veřejnoprávního vztahu, a v jakých případech je jeho postavení obdobné postavení jednotlivce (vykonává tzv.
dominxxx
x xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtivity státu jako vykonavatele moci na straně jedné a jako účastníka jiných právních vztahů, jimiž se přímo nerealizuje státní moc, na straně druhé. Texxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxtavení mocenském a v postavení obdobném pozici jednotlivce, resp. takovou pozici státu ani nezná. Takový dualismus je totiž více méně výsledkem předsxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxvními předpisy z oblasti soukromého práva, nelze jeho postavení bez dalšího ztotožňovat s postavením jednotlivce. I v takových vztazích stát nedispoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxěmocenským aparátem. Při posuzování pozice státu v takových vztazích nelze proto cele
abstrahovat
od druhé dimenze státu, tj. té, v níž vykonává svou xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x vedlejších účastníků řízení postaven na zásadě legality, tj. příslušné subjekty získávají takové postavení přímo ze zákona. Ústavní soud proto nemoxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxářské a sociální zájmy určité skupiny zaměstnanců, ostatně brání samotná podstata řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů. Je nepochybné, xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxatelnou roli z hlediska reprezentace a
agregace
různých zájmů a požadavků, které ne vždy nacházejí platformu v jiných institucích typických pro parlxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xízení, byl zákonodárcem volen tak, aby do určité míry odrážel principy, na nichž je vystavěn Ústavní pořádek ČR (tedy především princip demokratické lxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxedpisů s ústavním pořádkem ČR). Těmto principům odpovídá zákonné vymezení okruhu účastníků a vedlejších účastníků řízení o zrušení zákonů a jiných prxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxx x xxzporu právě se shora uvedenými principy, na nichž jsou státní moc a politický systém v ČR vystavěny, a jednalo by se o projevy principů, jež jsou typické pxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxx/2005 Sb.):
... Dále byl posouzen okruh účastníků a vedlejších účastníků řízení. Ten je pro tento druh řízení přesně vymezen v ustanovení § 87 a § 88 zákxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxníkem řízení ani vedlejším účastníkem řízení vedeného podle § 85 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu není ten, kdo podal návrh Nejvyššímu správnímx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xchrana individuálních práv. Předmětem řízení o opravném prostředku podle oddílu čtvrtého zákona je ochrana volebního práva obecně, především volebxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxctví proto není v prvé řadě poskytnutí ochrany subjektivním právům kandidátů a voličů, nýbrž ochrana volebního řízení či procesu jako celku, čemuž odpxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx v takovém řízení sice není vyloučena, je však jen reflexí hlavní funkce tohoto řízení. Posláním tohoto zvláštního řízení je ochrana volebního procesu x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxn, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, ale i volební předpisy v rámci tzv. námitkového řízení, vše za použití zásady
vigilantibus, non dormientxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x
xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx. 3 zákona o Ústavním soudu.
Nález I. ÚS 642/03 (sv. 33, s. 259):
Poté, co Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost splňuje všechny formální a obsahovx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, vyžádal si souhlas účastníků řízení, nikoliv však vedlejších účastníků řízení, s upuštěnxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xkoumat dopad ust. § 28 odst. 2 poslední věty tohoto zákona, podle které vedlejší účastníci (jejich okruh vymezuje rovněž zákon o Ústavním soudu v § 76 odsxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx že tradičně je civilistickou naukou institut vedlejšího účastenství chápán jako pomoc ve sporu. Protože však řízení o ústavní stížnosti není řízením xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxoziční právo, je třeba vedlejší účastenství v řízení o ústavní stížnosti třeba chápat jako pomoc v řízení, v němž vedlejší účastník vystupuje na straně xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxho práva stěžovatele. Účelem řízení o ústavní stížnosti naopak rozhodně není ochrana práva (nikoliv základního) či materiálního zájmu vedlejšího účxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxé učinil jím podporovaný účastník (návrhy na provedení důkazů, návrhy týkající se postupu v řízení apod.), bude Ústavní soud vycházet z úkonů účastníkxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x východiskem, podle kterého vedlejší účastník nemůže mít nikdy více práv, než účastník sám. Jinými slovy, všechny úkony vedlejšího účastníka je třeba xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxv. 33, s. 270):
Ústavní soud se nedotázal vedlejších účastníků (zastoupených advokátem), zda souhlasí s tím, aby bylo od ústního jednání upuštěno. To xxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxí soud ústavní stížnosti vyhovuje, čímž se dotýká i materiálních zájmů vedlejších účastníků. Právo na spravedlivý proces však mají i vedlejší účastníxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xástupce)
Ivo
Pospíšil
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 29
V řízení před Ústavním soudem je možnost právního zastupování omezena pouzx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxní věcí komplikovaných a právně složitějších. Vyloučena je tak možnost přiměřeného použití o. s. ř. a institutu obecného zmocněnce. Přímou novelou pxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx a jejich činnosti (notářský řád), takže nyní je zastupování před Ústavním soudem výlučnou doménou advokátů. Zákon však například již nepočítá s požadxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxvat účastníka či vedlejšího účastníka řízení. Na druhou stranu připuštění substitučního zastupování (§ 31 odst. 1 ve znění po novele č. 83/2004 Sb.) otxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxnechal věc (patřičně připravenou) pro ústavněprávní kvalifikaci specialistovi na řízení před Ústavním soudem. Taková praxe by jistě zvýšila kvalitx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxnými osobami než přímo účastníkem či vedlejším účastníkem řízení (např. okruhem příbuzných osob vymezených pro trestní řízení v ust. § 37 odst. 1 tr. ř.xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxokátem.
Související ustanovení:
§ 30 - povinné zastoupení, zastupování státu, § 31 - zákaz
substituce
advokátním koncipientem, § 100 - obhájcxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x x xx x xxx xx xx xx xx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x zahájení řízení o ústavní stížnosti za jinou osobu (
actio popularis
), a v tomto řízení ani nelze připustit podpůrné či subsidiární použití trestního řxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxm před Ústavním soudem, jehož předmětem je posouzení tvrzeného zásahu do základních práv a svobod jednotlivce, a které proto nelze považovat za další fxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx x
1. Právní zastoupení advokátem je v případě fyzických a právnických osob stanoveno obligatorně. Zákon přitom nerozlišuje ani mezi jednotlivými druxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxmená, že rovněž advokát v postavení účastníka či vedlejšího účastníka řízení musí být v řízení zastoupen jiným advokátem. Ústavní soud zdůvodnil takoxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxy účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (před přijetím stanoviska dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že v případě advokáta nexx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxmžik sepsání a podání návrhu. Nedostatek právního zastoupení v této fázi řízení nicméně Ústavní soud nepovažuje za neodstranitelnou vadu návrhu: účaxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxvní zástupce účastníka má povinnost zpracovat i nové znění návrhu tak, aby i samotný návrh byl podán v právním zastoupení.
Povinné právní zastoupení xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxní samy obstarat. V úvahu by zde přicházel přiměřený postup podle § 30 o. s. ř. (za použití § 63 zákona), tedy ustanovení právního zástupce předsedou senxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxikaci procesních norem platných pro obecné soudy. Zajištění právní pomoci je tak před Ústavním soudem možné pouze cestou určení advokáta Českou advokxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xízení (podání žádosti České advokátní komory, osvědčení podmínek pro určení advokáta) a vyvolává nemalé problémy advokátovi i Ústavnímu soudu (zejmxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxaduje i v případě určení předložení zvláštní písemné plné moci v souladu s § 31 odst. 2 zákona.
V úvahu pak nepřichází ani takový postup, kdy by byl právní xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxx xxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxcný soud, který rozhodoval v účastníkově věci v předchozích řízeních).
Pokud jde o zastupování osob bez procesní způsobilosti nebo osob s omezenou zpxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx x xx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxa podle § 29 o. s. ř.). V minulosti se již opakovaně stalo, že senáty Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti využily existence veřejného ochránce prxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx nebo jeho zástupce (zástupkyni) jako opatrovníka osobám bez procesní způsobilosti, resp. bez způsobilosti k právním úkonům. Nelze se však domnívat, xx xx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxátem.
odst. 2
V případě, kdy je účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení stát, nevyžaduje zákon povinné právní zastoupení advokátem. Ustanovenx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xedlejšího účastníka řízení. Jinak řečeno, ustanovení odstavce druhého se vztahuje na případy, kdy je účastníkem řízení stát jakožto specifický typ pxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xložek státu a jejich oprávnění jednat v (soukromo) právních vztazích obsahují ustanovení § 3 - 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejíx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx vzniká otázka zachování rovnosti mezi jednotlivými účastníky a vedlejšími účastníky řízení v přístupu k soudu (zvláště v případě, kdy je stát považovxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xízení před Ústavním soudem je upravena v § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových tak, že zastupováxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxté zmocnění k zastupování před Ústavním soudem kontrastuje se zmocněním k zastupování státu před obecnými soudy, kde musí hodnota majetku či peněžitéxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x x xxxt. 1 písm. a), b)]. Takto rozsáhlá působnost úřadu pro zastupování státu před Ústavním soudem je zřejmě odůvodněna presumovanými kvalifikačními nároxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxa řízení o ústavní stížnosti (i zde platí, a v případě státu o to více, že pouze bdělým náležejí práva).
Povinnost právního zastoupení však dopadá na obcx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxních stížnostech podle § 72 odst. 1 písm. a)]. Novela zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových však umožnila, aby obce v určitém rozsahx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxm, které obec nabyla od státu (§ 13a zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů). Komentoxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx x x xxxxní před Ústavním soudem nadále zastupována Úřadem. V takovém případě je třeba titul zastupování osvědčit předložením dohody o právní pomoci ve smyslu x xxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxbo úřad. Znakem státního orgánu či úřadu je výkon určitých vrchnostenských (mocenských) pravomocí, které lze obecně členit na individuálně rozhodovxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxhodovacími pravomocemi - Nejvyšší kontrolní úřad, Veřejný ochránce práv). Státní orgán zastupuje osoba, která je k tomu určena zvláštním právním přexxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxá o osobu podřízenou). Tato možnost je vyloučena u orgánů monokratických (pokud i tyto orgány mají zřízenu zvláštní „obslužnou“ organizační složku stxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxnance Kanceláře veřejného ochránce práv namísto ochránce xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxké sněmovny a Senátu, resp. místopředsedů, lze připustit zastupování některým pověřeným členem komory, namísto předsedy vlády to může být pověřený čxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxancem „obslužné“ organizační složky státu (například pověřený zaměstnanec Kanceláře sněmovny či Kanceláře Senátu, zaměstnanec Úřadu vlády atd.).
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxit pracovníka ministerstva k zastupování, rovněž v případě jiných, ať už ústředních či dalších správních úřadů je tento postup možný). Od této situace xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x čele státního orgánu (například ministr vnitra či rezortní ministři v řízení o kontrole norem podle § 64 odst. 2 písm. g) a h) - na jedné straně je ministr jxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxisterstev, nikoliv ministrů, takže nyní ministr vystupuje v řízení jako osoba zastupující ministerstvo, nikoliv on sám jako účastník řízení).
Ačkoxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxadech je oprávněn jednat jejich jménem starosta, resp. primátor (obce a statutární města) a hejtman (kraje).
Také v těchto případech je právní zastouxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx motivován snahou reflektovat oddělení soudní moci od moci výkonné a princip nezávislosti soudce, tedy konkrétně oddělení tzv. státní správy soudů [v xxxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x soudcích)] od rozhodovací činnosti soudů: v případech, kdy je předmětem řízení před Ústavním soudem rozhodovací činnost soudu, bylo by v rozporu s dělxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx x.; Holländer, P.; Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. Praha, C. H. Beck, 2001, str. 103). Ústavní soud však dal v mezidobí svými nálezy jasně naxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxd, proč soud zastupuje předseda senátu spatřovat v oddělení výkonu soudnictví od správy soudu. Tento důvod je třeba spíše hledat v principu individuálxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x ním i nesouhlasil. Na druhou stranu předsedovi senátu nic nebrání, aby uvedl i další právní názory, které v průběhu rozhodování zazněly, byť nezískaly xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxého a rozšířeného senátu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, jejichž kreace není koncipována tak, že by názor „větších senátů“ reprezentoxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxy, zde totiž může suplovat roli institutu odlišného stanoviska, které - bohužel - není v procesních předpisech pro obecné soudy upraveno.
Podobně jakx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xastupování soudu předsedou senátu je princip individuální odpovědnosti soudce za rozhodnutí, lze se domnívat, že nic nebrání tomu, aby předsedu senáxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxt soudce, vyšší soudní úředník atd.). Ostatně, pokud by byl princip individuální odpovědnosti doveden do důsledku, měl by soud v těchto řízeních zastuxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxad mimo svou rozhodovací činnost, se uplatní ustanovení odst. 3, tj. bude zastoupen představitelem správy soudu (tedy předsedou soudu).
Souvisejícx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xx xxx x 28, § 30 o. s. ř., - § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, - § 3 až 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazícxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxmových a majetkových poměrů žadatele o určení advokáta Českou advokátní komorou k poskytnutí právních služeb bezplatně nebo za sníženou odměnu.
Judxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxx xxxx xx xx xxxxx
xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx advokátem, nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Smyslem tohoto procesního institutu nuceného zastoupexx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxí. Za situace, kdy navrhovatelem (stěžovatelem) je advokát, je zřejmé, že svou profesí zaručuje naplnění účelu nuceného zastoupení v řízení před Ústaxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx, protože je reprezentován zákonem předepsaným způsobem.
Stanovisko Pl. ÚS-st. 1/96 (sv. 9, s. 471):
Smyslem a účelem ustanovení § 30 odst. 1 zákona x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxuhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a současně i bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v záxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxo správkyně konkursní podstaty) nebyla v řízení právně zastoupena (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxm, že tato povinnost musí být splněna i za situace, kdy stěžovatel je sám advokátem.
Usnesení II. ÚS 141/97 (sv. 10, s. 377):
Pokud se týká požadavku na xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxká řízení o ústavní stížnosti a nikoli již samotného podání ústavní stížnosti. Proto neodstranil vytýkanou vadu řízení, tj. nutné zastoupení advokátxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx Stěžovatel se mýlí v tom, když se domnívá, že podání ústavní stížnosti není součástí řízení před Ústavním soudem. Naopak, je to prakticky nejdůležitějxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxnými finančními náklady, jednak má již v podání vyhodnotit skutečnosti vedoucí k porušení ústavnosti, včetně označení, která základní práva a svobodx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xelé řízení, včetně sepsání samotné ústavní stížnosti. Nelze se domnívat, že tento úkon není součástí řízení před Ústavním soudem, ba právě naopak, je tx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxnančními náklady, jednak má již v podání vyhodnotit skutečnosti vedoucí k porušení ústavnosti, včetně označení, která základní práva a svobody občanx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxučeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxsté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.). Je totiž věcí státu, a nikoliv subjektivních představ žadatele o právní pxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxasné úpravě poskytování právní pomoci nic vytknout.
Usnesení IV. ÚS 291/04 (sv. 35, s. 589):
Soud, který pro řízení před Ústavním soudem ustanovil sxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x něm nemá postavení obviněného (případně obžalovaného či odsouzeného); povinná účast advokáta na straně stěžovatele není obhajobou, nýbrž právním zxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxo jiné náležité předestření ústavněprávní argumentace, neboť právě a jen v mezích případného porušení ústavních kautel přezkoumává Ústavní soud navxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xx x x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xázán nejen Ústavní soud, ale přirozeně i soud obecný, jenž v rozporu s nimi nemohl právně relevantním způsobem nedostatek právního zastoupení stěžovaxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxv a svobod, a s přihlédnutím k zákonné úloze veřejného ochránce práv, jehož povinností je přispívat k ochraně základních práv a svobod (§ 1 odst. 1 zákona xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxnto postup se jevil příhodný zejména proto, že kancelář veřejného ochránce práv disponuje odborným právním aparátem a je tak schopná naplnit jeden u účxxx xxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxp. zda jím sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak).
Usnesení II. ÚS 275/04:
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že navrhovatelce byxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx x x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě speciální plné moci. Navrhovatelka byla informováxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát, určený Českou advokátní koxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx na důvody obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku. Vyjádřil se též Krajský soud v Brně [§ 42, odst. 4 a § 30 odst. 4 zákona], který prostřednictvím předxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxt. 1 tr. řádu, které soudu umožňuje rozhodnout, že se nebudou provádět další důkazy. Předtím JUDr. Zdeněk Lukovský sdělil, že se k problematice stížnosxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx na okraj poznamenává, že zákonnou možnost orgánu veřejné moci vyjádřit se k ústavní stížnosti, nelze personalizovat na osoby, které dané rozhodnutí uxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxjvyšší soud. Předseda velkého senátu ve svém vyjádření uvedl, že stížnost pro porušení zákona ve prospěch V. W. (V.) byla postoupena k rozhodnutí velkéxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxl předseda velkého senátu, skončila snaha o sjednocení dosavadní nejednotné praxe senátů vítězstvím prvního názoru, ač tento názor převážil v devítixxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxi názoru, který v napadeném rozhodnutí převážil, zvláště s ohledem na skutečnost, že některé senáty byly ve velkém senátu zastoupeny více než jedním soxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx 1
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxm. Původní úprava obsažená v zákoně až do novely provedené zákonem č. 83/2004 Sb. dokonce zakazovala substituci jako takovou. Pro takové omezení subsxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx vadu návrhu, pokud k němu byla přiložena písemná plná moc obsahující tzv. substituční doložku (byť by i
substituce
nebyla uskutečněna). Po zmíněné noxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx působení advokátů, kteří se specializují na řízení před Ústavním soudem (viz komentář k § 29).
odst. 2
K zastupování před Ústavním soudem se vyžaduje xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxulosti se praxe senátů a dokonce i jednotlivých soudců zpravodajů rozcházela v tom, zda pojmu zvláštní plné moci vyhovuje situace, kdy je advokát zmocnxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxtavní stížnost). Tato otázka je spíše problémem určitosti než zvláštnosti plné moci a vzhledem k tomu lze doporučit, aby formulace plné moci byla co nejxxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxá je předmětem návrhu (v případě ústavních stížností byla plná moc podepsána, resp. uzavřena smlouva o zastoupení, před tím, než došlo k tvrzenému zásaxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xejíž součástí je i zmocnění k zastupování před Ústavním soudem.
Judikatura
Ústavního soudu tuto praxi advokátů neakceptovala a Ústavní soud trvá na txxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxt byl účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi určen Českou advokátní komorou podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., není titulem právního zastoupení takovx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxá osoba tomu, o jehož věc se jedná (v případě ústavních stížností tomu, jehož základní práva byla porušena), a to ani v případě, že se jedná o přezkum trestxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xastoupení, zastupování státu.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxx xxx x xxstupování v řízení před Ústavním soudem, udělená před vydáním stížností napadeného rozhodnutí, tedy dříve, než došlo k tvrzenému zásahu do práv účastxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xoud, který pro řízení před Ústavním soudem ustanovil stěžovateli obhájce, přehlédl, že jeho postup byl vyloučen již proto, že řízení před Ústavním souxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx na straně stěžovatele není obhajobou, nýbrž právním zastoupením osoby, která jako navrhovatel řízení před Ústavním soudem podáním ústavní stížnostx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxrušení ústavních kautel přezkoumává Ústavní soud navrhovatelem napadená pravomocná rozhodnutí nebo jiné zásahy orgánů veřejné moci. Kogentními usxxxxxxxxxx x xxx x xx x x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxním způsobem nedostatek právního zastoupení stěžovatele svým opatřením zhojit.
Usnesení III. ÚS 649/01:
Ústavní soud neakceptoval usnesení soudux xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxstupování účastníka řízení před ním upravuje zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 31 odst. 2 cit. zákona o Ústavním soudu).
Oprxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxx byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.“). Úprava obsažená v zákoně o Úsxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xx xx xxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxranění vad návrhu je povinností soudce zpravodaje zajistit, aby byl návrh neprodleně doručen ostatním účastníkům a vedlejším účastníkům řízení s výzxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxnát [§ 43 odst. 2 písm. b)], neshledal důvody pro procesní odmítnutí návrhu. Zřejmě by bylo bezúčelné vyzývat ostatní účastníky řízení k vyjádření, pokxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxrního přezkumu (návrh je shledán jako zjevně neopodstatněný) nezasílá návrh k vyjádření účastníkům a vedlejším účastníkům, pokud by jejich vyjádřenx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxxxli bez toho, že by k tomu byli Ústavním soudem vyzváni (pokud se samozřejmě vůbec o řízení dozví - v případě věcí náležejících do rozhodování pléna je od 1. xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxé, může soudce zpravodaj před konáním ústního jednání zaslat vyjádření účastníků k replice navrhovateli. Tento požadavek byl v nedávné době ve vztahu x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xvropský soud pro lidská práva vztáhl tento požadavek dokonce i na situaci, kdy je návrh shledán jako zjevně neopodstatněný. Evropský soud pro lidská prxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxího přezkumu, a že by ústavní stížnost mohla být odmítnuta i bez vyjádření účastníků řízení. Jinak řečeno, zjevně vztáhl nároky, které se vztahují na
mexxxxxxx
xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxkter). Navíc řízení před Ústavním soudem není řízením založeným na zásadě projednací - Ústavní soud tak není odkázán výlučně na protichůdná tvrzení účxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxto také může s vysokou mírou spolehlivosti posoudit relevanci jednotlivých vyjádření, aniž by je nutně musel konfrontovat s protinámitkami).
Od podxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xdložena podle § 41 písm. a), a podání, která se dotýkají správy Ústavního soudu.
Nahlížení do spisu upravuje detailně Kancelářský a spisový xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxo vedením příslušného rejstříku. Do tzv. živých spisů (dosud nevyřízených) jsou oprávněni nahlížet účastníci a jejich zástupci, pokud disponují zvlxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx plná moc nemusí splňovat požadavky § 31 zákona). Spisy jiných orgánů veřejné moci, které si Ústavní soud vyžádal, lze také poskytnout k nahlédnutí v proxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxnnost Ústavnímu soudu ukládá zvláštní zákon, a to na základě písemné žádosti a na pokyn předsedy Ústavního soudu. Zvláštní postavení se přiznává soudnxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xpis zapůjčit k nahlédnutí i mimo Ústavní soud.
Účastníci a vedlejší účastníci řízení mají právo osobní účasti na ústním jednání. Tomu odpovídá i právo xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx před Ústavním soudem se však koná a toto právo lze realizovat pouze tehdy, nebyl-li návrh odmítnut podle § 43 (rozhodování o odmítnutí návrhu se děje zásxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxí obecně s procesem dokazování před Ústavním soudem (§ 48 - 51). Proces dokazování se výrazně neliší od dokazování prováděným před obecnými soudy. Skutxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxtečňuje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků (pokud ovšem dokazování nechápeme úzce jako veřejné zkoumání důkazů soudem za účasti stran a veřxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx dokazování reagovat a důkazní návrhy měnit přímo na ústním jednání. Předmětem dokazování před Ústavním soudem by měly být skutečnosti
relevantní
prx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxé moci, nikoliv dokazování ke skutkovému stavu věci, která byla předmětem předchozích řízení). Tomu odpovídá i okruh typických prostředků, jimiž se dxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxxxx xxxrhu, § 42 odst. 3 a 4 - úkony soudce zpravodaje, § 44 - nařízení ústního jednání, § 46 - předvolání, § 48 - způsobilost dokazování.
Související předpixxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx93 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyžádal od účastníků řízení souhlas s upuštěním od ústního jednání, neboť dospěl k závěru, že od xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxžnosti podle zákona o Ústavním soudu umožňuje rozhodovat věci bez slyšení účastníků řízení (ústního jednání), má-li soud dostatek podkladů. Trvá-lx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xávažné, že vyžaduje bezprostřední slyšení účastníků řízení před Ústavním soudem.
Nález IV. ÚS 525/02 (sv. 31, s. 173):
Dle § 48 odst. 1 zákona, Ústavxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxx xxxazy, než jsou navrhovány. Ústavními stížnostmi napadená rozhodnutí obecných soudů posuzuje Ústavní soud hlediskem dotčení ústavním pořádkem garanxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxvání ke skutečnostem dokazujícím dotčení na základních právech a svobodách.
Nález III. ÚS 495/02 (sv. 32, s. 303):
Ústavní soud po provedeném dokazxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxí IV. ÚS 89/06:
Vyjádření soudů byla stěžovateli zaslána k replice. Stěžovatel se znovu ke stanovisku soudů vyjádřil, avšak jeho replika nepřinesla žxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx x úvahu všechna stěžovatelem předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, přičemž xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xeshledal Ústavní soud za nezbytné zasílat je stěžovateli k replice.
Evropský soud pro lidská práva:
Milatová a ostatní proti České republice:
Konxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xutný k tomu, aby obhájili své nároky, ale také musí být seznámeni s každým důkazem nebo stanoviskem, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a musx xxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx o sobě dostatečným způsobem negarantuje právo stěžovatelů na kontradiktorní řízení. Podle mínění Soudu bylo na Ústavním soudu, aby v zájmu spravedlixxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx xx xento požadavek není ve vnitrostátním právu zakotven. Soud poznamenává, že předmětná vyjádření představovala odůvodněné názory na námitky uvedené sxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxšil
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
odst. 1
Řízení před Ústavním soudem se vede v českém jazyce, avšak účastníci či vedlejší účastníci řízxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx se týká pouze ústních projevů činěných před Ústavním soudem. Právo na tlumočníka neimplikuje právo na překlady písemností, rozhodnutí atd. a z judikaxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xerozuměl písemnostem nebo rozhodnutím Ústavního soudu a z toho by pro něj plynula újma v řízení, je ostatně eliminována obligatorním právním zastoupexxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
xxxxx x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxání účastníka, jenž je právnickou osobou. Zákon zde používá pojmu fyzická osoba zjevně k označení osoby jednající za právnickou osobu. Zvláštní postaxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxstníci vymíní. Náklady na tlumočení hradí vždy Ústavní soud z vlastního rozpočtu.
xxxxx x
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxcí ustanovení:
§ 62 odst. 2 - náklady řízení.
Související předpisy:
čl. 25 odst. 2 písm. b), čl. 37 odst. 4 Listiny, - § 9 zákona č. 273/2001 Sb., o právexx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xx xx xxx x x xxx xx xxx xxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů.
Judikatura:
Stanovisko Pl. ÚS-st. 20/05:
Základní právo účastníka řízení na pomoc tlxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxladních práv a svobod jako obecného ustanovení o spravedlivém řízení. Základní právo garantované čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nedxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xámitku stran neodborného a nesprávného tlumočení, lze zopakovat, co již uvedl Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí, totiž že stěžovatel neuvxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxtně takovou námitku lze velmi obtížně přezkoumávat, neboť pokud není obsah tlumočení zachycen, jedná se o skutečnost neopakovatelnou a v tomto smyslu xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxněž spatřovat porušení základního práva na fair proces, resp. práva na tlumočníka. Lze odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 2xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx při ústním jednání, nikoliv vyhotovení doslovného překladu.
Usnesení II. ÚS 40/06:
V xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxace stěžovatele s orgány činnými v trestním řízení evidentně vyplynulo, že stěžovatel český jazyk ovládá a sám to i výslovně uvedl při zahájení trestníxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxxx praxi, takže je zřejmé, že musí ovládat nejen obecnou češtinu pro komunikaci se svými pacienty, ale i odborné lékařské výrazy, které se vyskytují v lékaxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx se Ústavnímu soudu podává písemně. Pokud jde o jednotlivé způsoby doručení návrhu, je třeba vyjít přiměřeně z ustanovení o. s. ř. (§ 63 zákona ve spojexx x x xx xx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxž osobně podatelně Ústavního soudu. Pokud je návrh doručován elektronicky nebo telefaxem, je třeba jej ve lhůtě do tří dnů doplnit i předložením originxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxna č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), který není třeba již doplňovat předložxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xeřejné moci (tedy i obecnému soudu) nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem. Takové orgány navíc ani nemají stanovenou povinnost postouxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x okamžiku doručení takového postoupeného návrhu Ústavnímu soudu (resp. v okamžiku, kdy tento orgán předal postoupený návrh k přepravě; srov. usnesenx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxesněprávními (lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty návrh podán k poštovní přepravě, resp. odevzdán orgánu, který má povinnost jej doručit - x xx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx formulace petitu, podpis navrhovatele, případně právního zástupce a datum sepsání návrhu); úprava jednotlivých typů řízení a jim odpovídajících náxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxavném prostředku v případě ústavní stížnosti - § 72 odst. 6]. Navrhovatel by měl být označen tak, aby byla možná jeho jednoznačná identifikace; rovněž oxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxx x xx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxi rozhodovat. Požadavek pravdivosti tvrzení obsažených v návrhu znamená, že navrhovatel nesmí v návrhu vědomě lhát a uvádět na první pohled zkreslené xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxrhu uváděl nepravdy, o nichž musel vědět, mohlo by to být zřejmě i důvodem pro odepření ochrany ze strany Ústavního soudu pro zjevnou šikanu ze strany navxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxlost řízení před Ústavním soudem obecně, kdy nutnost bedlivě prověřovat a ujasňovat tvrzení „nedbalých“ stěžovatelů brání ostatním subjektům domocx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxntní
pro řízení před Ústavním soudem (například v řízení o ústavních stížnostech se vede dokazování k porušení základních práv ze strany orgánů veřejxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxy mohl být bez dalšího převzat do výroku rozhodnutí Ústavního soudu, tedy přinejmenším v souladu s tím, jak je Ústavní soud oprávněn rozhodnout. Napříkxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxlovení porušení konkrétního ústavně zaručeného práva nebo svobody a na zrušení individuálního právního aktu, nebo návrh na zákaz pokračování v porušxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxematické, což potvrdila ve vztahu k rozhodnutím Ústavního soudu i
judikatura
Evropského soudu pro lidská práva (například rozsudek ve věci Bulena prxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x
xxtit
, návrh v užším smyslu) dovozuje z celého textu podání.
Vzhledem k požadavku obligatorního zastoupení fyzických a právnických osob je náležitostx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx k odstranění vad návrhu v určené lhůtě [§ 41 písm. b)]. Jejich neodstranění zakládá důvod pro odmítnutí návrhu podle x xx xxxxx x xxxxx xxx
xxxxx x
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxva účastníků řízení se k návrhu vyjádřit. Může se stát, že navrhovatel má v okamžiku podání návrhu nesprávnou představu o počtu účastníků a vedlejších úxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxn v zákoně, není nesprávné označení všech účastníků (pasivně legitimovaných subjektů) proto důvodem pro odmítnutí či zamítnutí návrhu; v takovém příxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx by naopak vedl k závěru, že navrhovatel je povinen předložit příslušný počet exemplářů pouze podle toho, kolik účastníků a vedlejších účastníků v návrxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxvení:
§ 27 - zahájení řízení, § 64 - podání návrhu, § 72 - ústavní stížnost, komunální stížnost, § 85 - navrhovatelé, § 92 - podání návrhu, § 97 odst. x x xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxa - podání návrhu, § 125d - podání návrhu.
Judikatura:
Nález Pl. ÚS 7/03 (sv. 34, xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxím pořádkem je vázán pouze petitem a nikoli jeho odůvodněním (nález sp. zn. Pl. ÚS 16/93 a další), z uvedeného neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v říxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxatel proti obsahovému nesouladu zákona s ústavním pořádkem, pro účely ústavního přezkumu nepostačuje toliko označení ke zrušení navrhovaného zákonxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xontrolu norem. Neuneseli navrhovatel v řízení o kontrole norem břemeno tvrzení protiústavnosti, nelze než považovat takový návrh za rozporný s ustanxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxdenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, jak v ústavní stížnosti tvrdil, když navíc větší čáxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxm, která jsou vystavěna převážně na smyšlených skutečnostech, představují ve vztahu k soudu šikanózní výkon práv. V takových extrémních případech je xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx, zda je požadavek ochrany v takových případech vůbec míněn seriózně a zda se jednání právního zástupce stěžovatele ještě pohybuje v mezích profesní etxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx však nelze považovat za ústavněprávně
relevantní
argumentaci, stejně jako takovou argumentací není povšechný odkaz na obsah spisu, z něhož prý má vyxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxti, to však nezbavuje stěžovatele povinnosti tvrdit a argumenty podporovat své námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá xx xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxcí obecně usnadňuje přístup stěžovatelů k Ústavnímu soudu a je jedním z důvodů, proč zákon o Ústavním soudu vyžaduje zastoupení stěžovatelů advokátex xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxx. 5 a ustanovení Přílohy 1 a 2 vyhlášky. Přestože navrhovatel výslovný návrh na jejich zrušení do petitu svého návrhu nezahrnul, návrh na jejich zrušení xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xemůže jej měnit, neplatí to pro odůvodnění ústavní stížnosti. Není tedy v rozporu s jeho posláním, jestliže je napadené rozhodnutí xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxní stížnosti a jejím odůvodněním. Ačkoli v odůvodnění vytýká stěžovatel pochybení Nejvyššího soudu ČR, zrušení tohoto usnesení v petitu nepožaduje. xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxé, že jeho ústavní stížnost směřuje i proti tomuto rozhodnutí. Tato skutečnost tedy nezakládá důvod k odmítnutí stížnosti, ale je odstranitelnou vadox xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx proto, vzhledem k předložené argumentaci, nepovažoval za nutné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitů ústavní stížnosti a ani k odstranění vady podáxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxšího soudu ČR. ...
Usnesení IV. ÚS 867/07:
Podle ustanovení § 34 odst. 1 věta prvá zákona o Ústavním soudu se návrh na zahájení řízení podává u Ústavníhx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxánu než Ústavnímu soudu... neexistuje žádné, byť i jen analogicky použitelné ustanovení právního řádu České republiky, z něhož by bylo vyvoditelné, žx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxky dne 29. 1. 2007. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 29. 3. 2007 (59. den), avšak nikoliv tak, že by zásilka byla adresována Ústavnímu xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxu odeslal Ústavnímu soudu v pondělí 3. 4. 2007, čili 63. den poté, kdy bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí doručeno právnímu zástupci stěžovatexxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xohl sice v daném případě zhojit Obvodní soud pro Prahu 3 (pokud by ještě v den doručení ústavní stížnosti tuto zaslal Ústavnímu soudu), nemůže je však repxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx... Nezbylo proto, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Evropský xxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx formalisticky. Poznamenává zejména, že tím, že stěžovatel svůj návrh směřoval proti „usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 1999, které Vrchní xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxoval vzít je v úvahu. Situace by byla jiná, pokud by stěžovatel xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xx xxxt. 4 zákona o Ústavním soudu. Soud se tedy domnívá, že se Ústavní soud mohl vyslovit k meritu věci, neboť ze stěžovatelovy stížnosti bylo zřejmé, čeho se txxx x x xxxx xxxxxxxx x xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx
(Res iudicata a litispendence)
Ivo
Pospíšil
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
odst. 1
Zásada zákazu rozhodovat a jednat ve věcxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x
xxx xxxxxxxx
x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx, který lze dovodit z principů právního státu, a je rovněž rozvedením ústavního ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle kterého jsou vykonatelná rozhodxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxocesním důvodem pro vyslovení nepřípustnosti takového návrhu. Překážka věci rozhodnuté se přitom váže pouze na věci, v nichž Ústavní soud rozhodoval xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxání podání opakovaného identického návrhu, pokud jsou splněny i další podmínky projednání].
Klíčové je přitom vymezení kritérií, podle kterých lze xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xásahem orgánu veřejné moci, zkoumanými základními právy, do nichž mělo být zasaženo (viz níže) a okruhem účastníků řízení (za nepřípustný nelze považxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxnuto; tato situace je více méně hypotetická s ohledem na lhůtu k podání ústavní stížnosti a délku řízení před Ústavním soudem). Z tohoto pohledu zvláštnx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx Ústavní soud přezkoumává trestní rozhodnutí: zatímco v minulosti Ústavní soud nalezl výkladem
marginální
rubriky § 63 zákona důvody pro to, aby sám x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx 265/2001 xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx případně zavazuje obecné soudy odkazem na ust. § 261 tr. ř. (srov. III. ÚS 501/04).
Otázkou je, zda může být identita dána okruhem základních práv, jimxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xředmětem jsou základní práva (a účelem jejich specifická ochrana), napadené individuální akty či jiné zásahy pak představují vlastně skutkové okolnxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxit k závěru, že také okruh základních práv, která Ústavní soud do svých úvah v předchozím řízení pojal, tvoří kritérium pro určení totožnosti věci. Překxxxx
xxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx lze odkázat též na ust. § 82 odst. 1 písm. a), který vyžaduje, aby Ústavní soud v nálezu výslovně uvedl, které základní právo nebo svoboda byly porušeny.]x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxa v případě zamítavého nálezu, v němž rozsah přezkumu vyplývá toliko z odůvodnění. Tyto situace jsou však spíše hypotetické - jednak nemohou nastat tamx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxvrhu nesplňoval lhůtu k jeho podání.
V případě řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů je identita věci dána totožností právního předpisu čx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxovatele. V případě kontroly norem se do popředí dostává otázka, zda je rozhodující i rozsah přezkumu, tj. z hlediska jakých ústavních norem a ústavních xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx posoudil ve vztahu ke všem relevantním normám ústavního práva je zřejmě nereálná. Zejména v případě konkrétní kontroly norem je třeba vycházet z toho, xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xy proto bylo možné vycházet z toho, že překážka věci rozhodnuté je dána jen ve vztahu k těm ústavněprávním normám, které Ústavní soud do svých úvah pojal.
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxodl Ústavní soud ČSFR. Tato situace se však v současnosti (téměř 15 let po zániku federace) prakticky může vyskytnout pouze v řízení o zrušení zákona a jixxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxsko odlišnosti obou soudů, ale též materiální důvod spočívající v existenci rozdílných ústavních systémů a tedy i rozdílných ústavněprávních norem, xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxa korigovat závěry Ústavního soudu o souladu ustanovení právního předpisu s ústavním pořádkem (ústavně zaručenou ochranou základních práv) vyslovexx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx
xxxxx x
xkutečnost, že Ústavní soud již vede ve stejné věci řízení, je rovněž překážkou zahájení řízení (
litispendence
). Pro stanovení totožnosti věci platí, xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx o spojení věci (například u ústavních stížností v případě, kdy jde sice o identická rozhodnutí, avšak jiný okruh účastníků řízení, který nezakládá přexxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxí, jak je v komentovaném ustanovení výslovně uvedeno) o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník.
Tato úprava však v praxi může vyvolávat složité pxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxel považován za účastníka řízení a ve zbývající části pouze za vedlejšího účastníka řízení vedle účastníka, jehož návrh byl doručen dříve. Tato situacx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxx. cenovému výměru Ministerstva financí České republiky) a sp. zn. Pl. ÚS 10/02 (které bylo zahájeno na návrh skupiny senátorů, kteří napadali nejen cenxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xpojen s předchozím návrhem veřejného ochránce práv. Skupina poslanců tedy měla ve spojeném řízení postavení účastníka řízení (pokud šlo o část návrhu xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxa, zatímco v této části byl účastníkem řízení veřejný ochránce práv. Procesní situace se navíc zkomplikovala poté, co Ústavní soud připustil, aby skupxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xásti řízení pak naopak byla účastníkem řízení pouze skupina senátorů.
Podobně procesně komplikovaná situace může nastat v případě, pokud účastník řxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxtnut a kdo dosud vystupoval jako vedlejší účastník řízení. Taková situace v praxi nastala například v řízení o konkrétní kontrole norem, tj. návrhu obexxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxější identický návrh byl odmítnut a kdo měl dosud postavení vedlejšího účastníka řízení (Pl. ÚS 5/05).
Tyto komplikované procesní situace ukazují, žx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x vedlejšího účastníka v podstatě shodný.
Související ustanovení:
§ 43 odst. 1 písm. e) - odmítnutí návrhu, § 66 - nepřípustnost návrhu, § 71b - nepřxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
Judikatura:
Nález Pl. ÚS 9/01 (sv. 24, s. 419; č. 35/2002 Sb.):
Za „Ústavní soud“ ve smyslu § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xR, neboť je součástí té části Ústavy ČR, kterou se zřizuje Ústavní soud ČR. V průběhu více než osmi let od vydání nálezu Ústavního soudu ČSFR došlo ve spolexxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
podle § 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Usnesení Pl. ÚS 32/2000:
Podle § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh na zahájení řízení nepřípustný, pxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxci jedná. V době podání návrhu však již před Ústavním soudem probíhalo řízení ve věci, sp. zn. Pl. ÚS 16/2000, o zrušení části zákona č. 308/1999 Sb., o ktexxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx
x
xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xlišky Wagnerové (sv. 32, s. 157; č. 105/2004 Sb.):
V případě řízení o tzv. konkrétní kontrole norem... je to totiž praktický život sám, který formuluje xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxdé“ akademické úvahy o tom, co by snad mohlo (avšak ne nutně muselo) mít v budoucnu vliv na výklad právní normy, které patrně nikdy nemohou obsáhnout celý xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxupu je spojen s vytvářením překážky
res iudicata
. Čím minimalističtější přístup Ústavní soud zvolí, tím menší překážku v podobě věci rozhodnuté vytvoxxx x xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx x. 157):
Dle
marginální
rubriky k § 63 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se pro řízení před Ústavním soudem předpokládá použití souxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxor mezi plurálem obsaženým v
marginální
rubrice a konkrétním odkazem v dikci normy nutno interpretovat v tom smyslu, že pokud zákon o Ústavním soudu nxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxe z povahy věci na danou procesní situaci nedopadá přiměřené použití toliko řádu trestního. Důvod kasace usnesení Krajského soudu v Ostravě ... ve prosxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxsů, přiměřeně aplikoval institut beneficii cohaesionis (§ 150 odst. 2 tr. ř.) i pro uvedené spoluobviněné. Na této skutečnosti nemění nic usnesení Ústxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
x xxxx ani důvodem postupu dle § 23 uvedeného zákona.
Nález III. ÚS 501/04 (sv. 36, s. 445):
Přijetí závěru, prospívá-li důvod kasace citovaného rozsudku i xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxx x x xxx xxx xxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxx xxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx od této výpovědi i pro něj odvíjejí nepříznivé právní následky, je rovněž věcí posouzení obecného soudu. Ústavní soud v dané souvislosti toliko připomxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxneficia cohaesionis ve vztahu k obviněnému J. K. v dalším řízení.
Usnesení Pl. ÚS 49/04:
Z uvedeného je patrno, že Ústavní soud o návrhu identickém s náxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxst. 2 zákona o Ústavním soudu). Oprávněný navrhovatel - Krajský soud v Hradci Králové - má však právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxtavní soud návrh skupiny 18 senátorů ... na zrušení výměru č. 01/2002 v části „týkající se nájmu bytu“, tj. v části, která již byla dříve napadena návrhem xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx Ústavní soud usnesením I. senátu č. j. Pl. ÚS 10/02-13 ze dne 15. května 2002 rozhodl tak, že v části, ve které se navrhuje zrušení ustanovení položek č. 5 a xx x xxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxo účastnit se podle § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jednání ve věci Pl. ÚS 8/02 jako vedlejší účastník. Dále Ústavní soud usnesením xx xx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx pod sp. zn. Pl. ÚS 8/02.
Vrchní soud v Praze doložil, že ve věci vedené před ním pod sp. zn. 15 Cmo 1058/2004, byla žaloba vzxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxx xxxxx x xxsm. c) občanského soudního řádu. Vrchní soud v Praze tedy přestal být oprávněným navrhovatelem, neboť návrhem napadená ustanovení zákona o vlastnictxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xdst. 2 písm. b), ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. V daném případě však nastala specifická situace, neboť na základě xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxník podle § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Poté, co z výše popsaného důvodu ve vztahu k Městskému soudu v Praze zmíněná překážka
litispendence
odpadxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxný, byť již byly návrhy dvou senátů Městského soudu v Praze odmítnuty pro překážku
litispendence
jako nepřípustné. Jen takový výklad totiž odpovídá - x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxvrhů obecných soudů (viz např. str. 4 tohoto textu), rozhodne s konečnou platností věcně.
Vyloučení soudců
(Vyloučení soudce)
Ivo
Pospíxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxosti a nestrannosti soudce. Její uplatnění je výrazem sociální zkušenosti, že spravedlivého rozhodnutí se dosahuje snáze tomu, kdo není na věci osobnx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxavou koncipován jako soudní orgán ochrany ústavnosti, tedy orgán soudního typu, obsahuje zákon úpravu vyloučení, která se v základních rysech neliší xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xx provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. došlo ke změně úpravy vyloučení soudce v tom směru, že se vyžaduje prokázání existence konkrétního důvodu zakládaxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx zakládající vyloučení, resp. nejpozději v okamžiku, kdy byla tato skutečnost zjištěna.
Nestrannost xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxčuje k vyloučení soudce existující pochybnost o jeho nepodjatosti, nikoliv prokázaná podjatost. Přitom při posuzování nestrannosti nelze zcela odhxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxsí jít o pochybnosti kvalifikované, spojené se vztahem soudce k věci, účastníkům a vedlejším účastníkům řízení nebo k jejich právním zástupcům. Typicxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxního postavení. V konkrétním případě ovšem vždy záleží na intenzitě poměru.
Poměry k účastníkům a jejich zástupcům je třeba rovněž posuzovat z hledisxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xx xxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxzita zakládající pochybnosti může být dána v případě přátelských či kolegiálních vztahů, vztahů, z nichž plyne jakákoliv ekonomická závislost, kliexxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxch typech řízení před Ústavním soudem však mohou nastat situace, na které nelze zcela mechanicky aplikovat pojetí nestrannosti a nepodjatosti tak, jax xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxuje jako ochránce objektivních ústavních principů. Typicky jde o řízení o kontrole norem, jehož předmětem je
abstraktní
přezkum ústavnosti právnícx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxňový poplatník, vlastník či nájemce bytu, budoucí příjemce důchodu atd.; zřejmě nejintenzivnější by byl vztah v hypotetickém případě, pokud je vůbec xxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxci (ovšem u vědomí toho, že tato intenzita je dána i tím, jak je nestrannost soudce vnímána vnějším pozorovatelem). Lze si proto představit krajní přípaxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxh znamenala vyloučení všech či většiny soudců Ústavního soudu a mohla zabránit ve věci vůbec rozhodnout. Ústavní soud pak již výslovně pro řízení o kontxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xtázkou pak ovšem je, zda by taková prezentace názorů mohla založit poměr k věci v případě řízení, jehož předmětem je ochrana individuálních subjektivnxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxe dříve veřejně prezentovaný právní názor): v takovém případě je zřejmě intenzita vztahu k věci naopak ještě menší, než v případě řízení o právní normě sxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxejné deliberace o odborných tématech (srov. obdobně Jirsa, J.: Zhoubná nemoc české justice. Soudce, č. 3/2007, str. 2 - 7). Zvláštní xxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxnávání a schvalování právních předpisů).
odst. 2, 3
Zvlášť upraveným případem poměru k věci je situace, kdy byl soudce činný v téže věci při výkonu jinx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxuace, kdy soudce ve věci rozhodoval například jako soudce obecného soudu (srov. obdobně § 14 odst. 2 o. s. ř.), ale i situace, kdy se ve věci angažoval z titxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxstupoval ve věci jako právní zástupce, soudce, asistent soudce, státní zástupce, ale i jako zaměstnanec nebo statutární zástupce subjektu (včetně soxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxzení podle § 119 - 119b, pokud rozhodoval ve věci jako soudce Ústavního soudu v původním řízení. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení Ústavní soud přezkoumáxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xižší instance znovu rozhoduje ve věci po kasačním rozhodnutí soudu vyšší instance, neboť Ústavní soud sám zkoumá důvody nového „otevření“ řízení) a znxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx však podle odst. 2, který se týká předchozího působení soudce před tím, než se stal soudcem Ústavního soudu, ale podle odst. 1). Zřejmě zde nelze uplatnix xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxodování v předchozím řízení, neboť v případě obnovy řízení před Ústavním soudem nejde primárně o posouzení existence skutkových novot, které přistupxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xpíše jde přiměřeně o situaci upravenou v ust. § 14 odst. 3 o. s. ř., podle kterého jsou z projednávání žaloby pro zmatečnost vyloučeni soudci, kteří rozhoxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxavním soudem totiž není vyloučeno ani to, že důvodem porušení základního práva bude samotný procesní postup Ústavního soudu v původním řízení.
Souvixxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxní možnosti účinně působit na svobodnou tvorbu vůle soudců, nestrannost (nezávislost na stranách) představuje absenci vztahu soudu k jedné ze stran řxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxpané jako možnost vnucovat vůli jiným (Weber, M., Autorita, etika a společnost, Mladá Fronta, 1997, str. 49; původně in Wirtschaft und Gesellschaft, Txxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxávislosti a nestrannosti, z nichž lze utvářet objektivizovaná kritéria pro posouzení naplnění znaků nezávislosti a nestrannosti, protože v subjektxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdku), je nelze právními nástroji uchopit. Nestrannost a nezávislost v objektivní poloze se na obecné úrovni posuzují z hlediska vztahu k ostatním mocexxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx a zánik funkce člena soudního orgánu (tribunálu). Soudci a členové orgánů soudního typu proto musí mít dostatečně nezávislý
status
, který vylučuje přxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxální možnosti ovlivnit kariéru soudce, tak možností přivodit zánik jeho funkce. Ke statusu nezávislosti nesporně patří i garance finanční nezávisloxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xestrannosti a nezávislosti nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní kritérium považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxho rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba ve skutečnosti neexistuje (jak v subjektivní, tak v objektivní poloze) reálný důvod k pochybnostem o nestxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xbecný sociologický poznatek tzv. Thomasův teorém (srov. např. in Kolektiv, Velký sociologický slovník, I., Praha, Karolinum, 1996, str. 171), dle něxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx x xhybí obecná důvěra, že rozhodnutí je spravedlivým rozhodnutím nezávislého a nestranného tribunálu. Přitom důvěra v právo patří mezi základní mimoprxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxh jednotlivých ustanovení, v němž není poskytována ochrana subjektivním právům účastníků řízení, neboť jde o obecnou,
abstraktní
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxt restriktivně. Ústavní soud tak učinil závěr, že veřejná prezentace názorů soudců Ústavního soudu k odborným právním otázkám, vyjádřená v rovině obexxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx.
(Podjatost soudce)
Ivo
Pospíšil
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 37
Soudce může být z rozhodování vyloučen nejen pokud důvoxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxtivně považuje za podjatého, či na základě vlastního prohlášení soudce, pokud se sám považuje za podjatého. Takové prohlášení musí být v obou případecx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xamotného ještě samo o sobě nezakládá důvody vyloučení, neboť tyto subjektivní pochybnosti je třeba konfrontovat s objektivně existujícími důvody zpxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxudce ze zákona v případech, kdy skutečnosti zakládající pochybnosti o nepodjatosti nejsou všeobecně, resp. soudu známy: proto v praxi většinou splývx xxxxxx xxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxcích rozhodnutí o vyloučení (rozhodnutí o vyloučení má buď povahu rozhodnutí deklaratorního, jímž se osvědčuje existence důvodů pro vyloučení, kterx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xy podle subjektivního přesvědčení účastníka mohlo zakládat podjatost soudce, nicméně tyto subjektivní pocity jsou při rozhodování o podjatosti přexxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxnosti nemusejí být na první pohled zjevné a vyplynou až na základě argumentace předestřené v prohlášení účastníka řízení.
Účastník je oprávněn námitxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxd Ústavním soudem, které je založeno na rozhodování v převážné většině případů bez nařízeného ústního jednání, je třeba účastníkovi dát prostor i před xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx proti všem soudcům Ústavního soudu, resp. proti těm, které
a priori
má za podjaté). Tato situace je „riziková“ i z důvodu, že proti rozhodnutí Ústavníhx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxnce procesního prostoru pro vznesení námitky podjatosti, by musela být řešena až v řízení před Evropským soudem pro lidská práva.
Na tuto situaci protx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxu senátu automaticky zaslán přípis obsahující informace o spisové značce, soudci zpravodaji a složení senátu - tzv. akceptační dopis (srov. napříklax x x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxkoliv za řízení (nikoliv jen do okamžiku prvního ústního jednání).
Související ustanovení:
§ 37 - podjatost soudce, § 38 - rozhodování o vyloučenx xxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Judikatura:
Nález II. ÚS 105/01 (sv. 23, s. 11):
Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxtné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečnxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lzxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxčně na základě hlediska objektivního. To znamená, že nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx:
Ústavní soud obdržel dne 9. 8. 2004 podání, doplněné přípisy doručenými dne 16. 8. 2004 a 24. 8. 2004, prostřednictvím něhož se navrhovatelka domáhá oxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx x xx xxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxní o předmětné ústavní stížnosti bylo ukončeno usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, jímž se návrh stěžovatelky odmítá jako zjevně neopodstatnxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xeboť vůbec nedošlo k ústnímu jednání ve věci.
(Rozhodování o vyloučení soudce)
Ivo
Pospíšil
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
odxxx x
xxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx senát (§ 15), rozhoduje o vyloučení senát. Rozhodování o vyloučení je tedy obdobné jako u těch obecných soudů, které nad sebou nemají nadřízený soud: o vxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xx xxx x x xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxovuje vždy aktuální rozvrh práce. Například podle rozvrhu práce platného na období roku 2007 rozhoduje o vyloučení soudce zařazeného do prvního senátx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxného rozhodování vždy dvou senátů se ovšem může v praxi dostat do
kolize
při zastupování nepřítomného člena senátu, které je ovládáno stejným pravidlxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xozhodování prvního a třetího senátu a druhého a čtvrtého senátu). Pokud takto dojde k vyloučení soudce zpravodaje, přidělí věc předseda soudu jinému sxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xoudce určený rozvrhem práce pro zastupování nepřítomného člena senátu (§ 9 rozvrhu práce). V případě rozhodování v plénu přidělí věc předseda soudu toxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxnátu - zůstává součástí spisu senátu, jemuž věc napadla (usnesení má rovněž totožnou spisovou značku).
odst. 2
Úprava vztahující se na vyloučení souxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxud rozhoduje ve věci plénum, rozhodne o vyloučení těchto osob předseda Ústavního soudu, v případě senátního rozhodování, rozhodne o vyloučení předsexx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxmálně nepřiděluje a rovněž asistent soudce formálně nečiní žádné samostatné procesní úkony (vyjma odložení podání a výzvy k odstranění vad návrhu na zxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxx xxrmálně rozhodovat, pokud je jinak zajištěno, že asistent se vlastního řízení neúčastní.
Související ustanovení:
§ 37 - podjatost soudce, § 38 - rxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Judikatura:
Usnesení I. ÚS 676/06:
Dne 15. 11. 2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno další faxové podání stěžovatele, v něxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxího soudu, neboť se za takové situace necítil být oprávněn činit jakékoliv další procesní úkony, dokud nebude objektivizováno, zda mohou ze strany třexxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx soudce zpravodaje z projednávání a rozhodování ústavní stížnosti stěžovatele.
Naléhavost věci
Ivo
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx x xxx xxx xxxx x xxxx xxxxxdnuto bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě a aby byla zajištěna rovnost mezi účastníky řízení. Tyto principy je třeba respektovat i při výkladu a axxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxjší), na druhou stranu z tohoto obecného pravidla umožňuje výjimku v podobě přednostního projednání věci, o níž má Ústavní soud za to, že je věcí naléhavxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxdě faktorů (složitost věci, způsob vyřízení věci), z nichž některé leží i mimo vlastní vůli Ústavního soudu (liknavost účastníků řízení, neudělení soxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxního soudu generuje nutnost odchýlit se od přísně chápaného principu projednávání věcí v pořadí, jak přišly (senát si může například zorganizovat práxx xxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xeritorních věcí, v některých případech je též třeba čekat na „pilotní rozhodnutí“ jiného senátu atd.). Současně Ústavní soud ani nesmí přehlížet předxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxcí vede k jejich vyčlenění z běžného nápadu (v rámci takových skupin jsou samozřejmě návrhy projednávány od nejstarších).
Pokud by v případě všech těcxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xrávě sledují celkové zrychlení řízení.
V tomto směru nelze ani hovořit o rovnosti účastníků řízení vedených před Ústavním soudem, neboť jednotlivé vxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxčných průtahů, pokud by Ústavní soud například čekal s přijetím usnesení o nepřípustnosti návrhu do doby, než meritorně rozhodne o všech návrzích, ktexx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x vzhledem ke složitosti obdobných věcí - zabere delší dobu, než v případě návrhů, které lze odmítnout i rozhodnutím soudce zpravodaje. V takovém případx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
Za naléhavou věc lze považovat takovou věc, jejíž projednání nesnese odkladu, jejímž pozdějším projednáním mohou vzniknout již neodčinitelné či obxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxedky. Z dosavadní praxe Ústavního soudu vyplývá, že postup podle § 39 je postupem naprosto výjimečným. V minulosti se tak stalo v případě blížících se sexxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx (Ústavní soud však tento důvod neuznal v případě, když byl stěžovatel těsně po podání stížnosti propuštěn z vazby na svobodu) či v případech ústavních sxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxtovaného ustanovení vyplývá, že záleží na Ústavním soudu, zda se na přednostním projednání věci usnese; případným postupem dle § 39 se tak může zabývat xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxostní projednání neshledá (ovšem na druhou stranu by ani neměl v konečném rozhodnutí dávat najevo, že ačkoliv se tak neusnesl, fakticky dal věci priorixx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxk lze vyvodit, že by měl Ústavní soud ve srovnatelných věcech postupovat stejně (měl by tedy po- stup podle § 39 uplatňovat v těch věcech, kde se již k takovxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxjednání návrhu mimo pořadí obsahuje ust. § 71d odst. 1 zákona (řízení o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem), podle kterého lze takový posxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxeré odkazuje komentované ustanovení, pak plyne povinnost Ústavního soudu projednat návrh přednostně přímo ze zákona. Jedná se o postup v řízení o ústaxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx 66 Ústavy, ve kterém je Ústavní soud dokonce vázán pětidenní lhůtou k zahájení ústního jednání.
Související ustanovení:
§ 40 - přidělení návrhu, § 4x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx odst. 3 - ústavní žaloba, § 113 - ústní jednání.
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxjprve naléhavost věci. Po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že podmínky § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpixx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxí ve věci stěžovatelů (a tím k porušování jejich práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu), ať už by samotné rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jaxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxdnání. Ústavní soud proto posoudil nejprve naléhavost věci a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že podmínky § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx k podstatnějšímu prodlužování vazby stěžovatele (a tím k prodlužování omezení jeho osobní svobody), ať už by vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti bxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxížnosti propuštěn z vazby a jeho osobní svoboda tak již nebyla fakticky omezena, neshledal Ústavní soud důvod k postupu podle § 39 zákona o Ústavním soudxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxjednána s co největším urychlením.
Přidělení návrhu
Ivo
Pospíšil
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
odst. 1, 2
Úprava přidělováxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxétního návrhu a v podrobnostech odkazuje na rozvrh práce [k jeho přijímání srov. § 11 odst. 2 písm. m) a § 16].
Věci, xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx věci), a to podle data nápadu. Na návrh soudce zpravodaje a se souhlasem pléna může být věc přidělena jinému soudci, pokud s tím souhlasí. Ve věcech podle xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxbo jiného právního předpisu) se návrh přidělí soudci zpravodaji ve věci ústavní stížnosti, od níž se návrh na zrušení právního předpisu odvíjí. Další vxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx přidělují soudcům podle jejich abecedního pořadí a podle data nápadu, a to v každém přidělovacím kole po jedné věci s výjimkou funkcionářů Ústavního soxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxliv ustanovení odst. 2 počítá s přidělováním věcí pouze stálým členům senátu, což nemohou být podle § 15 odst. 2 předseda a místopředsedové Ústavního soxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xdst. 2 (předseda střídavě ve všech senátech, jeden místopředseda střídavě v prvním a druhém senátu a druhý místopředseda střídavě ve třetím a čtvrtém sxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxsedové soudu jsou i přes výkon těchto funkcí v první řadě soudci - viz Pl. ÚS 7/02 nebo Pl. ÚS 18/06), je vedle zvládání rostoucího počtu nápadu a nutnosti xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx x xxden den doručeny dva nebo více návrhů (ze statistiky vyplývá, že v praxi napadá cca 15 návrhů za jeden pracovní den), seřadí se abecedně podle příjmení a jxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxli navrhovatelů více (například v případě skupiny poslanců či senátorů). Je-li v jeden den doručeno více věcí téhož navrhovatele, jejich pořadí je určxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx nepřítomnosti soudce. Je-li soudce nepřítomen (z jiného důvodu než z důvodu řádné dovolené) po dobu delší než jeden měsíc, přestanou se mu věci na pokyn xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxistoupit k rozdělení jeho neskončených věcí mezi ostatní soudce Ústavního soudu (v naléhavých případech lze k tomuto kroku přistoupit i dříve). V přípxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx je může rozdělit mezi ostatní soudce, nebo může stanovit, že nově jmenovanému soudci Ústavního soudu budou přidělovány nově napadlé věci po dobu dočasxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xozhodování v plénu přidělí věc předseda soudu tomu soudci, který následuje vyloučeného soudce podle abecedního pořadí jejich příjmení. Vyloučenému xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx x x
xxxxxxence
pléna, § 15 - senáty a jejich složení, § 16 - tvorba rozvrhu práce, § 34 - náležitosti návrhu, § 36 - vyloučení soudce, § 37 - podjatost soudce.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxxvní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 41
Úkony asistenta soudce podle § 41 jsou jedinými procesními úkony, které je asistent soudce oprávněn činit nxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxádání podkladů k dokazování, vypracování návrhu rozhodnutí podle pokynů soudce zpravodaje atd.), avšak asistent tyto úkony nemůže činit formálně a sxxx xxxxxxx x xxxxx xx
xx xxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxh a okresních soudů), jejichž existenci zavedla novela zákona o soudech a soudcích provedená zákonem č. 79/2006 Sb., neboť ti mohou činit samostatné pxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxů zákonem č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících.
Pověření asistenta prováděním těchto úkonů může být obecné, nebo
ad xxx
x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnt získává vždy ve vztahu ke konkrétní věci, kterou předtím kvalifikoval soudce zpravodaj jako podání, které podle obsahu zjevně není vůbec návrhem, nxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx kvalifikuje návrhy a nechává soudci zpravodajovi jen ty, o nichž lze rozhodovat). Toto ustanovení přirozeně nevylučuje, aby příslušné úkony činil vžxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxe vůbec považovat za návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, nebo kdy podání, které je návrhem na zahájení řízení, vykazuje odstranitelné vady.
x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxmec toho, o čem má Ústavní soud pravomoc rozhodovat podle čl. 87 odst. 1, 2 Ústavy (podání navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o soukromoprávní žalobě, zxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx procesního rozhodnutí, jedná se o dopis, jímž je podatel o této skutečnosti informován; přílohou odložení pak Ústavní soud zasílá také informaci, v jaxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxavomoc Ústavního soudu ve věci rozhodovat, avšak je zde jiná překážka bránící meritornímu rozhodnutí (navrhovatel není oprávněn - aktivně legitimovxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxě odmítnut soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 [nejedná-li se o věci uvedené v § 43 odst. 2 písm. b), k jejichž odmítnutí je příslušný senát].
V druhém pxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxžadavky zákona (obecně § 34, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2, konkrétně pak pro jednotlivé druhy řízení - například v případě ústavních stížností § 72 odst. 1: tvxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x odstranění vad, které je třeba přesně specifikovat, a to ve lhůtě určené asistentem (soudcem zpravodajem). Neodstranění těchto vad má za následek odmxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx může vést k tomu, aby byl návrh dále projednatelný (je bezpředmětné navrhovatele vyzývat k odstranění vady absence právního zastoupení, když se zjevnx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x
xxxxxx
asistenta soudce, § xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxí předpisy:
§ 16, § 36a zákona o soudech a soudcích, - § 14 s. ř. s.
Úkony soudce zpravodaje a senátu mimo ústní jednání
(Úkony soudce zpravodxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx x
xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx směr řízení, soudce zpravodaj. Jeho úkolem (případně úkolem pověřeného asistenta) je vést navrhovatele k odstranění vad podání, případně návrh procxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxího soudu k projednání, nepřípustnost návrhu), přičemž k odmítnutí návrhu je příslušný sám soudce zpravodaj, což však nevylučuje, aby s použitím arguxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxvně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) a část návrhu se odmítá podle některého z důvodů uvedených v ust. § 43 odst. 1, neboť v takovém případě by bylo x x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxe je však takový postup diskutabilní tam, kde by byl k rozhodnutí výlučně příslušný soudce zpravodaj, a současně vyvolává i otázku, zda se v takovém přípxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx zpravodaj však není příslušný k odmítnutí návrhu, jsou-li splněny podmínky § 43 odst. 2 zákona. To se týká jednak řízení o kontrole norem (§ 64), řízení o xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x§ 119), kdy je k odmítnutí návrhu z jakéhokoliv důvodu příslušný vždy senát. V případě ostatních řízení je senát příslušný pouze k odmítnutí návrhu pro zxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xdůvodněný koncept rozhodnutí. Zákon ovšem pro xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxného rozhodnutí dosáhnout, je soudce zpravodaj povinen připravit věc k meritornímu projednání a rozhodnutí (vyhovění nebo zamítnutí). Stejně bude sxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx nakonec senát nemohl rozhodovat podle § 43 odst. 2 a návrh odmítnout.
V případě meritorního rozhodování postačí k přijetí rozhodnutí většina hlasů (cxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxm nezískal většinu v senátu žádný z návrhů na rozhodnutí ve věci samé, bylo by rozhodování postoupeno plénu Ústavního soudu (§ 21 odst. 1).
Úkolem soudcx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxjem, je možné, aby byl vypracováním rozhodnutí pověřen soudce určený předsedou senátu.
odst. 3
Úkolem soudce zpravodaje je v nejširším smyslu příprxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxně (samozřejmě rozsah podkladů pro rozhodnutí se v těchto případech bude lišit, například při odmítnutí návrhu pro opožděnost je jediným relevantním xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxu spisový materiál z předchozích řízení, listiny osvědčující průběh legislativního procesu atd.). Pokud se shromážděné důkazy provádějí mimo ústní xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx. 1, 3). Nejednotná je praxe Ústavního soudu, pokud jde o situace přerušování řízení, neboť někteří soudci zpravodajové přijímají takové usnesení (přxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxdci předkládají takovou věc k rozhodnutí senátu; v ojedinělém případě dokonce o procesním přerušení v senátní věci rozhodovalo celé plénum (srov. judxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xstanovení je soudce zpravodaj povinen zajistit, aby jim byl návrh doručen neprodleně. Toto ustanovení však s ohledem na ekonomii řízení je třeba vykláxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxvodaj věc odmítne podle § 43 odst. 1, by bylo nelogické, aby před takovým rozhodnutím vyžadoval vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení (takxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxnamená, že v případě, kdy si již soudce zpravodaj vyjádření vyžádal, by nemohlo být postupováno podle § 43 odst. 1 nebo 2. V některých případech je nutnosx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx x x xxxx xxxxxxuje bez předkládací zprávy a spisového materiálu. Ne vždy je přitom účelné žádat celý spis (viz například ověření lhůty).
Nutnost vyžádání vyjádření xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxa soudcem zpravodajem nebo - v některých typech řízení - je lhůta stanovena zákonem (§ 69). Vyjádření k návrhu by mělo reagovat na skutečnosti uvedené v nxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxk se přirozeně týká i návrhu samotného), kterými účastník řízení především reaguje na námitky obsažené v samotném návrhu (srov. Baňouch, H. Prázdná žixxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxtech, Praha, Eurolex
Bohemia
, 2006, str. 180.). Proto za nedostatečnou lze považovat argumentaci většiny orgánů veřejné moci (včetně obecných soudůx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxkými úvahami byl tento orgán při rozhodování veden, pokud jde o ochranu základních práv a svobod. Takové vyjádření má v podstatě stejnou kvalitu a efekt xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxípadě, kdy si již vyžádal vyjádření účastníků, obsah vyjádření k replice navrhovateli (blíže komentář k § 32).
Související ustanovení:
§ 40 - přiděxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx - svědecká výpověď, znalec, § 51 - povinnost mlčenlivosti, § 55 - zpravodajská zpráva, § 60 - doručování, § 69 - účastníci řízení, § 83 - náhrada nákxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxsení II. ÚS 113/03:
Odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost je xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xvěřeno senátu [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud proto ve věci rozhodoval v senátu.
Usnesení I. ÚS 288/2000:
Ústavní soud návxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxsm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. I kdyby však obnova řízení před Ústavním soudem - jak již bylo uvedeno - příxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxí řízení rozhodl příslušný senát Ústavního soudu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/19993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Usnesení I. ÚS 275/04 (o pxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x x xx9 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., Občanského soudního řádu, konstatuje, že současně s řízením o ústavní stížnosti probíhá řízení o dovolání, v něxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxačovat ve věci bude poté, co Nejvyšší soud ČR rozhodne o dovolání.
Usnesení I. ÚS 687/04 a IV. ÚS 350/04 (usnesení pléna o spojení věcí a přerušení řízenxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxl dovolání k Nejvyššímu soudu, o nichž dosud nebylo rozhodnuto. Ústavní soud proto řízení o ústavní stížnosti přerušuje podle § 63 zákona o Ústavním souxx xx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxm pro rozhodnutí Ústavního soudu. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení Ústavní soud spolu se spojením věcí ke společnému řízení rozhodl i o přerušexx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxí soud ve Zlíně, který prostřednictvím předsedy senátu odkázal na důvody obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku. Vyjádřil se též Krajský soud v Brnx xx xxx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxvedlivý proces, xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxk Lukovský sdělil, že se k problematice stížnosti nemůže vyjádřit, neboť jde o kolektivní rozhodnutí celého senátu a soud svůj názor na vinu stěžovatelx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxrsonalizovat na osoby, které dané rozhodnutí učinily.]
(Odmítnutí návrhu)
Ivo
Pospíšil
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 43
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxňuje procesní odmítnutí návrhu před tím, než Ústavní soud přistoupí k jeho meritornímu posouzení, a to v případě, kdy návrh nesplňuje základní zákonné xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxem.
Důvody uvedené v komentovaném ustanovení jsou důvody taxativními (Ústavní soud nemůže návrh odmítnout z jiných důvodů), nicméně jejich použití x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxity návrhu vůči jiným prostředkům, než například v řízení o kontrole norem). Ačkoliv na první pohled se může zdát, že použití jednotlivých důvodů v konkxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxravodaj měl nejprve mít navrhovatele k odstraňování vad návrhu a po jejich odstranění by měl posuzovat, zda zde není některý z dalších důvodů pro procesxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxo předpisu podán fyzickou osobou - Pl. ÚS 48/04, Pl. ÚS 82/06 aj.) je v situaci, kdy zde
prima facie
existuje jiný důvod, pro který není návrh projednatexxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxvrh je podán osobou zjevně neoprávněnou, není dodržena lhůta pro jeho podání, je nepřípustný, nebo Ústavní soud není k jeho projednání příslušný, lze pxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxrých případech nevyžadoval Ústavní soud odstraňování vad návrhu i v případě, kdy návrh přezkoumával tzv. kvazimeritorně, tedy odmítal jej pro zjevnox xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxka, zda právní zástupce by - na rozdíl od samotného navrhovatele - v návrhu neupozornil na
relevantní
okolnost, v jejímž světle by mohl Ústavní soud návxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxje
obligatorní
právní zastoupení.
K odmítnutí návrhu postačí, pokud je splněn alespoň jeden z důvodů uvedených v § 43 odst. 1 a 2; pokud Ústavní soud taxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxvně pro několik důvodů, nebo shledává důvody pro odmítnutí části návrhu z jednoho důvodu a části z důvodu jiného. Rozhodování o procesním odmítání návrxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxx xx
x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxitosti stanovené zákonem, avšak tyto nedostatky jsou odstranitelné, má soudce zpravodaj, resp. pověřený asistent povinnost vyzvat navrhovatele k oxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, formulace petitu, podpis navrhovatele, případně právního zástupce a datum sepsání návrhu, předlxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx v jednotlivých typech řízení: např. tvrzení o porušení základního práva [§ 72 odst. 1 písm. a)] a přiložení rozhodnutí o posledním opravném prostředku xx xx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx právní zastoupení je nutné osvědčit předložením zvláštní písemné plné moci (§ 31 odst. 2). V řadě případů je však na zvážení soudce zpravodaje, zda vadu xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxedložení návrhu v nižším počtu stejnopisů může být dáno jinou představou navrhovatele o okruhu účastníků a vedlejších účastníků).
Lhůta určená k odsxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx lhůty prodloužit. Jinak řečeno, pokud navrhovatel lhůtu nedodržel, avšak před tím, než soudce zpravodaj věc odmítl, výzvě vyhověl, měl by soudce zpraxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxůta stanovená zákonem k podání návrhu. Pokud se tak již stane, nelze pro neodstranění vad návrh odmítnout před uplynutím lhůty k podání návrhu (pokud by xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx nový návrh).
Za nevyhovění výzvě k odstranění vad je třeba považovat nejen situaci, kdy navrhovatel na výzvu vůbec nereagoval, ale též pokud neodstraxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxx xx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxerých typech řízení. Je to především řízení o ústavních stížnostech, jehož zahájení je vázáno na dodržení lhůt stanovených v zákoně (§ 72 odst. 3 - 5, § 73 xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xráva poskytuje (§ 72 odst. 3). Ustanovení upravující tuto lhůtu doznalo změny na základě novely č. 83/2004 Sb. (do té doby znělo „Ústavní stížnost lze pxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xhůty se započítává i samotný den doručení rozhodnutí). Lhůta začíná běžet dnem následujícím po dni, v němž došlo k doručení rozhodnutí o posledním procxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxtěl, vyjma návrhu na obnovu řízení. Navíc v judikatuře Ústavní soud dovodil podmínku, že takový prostředek musí být v přímé dispozici stěžovatele, a prxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx v rámci své diskrece (srov. usnesení I. ÚS 9/94 nebo nález I. ÚS 55/04). Tato povaha řízení o stížnosti pro porušení zákona se rovněž promítá do posouzenx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxzhodnutí o jiných mimořádných opravných prostředcích je pak třeba rozlišovat jeho přípustnost
ex lege
a přípustnost, která závisí na posouzení orgáxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xodle zákona nebyl v jeho případě přípustný, je třeba ústavní stížnost směřující proti předchozím rozhodnutím (než je rozhodnutí o mimořádném opravnéx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxu byl schopen o tomto prostředku rozhodnout ve lhůtě kratší než 60 dnů k podání ústavní stížnosti proti předchozím rozhodnutím). V případech, kde přípuxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xhůta začíná plynout až rozhodnutím o takovém mimořádném opravném prostředku). Pro případ, že by zákon stěžovateli neposkytoval žádný prostředek k ocxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx však jeden rok ode dne, kdy k zásahu došlo).
V případě stížnosti politické strany podle § 73 je zákonem stanovena lhůta 30 dnů ode dne nabytí právní moci rxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xoudu stalo konečným (blíže komentář k § 119 odst. 3).
Na dodržení lhůty je rovněž vázán návrh v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ovxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxlby. Po změnách právní úpravy volebního soudnictví ovšem vzniká otázka, zda je pro oznámení rozhodující až usnesení příslušné komory Parlamentu, nebx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy je prezident oprávněn návrh podat ode dne přijetí usnesení do 10 dnů poté, co podle usnesení xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxy k Evropské unii. Opravný prostředek proti rozhodnutí prezidenta republiky, že nevyhlásí opakované
referendum
, byl vázán na lhůtu 20 dnů ode dne rozhxxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx prezident
referendum
vyhlásit (§ 125a odst. 1). Návrh na vydání rozhodnutí o nezákonnosti postupu při referendu mohl být podán ve lhůtě 10 dnů ode dne, x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xákonem stanovených lhůt, jednotlivé subjekty jsou oprávněny podávat návrh pouze v určitých časových intervalech vyjadřování vnitrostátního souhlxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xle subsumuje jej společně s dalšími důvody pod nepřípustnost návrhu podle § 71b odst. 1.
Nejedná se o lhůty pořádkové, ale lhůty stanovené kogentně zákxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xx xx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xstavního soudu je situace, kdy by v důsledku odmítnutí stížnosti pro opožděnost došlo ze strany Ústavního soudu k denegationis iusticiae. Tato situacx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
xx xxxx
xxxřípustné, avšak Ústavní soud ústavní stížnost s ohledem na podané dovolání (nesprávně) posoudil jako nepřípustnou (předčasnou). Pokud stěžovatel pxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxem k tomu, že předchozí stížnost, která byla xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxžděnost (srov. např. nálezy II. ÚS 157/01 a IV. ÚS 298/05).
Současně jde o lhůty procesněprávní (viz Pl. ÚS 37/93), k jejichž dodržení postačuje, pokux xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxm Ústavní soud při odmítnutí návrhu pochybil (nesprávně posoudil dodržení lhůty). Usnesení o odmítnutí návrhu je konečné v tom smyslu, že proti němu nexxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxu věci rozhodnuté. V praxi Ústavní soud revokaci usnesení, jímž byl v důsledku chyby Ústavního soudu návrh odmítnut pro opožděnost, nepřipouští, čímž xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx věci Zemanová proti ČR, kde důvodem vysloveného porušení práva na přístup k soudu bylo právě pochybení Ústavního soudu při posouzení lhůty k podání stíxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx případech budovat další a další systémy opravných prostředků. Nicméně sám Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval ve vztahu ke stejnému pochybení xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxx účastník řízení nucen obracet se k ochraně svých základních práv na Ústavní soud (srov. nález II. ÚS 566/06). Z toho lze zřejmě dovodit, že by i Ústavní soxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx Evropským soudem pro lidská práva.
odst. 1 písm. c)
Navrhovatelem v řízení před Ústavním soudem může být pouze subjekt výslovně uvedený v zákoně. Okrxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxh navrhovatelů upraven specificky. Tam, kde zákon subjektu nepřiznává oprávnění činit návrhy v příslušném řízení, jedná se o subjekt neoprávněný.
V xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xako osobu zjevně neoprávněnou, jde o situace, kdy návrh na zrušení právního předpisu podá jednotlivec, aniž by ovšem byla splněna podmínka dotčení na jxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxstí). Podle judikatury Ústavního soudu současně platí, že samotnou normotvornou činnost nelze považovat za zásah do individuálních práv a svobod jedxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxliv ve vztahu k napadenému předpisu (zastupitelstvo kraje napadá neústavnost zákona - Pl. ÚS 56/06; xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxí; věcně příslušné ministerstvo napadá předpis, který nespadá do jeho působnosti atd.).
V řízení o souladu mezinárodních smluv s ústavním pořádkem jxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxjekty by byly považovány za osoby zjevně neoprávněné.
V řízení o ústavní stížnosti jsou oprávněnými osobami fyzické a právnické osoby, do jejichž zákxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxy než fyzické a právnické osoby, případně osoby, do jejichž ústavně zaručených práv nemohlo být zasaženo. Ústavní soud tak například shledává jako neoxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xovněž na advokáta, pokud není schopen doložit písemnou plnou mocí, že byl k podání ústavní stížnosti stěžovatelem zmocněn). Osobou zjevně neoprávněnxx xx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxpovaného nezletilého dítěte. Tuto situaci Ústavní soud v minulosti například řešil ustanovením „kolizního“ opatrovníka (usnesení IV. ÚS 547/03).
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx 21 o. z.), a v řízení o ústavní stížnosti se dovolává ochrany vlastnického práva, popřípadě práva na spravedlivý proces. Pokud ovšem stát, resp. orgán vxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxxován za osobu zjevně neoprávněnou [blíže k tomu komentář k § 72 odst. 1 písm. a)]. Specifickým příkladem je postavení subjektů, na které stát delegoval vxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxvomocí jsou v postavení orgánu veřejné moci, pokud však jde o jejich odměnu a náklady
exekuce
, vystupují v pozici fyzické osoby nadané základními právy x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xzemních samosprávných celků. Aktivní legitimace tedy nepřísluší územním samosprávným celkům jako takovým, případně jejich jiným orgánům (srov. IVx xx xxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxátor a volební strana, za níž poslanec nebo senátor kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen (takovým rozhodnutím je rozhodnutí samotné kxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxmovny nebo Senátu nebo jejich xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu, který vyhověl volební stížnosti, což je v současnosti situace spíše hypotetická, neboť vyslovení neplatnosti voleb Nejvyšším správním soudem je pxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxsti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy jsou oprávněnými navrhovateli poslanec nebo senátor, o jejichž
mandát
jde, předseda Poxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xenátorů, jde-li o
mandát
senátora (§ 92 odst. 1).
V řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky je jediným oprávněným navrhovatelem Senát, rxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx může být pouze ten, kdo se podle nálezu Ústavního soudu dopustil velezrady a po smrti takové osoby manžel nebo příbuzný v řadě přímé (§ 105).
V řízení o náxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx se komory usnesly, že nemůže vykonávat svůj úřad.
V řízení o návrhu na obnovu řízení je oprávněným navrhovatelem ten, kdo byl v předchozím řízení účastxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxíkem řízení před Ústavním soudem, avšak sám nepodal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, byť by se rozhodnutí Evropského soudu pro lidská právx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxech je návrh oprávněn podat státní orgán, a to v kompetenčních sporech mezi státními orgány navzájem nebo státem a územním samosprávným celkem, a zastuxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xzemním samosprávným celkem. Podmínkou ovšem je, že jde o subjekt, jehož se spor o příslušnost vydat rozhodnutí, činit opatření nebo jiné zásahy bezproxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxgativního konfliktu však vzniká otázka, jak zajistit ochranu jeho práv, pokud ani jeden z dotčených orgánů není „ochoten“ podat návrh na zahájení tohoxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxch práv (samozřejmě za podmínky dodržení subsidiarity ústavní stížnosti), který by spočíval právě v nerealizaci
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xx xxxx. 1 a 2 Ústavy a jednak konkrétně jeho dílčími oprávněními, která se váží k jednotlivým typům řízení. Nepříslušností je tedy třeba rozumět situaci, kdx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx takové řízení, avšak není oprávněn rozhodnout v této věci způsobem, jak navrhovatel požaduje.
V obecné rovině vyplývá rozsah pravomocí Ústavního soxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxsti veřejné moci. Ústavnímu soudu proto nepřísluší tvorba právních norem (což je pravomocí zákonodárné moci a v odvozené podobě moci výkonné), ani výkxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxny (pravomoc soudní) je Ústavní soud příslušný pouze tam, kde to výslovně zákon připouští a ve formách stanovených zákonem. Ústavní soud je nadán převáxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xušit (výjimkou jsou zejména řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora, řízení v pochybnostech o ztráxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxitimované subjekty k zahájení řízení o kontrole norem napadly právní akt, který není právním předpisem (např. v řízení Pl. ÚS 2/04 napadala skupina sexxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xředpis, změnil individuální právní akt orgánu veřejné moci, sám rozhodl o nároku, který vyplývá z jednoduchého práva, rozhodl o propuštění jednotlivxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxl požaduje přiznání náhrady škody (I. ÚS 296/04, IV. ÚS 392/05, I. ÚS 776/06 ad.).
Specifickým případem, kdy Ústavní soud konstatuje svou nepříslušnxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxsení II. ÚS 221/06, II. ÚS 361/05, II. ÚS 156/05, II. ÚS 146/05).
Judikatura
Ústavního soudu však v těchto případech není zcela jednotná, neboť ve své věxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx předchozímu rozhodnutí Ústavního soudu, lze vyjít z doslovného znění § 43 odst. 3, podle kterého je odvolání proti usnesení nepřípustné (v případě nálxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xroti předchozímu rozhodnutí Ústavního soudu, bylo by možné uvažovat právě o odmítnutí pro nepříslušnost Ústavního soudu [po rozhodnutí Ústavního soxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx x xxmu však úvahu k odst. 1 písm. b), pokud jde o situaci, kdy Ústavní soud pochybil při posouzení lhůty k podání návrhu].
odst. 1 písm. e)
Zákon o Ústavním sxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx
xxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxx
x x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xztahují k jednotlivým typům řízení.
Kritérium pro posouzení překážky věci rozhodnuté a zahájené spočívá v totožnosti návrhu a v rozsahu, v jakém se věxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxzení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů je identita věci dána totožností ustanovení právního předpisu, jehož protiústavností se již Ústavní xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x x x xx xxxxx xxx
x řízení o preventivní kontrole mezinárodních smluv je identita dána totožností ustanovení smlouvy, jejichž přezkumem se Ústavní soud zabýval. Rozsax xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xořádkem) k paušálnímu přezkumu celé smlouvy (blíže k tomu komentář k § 71e odst. 2).
V řízení o ústavních stížnostech je identita dána napadenými indivxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx osobou, která byla přezkoumaným rozhodnutím rovněž dotčena, poté, co o předchozím návrhu odlišné osoby bylo již jednou rozhodnuto; tato situace je víxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxuře Ústavního soudu je princip
beneficia cohaesionis
a jeho aplikace v řízení o ústavních stížnostech, v němž Ústavní soud přezkoumává trestní rozhoxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxodního závazku, pokud toto porušení spočívalo právě v existenci tohoto zákona. Ústavní princip dodržování mezinárodních závazků zde převáží nad prixxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxodního soudu (blíže komentář k § 118 odst. 1).
Zvláštní případy nepřípustnosti návrhu jsou upraveny v jednotlivých typech řízení odlišně.
V řízení o xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx platnosti, a stejně tak situace, kdy kritérium přezkumu (norma ústavního pořádku nebo zákon) dosud nenabylo platnosti či naopak platnosti pozbylo. Zxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxe čl. 95 odst. 2 Ústavy (blíže k tomu komentář k § 66 a § 67).
V řízení o preventivní kontrole mezinárodních smluv je návrh nepřípustný, pokud nesplňuje nxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx výslovná úprava nepřípustnosti pro případ, kdy norma ústavního pořádku dosud nenabyla platnosti a otevírá se tak otázka analogického použití § 66 odsxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx
x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxjena s uplatněním principu subsidiarity: před podáním ústavní stížnosti je stěžovatel povinen vyčerpat všechny jiné procesní prostředky, které mu zxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxá i o jiné prostředky, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného řízení (nejedná se tedy pouze o opravné prostředky uplaxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx a dobrou pověst, kterého se měly dopustit orgány činné v trestním řízení, jestliže před podáním ústavní stížnosti neuplatnil ochranu v podobě žaloby nx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx [blíže viz komentář k odst. 1 písm. b)] a mimořádný opravný prostředek, jehož přípustnost závisí na uvážení orgánu, který o tomto prostředku rozhoduje xx xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx jej před podáním ústavní stížnosti vyčerpat.
V praxi je však situace mnohem složitější, přičemž lze odlišit několik problémových okruhů. Předně vznxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxková rozhodnutí na jednu stranu nejsou konečná, na druhou stranu jsou způsobilá přinejmenším základní práva dočasně omezit. Ústavní soud - po určitém xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxvá rozhodnutí přezkumu (nálezy II. ÚS 221/98, II. ÚS 343/02). Ústavní soud naznačil, že kritériem přípustnosti i u jiných rozhodnutí, jež mají obecně zxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xtížnosti proti usnesením o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud považoval za nepřípustnou stížnost proti zahájení trestního stíhání jak před noxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx i po této novele, která připustila vůči usnesení o zahájení trestního stíhání podání stížnosti (§ 160 odst. 7 tr. řádu). Ústavní soud vycházel z předpokxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx stížnost po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, byla připuštěna. Zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů čxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx 511/02, v němž připustil přezkum usnesení státního zástupce o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání. V odůvodnění nálezu xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxce je založeno na naprosto (
prima facie
) nedostatečném odůvodnění. V usnesení III. ÚS 554/03 však Ústavní soud osvětlil, že pokud jde o materiální podxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxe stěžovatel brojí proti nedostatečnému odůvodnění usnesení o zahájení stíhání, resp. usnesení státního zástupce o stížnosti, je stížnost přípustnxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xdmítnout.
Konečně poslední, zřejmě nejkomplikovanější okruh, představuje vztah mezi trestním a civilním dovoláním a ústavní stížností (v případě xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx
x xxxpustnost založenou na úvaze dovolacího soudu o tom, zda řešená otázka je po právní stránce zásadního právního významu. Skutečnost, že o přípustnosti dxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxtnost (tedy z důvodu, že se stěžovatel alespoň nepokusil prostředek využít), a naopak, pokud stěžovatel podal ústavní stížnost až poté, co dovolací soxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx publikovaného pod č. 32/2003 Sb., ve kterém vyložil, že v situaci, kdy Nejvyšší soud odmítne dovolání jako nepřípustné, bude i poté stěžovateli zachovxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxu č. 83/2004 Sb. V současnosti je tedy nutné rozlišovat dovolání přípustná
ex lege
podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. a dovolání, jejichž přípusxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxtel tento prostředek povinen vyčerpat před podáním ústavní stížnosti vždy. Dovolání, o jehož přípustnosti rozhoduje až dovolací soud, stěžovatel nexx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx i proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 72 odst. 4). Nejednotná je ovšem praxe soudců zpravodajů, pokud stěžovatel (veden minulou praxí) v takové situaxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xx to měl stěžovatele upozorňovat, část soudců zpravodajů v takové situaci řízení o ústavní stížnosti stále automaticky přerušuje a vyčkává rozhodnutí xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxní stížnosti a dovolání není důvod, neboť i v případě negativního rozhodnutí Nejvyššího soudu je zachována lhůta vůči předchozím rozhodnutím, což Ústxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx problém, pokud by dovolání stěžovatele bylo odmítnuto z jiného důvodu, než je nepřípustnost - například pro absenci právního zastoupení nebo pro opožxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxmítnutí dovolání a tím i následné ústavní stížnosti).
Přípustnost trestních dovolání je naopak pojata poměrně široce, neboť § 265a tr. ř. umožňuje pxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx prostředek tedy k dispozici proti jakémukoliv rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud jím rozhodoval o věci samé. Přípustnost nastává přímo ze zákonax xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxcí soud (jehož
judikatura
ne vždy stejně hodnotí důvodnost dovolání, pokud jde o zpochybňování skutkových zjištění - srov. níže). Vzniká tak otázka, xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxnost dovolání (např. tvrdí opomenutý důkaz). Takovým postupem ovšem Ústavní soud předjímá, jaké by byly zřejmě závěry dovolacího soudu, pokud jde o poxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdem ústavněprávnímu přezkumu (zejména z pohledu práva na přístup k soudu). V praxi je však situace jiná: Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí sice podroxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx“ extenzivnější výklad tohoto důvodu použít v neprospěch stěžovatele, tj. odmítnout stížnost pro nepřípustnost, pokud stěžovatel nevyčerpal dovolxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxláních nedává záruku, že všechny případy, které Nejvyšší soud projednává z podnětu dovolání podaných obviněnými, jsou posuzovány z hlediska zachováxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxediska námitek týkajících se tvrzeného porušení procesního postupu, předepsaného pro zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů, a to bez ohledx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxtelné i pod důvody dovolání). Například v nálezu I. ÚS 69/06 Ústavní soud odmítl pro nepřípustnost část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel brojil proxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx se nezabýval nepřípustností části ústavní stížnosti, ve které stěžovatel brojil proti nesprávné hmotněprávní kvalifikaci skutku [což lze právě povxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xokud však jde o naplnění jiných dovolacích důvodů, Ústavní soud na vyčerpání dovolání před podáním ústavní stížnosti trvá (viz např. usnesení II. ÚS 20xxxx xxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxhodnutí, která se dotýkají osobního statusu jednotlivce. V nich dovodil „materiální nepřípustnost“ ústavní stížnosti, která není vyjádřením její sxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxhož základě bylo například rozvedeno manželství by podle Ústavního soudu představovala nepřípustný zásah do právní jistoty subjektů a vyvolávala by xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxavní soud zde vyšel i z analogického vymezení nepřípustnosti mimořádných opravných prostředků v těchto věcech [žaloby pro zmatečnost podle § 230 odstx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xS 465/02, a na ně navazující další usnesení IV. ÚS 778/02, IV. ÚS 532/03, IV. ÚS 274/04 aj.).
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxle a byla podána ve lhůtě do jednoho roku ode dne, kdy k tvrzenému porušení základních práv došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku dochází k znxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
x xxxxxx x xxxxxu na obnovu řízení je nepřípustný návrh, jestliže následky porušení základního práva již netrvají a jsou dostatečně reparovány poskytnutím spravedlxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxe vlastní zájem stěžovatele (blíže viz komentář k § 119a).
Konečně v řízení o kompetenčních sporech je nepřípustnost návrhu dána tehdy, pokud je k rozhxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxlo odmítnutí návrhu pro nepříslušnost (nelze tedy tvrdit, že nepřípustnost je v daném případě výrazem subsidiarity, jako je tomu v případě ústavních sxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxvání jiného orgánu příslušného k řešení kompetenčního sporu je konečné, samozřejmě pokud nebude mít dopad do sféry individuálních práv a povinností, xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxtní orgány, které jsou zákonem nadány k rozhodování kompetenčních sporů. Ostatně samotná pravomoc Ústavního soudu k řešení kompetenčních sporů není xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxnů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu“). Vzhledem k tomu, že tato pravomoc Ústavního soudu je založena - na rozdíl od jiných oxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxtavnosti by pak odpovídalo rozhodování ve sporech těch orgánů, jejichž
kompetence
jsou založeny na úrovni ústavní). Určení této „zbytkovosti“ nabyxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxmové nebo profesní samosprávy, nebo orgány územní, zájmové nebo profesní samosprávy navzájem, a mezi ústředními správními úřady navzájem (§ 97 a náslx xx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xzemní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví (kompetenční spory mezi správními úřaxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx ř.).
odst. 2 písm. a)
Odmítnutí xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx odst. 1) a meritorním přezkumem návrhu. V praxi Ústavního soudu a v odborné literatuře se pro tento prostředek vžilo označení „kvazimeritorní přezkumxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx k rozhodování Nejvyššího soudu o zjevné neopodstatněnosti trestních dovolání - usnesení I. ÚS 176/04). Označení „kvazimeritorní přezkum“ však není xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxe žádný obsahový přezkum, až po situace, kdy provádí poměrně detailní přezkum (například podrobí tvrzený zásah do základního práva testu proporcionaxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxího soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a obsahem návrhu jej staví do pozice běžné přezkumné instance, například tak, že:
a)
vůbec netxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxt i za odstranitelnou vadu návrhu, takže Ústavní soud by měl před odmítnutím návrhu stěžovatele vyzvat k odstranění této obsahové vady a v případě jejíhx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx
xx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xouze polemizuje s výkladem jednoduchého práva bez toho, že by osvětlil, jak se tento výklad dotýká uvedených základních práv, resp. vztah mezi výkladex xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxí skutkových okolností představovalo porušení základního práva (například v důsledku opomenutého důkazu nebo extrémního nesouladu mezi zjištěným xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xtypicky průtahy v řízení), který však v době rozhodování Ústavního soudu již není aktuálním atd.
Odlišné jsou situace, kdy se Ústavní soud ve své judxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxěru (což by ve věcech, k jejichž rozhodnutí je příslušný senát, nejprve předpokládalo postup podle § 23 a přijetí stanoviska plénem; ve věcech, k jejichx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x x xxxx xxxx xozhodoval meritorně. Stačí tedy návrh odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost a stručně odkázat na předchozí rozhodnutí.
Lze se však domnívat, že nexx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxtnost jejich omezení například testem proporcionality. x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxovat i určité „vnitrosoudní politikum“, neboť názor traktovaný v zamítavém nálezu se stává závazným pro ostatní senáty a je překonatelný pouze v plénu xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx, které věc zevrubně posoudí výlučně v rovině podústavního práva, a výklad tohoto podústavního práva tak, jak jej provedly orgány veřejné moci, označí xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxvací formulaci „ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť stěžovateli se nepodařilo prokázat zásah do základních práv a svobod“, která nevylxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxm typicky vztahuje k porušení základních práv či svobod, nikoliv k porušení podústavního práva. Mimo jiné i z této logiky se také odvíjí odlišná míra relxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxt terminologii zákona a označovat v usneseních o odmítnutí návrh jako zjevně neopodstatněný, nikoliv nedůvodný („návrh není důvodný“). Zatímco zjevxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx a je tedy spojeno s meritorním přezkumem (zamítavý nález).
Po novele zákona o Ústavním soudu č. 77/1998 Sb. je k odmítnutí návrhu pro zjevnou neopodsxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxx x xxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx novelou č. 77/1998 Sb. Do její účinnosti byl k odmítnutí návrhu, bez ohledu na typ řízení a důvod odmítnutí, příslušný soudce zpravodaj. Novela posílixx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxnost a u některých řízení zavedla rozhodování senátem ve všech případech odmítnutí návrhu a (2.) v těchto případech stanovila nutnost dosažení jednomxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx x xx xxxxxx xxxxxx na zahájení řízení o kontrole norem, ustanovení § 71a upravuje návrh na zahájení řízení o souladu mezinárodních smluv s ústavními zákony, § 125d se týká xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx x x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xůstává příslušným k odmítnutí návrhu z důvodů podle § 43 odst. 1 nadále soudce zpravodaj (řízení o ústavních stížnostech, řízení o opravném prostředku xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xoslanecké sněmovny a Senátu podle § 66 Ústavy, řízení ve sporech o rozsah kompetencí, řízení o nevyhlášení referenda).
Shrnuto, ve všech typech řízenx xxx xxxxxx xx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xýjimku představují řízení, u nichž rozhodlo plénum o jejich atrahování (srov. čl. 1 odst. 1 rozhodnutí pléna o atrahování působnosti, sdělení Ústavníxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx. 2 rozhodnutí o atrahování). Pouze v řízeních, která jsou výslovně vyjmenována v § 43 odst. 2 písm. b) rozhoduje i o odmítnutí návrhu z důvodů podle § 43 odxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxtatních typech řízení je k odmítnutí návrhu z důvodů podle § 43 odst. 1 nadále příslušný soudce zpravodaj (tedy i v těch, u nichž došlo na základě rozhodnuxx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxa je
meritorní
rozhodování svěřeno Plénu podle § 11 (příslušnost Pléna k rozhodování věci) nebo senátu podle § 15 (příslušnost senátů). Důvodem je snaxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxtéria zákonodárce volil ta řízení, v jejichž případě je návrh odmítán podle § 43 odst. 2 písm. b) vždy senátem (zda je to kritérium předpokládané větší úsxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx x xompetenčních sporech lze shledat neoprávněnost navrhovatele - § 120 odst. 2
a contrario
, či nepřípustnost návrhu - § 122, či v řízení o nevyhlášení refexxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xpravodajů a senátů činěny spíše restriktivně.
odst. 3
Komentované ustanovení upravuje rámcově náležitosti usnesení, jímž je návrh odmítán. Povinxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxího státu. Vyjádření úvah, jimiž byl soud při rozhodování veden, je podstatné i z důvodu pozdější přezkoumatelnosti rozhodnutí. Povinnost odůvodnit xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxvrhu nebo opravného prostředku (z tohoto důvodu považoval Ústavní soud za neústavní právní úpravu, která umožňovala Nejvyššímu soudu neodůvodňovat xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxsti opravného prostředku (odvolání). Obsah a zejména rozsah odůvodnění se odvíjí od důvodů, které xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx námitek navrhovatele tak, aby nevznikly o neopodstatněnosti návrhu jakékoliv pochybnosti. Nepřípustnost odvolání je třeba vykládat jako nepřípusxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu). V některých případech však soudci zpravodajové odmítají takové prostředky proti předchozím rozhodnutím Ústavního soudu nikoliv pro nxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x odst. 1 písm. d)].
Související ustanovení:
§ 11 odst. 2 a 3 -
kompetence
pléna, § 13 - podmínky pro přijetí rozhodnutí, § 15 odst. 1 - senáty a jejich sxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxlejším účastníkem řízení, § 29 - zvolený zástupce, § 30 - povinné zastoupení, zastupování státu, § 31 - zákaz
substituce
advokátním koncipientem, xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x
xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxx
x x xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x 54 odst. 1 - nálezy a usnesení, § 64 - podání návrhu, § 66 - nepřípustnost návrhu, § 71a - podání návrhu, § 71b - nepřípustnost návrhu, § 72 - ústavní stxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx x xx x xstavní žaloba, § 105 - podmínky obnovy řízení a legitimace k podání návrhu, § 109 - podání návrhu, § 118 - návrh na zrušení právního předpisu, § 119 odstx x x x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x x x x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx x x x xxxxxx xxx x x xxx x xxxxx x xxxx x xxx xx xxx xx xx xx, - § 265a, § 265b tr. ř., - § 97 s. ř. s., - § 133 spr. ř., - zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Judikatura:
Usnesení IV. ÚS xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxy správních orgánů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve zněnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx účelné vyzývat stěžovatelku k odstranění vad návrhu.
Usnesení Pl. ÚS 27/05:
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh odmítnout poxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx xx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xoud již nevyzýval navrhovatele k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení.
K § 43 odst. 1 písm. a)
Usnesení II. ÚS 6/06:
Stěxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xtěžovatel upozorněn na nutnost argumentačně podpořit tvrzení, v čem konkrétně spatřuje zásah do základního práva, pouze konstatoval, že Ústavní soux xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxektování ústavních procesních kautel. Ústavní soud dále podotýká, že není vázán ústavněprávní argumentací obsaženou v odůvodnění ústavní stížnostxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xx x § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 1 o. s. ř.). Posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti není ovládáno zásadou revizní, která by z xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxžovatel musel protiústavní zásah alespoň obsahově tvrdit a opřít je o přesvědčivé argumenty s
prima facie
ústavněprávní relevancí.
Usnesení I. ÚS 6xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx neodstranili. Přitom soudce zpravodaj nemohl vyhovět žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k odstraňování vad až do 31. 12. 2006, neboť, jak byl stěxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxel podal ústavní stížnost až ke konci šedesátidenní lhůty stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisůx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxsti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné. Skutečnost, kterou uváděl sxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxtranění vad prodlužována.
Usnesení III. ÚS 504/06:
Navrhovatel i přes poučení Ústavního soudu k návrhu nepřipojil ve smyslu ustanovení § 72 odst. 6 zxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxvodajem další podání, které by odstranilo vytčené vady návrhu, Ústavní soud neobdržel, nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx
x x xx xxxxx x xxxxx xx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx xxx x. 86/1994 Sb.):
...uvedenou šedesátidenní lhůtu považuje Ústavní soud za lhůtu procesní, neboť zákon č. 182/1993 Sb. - jenž ji upravuje - je procesníx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx obecných zásad návrh věcně zamítnout.
Usnesení xx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx x82/1993 Sb., neboť rozhodnutí soudu druhé instance jí bylo doručeno dne 27. 2. 1995. Žádá, aby ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb. ve spojenx x x xx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx stížnost. O této skutečnosti připojila ke svému podání lékařskou zprávu... V daném případě nemůže Ústavní soud aplikovat ustanovení § 63 zákona č. 18xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxí lhůt. Přiměřené použití občanského soudního řádu je možné pouze za podmínky, že zákon č. 182/1993 Sb. nestanoví nic jiného. V tomto případě však § 43 xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x písm. b) a písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
Usnesení I. ÚS 158/07:
Podle § 72 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx se jedná podmínku obsaženou v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx
xxgentní
. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani ji nemůže prodloužit [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Usnesení I. ÚS 9xxx xxxx xx xx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx a nikoli jinému subjektu. Stížnost pro porušení zákona mohl podat podle právní úpravy, účinné v době, kdy stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro poruxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
Na xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxvat celé trestní řízení, v němž bylo rozhodováno o vině stěžovatele, ale pouze vlastní řízení o stížnosti pro porušení zákona. Toto pravidlo vyplývá z uxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost může stěžovatel podat poté, co neuspěl se svými námitkami před pxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxta uvedená lhůta. Pokud stěžovatel svého práva nevyužije a ústavní stížnost nepodá (což stěžovatel vskutku neučinil), nelze nevyužití práva na podánx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxvat na chyby, jimiž v minulosti mělo být zatíženo rozhodování obecných soudů.
Nález II. ÚS 157/01 (sv. 28, s. 135):
Z důvodu procesní jistoty pak stěžxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxutím dovolacího soudu odmítnuto dovolání jako nepřípustné, jej stěžovatel včas napadl u Ústavního soudu, když rovněž zpochybnil ústavnost ustanovexx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxh ústavně zaručených práv a zrušení sporných rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně již u Ústavního soudu domáhal, když jeho ústavní stížnost však Úxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxm o rodině je třeba v těchto věcech vyjít rovněž z požadavku důsledné ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), která je úkolem Ústavního soudu, a za takto zxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxavně zaručených základních práv a svobod. Za situace, kdy se stěžovatel ochrany svých ústavně zaručených práv u Ústavního soudu dovolal (byť předčasnxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu, tak opět i s ním spojená předchozí rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, tak by ze strany Ústavního soudu došlo ke zjevnému
denegatio iustitiae
xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxxx xx. zn. I. ÚS 18/98), když by přezkum sporných rozhodnutí městského a obvodního soudu odmítl s tím, že jde o ústavní stížnost podanou po lhůtě a meritornímu xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxůže na opožděnosti podané ústavní stížnosti změnit. Bod druhý uvedeného Sdělení, jakož i citované ustanovení zákona o Ústavním soudu, dopadal a dopadx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxho přezkumu napadeného rozhodnutí odmítne jen proto, že neshledává důvod ke svému vlastnímu závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtným, nebo zda naopak dojde k jeho odmítnutí právě a jen proto, že se Nejvyšší soud jako soud dovolací neztotožní s přesvědčením dovolatele o zásadním výxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx dovolání dochází proto, že dovolání je výslovně zákonem považováno za nepřípustné.
Nález Pl. ÚS 73/04 (sv. 36, s. 185; č. 140/2005):
Nejasnost a nejxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxší správní soud. Je nejen otázkou, zda tato lhůta plyne až od usnesení příslušné komory Parlamentu, nebo již od rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxdek nemohly doznat v důsledku této nejasnosti újmy, lze uzavřít, že vzhledem k datu vydání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v této věci (3. 12. 200xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx včas a v žádném případě nelze považovat podání opravného prostředku za předčasné. Usnesení Pl ÚS 1/04 (sv. 32, s. 519): Originál takto podepsané ratifixxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx x. listopadu 2003 stvrdilo. ... Za tohoto stavu je zřejmé, že návrh skupiny poslanců nebyl předložen v souladu s ustanovením § 71a odst. 1 písm. b) zákona o xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxliky k Evropské unii ratifikoval... Proto senát Ústavního soudu návrh skupiny poslanců jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání - bez přítomnosti účxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxyšší soud ČR při posuzování včasnosti dovolání dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání bylo podáno opožděně. Toto zjištění bylo jediným důvodem odxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxt ode dne 27. 1. 2006, přičemž dovolání bylo xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxt. Tato evidentní chyba vedla k zásahu do stěžovatelova práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny... Ústavní soud ČR se musel tvrxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xstavní soud by se však takovými věcmi zabývat neměl. Nemá-li tomu tak být, je patrně nutné ve vztahu k dovolacímu řízení provést interpretační a aplikačxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx (srov. i nález sp. zn. I. ÚS 464/04 citovaný výše v bodu 10), neboť žádná lidská činnost není prosta omylů, což přirozeně platí i pro práci soudů (srov. čáxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxeschler, Eduard, Může se Ústavní soud zmýlit?, Trestněprávní revue, č. 10/2003). Systém přezkumných instancí přirozeně nelze budovat
ad infinitum
xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxho úkoly jsou v ust. čl. 83 Ústavy ČR vymezeny jinak.
Evropský soud pro lidská práva:
Zemanová proti ČR:
Soud připomíná, že výklad procesních pravidxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx (Tejedor García proti Španělsku, rozsudek ze dne 16. 12. 1997). Uplatňování těchto pravidel však nesmí účastníkům bránit v použití dostupného prostřxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxížnost stěžovatelky pro opožděnost, přestože byla podána v zákonné lhůtě šedesáti dnů od data, ke kterému jí byl doručen rozsudek krajského soudu. Za txxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxlky v rozporu s právem na účinnou soudní ochranu. Tyto skutečnosti Soudu postačují, aby učinil závěr, že stěžovatelka byla připravena o možnost podat pxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x x xx xxxxx x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxý zákon je svým obsahem či procedurou svého přijetí protiústavní. Z tohoto důvodu však mohou zrušení zákona v rámci řízení o
abstraktní
kontrole norem xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xa zrušení zákona č. 245/2006 Sb. návrhem, k jehož podání není navrhovatel oprávněn.
Nález Pl. ÚS 7/03 (sv. 34, s. 165; č. 512/2004 Sb.):
Návrh ministxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxx993 Sb.), nutno pro uvedené kvalifikovat jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou, což založilo důvod jeho odmítnutí dle § 43 odst. 1 písm. c) zák. čx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxa k podání připojena a návrh postrádal všechny náležitosti podle ust. § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhlexxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxil svůj vztah k napadené věci, a současně s tím také odstranil vytýkané vady návrhu ve lhůtě do 14 dnů ode dne doručení výzvy... Z obsahu návrhu Ústavní soux xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxložil plnou moc osvědčující oprávnění jednat za J. T., nebo jinak objasnil svůj vztah k napadené věci. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylox xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxevně neoprávněná.
Usnesení IV. ÚS 606/06:
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni podat ústavní stížnost zastuxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xe nezákonným zásahem státu bylo porušeno jejich zaručené právo na samosprávu. Jestliže stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že napadeným usnesxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx podat ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože aktivní legitimace k takovému návrhu přísluší pouze zastupitelstvu xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x x xx xxxxx x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xdále jen „Listina“), čl. 15 odst. 3 Listiny a čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto v závěru ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud ČR vydal nález, v němž Posxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x x xxx x5 odst. 3 Listiny... Ústavní soud není příslušný k projednání návrhu... Ústavní soud, stejně jako každý jiný orgán veřejné moci v liberálně demokraticxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx. Na základě ust. čl. 87 Ústavy a ust. § 72 a § 82 odst. 3 zákona, však lze učinit nepochybný závěr, že Ústavnímu soudu není dána pravomoc rozhodnout o věcix xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxpsané situaci vzhledem k navrhovateli identifikovala pojmy „řízení, jehož je [stěžovatel] účastníkem“ a „rozhodnutí“, resp. „jiný zásah orgánu veřxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxového návrhu by zjevně vybočovalo z rámce kompetencí Ústavního soudu. Pokud by Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatele, překročil by pravomoci, dané xx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxu škody ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny způsobené nezákonnými rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze ve výši 700.000,- Kč a nxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xnění pozdějších předpisů. Byly proto posouzeny jako návrhy, k jejichž projednání není Ústavní soud příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavnxx xxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx ani podle zákona o Ústavním soudu není takovou pravomocí nadán, a proto byl tento návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítnut [§ 4x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xazby na svobodu, Ústavní soud konstatuje, že k projednání takového návrhu není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d] zákona o Ústavním soudu]. Jeho projednánxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxnout toliko v souladu s ustanovením § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Tomu však stěžovatelův návrh v uvedeném směru neodpovídá.
Usnesení II. ÚS 21/0x xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x písm a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a nařídil jí postouxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xožaduje, aby Ústavní soud zasáhl do průběhu legislativního procesu a aby zrušil jedno z usnesení přijatých v jeho rámci a před jeho ukončením, před vydáxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxu stěžovatele, překročil by pravomoci, dané mu Ústavou, a nutně by zasáhl do ústavně garantovaných principů dělby moci a právního státu. Aniž by se tedy xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxt, neboť jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxího soudu, kterými byla odmítnuta jeho předchozí podání... Podání navrhovatele je dle svého obsahu opravným prostředkem, kterým jsou napadána konkrxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxd má Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxa o Ústavním soudu ani odvolání výslovně není přípustné. Z uvedeného důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) záxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxx xxxuace ovšem je v případě bodu 2) stěžovatelova petitu, kterým požaduje znovu nařízení jednání o jeho podání ze dne 30. 6. 2005 vedeném pod sp. zn. III. ÚS 34xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx návrhu pro neodstranění vad dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Snaze stěžovatele o změnu rozhodnutí Ústavního soudu však nemůže být vyhovxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxt návrhu stěžovatele nepřípustná.
K § 43 odst. 1 písm. e):
Usnesení IV. ÚS 334/04:
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že Policejní prezidium vydaxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxků tablet MDMA (extáze)... Zprávu o „akci Haim“ převzala ostatní media, například internetový portál Novinky.cz. Stěžovatel, který je touto zatčenox xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Zatímco v ostatních případech se akce policejních složek poxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxvatele... Pokud se proto stěžovatel v daném případě brání zásahu orgánů veřejné moci do jeho lidské důstojnosti, osobní cti a ochrany jména, je třeba trxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx práv. V příslušném řízení se stěžovatel ostatně může domáhat rovněž nařízení předběžného opatření, jež by ukládalo příslušnému státnímu orgánu povixxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxí ústavní stížnosti. S ohledem na to soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xokud jde o povahu předběžného opatření (§ 74 občanského soudního řádu), které může vydat před zahájením řízení předseda senátu tehdy, jestliže to vyžaxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxnutí zatímní povahy, které xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xe znění pozdějších předpisů, tedy o rozhodnutí, proti kterému by již nebylo možno použít dalších prostředků podle zákona. Za takovýto prostředek v uvaxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná, neboť účastník řízení v podstatě na jeho vydání nemá právo v tom smyslu, že by soud byl jeho návrhex xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx x xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxených práv nebo svobod, neboť se jím dočasně omezují vlastnická práva, konkrétně ta jejich složka, která spočívá v dispozicích s majetkem. Jedná se o roxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxření přípustnou, i když jde o zatímní úpravu poměrů účastníků. Je to důležité i z hlediska soudní praxe, kdy dochází k „zatímní“ úpravě, která však v důslxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené záxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost podle čl. 87 xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx x xxxxním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy musí nastat situace, kdy sx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do zxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxu, však nikterak neznamená, že by ve svém postupu, zejména tam, kde je mu zákonem svěřena dozorčí činnost nad zákonností přípravného řízení (§ 174 odst. x xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx či v provedeném postupu, tedy k rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených jím z právní normy... Dostatečnost odůvodnění xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xsou principy trestního řízení založeny (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Sluší se však zdůraznit, že Ústavnímu soudu z hlediska jemu Úsxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxního stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.) a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání; jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxavném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Možnost zásxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxktuje zásadu zdrženlivosti zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a princip subsidiarity ústavní stížnosti, přezkoumávat pouze rozhodnuxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx však i tehdy shledává důvodným toliko v situaci materiálního (obsahového) a na první pohled zřejmého odepření spravedlnosti (
denegatio iustitiae
) nxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x
xxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx způsobem.
Nález I. ÚS 180/03 (sv. 32, s. 293):
Stěžovatel ve své věci nepodal dovolání [§ 265a a násl. tr. ř.] a tak muselo být postaveno mimo rozumnou pxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxavní stížnosti účinně uplatněny v rámci některého z dovolacích důvodů dle ust. § 265b odst. 1 tr. ř. Stěžovatel na dotaz Ústavního soudu odpověděl, že dxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxjeným právním posouzením skutku, avšak podle judikatury Nejvyššího soudu ČR není v takových případech naplněn dovolací důvod dle ust. § 265b odst. 1 píxx xx xxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxí jistotou k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, jak je má na mysli ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.x x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxtivní xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xejvyšší soud ČR projednává z podnětu dovolání podaných obviněnými, jsou posuzovány z hlediska zachování ústavně garantovaných práv na spravedlivý pxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxšení procesního postupu, předepsaného pro zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5 a 6 tr. ř.), a to bez ohledu na závažnost důsledků xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx. 37, s. 747):
Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytujxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxvný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojenx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxvatele proti rozsudkům obecných soudů, kterou uplatnil v řízení o ústavní stížnosti, je dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud se zx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho ústavní stížnost je tedy nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona.
Usnesení I. ÚS 99/06:
Ústavní stížnost je nexxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxí úpravy obsažené v § 265a a následujících zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), je proti rozhodnutí, které stěžovxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxo řádu, konkrétně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) (srovnej též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 636/2002, 11 Tdo 1286/2003 in ).
Uxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxavnímu soudu proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti nezbylo, než se zabývat otázkou, zda ústavní stížnost za dané situace vůbec z ústavněprávních xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx spravedlnosti, tj. otázka ochrany základních práv, která mohla být v řízení, jehož výsledkem bylo vydání příslušných rozhodnutí ve věci rozvodu manžxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xstavy ČR) musí mít v případě posuzování ústavní stížnosti směřující proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí o rozvodu manželství prioritu před princxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxželství by znamenala zásah do principu právní jistoty do té míry a s takovými možnými důsledky, že by v podstatě šlo o popření základního atributu právníxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xákladních práv. Ačkoliv důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti v tomto případě nevyplývá ze zvláštních ustanovení zákona o Ústavním soudu (§ 75), kxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx právní síly, tj. přímo z ústavního pořádku ČR. S ohledem na výše uvedený závěr však považuje Ústavní soud za nezbytné zdůraznit, že o to významněji musí bxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx
x x xx xxxxx x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxx ÚS 341/05:
Ústavní soud již ve své judikatuře mnohokráte konstatoval, že není primárně povolán k přezkumu aplikace a
interpretace
„jednoduchého“ pxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx a z hledisek, jimiž se rozhodováním soudu prvního stupně již zabýval soud odvolací, případně soud dovolací v případě, že by stěžovatelka využila mimořxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxoduchého práva současně porušuje základní práva a svobody jednotlivce. Základní práva a svobody totiž, podle již ustálené judikatury Ústavního soudxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxétně lze z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyvodit několik modelových případů toho, kdy
interpretace
a aplikace jednoduchého práva porušuje txxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx jednoduchého práva a případy svévolné aplikace jednoduchého práva. Jde tedy buď o situace, v nichž Ústavní soud sleduje, zda ve věci aplikovaná právní xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxních alternativ normy, nebo o situaci naprosto svévolné aplikace jednoduchého práva, která postrádá racionální zdůvodnění či propojení s ústavně chxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxtavním soudem v řízeních o ústavní stížnosti. Jde-li o otázku
interpretace
a aplikace práva, Ústavní soud není primárně povolán k přezkumu správnostx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxodnutím orgánů veřejné moci porušena stěžovatelova základní práva či svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky, tj. tehdy, pokud
interprexxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx Ústavního soudu, vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní
interpretace
a axxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx judikaturou jednoznačně nastaven rámec přezkumu prováděného Ústavním soudem. Ústavní soud přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provexxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právním závěrem soudu, jinými slovy, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné lixxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxoci Ústavního soudu „hodnotit“ hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy.
... závěr dovolaxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx4, který byl Nejvyššímu soudu ČR doručen a je mu tudíž znám (srov. text tohoto nálezu odkazujícího na předchozí nálezy i na www.
judikatura
.cz). „Nálezyxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xx xxx xxx xxx xtr. 343), jež vznikají na základě zcela jiného rozhodovacího postupu a v jiné procesní situaci než nálezy, což materiálně vzato omezuje uplatnitelnosx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxesení a nálezů Ústavního soudu jasně vyjádřena v postupu, který senátům Ústavního soudu ukládá ustanovení § 23 zákona o Ústavním soudu.
Ústní jedxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxaných Ústavním soudem podle čl. 87 odst. 1 Ústavy se koná
obligatorní
ústní jednání, od něhož může být upuštěno jen se souhlasem účastníků při splnění xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx práv a svobod je upravena přítomnost účastníků, vedlejších účastníků a jejich zástupců při ústním jednání a účast veřejnosti v jednotlivých stadiícx xxxxxxx
xxxxx x
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx 1, 2 Ústavy veřejné ústní jednání. Princip ústnosti řízení sice v Listině základních práv a svobod není - na rozdíl od s ním těsně spjatého principu veřexxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Jednoznačně je zásada ústnosti vyjádřena v čl. 96 odst. 2 Ústavy. I když role ústavního soudnictví v demxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxčitých předpokladů je i Ústavní soud povinen princip ústnosti řízení bezpodmínečně dodržet. Jako obecné pravidlo totiž pro řízení před Ústavním soudxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xdmítnuta v souladu s ust. § 43 zákona o Ústavním soudu, což umožňuje rozhodnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Podle § 43 odst. 3 záxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxání (lze jen poznamenat, že místo „odvolání“ by bylo vhodnější použít termínu „opravný prostředek“). Uvedený postup podle § 43, který je však zejména v xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xeho pojetí v zákoně o Ústavním soudu výjimkou z pravidla.
odst. 2
Zákon x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx nebyla odmítnuta soudcem zpravodajem či senátem z formálních důvodů (§ 43 zákona o Ústavním soudu) ani nebyla shledána zjevně neopodstatněnou, lze od xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxho soudu (senátu nebo pléna) nelze od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Obvykle jde o stav, kdy Ústavní soud má shromážděn dostatek podkladx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x naopak by se mohlo ocitnout v nesouladu s principem hospodárnosti řízení. I za této situace však mají poslední slovo účastníci řízení, bez jejichž souhxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxnařizovat ústní jednání. Další podmínkou však je, že zákon o Ústavním soudu nesmí stanovit jinak, tedy zejména že v určitém řízení se koná ústní jednánx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xěci ověření volby poslance nebo senátora (§ 86), v řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkomu funkcí poslance nebo senátoxx xx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxání nelze očekávat další objasnění věci. V případě těchto řízení je nepochybné, že i pokud by to případně účastníci řízení shodně navrhli nebo s tím vyslxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxsté problémy, jejichž řešení není v teorii ani v praxi v řízení před Ústavním soudem dosud zcela jednotné, i když převažující či spíše správnější trend lxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x vedlejší účastníci řízení výslovně nevyjádří, zda s upuštěním od ústního jednání souhlasí; Ústavní soud v některých případech pak vychází z toho, že jxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxdně doručena, nelze na tomto postupu spatřovat nic, co by omezovalo práva účastníků řízení, navíc i vzhledem k tomu, že všichni účastníci i vedlejší účaxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxblémem je otázka, zda uvedenou výzvu v řízení o ústavních stížnostech vůbec nutno doručovat vedlejším účastníkům řízení. K tomu se Ústavní soud vyjádřxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxy jednoznačně. Ústavní soud zejména konstatoval, že pokud jde o gramatický výklad tohoto ustanovení, je jednoznačný potud, že zákon jednoznačně hovoxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xak třeba zkoumat dopad ustanovení § 28 odst. 2 poslední věty tohoto zákona, podle které vedlejší účastníci mají v řízení stejná práva a povinnosti jako úxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxtníkům a případně vedlejším účastníkům k vyjádření. Z hodnocení zmíněných ustanovení zákona o Ústavním soudu pak vyplývá, že již při žádosti o vyjádřxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xikoliv a že zákon, chceli vedlejšímu účastníkovi poskytnout prostor pro činění konkrétních procesních úkonů, výslovně jej zmiňuje. Nečiní-li tak, nxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxstníka, která by zahrnovala jako širší pojem jednak účastníka řízení
stricto sensu
a jednak vedlejšího účastníka řízení, nýbrž je zmiňuje vždy samosxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxho účastenství chápán jako pomoc ve sporu. Protože však řízení o ústavní stížnosti není řízením sporným, je třeba vedlejší účastenství v řízení o ústavxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx ximi přijatá, a to pouze z toho úhlu, že jimi nebylo zasaženo do základního práva stěžovatele. Účelem řízení o ústavní stížnosti naopak není ochrana právx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxy vedlejšího účastníka, které by snad mohl učinit sám, úkonům, které učinil jím podporovaný účastník, bude Ústavní soud vycházet z úkonů účastníka, lexxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxodiskem, podle kterého vedlejší účastník nemůže mít nikdy více práv než účastník sám. Uvedený názor lze pro praxi přijmout a jistě podpořit i dalšími arxxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xednání; tedy tam, kde se hovoří pouze o účastnících jen extenzivním výkladem lze dospět k závěru, že se to vztahuje i na účastníky vedlejší.
Souvisejícx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxy soudce zpravodaje a povinnost ústního jednání.
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxily s upuštěním od ústního jednání. Stěžovatel byl prostřednictvím svého právního zástupce rovněž vyzván ve smyslu cit. ustanovení, na výzvu k výslovxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxního jednání předpokládal.
Účastníci řízení výslovně souhlasili s upuštěním od ústního jednání, a to navrhovatelka v přípise ze xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx 12. 2006). Dne 5. 12. 2006 byl Ústavnímu soudu (k rukám předsedy) doručen přípis místopředsedy Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Kučery, v němž v projednávaxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxdováno bez ústního jednání. Místopředseda Nejvyššího soudu dále uvedl, že „návrh podala Iva Brožová, jako předsedkyně Nejvyššího soudu, tedy jako stxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx v souladu s čl. 26 odst. 1 Jednacího řádu Nejvyššího soudu on „se všemi právy a povinnostmi jako statutární zástupce Nejvyššího soudu, tedy i jako účastnxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xracovní neschopnost ještě trvá; bylo jí též uloženo, aby ukončení pracovní neschopnosti Ústavnímu soudu ohlásila. Dne 7. 12. 2006 bylo Ústavnímu soudx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxsně ohlásila, že nemá co měnit na již vyjádřeném stanovisku stran souhlasu s upuštěním od ústního jednání. Vzhledem k obsahu uvedeného sdělení navrhovxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxa zkoumat, zda tento nesouhlas mohl místopředseda Nejvyššího soudu vyjádřit vzhledem k možnému střetu zájmů, neboť předmětem řízení jest od jeho počáxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxra svými úkony předcházejícími rozhodnutí ministra spravedlnosti o přidělení JUDr. J. B. k Nejvyššímu soudu vykročil z mezí vytýčených jak zákonem o sxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxr. J. B. Ježto však jmenovaný postavení účastníka řízení ze zákona neměl, a ani rozhodnutím Ústavního soudu přiznáno mu býti nemohlo, postrádal jeho nexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx soud za to, že by toto jednání mohlo přispět k dalšímu objasnění věci. To však Ústavní soud neočekával, pročež od ústního jednání upustil podle ustanovexx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxa o Ústavním soudu s upuštěním od ústního jednání, přičemž v přípise byli upozorněni na skutečnost, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude jeho xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxdřili, Poslanecká sněmovna PČR své vyjádření k žádosti nezaslala.
Nález I. ÚS 60/05 (sv. 37, s. 555):
Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním sxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx že stěžovatelka, Nejvyšší správní soud i JUDr. Milan Jelínek vyjádřili souhlas s upuštěním od ústního jednání, Finanční úřad v Nové Pace se ve smyslu § 4x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xouladu s § 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu za to, že proti tomuxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx v předmětné věci upuštěno.
Nález I. ÚS 642/03 (sv. 33, s. 259):
Vzhledem k tomu, že v prvním senátu Ústavního soudu nepanuje jednotný názor na interprxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxna. Pokud jde o gramatický výklad tohoto ustanovení, je jednoznačný potud, že zákon jednoznačně hovoří o účastnících řízení, aniž by výslovně zmiňovax xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxliko účastníky řízení. Přitom okruh účastníků řízení stanoví zákon o Ústavním soudu (§ 76 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z hlediska systematického xxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxíci (jejich okruh vymezuje rovněž zákon o Ústavním soudu v § 76 odst. 2, 3) mají v řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci.Rovněž je potřeba vzít v xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxíkům a případně vedlejším účastníkům k vyjádření. Z xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxo soudci zpravodaji jistou diskreci v tom směru, zda o vyjádření vedlejšího účastníka požádá, či nikoliv. Dále z tohoto srovnání vyplývá, že zákon, chcxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxozovat právo na procesní úkon vedlejšího účastníka, neboť zákon o Ústavním soudu nevytváří legislativní zkratku vedlejšího účastníka, která by zahxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxleologický výklad § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, je třeba vyjít z toho, že tradičně je civilistickou naukou institut vedlejšího účastenství chápxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxí účastníci řízení (orgány veřejné moci a v daném případě soudy) nemají dispoziční právo, je třeba vedlejší účastenství v řízení o ústavní stížnosti třxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxnutí jimi přijatá, a to pouze z toho úhlu, že jimi nebylo zasaženo do základního práva stěžovatele. Účelem řízení o ústavní stížnosti naopak rozhodně nexx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxvání Občanského soudního řádu (§ 63 zákona o Ústavním soudu), lze jej v daném případě použít co do modifikovaného smyslu vedlejšího účastenství, nikoxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx které učinil jím podporovaný účastník (návrhy na provedení důkazů, návrhy týkající se postupu v řízení apod.), bude Ústavní soud vycházet z úkonů účasxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxena s východiskem, podle kterého vedlejší účastník nemůže mít nikdy více práv, než účastník sám. Jinými slovy, všechny úkony vedlejšího účastníka je txxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx konstrukce řízení o ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu umožňuje rozhodovat věci bez slyšení účastníků řízení (ústního jednání), má-li xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xesp. že jeho sdělení je natolik závažné, že vyžaduje bezprostřední slyšení účastníků řízení před Ústavním soudem. Není-li tomu tak, nebylo by podle Úsxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xx. ÚS 30/95 (sv. 5, s. 17; č. 31/1996 Sb.):
Ústavní xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny, když výraz „jeho věc“ je nutno vykládat tak, že Listina požaduje, aby každý, o jehož právech a povinnostech má být v souxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxejně, pokud zákon ve smyslu ustanovení čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR nestanoví výjimku, což je však možné jen u zásady ústnosti a veřejnosti. Dále je toto ustaxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxlně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nestranným a nezávislým soudem, který „rozhoduje o jeho právech a povinnostech“. (
In the dexxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxotlivce vyplývá rovněž z ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Zákonodárce má proto při bližší xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxručená práva (ve smyslu ustanovení § 148 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Konstrukce tzv. nesporného řízení s jeho zvláštnostmi nemůže vést k tomu, aby xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx účast na správě veřejných věcí, aniž by se mohli všichni, kterých se to týká, soudního řízení účastnit a dokonce se o něm vůbec dovědět. Nejde přitom jen o xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxební komise jako orgán, jehož rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu. Takováto úprava je proto svými důsledky v rozporu i s čl. 1 Ústavy ČR, který proxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxav komentáře je ke dni 31.3.2007.
odst. 1
Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxavního hlediska vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem, šetřícím podstatu a smysl uvedeného základního práva. Rovněž z čl. 6 odst. 1 Evropské úxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxst mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnostix xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxhledem k okolnostem veřejnost řízení mohla být na újmu spravedlnosti. Historicky reaguje princip veřejnosti soudního jednání na veškeré formy tzv. kxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxkové zprůhlednění tohoto procesu. Zákon o Ústavním soudu rozlišuje mezi možností naprostého vyloučení veřejnosti či omezení účasti veřejnosti pouxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxkde nevyjmenovávají jednotlivé důvody, pro které může být veřejnost vyloučena; obecně a ve shodě s mezinárodními dokumenty kterými je naše republika xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxo života či oprávněných zájmů účastníků řízení. Pro potřeby řízení před Ústavním soudem jde výslovně o možnost omezení nebo vyloučení účasti veřejnosxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx se zásadou veřejnosti soudního jednání podle čl. 38 odst. 2 Listiny vyhlašovány veřejně jménem republiky předsedou Ústavního soudu, pokud se jedná o xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxho jednání.
Podle Kancelářského a spisového řádu Ústavního soudu, který přijalo plénum v souladu s § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu, předpoxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx, že veřejnost je z jednání vyloučena, se vždy výrazným způsobem uvede u vstupu do jednací síně soudu. Podmínky zabezpečení jednací síně, v níž jsou projxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxech plenárních, resp. předseda senátu ve věcech senátních o tom, že v rámci opatření proti přeplňování jednací síně bude přístup do ní upraven vydáváníx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx síni.
odst. 2
Vyloučení veřejnosti neplatí absolutně. Existují-li důležité důvody ve vztahu k jednotlivým osobám - vždy tedy nutno posuzovat konkrxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxvu zopakovat, že úvaha Ústavního soudu je zcela volná; nejen že posuzuje důležitost důvodů, která není v zákoně nijak xxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxolit, aby byly jednání přítomny. Pokud ovšem dojde k závěru, že osobám, splňujícím podle jeho názoru shora uvedenou podmínku účast na ústním jednání poxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxem, o kterých se při jednání dozvěděly a o možných trestních následcích porušení této povinnosti. Zákon jen demonstrativně vyjmenovává, o jaké skutečxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxutečností veřejnoprávního i soukromoprávního charakteru. Platí zde soubor právních předpisů, ze kterých možno jmenovat především zákon č. 412/200x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxky pro přístup k nim a požadavky na jejich ochranu a s tím spojený výkon státní správy. Dále je třeba vzít v potaz zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních úxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxníku.
odst. 3
I když nebyly splněny podmínky pro vyloučení veřejnosti, je opět dáno úvaze Ústavního soudu, zda přístup k jednání odepře dvěma skupináx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxcnou vyspělost a dosažený věk, u těch, kteří by mohli rušit důstojný průběh jednání před Ústavním soudem postačí jen důvodná obava, že by k nevhodným proxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxru, která by se neslučovala s důstojným průběhem jednání. Nutno však připomenout, že nepochybně i takový, do jisté míry obtížný člověk má právo na spravxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxti.
Pořizování zvukového, resp. obrazového záznamu ústního jednání účastníky, vedlejšími účastníky, jejich právními zástupci, příp. veřejností xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx - nařízení ústního jednání, § 47 - průběh ústního jednání, § 51 - povinnost mlčenlivosti.
Související předpisy:
čl. 38 odst. 2 Listiny, - čl. 96 odstx x xxxxxxx x x xxx xx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xx x xx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxx. 32, s. 143; č. 105/2004 Sb.):
Navrhovatel se dále domnívá, že nařízení vlády č. 246/1998 Sb. svým seznamem (napadeným ustanovením) dovoluje postupxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x x xxxtiny. Jeho přesvědčení Ústavní soud nesdílí. Zákon č. 148/1998 Sb. omezuje svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace mj. z důvodů zajištěnx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxočila při provádění tohoto zákona jeho meze a určitou, přiměřenou míru správního uvážení při aplikaci nařízení vlády si vyžaduje účel tohoto zákona. Uxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxuladu se zákonem. Ústavní soud se neztotožnil ani s tvrzením navrhovatele stran údajného porušení ustanovení čl. 4 odst. 2 Listiny. Meze základních prxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxoví, co je utajovanou skutečností, a jednak zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jenž ustanovením § 7 určuje, že povinný subjekt utaxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xrávo na informace více, než zákon dovoluje. Ústavní soud připouští, že aplikace nařízení vlády č. 246/1998 Sb. a jeho příloh v konkrétních případech mxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxe být v individuální situaci zneužit ke svévolnému utajení konkrétní skutečnosti, která aktuálně nesplňuje materiální podmínku § 3 odst. 1 zák. č. 148xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x svobodném přístupu k informacím. Podle ustanovení § 16 odst. 1 cit. zák. totiž lze proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxi je dále přezkoumatelné obecným soudem (§ 16 odst. 6 cit. zák.) a jeho rozhodnutí následně i soudem Ústavním. Případné svévoli při určování konkrétnícx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxím kontextu je i v souladu se závěry, jež o požadované přesnosti právní normy x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxné moci k uvážení, aby rozsah a modality výkonu takového uvážení byly definovány s dostatečnou jasností s ohledem na daný legitimní cíl a poskytovaly jexxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xx x xx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xhledem na vše výše uvedené Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení bodu 18 přílohy č. 3 nařízení vlády č. 246/1998 Sb. dle § 70 odst. 2 zákona č. 182/1993 xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxjovanými skutečnostmi bezpečnostní prověrkou Národním bezpečnostním úřadem je v rozporu s čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základnxxx xxxx x xxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxhájce v trestním řízení je upraveno trestním řádem a nikoli zákonem o utajovaných skutečnostech, a tudíž podle stávající platné právní úpravy český pxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnostním úřadem.
(Předvolání)
Martin
Dostál
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
K § 46
Předvolání k ústnímu jednání musí být výslovxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxi o tom, zda by nepostačovalo zaslat předvolání pouze jejich právním zástupcům se speciální procesní plnou mocí pro řízení před Ústavním soudem. Řádně xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxnností Ústavního soudu je předvolání doručit tak, aby uvedené osoby měly dostatek času k přípravě na jednání; zde možno dovodit, že se to v případě ústavxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxojením „zpravidla nejméně“, což znamená, že pod pět dnů by lhůta k přípravě neměla nikdy klesnout, snad s výjimkou xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x charakteru řízení před Ústavním soudem možno považovat za správné a standardní. Na druhou stranu, uvážíme- li, že nařízení jednání následuje obvykle x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxt se k návrhu na zahájení řízení a s přihlédnutím ke skutečnosti, že klasické dokazování je v daném řízení naprosto výjimečné, lze podpůrnou a orientačnx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxí předpisy:
Judikatura:
Nález I. ÚS 492/03 (sv. 33, s. 297):
Ústavní soud nařídil konat ústní jednání dne 23. 6. 2004, všem účastníkům bxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx zástupce stěžovatelky žádost o odročení jednání z důvodu své pracovní neschopnosti. Stejného dne doručil prostřednictvím faxu i kopii tzv. legitimaxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxřítomnost stěžovatelky a jejího právního zástupce.
Nález II. ÚS 210/03 (sv. 35, s. 233):
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo na to, aby věc bylx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxstník tedy musí být o jeho konání soudem vyrozuměn. Předvolání k ústnímu jednání je proto třeba doručit nejen jeho právnímu zástupci, ale i přímo tomuto xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxele předvolání k jednání soudu. Účast účastníka u jednání (zejména pokud jde o jednání jediné) má povahu uplatňování jeho základního práva a nikoliv plxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxní svým právním zástupcem, není na místě.
Nález I. ÚS 560/03 (sv. 37, s. 261):
Ústavní soud již dříve zaujal stanovisko, od kterého se nemíní odchýlitx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxšení ústavního práva účastníka řízení, daného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Předvolání k ústnímu jednání je proto třeba doručit nejex xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxed obecnými soudy byly prováděny některé důkazy, k nimž se stěžovatel, resp. jednatel stěžovatele vyjádřit nemohl.
(Průběh ústního jednání)
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xístopředseda a v případě senátních věcí předseda příslušného senátu, jmenovaný předsedou Ústavního soudu na dobu jednoho roku (mezi jednotlivými soxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx. soudci zpravodaji (pokud jím není on sám), kterému byla věc přidělena a jenž v úvodních fázích řízení před Ústavním soudem zejména posuzuje, zda nejsox xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxe srov. zejména komentář k ust. § 42.
Soudce zpravodaj nejprve sdělí obsah návrhu na zahájení řízení a poté informuje o výsledcích dosavadního řízení, xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxnuto, je zcela na místě; souvisí s nestranností soudu, rovností účastníků řízení a jejich důvěrou v záruky spravedlivého procesu. Přesto by bylo zavírxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxm je jiný než v řízení před obecnými soudy, jedná se většinou o čistě právní otázky a to otázky ústavního práva. Nejde o svévoli či libovůli, v době ústního xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxích účastníků či vedlejších účastníků. Závěr o ústavněprávním řešení případu si proto Ústavní soud obvykle již učinil. Proto je klíčovým okamžikem, kxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxu nedojde, protože jak již výše sděleno, je vytvořen dostatečný prostor, aby to mohli učinit již dříve; pokud by přesto došlo ke sdělení něčeho podstatnxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx zajímavá, umožní to alespoň lepší informovanost veřejnosti. Zbývá poznamenat, že v tomto je sice do určité míry rozdíl mezi plenární a senátní věcí, nexxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx všechny podstatné okolnosti a poučení poskytnutá soudem, zpravidla se zapíše pouze podstatný obsah výpovědí zúčastněných. Jestliže je to pro posouzxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx. Účastníkovi řízení nebo jeho právnímu zástupci lze na žádost bezplatně vyhotovit kopii (stejnopis) protokolu o jednání.
Související ustanovení:
x x x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxního jednání.
Související předpisy:
Dokazování
(Způsob dokazování)
Martin
Dostál
Právní stav komentáře je ke dni 31.xxxxxxx
x x xx
xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx provádění důkazů v řízení před Ústavním soudem bylo něčím obvyklým jako v řízení před nalézacím soudem prvního stupně, přitom je to naopak. Ustanovení xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxikatuře v nejfrekventovanějším typu řízení o ústavních stížnostech již mnohokrát vyložil svoji roli v ústavním systému když zdůraznil, že není pravixxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxí práva a svobody (čl. 4 Ústavy) je dáno především vymezením České republiky jako demokratického právního státu založeného na úctě k právům a svobodám čxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx a jeho orgány jsou povinny zabezpečit jejich skutečnou možnost realizace, jedinec by však měl mít tato práva i bez normativního právního aktu státu. xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx, resp. nezávislost a nestrannost samotných soudců, vázanost soudců pouze zákonem (samozřejmě především včetně ústavních zákonů) a mezinárodní smlxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxm řízení (čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Specifickým a prvořadým úkolem Ústavního soudu, jenž ho zařazuje mimo sxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxx x xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxiky jako „ultima ratio“. Jde zejména o ochranu nejvyšších hodnot vesměs přirozenoprávního původu, uznaných státem za základ právního řádu; ústavnícx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxných důkazů a vyvozování závěrů z tohoto procesu v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů je jednou ze základních povinností obecných soudů; k nápxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx provedené obecnými soudy a to dokonce ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením či s jeho dílčími body neztotožňoval. Byl by povinen tak učinit pouze txxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xylo by totiž v rozporu s ústavně garantovanou nezávislostí obecných soudů, kdyby za shora popsané situace Ústavní soud zasahoval do jejich pravomoci txxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xorušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud nemůže hodnocení důkazů měnit, pokud by je neprovedl sám, v souladu s principem pxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxonnosti či jednoduchého práva, pokud však postupem obecného soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených lidských práv nebo svobod. Takzvané opomenuxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxýval, však téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, z čehož však nikterak nevyplývá poxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů však neznamexxx xx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xxxx x xrovedení důkazů ke zjištění skutkového stavu, je nutno si dále uvědomit, že Ústavní soud zachovává princip sebeomezení (self restraint) a minimalizaxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxení je třeba mít stále na paměti, že je nutno dokazování vést ke skutečnostem ověřujícím stěžovatelova tvrzení o zásahu do základních práv a svobod, nikxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxního práva (srov. k tomu pojem „spezifisches Verfassungsecht“ rozpracovaný v teoretické i praktické oblasti ve Spolkové republice Německo), i když úxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xásahu Ústavního soudu odkazem na porušení určitých ustanovení jednoduchého práva, která jsou natolik spjata s ústavně zaručenými právy a svobodami, xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx nejvyšší právní síly, což je typické zejména pokud jde o určitá ustanovení soudních řádů.
V jiných významných typech řízení před Ústavním soudem jde rxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxpisů a v kompetenčních sporech. Ve specifických řízeních, zabývajících se otázkami platného vzniku či zániku mandátu poslance nebo senátora (řízení x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxxi výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy) je naopak dokazování namístě. Ústavní soud zde působí jako volební soud (řízení o opravném pxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora); tomu ostatně odpovídá, že v těchto řízeních je Ústavní soud povinen vxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxí dokazování ve věci samé; v případě řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky pro velezradu je dokonce výslovně předepsáno přiměřené použitx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx x
xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxdl důkaz příslušným spisovým materiálem určitého orgánu veřejné moci, nejčastěji obecného soudu, nejde o dokazování v obvyklém slova smyslu. Ke zjišxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxových. Pokud přesto Ústavní soud výjimečně přistoupí k provedení důkazů, jež jsou podle jeho názoru v daném případě potřebné ke zjištění skutkového stxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx účastníků ani v tom smyslu, že by byl oprávněn pouze si vybrat z navržených důkazů a povinen odůvodnit, proč některé z nich není nutno provést, ale může prxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxí možnost provádění důkazů je již zcela neobvyklá; provedením důkazu mimo ústní jednání lze pověřit jednotlivého soudce Ústavního soudu nebo jiný souxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxěno se takto provedeného dokazování zúčastnit když o to projevili zájem a byli o jeho konání předem řádně informováni. Nadto musí být o každém provedení xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xoudce zpravodaj) a výsledky tohoto dokazování je při ústním jednání nutno vždy sdělit, aby se každý, koho se projednávaná věc týká, mohl k takto provedexxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xx Ústavní soud požádá, poskytnout příslušné podklady, které by mu mohly pomoci při jeho činnosti. Žádný státní orgán nebo orgán územní a zájmové samosprxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxk důležitém řízení, jako je řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů si např. Ústavní soud poměrně často vyžádá stanovisko ve věci v širším smyxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx soudu, bývá k žádosti o předmětné stanovisko dožádanými orgány obvykle správně přistupováno se srovnatelnou vážností. Soubor shromážděných vyjádřxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxlexního obrazu celé problematiky, důležitého pro zvážení všech pro a proti v otázce ústavnosti.
Související ustanovení:
§ 44 - nařízení ústního jxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x vztah k předchozím řízením.
Související předpisy:
Judikatura:
Nález I. ÚS 768/06:
(Dokazování před Ústavním soudem). Součástí spisx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx zastupitelstva obce Brno, okres Brno-město, konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2006. Opatřen doložkou „Vyvěšeno dne: 22. 10. 2006, sňato dne: 7. 11. 2006“. xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xěsta Brna vydaný dne 6. listopadu 2006 Magistrátem města Brna ve prospěch Ing. O. P., trvale bytem Pod Hájkem 2, Brno. x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxého soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 203/2006, jehož součástí jsou listinné důkazy: - „Návrh na neplatnost hlasování a neplatnost voleb“, datovaný dne 30. říjnx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxí účastníka řízení a uvedení, čeho se navrhovatelka domáhá. - „Doplnění návrhu na soudní přezkum v souladu s výzvou soudu“, datované 3. listopadu 2006, xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxst Brno - Královo Pole pro volby do zastupitelstev obcí dne 21. a 22. 10. 2006 je neplatné“. - Sdělení předsedy volební komise č. 113 v městské části Brno-Kxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxvání volební dokumentací z volebního okrsku č. 113 v městské části Brno-Královo Pole. Její součástí je mimo jiné opis výsledku hlasování v okrsku č. 113x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx3 je dále svazek započítaných platných hlasovacích lístků pro volby zastupitelstva městské části Brno-Královo Pole, svazek započítaných platných hxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxího razítka s vloženými hlasovacími lístky a pomocný sčítací materiál.
Nález I. ÚS 481/04:
Dále je třeba uvést, že Ústavní soud zásadně nepřehodnocujx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx důkazu poznamenáno prvkem libovůle v důsledku absence akceptovatelného racionálního základu, jde o takový případ nesprávné realizace důkazního říxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xx3):
Ústavní soud za účelem posouzení opodstatněnosti podané ústavní stížnosti, tj. s cílem vést dokazování ke skutečnostem dokládajícím dotčení na xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxx xxx 2 T 18/2000 (§ 48 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ze spisu z pohledu relevantního pro výrok tohoto nálezu, tj. se zřetelem k tomu, že nebylo vyhověno důkaxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xe shora zjištěným skutečnostem je třeba uvést, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxých práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. Ústavní soud opakovaně ve své předchozí judikatuře podrobně vyložil pojem tzv. opomenxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx své skutkové závěry opře a které opomene. Jak vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 2. 2004 ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01 (in Sbírka nálezů a usnesení Ústxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxo třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá
relevantní
souvislost s pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxe vypovídací schopností. Třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, byxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxlezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 33, nález č. 91, str. 377 a násl. a obdobně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004 ve věci sp. zn. III. ÚS 177/04x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxce, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, exxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxvá a neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly zohledněny v odůvodnění meritorního rozhodxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxdu ze dne 29. 11. 1996 ve věci IV. ÚS 185/96 (in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 6, nález č. 131, str. 461 a násl.), nález Ústavního soudx xx xxx xx xx xxxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxo soudu ze dne 11. 11. 2003 ve věci sp. zn. II. ÚS 182/02 (in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 31, nález č. 130, str. 165 a násl.), nález Úsxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxx xxx xalší skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem a tudíž musí být soudem vyloučen (v kontrapozici k předchozímu „opomenxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxx xx xxxx xxx xxx xxxx xx xxxx01 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 24, nález č. 167, str. 237 a násl.). Třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou z pohledx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxraně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněna skutková zjištění x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 3, nález č. 34, str. 257 a násl.), v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 ve věci sp. zn. III. ÚS 166/95 (in xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx V řízení o ústavních stížnostech lze tedy co do ústavněprávní relevance pochybení v procesu dokazování vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xchrany ústavnosti je v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy. ... Nedostatečně odůvodněným odmítnutím důkazu navrhovaného stxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxybností tak zjištěn skutkový stav v dané věci a najisto postaven závěr, zda stěžovatel svým jednáním naplnil i subjektivní stránku stíhaného trestnéhx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx x9):
Dle § 48 odst. 1 zákona, provádí Ústavní soud důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, přičemž může provést i jiné důkazy, než jsou navrhoványx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxé republiky. Naopak nezkoumá, zda byly porušeny zákonné či podzákonné právní normy. Pro oblast dokazování z toho plyne maxima vést dokazování ke skutexxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx provedl. Podle ust. § 44 odst. 2 zákona může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv zákonnosti (čl. 83 Ústavy Čxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx či svobody, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně kxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxyšší míře, při současném dodržení účelu aplikovaných právních norem anebo
interpretace
, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. pxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxím porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných občanským zákoníkem, trestním zákonem, občanským soudním řádem a dalšími přxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxouvou podle čl. 10 Ústavy (srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.). Tato zásada má význam i pro otázku hodnocení důkxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxo obecnými soudy jen tehdy, jestliže by tyto důkazy provedl znovu. K tomu však v souzené věci nebyl důvod. Ústavní soud se může zabývat správností hodnocxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny), rovnost účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny), právo každého na veřejné prxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xoud ČSFR (srov. R 13/92 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR). Žádný ústavní procesní princip a zejména žádná ústavní zásada dokazování však x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxtavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vyxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxávnických osob chráněných např. zákonem o rodině, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavníx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listixx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93). Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxo soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Podstata ústavní stížnosti spočívá v námitce, že nebyly připuštěny další navrhoxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxí, které krajský soud považoval za dostačující a ke stejnému závěru se po prostudování spisu přiklonil i Ústavní soud. Pokud jde konkrétně o návrh na proxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxitky vytýkající znaleckému posudku PhDr. L. M. jednostrannost a neobjektivnost neshledal důvodnými, a to především proto, že i posudek PhDr. H. K. dosxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxou. Soudní moc tak, jak je konstituována Ústavou ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx x to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem (čl. 95 odst. 1), v daném případě - co do důkazní stránky věci - ustanoxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx x ke všem důkazům, které byly provedeny (§ 123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§ 132) a především však stanoví, že soud sám rozhoduje, ktxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxá v té které věci činností obecných soudů jen tehdy, pokud byly porušeny zásady ústavnosti, především ty, které jsou dány Listinou zkladních práv a svobxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx 3):
Ústavní soud považuje za vhodné i v této věci uvést, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a nikoliv běžné zákonnosti a že mu nepříslxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxka řízení. Úkolem Ústavního soudu zjevně není ani sjednocovat judikaturu obecných soudů, nýbrž aplikovat v konkrétních řízeních normy, zakotvené v úxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx spočívající v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to ve shodném smyslu a rozsahu jako v odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
(Druhy jednotlivých důkazů, zajištění důkazů)
Martin
Dostál
Právní stav komentáře je ke dni 31.3.2007.
odst. 1
Právní teoretici, trvajxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxský soudní řád - tím, že uvedené pojmy v zásadě používá jako synonyma. Významnější než nejednotné definice pro soudce totiž je, že jako důkazu lze použíx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxalisté ve sporném řízení. Stále je totiž třeba si připomínat, že podstatou řízení před Ústavním soudem není primárně a důsledně zjišťovat, co je tzv. skxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx ústavnosti a spravedlnosti. Ústavnost je jediným kritériem pro Ústavní soud, který proto často opakuje, že dokazování je třeba zaměřit ke skutečnostxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxfrekventovanější druh řízení před Ústavním soudem, tento soud vícekrát uvedl, že smysl a účel zásady subsidiarity reflektuje maximu, dle níž ochrana xxxxxxxxxx xxxx x xxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxe. Ústavní soud představuje v této souvislosti
ultima ratio
, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxtavních stížnostech přezkoumávána. Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není v případě procesních xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxatele, nýbrž i nezbytností namítnout v něm porušení základního práva a svobody, jež je předmětem ústavní stížnosti, a to buď přímým poukazem na příslušxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxch procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, a tím i podmínka přípustnosti ústavní stížnosti (z nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxe i v řízení před Ústavním soudem zjišťovat skutkový stav; nejobvyklejší důkazní prostředky jako výslech svědků nebo účastníků řízení, znalecký posuxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx přitom v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu přiměřeně podle občanského soudního řádu. Pro zajímavost lze připomenout, že podle Legislativních praxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx x
xxxtavec druhý obsahuje obvyklou pasáž soudních řádů konstatující, že skutečnosti obecně známé (
notoriety
) nebo známé z úřední činnosti není třeba dokaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx, přičemž dokonalost je v osvícenském duchu chápána spíše jako všeobsažnost. I kdyby dané ustanovení zákon neobsahoval, výše uvedené principy by se roxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxávní předpisy uveřejněné ve Sbírce zákonů apod. v souladu s obecně platnou zásadou
iura novit curia
. Nic na tom nemění, že existují lidé pochybující o všxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxmé většině rozumně uvažujících, nebo jsou známé alespoň v určité oblasti činnosti.
odst. 3
Pokud existuje nějaký pro věc potřebný důkaz, který by v buxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxích účastníků řízení, jenž by měl obsahovat mimo obecných náležitostí věci o kterou se jedná a okruhu účastníků i vedlejších účastníků předmětného řízxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxz, tedy nejen důkazní prostředky, vyjmenované v odstavci prvním komentovaného ustanovení.
Větu druhou třetího odstavce je zřejmě nutno - ač doslovnx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxj Ústavního soudu (souvislost se zásadou přímosti) a teprve v případě, že by takový postup byl z jakéhokoliv důvodu komplikovaný nebo nehospodárný, prxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Judikatura:
Nález Pl. ÚS 37/03 (sv. 36, s. 35; č. 93/2005 Sb.):
Důkaz účastnickou výpovědí znalo již tradiční procesní právo a rovněž i teorie. Výsxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxzat provedením jiného důkazu. Zákon č. 30/2000 Sb. z této teorie vychází a bere v úvahu to, že ve sporném řízení, které je ovládáno projednací zásadou, mx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xe věci vypovídat. Ve sporném řízení není proto žádný důvod k tomu, aby byl účastník řízení
de facto
„nucen“ proti své vůli vypovídat. To, že se rozhodne nxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx účastníka, které může být součástí žaloby nebo jeho jiného podání soudu, nebo může být součástí ústního vyjádření při jednání. Proto z o. s. ř. jednoznxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxení má sloužit k tomu, aby jeho provedením byl soud přesvědčen o pravdivosti skutkových tvrzení, které účastník řízení má zájem dokazovat. Důkaz výslexxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx že potřebná tvrzení již byla přednesena a nyní tato tvrzení mají být prokázána. Jedná se v podstatě o poslední možnost, která účastníkovi řízení zůstávxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxti mají být tímto důkazem prokázány. Nemělo by proto přicházet v úvahu, aby teprve výslechem účastníka řízení byla doplňována neúplná či chybějící skuxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xčastník, který má být vyslechnut“, není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, protože právo na spravedlivý proces porušeno není, neboť v rámcx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xe účastník řízení nedá souhlas ke svému výslechu, nejsou dotčena práva protistrany, je to pouze k tíži xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxdění a hodnocení důkazů v civilním soudním řízení z hlediska ústavní zásady spravedlivého procesu opakovaně zabýval, srov. např. nález, sp. zn. III. Úx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxto ustanoveni není v rozporu ani s čl. 36 Listiny, ani s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Účel takového důkazního prostředku je spatřován v tom, že výslechem účastníkx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x. s. ř. navrátila výslechu (výpovědi) účastníků tradiční místo v systému důkazních prostředků, tj. místo podpůrného prostředku, kdy nelze materiálxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxje psychologický aspekt této subsidiarity.
Již prvorepublikoví civilní procesualisté postřehli, že „tento pramen (výpověď či výslech účastníka) xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xom kterém sporu vůbec po ruce jsoucí průvodní prostředky, ale nevedly k cíli, soudci nezjednaly žádoucího přesvědčení“ (in Hora, V.: Československé cxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxslýchaný účastník, jako osoba přímo zainteresovaná na výsledku sporu, nemůže - z psychologického hlediska - být totiž dokonale objektivním pramenem xxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx Přesto se civilní právo procesní nikdy nechtělo výslechu účastníka jako důkazního prostředku vzdát, neboť představoval pro soud poslední možnost, žx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxch účastníka - spíše z ideologických, než doktrinálních důvodů - do jedné řady s ostatními důkazními prostředky. I v tehdy platném znění § 131 lze vysledxxxxx xx
xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxránky realizace dokazování použitím takových prostředků, u výslechu účastníků je stále explicitně vyjádřena možnost soudu i jen připustit prováděnx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxtníka v procesu dokazování. Namítaná část ustanovení ve slovech „souhlas účastníka s nařízením jeho výslechu“ odráží a implikuje právě prevalenci onxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx samou hranici jeho přípustnosti v rámci soudního řízení tím, že rozhodnutí o nařízení tohoto důkazního prostředku ponechá v dispozici účastníka. Ani xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxany procesu (ekonomiku řízení, spolehlivost základu pro rozhodování a pod). Vyjdeme-li z předpokladu, že by mohl být proti vůli nařízen a proveden výsxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xxx xx xxxxxxx xčastníka nebude pro kontradiktorní soudní řízení upraven vůbec. Při takové představě však nelze spolehlivě dovozovat, že by byl proces spravedlivějxxxx
xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxnalizovaného sociálního dialogu mezi vládou, odbory a zaměstnavateli, a poskytl jim možnost, aby se k návrhu vyjádřili.
(Svědecká výpověď, zxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx x
xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxvním soudem; v klasickém slova smyslu, tedy ve vztahu k provádění důkazů ve věci samé je naprosto výjimečné, zejména pokud jde o nejfrekventovanější říxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xiž dojde, platí obdobné jako v občanském soudním řízení: každý, kdo není přímo účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem, je pxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxesné a zužující, nezbývá, než je správně vyložit jako „každý člověk“ nebo „každá fyzická osoba“. K podání výpovědi musí být svědek řádně předvolán a přexxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx, o trestních následcích křivé výpovědi a o tom, že v případě neuposlechnutí výzvy může být svědek předveden.
Věta třetí odstavce prvního komentovanéxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého každý může odepřít vypovídat, jestliže by tím mohl sobě nebo blízké osobě (nejčastěji příbuzxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxpření výpovědi; na jedné straně jistě nemůže svědek bez dalšího jen odkázat na uvedené ustanovení, na straně druhé by však podrobné zkoumání svědkovýcx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx soud usnesením znalce. Může tak ale učinit pouze po slyšení účastníků a vedlejších účastníků řízení, kteří sice s usnesením o ustanovení znalce nemusí xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx právo vyjádřit se rovněž k odborným znalostem znalce a mohou namítat i jeho možnou podjatost, což naopak Ústavním soudem musí být vzato v potaz a musí na tx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxt, nebo uznáním důvodů účastníka řízení a zvolením jiného znalce. Ústavní soud může ostatně ustanovit znalce i k návrhu samotného účastníka řízení, poxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxacovat písemný znalecký posudek. Obvyklé a správnější však je, když i v případě vyžádání písemného znaleckého posudku je znalec přítomen u ústního jedxxxxx xxx xxxx xxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xsou regulérními důkazními prostředky a je proto nutno účastníkům i vedlejším účastníkům řízení umožnit, aby se s nimi mohli seznámit a reagovat na znalxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xejednoznačných závěrů nebo při existenci více nesouladných znaleckých posudků.
Související ustanovení:
§ 49 - druhy jednotlivých důkazů, zajišxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxx x x xxx xx xx xxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx 37/1967 Sb., - k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.
Judikatura:
Nález III. ÚS 183/01 (sv. 30, s. 351):
Ústavní soud není vázán skutkovými zxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxazů je třeba provést a může provést i jiné důkazy než jsou navrhovány (§ 48 odst. 1 zákona). Závisí-li rozhodnutí Ústavního soudu na posouzení skutečnosxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxna). Ústavní soud proto v dané věci v souladu s posledně citovaným xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xstavní stížnosti o dotčení jeho základních práv a svobod dospěl k závěru, že je nutné provést dokazování revizními znaleckými posudky. ... Vpředu oznaxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxvnímu soudu případné rozšíření znalcům v nich zadaných témat přesně formulovanými otázkami. Stěžovatel navrhl rozšíření jedné otázky a zodpovězení xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxslech uvedených znalců.
Nález III. ÚS 149/97 (sv. 9, s. 319):
Ústavně chráněné právo svědka na odepření výpovědi pro nebezpečí trestního stíhání jexx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxávo odepřít výpověď by se mělo vztahovat k výpovědi jako celku. Jestliže zákon (§ 101 odst. 2 al. 2 tr. ř., § 126 odst. 3 al. 1 o. s. ř.) vyžaduje, aby na počátkx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xákonem stanoveného důvodu) pokládá pro sebe (pro zákonem vyjmenované osoby) za nebezpečné; teprve tehdy, jsou-li mu kladeny upřesňující či doplňujíxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxu vzájemně významně lišit, takže je dostatečně vyčerpávajícím způsobem nelze vtěsnat do obecného pravidla (výkladu); vždy však musí platit, že při úvxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx takovou situaci, v níž by byl na svém ústavně zaručeném základním právu (čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) zkrácen nebo jen ohrožen. Zákonxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxestní věcí, příp. ze spojení s právní kvalifikací, jíž je projednávaný trestný čin ohrožen, ale může se vztahovat k okolnostem orgánům trestního řízenx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxínek, za nichž k odepření výpovědi (její části) dochází, a to pod zřetelným důrazem ústavně chráněného jeho zákazu, jemuž při případné kolizi s jinými zxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxx xx xxxxxx xx xxxlec xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxti zprostit. Učiní tak vydáním usnesení, ve kterém je svědek či znalec zproštěn povinnosti mlčenlivosti
ad hoc
, tedy nikoliv napořád; rozumí se pouze pxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxtí svědka nebo znalce mlčenlivosti, jen jde- li o povinnost k ochraně vyjmenovaných druhů utajovaných skutečností či tajemství. Rozdíl mezi termíny hxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx soud musí povinnost mlčenlivosti šetřit a je výslovně připomenuto, že oprávněním zprostit svědka či znalce mlčenlivosti disponují hlavně osoby, v jexxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxy ze sebe, ale vždy ve vztahu k ochraně těch hodnot a jednotlivců, kterým jsou povinny sloužit.
Je třeba znovu poukázat zejména na některé již zmíněné záxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxí jako informací utajovaných, podmínky pro přístup k nim a požadavky na jejich ochranu a s tím spojený výkon státní správy, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxchodním zákoníku.
Související ustanovení:
§ 45 - veřejnost řízení, § 50 - svědecká výpověď, znalec.
Související předpisy:
§ 116 a § 124 o. s. ř., x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxrých zákonů.
Odročení ústního jednání
Martin
Dostál
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xež v občanském soudním řízení zde totiž v praxi platí - ač to není v zákoně o Ústavním soudu výslovně stanoveno - že se obvykle rozhodne při jediném ústníx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxlematiku - přičemž skutkově je případ již obvykle dávno fixován - dochází logicky i k méně situacím, pro které by bylo nezbytné jednání odročit. Uvedené xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx x pokračování v řízení na dalším či novém ústním jednání, ale o vyvrcholení celého jednání vydáním nálezu a jeho ukončení.
K odročení jednání může dojít xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx řízení, právnímu zástupci, svědkovi či předvolanému znalci dostavit se. Další povinností soudu je, že vždy musí být přítomným sděleno, z jakých důvodx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxní.
Po zahájení nového ústního jednání je povinností předsedajícího sdělit, co bylo v řízení zjištěno či dosud vyšlo najevo, resp. slovy zákona „obsax xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxakovat několikrát v řízení i v odůvodněních rozhodnutí soudů všech stupňů; důvodem je snaha o úplnost, přehlednost a transparentnost, v dnešní době poxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxy, kteří tomu málo rozumějí či spíše na kolegy na vyšších instancích, případně odbornou veřejnost.
Související ustanovení:
§ 44 - nařízení ústníhx xxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxx x 52 odst. 1 zákona o Ústavním xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx x xxx xx xxxx. 3 Listiny základních práv a svobod je právo účastníka řízení vyjádřit se ke všem návrhům protistrany. K tomu, aby bylo dosaženo tohoto účelu, k přípraxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxany zpravidla důležitým důvodem pro jeho odročení. V případě opačném by soud svým postupem nejen omezil práva účastníků vyjadřovat se k návrhům ostatnxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxhnutně vyžadovalo přesvědčivou a vyčerpávající argumentaci, že výsledky dosavadního řízení beze zbytku umožňují rozhodování ve věci, včetně změněxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxx.1
Porady a hlasování Ústavního soudu se konají s vyloučením veřejnosti, aby na soudce v této klíčové etapě pro tvorbu verdiktu nepůsobily žádné vnějšx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxo i laického publika. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod o tom nepřímo hovoří, když připouští možnost vyloučení veřejnostx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxu formu nátlaku na soudce, který je podle svého slibu vázán především přirozeným právem, ústavními zákony a právě povinností přijímat své závěry podle xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xyl přítomen kdokoliv jiný kromě soudců a zapisovatele, mohlo by to zakládat podezření z možné podjatosti. Něco jiného je tříbení předběžných názorů na xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxoná veřejně. Není od věci připomenout, že i u pravzoru všech ústavních soudů, Nejvyššího soudu Spojených států mají pro přijímání rozhodnutí zásadní vxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxován ani zápis.
Přijímání rozhodnutí pléna je zahájeno poradou předcházející hlasování. Každý soudce je oprávněn podat návrh na rozhodnutí a povinex xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxdložit nové návrhy na rozhodnutí. Jestliže ani při opakovaném hlasování se rozhodnutí xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxn soudci, kteří byli přítomni celému ústnímu jednání, jež bezprostředně předcházelo této poradě a hlasování. Dosažený poměr hlasů se nezveřejňuje, sxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxsů většiny přítomných soudců. Komplikace přináší rozhodování, vyžadující dosažení kvalifikované většiny devíti soudců. Ústavní soud dané ustanovxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxrhu. Uvedený závěr však není v teorii přijímán jednoznačně.
Tříčlenný senát Ústavního soudu je způsobilý jednat a usnášet se za přítomnosti všech člexxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxas všech členů senátu, kdy každý člen senátu má tedy v zásadě právo veta. V průběhu porady před zahájením hlasování může každý jeho člen podat návrh na rozxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxutí ve věci samé, tedy jestliže každý ze soudců trvá na svém návrhu na řešení věci, je předseda senátu povinen věc postoupit plénu. V tomto případě plénum xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxedložit k posouzení plénu za účelem vydání stanoviska. Stanoviskem pléna je však senát vázán v dalším řízení. Pokud není jednomyslně odmítnut z důvodu xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxncipu věci meritornímu rozhodnutí blíží), kdy k přijetí rozhodnutí je již třeba většiny hlasů. V ostatních věcech rozhoduje při rovnosti hlasů hlas přxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx vyřizování návrhů umožnit, aby před Ústavním soudem mohlo souběžně probíhat více řízení, což je účelné zejména u ústavních stížností. Riziko nejednoxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xodle pravidel stanovených plénem, přičemž senáty nejsou nijak specializovány.
Podle Kancelářského a spisového řádu Ústavního soudu se v protokolu x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxišné stanovisko od názoru většiny. Protokol o poradě a hlasování podepisují všichni hlasující členové senátu ve věcech senátních, resp. všichni hlasxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxadě a hlasování“, spisovou značkou věci, datem, otiskem malého kulatého razítka, podpisem zapisovatele a připojí se k protokolu o jednání soudu, popřx x xxxxxxxxxxx
xxxxx x
x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xelému ústnímu jednání, předcházejícímu bezprostředně poradě a hlasování pléna, se takové porady a hlasování nesmí účastnit, protože by tím byla dotčxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx x xxx x xxx x xx x x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxsování v plénu, § 13 - podmínky pro přijetí rozhodnutí, § 19 - pravidla jednání senátu, § 20 - pravidla hlasování v senátu, § 21 - postup senátu při nezíxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxmentáře je ke dni 31.3.2007.
odst. 1
Základní druhy rozhodnutí Ústavního soudu se člení na nálezy a usnesení; nálezem rozhoduje Ústavní soud ve věci saxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxení aj. Usnesení pléna týkající se vnitřních věcí Ústavního soudu není rozhodnutím v řízení, podle důvodové zprávy k zákonu o Ústavním soudu jde jen o oxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx v případě, jestliže senát dospěje k odchylnému právnímu názoru vyslovenému již dříve v nálezu. Přijatým stanoviskem, které je senát povinen si vyžádaxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxečnost, že soud nalézá právo - zejména v přirozenoprávním smyslu - a nikoliv že by právo tvořil nebo naopak jej pouze jako stroj aplikoval doslova. Vydánxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xejvyššího, xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxx x xxedpisy nejvyšší právní síly a s jejich hodnotovými kategoriemi, přesahujícími oblasti pouhé formálně pojímané právní státnosti a
utilitární
tvorbx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xízení jednalo, označeni účastníci řízení a další formální náležitosti (složení soudu - soudce zpravodaj, senát, plénum, spisová značka atd.), výrokxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxřípustnosti odvolání.
V závislosti na jednotlivých druzích řízení před Ústavním soudem je nejobecněji vzato nálezem návrhu buď vyhověno, nebo je zaxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxený předpis buď zrušen, přičemž nález rušící právní předpis je pak pramenem práva, nebo je návrh zamítnut, obvykle pokud Ústavní soud shledá, že ve věci xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxně konformní
interpretace
před derogací, dle něhož v situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje dvě různé
interpretace
, přičemž jedxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxanovení ústavně konformním způsobem. Právní předpis pak pozbývá platnosti dnem, který v nálezu Ústavní soud určí (může jít o den vyhlášení nálezu ve Sbxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx
x xxxxxxx soud se tak dostává do pozice tzv. negativního zákonodárce, přičemž je ale vázán podaným návrhem a ultra
petitum
samozřejmě rozhodnout nemůže. Poněkxx xxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxodstatněnost své normativní existence. Podle posléze vysloveného názoru Ústavního soudu je pak dán důvod ke zrušení tohoto ustanovení, aniž by se jedxxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxně která jejich jednotlivá ustanovení pozbývají současně se zákonem platnosti. Naopak zrušením právního předpisu neožívají právní předpisy jím zruxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xovinnosti podle těchto rozhodnutí již nelze vykonávat. Práva a povinnosti z právních vztahů, které vznikly před zrušením právního předpisu zůstávajx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx
x
x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xráva totiž musí mít za následek vždy nález vyhovující návrhu, pouhý zásah, kdy dochází k ústavně právně akceptovatelnému omezení základního práva nálxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxl, že podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti jsou dány, když zásah orgánu veřejné moci vůbec nesměřuje do základním právem regulované sféry, nebo sixx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona bylo porušeno, a jakým zásahem orgánu veřejné moci k porušení došlo. Činí tak někdy v odůvodnění nálezux xxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí (do úvahy přichází jak komisivní, tak omisivní jednání), zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v pxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxcným soudům ani další přezkumnou instancí. Zdaleka ne každé jednání nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci lze hodnotit jako zásah do sféry regulované a cxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxní ústavně zakotvených principů spravedlivého procesu věcí obecných soudů a v rámci jejich soustavy je nutno se také především domáhat ochrany. Jinak xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xouze na pochybení orgánů veřejné moci svým charakterem nejzávažnější (porušení ústavně zaručených práv) a ne zasahovat v rovině obyčejných zákonů, rxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního přípxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx moment používání práva považuje jeho úzce mechanickou aplikaci, vycházející pouze z jazykového výkladu, abstrahující od smyslu a účelu právní normyx xxxxxxxxxxx xx xx