99/1963 Sb.

Občanský soudní řád, 1. část: Soudcovský komentář

Související dokumenty

Skrýt poznámky

Sdílení poznámky:

Obsah Typ obsahu

Identifikační číslo ASPI:	KO99_p2a1963CZ
Stav k:	01.03.2019
Autor:	; Jirsa, Jaromír

Název:	Občanský soudní řád, 1. část: Soudcovský komentář
Nakladatel:	Wolters Kluwer
ISBN:	978-80-7598-366-4


Vztah k:	99/1963 Sb.;

xxxxxxx xxx

xxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxx

xxxxxxx

xxxxx

xxxxxxxx

xxxxx

xxxxxxxx

xxxxxxx

xxxxx

xxxxxxxxx

xxxxxx

xxmáš

Mottl

Daniel

Paľko

Bohuslav

Petr

Peter

Trebatický

Monika

Vacková

Kateřina

Vančurová

Petr

Vojtek

Úplné znění občaxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxx x xx xx xxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxskoslovenské socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Část první

Obecná ustanovení

Hlava první

Základní xxxxxxxxxx

x x

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x x

xxxxxxxxxxx xxxxx

x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxího řádu je vyjádřen smysl procesního předpisu a celého soudního řízení, kterým je realizace ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a s ním souvisxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxní) ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (právo na spravedlivý proces) je výrazem jedné ze stěžejních zásad, na nichž spočíxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxto práv je ústavně svěřena především obecným soudům (čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), které při výkonu své jurisdikční pravomoci jsou vázány zákonem (člx xx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xx x xxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxva) vymezují stanovený postup (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jímž je vázán nejen účastník soudního řízení, ale i obecný soud sám; aplxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxto být vždy s ústavními principy ve shodě."

Ustanovením § 1 se Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zabývá často. Například již ve svém nálezu ze xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xoudu k zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků v občanském soudním řízení (§ 1). Jde o normu, jejímž cílem je určitě a srozumixxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xbsáhlý, nemůže poskytovat odpovědi na všechny otázky, které v průběhu řízení musí soud rozhodnout. Postrádá-li občanský soudní řád návod, jak v konkxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxvy lze dovodit jen to, že vymezení postupu v takovéto procesní situaci zákon ponechává na interpretační praxi soudů. Je však samozřejmé, že výklad právxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x xx x xx xx xxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx"

xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xráva, nikoliv k tomu, aby se z něj samotného stal smysl celého řízení před soudem. Preferuje také jednoznačně přirozenoprávní (materiální) přístup k pxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxzu Ústavního soudu ze dne 20.12.2006, sp. zn. II. ÚS 188/06: "Ústavní soud připomíná, že úkolem obecných soudů především je, aby zákonem stanoveným způxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxm, který soudům ukládá postupovat nejen tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání xxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxadu s účelem základního práva na soudní ochranu a upřednostňovat materiální chápání práva na soudní ochranu před formalistickým posuzováním předpokxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxmentáře řetězec všech dílčích kroků, které soud činí od zahájení řízení, nejčastěji od přijetí návrhu v podatelně až po založení spisu na spisovnu. Úmyxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxnovení (nejen to komentované) je ovšem podpůrně použitelná nejenom na sporná řízení upravená od 1.1.2014 výlučně občanským soudním řádem ve znění po xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxvely č. 294/2013 Sb., a zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob).

Je-li tedy v komentáři zmínka o postupu soudu, xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxudnímu tajemníkovi, justičnímu čekateli či asistentovi soudce, administrativě i správě soudu - řetězec všech postupných kroků, které soud musí vykoxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxdce nebo někdo jiný, zajímá jej především výsledek v podobě konečného rozhodnutí, případně jeho výkon (

exekuce

Každý soud je organizací, v níž prxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxatelny, vyššího podacího oddělení, výkonní úředníci) a konečně skupina "správní", tedy ředitel soudní správy, účetní, mzdový účetní, personalistax xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxx xx xx xxxxxxx xxxxu jako organizace z hlediska funkčních skupin pracovníků.

V týmové práci soudu musí soudce být individualitou, nikoliv však individualistoux xxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxců.

Minitým je pružně a operativně fungující útvar, ve kterém jsou zvýrazněny přímé vztahy mezi soudcem a jeho podpůrným personálem, spolupracovnxxx x xxxxx

xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xx xčastníci dočkají konečného rozhodnutí. Soudce však potřebuje k výkonu své funkce odpovídající podmínky, které pro něj musí vytvořit správa soudnictxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxch a soudcích). Jestliže soudce tyto podmínky zajištěny má a postupuje v řízení s průtahy, vystavuje se nebezpečí kárného stíhání (zák. č. 6/2002 Sb., zxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx

xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdního řádu jedná o zákonnou úpravu postupu soudu a účastníků. Vedle této úpravy, obsažené též v zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, existuje všax x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxm konkrétních kroků všech justičních zaměstnanců na cestě za spravedlností, najdeme jeho úpravu ve více předpisech.

Z předpisů ústavních je to přexxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxvní zákon č. 23/1991 Sb.) - hlava pátá - právo na soudní a jinou právní ochranu. Listina základních práv a svobod v zásadě jen "provádí" Úmluvu o ochraně lxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xa spravedlivý proces.

Z podzákonných norem upravuje postup soudu xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x

xxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxi č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy). Tyto předpisy jsou však natolik podrobné a psané odxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxedit se spíše na webové stránky, které má každý soud a které najdeme na adrese www.justice.cz. Zde je možné především nahlédnout do rozvrhu práce, hlavnxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xředsedy nebo ředitele soudní správy. V rozvrhu práce je uvedeno zejména to, jak se jednotlivé případy rozdělují mezi soudce a ostatní justiční zaměstnxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxých prostředků, jež může účastník použít pro dosažení úspěchu ve věci. Pokud účastník v řízení postupuje nesprávně a nezodpovědně, může to pro něj v lepxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxčemž neúspěchu ve věci se může dočkat dokonce i bez meritorního projednání, například kontumací podle ustanovení § 153b.

Smyslem postupu soudu a účxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxnností a k úctě k právům jiných osob. Jinými slovy ochrana spravedlnosti a výchova účastníků (ale i ostatních osob na řízení zúčastněných) k čestnému plxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x plní roli služky (berličky) práva hmotného. V této souvislosti zejména ustanovení § 2 odst. 1, věta první, obč. zák., podle něhož každé ustanovení soukxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxž i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání.

Dále ustanovení § 3 naposledy citovaného zákona, který říká, že soukromé právo chrání důstojxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxvodně újmu druhým a spočívá zejména na zásadách, že

každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,

xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx

xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxstavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,

xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x

nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

Jinak řečxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xe nesmí stát bezúčelný předmět "vědy", instrument pro formalistické postupy, v nichž jde o vše jiné než o spravedlnost.

Například: Pokud soudce v mexxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxnářům pořídit zvukové i obrazové záznamy, rozsudek po vyhlášení řádně odůvodní, splní svoji zákonnou povinnost vyplývající z § 1 mnohem lépe než soudxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxmísto odůvodnění rozsudku v jednací síni odkáže na jeho písemné vyhotovení.

Nebo: Jestliže soudce toleruje obstrukční chování jednoho účastníka xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxhoto procesního předpisu, ale porušuje i řadu ustanovení jiných - dokonce zakotvených v ústavní rovině.

Takzvaný přepjatý formalismus, tedy

intexxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xx xstavní soud ke kasaci rozhodnutí soudů obecných (viz např. nález ze dne 13. listopadu 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11, nebo nález ze dne 2.3.2000, sp. zn. III. Úx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxoritmů", tabulek či vzorů. Soud je povinen v každé věci

ad hoc

brát v úvahu její konkrétní a specifické okolnosti; proto není například přípustné, aby "xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx

Soudy tedy plní nejen roli ochrannou, ale i výchovně preventivní, a to, jak důsledně soudci v jednotlivých kauzách postupují, má značný vliv na úroveň xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxcké právo je nedotknutelné, xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx

xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxv. komentář k § 116) a soud nesmí připustit, aby účastníci procesní právo během řízení v rozporu s textem i duchem zákona zneužívali.

Komentátor: Trebxxxxxx

xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxvkem. Jde o obecně uznávaný princip, z něhož existují některé dílčí výjimky, který výslovně deklaruje ustanovení § 48 za použití § 1 zák. č. 97/1963 Sb.x xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx

xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxvkem je v rámci Evropské unie upraven v některých případech ve zvláštních předpisech. Pomineme-li z důvodu jejich specifického předmětu úpravy nařízxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xřipravované Úmluvě o insolvenčním řízení, kterou však Velká Británie odmítla podepsat, nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství a nařízexx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx, upraveny otázky soudní příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, nařízením č. 2201/2003 otázky soudní xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxnosti, rozhodného práva, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností (viz komentář k § 7), nařízením č. 1393/2007 je upraveno doruxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xomentář k § 122), zákonem č. 629/2004 Sb. poskytování právní pomoci v přeshraničních sporech (viz komentář k § 138). Nařízení č. 650/2012 upravuje příxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxčení. Nařízením č. 1896/2006 je speciálně upraveno řízení o evropském platebním rozkazu, které bylo výslovně zakotveno i do občanského soudního řádu xxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxní o drobných nárocích.

Evropské řízení o drobných nárocích je řízením, v němž může žalobce v přeshraničních sporech za účelem ochrany svých práv naxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxenství. Úprava platí xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxi, než ve které se řízení koná. Bydliště, resp. sídlo účastníka se stanoví podle článků 59 a 60 nařízení č. 44/2001.

V tomto řízení lze projednat občanxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx x

xxxx

xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxvněprávních vztahů, z porušení práv na ochranu soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy, majetkových nároků mezi manželi, nároků opírajících se x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxsobnosti nařízení č. 861/2007, soud o tom žalobce uvědomí, a pokud tento na projednání věci trvá, projedná ji ve standardním občanskoprávním řízení.

xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxou s použitím uznávaného elektronického podpisu dle zákona č. 297/2016 Sb. Za předpokladu doplnění návrhu předložením jeho originálu ve lhůtě 3 dnů lxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx

xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxtosti či nesrozumitelnosti, soud vyzve žalobce k jeho opravě nebo doplnění. Využije přitom formulář typu B. Neodstraní-li žalobce v určené lhůtě vady xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xřeba dle čl. 13 preambule nařízení vykládat ve smyslu vnitrostátní úpravy.

Není-li návrh zatížen uvedenými nedostatky, soud jej spolu s výzvou k vyxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxx xx xxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx ve lhůtě 14 dnů žalobci.

Případný vzájemný návrh je třeba uplatnit za použití formuláře A. Soud s jeho obsahem obeznámí žalobce, který má na vyjádřenx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xízení podle občanského soudního řádu. Ve smyslu ustanovení čl. 6 odst. 3 nařízení č. 44/2001 by měl být pojem vzájemný návrh (nárok) vykládán jako návrh xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxného návrhu spadal do působnosti tohoto nařízení.

Ve lhůtě 30 dnů od obdržení vyjádření žalovaného k žalobě, resp. od obdržení vyjádření žalobce k vxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxávněn vyzvat je k doplnění poskytnutých informací ve lhůtě 30 dnů. Může také vyzvat účastníky k doplnění důkazů, nebo, považuji-li to za užitečné, naříxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxých podkladů, resp. od konání ve věci nařízeného jednání. Soud je povinen x xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxe D potvrdí, že o věci bylo rozhodnuto.

Lhůt stanovené nařízením pro úkony účastníků může soud ve výjimečných případech v zájmu ochrany jejich práv pxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxené pro postup soudu, soud učiní příslušný úkon co nejdříve. Pro účely výpočtu lhůt podle tohoto nařízení se postupuje podle nařízení č. 1182/71.

Náxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxuladu s vnitrostátním právem. Krom toho v případě, že žaloba či předvolání k jednání nebyly žalovanému doručeny s dokladem o přijetí nebo mu nebyly doruxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xx z důvodu mimořádných okolností, které nezavinil, a za předpokladu, že žalovaný jedná bezodkladně, může žádat přezkoumání ve věci vydaného rozhodnutxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxhodnutí dle čl. 18 odst. 2 nařízení je pak od počátku neplatné.

Doručování se provádí podle čl. 13 poštou s potvrzením o přijetí písemnosti.

Z hledxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxájemný návrh, vyjádření žalobce ke vzájemnému návrhu a označení příslušných podpůrných (důkazních) listin. Obdrží-li soud jinou, např. důkazní, lixxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xozhodnutí o věci. Odmítne-li účastník přijetí písemnosti z důvodu, že není v jazyce, kterému rozumí, resp. v úředním jazyce země, do které je doručovánxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx

xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xýkonu v tomto řízení vydaných rozhodnutí, jakož i jazykové požadavky, které jsou na vykonávací řízení kladeny. V otázkách výslovně neupravených odkaxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxvé formuláře a další praktické a průběžně aktualizované informace získat na internetových stránkách Evropského soudního atlasu ve věcech civilníchx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xjednodušovat, urychlovat a celkově zlepšovat Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci, vytvořená rozhodnutím Rady č. 2001/470/ES. Činí tak jxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxpívat k hladkému průběhu řízení s cizím prvkem jak v případech potřeby aplikace platné unijní či mezinárodní úpravy, tak i v případech, které upraveny nxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xpravy v souladu se zásadou vnitrostátní procesní autonomie platí v rozsahu její věcné působnosti úprava obsažená v občanském soudním řádu i v řízenícx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxe úpravy přijaté na unijní úrovni, která navíc na vnitrostátní právo neodkazuje (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 14. září 2010, Akzo Nobel Chemxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx

xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxdní řízení postaveno, je ovšem v takových případech třeba brát v úvahu i požadavky, které na řízení klade právo Evropské unie. Jde hlavně o požadavek záxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xoudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2003, Safalero Srl v. Prefetto di Genova, věc C-13/01, rozsudek Soudníxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx března 2009, Danske Slagterier v. Bundesrepublik Deutschland, věc C-445/06). Ta jsou přístupná např. na internetových stránkách EUR-Lexu. V češtinx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxo tzv. historická

judikatura

, jejíž přehled se nachází např. na internetových stránkách Soudního dvora EU. Při práci s rozhodnutími Soudního dvora, a xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xřečíslována a že v průběhu doby také došlo ke změně používaného pojmosloví (srov. zejména Amsterodamskou smlouvu z roku 1997 a Lisabonskou smlouvu z roxx xxxxxx

xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxlatňování podobných nároků založených vnitrostátním právem. Procesní úprava nesmí znevýhodňovat osoby z ostatních členských zemí vůči osobám tuzexxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxné členské země, neměla by být aplikována.

Při absenci odpovídající unijní úpravy určuje příslušnost soudu a procesní podmínky pro podání žaloby nx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxé, než jsou podmínky pro podávání podobných žalob čistě vnitrostátní povahy (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 16. xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx prosince 1976, Comet BV v. Produktschap voor Siergewassen, věc 45-76, rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, The Queen, na žádost Delena Wells v. xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxnske Statsbaner /DSB/, věc C-242/95, rozsudek Soudního dvora ze dne 26. ledna 2010, Transportes Urbanos y Servicios Generales SAL v. Administración dxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxle ustanovení § 51 zák. č. 97/1963 Sb., resp. s účinností od 1.1.2014 podle § 11 zák. č. 91/2012 Sb. Podle něj cizinci, který se domáhá rozhodnutí o majetkxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxoti vůli odpůrce v řízení pokračovat a řízení zastaví. Jistotu nelze uložit, jestliže: a) návrh na její složení byl podán, teprve když odpůrce ve věci jix xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xříslušníkem, se v podobných případech od českého občana jistota nežádá; c) navrhovatel má v České republice nemovitý majetek v ceně dostačující k úhraxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxpským platebním rozkazem; e) navrhovatel je osvobozen od soudních poplatků a záloh.

Podle rozhodnutí Soudního dvora EU princip rovného zacházení xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx členského státu, než ve kterém je její sídlo, ať už je sídlo osob, kterým jsou tyto služby určeny, kdekoliv. Představuje diskriminaci z důvodu národnosxxx xxxxx xx xxxxxx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxě, který jakožto vykonavatel poslední vůle podal žalobu u soudu tohoto členského státu, z důvodu, že je cizincem, povinnost zaplatit jistotu za nákladx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxncipu reciprocity, uzavřené mezi členskými státy. Účinnost práva Společenství (nyní práva EU) se nesmí lišit napříč různými odvětvími vnitrostátníxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxví (nyní EU) zakotveného práva svobodného poskytování služeb ve vztahu k osobě pověřené vyřízením dané dědické věci (viz rozsudek Soudního dvora ze dnx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxvazuje státní příslušníky a právnické osoby z jiné členské země složit jistotu za náklady řízení v řízení, které hodlají zahájit proti státnímu přísluxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxi členskými státy. Takový dopad může mít zejména v případě, kdy jistota za náklady řízení má být složena v řízení zahájeném žalobou o zaplacení kupní cenx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx u soudu tohoto státu zahájil řízení proti státnímu příslušníku tohoto státu, aby zaplatil jistotu za náklady řízení, nelze-li takovou povinnost uložxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxečenství (rozsudek Soudního dvora ze dne 20. března 1997, David Charles Hayes a Jeannette Karen Hayes v. Kronenberger GmbH, věc C-323/95).

Vzhledex x xxxxx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx třeba dle čl. 2 aktu o přistoupení považovat za přímo aplikovatelné s tím, že Rakouskou republiku zavazuje od data jejího přistoupení a použije se v této xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxžaduje po příslušníku jiné členské země, v případě, že není jeho rezidentem, složit jistotu za náklady řízení v případě, že hodlá podat žalobu proti spoxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxá všeobecnému principu zákazu diskriminace založenému tímto článkem, pokud pravidla práva Společenství, která chrání zájmy akcionářů, spadají do pxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxé členské země, jenž je zároveň příslušníkem země, která není členskou zemí, v níž je zároveň rezidentem, v situaci, kdy tato osoba, jež není rezidentem x xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxadavek adresován i příslušníkům tohoto státu, kteří nejsou jeho rezidenty a nemají zde majetek (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. října 1997, Stephen Axxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx

xxxxxxx

xxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxení obsahuje například ustanovení čl. 44 odst. 5 nařízení č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xředpokladu, že tato úprava není méně příznivá než úprava, která platí pro obdobné případy upravené vnitrostátním právem a v praxi neznemožňuje nebo naxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xěc C-215/11).

K uplatnění zásad efektivity a rovnocennosti ve spotřebitelském právu viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 14. června 2012, Bancx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxti, upravuje-li vedle promlčení nároků založených právem unie i promlčení nároků založených vnitrostátním právem, a lze-li obě úpravy promlčení z hlxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxium für Wissenschaft und Forschung, věc C-542/08).

Právo Společenství zamezuje aplikaci ustanovení vnitrostátního práva členského státu, na záxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xvora v řízení dle čl. 226 Smlouvy, může uspět pouze v případě, že žalobce vyčerpal všechny opravné prostředky, které má k dispozici podle vnitrostátníhx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxužije v případě žalob na náhradu škody proti státu opírajících se o porušení Ústavy touto legislativou, které bylo zjištěno příslušným soudem. Princxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx o porušení práva Společenství, nebo o porušení práva vnitrostátního. S přihlédnutím k jejich cíli a základním charakteristikám obě dotčené žaloby na xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxomenutím státu, a na druhé straně jediný rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že porušení práva, o které se opírají, bylo v prvním případě zjištěno rozhodnutíx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxrakteristických prvků umožňujících dospět k závěru o existenci dalších rozdílů mezi těmito žalobami nepostačuje ve smyslu principu ekvivalence k roxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxn del Estado, věc C-118/08).

Podstatou a smyslem požadavku efektivity práva EU je podobně jako v případě zákazu diskriminace dosažení modifikovanx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xvropské unie ve srovnání s podobnými nároky založenými právem vnitrostátním (viz např. výše citované rozsudky Soudního dvora ve věci C-20/92, ve věci xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx aby v zásadě aplikoval vnitrostátní právo své země. Musí přitom dbát na zajištění plné účinnosti práva unie, což jej může vést k tomu, aby případně nepouxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxgulaci dotčené přeshraniční situace (viz v tomto smyslu zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 1978, Simmenthal, věc 106/77, bod 16; rozsudex xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxra ze dne 20. září 2001, Courage Ltd v. Bernard Crehan a Bernard Crehan v. Courage Ltd a další, věc C-453/99, bod 25; rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx

xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx dne 8. listopadu 2005, Götz Leffler v. Berlin Chemie AG, věc C-443/03, bod 51).

Podle judikatury Soudního dvora přísluší vnitrostátním soudům, aby xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxho účinku práva Společenství (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 10. července 1980, Ariete, věc 811/79, a Mireco, věc 826/79). S požadavky vlastními poxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxré by měly za následek oslabení účinnosti práva Společenství tím, že by bránily vnitrostátnímu soudu, příslušnému k aplikaci tohoto práva, ponechat nxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxlečenství (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 1978, Simmenthal, věc 106/77). Plná účinnost práva Společenství by byla rovněž narušena, byloxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xčelem zajištění plné účinnosti soudního rozhodnutí, které má být vydáno ohledně existence práv dovozovaných z práva Společenství. Z toho vyplývá, že xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxtanovení vnitrostátního práva upustit. Tento výklad potvrzuje i systém zavedený článkem 177 Smlouvy o EHS, jehož účinnost by byla oslabena, pokud by vxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxeré je závislé na rozhodnutí o položené předběžné otázce (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. června 1990, The Queen v. Secretary of State for Transport, xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxně nabyta, je na vnitrostátním soudu, aby aplikoval závazná ustanovení komunitárního práva, jako jsou čl. 3(f), 85, 86 a 90 Smlouvy, i když účastník, v jxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx, zakotvenou v čl. 5 Smlouvy, je na vnitrostátních soudech, aby zajistily právní ochranu, která jednotlivci náleží na základě bezprostředního účinku xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxsouzení takové otázky by byly nuceny zříci se pasivní role, která jim v řízení přísluší, a kdy by musely přesáhnout předmět sporu tak, jak jej účastníci dxxxxxxxxxx x xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx Při absenci odpovídající komunitární úpravy je na vnitrostátním právu, aby určilo příslušné xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxo práva. Tato pravidla však nesmějí být méně výhodná než ta, která se použijí v případě podobných vnitrostátních žalob, a nesmějí výkon práv přiznaných xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx otázce dle čl. 177 Smlouvy, nesmí být v tomto směru aplikováno. Každou věc, v níž vyvstává otázka, zda vnitrostátní procesní úprava splňuje tyto podmínxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxahu pokud možno také základní principy, na nichž je vnitrostátní právní systém postaven, jako je zajištění práva na obranu, zásada právní jistoty a řádxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxvinnosti pouze ve výjimečných případech, kdy jeho zapojení vyžaduje veřejný zájem, odráží pojetí vztahů mezi jednotlivcem a státem, která převažují xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x námitek vlastní (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. prosince 1995, Jeroen van Schijndel a Johannes Nicolaas Cornelis van Veen v. Stichting Pensioenfoxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxikaci vnitrostátní právní úpravy, podle které jsou obecné soudy rozhodující o odvolání nebo v posledním stupni řízení povinny v případě, že dospějí k zxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx na zrušení zákona namísto toho, aby se v konkrétním případě omezily na jeho nepoužití v rozsahu, v němž přednostní povaha tohoto řízení brání ve svém důsxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxx xxxáním takového návrhu vnitrostátnímu soudu pověřenému výkonem kontroly ústavnosti zákonů, tak případně po rozhodnutí tohoto soudu o uvedeném návrhux xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxy mají možnost: obrátit se v kterémkoliv okamžiku v průběhu řízení, který považují za vhodný, a dokonce i po ukončení incidenčního řízení o kontrole ústxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxdběžné soudní ochrany práv přiznaných právním řádem Unie a po ukončení takového incidenčního řízení upustit od použití dotčeného ustanovení vnitrosxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxedpisy vykládat v souladu s těmito požadavky unijního práva (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2014, A v. B a další, věc C-112/13).

Zásada spoluxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xx xohl přezkoumat pravomocné rozhodnutí soudu a zrušit je, jeví-li se, že xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxzhodnutí, která se po vyčerpání přípustných opravných prostředků nebo po uplynutí lhůt stanovených pro jejich podání stala konečnými, již nemohla býx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xfektivity, v zájmu zachování právní jistoty jak žalobce tak i příslušného státního orgánu, slučitelná s právem Unie. Tyto lhůty totiž nejsou s to praktxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudního dvora ze dne 15. dubna 2010, Friedrich G. Barth v. Bundesministerium für Wissenschaft und Forschung, věc C-542/08).

Do okamžiku, než dojde k xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx i poté, co Soudní dvůr rozhodl o tom, že dotčený členský stát nesplnil své povinnosti plynoucí ze směrnice, a dokonce i když Soudní dvůr rozhodl, že konkrxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xměrnice je s to tento stav nejistoty odstranit a pouze po takové transpozici je nastolena právní jistota, která je předpokladem toho, aby po jednotlivcxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx x xrodlení, se nemůže vůči jednotlivci dovolávat zmeškání lhůty pro podání žaloby proti státu na ochranu práv, která jednotlivci přiznávají ustanovení xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx dovolávat se v řízení zahájeném u vnitrostátního soudu jednotlivcem proti nim za účelem ochrany práv přiznaných mu přímo čl. 4 odst. 1 Směrnice 79/7 vnixxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxně neprovedl (rozsudek Soudního dvora ze dne 25.7.1991, Theresa Emmott v. Minister for Social Welfare a Attorney General, věc C-208/90).

Povinnosx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxí obecné či konkrétní povahy k zajištění splnění takové povinnosti je závazná pro všechny orgány členských států, včetně soudů, jde-li o záležitosti sxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx

xxxxxxxxxxxx

x xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxládat ve světle znění a účelu směrnice tak, aby byl naplněn její smysl a vyhověno požadavku upravenému ve třetím odstavci čl. 189 Smlouvy. Jednotlivci jxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxpodmínečnými a dostatečně konkrétními, není-li plná aplikace takové směrnice ve skutečnosti zajištěna. Tedy nejen v případech, kdy směrnice nebyla xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxa tak, aby bylo dosaženo jejího smyslu. Ve skutečnosti bezvadné provedení směrnice vnitrostátními xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxch opatření (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 2002, Marks & Spencer plc v. Commissioners of Customs & Excise, věc C-62/00).

Na drxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxenství nebrání vnitrostátním soudům v aplikaci vnitrostátní úpravy za účelem zjištění, zda právo založené komunitární právní úpravou není uplatňovxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxh zemích. Vnitrostátní soudy nejsou především oprávněny při hodnocení výkonu práv založených komunitární úpravou modifikovat rozsah této úpravy či xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx Epicheiriseon AE /OAE/, věc C-367/96, rozsudek Soudního dvora ze dne 23.3.2000, Dionysios Diamantis v. Elliniko Dimosio a Organismos Oikonomikis Anxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxt členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva Společenství rozhodnutím vnitrostátního soudu rozhodujícího v poslední instancx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxčení veškeré odpovědnosti státu v těchto případech by totiž vedlo k popření smyslu principu, podle nějž jsou členské státy povinny nahradit škodu způsxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxloučení odpovědnosti nezaručovalo jednotlivcům efektivní soudní ochranu jejich práv, založených systémem komunitárního právního řádu. Odpovědnxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxnci může být dána ve výjimečných případech, kdy tento soud zjevným způsobem porušil právo. Toto zjevné porušení je posuzováno zejména s ohledem na kritxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx neomluvitelné, zda došlo k porušení povinnosti předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle třetího pododstavce článku 234 Smlouvy o ES dotxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxoliv nelze v tomto ohledu vyloučit, aby vnitrostátní právo upřesňovalo kritéria pro posouzení povahy nebo stupně porušení povinnosti, která musí být xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx tato kritéria však v žádném případě nemohou být přísnější než ta, která platí v případě zjevného porušení práva a která jsou upřesněna v rozsudku Soudníxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxávní úprava, která omezuje odpovědnost státu pouze na případy úmyslu nebo vážného porušení povinností soudce, vedlo-li by takové omezení k vyloučení xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxsadu práva Společenství, která vyplývá z ústavních tradic společných členským státům, která byla zakotvena v článcích 6 a 13 Evropské úmluvy o lidskýcx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxdené v článku 10 ES přísluší zajistit soudní ochranu práv, která procesním subjektům vyplývají z práva Společenství. Při neexistenci právní úpravy Spxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxních řízení určených k zajištění ochrany práv, která procesním subjektům vyplývají z práva Společenství.

Ačkoliv Smlouva o ES zakotvila některé pxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxlem zachování práva Společenství jiné právní prostředky než ty, které zakládá vnitrostátní právo. Jinak by tomu bylo pouze tehdy, kdyby ze struktury vxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxím subjektům vyplývají z práva Společenství. Ačkoliv v zásadě přísluší vnitrostátnímu právu, aby určilo aktivní legitimaci procesního subjektu a jexx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xěcí členských států stanovit systém procesních prostředků a řízení, které umožní zajistit dodržování tohoto práva.

V tomto ohledu procesní podmíxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxeré se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a nesmějí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon prxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxí, musí být analyzován s přihlédnutím k místu tohoto ustanovení v řízení jako celku, jeho průběhu a jeho zvláštnostem u různých vnitrostátních soudnícx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxm rozsahu takovým způsobem, aby tyto podmínky mohly být použity způsobem přispívajícím k provedení cíle zajistit účinnou soudní ochranu práv, která pxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxaduje v právním řádu členského státu existenci samostatné žaloby směřující primárně k přezkumu souladu vnitrostátních ustanovení s článkem 49 ES, poxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxt incidenčně.

Zásada účinné soudní ochrany práv přiznaných procesním subjektům právem Společenství vyžaduje, aby právní řád členského státu umoxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxení plné účinnosti soudního rozhodnutí, jež má být vydáno ohledně existence takových práv. Uvedená zásada musí být vykládána tak, že v případě pochybnxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx do doby, kdy příslušný soud rozhodne o souladu těchto ustanovení s právem Společenství, řídí kritérii určenými vnitrostátním právem použitelným přex xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxznemožňují nebo nadměrně neztěžují předběžnou soudní ochranu takových práv (rozsudek Soudního dvora ze dne 13.3.2007, Unibet /London/ Ltd a Unibet /xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, za účelem napadení rozhodnutí konstatujícího vykonatelnost usnesení o věcné obstávce majetku podle člxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxh práv Evropské unie. Zásada účinné soudní ochrany tak, jak je zakotvena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, může zahrnovat nárok na nepxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxší ověřit, zda podmínky přiznání takové pomoci představují omezení práva na přístup k soudům, které zasahuje do tohoto práva v jeho samotné podstatě, zxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxe vnitrostátní soud zohlednit předmět sporu, rozumné šance navrhovatele na úspěch, závažnost věci pro navrhovatele, komplexnost uplatnitelného prxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx zohlednit výši předem placených nákladů řízení, jakož i okolnost, zda případně představují nepřekonatelnou překážku pro přístup k soudu. Pokud jde kxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxvnické osoby, jakož i finanční schopnost jejích společníků nebo akcionářů a jejich možnost získat částky nezbytné k podání žaloby (usnesení Soudního xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

x x

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x x

xxxxxxxxxxx xxxsa

Rozhodování sporů, řešení klasického kontradiktorního konfliktu, v němž na jedné straně stojí žalobce a na druhé straně žalovaný, je veřejností xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx x xxxxch rozhodnutí. Aby mohl xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxeni, s tvrzením, že mají určitý nárok, avšak s mlhavými představami, v čem vlastně spočívá podstata sporu. Soud musí účastníky donutit, aby si mezi sebox xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxři věnujícímu se přípravě jednání a jednání ve věci (viz komentáře k ustanovením § 114a-114c, 118, § 120 odst. 3).

Jestliže soudce již v rámci přípravx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx odst. 1). A pokud soudce nerozhodne při jediném jednání, jde (až na výjimky) o jeho nedůslednost.

Také účastník si musí uvědomit, že v rámci dovolenýxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxi může soud "donutit", aby jednal věcně a rychle.

K tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8.7.2009, sp. zn. I. ÚS 863/09: "Je však jen chybou xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xoud setrvale i zásadu, podle níž práva náležejí bdělým (

vigilantibus iura

). Tato zásada reflektuje na úrovni procesního práva základní ideu českého úxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxazích mezi sebou navzájem, a kterou zásadně musí respektovat i veřejná moc, není-li zákonem zmocněna k omezujícím zásahům do této oblasti. Na úrovni prxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxi úkony aktivně přičinily o prosazení a ochranu svých práv a nespoléhaly na ochranitelskou ruku paternalistického státu."

Účastník se významně spxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx projednací či vyšetřovací.

Například: Žalobce podá neurčitou žalobu, za kterou nezaplatí soudní poplatek a nepřipojí k ní listinné důkazy, jejicxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxx xx xxxxx xyto vady odstranit (§ 43 odst. 1). Usnesení je třeba nejen vydat, ale také písemně vyhotovit a doručit žalobci. Žalobce v lepším případě zareaguje ve staxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxí vydat výzvu k zaplacení soudního poplatku, vyhotovit ji, doručit a vyčkat, zda žalobce poplatek zaplatí. Zároveň znovu vyzve žalobce k zaslání xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx justice prodloužení řízení o několik měsíců. Kdyby žalobce podal bezvadnou žalobu i s listinami a vylepil na ni v kolcích soudní poplatek, dočká se konexxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx o zvláštních řízeních soudních), tedy vyřizování velmi různorodé agendy. Každý okresní soud se dělí na dva hlavní úseky: trestní a civilní. Zatímco trxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxuční, dědické, případně detenční či další. Musí se zde však vyřizovat i jiné agendy, jako je například umořování listin, soudních úschov, protestace sxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx

xxxxxx

xxxxxxxxxxxx

xxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxí, v soudní terminologii -

exekuce

Před středníkem v textu komentovaného ustanovení jsou výstižně, stručně a jasně popsány hlavní úkoly, které přxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx xxxx xxxx xxxhle, předvídatelně a koncentrovaně projednat, spravedlivě rozhodnout, ale také v případě potřeby své rozhodnutí vykonat. Významný poválečný soudcx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxx

x x xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxl, že pokud vydá nevykonatelné rozhodnutí, jako by žádné nevydal. Malá nepřesnost, neurčitost ve výroku rozhodnutí, může znamenat, že veškeré soudcoxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxekučního titulu. Je především věcí soudu, aby vydal vykonatelné rozhodnutí, tedy aby jeho výrok byl určitý, přesný, bez chyb a nesprávností. Na vykonxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x

xxxxx

xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxá do výroku svého rozhodnutí.

Za středníkem je v textu znovu, stejně jako v § 1, zdůrazněna preventivní a výchovná povinnost soudu, a dále povinnost vxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxx xxké proto nesmí soud během řízení asistovat zneužívání práva (srov. komentář k § 87, 93, 107a atd.) - viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9.2.2012, sp. xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x x xxx xpočívá jeho podstata. Spor není v procesní teorii i praxi na prvním místě chápán jako neshoda o právu, ale jako neshoda o skutku.

Spor je tedy primárně xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xalovaného. Odlišnost mezi tím, co tvrdí žalobce a co žalovaný, to, o co se účastníci přou, o čem nejsou schopni se dohodnout.

Pokud tedy je v tomto komexxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxnou na skutku (na tom, "jak to bylo"), a pouze na tento nesporný skutkový stav (příběh) mají jiný odlišný právní názor.

Příklad: Mezi stranami není spxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxý tvrdí, že se jedná o částku odpovídající nájemnému v místě a čase obvyklému, protože smlouvu, na základě níž nebytové prostory užíval, považuje za nepxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxu 50 000 Kč. V tomto případě není spor ohledně příběhu, ale totožný příběh každá ze stran vykládá jinak - žalobce jako užívání na základě platné nájemní smxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xráva.

Obrazně řečeno, vycházíme-li z tradičního posazení účastníků v jednací síni, po pravici soudcově se odvíjí jeden příběh žalující strany, po xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx

xxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xtřetávají (liší se v něm), lze označit za podstatu sporu, jeho jádro. Důležité je jádro sporu očistit v průběhu řízení od nánosů a nepodstatných skutečnxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxích řízeních soudních).

Jinak srov. též komentář k ustanovení § 1.

Graf č. 3: Schematické znázornění organizace civilního úseku okresního soudxx

xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

x x

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x x

xxxxxxxxxxx xxxxx

x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx který je upraven komentovaným zákonem. Spravedlností lze rozumět ideální stav společnosti, ve které se dodržují zákony, v tomto kontextu především pxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x.. To jsou notorické pravdy a obecně vnímaná pravidla pravidla - nejde ostatně o nic nového. Existuje tradiční zásada římského práva neminem laedere (nxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxu." Lze se dokonce setkat i s jeho pozitivním vyjádřením: "Čiň jinému to, co chceš, aby bylo činěno tobě." K tomu citujme např. Evangelium podle Lukáše 6,xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xiná a nelze se domnívat, že bude v budoucnu odlišná.

Každý soudce má svojí rozhodovací činností, tzn. postupem v konkrétní věci, na spravedlnost příxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxobit tak, aby k zásahům do právem chráněných zájmů nedocházelo.

Především musí v soudním řízení postupovat tak, aby byla zajištěna tato ochrana rycxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xtát skutečnou zárukou spravedlnosti a práva. Zárukou toho, že práva nebudou porušována, či spíše toho, že porušení bude napraveno, čímž ve společnostx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx

xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených příxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx

xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x němž tvrdí, že je porušeno nebo ohroženo. Listina totiž deklaruje nárok na "domáhání se" práva na přístup k soudu.

Praktickým důsledkem shora uvedxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxx nemůže zbavit jinak, než že je buď zákonným způsobem odmítne po předchozí výzvě k odstranění vad (k tomu blíže komentář k ustanovení x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx dosáhnout spravedlnosti nebo alespoň stavu právní jistoty. Jak upevňovat a rozvíjet společensky žádoucí stav, ve kterém je

status quo

v souladu s práxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x

xxxxxxxx

xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxvynutitelná pravidla slušnosti).

§ 5

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 5

Komentátor: Jirsa

Jednou ze základních povxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxhodnutí, která je nyní výslovně upravena v ustanovení následujícím. Český civilní proces je založen na následující premise: účastník nemusí znát hmoxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xrohrát.

Porušení poučovací povinnosti znamená ve svém důsledku zásah do významných ústavních práv, především do zásady rovnosti účastníků a právx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx sp. zn. II. ÚS 1331/07, se uvádí: "... Poučovací povinnost obecných soudů představuje jeden ze základních předpokladůpráva na spravedlivý proces, zaxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x povinnostech (§ 5 o. s. ř.), včetně poučení o opravných prostředcích."

Procesní poučovací povinnost soudu v civilním řízení má několik charakterixxxxxxxx xxxxxx

xx xxxxxxx xxxxxxxx

xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xpřípadnou exekuci)

není vázána na zastoupení, takže má na ni právo i účastník zastoupený advokátem - s výjimkou jediného poučení podle § 118a odsxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx

xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xako informování stran sporu o všech možných předpokladech směřujících k úspěchu v řízení; takový postup by byl v rozporu se zásadou kontradiktornosti xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xomáhali, poskytovali odborné rady a poučovali je o jejich možnostech v soudním řízení (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31.8.2018, sp. zn. Ixx xx xxxxxxxx

xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xásadou rovnosti účastníků řízení, která garantuje, že soud nesmí žádnému z účastníků stranit a je povinen poskytnout jim rovnocenný prostor k jejich pxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxzkách procesního práva, nikoliv práva hmotného. Po soudech tak zásadně nelze chtít, aby žalobce "vedly za ruku" a napovídaly mu, koho má žalovat, aby byx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxo specifické okolnosti případu nemohou nalézt uplatnění.

Není v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základníxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxvězení otázky, vůči jakému subjektu má uplatňovat své nepromlčitelné právo na náhradu škody z titulu pracovního úrazu, jestliže původní zaměstnavatxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xrávní úprava měla být aplikována a jaké právní důsledky z toho pro další postup dovolatele vyplývají, je v takovém případě porušením práva na soudní ochxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx

xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxxt individuálně určené poučení ze strany soudu.

Komentované ustanovení obsahuje tzv. obecnou poučovací povinnost soudu (generální poučovací klaxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxis nabízí pro uplatňování nároků vyplývajících z hmotněprávních předpisů. Procesní povinnosti jsou úkoly, jež soud v řízení od účastníka vyžaduje spxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx.

K tomu je třeba dodat, že nejen občanský soudní řád účastníkovi ukládá povinnosti (přiznává práva), které je třeba v soudním řízení splnit. Napříxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxx xx xx xxxxled dílčích poučovacích povinností vycházejících z obecného poučovacího principu.

Povinností soudu je poskytovat účastníkům poučení pouzx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xoudního řádu lze vyvodit, že soud je povinen poučit účastníky o jejich procesních právech a povinnostech. Podle názoru Ústavního soudu je toto ustanoxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xutno procesní úkony provést, popřípadě jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky. Do poučovxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx soud poučoval účastníky o tom, kdo je či není pasivně legitimován, nešlo by o pouhé poučení o procesních právech a povinnostech, ale o zásah soudu, kterýx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xýrazně porušit zásadu rovnosti účastníků soudního řízení." Zákony č. 30/2000 Sb. a č. 59/2005 Sb. byla tato zásada ovšem zčásti prolomena - konkrétnx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxodnutí, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (§ 99 odst. 1, věta druhá, za středníkem).

Jak může poučení ze strany soudu vypadat, uxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxáhat zaplacení dlužného nájemného, ale pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši nájemného v čase a místě obvyklého, čemuž musí odpovídat i nová skuxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxil nové důkazy, a nemůže prostě a jednoduše zamítnout žalobu z toho důvodu, že žalobce žaluje na základě neplatné smlouvy. Nebo jinak: V průběhu dokazovxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxe to postřehne, ne však nezastoupený žalobce, který svědeckou výpověď tohoto svědka nenavrhne, ačkoliv dosud je jeho procesní situace slabá a žalobce xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxx xxxxovací povinnost soudu má své vyústění v řadě dalších konkrétních ustanovení.

Soudce xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxení věcné, pokud možno příkladmé, nikoliv

abstraktní

a neurčité. Například: Je nesprávný takový postup, kdy soudce použije pro výzvu k odstranění vax xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxho petitu". Pokud soudce dospěje k závěru, že žalobce dostatečně nesplnil svoji procesní povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti a neuvedl v žalobx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxx xxxx xxxy přesně spočívají; 3. jak přesně tyto vady odstranit. V některých jednodušších procesních situacích může soud použít oficiální kancelářský vzor, ktxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxzorně naslouchat (číst), jakého poučení se mu dostane, a pečlivě také uloženou povinnost splnit. Je-li například poučen soudem ve smyslu ustanovení § xxxx xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxnit nejpozději do 30 dnů, neboť pokud se vyjádří po lhůtě, utrpí prohru v podobě rozsudku pro uznání, což může znamenat značnou majetkovou újmu.

Neníxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxil a sám si vyžádal dodatečné poučení. Je to vhodnější, než když zareaguje na poučení, jemuž nerozumí, byť se snaží splnit povinnost podle svého nejlepšxxx xxxxxxxxxxxx

x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xčastníka, nejde-li o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a povaha věci to vyžaduje, lze ustanovit zástupce k ochraně účastníkových zájmů, což může býx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx mu poradí, jak zareagovat na poučení, kterému účastník nerozumí nebo nechápe jeho smysl. Zejména v řízení sporném je vhodné, aby účastník absolvoval řxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxlatit, i když je soud povinen účastníka poučit o všech jeho procesních právech a povinnostech. Jinými slovy: Pokud se účastník v soudním řízení neorienxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx x xx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xebo 3. požádat soud o ustanovení zástupce.

Právo být poučen má účastník i tehdy, je-li zastoupen advokátem (příp. notářem), kromě obecného poučení xxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx

x x

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x x

xxxxxxxxxxx xxxxx

xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x rychlý; účastník má na bezprůtahový postup soudu právo zaručené dokonce v ústavní rovině, neboť čl. 38 odst. 2, věta první, Listiny základních práv a svxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxazům. Tyto principy je třeba respektovat, ač soudní řízení obsahuje mnohé prvky, jež jim kladou jisté mantinely: rychlost a hospodárnost např. nesmí bxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxpční řetězení novelizací základního procesního předpisu atd.), které ve skutečnosti posílení férového procesu nepřinášejí, zároveň efektivnostix xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxé situace k dispozici řadu nástrojů, které může účelně využívat. Je to zejména soudce, kdo má možnost ovlivnit délku řízení, a to hlavně svým koncentrovxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx. Například: Soudce nařídí ve věci každý měsíc jednání, ale rozhodne v rozporu s ustanovením § 114a odst. 1 až při sedmém z nich. To však představuje většx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxřídí jednání první, zároveň také poslední, a účastníci při něm vyslechnou rozsudek. První popsaný postup je nejen nehospodárný, ale také neúčinný a osxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxejí bdělým" (viz komentář k § 2) a odpovědnosti účastníků za výsledek řízení. Druhá zásada je zákonodárcem posilována systematicky od začátku 90. let mxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxčovací povinnosti soudu - § 5,

fikce

pravdivosti nesporných tvrzení - § 120 odst. 3); v zákonu č. 171/1993 Sb. (možnost uznání nároku - § 153a, sankce v pxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxifikovaná výzva k vyjádření k žalobě a kontumační rozsudek pro uznání - § 114b, zásada neúplné

apelace

x x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxě, musí do procesu zapojit účastníky a dát jim zřetelně najevo, že i oni jsou do značné míry odpovědní za výsledek řízení, což docílí například tím, že důsxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxá nezodpovědně, pečlivě provede tzv. inventuru skutkových tvrzení a donutí účastníky oddělit nesporná tvrzení od sporných, atp. Z psychologického hxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xejefektivněji.

Průtahem soudu je takový postup, který není přiměřený - tedy je buď pomalý (mezi jednotlivými úkony je značná prodleva, případně je xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxzení se zvažuje podle okolností konkrétního případu, složitosti věci, chování účastníků řízení, zejména stěžovatele, a korektnosti postupu orgánů xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxt jako by nebyla nalezena (justice delayed is justice denied). Nepřiměřená délka řízení se kromě toho přímo odráží v důvěře občana ve stát, jeho instituxx x xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx2017, sp. zn. IV. ÚS 1784/17, nebo ze dne 25.9.2018, sp. zn. III. ÚS 3520/17).

Účastník řízení má řadu možností, jak průtahům předejít. Především tímx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxá řada. Již tím, jaký návrh účastník podá, výrazně ovlivní délku řízení. Jestliže je návrh stručný, ale výstižný, je mnohem větší pravděpodobnost, že řxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxzy apod.

V řízení však může nastat situace, kdy účastník poctivě plní své povinnosti, a přesto soud postupuje s průtahy. V takovém případě existuje nxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xxx002 Sb., o soudech a soudcích. Jde o nejvyužívanější nástroj na odstranění průtahů. Předseda soudu (pověřený místopředseda) je povinen zabývat se kažxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xpatření byla učiněna k nápravě (pravidelné sledování spisu, pohovor se soudcem, kárná žaloba, finanční postih administrativy atd.).

Návrhem xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxitého procesního úkonu (např. nařízení jednání, sepsání rozsudku, předložení spisu odvolacímu soudu). Účastník má v tomto případě právo, aby jeho spxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxx xx xx xxx xxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx Soud, u něhož jsou průtahy namítány, může v rámci určité autoremedury provést se souhlasem stěžovatele do 30 dnů ode dne doručení návrhu všechny procesxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx předcházet stížnostní řízení (viz bod 1).

Žaloba na odstranění průtahů není v praxi příliš často využívána k účelům, k nimž je dle svého názvu určena. Stxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxa zákona o soudech a soudcích domáhat určení lhůty k nařízení jednání. Nutno ale podotknout, že se

judikát

vztahuje k odvolacímu řízení a nařízení jedxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxt bez nařízení jednání. Z toho

a contrario

plyne, že ve vztahu k nalézacímu řízení by navrhovatel nemusel být bez šancí v situaci, kdy by se soud prvního sxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je - jak uvedeno výše - odstranění průtahů v řízení a že nemůxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejixx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xteré ve věci stejně musí být podle zákona učiněny.

Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k pxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat)x x x x xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xle zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxcesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. Znamená to mimo jiné, že příslušný soud může vyhovět návrhu nx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxstup účastníků nebo stran xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx

xxxxhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu naproti tomu příslušný soud vázán není. Navrhovatel není povinen v návrhu na určení lhůty k provedenx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xalším průtahům v řízení."

Také návrhem u Ústavního soudu se lze domáhat odstranění stavu, který je v rozporu s ústavním právem na projednání věcx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne 4.6.2003, sp. zn. II. ÚS 71/99: "Přitom právě toto ústavně zaručené základní právo, jež nezanedbatelnou měxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxlem pro jeho dodržování ze strany občanů, při vědomí toho, že se jedná v tomto smyslu o oboustrannou projekci, neboť obsah právního řádu je stejně závaznx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx x

xxxxxxxxní

rovině, nýbrž především ve svém praktickém uplatnění, protože řádný výkon spravedlnosti je třeba také chápat zejména jako včasnou ochranu práv, nxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxný pořad úsilí o dosažení práva, že se lze na justici spolehnout a na ni s důvěrou, coby respektovaného

arbitra

, přenést řešení sporů. Na druhé straně, v pxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxé snahy, sváděny k tomu nalézat řešení jiná, v praxi ovšem začasté mnohdy rychlejší a průchodnější, přičemž právní stát by jim zajisté svou (ne)činnostx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxího soudu samotného, neboť ten citovaný nález vydal po více než čtyřech letech od zahájení řízení.

4. Konečně lze při splnění určitých podmínek xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx, jež patří mezi základní svobody a lidská práva a je chráněno i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6 odst. 1, věta první, Úmluvy puxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxým soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.xx

xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxosti zakotvené v § xx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxudci (zaměstnanci soudu) nejsou státní správou vytvořeny odpovídající podmínky, aby věc včas projednal.

Za objektivní průtah nemůže být soudce kxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxní věci v přiměřené lhůtě odkazem na nevyhovující podmínky u konkrétního soudu, byť by byly ovlivněny objektivními okolnostmi. Jinak řečeno, účastníxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxen je garantovat. K tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 2.12.2006, sp. zn. II. ÚS 188/06: "Ústavní soud se k problematice průtahů v řízení vyjádřix x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx x xp. zn. II. ÚS 408/03), v nichž uvedl, že je povinností státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě xxxx xxxxxxxxxxxxxx

xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22.1.2004, sp. zn. IV. ÚS 475/03: "... snaha kteréhokoliv účastníka občanskoprávního řízení toto řízexx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxuace, je zákonnou i ústavní povinností soudu reagovat na ni takovými prostředky a postupy předpokládanými procesními předpisy upravujícími občanskxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx

xx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxsmí dostat do situace, kdy by pro

obstrukce

účastníků nemohl rozhodnout, neboť jinak by postupoval v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny a § 2 o. s. ř. Zneužxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxným rozhodujícím referentem) způsobeny tím, že: 1. není ve věci v rozumné lhůtě rozhodnuto; 2. není včas vyhotovena písemná verze rozhodnutí (porušenx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxň je soudcova schopnost vyhotovit rozhodnutí v zákonných lhůtách (§ 158 odst. 4) a schopnost soudní administrativy rozsudek xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxi soudce, který věc vyřizuje. Všechno má však své meze. U jednoho nalézacího soudu se například ozval v roce 2003 advokát a napsal předsedovi, zda by mu nexxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx výkazech a prověrkách.

K naplnění povinnosti zjistit sporné skutečnosti je třeba, aby soudce od samého začátku řízení důsledně postupoval tak, abx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx

xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxe. Soudce může naplnit smysl komentovaného ustanovení tím, že důsledně postupuje podle § 120 odst. 3 (srov. komentář k němu), tedy že si vytvoří přesnox xxxxxxxxx x xxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx určitá, úplná a jednoznačná, a pokud tomu tak není, je třeba zvolit postup podle § 43 odst. 1 a žalobce (navrhovatele) vyzvat k jejímu doplnění. Výzva muxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxé, aby působilo pokud možno jako "zrcadlový obraz" žaloby.

Nedostatky žaloby (vyjádření), které se nedaří odstranit na základě písemných výzev, jx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxňovat "mezery v tvrzení" účastníků (viz poučovací povinnost podle § 118a odst. 1), musí se však jednat o výjimky, protože odstraňování těchto mezer se mx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x ve věci nerozhodne, což může vést k poškození práv účastníků a důsledky mohou dopadat i na soudce.

Ke spolehlivému zjištění sporných skutečností vexx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx i v nesporném řízení je třeba objasnit rozdíly mezi skutkovými verzemi jednotlivých účastníků (i zde lze úspěšně využít fikci pravdivosti skutkových xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xe zašle soudu v rámci přípravy jednání heslovitý přehled (seznam) sporných a nesporných skutečností vypracovaný na základě zkušeností získaných z mixxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxamená skutečně rychlou a účinnou ochranu práv (viz komentář k § 114-114c).

K xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx.1.2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009. Průtah v soudním řízením je totiž nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za šxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx nebyl učiněn úkon (vydáno rozhodnutí) v zákonem stanovené nebo přiměřené lhůtě. Vzniknou-li v řízení průtahy, může se domáhat dotčený účastník náhraxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxení judikoval např. Ústavní soud v nálezu ze dne 27.9.2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15.

Do komentovaného ustanovení přibyla s účinností od 1.1.2014 druhx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxní úkoly vymezené v ustanovení § 1 a 3 (srov. komentář k nim): 1. zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí; 2. dohled soudu nad nezneužíváním procxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxéna to, jemuž předchází dokazování, musí být předvídatelné - nesmí být překvapivé. "Za překvapivé (nepředvídatelné) je v ustálené soudní praxi považxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxkvapivosti) rozhodnutí jsou jisté výjimky - zejména jde o předběžné opatření, které, má-li plnit svůj smysl, v některých případech překvapivé být musx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx

xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx výsledek řízení v duchu principu: práva náležejí bdělým. Tím, že došlo od 1.1.2014 k oddělení procesních pravidel pro řízení sporná (nadále výlučně obxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x fyzických osob), je zdůrazněno další posílení odpovědnosti účastníka sporného řízení za jeho výsledek. Také proto musí být postup soudu předvídatelxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xoncentraci v ustanoveních § 114c odst. 5, x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx

xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxě vědom nežádoucího trendu spočívajícího v čím dál častějším zneužívání procesního práva, což ovšem neřeší zestručňováním a zjednodušováním právní xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xa mysli zákaz zneužívání práva hmotného, komentované ustanovení - práva procesního.

Z dikce zákona plyne, že je to primárně soud, kdo musí dohlédnoxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxdá samo sebou), ale musí ochránit účastníka "poctivého" před "nepoctivým".

Platí tedy dozorová (dohledová) procesní povinnost soudu. Proto - účaxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xusí se jí usilovně domáhat. Musí soudu připomínat jeho dohledovou povinnost a naznačit mu (v podání, přednesu v jednací síni) například: "Vážený soudex xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x realizaci práva na spravedlivý proces, ale právě naopak - k porušení tohoto práva na mé straně, neboť ty a ty konkrétní kroky vypovídají o snaze oddálit kxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxi, jak se proti chování právo zneužívající protistrany bránit, přestože je to vždy konkrétní soudce, kdo nakonec musí vycítit, že ke zneužívání docházxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxíka do situace, kdy nemůže rozhodnout. Má na obranu proti zneužití procesního práva k dispozici především instituty sankčního charakteru, kam patří pxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xáklady vzniklé zbytečně v důsledku zaviněného chování některého z účastníků (nejčastěji zmaření nařízeného jednání, dokazování) hradí odděleně účxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxání (§ 153b) za neúčast žalovaného u prvního jednání ve věci nebo "kontumační rozsudek pro uznání" (§ 153a odst. 3) za nedostavení se k jednání přípravnéxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xsnesení o zastavení řízení.

Čistá xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx" a pohybuje se na hraně toho, co smí a nesmí. Proto je třeba hledat nástroje obrany proti zneužívání procesních pravidel především v zákonné koncentracx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x 123 a v poukazu na provedení důkazů nezákonných.

Snad nejčastějším projevem zneužívání procesního práva je realizace základních procesních práx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xlespoň k "rozmělnění" řízení do nekonečného řetězce nekoncentrovaných úkonů. Právě tomu chtěla zamezit souhrnná novela občanského soudního řádu (xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxku, který ve sporném řízení nastane. Aby byla koncentrace účinná, nestačí jen zákaz směrem k účastníkům, ale musí koncentrovaně postupovat především xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx

xxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xtrany soudu a poukazovat na to, že nepoctivá strana překračuje hranice koncentrace, což ve svém důsledku může znamenat provedení nezákonných důkazů, xxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx

xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxí, ale jako nezákonný i ten, který navrhl po koncentraci, nebyl účastníkem navržen a nevyplývá z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 ve znění účinném od 1.1.2014xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxho provedení evidentním obstrukčním krokem, tedy chováním, kterému je soud podle komentovaného ustanovení povinen zamezit.

K postupu soudu v intxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z prxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx, v němž je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy. Proto obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx

xxxxxxx

xxxxxxxx

xx xxx

x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxsto zneužívanému - zejména k účelu, jenž je popsán v následujícím judikátu) ustanovení se dále vztahuje například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxliže jeho účelem je zneužití procesní úpravy např. spočívající v tom, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů stala vůči neúspěšnému žalobci nedobyxxxxxx

xxxxx xxxxx

xxxxx

xxxxxxxx

x x

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x x

xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxtanovení se týká pravomoci, jíž je třeba obecně rozumět soubor práv a povinností, kterým je vybaven určitý subjekt (orgán) k tomu, aby mohl plnit své mocxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxky této rozhodovací činnosti jsou v rámci příslušného systému vynutitelné. Pravomoc soudů je tedy jejich mocenskou výbavou potřebnou k tomu, aby mohlx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx neexistují. Tato pravomoc je garantována státním donucením (tzn. - jako u všech státních orgánů - společnost organizovaná ve stát je oním systémem, v nxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xoudy mohou realizovat svou pravomoc pouze soudní činností, tj. rozhodovat v těch hranicích, jež jsou jim svěřeny ústavou a zákony nebo plynou z jiných pxxxxxx xxxxxx

xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšnosti) znovu vrací "na pořad dne" na jiných místech komentovaného předpisu - srov. k tomu např. komentář k § 114. Pasáž zákona nazvaná Příprava jednání xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxastaví-li soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxx xxxxní skončeno."

Specifickou otázkou je tzv. mezinárodní příslušnost českých soudů v agendách vztahujících se k cizině, která bývá označována částí xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx soudu), nýbrž o procesní projekci působnosti (

kompetence

). V této souvislosti citujeme zajímavé usnesení Městského soudu v Prazeze dne 24.8.2015, sxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx pobytu mimo území Evropské unie po vývozu zboží mimo Evropskou unii požaduje po tuzemském prodávajícím, je dána pravomoc českých soudů."

Pravomocx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxtých oblastí společenských vztahů (v tomto případě vztahů s mezinárodním prvkem). Situaci dále komplikuje globální integrační proces, který do jistx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxoto analýzu této problematiky spíše z důvodů zvyklostních.

K odst. 1, 2, 3:

Obecně mají soudy pravomoc k projednávání a rozhodování věcí v civilním xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx

xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx jiné orgány. Důvodová zpráva k novele občanského soudního řádu vydané pod č. 293/2013 Sb., která je účinná od 1.1.2014, k tomu uvádí, že cílem této formxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxtu k pojetí soukromého práva jako celku. Výslovně pak důvodová zpráva poukazuje na to, že "již nebudou rozlišovány občanskoprávní, rodinné a obchodní xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxného práva. Je podle mého názoru sporné, zda samotnou rekodifikací problém delimitace práva soukromého (a veřejného) končí, nebo spíše začíná, byť na xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx

xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x xředpisům na něj navazujícím (bezprostředně či volněji) do jisté míry pochopitelně přerostla argumentační potenciál důvodové zprávy. Ve skutečnostx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxkkoliv se naopak výrazně dotkla otázek příslušnosti).

xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxoví-li to zákon.

Otázky pravomoci soudů, jak tvrdí někteří soudci, nepůsobí zpravidla velké interpretační ani aplikační problémy. Výjimky z tohoxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxšem předmětem velkého konfliktu celá problematika tzv. odbřemeňování justice, z níž se stala záležitost především politická.

Zařazení určitého xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxdních) je posuzováno v zásadě jednotně. Publikující autoři z teorie i praxe se v podstatě shodují, že rozhodujícím kritériem je vždy obsah právního vztxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxo stavu českého právního řádu není formální kritérium možno dost dobře přikládat jako hodnoticí etalon nejen proto, že výklad a aplikace práva by nemělx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xůsledky chaotických legislativních eskapád. Na tom nic nezměnilo ani přijetí nového civilního kodexu, ač objektivně nutno konstatovat, že zasáhl do xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx

xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxvomocí), klást spíše méně často. Uznávaná soudní praxe se i v předchozím období plně shodovala v závěru, že podle komentovaného ustanovení se pravomoc xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxto právních vztahů přitom není rozhodující pro určení hmotněprávního charakteru projednávaného právního vztahu.

Ke shodnému závěru dospívá i

juxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxnických subjektů po státní organizaci České dráhy - Ústavní soud dochází k názoru, že takový spor je svojí povahou sporem soukromoprávním, a nikoliv vexxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx

xxxxxxxxxx

xxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xýkladu pojmů pravomoc a příslušnost. Nejde ovšem o pojmy s identickým obsahem. Příslušnost soudu vymezuje věcně, místně a funkčně oblasti, v nichž se uxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xom smyslu, že normy jednotlivých právních odvětví, týkající se pravomoci soudů (stejně tak pravomoci jakýchkoliv jiných orgánů), upravují pravomoc xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx v jiných věcech je upravena dalšími procesními normami (obsaženými v soudním řádu správním, trestním řádu, atd. - podle momentálního stavu a strukturx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxdostatku pravomoci) přistupuje

judikatura

V usnesení Ústavního soudu ze dne 14.1.1999, sp. zn. III. ÚS 295/98, se mj. cituje z usnesení Městského xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x

xxxxxxxxtace

§ 7, z nějž je "jednoznačně patrno, že soudy nejsou zmocněny rozhodnout o tom, co navrhovatel v řízení požadoval, tj. uložit orgánům státní správy xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxx xxxxnský soudní řád ani jiný právní předpis soudům takové

kompetence

(správně pravomoci) nesvěřuje. Návrhu nebylo možno v tomto řízení vyhovět, protožx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xx0/2006, které budeme citovat obsáhleji, přehledně vyplývá, jakými úvahami se soud řídil a k jakým závěrům dospěl při řešení věci, která svým charakterxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxk příspěvku na provoz motorového vozidla, poskytnutého podle § 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb., nepatří do pravomoci soudu. Příspěvek na provoz motorovéhx xxxxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxst. 1 písm. b) zák. č. 114/1988 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolánxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxustranného právního úkonu) a na jejím základě vzniklý právní vztah nemůže mít proto charakter správněprávního vztahu, založeného rozhodnutím (jednxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxzí vydání správního rozhodnutí. Navrhl proto zrušit usnesení soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxi rozhodnout.

Soudy obou stupňů opřely svůj závěr o nedostatku pravomoci o § 96 a § 107 odst. 2 zák. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, z nichž dxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxxnosti vrátit dávku poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši. Přehlížejí však, že předmětem řízení je vztah plynoucí z dohody o uznání dluhu a jeho splxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx. Jelikož zaplatila pouze jednu splátku ve výši 500 Kč, žalobce v souladu s čl. II odst. 3 dohody podal návrh na vydání platebního rozkazu pro částku 3475 Kxx

xxxxx x x xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxvních, rodinných a obchodních vztahů (nyní "poměrů soukromého práva" - pozn. aut.), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx

xxxxx xxxx xxxxlány k rozhodování o věcech, které svou povahou vyplývají ze vztahů uvedených taxativně v § 7 odst. 1 o. s. ř., není-li výjimečně založena výslovným ustaxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx (§ 7 odst. 2). Pro posouzení, zda je v projednávané věci dána pravomoc soudu, je proto rozhodující charakter právního vztahu, z něhož vyplývá žalobcem uxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x x xxxxx x xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xby se jednalo o vztah pracovněprávní, rodinněprávní a nejde ani o vztah obchodní, je rozhodující, lze-li předmětný vztah zařadit mezi vztahy občanskoxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxávnických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem; vyznačují se rovným postavením účastníků (§ 2 odst. 2 obč. zák.) spočívajícím v tom, že vx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxnností autoritativně vynucovat; základní právní formou, jíž se uplatňuje metoda právní regulace v těchto vztazích, je smlouva, popřípadě zákonem přxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxvázala zaplatit žalobkyni uznaný dluh. Jde tak nepochybně o případ, kdy právním důvodem plnění je občanskoprávní závazkový vztah vzniklý z dohody xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxě v usnesení ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 907/2001, kdy předmětem řízení byl omylem vyplacený sociální příspěvek.

S názorem soudů obou stupňůx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxrem, který byl vysloven v tomto usnesení."

K téže problematice se vyslovil Ústavní soud např. v nálezu ze dne 7.12.2006, sp. zn. Pl. ÚS 14/06: "Pro určxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxvaha zásahu do vlastnického práva, nikoliv právní povaha vlastnického práva samotného. Napadá-li žalobce rozhodnutí o vyvlastnění nebo o nuceném omxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx, nýbrž jeho předmětem je přezkum rozhodnutí o vyvlastnění nebo o nuceném omezení vlastnického práva. Právě tento právní titul, a nikoliv vlastnické pxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x x xx xx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxným ustanovením je zapotřebí poukázat na jeho vazbu k ustanovení § 103 (soud musí zkoumat a ověřit, zda vůbec může ve věci rozhodnout) a § 104. Podle jeho xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxzet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxé jednoty veřejné moci: účastník, který hodlal řešit svou záležitost před soudem, je tak přímo orientován k tomu orgánu veřejné moci, kterému - na rozdíx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxn, kterému věc jako pravomocnému postoupí. Nenajde-li takový orgán, musí věc projednat a rozhodnout sám. Nedostatek pravomoci soudu je zároveň neodsxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxí strany autonomně dohodnou o vynětí případného sporu z pravomoci soudu a jeho svěření rozhodci (rozhodčí komisi spolku), což umožňuje zákon č. 216/19xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x aby ten věc projednal i rozhodl. Žalovaný se ovšem v těchto případech může námitkou pravomoci rozhodce dovolat. O důvodné námitce rozhoduje soud usnesxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xpravy a vnitřní složitost některých společenských vztahů upravovaných právem. Jako příklad může posloužit třeba oblast památkové péče. Všichni jsmx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxch rozhodují "památkáři". Právní vztahy v oblasti státní památkové péče nejsou tudíž v našem běžném pohledu vztahy občanskoprávními, pracovními, roxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xěcech považujeme logicky za pravomoc správních orgánů. Shodneme se tedy jistě, že nepatří do pravomoci soudů nejen z pohledu ustanovení § 7. Soudy by moxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxtkovou péči vykonávají orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Soux x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx památky apod. Stejně tak

judikatura

uvádí množství dalších případů.

Komentátor: Jirsa

Někdy může být na první pohled problematické určit, zda jxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x

xxxxxxxxxxx

xxxxxx xxk napovídá i předchozí komentář, zaměňuje pravomoc a působnost (resp. věcnou příslušnost) soudů. Pro účastníka řízení to však není podstatné a rozhodxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx - až na druhém místě to, kdo je vydá. Také proto platí uvedená zásada, podle které je soud, není-li si jist svojí pravomocí a hlavně tím, jakému orgánu má věx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx

xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx

x xxxxxxní Městského soudu v Praze ze dne 22.5.2007, čj. 15 Co 183/2007-19: "Pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, které vyplývají z právních poměrů osob konxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxe ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř., zákon ve smyslu § 7 odst. 1, 3 o. s. ř. soudu nesvěřuje, a to i za situace, že byla mezi stranami uzavřena dohoda o uznání záxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xa ztížení společenského uplatnění při odškodnění nemoci z povolání není dána xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx č. 96/1993 Sb. není dána pravomoc soudu. O poskytnutí státní podpory je oprávněno rozhodnout Ministerstvo financí ČR."

Z usnesení Nejvyššího souxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxlnosti o vyřazení z další účasti ve výběrovém řízení na místa justičních čekatelů, patří projednání a rozhodnutí dané věci dle § 7 odst. 1 o. s. ř. do pravxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxledku postoupení pohledávky osobou vykonávající komunikační činnost nemá vliv na pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování sporu týkxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx x xxxx x x879 obč. zák. - pozn. autora) se na podstatě a charakteru sporu ničeho nezměnilo. Na žalobkyni (postupníka) s právem na plnění (včetně příslušenství pxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xe splnění dluhu, přijmout řádně nabídnuté plnění apod.). Rozsah a obsah povinností dlužníka je stejný a nemění se nic ani na běhu promlčecí doby. Z uvedexxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxu odvolacího soudu, že věc nespadá do pravomoci soudů, neboť podle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. je k projednání a rozhodnutí této věci dána pravomxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x x x xxx xxxxx x xx xx xxxxx

xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx57, není dána pravomoc soudu, domáhá-li se žalobce zaplacení úroku z prodlení s vrácením daňového přeplatku (tu má příslušný celní či finanční úřad).

xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx příslušnosti. Její procesní úprava však v řadě případů navazuje na úpravu hmotněprávní, svěřující soudu pravomoc rozhodnout ve zvláštních případecxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxláštním zákonem (§ 7).

I------------------------------------------------------------------------I-----------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx                                  x xxxxxx xxxxxx                                     x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx------------I---------------------------------------------------I
x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx                                   x x xx xxxx xx xxxxxxx xxx                          x
x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx                                  x x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx                         x
x xxxxxxxx xxxx x xrůmyslového vlastnictví                               I § 4 zák. č. 221/2006 Sb.                          I
I------------------------------------------------------------------------I----------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx                         x x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx                       x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx------------------------------------------------------I---------------------------------------------------I
I spory o vzájemné vypořáxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx  x x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx                x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------------I---------------------------------------------------I
I spory o vzájemné vypořádání přeplatku na dávce státní sociální podpxxx x x xx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-----------------------------------------I
I přezkum rozhodnutí orgánů sdružení, proti němuž nelze podat opravný    I § 15 zák. č. 83/1990 Sb.                          I
I proxxxxxxx                                                             x                                                   x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx------I
I přezkum rozhodnutí rozhodce                                            I § 14 zák. č. 2/1991 Sb.                           I
I------------------------------------------------------------------------Ixxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx         x x xx x xx xxxx xx xxxxxx xb.                      I
I------------------------------------------------------------------------I--------------------------------------------------xx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx  x x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxx                        x
x xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx                                             x                                                   x
xxxxxxxxxxxxxxx----------------------------------------------------------I---------------------------------------------------I
I pravomoc ke zrušenx xxxxxxxxxx xxxxxx                                  x x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx                      x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------------------------------------I
I jmenování rozhodce                                                     I § 9 zák. č. 216/1994 Sb.                          I
I----------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx                                 x xxxx xx xxxxx006 Sb.                              I
I včetně rozhodnutí o úpadku centrálního depozitáře                      I § xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx                       x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--------------------I
I rozhodnutí o zrušení evropské společnosti                              I § 6 zák. č. 627/2004 Sb.                          I
I----------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx                          x x xxx xxxx práce                                  I
I------------------------------------------------------------------------I-----------------------------------------------xxxxx
x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx             x x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx                         x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--------------------------I---------------------------------------------------I
I rozhodnutí o jmenování nebo odvolání znalce                            I § 31 zák. č. xxxxxxxx xxx                         x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------I
I rozhodnutí o zrušení investiční společnosti nebo investičního fondu s  I § 93 zák. č. 189/2004 Sb.                         I
I likvidací                                                              I                                                   I
I-------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxvajících z ochrany práv k odrůdám               I § 27 zák. č. 408/2000 Sb.                         I
I------------------------------------------------------------------------I---xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x x xxx xxxe souvisící problematiku uznávání a výkonu cizích rozhodnutí upravuje řada mezinárodních smluv, které mají s účinností podle ustanovení § 2 zák. č. 91xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxh soudů a uznávání a výkon cizích rozhodnutí upravoval v § 37 a násl. a v § 63 a násl., od 1.1.2014 jsou tyto otázky upraveny v § 6 a násl. zák. č. 91/2012 Sb.). x x xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx

xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxp. příslušnosti soudů členských zemí a vzájemného uznávání a výkonu v jiné členské zemi vydaných rozhodnutí řešeny zpočátku i v rámci Evropského (hospxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx zájmu předznamenala Maastrichtská smlouva v roce 1992 a jejím přiřazením k problematice svobodného pohybu osob zakotvila Amsterodamská smlouva z roxx xxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx (Brusel I), resp. s účinností od 10.1.2015 nařízení č. 1215/2012. Platí ve všech členských zemích EU, ve vztahu mezi členskými zeměmi a Dánskem od 1.7.2xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxutí v občanských a obchodních věcech. Nařízení je unijním právním předpisem, jehož výklad a aplikace podléhá zvláštním pravidlům, upraveným právem Exx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxedběžné otázce dle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie v těchto věcech). Úprava v něm obsažená je bezprostředně aplikovatelná (čl. 288 Smlouvy o fxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx věc 6/64, a rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 1978, Amministrazione delle Finanze dello Stato v. Simmenthal SpA., věc 106/77). Platí ve všech člexxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx EU (1.5.2004). Platí ve vztahu k fyzickým i právnickým osobám.

Výklad nařízení č. 44/2001 je předmětem rozsáhlé judikatury Soudního dvora EU. Použxxxxxx xx x xxxxxx xxxx

xxxxxxxxxx

xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxcech z 27.9.1968, pravomoc k výkladu které byla ve prospěch Soudního dvora založena Protokolem z 3.6.1971 a kterou nařízení č. 44/2001 nahradilo (srovx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxxé jako "the Jenard report", následované důvodovou zprávou k Úmluvě o přistoupení Dánska, Irska a Velké Británie z roku 1978 (Úřední věstník ES ze dne 5.3xxxxx xxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxx - "the Evrigenis-Kerameus report") a důvodovou zprávou k Úmluvě o přistoupení Portugalska a Španělska z roku 1989 (Úřední věstník ES ze dne 28.7.1990 pxx xx x xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xozhodnutí z nich příležitostně cituje. Ucelený a věcně uspořádaný přehled do té doby vydaných rozhodnutí Soudního dvora k dané problematice je dostupxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xěnované výkladu Bruselské úmluvy v dalším textu odkazováno pouze na věcně odpovídající úpravu obsaženou v nařízení č. 44/2001 a odkazy na jednotlivé čxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx v něm obsažené úpravy, jejímž cílem je zejména sjednotit pravidla pro stanovení příslušnosti soudů členských zemí a možnost stanovit příslušnost podxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxvat soud, u nějž může podat žalobu, a žalovanému předvídat, u kterého soudu může být žalován (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 13.7.1993, Mulox IBC Lxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx

x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xrovádět podrobné dokazování ke sporným skutečnostem, které jsou

relevantní

jak pro otázku příslušnosti, tak pro existenci uplatněného nároku. Souxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xvrzení žalovaného (rozsudek Soudního dvora ze dne 28.1.2015, Harald Kolassa v. Barclays Bank plc, věc C-375/13).

Z hlediska věcné působnosti se úpxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxlu tohoto nařízení, je otázkou unijního, nikoliv vnitrostátního práva (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1977, Bavaria Fluggeselxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxětna 2003, Préservatrice fonciere TIARD SA v. Staat der Nederlanden, věc C-266/01, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. února 2004, Frahuil SA v. Assitalix xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx1, rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 1980, Nizozemský stát v. Reinhold Rüffer, věc 814/79). Při interpretaci pojmu "obchodní a civilní věci" xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxincipů obsažených v souboru vnitrostátních právních řádů členských zemí. Spory mezi orgány státní moci a soukromými osobami, ve kterých veřejný orgáx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xufttransportunternehmen GmbH & Co. KG v. Eurocontrol, věc 29-76).

Pod pojem občanská nebo obchodní věc ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 44/20xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxrovat právním úkonům podle vnitrostátního práva upravujícího dané insolvenční řízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 19.4.2012, F Tex SIA v. Lietuvoxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxž bylo orgánu veřejné moci orgánem zřízeným zákonem o odškodnění za pronásledování totalitním režimem nařízeno, aby vyplatil poškozené osobě odškodxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxo obohacení (rozsudek Soudního dvora ze dne 11.4.2013, Land Berlin v. Ellen Mirjam Sapir et al, věc C-645/11). Týž pojem zahrnuje též žalobu podanou proxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxné v rámci zločinného spolčení za účelem podvodu v oblasti daně z přidané hodnoty, dlužné v tomto členském státě (rozsudek Soudního dvora ze dne 12.9.20xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx x

xxxxxxx

xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxí věcí je i žaloba na uspokojení pohledávky z poskytnutí služeb v podobě nákladní dopravy, podaná insolvenčním správcem podniku v úpadku ustanoveným dx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx (rozsudek Soudního dvora ze dne 4.9.2014, Nickel & Goeldner Spedition GmbH v. "Kintra" UAB, věc C-157/13). Věcí občanskou či obchodní je i žaloba nx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xikvidaci v. VAS Starptautiska lidosta Riga, AS Air Baltic Corporation, věc C-302/13).

Trestní oznámení s návrhem na přiznání náhrady škody v adhezxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxnamovatelem (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. října 2015, Aannemingsbedrijf Aertssen NV, Aertssen Terrassements SA v. VSB Machineverhuur BV, Van Sxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxe nařízení č. 44/2001). Takový prvek může být dán různými okolnostmi konkrétního sporu a byť převážná část případů, kdy účastníci řízení mají bydliště xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxbude úpravou obsaženou v nařízení č. 44/2001 dotčena, mezinárodní prvek zakládající aplikaci předmětné úpravy nelze ani v těchto případech vyloučitx xxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx kdy řízení bylo zahájeno u českého soudu s tím, že jak žalobce, tak i žalovaný mají bydliště v České republice, nicméně výlučně příslušným k projednání vxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxn cizí státní příslušností strany sporu, apod.

Nařízení v kapitole II, s cílem odstranit překážky fungování vnitřního trhu, které mohou vyplynout x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxopské unie, ale rovněž ohledně pří obsahujících mimounijní mezinárodní prvek, která tak vytvářejí ucelený systém (viz posudek 1/03 Soudního dvora ze xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxdliště stran. Zapojení členského státu a státu, který není členem EU, například z toho důvodu, že ve členském státě mají žalobce a žalovaný bydliště a v nxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x968 v rozsudku Soudního dvora ze dne 1. března 2005, Andrew Owusu v. N. B. Jackson, jednající pod obchodní firmou "Villa Holidays Bal-Inn Villas", a dalšxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxo stavu (tedy zejména řízení o rozvod manželství), způsobilosti fyzických osob k právům a právním úkonům, majetkové vztahy mezi manželi (srov. rozsudxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx Boogaard v. Paula Laumen, věc C-220/95), dědické věci, věci týkající se sociálního zabezpečení, řízení konkursní, vyrovnací a řízení jim podobná (srxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xx/2001 ve spojení s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 musí být vykládána, s ohledem na ustanovení čl. 4 odst. 2 písm. b) posledně uvedeného nařízení, v tom xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xýhrada vlastnictví týká, nachází v okamžiku zahájení insolvenčního řízení v členském státě, ve kterém bylo toto řízení zahájeno. Určující pro posouzxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xjednání o výhradě vlastnictví, tato vazba není ani dostatečně přímá ani dostatečně úzká k tomu, aby použití nařízení č. 44/2001 bylo vyloučeno. Taková xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx správce. Pouhá skutečnost, že insolvenční správce je účastníkem řízení, nepostačuje k tomu, aby toto řízení bylo považováno za řízení vyvolané úpadkxx x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xlice van der Schee, věc C-292/08).

Výjimka stanovená v čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 44/2001 se vztahuje na rozhodnutí vydané soudem členského stxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xe třeba převod těchto podílů považovat za neplatný z důvodu, že soud členského státu A neuznává pravomoci správce podstaty z členského státu B v rámci inxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxo řízení a je s ním úzce spojena. (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. července 2009, SCT Industri AB in likvidation v. Alpenblume AB., věc C-111/08).

Z pxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xx

xxxxxxx

Italiana Impianti PA., věc C-190/89).

Vydání rozhodnutí soudem členského státu, jímž má být zakázáno určité osobě podat návrh na zahájení řízení u xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xe neslučitelné s nařízením č. 44/2001. Jestliže takové řízení spadá s ohledem na svůj xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx týkající se použitelnosti rozhodčí doložky, včetně otázky její platnosti, spadá rovněž do působnosti tohoto nařízení. Z toho vyplývá, že námitka nepxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx aby podle čl. 1 odst. 2 písm. d) a čl. 5 odst. 3 nařízení rozhodl o této námitce a o otázce své příslušnosti. Použití "

anti

-suit injunction" s cílem zabránix xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx 2 písm. d) tohoto nařízení rozhodl o jeho samotné použitelnosti v řízení, které bylo u něj zahájeno, nutně vede k odnětí pravomoci tomuto soudu rozhodnoxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx x

xxxx

xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxždý soud, u něhož byla žaloba podána, sám určuje podle odpovídajících pravidel, zda je příslušný k rozhodnutí o věci, která mu byla předložena. Nařízenx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx tím, že brání soudu jiného členského státu ve výkonu jeho pravomocí, které mu přiznává nařízení č. 44/2001, totiž rozhodnout na základě pravidel, kterx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x

xxxx

xxxxx xxxxxxxxxx" působí proti důvěře, kterou členské státy vzájemně přiznávají svým právním systémům a soudním institucím a na které spočívá systém příslušnosti uprxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx x

xxxx

xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxit předběžnou otázku týkající se platnosti nebo použitelnosti rozhodčí doložky, účastník řízení by se mohl vyhnout řízení jen tím, že by takovou dohodx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xdst. 3 nařízení č. 44/2001, čímž by mu bylo upřeno právo na soudní ochranu, na kterou má nárok. Tento závěr podporuje i čl. II odst. 3 Úmluvy o uznání a výkonx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxhož byla podána žaloba ve věci, o níž strany uzavřely dohodu o rozhodčím řízení, odkáže strany na rozhodčí řízení k žádosti jedné z nich, ledaže zjistí, žx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxrali SpA v. West Tankers Inc., věc C-185/07).

V souvislosti s nejasnostmi, které odůvodnění tohoto rozhodnutí vyvolalo, článek 12 preambule nařízxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxho státu, je-li u nich podána žaloba ve věci, ohledně které strany uzavřely rozhodčí dohodu, aby v souladu s vnitrostátním právem odkázaly strany na rozxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxodnutí vydané soudem členského státu ohledně toho, zda xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xhledu na to, zda o této otázce soud rozhodoval ve věci samé nebo jako o předběžné otázce. Na druhou stranu, pokud soud členského státu vykonávající pravoxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xránit tomu, aby bylo rozhodnutí soudu ve věci samé uznáno a případně vykonáno v souladu s tímto nařízením. Tím by neměla být dotčena pravomoc soudů člensxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx Toto nařízení by se nemělo vztahovat na žaloby nebo související řízení týkající se zejména ustavení rozhodčího soudu, pravomoci rozhodců, vedení rozxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxonu rozhodčího nálezu.

Soudní příslušnost ve věcech, které jsou z působnosti úpravy obsažené v nařízení č. 44/2001 vyloučeny, je postupně upravovxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx, že jeho příslušnost není dána, v případě překážky

litispendence

, v případě souvisejících řízení apod. (viz komentář k § 83, 104, 112, § 159a odst. 4). Uxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxatřeních (viz komentář k § 74).

Příslušnost soudů členského státu EU je upravena v závislosti na různých kritériích. Základním kritériem je bydlišxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxeného podle pravidel upravujících věcnou a místní soudní příslušnost v tomto státě. V jiném členském státě může (příp. musí) být žalovaný s bydlištěm v xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xe vedle obecně příslušného soudu zároveň dána i příslušnost soudů jiné členské země. Aplikace ustanovení § 86 o. s. ř. je v těchto případech vyloučena. xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxušnost založená prorogační úmluvou) úprava členského státu, v němž byla žaloba podána (čl. 4 odst. 1).

Výjimky ze zásady, podle níž se příslušnost sxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxací či prorogační úmluvou a příslušnosti ve zvláštních případech z hlediska aplikační hierarchie upraveny následujícím způsobem:

Nejdůležitějxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xdy strany nemají bydliště (sídlo) v EU, a aplikaci tohoto ustanovení nelze vyloučit smluvně ani zpochybněním existence či platnosti smlouvy, která tvxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx 22 nařízení nelze vyloučit ani formou konkludentní

prorogace

dle čl. 24 nařízení tím, že se žalovaný účastní řízení zahájeného u nepříslušného soudu x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxlušný jiný soud, zkoumat z vlastní iniciativy (viz čl. 25 nařízení a rozsudek Soudního dvora ze dne 15. listopadu 1983, Ferdinand M. J. J. Duijnstee v. Loxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x nájem nemovitostí ve prospěch soudů členského státu, na jehož území se tyto nemovitosti nacházejí. V případě nájmu nemovitostí za účelem jejich dočasxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx bydliště na území stejného členského státu, příslušné soudy i tohoto státu.

Protože obsah pojmu věcných práv k nemovitostem se v členských zemích lxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx

xx xxx

x xxxxxxxxxxxx

xxxa omnes

, na rozdíl od práv

in personam

, jichž se lze domáhat jen vůči dlužníkovi. Úprava tak např. nepokrývá případy, v nichž se věřitel odpůrčí žalobou dxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxení Soudního dvora z 5. dubna 2001, Richard Gaillard v. Alaya Chekili, věc C-518/99). Tato úprava se nevztahuje ani na žalobu, jejímž účelem je zabránit xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxšnost soudů státu, kde nemovitost leží, totiž neplatí pro všechny žaloby týkající se věcných práv k ní, ale jen pro ty, jež spadají do působnosti citovanx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xx x x xxxxx xxx xxxitelům těchto práv byla zajištěna jejich ochrana (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 2006, Land Oberösterreich v. ČEZ a.s., věc C-343/04)x

xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx1 (usnesení Soudního dvora ze dne 5. dubna 2001, Richard Gaillard v. Alaya Chekili, věc C-518/99).

Nárok na vydání obohacení vzniklého užíváním nemxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xne 9. června 1994, Norbert Lieber v. Willi S. Göbel a xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx

xxxxx xxx xxxxx

x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxo určení výlučné mezinárodní soudní příslušnosti členských států. Tento článek pouze určuje členský stát, jehož soudy jsou příslušné ratione materixxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxctví. Z toho vyplývá, že jakmile se nemovitost nachází na území členského státu, a tudíž byla naplněna podmínka pro určení příslušnosti podle čl. 22 odsxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xnitrostátní příslušnosti soudů členského státu, ale nemůže mít žádný význam z hlediska účelu nařízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. dubna 2009, xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxící se závazků pronajímatele či nájemce, konkrétně spory o existenci nájmu či o výklad jednotlivých práv a povinností, jejich trvání, vrácení věci proxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xlyn. Na druhou stranu spory, které se pouze nepřímo vztahují k užívání pronajaté nemovitosti, jako je ztráta požitku z dovolené nebo cestovní výdaje, dx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxst platí i pro žalobu na náhradu škody způsobené nikoliv náležitou péčí o pronajatou věc, kterou si fyzická osoba pronajala na dobu několikatýdenní dovxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxna. Vedlejší ustanovení smlouvy mezi cestovní kanceláří a nájemcem, upravující pojištění pro případ zrušení smlouvy a vrácení zaplacené ceny, která xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx98).

Úprava výlučné příslušnosti v čl. 22 odst. 1 nařízení č. 44/2001 se netýká smlouvy uzavřené v členském státě, ve které se cestovní kancelář se síxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xovolené v jiné členské zemi, jakož i rezervovat cestu. Taková komplexní smlouva, upravující soubor služeb poskytovaných zákazníku za jím hrazenou paxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx ze dne 26. února 1992, Elisabeth Hacker v. Euro-Relais GmbH., věc C-280/90).

Úprava v čl. 22 odst. 1 se nepoužije v případě smlouvy o členství v klubu, xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxí nemovitosti určené pouze svým druhem a polohou, a která xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxus Klein v. Rhodos Management Ltd., věc C-73/04).

Úprava čl. 22 odst. 1 se nepoužije na nesporné řízení zahájené na návrh příslušníka členského státxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxudu jiného členského státu za účelem získání souhlasu s prodejem jeho spoluvlastnického podílu na nemovitém majetku, který se nachází v tomto jiném člxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxek Soudního dvora ze dne 3.10.2013, Siegfried János Schneider, věc C-386/12).

Žaloba podaná k soudu jiného členského státu, jíž se žalobce domáhá uxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx (rozsudek Soudního dvora ze dne 3.4.2014, Irmengard Weber v. Mechthilde Weber, věc C-438/12).

Úprava výlučné příslušnosti v řízeních o zápis nebo xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxě. Měl-li by být soud, u kterého byla podána žaloba týkající se patentu (žaloba o porušení patentových práv nebo žaloba o určení, že k porušení práv nedošxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxcházení

kogentní

povahy této úpravy. Jednak by taková možnost vedla k založení příslušnosti více soudů a byla by s to negativně ovlivnit předvídatelnxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx ve kterém byl patent registrován, oprávněny, byť pouze nepřímo, posuzovat otázku platnosti takového patentu, vedlo by to ke znásobení rizika protichxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xamp; Co. KG v. Lamellen und Kupplungsbau Beteiligungs KG., věc C-4/03).

Pojem řízení týkající se registrace nebo platnosti patentů (čl. 22 odst. 4 nxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx vynález byl nebo má být patentován, a jeho zaměstnavatelem, ohledně jejich práv k takovému patentu podle pracovní smlouvy (rozsudek Soudního dvora ze xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx

xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxku 31 tohoto nařízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 2012, Solvay SA v. Honeywell Fluorine Products Europe BV, Honeywell Belgium NV, Honexxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxí,

nulita

nebo zrušení společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení právnických nebo fyzických osob, nebo platnost usnesení jejich orgánx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xlatnosti usnesení orgánů společnosti ve smyslu této normy netýká žaloba, v rámci které jeden z účastníků řízení tvrdí, že usnesením přijatým orgánem sxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxukoliv spojitost s usnesením přijatým orgánem společnosti. Základním cílem výjimky z pravidla obecné příslušnosti stanovícího výlučnou příslušnoxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxcích se existence společnosti a platnosti usnesení jejich orgánů. Pokud by veškeré spory týkající se usnesení orgánů společnosti měly spadat pod tentx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx, ve kterém má daná společnost sídlo. Mimoto by takový výklad vedl k tomu, že odlišné příslušnosti stanovené čl. 22 odst. 2 by podléhaly jak spory, které bx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxnností společnosti. Takový výklad by tudíž měl za následek rozšíření rozsahu působnosti čl. 22 odst. 2 nařízení č. 44/2001 nad rámec toho, co vyžaduje jxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxsti s ohledem na použitelné společenstevní právo nebo ustanovení stanov upravující fungování jejích orgánů (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. října 2xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx být vykládán tak, že se nevztahuje na spor, v jehož rámci společnost namítá, že se smlouvy vůči ní nelze dovolávat z důvodu neplatnosti - pro porušení jejxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxt des öffentlichen Rechts v. JPMorgan Chase Bank NA, Frankfurt Branch, věc C-144/10).

Řízení o žalobě na náhradu škody vzniklé z porušení unijního pxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxe 23. října 2014, AS flyLAL-Lithuanian Airlines, v likvidaci v. VAS Starptautiska lidosta Riga, AS Air Baltic Corporation, věc C-302/13).

Druhou vxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxe

. Soud členské země, u něhož je žaloba podána, není příslušný podle jiných ustanovení tohoto nařízení, nicméně se příslušným k projednání a rozhodnutx xxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxurance Group v. Michal Bilas, Věc C-111/09). Tento způsob určení příslušnosti neplatí ve věcech, pro něž platí příslušnost výlučná.

Pojem "účasti xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxstatku příslušnosti uplatnit, je rovněž třeba určit podle vnitrostátního práva soudu, který řízení vede, zejména v případě, kdy námitka je uplatněna xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxsmí být uplatněna později, než byl učiněn úkon, který je podle vnitrostátní úpravy považován za první obranu, která byla soudu adresována. Pravidlo koxxxxxxxxxx

xxxxxxxxx

xxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxnosti nebyla na tomto základě vznesena (rozsudky Soudního dvora ze dne 24.6.1981, Elefanten Schuh GmbH v. Pierre Jacqmain, věc 150/80, a ze dne 7.3.198xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xe nebude shledána důvodnou, současně i obranu ve věci samé, není dotčeno (rozsudek Soudního dvora ze 14. července 1983, Gerling Konzern Speziale Kredixxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx

xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxkladních práv Evropské unie v tom smyslu, že pokud vnitrostátní soud ustanoví žalovanému, jemuž nebyl doručen návrh na zahájení řízení z důvodu, že nenx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxení před soudem účastní tento žalovaný ve smyslu článku 24 tohoto nařízení, čímž by byla založena mezinárodní příslušnost tohoto soudu (rozsudek Soudxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx x xx x x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxovaného nařízení č. 44/2001, stanoví v čl. 8 až 21. Jde o tři okruhy sporů. Jednak o spory ve věcech pojištění, o spory ve věcech spotřebitelských smluv, uxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xvláštní příslušnost soudů upravena jako povinná. Tato speciální úprava je motivována zájmem na ochraně slabší strany ve sporu.

V pojišťovacích věxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx, pojištěný či jiná oprávněná osoba. Ve věcech pojištění odpovědnosti nebo pojištění nemovitosti lze pojistitele žalovat u soudu místa, v němž nastalx xxxxxx xxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xmlouvy (rozsudek Soudního xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxx x xxx xx xxxxx 2 nařízení č. 44/2001 na čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení je třeba vykládat tak, že instituce sociálního zabezpečení, která je zákonným nabyvatelem nárokx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxdat žalobu přímo u soudů členského státu, v němž je její sídlo (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září 2009, Vorarlberger Gebietskrankenkasse v. WGV-Sxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx nepatří mezi věci, k jejichž projednání a rozhodnutí je příslušnost soudu upravena zvláštním způsobem. Tím, že pojištěný má k dispozici více příslušnxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxjistných věcech odrážejí zájem na ochraně pojištěného, jenž je ve většině případů konfrontován s formulářovou smlouvou, o jejímž obsahu nelze dále jexxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxe mít za to, že je ve slabším postavení vůči ostatním (rozsudek Soudního dvora ze dne 26. května 2005, Groupement d'intéret économique /GIE/ Réunion eurxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xx xxx x xxxx. 1 písm. b) má být vykládán tak, že poškozený může podat žalobu přímo proti pojistiteli u soudu místa svého bydliště v některém členském státě, je-li takxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxhadeverzekeringen NV v. Jack Odenbreit, C-463/06).

Zvláštní úprava ve věcech spotřebitelských smluv dopadá na všechny smlouvy uzavřené mezi spoxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxné ceně přepravu a ubytování. Ochrana je spotřebiteli poskytována v případě smluv o koupi movité věci na splátky, o půjčce splatné ve splátkách či v přípxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxvřena s osobou, jež podniká v členském státě, v němž se nachází bydliště spotřebitele, nebo jejíž podnikatelské aktivity jsou na tento členský stát zamxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxrtner spotřebitele však může žalobu podat pouze u soudů členské země, ve které je bydliště spotřebitele.

Je-li žalovaný spotřebitel neznámého pobxxx x xxxx xxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvaného bylo mimo území EU, pro určení příslušného soudu, brát v úvahu místo jeho posledního známého bydliště (viz rozsudek Soudního dvora ze dne xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxternetové stránce nebo na internetové stránce jeho zprostředkovatele, může být považován za podnikatele "zaměřujícího" činnost na členský stát, na xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxžno z obsahu těchto internetových stránek a z jednání podnikatele dovodit, že zamýšlel obchodovat se spotřebiteli s bydlištěm v jednom či ve více člensxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxxxx xxx xxhou nasvědčovat, že činnost podnikatele je zaměřena na členský stát, v němž se nachází bydliště spotřebitele, jsou mj.: mezinárodní povaha jeho podnixxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxvykle používány v členském státě, v němž má podnikatel sídlo, s možností provést rezervaci a potvrdit ji v tomto jiném jazyce, uvedení telefonického spxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xlenských státech přístup na stránku podnikatele či jeho zprostředkovatele, použití jiného názvu domény prvního řádu, než je název domény členského sxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxdech, aby v tomto směru provedly dokazování. Samotná přístupnost internetové stránky podnikatele či jeho zprostředkovatele v členském státě, na jehxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x použití jazyka či měny, jež jsou obvykle používány v členském státě, kde má podnikatel sídlo (rozsudek Soudního dvora ze dne 7.12.2010, Peter Pammer v. xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx

V situaci, kdy se spotřebitel podle práva členského státu, na jehož území má své bydliště, u soudu příslušného podle místa svého bydliště domáhá, aby xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxx xxxx xxxxxxnost za účelem jeho pobídnutí k uzavření smlouvy zaslala dopis adresovaný jemu osobně, který u něj mohl vyvolat dojem, že mu bude vyplacena výhra, požádxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx

xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxdnání výrobků nabízených touto společností k prodeji nebo na zkušební objednávce, spadá žaloba spotřebitele pod čl. 15 odst. 1 písm. c) nařízení, pokux xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxje jen tehdy, když spotřebitel u tohoto prodávajícího zboží skutečně objednal. Ustanovení xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx zavázal předložením závazné nabídky, co do rozsahu a předmětu dostatečně jasné a určité pro vznik smluvního vztahu, tj. vyjádřil bezpodmínečnou vůli xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx výhry byl následován smlouvou mezi spotřebitelem a společností provozující zásilkový prodej, doloženou objednávkou u ní učiněnou (rozsudek Soudníxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxtner, věc C-190/11, čl. 15 odst. 1 písm. c) nevyžaduje, aby smlouva mezi spotřebitelem a podnikatelem byla uzavřena na dálku. Toto rozhodnutí praktickx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxu; fakt, že spotřebitel vycestoval za účelem podepsání smlouvy do členského státu obchodníka, nevylučuje příslušnost soudů členského státu spotřebxxxxxx

xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx činnosti na členský stát bydliště spotřebitele, tj. internetovou stránkou, a uzavřením smlouvy s tímto spotřebitelem. Existence příčinné souvisloxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

Pojem "smluvní partner" podle čl. 16 odst. 1 zahrnuje i partnera hospodářského subjektu, s nímž spotřebitel uzavřel smlouvu, se sídlem v členském sxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx, věc C-478/12).

Žalobce, který coby spotřebitel koupil dluhopis na doručitele od třetí osoby jednající v rámci její profesionální či podnikatelsxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxx xčely žaloby podané proti emitentovi dluhopisu, zakládající se na emisních podmínkách dluhopisu, na porušení informačních a kontrolních povinností x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx

xx xztazích založených pracovními smlouvami může zaměstnanec žalovat zaměstnavatele u soudů členského státu, kde je bydliště (sídlo) zaměstnavatele, xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxí věci je soud místa, kde se nachází provozovna, která zaměstnance najala. Zaměstnavatel, který nemá

domicil

v členském státě, ale má zde umístěnou poxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxů země, kde má zaměstnanec xxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxím se pracovní smlouvy uzavřené tímto velvyslanectvím jménem vysílajícího státu, nespadá-li činnost vykonávaná zaměstnancem pod pojem výkonu veřexxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx článku 21 odst. 2 se vztahují na dohodu o určení příslušnosti uzavřenou před vznikem sporu v rozsahu, v němž tato dohoda dává zaměstnanci možnost podat nxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxících se mimo Unii (viz výše, věc C-154/11).

71. Pravidlo zvláštní příslušnosti upravené v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001 nemůže být použito ve spoxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxvních smluv (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. května 2008, Glaxosmithkline, Laboratoires Glaxosmithkline v. Jean-Pierre Rouard, C-462/06).

7xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxjednání věci dohodou stran v podobě tzv. prorogační úmluvy. Nedohodnou-li se strany jinak, je takto sjednaná příslušnost výlučná. Jde o čtvrtou a poslxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxat z úřední povinnosti, ale pouze k námitce účastníka. Prorogační úmluva je vyloučena v případech, pro které je stanovena příslušnost výlučná (čl. 22)x x x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxh pracovních sporů, obsaženou v článcích 13, 17 a 21 tohoto nařízení.

73. Platnost prorogační úmluvy se posuzuje podle čl. 23 nařízení, a nikoliv podxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx nebo ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi stranami, nebo v mezinárodním obchodě ve formě odpovídající zvyklostem, které strany znaly nxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx úmluvu jako neplatnou a pokračuje v řízení, nelze takový závěr přezkoumávat v řízení u soudu jiné členské země, ale je třeba jej uznat a respektovat.

xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xe smlouva, podepsaná oběma stranami, obsahuje výslovný odkaz na tyto všeobecné podmínky (rozsudek Soudního dvora ze dne 14.12.1976, Estasis Salotti xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxny, pokud je zjištěno, že příslušnost byla určena ústní dohodou, že písemné potvrzení takové xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx Co. KG v. ASA SA., věc 221/84).

75. Obsahuje-li pojistná smlouva mezi pojistitelem a pojistníkem ve prospěch třetí osoby ujednání o prorogaci týkajxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxnami smlouvy byl požadavek písemné formy ujednání o příslušnosti naplněn a souhlas pojistitele v tomto směru je zjevně dán (rozsudek Soudního dvora ze xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx

xxx xxxxxxx xxxxvních stran s prorogační doložkou se považuje za daný, odpovídá-li jejich jednání mezinárodním obchodním zvyklostem v oblasti, v níž podnikají (ty jix xxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxidelně dodržován určitý způsob jednání. Ten přitom nemusí být dodržován v konkrétních zemích, natož ve všech členských státech. Zvláštní způsob publxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxně a pravidelně dodržován) nemůže být požadován ve všech případech. Zpochybnění způsobu jednání, které představuje zvyklost, před soudem takovému jxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxdních zvyklostí v dané oblasti mezinárodního obchodu, aniž se berou v úvahu požadavky případně stanovené vnitrostátním právem. Znalost zvyklosti je xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxy podnikají, při uzavírání smlouvy určitého druhu konkrétní způsob jednání všeobecně a pravidelně dodržován a lze jej považovat za zavedenou zvyklosxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxmětem sporu, o platnosti ujednání či úvahy vedené hmotněprávní úpravou odpovědnosti jsou v tomto směru bez významu (rozsudek Soudního dvora ze 16.3.1xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxGenossenschaft eG /MSG/ v. Les Gravieres Rhénanes SARL., věc C-106/95).

77. Prorogační úmluva týkající se sporů mezi společností a jejími akcionáxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xloženy na místě, kam má akcionář přístup, nebo ve veřejném rejstříku (sbírce listiny). Je na vnitrostátním soudu, který je příslušný v tomto směru, aby xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx, věc C-214/89).

78. Ve vztahu mezi dopravcem a držitelem náložného listu jsou podmínky stanovené pro ujednání o příslušnosti splněny za předpoklaxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx

xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx

xxx

xxxxx xxxx x xrnest Russ v. NV Haven- & Vervoerbedrijf Nova a NV Goeminne Hout, věc 71/83, viz také rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu 2000, Coreck Maritixx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxačí, stanoví-li dohoda dostatečně určitá objektivní kritéria, na jejichž základě má být tento soud určen (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxouzení otázky platnosti smlouvy, ve které je prorogační doložka obsažena (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 1997, Francesco Benincasa v. Denxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxami usazenými v různých členských státech nabyl věc a hodlá podat žalobu na náhradu škody proti výrobci, se nelze dovolávat doložky o soudní příslušnosxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxou doložkou za podmínek stanovených tímto článkem (rozsudek Soudního dvora ze dne 7.2.2013, Refcomp SpA v. Axa Corporate Solutions Assurance SA, Axa Fxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxvy uzavřené elektronickou cestou, která obsahují dohodu o založení příslušnosti, je sdělením elektronickými prostředky, které umožňuje trvalý zázxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xrozsudek Soudního dvora ze dne 21. května 2015, Jaouad El Majdoub v. CarsOnTheWeb.Deutschland GmbH, C-322/14).

83. Není-li příslušnost soudu dánx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx nebo sídla, ústředí či hlavní provozovny (čl. 60) žalovaného. Věcně a místně příslušný soud se určí podle vnitrostátního práva země, jejíž soudy jsou pxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxstního vnitrostátního práva bez ohledu na to, zda má žalovaný bydliště či sídlo i v jiné členské zemi. Nemá-li účastník bydliště v zemi, u jejíhož soudu bxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx v členském státě, u jehož soudů byla žaloba podána, použije soud pravidel svého mezinárodního práva soukromého. Ta aplikuje i v případě, že žalovaný nexx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxst výlučnou ve smyslu čl. 22 či založenou xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xikoliv jako podmínka jeho aplikace (rozsudek Soudního dvora ze dne 17.11.2011, Hypoteční banka, a.s., v. Udo Mike Lindner, věc C-327/10). Nelze se tedx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxem žalovaný neznámého pobytu, je třeba s poukazem na § 86 o. s. ř. soudní příslušnost určit podle vnitrostátních procesních pravidel ČR.

84. Je-li bxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxích pravidel umožňujících v zájmu zabránit odepření spravedlnosti vedení řízení vůči osobě, která se řízení neúčastní a jejíž pobyt není znám (tedy usxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxání po pobytu žalovaného se jej najít nepodařilo (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2011, Hypoteční banka, a.s., v. Udo Mike Lindner, vxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxidla jako pro státní příslušníky. Tím je zakotvena zásada rovného zacházení s cizinci s bydlištěm v zemi, kde se nachází sídlo soudu. Čl. 2 nařízení lze axxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxát. Čl. 2 totiž upravuje také vztahy mezi soudy členské a nečlenské země, nikoliv jen vztahy mezi soudy členských zemí navzájem (srov. výklad Bruselské xxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx, a další, věc C-281/02).

86. Úprava obsažená v kapitole II nařízení v zásadě platí v případech, kdy žalovaný má bydliště nebo sídlo na území členskéhx xxxxxx x xx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšnost k projednání věci staví na tom, aby bydliště či sídlo žalobce bylo na území členského státu (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 2000, Groux xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxvit nedostatek své příslušnosti s tím, že soud nečlenské země by byl vhodnější k projednání věci i v případě, že příslušnost soudu žádné další členské zexx xxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x námitku

forum non conveniens

neupravuje. Připuštění této námitky je s to negativně ovlivnit předvídatelnost pravidel pro určení příslušnosti, a tuxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxx xxx xxxxxxxxxx

xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxcně příslušného soudu dle čl. 2 nařízení má žalobce v některých případech možnost podat žalobu i u jiného soudu než podle bydliště (sídla) žalovaného. Pxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx x x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxý má věc projednat, z pohledu efektivity shromažďování důkazů a vedení řízení (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 30. listopadu 1976, Handelskwekerxx xx xx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx

xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx předmětem je smlouva nebo nároky ze smlouvy, především soud určený podle místa plnění závazku ze smlouvy. Jde o úpravu, která v praxi co do svého výkladu xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xicméně, že samotný pojem sporu, jehož předmětem je smlouva nebo nároky ze smlouvy, je třeba vykládat autonomně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. bxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxvní řády jednotlivých členských zemí vykládají různě, je to v zájmu zajištění jednotného výkladu nařízení č. 44/2001 a rovnosti práv a povinností upraxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxnotlivá rozhodnutí Soudního dvora případ od případu naznačují kritéria pro posouzení, kdy se o takový nárok jedná a kdy nikoliv (viz také důvodovou zprxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx

xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx místa plnění smlouvy dle čl. 5 odst. 1, i když existence (platnost) smlouvy, o niž se nárok opírá, je mezi účastníky sporná. V případech spadajících pod úxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxvření smlouvy, neboť takové hodnocení je nezbytné k posouzení otázky příslušnosti soudu (rozsudek Soudního dvora ze dne 4.3.1982, Effer SpA v. Hans-Jxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx povinnosti společnosti provozující zásilkový prodej se sídlem v jiném členském státě vyplatit mu výhru údajně jím získanou, má smluvní povahu ve smysxx xxx x xxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xojem, že mu bude vyplacena výhra, pokud zašle zpět "oznámení o uplatnění výhry" přiložené k dopisu, a že spotřebitel přijal podmínky stanovené prodávaxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxmulářem "nezávazná zkušební objednávka", okolnost, že vyplacení výhry nezávisí na objednávce zboží a že spotřebitel ve skutečnosti objednávku neučxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxtný či nahrazující porušené smluvní ujednání (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1976, A. De Bloos, SPRL v. Société en commandite par actions Bouyexx xxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx není geograficky omezeno. Pak se příslušnost určí dle čl. 2 odst. 1 (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. února 2002, Besix SA v. Wasserreinigungsbau A. Krxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxk 5 odst. 1 neplatí v případě nároků z vad zboží nebo žalob týkajících se jeho nevhodnosti k zamýšlenému použití mezi kupujícím a výrobcem zboží, jenž nenx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxho dvora ze dne 17.6.1992, Jakob Handte & Co. GmbH v. Traitements mécano-chimiques des surfaces SA., věc C-26/91).

Místo plnění závazku ve smysxx xxx x xxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxomého. Jurisdikční pravidla odchylující se od úpravy obsažené v čl. 2 nařízení, jako jsou ta, upravená v čl. 5 odst. 1, mají být vykládána tak, aby běžně ixxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx 28. září 1999, GIE Groupe Concorde a další v. Capitaine commandant le navire Suhadiwarno Panjan a další, věc C-440/97).

96. Podle čl. 5 odst. 1 není jexxx x xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx úpravy jeden z těchto závazků má být splněn v místě, kde se řízení koná, a druhý v jiném členském státě (rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 1999, Leathxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxění závazku, ale za účelem určení příslušných soudů, nespadá pod čl. 5 odst. 1 nařízení, ale pod čl. 23 nařízení, a je platné pouze v případě splnění tam stxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxu ale oprávněny stanovit (motivovány výhradně zájmem na určení příslušného soudu) místo plnění, které nemá žádnou skutečnou vazbu se smlouvou a kde by xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxěhu přepravy po moři a po zemi poškozeno, nebo kterou se jeho pojistitel, na něhož práva příjemce zboží subrogací přešla poté, co mu vyplatil náhradu, doxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxá do působnosti čl. 5 odst. 1, neboť předmětný konosament nedokládá existenci svobodně založeného závazkového vztahu mezi příjemcem zboží a žalovanýx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxe Alblasgracht V002, věc C-51/97).

Dosud dostupnou judikaturou zůstává neřešený např. problém, ve kterých případech s mezinárodním prvkem, pokux xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xx xx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxného, či z hmotněprávní úpravy dovozeného, když se toto místo liší od místa bydliště žalovaného ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení. Při splnění podmínek doxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxní příslušnosti aplikováno i ve směnečných či šekových věcech. Odpověď bude záviset na konkrétních okolnostech sporu a ve vztahu k různým nárokům nemuxx xxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxx, že podle dosavadní judikatury Soudního dvora je předpokladem aplikace čl. 5 odst. 1 závazek svobodně přijatý jednou stranou vůči druhé, lze dospět k zxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xůže být ve vztahu mezi remitentem a výstavcem směnky vlastní. Jen stěží by však bylo možno dovodit aplikaci čl. 5 odst. 1 v případě nároku indosatáře vůči xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxový vztah dále sotva lze automaticky dovodit mezi remitentem a směnečníkem (příjemcem) u směnky cizí, leda by šlo o cizí směnku na vlastní řad výstavce čx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxným rukojmím.

Aktuálně je otázka, zda lze pojem nároků ze smlouvy obsažený v čl. 5 odst. 1, písm. a) nařízení č. 44/2001 (či pojem věcí týkajících se smxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xe zahrnuje i nároky ze směnky je Soudním dvorem EU řešena ve věci C-419/11, Česká spořitelna, a.s., v. Gerald Feichter.

Žalobce, který koupil dluhopxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxavené čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 44/2001 pro účely žaloby podané proti tomuto emitentovi, zakládající se na emisních podmínkách dluhopisu, na poxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxtelný ve věci odpovědnosti emitenta certifikátu vyplývající z prospektu k takovému certifikátu a jeho odpovědnosti za porušení zákonných informačnxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxména když tvrzená újma nastala přímo na bankovním účtu žalobce u banky mající sídlo v obvodu těchto soudů (rozsudek Soudního dvora ze dne 28.1.2015, Harxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx

xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xro případ, že místo plnění nebylo ve smlouvě sjednáno. V případě prodeje zboží je to místo, kam zboží bylo ve skutečnosti dodáno nebo podle smlouvy dodánx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxní č. 593/2008, nedojde-li k jeho volbě, měly by být pojmy "poskytování služeb" a "prodej zboží" při aplikaci článku 5 nařízení č. 44/2001 a - vztahuje-lx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

Článek 5 odst. 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 je dle názoru Soudního dvora třeba vykládat v tom smyslu, že smlouvy, jejichž předmětem je dodání zboží, ktxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxpující stanovil určité požadavky ohledně pořízení, zpracování a dodání zboží, aniž by poskytl materiál pro jeho výrobu nebo zhotovení, a dodavatel je xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxeno na základě ustanovení této smlouvy. Pokud nelze místo dodání určit na tomto základě bez odkazu na odpovídající hmotné právo, je tímto místem místo fxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxsudek Soudního dvora ze dne 25. února 2010, Car Trim GmbH v. KeySafety Systems Srl., věc C-381/08).

V případě zásilkového prodeje místo, kam podle smxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx této smlouvy. Za tím účelem je soud členské země povinen vzít v úvahu všechna

relevantní

ujednání obsažená v této smlouvě, která mohou toto místo vymezxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx

xxxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxto způsobem, bez použití hmotného práva, jímž se smlouva řídí, je místem dodání místo, kde došlo k vlastnímu předání zboží, na jehož základě kupující naxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxil Centro SpA, věc C-87/10).

Úprava v čl. 5 odst. 1 písm. b), první odrážka, platí i v případech, kdy ve stejném členském státě je dáno několik míst plněxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxsudek Soudního dvora ze dne 3.5.2007, Color Drack GmbH v. Lexx International Vertriebs GmbH, věc C-386/05).

Pravidlo o zvláštní příslušnosti ve smxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxlika členských státech, ve světle požadavku úzkého vztahu a předvídatelnosti, je třeba najít místo, které zajišťuje nejužší vztah mezi smlouvou a příxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xaltic Corporation, věc C-204/08).

Článek 5 odst. 1 písm. b), druhá odrážka, nařízení č. 44/2001 je třeba vykládat tak, že v případě poskytování služxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxa většina služeb. Pro smlouvu o obchodním zastoupení je takovým místem místo, ve kterém je podle smlouvy poskytována většina služeb obchodního zástupxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxikání (sídlo) obchodního zástupce (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. března 2010, Wood Floor Solutions Andreas Domberger GmbH v. Silva Trade SA, věc Cxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx jiného, uskutečňované na základě smlouvy uzavřené s jedinou leteckou společností, jež je skutečným dopravcem, je soudem příslušným k rozhodnutí o náxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxetu letadla, jak je sjednáno ve smlouvě. V tomto ohledu službami, jejichž poskytování odpovídá plnění závazků vyplývajících ze smlouvy o letecké přepxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxprava cestujících a jejich zavazedel z místa odletu do místa příletu, zaopatření cestujících během letu a nakonec jejich bezpečný výstup v místě přistxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxí být chápána jako místa sjednaná ve smlouvě o přepravě. Letecká doprava představuje služby poskytované nedělitelným a jednotným způsobem, a to z místx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxo poskytnuto v konkrétním místě. Každé z obou těchto míst má dostatečně blízkou vazbu ke skutkovým okolnostem sporu, a tudíž zaručuje úzký vztah mezi smxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxskytování služeb a určením jednotné soudní příslušnosti pro veškeré nároky ze smlouvy (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. července 2009, Peter Rehder vx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x jeho užívání, není smlouvou o poskytování služeb ve smyslu tohoto ustanovení. Pojem "služby" znamená přinejmenším to, že strana, která ji poskytuje, xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx užívání, však takovouto činnost v sobě nezahrnuje, neboť poskytnutím užívacího práva majitel práva duševního vlastnictví neposkytuje žádné plněníx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxu "služby" podle článku 50 Smlouvy o ES nebo na definici tohoto pojmu ve směrnicích o dani z přidané hodnoty ani domnělou potřebou široce vymezit rozsah pxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxx

xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx nevyžaduje, aby pojem "poskytování služeb", uvedený v čl. 5 odst. 1 písm. b), druhé odrážce, tohoto nařízení, byl vykládán podle kritérií vymezených Sxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx hodnoty, která je negativní a již ze své povahy nutně široká, v rámci čl. 5 odst. 1 nařízení č. 44/2001 se v případech, kdy se nejedná o smlouvu o prodeji zboxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxpadě smluv, které nejsou ani smlouvami o prodeji zboží, ani smlouvami o poskytování služeb, použije článek 5 odst. 1 písm. a). Zatřetí, ze systematiky čxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxji zboží a smluv o poskytování služeb na straně jedné a v případě jakýchkoliv jiných smluv, které nejsou tímto nařízením zvlášť upraveny, na straně druhxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxěru a narušilo by účinnost úpravy obsažené v čl. 5 odst. 1 písm. c) a písm. a).

Při určení soudu příslušného podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 44/20xx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxávnění k užívání tohoto práva, je třeba i nadále vycházet ze zásad, které vyplývají z judikatury Soudního dvora vztahující se k čl. 5 odst. 1 Úmluvy ze dne xxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 44/2001 a čl. 5 odst. 1, první věty, Bruselské úmluvy, jakož i vzhledem k záměru vyjádřenému v devatenáctém bodě odůvodněnx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx jiné smluvní typy než ty, jejichž předmětem je prodej zboží nebo poskytování služeb, zachovat v rámci nařízení č. 44/2001 zásady vypracované Soudním dxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx že neexistuje žádný důvod pro rozdílný výklad těchto dvou norem, požadavky

koherence

a právní jistoty vyžadují, aby byl v zájmu zajištění jednotného xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxení xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

Žaloby z civilní deliktní odpovědnosti za škodu je třeba mít za žaloby, jejichž předmět sporu tvoří smlouva či nároky ze smlouvy ve smyslu čl. 5 odst. 1 xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx.2014, Marc Brogsitter v. Fabrication de Montres Normandes Eurl., Karsten Fräßdorf, věc C-548/12).

Spor, v němž jde o to, že vnitrostátní právo zakxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xouto společností, nelze považovat za "smlouvu" ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 17.10.2013, OTP Bank Nyilvánosxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxvení článku 5 odst. 1 písm. b), druhá odrážka, nařízení č. 44/2001 (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2013, Krejci Lager & Umschlagbetrixxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxení příslušnosti stanovené v druhé odrážce pro spory týkající se smluv o poskytování služeb se použije v případě žaloby, kterou žalobce se sídlem v členxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx, jež váže smluvní strany, obsahovala zvláštní ustanovení ohledně distribuce zboží, které prodává poskytovatel oprávněný k prodeji, autorizovaným xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx

xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxbo kvazideliktní odpovědnosti je vedle obecného soudu žalovaného upravena v čl. 5 odst. 3 příslušnost soudu místa, kde došlo či může dojít ke škodné udáxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxnosti žalovaného, které se netýkají nároků ze smlouvy ve smyslu čl. 5 odst. 1. Soud, jenž je příslušný k projednání věci týkající se deliktní nebo kvazidxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx Athanasios Kalfelis v. Banque Schröder, Münchmeyer, Hengst & Co. a další, věc 189/87).

Preventivní žaloba podaná sdružením na ochranu spotřexxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxo kvazideliktní odpovědnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 (rozsudek Soudního dvora ze dne 1. října 2002, Verein für Konsumenteninformation v. Karl Heinz Henxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxení č. 44/2001 (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 2012, Folien Fischer AG, Fofitec AG v. Ritrama SpA, věc C-133/11).

Skutečnost, která vedla kx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxnost soudu ve vztahu k jinému údajnému škůdci, který nejednal v obvodu věc projednávajícího soudu (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 2013, Melzxx xx xx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxěním, že takový úkon dlužníka zkracuje uspokojení jeho pohledávky, nespadá pod úpravu obsaženou v čl. 5 odst. 3 ani pod úpravu v čl. 22 a 31 nařízení č. 44/xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx

xa situace charakterizované jednak absencí závazků svobodně přijatých jednou stranou vůči druhé při příležitosti jejich jednání s úmyslem uzavřít smxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxnosti (

culpa in contrahendo

) žalovaného je věcí týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 (srov. rozsudek Soudního xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

x xxxxxxxch, kdy místo škodné události a místo, kde došlo ke vzniku škody, není totožné, je třeba pojem "místa škodné události" ve smyslu čl. 5 odst. 3 vykládat takx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xalovat u soudů místa, kde škoda vznikla, nebo u soudů místa, kde škodná událost nastala (rozsudek Soudního dvora z 30. listopadu 1976, Handelskwekerij xx xx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx

xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx základě čl. 5 odst. 3 oprávněna podat žalobu na náhradu škody proti vydavateli jak u soudů členského státu, ve kterém je sídlo vydavatele (které mají praxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xx xtrpěla újmu na své reputaci (kde se však může domáhat pouze náhrady škody způsobené v této zemi). Kritéria určující, zda sporná událost byla škodná, jakxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxidel mezinárodního práva soukromého země, u jejíhož soudu byla žaloba podána, za předpokladu, že smysl nařízení tím není dotčen (rozsudek Soudního dvxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx

K otázce určení příslušného soudu v případě porušení osobnostních práv informacemi zveřejněnými na internetu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx/10).

Článek 4 odst. 1 nařízení č. 44/2001 nebrání použití čl. 5 odst. 3 téhož nařízení v případě žaloby na náhradu škody plynoucí z provozování interxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxedložena, průkaznými indiciemi umožňujícími mu dojít k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie (rozsudek Soudního dvora ze xxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxsti ve smyslu článku 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 je místo zhotovení tohoto výrobku (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. ledna 2014, Andreas Kainz v. Pantxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxním kontaminovaného chemického výrobku, který učinil nepoužitelným umělé hnojivo, jež podnik vyrábí z více surovin, a zpracováním tohoto výrobku, oxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxnovení totiž míří nejen na místo škodné události, ale rovněž na místo, kde škoda vznikla, a tím je továrna podniku, ve které došlo ke zpracování vadného vxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx ohledu umožňuje zohlednění místa, kde škoda vznikla, lišícího se od místa příčinné události, obrátit se na soud, který je nejvhodnější k rozhodnutí o vxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xezi případy příslušnosti stanovenými články 2 a 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001, takže by toto posledně uvedené ustanovení ztratilo v tomto směru svůj smyxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxx x xxxxx 3 však neopravňuje žalobce nárokujícího náhradu škody, která mu vznikla v důsledku škody utrpěné jinými osobami, podat žalobu proti osobě, která škodx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxlší, věc C-220/88). Pojem místa vzniku škody nezahrnuje místo, kde poškozený utrpěl finanční újmu jako důsledek původní škody utrpěné touto osobou v jxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxedky události, která vedla ke vzniku škody na jiném místě (rozsudek Soudního dvora ze dne 19.9.1995, Antonio Marinari v. Lloyds Bank plc a Zubaidi Tradixx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx, pouze z důvodu, že v takovém místě utrpěl finanční újmu způsobenou ztrátou části majetku, ke které došlo v jiném členském státě (rozsudek Soudního dvoxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx použitý v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 se vztahuje na žaloby věřitele akciové společnosti, jejichž cílem je určit, že člen představenstva akciové sxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxa nucena vstoupit do likvidace.

U žalob na určení, že člen představenstva a akcionář akciové společnosti ručí za závazky této společnosti je třeba pxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxxty činnosti vykonávané touto společností a finanční situace související s těmito činnostmi. Okolnost, že dotčená pohledávka byla převedena z původnxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xne 18. července 2013, ÖFAB, Östergötlands Fastigheter AB v. Franku Kootovi, Evergreen Investments BV, věc C-147/12).

Ve věci, v níž společnost žalxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx a zaplacení náhrady škody, ustanovení kapitoly II oddílu 5 (čl. 18-21) nařízení č. 44/2001 neumožňují aplikaci čl. 5 odst. 1, 3 za předpokladu, že tato oxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxsti proti jejímu bývalému řediteli podaná pro neplnění povinností uložených mu právem obchodních korporací spadá pod pojem "nároky ze smlouvy" ve smyxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xalobu projednávajícího soudu, aby určil místo, kde tato osoba v převážné míře vykonávala činnost dle smlouvy, za předpokladu, že výkon činnosti v tomtx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxo jednání, spadá pod úpravu obsaženou v článku 5 odst. 3 nařízení (deliktní odpovědnost) za podmínky, že vytýkané jednání nelze považovat za neplnění pxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxdující okolnost spojující místo, ve kterém došlo k události vedoucí ke vzniku škody s místem, kde se škoda projevila (rozsudek Soudního dvora ze dne 10.xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx Büllesheim, věc C-47/14).

x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 příslušný k projednání žaloby na náhradu škody podané autorem díla proti společnosti usazené v jiném členském státě, kterx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxdnictvím internetové stránky, jež je přístupná i v obvodu soudu, u kterého byla podána žaloba. Tento soud je příslušný pouze k rozhodnutí o škodě, ke ktexx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx věc C-170/12).

V případě plurality osob odpovídajících za škodu způsobenou na majetkových autorských právech chráněných v členském státě sídla vxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxlušnost soudu, v jehož obvodu žalovaný nejednal, ale umožňuje založit příslušnost tohoto soudu podle místa, ve kterém se vznik škody projevil, za podmxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxsobena na území členského státu jeho sídla (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. dubna 2014, Hi Hotel HCF SARL v. Uwe Spoering, věc C-387/12).

Ve věci porxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxa, kde se škoda projevila, příslušný k projednání žaloby na určení odpovědnosti za škodu způsobenou na těchto právech zveřejněním chráněných fotograxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx státu, kde se nachází jeho sídlo (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. ledna 2015, Pez Hejduk v. EnergieAgentur.NRW GmbH, C-441/13).

Spor z porušení pxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxovaného pod národní doménou nejvyšší úrovně jiného členského státu klíčové slovo, které je totožné s uvedenou ochrannou známkou, může být podle čl. 5 oxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxdek Soudního dvora ze dne 19. dubna 2012, Wintersteiger AG v. Products 4U Sondermaschinenbau GmbH, věc C 523/10).

Formulace "členský stát, na jehož xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxého výrobku, k nimž došlo na území členského státu, po nichž následuje další prodej uskutečněný nabyvatelem na území jiného členského státu, tato normx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xoud rozhodující o žalobě, sám nejednal.

Ve věci protiprávní srovnávací reklamy nebo nekalého napodobování označení chráněného ochrannou známkox xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx neumožňuje založit příslušnost soudu tohoto členského státu podle místa události, jež vedla ke vzniku škody z porušení tohoto zákona, pokud v něm žaloxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxný vnitrostátní zákon, podané proti osobě usazené v jiném členském státě, která se tam měla dopustit jednání, kterým byla nebo mohla být způsobena škodx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx Prestige Lancaster Group GmbH v. First Note Perfumes NV, věc C-360/12).

V řízeních ve věcech vyživovací povinnosti je příslušný vedle soudu určenéxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxzení č. 44/2001 je k projednání a rozhodnutí takové věci příslušný také soud, který je příslušný k řízení o osobním stavu (o rozvod), je-li nárok na výživxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx

Z judikatury Soudního dvora plyne, že pojem oprávněné osoby nutno vykládat s ohledem na smysl nařízení nezávisle na vnitrostátní úpravě. Zahrnuje osxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxg, věc C-295/95).

Pojem vyživovací povinnosti je třeba vykládat široce. Zahrnuje jakýkoliv závazek určený k zaopatření jednoho z manželů nebo staxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx-li předmětem řízení rozdělení společného majetku mezi manžely, taková věc je z působnosti nařízení č. 44/2001 vyňata (rozsudek Soudního dvora ze dne xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxví, které je z působnosti nařízení č. 44/2001 vyloučeno, nemá vliv na závěr, že jde ve smyslu čl. 5 odst. 2 nařízení o nárok na výživné (rozsudek Soudního dxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxlobou domáhá vrácení peněz vyplacených podle norem veřejného práva v podobě studijní podpory oprávněné osobě, jejíž práva vůči povinnému na něj přešlx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxování pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny stanoví článek 5 odst. 5 další případ příslušnosti na výběr dané, a to ve prospěch soudu místa, kde se tytx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxx zastoupení xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx obchodovat s třetími osobami, které, ač jsou si vědomy spojení s mateřskou organizací, jejíž sídlo je v zahraničí, mohou jednat přímo s jejím zastoupenxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxčky, zastoupení či jiné provozovny, jako jsou spory týkající se nájmu prostor, kde tyto složky sídlí, či najímání místních zaměstnanců; (ii) spory týkxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxmosmluvních závazků, které tato složka převzala na účet mateřské společnosti v místě, kde sídlí. Je na soudu, u kterého byla žaloba podána, aby prošetřxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xrozsudek Soudního dvora ze dne 22. listopadu 1978, Somafer SA. v. Saar-Ferngas AG, věc 33/78).

Pojem pobočky, zastoupení či provozovny nezahrnuje xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxezen v zastupování konkurence ve stejném výrobním či obchodním odvětví a který pouze předává objednávky mateřskému podniku, aniž by se sám podílel na pxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx.

V případě plurality žalovaných, kdy jsou nároky žalobce vůči nim spjaty tak úzce, že je účelné projednat je ve společném řízení a vyhnout se tak rizixx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxovaným u soudu určeného podle místa bydliště jednoho z nich (viz také rozsudek Soudního dvora ze dne 27. září 1988, Athanasios Kalfelis v. Banque Schrödxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xalobce vedle možnosti žalovat každého z žalovaných samostatně u soudu určeného podle místa jeho bydliště (sídla).

Podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxalovanému, který nemá bydliště či sídlo v členském státě, s odůvodněním, že spor je nedělitelný, a nikoliv pouze s touto věcí související (rozsudek Souxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxt V002, věc C-51/97).

Článek 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001 se lze dovolávat v rámci žaloby podané v jednom členském státě proti žalovanému s bydlištěm x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx nepřípustnou podle vnitrostátní úpravy, jako je předpis vylučující individuální žaloby věřitelů proti úpadci. Uvedené ustanovení totiž jednak neoxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxiku jejího podání ve vztahu ke každému z nich přípustná podle vnitrostátní právní úpravy. Krom toho, jelikož xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xstanovení vykládáno v tom smyslu, že by jeho použití mohlo záviset na účinku vnitrostátních právních předpisů. Na druhou stranu toto ustanovení nelze xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxerém má bydliště (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 2006, Reisch Montage AG v. Kiesel Baumaschinen Handels GmbH, věc C-103/05, viz také Jenarxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxx

xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxklady, není překážkou pro použití čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001. I když z jeho znění nevyplývá, že totožnost právních základů žalob podaných proti jexxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxce žalovaným takový vztah, aby bylo účelné rozhodnout o nich společně s cílem zabránit možnosti protichůdných rozhodnutí v několika samostatných řízxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxje, když žaloby podané proti různým žalovaným mají souvislost při svém podání, aniž by bylo třeba zvlášť zkoumat, zda nebyly podány s jediným cílem, a to xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x. Olle Arnoldsson, věc C-98/06)

Pravidlo zvláštní příslušnosti stanovené v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001 nemůže být použito ve sporu spadajícím xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxvá, že soud, který má rozhodnout o sporu z individuální pracovní smlouvy, musí být určen podle pravidel stanovených v tomto oddílu, která z důvodu svého xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxdy, pokud je na ně učiněn výslovný odkaz. Pokud jde o možnost, že by se úpravy obsažené v článku 6 odst. 1 nařízení mohl dovolávat pouze zaměstnanec, ta narxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xro určení příslušnosti, určená k usnadnění řádného výkonu spravedlnosti, na jednostranná pravidla příslušnosti, která ochraňují stranu považovanxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxl stěží slučitelný se zásadou právní jistoty, která vyžaduje zejména, aby byla pravidla příslušnosti vykládána způsobem vyznačujícím se vysokou přexxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx).

Situace, ve které je dvěma nebo více společnostem se sídlem v různých členských státech v řízení probíhajícím u soudu jednoho z těchto členských sxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxk jak platí v jiném členském státě, by mohla vést k vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí ve smyslu článku 6 odst. 1 nařízení xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxenci takového rizika posoudil s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem (rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 2012, Solvay SA v. Honeywell xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx

xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxení č. 44/2001 mezi žalobami podanými proti několika žalovaným s bydlišti na území různých členských států v případě, že tito žalovaní namítají, že majx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxdliště na území některého členského státu, jsou-li žalováni v rámci žaloby podané proti několika žalovaným, mezi nimiž se rovněž nacházejí osoby s bydxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xen-Zadok, Hedda Brown, věc C-645/11).

Pravidlo zvláštní příslušnosti stanovené v čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 nemůže být použito nx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxek Soudního dvora ze dne 22. května 2008, Glaxosmithkline, Laboratoires Glaxosmithkline v. Jean-Pierre Rouard, C-462/06).

Příslušným k projednxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xízení probíhá.

Je-li žaloba proti žalovanému s bydlištěm v jedné členské zemi podaná u soudu jiné členské země podle čl. 5 odst. 1, tento soud je příslxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xšak nezavazuje soud, aby žalobu ze záruky připustil. Za účelem zhodnocení její přípustnosti je oprávněn použít vnitrostátní procesní předpisy, pokux xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xídlo na území jiné členské země, než ve které sídlí soud (rozsudek Soudního dvora z 15. května 1990, Kongress Agentur Hagen GmbH v. Zeehaghe BV., věc C-36xxxxxx

xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxtuje-li natolik dostatečná souvislost mezi původní žalobou a žalobou ze záruky, že nelze dospět k závěru, že se jedná o pouhé obcházení pravidel pro určxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxistit, aby žaloba ze záruky nesměřovala pouze k tomu, aby žalovaný byl odňat příslušnému soudu (rozsudek Soudního dvora ze dne 26. května 2005, Groupemxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx splnění je dána příslušnost soudu k projednání nároku, který by jinak vyžadoval samostatné řízení. Tato úprava však nedopadá na případy, kdy se žalovaxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxje vnitrostátní právo (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 1995, Danvarn Production A/S v. Schuhfabriken Otterbeck GmbH & Co., věc C-341/xxxx

xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx xxxízení. Vyjmenované dvoustranné smlouvy o právní pomoci však Soudní dvůr EU není oprávněn interpretovat.

Ustanovení čl. 71 nařízení č. 44/2001 o poxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx

xxxxxxxxxxnce

v čl. 31 odst. 2 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě a úprava vykonatelnosti obsažená v jejím čl. 31 odst. 3 se užijx xx xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxní, a zároveň, za podmínek přinejmenším stejně příznivých jako v případě uvedeného nařízení, je s to zajistit volný pohyb soudních rozhodnutí ve věcecx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x

xxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxpress Nederland BV v. AXA Versicherung AG, věc C-533/08). Článek 71 zabraňuje takovému výkladu čl. 31 odst. 2 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní sxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxí určovací žaloba nebo negativní určovací rozsudek v jednom členském státě a regresní žaloba podaná z důvodu téže škody mezi týmiž stranami nebo jejich xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxope/ Ltd v. Inter-Zuid Transport BV, věc C-452/12). Článek je třeba interpretovat tak, že pokud spor spadá do působnosti jak tohoto nařízení, tak i Úmluxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xříslušnosti upravená v čl. 31 odst. 1 této úmluvy (rozsudek Soudního dvora ze dne 4. září 2014, Nickel & Goeldner Spedition GmbH v. "Kintra" UAB, věx xxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxých a obchodních věcech, vydané pod č. 1215/2012. Tímto nařízením je nově ve xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxřit, že žalovaný je informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které v tomto smyslu vyvolá jeho účast, resp. neúčast na soudním říxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxzí v členské zemi EU či nikoliv (viz čl. 25). Zvolený soud je příslušný k projednání věci, pouze není-li tato dohoda podle práva členského státu, v němž se xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx a opominutí při výkonu státní moci (

acta

iure imperii), vymezené vyživovací povinnosti, závěti a dědění (článek 1).

Očekávání, která byla do revixx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx členských zemí i osoby bez bydliště, resp. sídla v členské zemi Evropské unie buď u soudu členské země, v níž se nachází majetek žalovaného (podpůrná příxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx

xxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx v občanských a obchodních věcech ze dne 3.1.2011, KOM(2010) 748 v konečném znění/2 - COD 2010/0383 a v něm obsaženou důvodovou zprávu), nebyla zcela napxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxnanců a v zájmu respektování smluvní volnosti stran byla modifikována pouze pravidla pro určení příslušnosti v těchto případech tak, aby byla použitexxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx x xxxxxx xxx xx x xxxxx x xxx xx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx

xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xa řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. ledna 2015 nebo po něm. Naxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxy schválené či uzavřené před 10. lednem 2015 (viz čl. 66 nařízení č. 1215/2012). Článek 34 preambule výslovně deklaruje zájem na zajištění kontinuity mxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx

Speciální úpravu příslušnosti soudů členských zemí EU ve zvláštních věcech, která doplňuje úpravu zavedenou nařízením č. 44/2001, obsahuje ve věcexx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxž do značné míry převzalo obsah v té době připravované mezinárodní smlouvy se stejným předmětem úpravy. Platí ve všech členských zemích mimo Dánsko. Důxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxzeních o rozvod, ve věcech prohlášení manželství za neplatné, jakož i v řízeních ve věci rodičovské zodpovědnosti, představující soubor práv a povinnxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxní, otázky vyživovací povinnosti, správy jmění nebo dědictví a další (viz čl. 1 nařízení č. 2201/2003).

Soudní příslušnost ve věcech rozvodu nebo pxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxtérií, jako je obvyklé bydliště manželů, resp. jejich poslední společné bydliště, pokud tam jeden z nich stále bydlí, bydliště žalovaného, resp. žaloxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxož byl návrh podán.

Daná úprava se samozřejmě nepoužije v řízení zahájeném předtím, než se stát, v němž řízení probíhá, stal členem EU (usnesení Soudxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x x x xxxxxxxx xx xxxxx2003, upravující příslušnost ve věcech rozvodu, rozluky a prohlášení manželství za neplatné, je třeba vykládat v tom smyslu, že v rámci řízení o rozvod xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxkládat svou příslušnost na normách svého vnitrostátního práva, pokud jsou podle článku 3 uvedeného nařízení příslušné soudy jiného členského státu. xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxní-li žádný soud některého členského státu příslušný podle článků 3 až 5 uvedeného nařízení. Krom toho podle článku 17 tohoto nařízení musí soud členskxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx Tento výklad nezpochybňuje ani obsah článku 6 vzhledem k tomu, že použití čl. 7 odst. 1 a čl. 17 tohoto nařízení není závislé na okolnostech, které se týkaxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxzní pravidla v rozvodových věcech tak, aby byl zajištěn co nejširší volný pohyb osob. Proto se citované nařízení použije rovněž na státní příslušníky txxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx což jsou kritéria založená na zásadě, že musí existovat skutečné pouto mezi dotyčnou osobou a příslušným členským státem (rozsudek Soudního dvora ze dxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx

x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx 64 odst. 4 nařízení č. 2201/2003 zkoumat, zda by byl soud členského státu původu soudního rozhodnutí k projednání věci příslušný podle čl. 3 odst. 1 písmx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxho státu, tak i členského státu, kde bylo rozhodnutí vydáno, výlučně za státní příslušníky tohoto členského státu. Tento soud musí naopak přihlédnout x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xokud by totiž manželé, kteří mají dvojí společnou státní příslušnost, xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxvení obsaženého v čl. 64 odst. 4 nařízení č. 2201/2003 před soudem tohoto členského státu ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení za účelem zaloxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxch států, brání čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2201/2003 tomu, aby byla příslušnost soudů jednoho z těchto členských států vyloučena z důvodu, že navrxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxoto ustanovení příslušné k projednání věci, takže si manželé mohou podle svého uvážení zvolit soud členského státu, jemuž bude spor předložen. V tomto xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxích kritériích a na jejich rovnocenném postavení. Příslušnost několika soudů k projednání věci tedy možná je. Krom toho ze znění čl. 3 odst. 1 písm. b) nexxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxečnosti". Takové kritérium se nemůže opírat o účel tohoto ustanovení ani o kontext, do něhož je zasazeno, a vedlo by k omezování jednotlivců v jejich volxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxušnosti, která nejpřesněji odpovídá skutečnosti, znamenalo by to zejména, že by mnohdy docházelo k překrytí kritérií pro určení soudní příslušnosti xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx x xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx ze znění uvedeného ustanovení nic takového nevyplývá (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. července 2009, Laszlo Hadadi /Hadady/ v. Csilla Marta Mesko, xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxerém se nachází místo obvyklého bydliště dítěte. Z tohoto pravidla nařízení č. 2201/2003 upravuje v řadě případů (zákonná změna bydliště dítěte či dohxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx upravených pravidel, příslušnými k projednání věci jsou soudy členské země, ve které se dítě zdržuje. V případech, kdy nelze příslušnost stanovit dle xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxe umožněno příslušnému soudu postoupit věc soudu jiného členského státu, pokud je tento jiný soud z hlediska svého umístění k projednání věci vhodnějšxx

xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxité převzetí péče o dítě a jeho umístění mimo vlastní rodinu do pěstounské rodiny, spadá pod pojem "občanskoprávní věci" ve smyslu tohoto ustanovení, pxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xřeba totiž vykládat autonomně. Pouze jednotná aplikace nařízení č. 2201/2003 v členských státech, která vyžaduje, aby rozsah působnosti tohoto naříxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx rovné zacházení se všemi dotčenými dětmi. Tento cíl je podle xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx tohoto nařízení. Tato zodpovědnost je v čl. 2 odst. 7 tohoto nařízení definována široce v tom smyslu, že zahrnuje veškerá práva a povinnosti fyzické nebx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xomto ohledu není podstatné, zda je rodičovská zodpovědnost dotčena ochranným opatřením státu nebo rozhodnutím, které je vydáno z podnětu nositele nexx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxzletilých dětí za tyto děti představuje opatření týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2201/2003, a sxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxsti tohoto nařízení vyloučeno (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 2015, Marie Matoušková, soudní komisařka, věc C-404/14).

Návrh, kterxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxdáním cestovního pasu na jméno tohoto dítěte, spadá do věcné působnosti nařízení č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 i v případě, že se výsledným rozhxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxdání tohoto cestovního pasu (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2015, Vasilka Ivanova Gogova v. Ilja Dimitrov Iljev, věc C-215/15).

Nařxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx péče a o jejich umístění, přijatou v rámci severské spolupráce, nelze použít na rozhodnutí o převzetí péče o dítě, které spadá do působnosti tohoto naříxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xávěru nevede ani obsah prohlášení č. 28 o severské spolupráci, připojený k Závěrečnému aktu Smlouvy o podmínkách přistoupení Rakouska, Finska a Švédsxx x x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxé spolupráci, zavázaly pokračovat v této spolupráci v souladu s právem Společenství. Z toho plyne, že tato spolupráce musí dodržovat zásady zakotvené x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xorem podle potřeby i tak, že z úřední povinnosti ponechá neaplikovánu jakoukoliv vnitrostátní úpravu, která těmto normám odporuje (věc C-435/06).

xxxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxlem výkladu pojmu "obvyklé bydliště" výslovný odkaz na vnitrostátní právo členských států, je tento pojem třeba vykládat v kontextu obsahu a cíle naříxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx tedy třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje známky určité integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímtx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxdiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám jeho školní docházky, k jeho jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálníx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxlnostem každého jednotlivého případu (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2009, věc C-523/07). K výkladu pojmu "obvyklé bydliště" viz také rozsudxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx

xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxely řízení o rodičovské zodpovědnosti umožňuje založit příslušnost soudu členského státu, v němž dítě nemá obvyklé bydliště, i v případě, že u zvolenéxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx

xxxx xxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxdnosti, byla přijata ve smyslu čl. 12 odst. 3 písm. b) nařízení č. 2201/2003, pokud žalovaný v tomto prvním řízení zahájí později u téhož soudu druhé řízexx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xx x, věc C-656/13).

Článek 12 odst. 3 písm. b) nařízení č. 2201/2003 musí být vykládán tak, že příslušnost soudů, jimž byl předložen k rozhodnutí návrh vx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxvník zastupující odpůrce, který byl těmito soudy ustanoven vzhledem k nemožnosti doručit odpůrci návrh na zahájení řízení, nevznesl námitku nepříslxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxto ustanovení ve prospěch soudu členského státu, před nímž bylo na základě dohody nositelů rodičovské zodpovědnosti zahájeno řízení, zanikne vynesexxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxení příslušnosti platí v případech neoprávněného odebrání nebo zadržení dítěte. Smyslem této úpravy je zabránit případům neoprávněného odebrání díxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxí nebo zadržení dítěte, (a) kterým je porušováno právo péče o dítě vyplývající ze soudního rozhodnutí, ze zákona nebo z právně závazné dohody podle právxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxečně nebo samostatně, nebo by toto právo bylo vykonáváno, kdyby k odebrání nebo zadržení nedošlo. Péče o dítě se přitom považuje za vykonávanou společnx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxho nositele rodičovské zodpovědnosti.

Předběžné opatření není "rozhodnutím o právu péče o dítě, které neobsahuje navrácení dítěte" ve smyslu čláxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xrozsudek Soudního dvora ze dne 1. července 2010, Doris Povse v. Mauro Alpago, věc C-211/10 PPU).

Úprava obsažená v nařízení č. 2201/2003 nebrání toxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xnitrostátního soudu o přiznání takového práva, na jehož základě může být odebrání nebo zadržení dítěte jeho matkou považováno za protiprávní ve smyslx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx x xxx xx xxxxxxxx xx xxt interpretován tak, že v případě, kdy k přemístění dítěte došlo v souladu s předběžně vykonatelným soudním rozhodnutím, které bylo následně zrušeno sxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxrého bylo dítě přemístěno, rozhodující o žádosti o navrácení dítěte prostřednictvím posouzení všech konkrétních okolností daného případu ověřit, zxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxlédnout ke skutečnosti, že soudní rozhodnutí umožňující přemístění mohlo být vykonáno předběžně a že proti němu bylo podáno odvolání. Došlo-li k přemxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxště dítěte v místě bydliště rodiče žijícího v členském státě původu, je nenavrácení dítěte do tohoto členského státu v návaznosti na toto druhé rozhodnxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxém členském státě. Je-li naopak konstatováno, že dítě v tomto okamžiku již nemělo obvyklé bydliště v členském státě původu, je rozhodnutí o zamítnutí žxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxkterém členském státě dle kapitoly III téhož nařízení (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 9.10.2014, C v. M, věc C-376/14).

Ustanovení článku 11 oxxxx x x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx nebo péče o dítě v rámci řízení stanoveného těmito ustanoveními, a to i tehdy, byl-li již kromě toho k některému ze soudů podán návrh na zahájení řízení ve xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxcz, věc C-498/14 PPU).

xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxcenný dokument, i když bylo řízení mezitím na návrh žalobce přerušeno, aniž by uvedené řízení bylo oznámeno žalované straně, a aniž by žalovaná strana o xxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxému (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 16.7.2015, P v. M, věc C-507/14).

Rozhodnutí soudu jednoho členského státu, které stanoví umístění dítětx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxm svobody, spadá do věcné působnosti nařízení č. 2201/2003 (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 26.4.2012, Health Service Executive proti S. C., A. C.x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx

xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxkladu nařízení č. 2201/2003 v naléhavém řízení (čl. 104b - nyní čl. 107 jednacího řádu Soudního dvora) je odůvodněná, je-li založena na nutnosti naléhaxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxelná. Tato potřeba plyne z bodu 17 odůvodnění nařízení (neprodlené navrácení neoprávněně odebraného dítěte) i z čl. 11 odst. 3, který pro vydání rozhodxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxdnou újmou a zajistit spravedlivou rovnováhu mezi zájmy dítěte a rodičů (rozsudek Soudního dvora ze dne 11.7.2008, Inga Rinau, věc C-195/08 PPU).

xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxízení č. 44/2001. Platí ve všech členských zemích, ve vztahu k Dánsku však pouze v rozsahu, v jakém toto nařízení mění nařízení č. 44/2001. Ve vztazích mexx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxí č. 4/2009 jsou použitelná pouze v rozsahu, v jakém se týkají příslušnosti, uznávání, vykonatelnosti a výkonu rozhodnutí a přístupu ke spravedlnostix

xxxxx xxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxslušný ve věci řízení o osobním stavu nebo rodičovské zodpovědnosti, za podmínky, že je návrh ve věci výživného s takovou věcí spojen. Mimo vyživovací pxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxtanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před ním účastní. To neplatí, pokud se účastní proto, aby namítl nepříslušxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxh podán, ve výjimečných případech spor rozhodnout, jestliže ve třetím státě, k němuž má daný spor úzkou vazbu, není řízení možné nebo je v něm nelze rozumxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxí bydliště oprávněného, bylo-li původní rozhodnutí vydáno soudem této země a jestliže zde oprávněný stále bydlí, ledaže oprávněný souhlasí s řízením x xxxxxx xxxxxx

xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xoudní příslušnosti v oblasti přeshraničních vyživovacích povinností u prvostupňového soudu příslušného podle sídla odvolacího soudu, ledaže by uvxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxhání dotčených pohledávek (rozsudek Soudního dvora ze dne 18.12.2014, Sophia Marie Nicole Sanders zastoupená Marianne Sanders v. David Verhaegen, Bxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx

xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xozvodu manželství rodičů nezletilého dítěte a k soudu jiného členského státu byl podán návrh na zahájení řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti týkaxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx d) nařízení č. 4/2009 (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. července 2015, A v. B, věc C-184/14).

Podle článku 1 nařízení Rady č. 44/2001 se toto nařízenx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxem zajištění dodržování tohoto práva na styk s dítětem ze strany nositele práva péče o dítě, v jiném členském státě (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. zářx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx

xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxa na styk s dítětem, o kterém tento soud meritorně rozhodl, se vztahuje stejný režim výkonu jako na rozhodnutí o právu na styk s dítětem, které uvedené penxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xpravách jednotlivých členských zemí ohledně zejména zajištění závazků či přednostních práv není zavedeno jednotné úpadkové řízení s obecnou působnxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxjení úpadkových řízení a vydávání rozhodnutí, která jsou činěna na základě úpadkových řízení nebo s nimi xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx, a to prostřednictvím zčásti přímých a zčásti kolizních norem.

Z věcného hlediska se tato úprava vztahuje na úpadková řízení vymezená v přílohách nxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx nebo cenné papíry třetích osob a podniků kolektivního investování. Z osobního hlediska se vztahuje na fyzické osoby, právnické osoby, podnikatele i nxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxavena v čl. 43, vztahuje se tedy na úpadková řízení zahájená po vstupu nařízení v platnost.

Příslušným k zahájení úpadkového řízení jsou soudy toho sxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxkázán opak. Takovéto řízení je považováno za hlavní úpadkové řízení, má obecnou účinnost a vztahuje se na veškerý majetek dlužníka. V jiných státech, nxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx 2 písm. h).

198. Vedlejší úpadkové řízení (čl. 27) může být zahájeno na návrh správce působícího v hlavním řízení a jakékoliv další osoby oprávněné pxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxl dlužníkův úpadek v tomto jiném státě zkoumán. Vedlejšího řízení se mohou účastnit všichni věřitelé. Vedlejší řízení musí být likvidačním řízením poxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxh zájmů slouží i k účinné správě majetku v případech, kdy je struktura majetku natolik složitá, že je obtížné spravovat jej jako jedinou jednotku, nebo jxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxé státy, v nichž se nachází majetek. Jde o vedlejší řízení, jehož účinky jsou omezeny pouze na majetek, který se nachází na území daného státu. Průběh a výxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx vedlejší. Vedlejší mohou být zahájena jak před hlavním, tak i po zahájení hlavního řízení. Upravena je i přeměna zahájených řízení o úpadku v likvidačnx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxním stanoví pouze mezinárodní příslušnost, tj. členský stát, jehož soudy mohou zahájit úpadkové řízení. Místní příslušnost v rámci členského státu mxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxředěny hlavní zájmy" dlužníka ve smyslu v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 je třeba vykládat s odkazem na unijní právo. Při určení místa, kde jsou soustxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxby zjistitelných skutečností.

Pojem "provozovna" xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxabilitu s cílem výkonu hospodářské činnosti. Pouhá existence jednotlivých majetkových hodnot nebo bankovních účtů v zásadě této definici neodpovídxx

xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxjádřené vyšším vnitrostátním soudem, pokud se zdá, že nejsou v souladu s unijním právem, jak je vykládáno Soudním dvorem (rozsudek Soudního dvora ze dnx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxhájil hlavní úpadkové řízení proti jedné společnosti, a přitom konstatoval, že hlavní zájmy této společnosti jsou soustředěny na území tohoto státu, xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xude prokázáno, že místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy této společnosti, se nachází v členském státě sídla tohoto soudu. V případě, kdy je proti jedxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxkém státě proti jiné společnosti usazené na území posledně uvedeného státu, nepostačuje pouhé zjištění propojení majetku těchto společností k prokáxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxrácení domněnky, že se toto místo nachází v místě sídla, je nutné, aby celkové posouzení veškerých relevantních skutečností umožňovalo přijmout závěxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx ve kterém bylo zahájeno původní úpadkové řízení, a toto je přitom zjistitelné pro třetí osoby (rozsudek Soudního dvora ze dne 15.12.2011, Société Rastxxxx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxx x odst. 2 písm. j) nařízení č. 1346/2000 ve znění nařízení Rady (ES) č. 788/2008 ze dne 24. července 2008, je nutno vykládat v tom smyslu, že určení okamžikxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx/2000 ve znění nařízení č. 788/2008 umožňuje zahájení vedlejšího úpadkového řízení v členském státě, kde se nachází provozovna dlužníka, ač hlavní říxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxi dodržení zásady loajální spolupráce.

Soud rozhodující o návrhu na zahájení vedlejšího úpadkového řízení nemůže ve smyslu čl. 27 nařízení č. 1346xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxanný účel (rozsudek Soudního dvora ze dne 22.11.2012, Bank Handlowy w Warszawie SA, PPHU ADAX/Ryszard Adamiak v. Christianapol sp. z o. o., věc C-116/1xxx

x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxnském státě, ve kterém má sídlo a právní subjektivitu.

Je-li hlavní úpadkové řízení likvidačním řízením, zohlednění kritérií účelnosti soudem, k xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxí navrhováno. Členské státy však musí při stanovování podmínek pro zahájení takového řízení dodržovat unijní právo a zejména obecné zásady unijního pxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxkožto likvidátor společnosti Illochroma SA, věc C-327/13).

Výraz "důvody stanovené", jenž je obsažen v čl. 3 odst. 4 písm. a) nařízení č. 1346/2000 x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxzení v tomto členském státě, musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na důvody, které vylučují určené osoby z okruhu osob oprávněných podat návrx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxěných podat návrh na zahájení nezávislého územního řízení, musí být vykládán v tom smyslu, že nezahrnuje orgán členského státu, jehož posláním je podlx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxtopadu 2011, Procureur-generaal bij het Hof van Beroep te Antwerpen v. Zaza Retail BV, věc C-112/10).

Soudy členského státu, v němž bylo zahájeno vexxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx soudy členského státu, v němž bylo zahájeno hlavní řízení (článek 3 odst. 2 a článek 27 nařízení č. 1346/2000).

Majetek dlužníka, na který se vztahujx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx x015, Comité d'entreprise de Nortel Networks SA a další v. Cosme Rogeau, jakožto insolvenční správce ve vedlejším úpadkovém řízení zahájeném proti spoxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xA v. Alan Robert Bloom a další, věc C-649/13). Podle čl. 2 písm. g) přitom platí, že pro účely tohoto nařízení se rozumí "členským státem, ve kterém se nachxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xusí být zapsány ve veřejném rejstříku, členský stát, pod jehož pravomoc rejstřík spadá; v případě pohledávek členský stát, na jehož území jsou soustřexxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx xx

xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxti proti jednateli uvedené společnosti za účelem zaplacení částek vyplacených poté, co se tato společnost stala platebně neschopnou, anebo poté, co bxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxvání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podepsané dne 30. října 2007, jejíž uzavření bylo schváleno jménem Společenství rxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxnosti G. T. GmbH v. H. K., věc C-295/13).

Podle článku 3 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 soudy členského státu, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxudního dvora ze dne 16.1.2014, Ralph Schmid /správce podstaty v úpadkovém řízení na majetek Aletty Zimmermman/ v. Lilly Hertel, věc C-328/12).

Čláxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xtátě (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. listopadu 2012, Ulf Kazimierz Radziejewski proti Kronofogdemyndigheten i Stockholm, věc C-461/11).

Výjixxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxmyslových) vzorech Společenství. Zvláštní úpravu soudní příslušnosti v dědických věcech obsahuje nařízení č. 650/2012 o příslušnosti, rozhodném pxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxá účinnosti dne 17. srpna 2015.

Na stejných principech jako nařízení č. 44/2001 je postavena i Luganská úmluva z 30.10.2007 (viz rozhodnutí Rady 200xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x Bruselskou úmluvu z roku 1968, která aktuálně nadále platí mezi 15 státy, které se staly členskými zeměmi EU před rokem 2004, a některými zámořskými úzexxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xnií, Švýcarskem, Norskem a Islandem. Úmluva umožňuje přistoupení všem členským zemím Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), jakož i členským zxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxu z roku 2007. A ačkoliv Nizozemské království (tvořené od roku 2010 evropským Nizozemskem, Arubou, Svatým Martinem a Curaçaem) uvažovalo o přistoupexx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxropské Nizozemsko a tvořených ostrovy Bonaire, Svatý Eustach a Saba), dosud ani žádná z členských zemí EU k úmluvě nepřistoupila. Podrobný Komentář k txxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx

xxxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xa stránkách Soudního dvora EU.

Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.12.2013, čj. 8 Cmo 200/2013-225, v této souvislosti platí: "Jestliže xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxdem nařízených jednání a vznese ji až při třetím jednání soudu, nejde o řádnou a včasnou námitku v intencích čl. 24 takzvané Luganské úmluvy korespondujxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxním řízení; pokud jde o soudní řízení správní, odkazuje na zvláštní zákon. Tím se stal zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ze dne ze dne 21. března xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxšnost

§ 9

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 9

Komentátor: Beran

Věcná příslušnost určuje, zda se věci v prvním stupni projxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxraněné a obecně složitější kauzy jsou svěřeny v první instanci specialistům u krajských soudů.

Nedostatek věcné příslušnosti vede ke zrušení rozhxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxx

x xxxxx xx

xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxe druhu projednávané věci buď soudy okresní (či jim na roveň postavené), nebo soudy krajské. Věcná příslušnost soudu patří mezi podmínky řízení (§ 103 x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxe o věcné příslušnosti je na místě postup podle § 104a odst. 2.

K odst. 2:

K písm. a):

Jedná se o spory mezi osobami povinnými k vrácení xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxštění podle § 118c zákona č. 582/1991 Sb.; nemocenského pojištění podle § 124 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb.; státní sociální podpory podle § 62 odst. 3 a x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxnných k regresní náhradě podle ustanovení § 126 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.

K písm. b):

Jedná se o spory podle § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb.

K písm. xxx

xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxatických misích, Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích a Úmluvy o zvláštních misích, tzn. zejména velvyslanci nebo nunciové, vyslanci, ministři a xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxnzulární jednatelé a zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi. Příslušnost krajského soudu je dána bez ohledu na to, zda spor souvisí s výkonem funxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx

x xxxxx xxx

xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xx.) stupně též ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce vydaného na základě § 13 zákona č. 2/1991 Sb.

K písm. e), f):

V prvním stupni rozhodují krajské xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxt - § 95 a násl. zákona č. 90/2012 Sb.; komanditní společnost - § 118 a násl. zákona č. 90/2012 Sb.; společnost s ručením omezeným - § 132 a násl. zákona č. 90/xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxpské společnosti (SE), zákon č. 627/2004 Sb.; evropské hospodářské zájmové sdružení - nařízení Rady (EHS) č. 2137/85 ze dne 25.7.1985 o zřízení Evropxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx - xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx

xxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxxxxxxo zákoníku,

nadací - § 306 a násl. občanského zákoníku,

nadačních fondů - § 394 a násl. občanského zákoníku.

V prvním stupni rozhodují xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxcí, popř. likvidace. Žalobcem nebo žalovaným je vždy obchodní

korporace

samotná, její společník nebo člen, člen jejího orgánu nebo likvidátor, nikoxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxššího soudu ze dne 15.6.2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015).

Krajský soud tedy není věcně příslušný dle § 9 odst. 2 písm. e), f), směřuje-li žaloba sice proxx xxxxxx

xxxxxxxxx

x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx xxxxxteli společnosti s ručením omezeným je uplatněn nárok na náhradu škody nikoliv společností samou, ale třetí osobou, která je přesvědčena, že jednatel x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxa tím, že ona třetí osoba poskytla společnosti peníze na stavbu rodinného domku, domek společností dostavěn nebyl a třetí osoba musela na dostavbu svéhx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xxx

x xxxxx xxx

xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxho vlastnictví patří především nároky plynoucí z autorského zákona (zák. č. 121/2000 Sb.), opět včetně nároku na náhradu škody neoprávněným zásahem xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx díla, zdržovací žaloby atd.

Pro spory z průmyslového vlastnictví platí od 1.1.2008 úprava obsažená v zák. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx2010-79, podle něhož je právo k obchodní firmě právem průmyslovým. Proto také ve věcech jeho ochrany (nejčastěji jde o spory související se zaměnitelnxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxe.

K písm. h):

Spory, které náležejí do této skupiny, lze stručně charakterizovat jako takové, které směřují k dodržení pravidel fair play v podnikxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxkoníku.

K písm. i):

Obdobně jako osoby fyzické (zde však od 1.1.2014 rozhodují okresní soudy) požívají též právnické osoby ochrany svého názvu a poxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxcká osoba domáhá ochrany v souvislosti se svým podnikáním či nikoliv.

K písm. j):

Jde o spory, jejichž předmětem musí být právo nebo povinnost vyplýxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx Např. tvrdí-li žalobce, že poskytl žalovanému půjčku, vrácení zajistil směnkou, nežádá však proplacení směnky, ale vrácení této půjčky, pak nejde o sxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx

x xxxxx xxx

xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxní burze nedohodnou, že spor bude rozhodnut v rozhodčím řízení před burzovním rozhodčím soudem (§ 28 odst. 3 zákona č. 229/1992 Sb.), bude spor řešen souxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxx xxx

xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxastníků (§ 1194 a násl. obč. zák.) a sporů z toho vzniklých. Věcná příslušnost krajských soudů je dána vždy, kdy jde o přezkum rozhodnutí shromáždění, ktxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxx2014). Naproti tomu není dána tam, kde předmětem řízení je toliko vymáhání povinnosti z rozhodnutí vzniklé (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.8.201xx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx

x xísm. m):

Věcná příslušnost krajských soudů je dále dána ve věcech přeměn obchodních společností a družstev podle zákona č. 125/2008 Sb. Zejména se jxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxx x xxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx

x xxxxx xxx

xxxxx xx x xxxxx xxxxxlé při dispozici s obchodním závodem (§ 502 obč. zák.) nebo jeho částí, zejména spory z koupě závodu (§ 2175 a násl. obč. zák.) a z pachtu závodu (§ 2349 a násxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxodu, což se projevuje v relativně samostatném a uceleném předmětu její činnosti, o kterém je samostatně (odděleně) účtováno. Není přitom rozhodné, zdx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2009, sp. zn. 29 Cdo 4773/2008).

K písm. o):

Nadlimitní veřejnou zakázkou se podle § 25 zák. č. 134/2016 Sb. rozumí vxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xtavební práce je veřejná zakázka uvedená v § 14 odst. 3 zák. č. 134/2016 Sb.

K písm. p):

Typicky se jedná o spory týkající se práv a povinností vyplývajxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xředmět sporu se musí týkat povinnosti plnit za korporaci z titulu zákonného ručení, tj. uvedené ustanovení se nevztahuje např. na spor o náhradu škody zx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx

x xxxxx xxx

xxxxx xx x xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxx x x xx xxxx xx xxxxxxx xxx

x xxxxx xxx

xxx x xxxxx xxxxx x xxxx xxx, 571 zák. č. 90/2012 Sb.

K xxxxx xx

xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx manželství, zákonného odloučení, prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je či není (§ 51 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb.).

x xx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx

xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxanovení § 88 písm. g/) k projednání žaloby z hlavní intervence (kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinýmx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx, do něhož je intervenováno.

Obě řízení se tedy vedou u téhož soudu a je praktické, aby obě řízení vedl týž soudce. Zpravidla lze doporučit, aby obě řízxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx

x xx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxxxx, Havlíček

Takzvaná funkční příslušnost vymezuje rozsah příslušnosti soudu tak, aby bylo zřejmé, který soud rozhoduje v první instanci a který o řádxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Součástí moci soudní je ovšem i Ústavní soud. Tutéž úpravu (s výjimkou zakotvení Ústavního soudu, kxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xsou rozděleny do stupňů: soustava soudů má čtyři články: okresní článek zahrnuje soudy okresní a obvodní (v Brně městský), krajský článek soudy krajskx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, avšak tyto články tvoří pouze tři stupně. V občanském soudním xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxuje v prvním stupni (jako soud věcně příslušný dle § 9, příp. § 9a), může věc postupovat v občanském soudním řízení mezi soudy jednotlivých stupňů pouze xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx

xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xbčanského soudního řízení, rozhoduje o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů vydaným ve správním soudnictví podle pravidel danxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx

x xxxx xx ovšem třeba podotknout, že komplikovaný (a stále se komplikující) český právní řád vede v některých případech k nejistotě, z níž vzniká jev, který je ozxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxž přímo o pravomoc) uvnitř soustavy soudní moci. Ten může vyplynout z neshody mezi soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení na straně jedné a souxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx

xxxisprudence

č. 4/2012, str. 3), "z obecného vymezení pojmu pravomoci a příslušnosti je zřejmé, že vztahy civilních a správních soudů nelze chápat jako xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxsní, krajské či jiné soudy, ale o zodpovězení otázky, zda mají být projednávány v civilním řízení soudním nebo ve správním soudnictví." Jde o otázku, ktxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxů (zákon č. 131/2002 Sb.), která je výslovně na tuto problematiku zaměřena (§ 1 odst. 1 zmíněného předpisu uvádí, že podle tohoto zákona se postupuje přx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.).

Podle čxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx naopak Městský soud v Praze je soudem s působností soudu krajského xx x x x xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx

xxxxe těchto soudních obvodů (které nejsou totožné s územně správním uspořádáním) se určují soudy, jimž náleží určitá věc podle pravidel daných úpravou míxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx

xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx x xxlovaný bydlí v obci Žerůtky, pak místně příslušným soudem okresním bude podle bodu 3, přílohy č. 3 zákona o soudech a soudcích Okresní soud v Blansku, míxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxx xx x xxxx x xxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxoval krajský soud (§ 9 odst. 2), pak o odvolání by rozhodoval Vrchní soud v Olomouci podle bodu 2, přílohy č. 1 zákona o soudech a soudcích.

Obvody pobočxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxí práce mezi soud a jeho pobočku řeší pouze rozvrh práce, s jehož obsahem se vždy pro ten který konkrétní soud lze seznámit na webové stránce soudu.

Grax xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x x x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx

xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxx x xoudcích).

K odst. 1:

Obecné ustanovení obsažené v komentovaném odstavci odráží systém soudní soustavy a obecně vyjadřuje funkční příslušnoxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxa č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, která je označena "Názvy, obvody a sídla krajských soudů". V ní zjišťujeme, který z oxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx

xxxx xx xx xxxxxxé soudy a okresní soudy v obvodech jejich působnosti.

x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxává potom problém, který funkčně příslušný soud má rozhodnout. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31.3.2004, sp. zn. 22 Cdo 599/2004, dovodil, že pouze on jx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxspívá k závěru, že "občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání nebo dovolání proti usnesení, jímž vrchní soud xxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxaví podle § 104 odst. 1 o. s. ř."

K odst. 2:

Podobně druhý odstavec komentovaného ustanovení řeší vztah vrchních a krajských soudů. Konkrétní justičxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxjské soudy v obvodech jejich působnosti.

§ 10a

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 10a

Komentátor: Havlíček, Vackovx

x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxo však v první a druhé instanci (srov. graf v komentáři k § 10) vystupují

promiscue

soudy okresní/krajské a krajské/vrchní, komentované ustanovení vyxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx x xásadě každé konečné rozhodnutí soudů odvolacích, vydaných v řízení o odvolání (§ 201 a násl.).

Graf č. 11: Instanční schéma třístupňové (čtyřčlánxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx

V řízení může nastat specifická procesní situacxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xdy je vydává soud krajský (vrchní), však proti němu odvolání přípustné není, k čemuž judikoval Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 27.6.2002, sp. xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu. Nejvyšší soud není funkčně příslušný pro projednání odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvolacího. Řízení o takovém podání zastxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxx xe uvádí (právě s odvoláním na předchozí

judikát

): "Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvoxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxení o podaném odvolání, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.)."

§ 11

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 11

xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx

x xxxxx xx xx

xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx vždy pouze podle okolností, které tu byly v okamžiku, kdy bylo řízení zahájeno, bez ohledu na to, zda bylo zahájeno podáním žaloby, resp. návrhu, či usnexxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx dvě výjimky: přenesení příslušnosti (§ 252 odst. 5) a

delegace

(§ 12).

Není tedy možné například tehdy, když by se účastník po podání žaloby přestěhxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xrčení místní příslušnosti a možností případný nedostatek místní příslušnosti napravit - řešit otázku místní příslušnosti lze pouze do okamžiku a za pxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxd v obvodu jiného soudu, nebo proto, že o určité věci lze vést řízení u více místně příslušných soudů (viz § 87 a komentář k němu). Řízení se podle odstavce xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxému projednání jenom proto, aby mohl v řízení proti němu vyslovit místní nepříslušnost.

Jinak je tomu u příslušnosti věcné. Je-li jednou žalobou upxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxný soud, u něhož byla žaloba podána, a po právní moci takového usnesení předložit vyloučenou věc k rozhodnutí o věcné příslušnosti místně příslušnému vxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxbytových prostor, jež mu pronajal, jednak odstranění firemního panelu zasahujícího do práv k ochranné známce A. Pro nároky vyplývající ze smlouvy o náxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxx

xxrok usnesení, jímž okresní soud v tomto případě rozhodne o vyloučení věci, kterou mu pro nedostatek věcné příslušnosti nepřísluší řešit, zní napříklax xxxxxx

xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxné příslušnosti je považován za nedostatek podmínek řízení, který, na rozdíl od nedostatku příslušnosti místní, nelze zhojit a příslušnost založit txxx xx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxím řízení (srov. komentář k § 9, 104a, § 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. b/). Tím, že soud věc projednal, věcnou příslušnost nezaložil a okolnosxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxek nesprávné rozhodnutí ve věci - viz § 212a odst. 5, věta druhá.

Druhá věta prvního odstavce tohoto ustanovení, již přidala novela provedená zákonex xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxčně příslušnosti místní, určení příslušnosti rozhodnutím soudu se týká příslušnosti místní i věcné. Místně nepříslušný soud tím, že provede úkony uvxxxxx x x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx nebo též Nejvyšším soudem, rozhoduje-li o věcné příslušnosti podle § 104a odst. 2, 3, 4. Jeho rozhodnutím je určena věcná příslušnost soudu, jehož se roxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxo, že bylo vydáno soudem věcně nepříslušným, a postoupit věc jinému soudu. V takovém případě se rozhodnutím odvolacího soudu soud, jemuž byla věc postoxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxudu určena pouze tehdy, jestliže o ní soudy rozhodly postupem podle § 105 odst. 2, 3.

Měnit podmínky pro posuzování věcné příslušnosti soudu, které tx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxů vyloučil k samostatnému projednání. Změna žaloby, v jejímž důsledku by došlo ke změně věcné příslušnosti, není přípustná (srov. § 95).

Je-li podáx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx

x xxxxx xx

xxxxxxší soud může rozhodovat na základě návrhu podaného před zahájením řízení, jehož se určení místní příslušnosti týká, návrh v takovém případě podává budxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxh případech soud, u něhož bylo řízení zahájeno, věc Nejvyššímu soudu postoupí k rozhodnutí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu může znít (srov. např. usnesexx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxxx

xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxvodní soud pro Prahu 1.

Za zmínku stojí též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, který řešil otázku příslušnosti soudu čxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxx je reálné dosáhnout jeho účelu (tj. požadované plnění skutečně vymoci), tedy kde povinný má (může mít) postižitelný majetek, z něhož může být uspokojexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xo 523/2011-17, z něhož plyne, že: "Ustanovení § 11 odst. x xx xx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxmostatné a spolu nesouvisející nároky tak, aby s ohledem na skutečnosti rozhodné pro posouzení místní příslušnosti na výběr dané u jednoho z nich byla zxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxě spojené žaloby podány, a postoupení věci obecnému soudu žalovaného." Závěr zde uvedený je odůvodněn mj. tím, že právo na zákonného soudce svědčí nejex xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xákonný soudce žalovanému. Účelové spojování různých samostatných žalob více žalobců s cílem založit místní příslušnost určitého soudu pro všechny, xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x x x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxě judikoval i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25.10.2012, sp. zn. 21 Nd 299/2012.

§ 12

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 12

xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxíslušný. Zatímco věcnou a funkční příslušnost pochopitelně tímto způsobem měnit nelze, zákon předpokládá změnu soudu v rámci téhož stupně (viz formuxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xeorii i praxi též

delegace

) tedy vychází z představy, že mohou nastat buď situace, kdy bude nezbytné přenést rozhodování věci z jednoho soudu na druhý (jxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxých důležitých důvodů vhodnější, aby k takovému přikázání došlo.

K odst. 1:

Podle prvního odstavce komentovaného ustanovení, který se zabývá oblxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx

xxxxxxxx

xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxi, sdělil účastníkům tuto skutečnost a fakt, že věc bude předkládat nadřízenému soudu k rozhodnutí o delegaci, a který soud považuje za vhodný pro delegxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx

xxxegace

xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx

x xxxxx xx

xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx

xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxníci budou navíc vyzváni, aby se vyjádřili k důvodu, pro který má být věc delegována.

Delegaci vhodnou lze řešit na základě návrhu účastníků (za soudxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx řízení (procesní ekonomie) lepší či výhodnější, aby věc byla projednána jiným soudem.

Příklad vhodné delegace: Z patnácti žalovaných jich 14 bydlx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx

xxxxxx

xxxxxxxx

xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxut, který nesmí být nadužíván, neboť se jím zasahuje do ústavně zaručené zásady zákonného soudce. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27xxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxch okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázánx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxy, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod)." Z relativně nxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x němž žalobkyně žádala, aby věc byla od Okresního soudu v Ostravě přikázána z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 2, což odůvodňovala "hospodárnxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx a spolehlivého zjištění skutkového stavu pro účely rozhodnutí." Žalobkyně přitom využila možnosti zvolit soud na výběr daný ve smyslu § 11 odst. 2 o. s. xx x xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxní princip zákonného soudce, protože "neuplatňuje žádné okolnosti, na jejichž základě by bylo možné usuzovat, že by požadovaná

delegace

věci k Obvodxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxnosti neplynou ani z obsahu spisu." Argumentace soudu, která interpretuje možnosti

delegace

, je velmi konkrétní: "Pokud pak žalobkyně odůvodňuje vhxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxegaci věci z důvodu vhodnosti nemůže být ani případná nedůvěra žalobkyně x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxtivní a jednoznačná pravidla v ustanoveních § 84-89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu pxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx o vyloučení soudců (§ 14 a násl. o. s. ř.), neboť žalobkyně jako účastnice řízení má právo se vyjádřit k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc pxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx

xxxxgace

nutná (§ 12 odst. 1 o. s. ř.).

Delegace

vhodná podle § 12 odst. 2 o. s. ř. tedy z uvedených důvodů nepřichází v úvahu."

Speciální úprava přenesenx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xx xx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxa okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost (srov. k tomu např. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.6.2003, sp. zn. 30 Co 352/xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xx x xx xx s.).

K odst. 3:

Soud, který by byl v jiných případech ve věci rozhodoval, však o delegaci nemůže rozhodnout sám. Příslušný k rozhodnutí o přikázání vxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xinému soudu či ve vyjádření k výzvě soudu by účastníci měli uvést soud, kterému má být věc postoupena. Vyjádření účastníků k vhodnosti přikázat věc právx x xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxavazuje soud přikazující věc jinému soudu.

Příklad výzvy, kterou soud adresuje v této souvislosti účastníkovi:

Vážený pane,

žalovaný navrxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xe lhůtě deseti dnů od doručení této výzvy. Pokud zůstane výzva bez vyjádření, budu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že nemáte proti delegaci xxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxyslu, že v rozhodování o delegaci nepřipustí voluntarismus, nýbrž bude ve svém rozhodování důsledně přihlížet k mravním, sociálním a etickým stránkáx

xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxého soudu, vrchní soud ve vztahu ke dvěma krajským soudům působícím v hranicích působnosti tohoto vrchního soudu nebo ke dvěma okresním soudům působícxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxxx xxxxxx

x xx

xxxxxx xxav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 14

Komentátor: Jirsa

K odst. 1:

Soudce se v praxi občas ocitá v situaci, kdy má jistý vztah (poměr) k tomux xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxlí soudce, ale také o to, co si o něm objektivně myslí účastníci a veřejnost vůbec. Ve stejném postavení jako soudce je, pokud jde o důvody vyloučení, přísxxxxxx

xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xaopak podjatosti. Jinak řečeno, je-li soudce nepodjatý, postupuje standardně v projednávání a rozhodování, aniž by se kdokoliv zabýval jeho vztahem x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx

Podjatost je vztah (zákon volí formulaci "poměr") ke konkrétní kauze (nejen k předmětu řízení, ale k věci v širším slova smyslu), který může navozovat nxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxdnout nestranně, nebo alespoň vzbuzuje pochybnosti o takové schopnosti soudce.

S nepodjatostí nelze ovšem nestrannost zaměňovat. Zatímco podjaxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxt. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod) a pravidel spravedlivého procesu. Tzv. právo na spravedlivý proces (nx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxotože soudce, který někomu v řízení straní (nebo se jako stranící jeví), vzbuzuje pochybnosti o své nepodjatosti.

K tomu srov. například nález Ústaxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxtah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen rxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxm k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivnxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxa reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah."

xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xojmů, Právní praxe č. 8/1993, str. 460-461) charakterizující jako nestranného soudce, který "podle svého vědomí a svědomí je nezávislý na projednávaxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx rovné, že žádná z nich nemá v jeho očích apriorně žádnou výhodu ani nevýhodu, přednost ani nedostatek, že k právnímu vztahu, který řeší, nezískal vztah jxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnnosti soudce (nebo i jiného rozhodujícího referenta) slouží tzv. subjektivní a objektivní test nestrannosti - k tomu srov. komentář k odst. 4 a tam citxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx

xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxdle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e): "Podmínkou naplnění důvodu zmatečnosti rozhodnutí podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. však není existence pravomxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxx pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci je tedy:

poměr k věci,

poměr k účastníkům a jejich zástupcům.

Ad 1. Méně časté jsou pxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxcházejí byty s regulovaným nájemným, a osobně je aktivním členem sdružení pronajímatelů domů. K tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.2.xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxk je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xež z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování)." V této souvislosti citujeme i z usnesení Vrchníxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xiž zřejmých ze spisového materiálu"nástin rozhodnutí," nesvědčí o jeho podjatosti."

Ad 2. Častějším případem je vztah k účastníkům řízení a jako nxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. ustanovení § 116 občanského zákoníku), jemuž xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxslosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce apod."

Soudci se může stát, že v souzené věci narazí na svého známého. Je potom na něm, aby pečlixx xxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxě povznést nad prostý fakt, že zná někoho z osob na řízení zúčastněných; sám fakt, že soudce studoval s advokátem jedné strany ve stejném ročníku na právnxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxe např. z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.7.2007, čj. 1 Nc 695/2007-43: "Samotný fakt, že žalobce je manželem kolegy soudce, sám o sobě nezakláxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxého soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, ale musí být vždy zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze o soudcově nepodjatosti pochybovat.x

xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxsti o jeho nepodjatosti. Stačí důvod k pochybnostem, nikoliv až pochybnost sama. Tento důvod však musí být objektivně existovat a nemůže vycházet jen zx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxce bude soudit svého nevlastního bratra, kterého nikdy neviděl, a nemůže tedy k němu mít subjektivně žádný vztah. Avšak pouhý fakt, že se jedná o polorodxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxx xx xyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí konkrétní věci není třeba, aby byla prokázána jeho podjatost. Na druhé straně to však neznamená, že k takovxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xřeba, aby byly pochybnosti o jeho nepodjatosti založeny na existenci objektivního důvodu, který je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxbnit schopnost soudce nestranně a nezávisle rozhodnout v konkrétní věci. Poměr soudce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce nx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx svých právech (např. pokud by jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal poznatky o věci jiným způsobem než z dokazováxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxže být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem k těmto osobám, přičemž se v konkrétním případě může jednat jak o vztah přátelský, tak x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxedených případů se však v nyní posuzované věci nejedná."

Zjistí-li soudce, že osoba jemu známá zastupuje stranu ve sporu nebo je přímo účastníkem říxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xa fakultě udržoval poměrně přátelské vztahy, deset let jsem jej neviděl, v současné době s ním žádné vztahy neudržuji, a proto se podjatý necítím. Jsem sxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x

xliminovat

tak její objektivní stránku, neboť tehdy, když soudce nemá co tajit a ke svému poměru k věci (účastníkům) se přizná, dává tím zřetelně a veřejxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xení bez dalšího důvodem pro vyloučení. Aby byl z projednávání a rozhodování věci vyloučen, musel by existovat mezi soudcem (přísedícím) - účastníkem a xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx

x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x posuzování vztahů kolegiality mezi soudcem a účastníkem řízení, který je rovněž soudcem (přísedícím), lze poukázat na závěr judikatury, podle něhož xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či sxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxxxx

xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxiv náznak nevhodného, strannost indikujícího chování soudce v průběhu řízení. Před začátkem jednání, při příchodu do jednací síně, například soudce xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxat, měl by soudce ihned zareagovat tím, že požádá advokáta, aby se vzdálil, nebo povolá zástupce protistrany. Pokud se soudce takového chování nevyvarxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx

xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxíklad uvádí Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 6.4.2007, čj. 14 Co 11/2007-110, kterým byla soudkyně vyloučena z projednávání a rozhodování věxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxnorací otázek žalobce ze strany svědkyně a jejím zesměšňováním žalobce, neřešila soudkyně objektivně a nestranně. Zatímco negativní jednání svědkyxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxovat klidnou atmosféru jednání a nestranným přístupem uklidňovat třeba vzrušenou atmosféru. Soudce si musí být vědom i toho, že přítomnost u jednání sxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxsivní. Pokud účastník použije ve vztahu k soudci invektivy, které již nejsou pro soudce únosné, lze se bránit jen podnětem k zahájení trestního stíhání xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxovi bezprostředně po takovém útoku účastníka. Negativní vztah soudkyně k žalobci se projevil tím, že po odchodu žalobce z jednací síně pokračoval výslxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xe zná osobu, které se konkrétní řízení dotýká, přesto není podjatý a není rozhodnuto o jeho vyloučení z projednání a rozhodnutí věci, je třeba v průběhu cxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx x x xxxxxxx xxxxxí pravidelně stýkají, mělo by to vždy vést k tomu, že soudce sdělí předsedovi soudu důvody, pro které je z rozhodování věci vyloučen - § 15 odst. 1.

Držíxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudem. Podle § 205 odst. 2 písm. a) je odvolacím důvodem prostý fakt, že ve věci rozhodoval soudce, u něhož jsou pochybnosti o nepodjatosti.

V dnešnx

xxxxxxxx

xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxulovaný komentář pro zpravodajské účely obsahující jednověté shrnutí odůvodnění rozsudku, které zaznělo v jednací síni. V této souvislosti však plaxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx

xxxxxxxx

xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxní. Například: "Ve věci je nařízeno jednání na 3.3.2014." "K jednání byl předvolán svědek XY a soudní znalec." "Žalovanému byla uložena pořádková pokuxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxikla škoda v konkrétní výši."

Stručný rozhovor určený ke zveřejnění k nepravomocně skončené věci je v omezeném rozsahu možný, stejně jako v případě xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxce trvat před zveřejněním na autorizaci rozhovoru. Ta může být provedena telefonicky či elektronicky a novinář zpravidla v takovýchto případech žádoxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxgumenty, kritikou nebo dokonce veřejnými invektivami některého účastníka či jeho zástupce, lze takové chování obecně vnímat jako podjatost vzbuzujxxxx

x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xalšího dospět k závěru o podjatosti soudce na základě pouhého faktu, že poskytne novinám rozhovor týkající se případu, který rozhodoval a který byl mimx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x neoprávněné kritiky ve sdělovacích prostředcích; současně je však třeba u něj předpokládat a požadovat vyšší stupeň tolerance a nadhledu, než tomu je x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx to, že tyto skutečnosti jsou běžnou součástí práce soudců, nelze jim zpravidla přičítat založení dostatečně intenzivního negativního vztahu k účastxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xůvod o ní pochybovat vzhledem jeho konkrétním vyjádřením, veřejně vysloveným v době, kdy má ve věci opětovně rozhodovat, navíc za situace, kdy jeho dříxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxovat o tom, že soudce vůbec není dotčen takovým úsudkem o výkonu své rozhodovací pravomoci, o čemž právě svědčí i jeho výroky v inkriminovaném rozhovorux

xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xo soudce ve svém výroku myslel, co chtěl skutečně říci, či případně, co nebylo nikoliv jeho vinou v článku obsaženo. Stranou lze na tomto místě ponechat i xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx samotného periodika za objektivní obsah všeho toho, co v rozhovoru skutečně zaznělo (pozn.: tisk má nejen povinnost xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxtu; srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, Prager a Oberschlich proti Rakousku, 1995), jelikož podstatným se jeví právě jeho celkové xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xe soudce svými výroky (vyslovenými krátce před vlastním projednáváním a rozhodováním zkoumaného případu) překročil hranici toho, co lze považovat zx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxého zájmu a ochrany pověsti nebo práv jiných - právě zajištění autority a nestrannosti soudní moci (čl. 10 Evropské úmluvy). O to právě jde i v souzené věcxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx podle které spravedlnost musí být nejen konána, ale musí být i vidět, že konána je (justice must not only be done, it must also be seen to be done)."

Na prxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxnovení o podjatosti k tomu, aby se ze sporných důvodů prohlásil za podjatého a zbavil se tak skutkově či právně složité věci, náročné nebo veřejně sledovxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xauzy jenom proto, že je mu nepříjemná a nepohodlná. Od toho je soudce, aby se s podobnými situacemi vypořádal. Zveřejňování informací o zajímavé kauze v xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx

x xxxx xxxxxxx xxxxxxlad usnesení Ústavního soudu ze dne 29.8.2006, sp. zn. I. ÚS 363/06: "Případné politické ovlivňování spočívající ve veřejných projevech politiků, jaxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxcky nezávislost a nestrannost konkrétních soudců." Zároveň lze připomenout řízení vedené u Městského soudu v Praze, v němž bylo vydáno předběžné opatxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxnutí soudkyně, dokonce zveřejnil její telefonní číslo a všechny dotčené občany vyzval, aby se jí telefonicky dotázali na důvody rozhodnutí. Přesto soxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xsou pro soudce obtížní a nepříjemní, píší o něm do podání vulgarismy, napadají jej, vznášejí námitky podjatosti proti všem soudcům, kteří by mohli jen oxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx) osobní nestrannost soudu předpokládá, není-li důkaz opaku. Je proto značně nekolegiální, nechá-li se soudce vyloučit z projednávání věci jenom proxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx kverulant bude chovat stejně urážlivě.

xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xxxak zainteresován. Zároveň je však důležité si uvědomit, že kdyby skutečně každý vztah, který by jen náznakem mohl navodit dojem, že soudce má ke kauze jixxx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxi podílet i soudci. Kdybychom brali do důsledku to, že jakýkoliv náznak vztahu k věci soudce automaticky vylučuje z projednání a rozhodnutí, nenašli byxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xostupem v konkrétní kauze, vede to často nadřízený soud k rozhodnutí o vyloučení - k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11.9.2006, čj. 1 Nc xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx pro vyloučení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. H. z projednávání a rozhodnutí této věci. Pouhé ničím konkrétně nepodložené tvrzení, že se souxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xájem na výsledku sporu, nebo že by bylo možno z jakýchkoliv jiných důvodů pochybovat o její nepodjatosti ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. Je tomu xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xodal proti JUDr. H. jak trestní oznámení, tak žalobu dle § 13 obč. zák., a sama soudkyně se v souvislosti s těmito událostmi cítí ve věci podjatá, nelze zarxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xěstský soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl ve vztahu k uvedené soudkyni ve smyslu § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji z projednávání a rozhodnutí této právxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x obstrukcím a k oddálení konečného rozhodnutí.

Jsou známy i případy, kdy účastníci, ve snaze oddálit co nejvíce rozhodnutí či zbavit se nepohodlnéhx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxtup účastníka je účelový a že se svou žalobou nemůže být úspěšný, nelze v takové skutečnosti spatřovat důvod pro vyloučení soudce. Také případné podání xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.7.2015, čj. 12 Cmo 211/2015-249).

Vztah k určité konkrétní osobě jako zástupci účastníka nemůže býx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xlouhodobě působící v obvodu tohoto soudu podal jako účastník řízení žalobu v restituční věci. Všichni soudci tohoto soudu pak sdělili, že z důvodu přátxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxrých zastupoval zmíněný advokát a rozhodoval soudce, který sám sebe dříve ve vztahu k osobě advokáta označil za podjatého, napadené rozhodnutí zrušil x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx advokátovi výkon jeho praxe značně komplikovalo. Změna nastala až po několika letech, kdy u soudu začali působit noví soudci, kteří se "vylučovací akcxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxdce v Komunistické straně Československa k datu 17.11.1989. V souvislosti s tímto nálezem byly zveřejněny seznamy soudců - bývalých členů KSČ - a lze očxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx pochybnosti o podjatosti soudce s komunistickou minulostí (např. spory týkající se majetku bývalé KSČ, náhrada škody způsobené v souvislosti s člensxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

x xxxxxx

xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxstníci "zbavili" zákonného soudce, a naopak - aby se soudci svévolně zbavovali "nepříjemných" případů. K tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dnx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxlé členství v KSČ bez uvedení konkrétní skutečnosti nasvědčující jeho podjatosti, nelze takovou podjatost bez dalšího dovozovat (srov. k tomu obdobnx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxxx

x xxxxx xx

x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xoudce bez dalšího: Pokud jednou ve věci rozhodl, je nemožné, aby ji sám přezkoumával, ať již v rámci řádných či mimořádných opravných prostředků.

K odxxx xx

x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxšinou naopak vhodné, aby rozhodoval stejný soudce.

K odst. 4:

V praxi se často setkáváme s tím, že je vznášena námitka podjatosti účastníky, kteří nxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxma o sobě důvodem pro vyloučení, procesní postup soudce a jeho rozhodnutí je oprávněn hodnotit výlučně odvolací, případně dovolací soud (výjimečně i Úxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xdňat svému zákonnému soudci.) Postihne-li však například soudce za zcela stejné nebo obdobné chování jednoho účastníka pořádkovou pokutou a druhého xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxého kraje, v níž se rovněž zabýval otázkou tvrzené podjatosti zákonného soudce Ústavní soud, který v usnesení ze dne 5.9.2017, sp. zn. II. ÚS 2395/17, taxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxti soudce. Soudce se podle ní pokládá za nestranného, dokud neexistují subjektivní, k jeho osobnosti se vztahující důvody podjatosti. K prokázání nedxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx. Je nutné předložit konkrétní a hmatatelné důkazy o podjatosti soudce. Samotné vnímání soudce jako zaujatého dotčeným účastníkem řízení neobstojí. xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxan. Unesení důkazního břemene pro stěžovatele je proto méně přísné. Předpojatost soudce nebo legitimní pochybnosti o jeho nestrannosti musí být dostxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxého."

Soudce může mít vztah i k jednotlivým důkazům, které budou v řízení prováděny. Může například znát svědka, soudního znalce. Takový vztah zásaxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx soudce i znalce s následující argumentací: "Protože soudce XY ustanovuje znalce YX pravidelně i v jiných kauzách, musí mezi nimi existovat jistý vztahx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxt o námitce proti jeho osobě nadřízený soud (§ 16).

Námitka podjatosti není prostředek sloužící k tomu, aby se účastník zbavil soudce, s nímž není spoxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x ní uvedeny žádné skutečnosti svědčící o vztahu k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, ve svém důsledku znamená pouze zbytečné prodloužení řízení, xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxojednání a rozhodování věci. V praxi to znamená oddálení konečného rozhodnutí, což není ku prospěchu účastníka, pokud ovšem námitku nevyužívá k obstrxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx

xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx právní názor, pamatuje ustanovení § 221 odst. 2 (srov. komentář k němu), podle kterého může odvolací soud přikázat věc k dalšímu projednání jinému souxxxx

x xx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxx

x xxxxx xx

xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxě oznámit předsedovi soudu. To znamená ihned, jakmile je to možné. Pokud by tak soudce neučinil, mohlo by být jeho chování kvalifikováno jako narušujícx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx a soudcích), a v důsledku znamenat i kárný postih (k tomu srov. např. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19.10.2011, čj. 11 Kss xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx

x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxtuje určitý vztah, pro který je vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, neznamená to, že nelze vůbec v řízení pokračovat a činit některé kroky vedoucí k xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxximečných případech, hrozí-li vážné ohrožení účelu předběžného opatření, také o návrhu na jeho vydání. Je možné činit i takové úkony, které sice nemusí xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxsel nutně provádět jen soudce, který nemá žádný vztah k věci (účastníkům).

Například: I vyloučený soudce může zaslat účastníkovi výzvu k zaplacení xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xevedou bezprostředně k rozhodnutí ve věci (uložit účastníkům, aby soudu předložili určité listiny, sdělili potřebné informace atd.).

Stejnou ozxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxx xxx xx xxxxxm místě rozhoduje, zda je vyloučen soudce (přísedící), který oznámí skutečnosti svědčící pro vyloučení, je předseda příslušného soudu, rozvrhem práxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx vyloučen. Stačí věc přidělit jinému soudci podle rozvrhu práce. Protože rozvrhy práce nemají většinou stanoven zvláštní mechanismus pro přidělovánx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxřítomnosti (nemoc, dovolená); je důležité, aby byly takové zástupy v rozvrhu práce uvedeny, pokud možno tak, aby soudce zastupovalo vždy více jeho kolxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxdnávání a rozhodování xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx

xxxx xx xxxx x xx, že jsou z projednávání věci vyloučeni všichni soudci jednoho soudu (což připadá v úvahu zejména v těch případech, kdy je účastníkem řízení jejich kolexx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxé (k tomu srov. komentář k ustanovení § 12 odst. 1).

Je však třeba vyvarovat se alibismu a automatického zbavování spisů (viz komentář k § 14 a tam citoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xoudu může působit soudce, který nemá k soudci - účastníkovi řízení, objektivně i subjektivně vzato, žádný vztah. Například proto, že u soudu začal půsoxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xím, že předseda senátu předvolá jiného přísedícího.

Teprve tehdy, dospěje-li předseda soudu k závěru, že u konkrétního soudce, jenž oznámí, že je vxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx

xxxxxx xx x xxxtečnosti, pro kterou je vyloučen, dozví zpravidla tak, že si přečte nově napadlou žalobu a zjistí podle jména účastníka nebo předmětu řízení, že má k věcx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxdsedovi. Zejména v mediálně sledovaných kauzách je třeba dbát na každý detail, který by mohl znamenat vzbuzení pochybností o nestrannosti soudce (senxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxtu jako přísedící policista a senát rozhodoval o obžalobě směřující také proti policistovi. Média tento detail hodnotila citlivě a negativně. Ve veřexxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxčkost k tomu, aby zpochybnili rozhodnutí nezávislého soudu nebo aby získali na svou stranu veřejné mínění, a to přesto, že se Ústavní soud opakovaně ve sxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28.2.2006, sp. zn. II. ÚS 71/06).

§ 15a

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář x x xxx

xxxxxxxxxxx xxxxx

x xxxxx xx

xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxosti. Poučení o tomto právu by mělo mít své místo především ve fázi přípravy jednání. Soudce je může připojit jako přípis k výzvě k vyjádření, zaplacení sxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx

xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xělo by se tak stát zřetelně v jednací síni v úvodu jednání ("Podle ustanovení § 15a máte nyní možnost vyjádřit se k osobě soudce /přísedících/, zapisovaxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x 15a účastníci reagují tak, že nevznášejí námitku podjatosti, k soudním osobám se nevyjadřují.".

Opomene-li přesto soud účastníka poučit o možnoxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxtý soudce (přísedící). K tomu srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 1.10.2007, sp. zn. I. ÚS 239/05: "Stěžovatel též namítal, že při ústním jexxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx x xx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxání. K tomu Ústavní soud uvádí, že v obsahu spisu skutečně nelze nalézt žádnou oporu pro to, že stěžovatel byl poučen dle ustanovení § 15a o. s. ř. o právu vxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxem ze dne 13.12.2004; proto je třeba stěžovateli dát za pravdu, že ze strany krajského soudu došlo k porušení citovaného ustanovení občanského soudníhx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx na první pohled. Smyslem lidskoprávních principů nalézajících své vyjádření v právu na spravedlivý proces - konkrétně na nestranný a nezávislý soud dxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxaci zajišťuje rovněž právo účastníka řízení na poučení soudem o možnosti vyjádřit se k osobě soudce dle ustanovení § 15a odst. 1 o. s. ř. (a tomu odpovídaxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx rozhodnutí. V tomto materiálním duchu tedy Ústavní soud posuzoval stěžovatelem argumentačně vymezené porušení práva na spravedlivý proces, tj. z toxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx

x xxto souvislosti Ústavní soud nemohl přehlédnout, že stěžovatel xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxhodovali, neuvedl; takovou konkrétní skutečností nemůže být pouze to, že v jiné věci, o které rozhodoval v minulosti stejný senát odvolacího soudu, poxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxaci toho, že nebyl vyzván k vyjádření k osobám soudů dle ustanovení § 15a odst. 1 o. s. ř. Není tak žádného důvodu se domnívat, že by v dané věci rozhodoval pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxí plní, absentovalo, bylo nenaplněno."

Absence poučení má však významný vliv na počátek běhu subjektivní i objektivní lhůty podle druhého odstavcx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xx x. ř. možnosti účastníka namítat podjatost soudce (soudců), kterému věc náleží podle rozvrhu práce, postačí poskytnout v řízení jedenkrát; následkex xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx

xkutečnosti týkající se vyloučení soudce jsou odvolacím důvodem (§ 205a odst. 1 písm. a/) i důvodem zmatečnosti (§ 229 odst. 1 písm. e/). Stává se sice oxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxejvýš vhodné tuto eventualitu

eliminovat

včasným a jasným poučením.

Účastník sám nemusí spoléhat na poučení soudu a může se aktivně dozvědět z rozxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x kterého je přítomen soudce, o jehož vyloučení má jít. V praxi se tak realizuje "vizuální stránka věci". Není potom podstatné, zda jde o jednání ve věci saxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxchozí jednání může vést zastupující soudce, který je odročí). Podstatná je fyzická přítomnost projednávajícího soudce při úkonu soudu, okamžik, kdy xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx

xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxnost uplatnit jej do 15 dnů od okamžiku, kdy se o něm dozví. To, že důvod podjatosti vznikl později, respektive, že se o něm účastník později dozvěděl, proxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx. Nelze se ztotožnit s tím, co například ve svém usnesení ze dne 30.10.2009, čj. 3 Cmo 157/2009-227, uvádí Vrchní soud v Praze: "Tvrzení žalobce o tom, že sx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxdný z žalovaných netvrdil opak ani důkaz opaku nenabídl, navíc z obsahu spisu nic, co by bylo v rozporu s tímto tvrzením žalobce, nevyplývá."

Je-li náxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x následně v písemném odůvodnění konečného rozhodnutí. Není-li ovšem účastník řádně poučen o možnosti vyjádřit se k osobám soudců (přísedících), nezaxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxí či stížností podle zákona o soudech a soudcích (hlava III díl 6 zák. č. 6/2002 Sb.). Podle zákona však neslouží k polemice ani k urychlení řízení a nemá zxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxele či jiného zaměstnance soudu),

nesouhlas s rozhodnutím soudu,

stížnost na průtahy,

stížnost na nevhodné chování justičních pracxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx

xxx xxxxxanění průtahů a nápravu nevhodného chování má účastník jiné nástroje (viz Komentář k ustanovení § 6) a nesouhlas s rozhodnutím může uplatnit v opravnýcx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxx x průběhu řízení tak, že lze mít pochybnosti o nestrannosti (nerespektuje důsledně zásadu rovnosti zbraní ), může to znamenat důvod podjatosti a jeho vyxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx

xxxxxxx xxxx xapříklad znít následovně: "Namítám podjatost soudce XY xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx v družném rozhovoru, což mohu prokázat snímkem ze svého mobilního telefonu, který jsem za tím účelem pořídil. Protože mezi soudcem a zástupcem je evidexxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxci vedené u OS v YX pod sp. zn. 11 C 24/2012."

Takto formulovaná námitka obsahuje obecné náležitosti podání (§ 42 odst. 4), vyplývá z ní, kdo ji činí, ktexxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx x xx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxx xxxx xxxxxxxxxx

tvrzení o okamžiku, kdy došlo k seznámení s důvody vyloučení,

důkaz vyloučení.

Jestliže námitka neobsahuje potřebné náležitosti, xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxk mají být odstraněny, ale i poučení, že v případě neodstranění vad nebude k námitce přihlíženo (§ 43 odst. 2, věta druhá). Nedoplněná námitka se tedy neoxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxto.

Výzva k doplnění musí být konkrétní a návodná. Například:

Podání nesplňuje náležitosti námitky podjatosti a trpí vadami, pro které se jí soux xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx ve věci nebo vlastní rozhodovací činnost. Aby se soud mohl námitkou zabývat, je třeba uvést, v čem konkrétně lze spatřovat vztah soudce k projednávané vxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxti dnů od doručení této výzvy, aby bylo zřejmé, z jakých konkrétních skutečností (chování) lze vyvozovat soudcův vztah k věci, účastníkům či zástupcůmx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxat a rozhodovat soudce, proti němuž byla námitka vznesena.

Komentované ustanovení nabylo účinnosti 1.1.2001 a zavedla je do našeho procesního přexxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx stěžejní zásadu rozhodnutí při jediném nařízeném jednání. Proto xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxkou vypořádat, pokud při tomto jednání také rozhodne (§ 15b odst. 2).

§ 15b

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 15b

Komentáxxxx xxxxx

x xxxxx xx

xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxe osob - někdy je namítána podjatost všech soudců jednoho či dokonce i více soudů. Je-li však vznesena námitka "proti všem soudcům soudu XY", není nutné, xxx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx

K pojmu úkony, které nesnesou odkladu, srov. komentář k ustanovení § 15.

Vyjádření k námitce podjatosti má ve skutkové rovině stručně vystihovat, xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx, účastníkům řízení ani k věci samé". V opačném případě je třeba tento vztah vysvětLIT: "zástupce žalobce znám z dob studií, deset let jsem jej však nevidxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xe v případě konkrétní osoby jedná o podjatost, tedy důvod pro vyloučení. Je nesprávné do vyjádření uvádět "necítím se být podjatý". Otázka podjatosti jx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxostí či důkazů. Právní zhodnocení musí provést zásadně nadřízený soud, až na výjimku uvedenou ve druhém odstavci tohoto ustanovení.

Pokud soudce nxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxní řízení. Totéž nastane, pokud se sice vyjádří soudce, který věc projednává, ale nikoliv ostatní zákonní soudci, pokud proti nim námitka směřuje.

K xxxxx xx

xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxním. Pokud účastník využije práva vznést námitku až při prvním jednání, které dotyčný soudce řídí (účastní se jej přísedící), není nutné je odročit. Soxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx

xxxxx xxxxxxxládá, že je snahou soudu ve věci rozhodnout při prvním jednání, a umožňuje mu vypořádat se s námitkou tak, aby xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx rozhodnout.

Dospěje-li soud k závěru, že je námitka nedůvodná, uvede to do protokolu (záznamu) o jednání; není nutné vydávat usnesení, postačí přixxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxho důvodu, že jsem žalobcův příbuzný. Ač mám stejné příjmení jako žalobce, nejsem s ním v žádném příbuzenském vztahu a jde o pouhou shodu jmen."

Soud pxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xěci, a stručné vysvětlení, proč považoval námitku za nedůvodnou. Pokud se mu rozhodnout nepodaří, předloží spis po skončení jednání nadřízenému soudxx

xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx

xxxentované ustanovení však nelze vykládat tak, že by se možnost věc rozhodnout při nedůvodné námitce vztahovala jen k situacím, kdy je námitka vznesena ax x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxmu § 15b odst. 2 námitka podjatosti vznesená kdykoliv od zahájení řízení až do rozhodnutí soudu (tzn. např. ve vyjádření k žalobě), proti jehož soudci nxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxi. Nejedná se zdaleka o "mrtvé" ustanovení. Opakované námitky jsou totiž u kverulantů poměrně časté a někdy je problém zorientovat se v tom, o jaké námitxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx004, sp. zn. I. ÚS 645/03: "Ústavní soud k tomu dodává, že právě ustanovení § 15b odst. 2, 3 o. s. ř. má zabránit tomu, aby účastníci řízení protahovali totx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx odvolací důvod v odvolání, resp. jako důvod žaloby pro zmatečnost."

Je-li tedy vznesena opakovaná námitka, musí se soudce zabývat tím, zda obsahujx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx a spis předkládat nadřízenému soudu, což se projeví tím, že soud dále jedná a ve věci rozhodne. Je vhodné se s námitkou krátce vypořádat v odůvodnění rozhxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx

Obdobně xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xyloučení jde, není-li tvrzeno, že se účastník dozvěděl o důvodech vyloučení později. Ani v tomto případě není třeba spis předložit nadřízenému soudu. xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxe nařídí přípravné jednání (§ 114c), ale účastník námitku vznese až po jeho konání, před jednáním ve věci samé. Také v tomto případě půjde o zjevně opožděxxx xxxxxxxx

x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxm jednáním a je řádně odůvodněna - řešení: soudce se vyjádří a spis předloží nadřízenému soudu, je-li námitka důvodná.

Námitka je podána před prvxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x, 2).

Námitka je doplněna na základě výzvy před prvním jednáním - řešení: soudce (přísedící) se vyjádří a spis zpravidla předloží nadřízenému soxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxd k ní nepřihlíží, pokud v tomto směru výzva obsahuje poučení; neobsahuje-li, je třeba vydat novou výzvu s poučením.

Námitka je podána při prvním xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxxx

Námitka je vznesena při prvním jednání ve věci, je odůvodněna, avšak není důvodná - řešení: soud se sám s námitkou vypořádá, jedná dál a rozhodne.

xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx

Námitka je vznesena před soudem prvního stupně po prvním jednání, při němž je soudce (přísedící) přítomen - řešení: soud vyzve účastníka, aby sdělxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxím jednáním nebo jde-li o námitku opakovanou,

k nové námitce přihlíží, dozvěděl-li se účastník o důvodech vyloučení později než při prvním jednxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxloží spis nadřízenému soudu, je-li nová (neopakovaná) námitka vznesena před dalším jednáním,

k námitce přihlíží, dozvěděl-li se účastník o důxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxím jednání a jeví-li se být důvodnou.

§ 16

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 16

Komentátor: Jirsa

K odst. 1:

O vyxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xojmu uvádí Nejvyšší soud ve stanovisku pléna ze dne 27. června 1996, sp. zn. Plsn 1/96: "Pojem "nadřízený soud", je-li použit občanským soudním řádem k xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxě" jej tudíž zaměňovat nelze. Rozhoduje-li tedy vrchní soud o vyloučení soudců krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního sxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxými odvolacími soudy než s krajskými soudy, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutímokresních soudů (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), a vrchními soudy, rozhoxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxxx

x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxresních (v Praze obvodních a v Brně městského soudu) rozhodují soudy krajské (v Praze městský), o námitkách proti soudcům krajských soudů (Městského sxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx), ten také rozhoduje o vyloučení.

Graf č. 12. Přehled o rozhodování o vyloučení soudce.

Komentátor: Vojtek

Vzhledem k tomu, že v systému obxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxečnosti, xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxdle ustanovení § 15 odst. 2 (srov. komentář k němu), avšak s tím rozdílem, že spis k rozhodnutí o vyloučení předkládá jinému senátu, než který má ve věci rxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxm či jejich zástupcům a že jiný senát Nejvyššího soudu rozhodne o vyloučení soudců usnesením.

Komentátor: Jirsa

Výrok rozhodnutí o námitce bude znxxx

xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx

x xxxxx xx

x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxloží nadřízenému soudu jen k rozhodnutí o opožděné námitce, protože opožděnost je povinen na prvním místě vždy zkoumat soud, proti jehož soudci (přísexxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx

xxx xxxxxxxxx xxastník včasnou námitku v rámci přípravy jednání podle jména, znamená to zpravidla předložení spisu nadřízenému soudu k rozhodnutí. Namítne-li podjaxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxnesení námitky, odročit, protože dotčený soudce (senát) je až na výjimky povinen při prvním jednání rozhodnout (§ 114a odst. 1) a za tím účelem ji sám vyhxxxxxxxx

xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxbost s rozhodnutím soudce a zahrne ji do odvolání /dovolání/). V takovém případě nadřízený soud v senátu složeném ze tří soudců usnesením námitku odmítxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxout do rozhodnutí o odvolání. Například:

I. Námitka podjatosti žalovaného proti osobě soudce JUDr. Petra Šimáka se odmítá.

II. Rozsudek soudu pxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx

x xxxxx xx

xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xařídit, je-li k rozhodnutí o námitce prováděno dokazování. Například: Účastník v rámci přípravy jednání navrhne vyloučení soudce z projednávání a roxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxh svědka XY, který účastníka doprovázel. Soud provede dokazování jen pro účely rozhodnutí o námitce a k tomu nařídí jednání.

Dokazování by měl xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxedených v ustanovení § 39.

K jednání soud obešle všechny, jejichž přítomnosti je třeba (§ 115), půjde o "plnohodnotné" dokazování, pouze s tou výjimxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxní § 122-124 (viz Komentář k nim), to znamená, že účastníci řízení mají právo vyjádřit se nejenom k provedeným důkazům, ale též k důkazním návrhům.

Rxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx

xxxxxx

x xxxxxxxx xxxxem na zákonného soudce. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2001, sp. zn. 5 Nd 335/2001: "Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 16 ox xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a proto lze xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xe zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jinak není namístě průlom do zmíněné ústavní zásady. Důvod k vyloučení soudců nelze spatřovat ani v podílu soudců na xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech."

§ 16a

Právní stav komentáře je kx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xxx

xxxxxxxxxxx xxxxx

x xxxxx xx

x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxladních práv a svobod) je třeba, aby příslušný rozvrh práce obsahoval přesné ustanovení o způsobu určení soudce, který věc projedná namísto toho, kdo bxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxčení určí předseda soudu nového soudce tak, že věc přidělí tomu, kdo podle rozvrhu práce vyloučeného soudce zastupuje. Není-li to možné, přidělí věc soxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxžné, přidělí věc soudci, jehož příjmení je v xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx. Podle znění zákona není možné ponechat přidělení věci na libovůli předsedy soudu na základě subjektivních kritérií, jako je například zkušenost s prxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x komentovaném ustanovení je jednoznačný, a proto musí rozvrh na podobné případy pamatovat.

To neplatí jen pro soudce, ale také pro přísedící. Protoxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx

Na komentované ustanovení má návaznost ustanovení § 119 odst. 3 (srov. komentář k němu). Jestliže dojde mezi jednáními ke změně v obsazení soudu, muxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxt dokazování znovu, je však třeba provést "inventuru" důkazů již provedených a přednesů do té doby učiněných.

V případě, že jsou z projednávání věci xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxgové blízký vztah), vzniká důvod k takzvané delegaci nutné (k tomu srov. komentář k ustanovení § 12 odst. 1). Pouhá skutečnost, že je soudce účastníkem řxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxe ze dne 12.7.2007, čj. 1 Nc 695/2007-43, kterým nadřízený soud nepřikázal z důvodu nutnosti věc jinému soudu v situaci, kdy účastníkem řízení byl manžex xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxu zákonnému soudci, a žepříslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxzaujatě a spravedlivě. Takovým důvodem je především soudcův poměr k věci, který může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávaxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxoučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání. Poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti apod. Novela ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. s účinností od 1.1.2001 nahradila neurčitou formulaci o "xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxybnost o jeho nepodjatosti, ale musí být zjištěn (najisto postaven) důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

Z pohledu výxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xni soudkyně, která uvedla, že žalobce osobně zná, netvrdí, že by ji s ním pojilo nějaké osobní pouto, které by jí bránilo ve věci nezaujatě profesionálně xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxt, manželem jejich kolegyně."

Při předložení spisu nadřízenému soudu (§ 12 odst. 3) k delegaci soudci připojí vyjádření o tom, zda mají skutečně vztxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xdvolacího nebo dovolacího soudu může výjimečně dojít ke změně v osobě soudce, který věc projednává a rozhoduje v ní. Může se tak stát pouze dvojím způsobxxx

xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx

xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxci jinému soudci z důvodu nerespektování závazného právního názoru podle ustanovení § 221 odst. 2, § 243e odst. 3.

Dále k tomu může dojít ještě rozxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxxpříklad z důvodu nemoci, odchodu soudce na jiný soud, do důchodu). Jinak není odnětí věci možné a bylo by v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 1 Listiny zákxxxxxxx xxxx x xxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xyloučení celého senátu projedná věc senát s číselným označením následujícím po senátu vyloučeném, s tím, že po nejvyšším čísle 35 C následuje číslo nejxxxxx xx xxx

x xxx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xdst. 2), řízení před soudem prvního stupně nadále vede ten soudce, vůči němuž byla námitka vznesena. Jakékoliv další námitky vůči jeho osobě (vznášené x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxx

xxxxxxxxxx x xxxx xxx je či není soudce vyloučen, případně o opožděnosti námitky podjatosti, je sice závazné pro soud (1. stupně) a pro účastníky, neznamená však, že by okolnxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x§ 205 odst. 2 písm. a/), a tedy důvodem pro zrušení rozhodnutí odvolacím soudem (§ 219a odst. 1 písm. a/), může být uplatněna jako jeden z důvodů zmatečnxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxpadech se soudy nemusejí zabývat tím, zda vůbec byla námitka podjatosti vůči určitému soudci vznesena, případně zda byla vznesena včas a jak se s ní vypoxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxkékoliv předchozí rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti (nebo i v případě neexistence takové námitky) tuto okolnost může v uvedených řízeních vyřxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxedené v ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) o. s. ř. nespočívá - jak vyplývá zejména z jeho znění - v tom, že nebylo nadřízeným soudem rozhodnuto o účastníkem xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. § 14 odst. 1 o. s. ř.), nebo proto, že ve stejné věci rozhodoval u soudu nižšího (vxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) o. s. ř. z důvodu, že o námitce podjatosti uplatněné žalovaným nebylo před jeho vyhlášením rozhodnuto nadřízeným soudxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx

x xx

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xejich nepodjatosti, jsou povinni to oznámit předsedovi soudu a ten, jsou-li důvody pro vyloučení:

určí zaměstnance jiného;

v případě ustxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x ustanoví jiného.

Proti osobě asistenta soudce, vyššího soudního úředníka, čekatele, zapisovatele, tajemníka, výkonného úředníka, ale i proxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxl oproti procesu, který následuje po námitce podjatosti vznesené ve fázi přípravy jednání proti osobě soudce (přísedícího), je ten, že o ní rozhoduje pxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx

x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxrý je často klíčovým důkazem, se lze setkat s tím, že se účastníci domáhají vyloučení znalce. Komentované ustanovení navazuje na § 11 zákona č. 36/1967 Sxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx nebo jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle citovaného zákona rozhoduje o tom, zda je znalec vyloučen, orgán, který jej pro podání posxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xvém nálezu ze dne 25.6.2003, sp. zn. II. ÚS 35/03, uvádí: "Podle § 17 ve spojení s § 14 odst. 1 občanského soudního řádu jsou znalci vyloučeni z podání znaxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxm z takových důvodů, kdy lze zcela důvodně pochybovat o nepodjatosti znalce pro poměr k účastníkovi řízení, je v případě, že mezi nimi existuje pracovní xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxoho z účastníků řízení, nemůže podle § 11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, podat posudek, neboť by mohly vzniknout pochybnosti o xxxx xxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx, že existují a účastníkem jsou tvrzeny skutečnosti, v jejichž světle může být nepodjatost xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxdce k účastníkovi řízení důvodem pro vyloučení, nezakládá tento důvod například okolnost, že znalec vyšetřoval žalobce před zahájením řízení v souvixxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxššího soudu ze dne 29.1.2003, sp. zn. 25 Cdo 1593/2001).

Vypracoval-li znalec na základě soukromé zakázky účastníka posudek pro účely budoucího soxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx důvody pochybovat o znalcově nepodjatosti. Proto novela provedená zákonem č. 218/2011 Sb. zavedla nové ustanovení (§ 127a - viz komentář k němu), ktxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx3, není znalecký posudek vypracovaný znalcem, který jej nesmí ve věci podat, protože lze mít pro jeho poměr k věci, orgánům provádějícím řízení, účastnxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxem, pro které je znalec vyloučen, soud přihlíží kdykoliv za řízení.

Také znalecký ústav může být výjimečně vyloučen podle tohoto ustanovení, stejnx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xruhého stupně, že v daném případě pochybnost o nepodjatosti lze mít pouze u znalce jako fyzické osoby, nikoliv však u ústavů kvalifikovaných ke znaleckx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxlučně fyzická osoba, a nikoliv ústav. Tato úvaha není podložena ani úpravou obsaženou v ustanovení § 17 o. s. ř., ani ustanovením § 22 odst. 3 ve spojení s x xx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxvat též u soudních znalců jako fyzických osob) je důvodem naplnění zákonného předpokladu pochybnosti o jeho nestrannosti, a tedy nepodjatosti."

Pxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxtanoví znalce až po slyšení účastníků.

V obou případech, jak o námitce proti osobě zaměstnance soudu, tak o námitce proti osobě znalce (tlumočníka)x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx

xxxx xxxxxxxx xxxx xxx

xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx sp. zn. 14 C 1/2014.

Rozhodne-li předseda senátu, že znalec je vyloučen z podání znaleckého posudku, tímtéž usnesením (jeho druhým výrokem) ustanoxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xdy znalec A oznámí, že mu jsou známy okolnosti svědčící pro jeho podjatost.

Pro případy rozhodování o námitkách proti zaměstnancům soudu je nutné, axx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx neměl nastat za situace, kdy je práce u soudu soustředěna do týmů a je tedy zřejmé, s jakým soudcem je dotyčný zaměstnanec soudu ve skupině. Týmová organixxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxiděleni k jednotlivým agendám, nikoliv k osobám soudců.

O námitce proti osobě zapisovatele rozhodne soudce, pro kterého zapisovatelka momentálnx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xéče o nezletilé. Problém může nastat, vyřizují-li agendu péče o nezletilé dva soudci a více vyšších soudních úředníků a není přesně stanoven způsob rozxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxení o tom, že o námitkách podjatosti proti osobám zaměstnanců, u nichž není zřejmé, s jakým soudcem spolupracují, rozhoduje předseda senátu 15 C.

Náxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxstníka, aby námitku náležitě odůvodnil, a poté vyzve zapisovatele k vyjádření. Za tím účelem může též jednání přerušit na krátkou dobu. Potom při jednáxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxsovatelku, nebo začne průběh jednání diktovat na diktafon (není-li pořizován záznam - § 40 odst. 1). Jednání se tak může o několik minut zdržet, je to všax xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx při jediném nařízeném jednání a soudci dán do ruky další z řady prostředků, aby ji mohl dodržet.

Ve vztahu k vyšším soudním úředníkům se postupuje podxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxt vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odklaxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxodnuto, že vyšší soudní úředník je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného vyššího soudního úředníka. Obdobně se postupuje i ve vztahu k asistexxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx

xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xběžné" zaměstnance soudu, takže se na ně vztahuje komentované ustanovení.

O vyloučení rozhodců v řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. je v rámci dohxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxdjatosti rozhodce vyřešena s konečnou platností a účastník se jí nemůže dovolávat jako důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu před obecným soudem (z rozxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxx

xxxxx xxxxx

xxast na řízení

Účastníci

§ 18

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 18

Komentátor: Jirsa, Janek

K odst. 1:

Jedním ze základnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx (předvídatelně) projednal a rozhodl nezávislý, nestranný soudce a nebylo mu odepřeno právo na spravedlivý proces. V občanském soudním řádu je vyjádxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxastníků je dokonce ústavním principem zakotveným v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.), v čxx xx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xx 1012/07, uvádí: "Ústavní soud dovozuje, že v podobných případech je - obecně vzato - namístě zdůraznit i zvláštní postavení, které má justice jako garaxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxěru. Účastníci řízení oprávněně očekávají, že soud bude nestranný a spravedlivý v každém ohledu a v každé fázi řízení, neboť v této oblasti mají význam i xxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xykonávaná, ale musí být i vidět, že vykonávána jest (justice must not only be done, it must also be seen to be done)." Nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 13xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxtečnost, že účastníci řízení (strany) musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by byla jedna nebo druhá strana jakkoliv procesně zvýhodněna. K prxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxvnosti stran Evropský soud pro lidská práva, který používá v této souvislosti pojem "rovnost zbraní". Podle konstantní judikatury tohoto soudu princxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxt svou záležitost za podmínek, jež ji nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana (viz např. Dombo Beheer B. V. proti Nizxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xvé vyjádření v mnoha dalších ustanoveních a procesních institutech (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 25.5.1994, sp. zn. II. ÚS 74/93: "Zásada rovxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xádu a dále se v podmínkách občanského soudního řízení promítá např. v ustanoveních § 24, § 44, § 115, § 123 a § 158 o. s. ř."), z nichž nejdůležitější jsou xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx jen pro neznalost procesního práva a špatnou orientaci v řízení; srov. v této souvislosti zejména komentář k § 5 a nález Ústavního soudu ze dne 18.9.201xx xxx xxx xxx xx xxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx

xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxtně zúčastnit soudního řízení.

Možnost účastníka požádat o ustanovení zástupce

ex offo

(§ 30).

5. Povinnost soudu zaznamenat úkon, při nxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx

xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x x xxx xxxxx xx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxcké osoby při doručování soudních písemností.

Povinnost soudu doručit ostatním účastníkům žalobu či návrh na zahájení řízení (§ 79 odst. 3).

xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx

Oprávnění soudu jednat podle ustanovení § 101 odst. 3 v nepřítomnosti účastníka jen tehdy, když je řádně předvolán a měl se (objektivně vzato) moxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx

xxx

xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx

xxx

xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxudu předvolat k jednání (či obecně k úkonu soudu - podle shora citovaného rozhodnutí Ústavního soudu byla například zásada rovnosti porušena tím, že účxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxí věci jen se souhlasem účastníků (§ 115a).

12.

Důsledné respektování projednací zásady ve sporném řízení a omezení soudu v provádění důkazů nad ráxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx

xxx

xxxxxxxxx xxxxx xxovádět důkazy jen při jednání, a tedy v přítomnosti účastníků či v nepřítomnosti účastníka řádně předvolaného, který xx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxena zásada rovnosti účastníků. Jestliže soud takto provedené důkazy bere v úvahu podle ustanovení § 132 při svém rozhodnutí, nezhojí tuto vadu řízení xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx

14. Právo účastníků vyjadřovat se k návrhům důkazů a ke všem provedeným důkazům (§ 123).

15.

Osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to pxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx

xxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xávrh (

petit

) - zákaz přisoudit více, než je žalováno (§ 153 odst. 2) - k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5.5.2009, sp. zn. IV. ÚS 2780/08.

xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxající i z ustanovení § 80 odst. 3 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (Při své rozhodovací činnosti soudce zejména dbá o to, aby jeho rozhodnutx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xxx

xxx

xxxxx xxxxxxx xodat proti rozhodnutí opravný prostředek (§ 201).

20.

Povinnost doručit ostatním účastníkům některá odvolání (§ 210 odst. 1) - k tomu srov. např. nxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxx xxjádřit a rozhodl o nákladech řízení toliko na základě podaného odvolání, zkrátil stěžovatele na jeho procesních právech, čímž porušil ústavně chráněxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxxxx

x xxxxxdku rozhodnutí xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxého soudního řádu (zrušení ustanovení § 220 odst. 3 s účinností od 1.4.2011) - viz nález Ústavního soudu ze dne 19.1.2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09: "Ustanoxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxvního stupně odmítnut nebo zamítnut návrh na vydání předběžného opatření nebo jímž bylo řízení o tomto návrhu zastaveno, v kontextu nyní platného a účixxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxvy o ochraně lidských práv a základních svobod."

Zásada rovnosti může být porušena tehdy, zjišťuje-li soud skutkový stav příliš aktivně - ve prospěxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx na straně druhé; první platí v řízení nesporném upraveném zákonem o zvláštních řízeních soudních a druhá v řízení sporném (§ 120 odst. 2).

Ve věcech xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxastníky řízení (typicky nezletilé dítě, osoba trpící duševní chorobou omezovaná ve svéprávnosti), kteří objektivně nemohou plnohodnotně hájit svá xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxádí i důkazy, které nejsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a nevyplývají z obsahu spisu, může se jednat o pregnantní porušení zásady rovnosti strxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx2009 Sb.) podstatným způsobem omezila soud v jeho iniciativě, pokud jde o dokazování nad rámec účastnických návrhů (srov. komentář k ustanovení § 120 oxxxx xxx

x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxích povinností) kritické reakce vyvolává sporná poučovací povinnost podle ustanovení § 118a, zejména ta podle prvního a třetího odstavce citovaného xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxudního rozhodnutí.

V průběhu celého řízení musí soud vždy dbát na to, aby zásada rovnosti účastníků byla zachována. Porušení tohoto principu může mxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3.

xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxm opravném prostředku nebo před Ústavním soudem. Jsou však rovněž činnosti (chování soudců a zaměstnanců soudu podílejících se na jeho úkonech v rámci xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xásady rovnosti a pravidel férového procesu se musí soud (nejen soudce, ale každý, kdo v konkrétním řízení za soud jedná a činí za něj úkony) důsledně vyvaxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x obsahu jednání (telefonátu) do spisu;

nevhodné hodnocení projevů některého z účastníků v jednací síni (zbytečná přísnost, nadbytečné napomínxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxsemném vyhotovení rozhodnutí ve vztahu jen k některému účastníkovi;

"velkorysost" k nezodpovědnému chování účastníků (zástupců) v průběhu říxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx účastníka oddalujícím konečné rozhodnutí;

odbyté zhodnocení tvrzení a důkazů účastníka v rozhodnutí.

Vymezeno pozitivně - soudce musí xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxsti účastníku je zaručena v ústavní rovině, vztahuje se nepochybně i na rozhodčí řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. - avšak s jistými limity, spočívajxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xlouhodobě diskutovaná. Podle autorů komentáře je však v této souvislosti rozumný závěr, ke kterému dospěl Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 6.xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxvání o návrhu na zrušení přezkoumávat rozhodčí nález věcně, tedy z hlediska správnosti hodnocení provedených důkazů, skutkových zjištění a následnéxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xěc před rozhodci projednat a zda se procesním postupem rozhodčího soudu xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx

x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xa souzenou věc při osobních schůzkách či během telefonátů. To není důvod pro to, aby se k soudci nikdo nemohl dovolat nebo jej navštívit (a například se mu xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxho hodnocení věci. Dožaduje-li se účastník osobní schůzky týkající se souzené věci, lze na takovou žádost reagovat poměrně jednoduše: "Pane žalobce, xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xokud by soudce jednostranně přijímal nebo poskytoval od účastníka informace o skutkové podstatě projednávané věci, porušil by jednu ze svých základnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xaké jejich právo jednat před soudem v mateřštině, které mají bez ohledu na to, zda jsou státními příslušníky České republiky, a je také upraveno v ústavnx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxou ve své mateřštině činit veškerá podání a při jednáních či jiných úkonech soudu se ve svém mateřském jazyku vyjadřovat; skutečnost, že je účastník zasxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx).

Není ovšem povinností účastníka práva na mateřštinu využít. Ovládá-li češtinu dostatečně, aby byl schopen zcela chápat průběh řízení a svá podáxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx

xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxby zúčastněné na řízení dobře rozumějí, což přichází zatím v úvahu v podstatě jen v případě slovenštiny. Té bez obtíží rozumí většina populace, která doxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxz dalšího již předpokládat nelze. Řízení v obou státech je ovládáno podobnými principy a pravidly - ostatně dodnes je na území Slovenské republiky účinxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx

x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxského soudu v Praze ze dne 30.11.2015, čj. 91 Co 308/2015-50, uvádí: "Žalobu sepsanou ve slovenštině nelze bez dalšího považovat za nesrozumitelnou anx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxstat v důsledku prohlášení žalovaného, jemuž je uložena povinnost k vyjádření k žalobě, že žalobě nerozumí." Kasační usnesení Vrchního soudu v Praze zx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xelze předem nikdy vyloučit, že určité odchylky v odborné terminologii mezi češtinou a slovenštinou mohou být na újmu procesních práv účastníka řízeníx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxho soudu najevo zpravidla tehdy, jestliže jazykové rozdíly (zejména v odborné terminologii) mezi češtinou a slovenštinou mohou být na újmu výkonu proxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxumočníka podal jako jeden z mnoha obstrukčních úkonů.

Jakmile se v průběhu řízení ukáže, že mateřštinou některého z účastníků není čeština, zjistí xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxnec může při prvním úkonu v řízení uvést, že žádá, aby mohl jednat ve svém mateřském jazyce, z čehož potřeba ustanovit tlumočníka vyplyne. Pokud takový úxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxxxxx tlumočník.

Může se stát, že účastník je přesvědčen o svých jazykových schopnostech a tlumočníka nežádá. Při jednání ovšem vyjde najevo, že česky roxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxx xxxxxxví tlumočníka vždy ihned poté, co dá účastník najevo vůli jednat ve své mateřštině, či poté, co zjistí, že ke splnění účelu řízení je to nezbytné. Tlumočnxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxůběh, případně účastnickou výpověď. Praktické je v některých případech využít ustanovení § 18 j. ř., podle kterého může být ustanovený tlumočník zároxxx xxxxxxxxxxxxxx

xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxt zachovat výpověď doslovně, může zapisovatelka či tlumočník do protokolu zapsat příslušnou část také v jazyku, ve kterém byla výpověď učiněna (§ 21 odxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxx

xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxíkovou mateřštinou je jazyk exotický a tlumočníka do tohoto jazyka nelze snadno zajistit. Tehdy je možné ustanovit tlumočníka z jiného jazyka, který úxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x x xřípadě neobvyklého jazyka, například prostřednictvím velvyslanectví, jazykových agentur, vysokých škol zabývajících se výukou jazyků, mezinároxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxřeným jazykem, lze ustanovit tlumočníka z ruštiny.

Vzorový dokument xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx005, čj. 4 Azs 307/2004-63: "Se souhlasem účastníka řízení (byť byl udělen již v řízení před správním orgánem) nebo v odůvodněných případech, např. tehxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxrý účastník ovládá, a který nadto byl v jeho domovské zemi dlouhá léta jazykem úředním (zde: ruština)."

Seznam tlumočníků je veden u každého krajskéxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xení však vyloučeno ustanovení osoby v seznamu nezapsané, takzvaně

ad hoc

. Takto ustanovený tlumočník musí složit slib podle ustanovení § 6 odst. 2 zák. xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx

xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxž mateřským jazykem není čeština, je i u toho, kdo je zdravotně postižen tak, že neslyší či nemůže mluvit a je schopen se dorozumívat pouze znakovou řečí. xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx se znakovou řečí rozumí český znakový jazyk a znakovaná čeština, což není totéž. Znakový jazyk je svébytný komunikační systém s odlišným slovosledem i xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxení tlumočníka je třeba zjistit, kterým ze systémů se účastník dorozumívá, a podle toho vybrat kvalifikovaného odborníka. Je možno předpokládat, že v xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx

xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxdy znakovou řeč odlišnou od znakové češtiny (např. znakovou angličtinu, znakovou němčinu), je situace složitější. Není příliš pravděpodobné, že se pxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxěného cizince ovládajícího pouze exotický jazyk, pro který není možné zajistit bez obtíží tlumočníka.

Jestliže je účastníkem neslyšící, lze využxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xledovat neslyšící účastník na notebooku rychlopísařky řeč všech mluvčích přepisovanou v reálném čase a kvalifikovaně na vše reagovat.

xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xdst. 2). Je ovšem třeba odlišit takový případ od situace, kdy je tlumočník ustanoven například proto, aby přeložil listinu předloženou k důkazu v cizím xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx

xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx

xxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

Příklad: Matka nezletilého dítěte podala soudu návrh na úpravu poměrů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Z návrhu je zřxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxé mateřštině. Na výzvu je soudu doručena odpověď, v níž otec tvrdí, že česky rozumí dobře, je schopen se v českém jazyce i bez problémů vyjadřovat a souhlaxx x xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxdřovací schopnosti v této řeči jsou mizivé. Teprve při jednání tedy uplatní své právo jednat v mateřském jazyce. Otec pochází z kantonu Graubünden a jehx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xx0 obyvatel. Nahlédnutím na portál Ministerstva spravedlnosti do seznamu tlumočníků soud ještě při jednání zjistí, že tento jazyk není v seznamu uvedex x xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx se jej soudce, zda souhlasí s ustanovením tlumočníka právě z tohoto, rovněž ve Švýcarsku úředního jazyka. Ten souhlasí a soudce ze seznamu vybere tlumoxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxčí tak, aby jej k němu mohl řádně předvolat. Poté, co tlumočník vykoná veškeré úkony, rozhodne soud o jeho odměně, která mu bude vyplacena ze státních proxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

x xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxvodu jazyka (srov. v kontextu § 18 odst. 2 o. s. ř. např. čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, čl. 1 Protokolu č. 12 k této Úmluvě nebo také čl. 3, 2x x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxi v podobě ustanovení tlumočníka účastníku řízení - fyzické osobě v občanskoprávní či obchodní věci s místem pobytu v jiném členském státě EU mimo Dánskx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x29/2004 xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx

xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xateřštině v podobě požadavku na překlad písemností, které mu soud doručuje, do jazyka, kterému rozumí, nebo do úředního jazyka místa doručení, je v rámxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx komunikaci s účastníky obsahuje např. nařízení č. 848/2015, o insolvenčním řízení, v čl. 54, podle kterého informace o zahájení insolvenčního řízení xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xento členský stát více úředních jazyků, v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa, kde bylo insolvenční řízení zahájeno, nebo v jiném jazycxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx Podle čl. 55 každý zahraniční věřitel může svou pohledávku přihlásit na standardním formuláři v kterémkoliv úředním jazyce orgánů Unie. Soud, insolvxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx má tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků místa, kde bylo insolvenční řízení zahájeno, nebo do jinéxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx

x xx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxxx xančurová

Toto ustanovení má pro řízení zásadní význam, neboť jako účastník může v řízení vystupovat jen ten, kdo splňuje v něm uvedené podmínky. Tzv. xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxoliv za řízení. To musí mít na mysli zejména ten, kdo podává návrh na zahájení řízení, a dbát, aby ti, jež za účastníky označí, způsobilost měli. Jinak risxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx

xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxní žalovaných, které soud odstraňuje (a řízení tím zbytečně prodlužuje) postupem podle § 43 odst. 1 (viz komentář k tomuto ustanovení); v některých přxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxého veřejného rejstříku a aby soud označení z rejstříku ověřoval (k tomu srov. komentář k ustanovení § 79).

Pokud by soud xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. b). Výsledkem projednání takové žaloby může být zrušení rozhodnutí a zastavení řízení (§ 235e odst. 2). I xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxtiž třeba zkoumat, zda jsou splněny jeho podmínky.

Způsobilost být účastníkem řízení vyplývá především z hmotného práva. Platí, že ten, kdo má právxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxstníkem řízení (až na výjimky - viz takzvané zvláštní právnické osoby) přiznat pouze zákon.

Hmotněprávní způsobilost fyzických osob je obecně uprxxxxx x x xx x xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxna i počatému dítěti (

nasciturus

), a to v případě, že se narodí živé. Tato koncepce má svůj základ již v římském právu. Nenarozené dítě se tak může stát napxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxektivity platí v pracovněprávních vztazích. Dle ustanovení § 6 zákoníku práce vzniká právní osobnost zaměstnance zavázáním se k výkonu závislé prácx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xrtvého (§ 71 odst. 2 obč. zák.).

Údaje o fyzických osobách jsou vedeny v informačním systému evidence obyvatel dle zák. č. 133/2000 Sb. Soud je z tohoxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxřit v evidenci, u dědického soudu nebo soudního komisaře datum úmrtí a podle toho zvolit další postup. Pokud zjistí, že účastník zemřel před zahájením řxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx x3 Odo 1002/2003: "Neexistence způsobilosti být účastníkem řízení a chybějící procesní způsobilost účastníka v okamžiku zahájení řízení jsou takovýxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxávného) usnesení o pokračování v řízení s dědicem takovéhoto účastníka, a nesouvisí ani s povinnostmi, které pro jeho zmocněnce vyplývají z § 33b odst. x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x nebo ustanoví opatrovníka neznámým dědicům podle § 29 odst. 3, či jedná s osobami, které patří do okruhu dědiců (viz komentáře k citovaným ustanovenímxx

x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxení řízení proti živým osobám. Zejména velké společnosti, které například dodávají energie či vodu tisícovkám občanů a následně ve velkém vymáhají nexxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xodaný plyn proti odběrateli, který byl v době zahájení řízení již pět let po smrti).

Z hlediska způsobilosti být účastníkem řízení není žádný rozdíl xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxní registr ekonomických subjektů - ARES).

Podle § 20 obč. zák. mají právní osobnost i právnické osoby, které jsou zákonem označeny za organizovaný xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.

Před rekodifikací soukromého práva byla zákonná úprava právnických osob roztříštěxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxastnictví bytů, či do obchodního zákoníku). S účinností od 1.1.2014 došlo ke sjednocení a obecnou právní úpravu právnických osob najdeme v občanském zxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx

xxxxxxxxx

xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx, které je nutno zákonem upravit, byl vytvořen zvláštní zákon o obchodních korporacích; v obecných otázkách však i pro obchodní

korporace

platí občanxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xřeba prodej spotřebního zboží), a ty, které slouží zájmu veřejnému (např. Česká národní banka). Právnické osoby veřejného práva zpravidla podléhají xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xákoník se na ně aplikuje pouze tehdy, slučuje-li se to s jejich povahou. Za situace, kdy však xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxž je občanský zákoník mj. ovládán, stejné právní postavení jako jiné osoby; to platí i o státu, který je podle § 21 obč. zák. v oblasti soukromého práva rxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxbilosti z pohledu procesního práva, je upraven v § 126 obč. zák., podle něhož právnická osoba

vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku (odst. 1 citxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxo zákonného ustanovení), a

vzniká i bez příslušného zápisu, a to v dále zákonem stanovených případech, kdy není zápis do veřejného rejstříku ke vzxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxgánu veřejné moci (odst. 3 citovaného zákonného ustanovení) - za příklad právnické osoby, jež ke svému vzniku nepotřebuje zápis do veřejného rejstříkxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx do veřejných rejstříků ve smyslu zákona č. 304/2013 Sb. (spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jexxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xčastnické způsobilosti podle občanského procesního práva.

Právnické osoby lze pro účely soudního řízení a zejména pro účely ověřování jejich účaxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxolkového rejstříku;

právnické osoby zapisované do nadačního rejstříku;

právnické osoby zapisované do rejstříku společenství vlastníkx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx

zahraniční právnické osoby.

Mezi právnické osoby zapisované do obchodního rejstříku a mající způsobilost být účastníkem řízení řadíme mj. suxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxx

xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxjem obchodní

korporace

zahrnuje všechny formy obchodních společností (tj. společnost s ručením omezeným, akciovou společnost, komanditní společxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx

xxxxxxo sensu

, bytové družstvo, sociální družstvo a evropská družstevní společnost). Údaje o těchto právnických osobách lze snadno dohledat na stránkách wxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxvím internetového vyhledavače na shora uvedených stránkách, jestliže se zvolí forma hledání "platné i neplatné"; jinak je obsahují databáze jednotlxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxizátorů regulovaného trhu s cennými papíry (RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů, a.s., Burza cenných papírů Praha, a.s. - srov. § 37, § 38 odst. 1 zák. xx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxska účastnické způsobilosti je však jejich zvláštní postavení bezvýznamné, což ostatně vyplývá z uvedených příkladů - oba jmenovaní regulátoři jsou xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx zahraniční právnické osoby se sídlem mimo Evropskou unii, podnikající na území České republiky, popřípadě jejich závod nebo odštěpný závod.

Je nuxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží; toto ustanovení lze považovat xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxto formalismus byl (měl být) částečně v procesní rovině eliminován nálezem Ústavního soudu ze dne 6.4.2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03, který stanovil požadaxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx vést ke zvýšení právní jistoty. V důsledku rekodifikace by již neměly být z nesprávného označení osoby, bude-li zjevná skutečná identita žalovaného sxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx

xxxxxxxxx

xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx známá pod značkou jí vyráběné zábavní elektroniky FUNNYPLAYER, a spotřebitel, neúspěšný se svou reklamací zboží, zažaluje "FUNNYPLAYER" (nikoliv sxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxi po neúspěšné výzvě k odstranění vad podání ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř.) zastavit; naopak z úřední povinnosti začne jednat s obchodní korpoxxxx xxxxx xx xx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxem soudního řízení. V těchto a obdobných situacích je rozhodující, zda z uvedených žalobních tvrzení bude zřejmá skutečná identita subjektu, který má xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx

xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx judikatorně projeví zejména v rozhodování vyšších soudů), doporučujeme i nadále dodržovat z opatrnosti dosavadní postup, tedy vydání usnesení podlx x xx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxoliv závod, ale přímo zahraniční právnickou osobu, případně vlastníka značky, nikoliv značku samotnou), a vyzve jej zcela konkrétně a adresně k odstrxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14.3.2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011: "Je-li žalobcem v žalobě za žalovaného označen pouze orgán státu (kraxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxst. 1 o. s. ř."

Dalšími právnickými osobami se zvláštním postavením jsou státní podniky - například: Budějovický Budvar, národní podnik; Česká pošxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxzu České republiky, státní podnik; státní léčebné lázně Bludov, Jánské Lázně a Karlova Studánka; státní podniky Povodí Labe, Moravy, Odry, Ohře a Vltaxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x zkušební ústav stavební Praha, Textilní zkušební ústav, Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha, LOM PRAHA), Státní statek Jeneč, státní podnik v xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxpisovány do obchodního rejstříku.

Za účelné dále považujeme zmínit některé právnické osoby zřízené zvláštními zákony, které jsou rovněž zapisovxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxatografie (zák. č. 496/2012 Sb.); Státní fond dopravní infrastruktury (zák. č. 104/2000 Sb.); Státní fond rozvoje bydlení (zák. č. 211/2000 Sb.); Stáxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxodníků s cennými papíry (§ 128 zák. č. 256/2004 Sb.); Fond pojištění vkladů (§ 41a zák. č. 21/1992 Sb., o bankách); Vinařský fond je zvláštní právnickou oxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxská komoditní burza Kladno a Komoditní burza Říčany - zák. č. 229/1992 Sb.;

resortní, oborové, podnikové a další zdravotní pojišťovny (§ 5 odst. 1 xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx České republiky, Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, Zamxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxtní pojišťovna, která je zvláštní právnickou osobou (viz níže), se do obchodního rejstříku nezapisuje;

Česká kancelář pojistitelů (§ 18 odst. 1 xxxx xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx

xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x Agrární komora ČR (zák. č. 301/1992 Sb.), její okresní komory a regionální komory (samostatnými právnickými osobami je jak celá komora, tak i její okrexxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx rovněž příspěvkové organizace, které může zřizovat stát, kraje a obce:

státní příspěvkové organizace jsou podle ustanovení § 54 odst. 1 zák. č. 21xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx v oblasti kultury - viz § 3 zák. č. 203/2006 Sb.);

krajské a obecní příspěvkové organizace (např. některé nemocnice, domovy pro seniory, organizaxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxí § 27 zák. č. 250/2000 Sb. zapisují do obchodního rejstříku a také mají účastnickou způsobilost.

Jak již bylo konstatováno výše, kromě obchodnxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx

xxxlkový rejstřík,

nadační rejstřík (např. nadace jako Nadace BESIP, Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, Nadace fotbalových internacionálx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxx

rejstřík společenství vlastníků jednotek a

rejstřík obecně prospěšných společností (např. Středisko prevence a léčby drogových závislostí - xxxx xxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xxxx

xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxxi osobami, které považujeme za nutné zmínit podrobněji, jsou strany a hnutí, které jsou právnickými osobami podle ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 424/199x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxkají dnem, kdy ministerstvo provede výmaz ze seznamu stran a hnutí podle § 12 odst. 1 uvedeného zákona nebo zrušením či pozastavením činnosti. Údaje o pxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxstrace, identifikační číslo, způsob xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx

xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxsterstvem kultury podle ustanovení § 6 odst. 1 zák. č. 3/2002 Sb. a zanikají nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení této registrace (§ 24 odst. 1 téhox xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xa stránkách www.mkcr.cz a ověřit zde datum registrace, název, sídlo, identifikační číslo, orgány i způsob jednání za církev či společnost. V současné xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxptistů, Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, Česká hinduistická náboženská společnost, Českobratrská církev evangelická, Církev advenxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxká společenství, Církev řeckokatolická, Církev římskokatolická, Církev živého Boha, Evangelická církev augsburského vyznání v České republice, Exxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx

xx xx

v České republice, Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna, Náboženská společnost českých unitářů, Náboženská společnost Svěxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxrkev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice, Slezská církev evangelická augsburského vyznání, Starokatolická církev v Českx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xírkví v České republice a Vojenská duchovní služba.

Orgán registrované církve a náboženské společnosti může podle ustanovení § 15a církevního zákxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxské víry nebo účelové zařízení registrované církve a náboženské společnosti založené církví a náboženskou společností pro poskytování charitativnxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxk je také dálkově dostupný na internetových stránkách Ministerstva kultury. Jsou to například u římskokatolické církve: diecéze, církevní provincix x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxých zemích jsou takovými subjekty: eparchie; církevní obce; monastýry; u Církve československé husitské: diecéze; náboženské obce; instituty účelxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxtlivé židovské obce, Chevra Kadiša ČR; u Ústředí muslimských obcí v České republice: jednotlivé muslimské obce. Obdobně jako jednotky územní samosprxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxy, jimž zákon přiznává právní osobnost, tedy i způsobilost být účastníkem řízení, a lze se s nimi v řízení před civilním soudem setkat nejpravděpodobněxxx

xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxm zákoně. Tento zdánlivě jednoduchý úkol je komplikován tím, že - ostatně podobně jako v dalších případech, o kterých jsme se již v komentáři zmínili - čexxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxlost) zákon přiznává například následujícím právnickým osobám:

České národní bance (zák. č. 6/1993);

České televizi (zák. č. 483/1991 Sb.xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxogické komoře a České lékárnické komoře (zák. č. 220/1991 Sb.); Komoře veterinárních lékařů České republiky (zák. č. 381/1991 Sb.); České advokátní kxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxx1992 Sb.); Komoře patentových zástupců České republiky (§ 3 odst. 2 zák. č. 417/2004 Sb.); České komoře architektů a České komoře autorizovaných inženxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx do obchodního rejstříku, včetně jejích okresních a regionálních komor; Komoře auditorů České republiky (zák. č. 93/2009 Sb.);

Vinařskému fondx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxx005 Sb.), což je především řada výzkumných ústavů zřízených Akademií věd ČR (např. Ústav pro jazyk český AV ČR, Historický ústav AV ČR, Orientální ústav xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxoby, Ústav mezinárodních vztahů, Státní úřad pro jadernou bezpečnost), ale i kraji (Ústav archeologické památkové péče Brno) či obcemi (Centrum pro vxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxříku, který je dálkově přístupný na stránkách rvvi.msmt.cz;

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx

Radě pro veřejný dohled nad auditem (§ 37 odst. 1 zák. č. 93/2009 Sb.);

Unii pro ochranu nových odrůd rostlin (čl. 24 odst. 1 sdělení č. 68/1994 Sb. m. xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx č. 36/2001 Sb. m. s.).

Jak již bylo uvedeno, způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení má také stát (Česká republika), pokud vystuxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxje jako vlastník nemovitého majetku či jeho nabyvatel, jsou proti němu vedeny spory z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a podobně.

Orxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxo, že nejsou právnickými osobami. Organizačními složkami jsou ty subjekty, které citovaný zákon výslovně uvádí v § 3 odst. 1.

V praxi poměrně často (xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxzační složka státu (např. Ministerstvo financí) namísto státu samotného (Česká republika - Ministerstvo financí). Při formalistickém pojetí procexx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxup však správný není a ve světle rekodifikace soukromého práva i dle našeho názoru nemožný (viz § 17 odst. 2 obč. zák. a pojednání o něm výše). Podá-li žalxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xomu uvádí např. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 2.6.2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005: "Soud je povinen zjistit, která z organizačních složek je příslušná vyxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xe projeví v tom, že s určitou organizační složkou státu přestane jednat a začne jednat s jinou organizační složkou, která je příslušná za stát vystupovaxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxný závěr soudu o této otázce se projeví jako vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci" (srov. též usnesení velkého senátu obxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx (například ve sporu mezi českým občanem pracujícím na velvyslanectví státu, v řízení o neplatnost výpovědi či zrušení pracovního poměru). K tomu srovx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxrž jako právnická osoba ve věcech vyplývajících z individuálních pracovních vztahů, charakterizovaných právní rovností účastníků, odůvodňují praxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xolské republiky") - nepožívá funkční imunity a že je v těchto věcech dána pravomoc českých soudů." Obdobně pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxípadech, kdy řízení vyplynulo z jednání a úkonů, které učinily při výkonu státních, vládních a jiných veřejných pravomocí a funkcí (tedy při výkonu veřxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxx

xx xxxx xxxxxxxxxx xx xiná jednání, úkony nebo případy, je-li podle obecného mezinárodního práva nebo mezinárodní smlouvy možné proti cizímu státu uplatňovat práva u soudů xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxků a při jiných procesních úkonech."

Stálé rozhodčí soudy (Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxé jim přímo právní osobnost ani účastnickou způsobilost nepřiznávají. Lze však dovodit, že způsobilost být účastníkem řízení mají, neboť jde o subjekxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xe dne 27.11.2007, sp. zn. 32 Cdo 1044/2005, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15.7.2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02: "Ústavní soud je toho názoru, že rozhodxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xávěr zjevně plyne ze znění ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, dle něhož "Strany se mohou dohodxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xx xx02/94 Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, uveřejněných v č. 51/1994 Obchodního věstníku."

xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxpubliky, Policie České republiky, Vězeňská služba České republiky) mají zvláštní postavení, neboť až na výjimky způsobilost být účastníkem nemají a xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx IV ÚS 221/98: "Vězeňská služba České republiky byla zřízena jako rozpočtová organizace zákonem č. 555/1992 Sb., s účinností od 1. ledna 1993. V čele Vězxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx ve služebním poměru a občanští pracovníci Vězeňské služby ČR v pracovním poměru k Vězeňské službě ČR (§ 4 odst. 2 cit. zákona). Základními články organxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxst. 1 cit. zákona práva a závazky zrušeného Sboru nápravné výchovy ČR přešly dnem účinnosti tohoto zákona na Vězeňskou službu. Zřízení Vězeňské službx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxsti a dalších skutečností. Z uvedeného nezbývá Ústavnímu soudu než dovodit, že Vězeňská služba ČR je právnickou osobou ve smyslu § 18 odst. 2 písm. d) občx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xx xx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx nemají, neboť jsou pouhými organizačními součástmi Vězeňské služby ČR."

Armáda České republiky nemá způsobilost být účastníkem řízení. Při zabexxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxán pro právní zastupování zřízený ministerstvem (§ 3 odst. 6 zák. č. 219/1999 Sb.), kterým je Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx občanskoprávních, pracovněprávních (služebněprávních), ve správním soudnictví. Způsobilost být účastníkem řízení nemá. Správné označení účastxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxní zastupování Ministerstva obrany."

Způsobilost být účastníkem řízení ve věcech týkajících se Policie České republiky má stát, jehož jménem jedxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2009, sp. zn. 21 Cdo 4184/2008).

Hasičský xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx0 Sb.). Ve věcech týkajících se hasičského záchranného sboru bude tedy označení účastníka například: "Česká republika - Hasičský záchranný sbor Střexxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx kraje (vyššího územního samosprávného celku) pak z § 1 odst. 2 zák. č. 129/2000 Sb., o krajích. Obce mohou za účelem ochrany a prosazování společných zájxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxším územním samosprávným celkem je podle čl. 1 ústavního zákona č. 347/1997 Sb. hlavní město Praha a těchto 13 krajů: Středočeský kraj; Jihočeský krajx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxký kraj; Moravskoslezský kraj, Zlínský kraj.

Kraje jsou kromě jiného právními nástupci školských úřadů, které ze zákona ke dni 31.12.2000 zanikly x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxx xxxxxské úřady, úřady městského obvodu nebo městské části) ani krajské úřady nemají způsobilost být účastníkem řízení, avšak i zde je nutné postupovat obdoxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxdčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Jde o subjekty, kterým sice zákon přímo právní osobnost ani způsobilxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx tedy formální znaky právnické osoby, jimiž je organizační struktura, název a sídlo, stejně jako předmět činnosti, a splňuje též znak stability v čase.

x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xubjekt ve svém ustanovení za právnickou osobu výslovně prohlásí, nýbrž (nepřímo) i tím, že danému subjektu přizná vlastnosti, kterými se podle platné xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxbu jednat jejím jménem v právních vztazích (statutárního orgánu), a vymezení vlastního majetku, sloužícího k plnění jejích úkolů (k její činnosti)."

xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xraze ze dne 15.12.2009, čj. 36 Co 99/2009-16: "Podle § 18 odst. 1, 2 občanského zákoníku mají způsobilost mít práva povinnosti i právnické osoby, jimiž xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxon. Je sice zřejmé, že zákon č. 301/92 Sb. v ustanovení § 19, jímž je upravena činnost Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR coby xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxaného rozhodčího soudu ve smyslu výše citovaného ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) obč. zák. nestanoví, jak však již soudní praxe v jiných případech dovoxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxm a povinnostem a způsobilost k právním úkonům."

Zahraniční právnické osoby jsou nejčastěji účastníky řízení v tzv. podnikatelských věcech. Pro jxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx fyzické osoby se řídí právním řádem státu, podle něhož vznikla, a tímto právním řádem se řídí i obchodní firma nebo název a vnitřní poměry takové osoby, pxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx a kdo za osobu jako její orgán jedná, jakož i její zánik.

Právní osobnost podle tuzemského práva se snadno ověří z dálkově přístupných veřejných rejsxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx

xxxxxxxxx xýpis (listinu) by měla žalující společnost automaticky přiložit k žalobě, a to jak ohledně sebe sama, tak i ohledně strany žalované. To platí u běžných txxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xbát nejen na zjišťování referencí, ale i na to, zda jeho potenciální obchodní partner vůbec má právní osobnost, a již při uzavírání smlouvy by si měl vyžáxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxdloužit).

Vedle fyzických či právnických osob může výjimečně být účastníkem řízení ten, komu zákon způsobilost výslovně přiznává. Zákon přiznávx xxxxxxxxxxx

xx xxx

xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xx xxx x x xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx způsobilost vyplývá rovněž ze zákona č. 6/2003 Sb.;

orgánu obce (magistrátu, úřadu) v řízení o soudním výkonu rozhodnutí, podá-li vymáhající oxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxru o určení nezákonnosti výluky dle zák. č. 2/1991 Sb.;

okresní správě sociálního zabezpečení v řízení o výkon rozhodnutí, i ve sporu o vylučovacx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxpečení lze citovat z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.10.2003, čj. 20 Co 453/2003-16: "Pražská správa sociálního zabezpečení má jako vymáhajxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x x x xxxx xx xxxxxxx xxx xxprávní řád) způsobilost být účastníkem exekučního řízení (zák. č. 120/2001 Sb.) podle § 19, věta za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučnxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxsobilost být účastníkem řízení i v řízení vedeném proti ní o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř.";

představexxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxě (finanční orgány, jimiž jsou finanční úřady a finanční ředitelství a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány územních samoxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxdějších předpisů);

správnímu orgánu v řízení o výkon jeho rozhodnutí, resp. exekuci (§ 105 odst. 2 zák. xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x x x xxxxx x xx xx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx

xxxxx xx xxxxxxxx xxčanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxu vlastnictví z důvodu zákonného omezení smluvní volnosti převodce nebo nabyvatele a je-li veřejný zájem na určení neplatnosti smlouvy;

návrh nx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxvrh lze podat jen u stávek a výluk upravených zákonem o kolektivním vyjednávání;

návrh na určení nezákonnosti výluky ke krajskému soudu, v jehož oxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx

xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx zák. č. 218/2003 Sb.;

návrh ve věcech péče soudu o nezletilé, jde-li o uložení zvláštního opatření při výchově dítěte, o ústavní výchovu, o určení xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx

xxxxx xx xěci ochrany proti domácímu násilí (§ 8 odst. 1 písm. c/ z. ř. s.);

návrh v řízení o svéprávnosti (§ 8 odst. 1 písm. d/ z. ř. s.);

návrh v řízení o proxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx

xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx

xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče nebo vyslovení nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb (§ 8 odst. 1 písm. xx xx xx xxxx

xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx

xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx x.).

Podrobnosti o působnosti státního zastupitelství a nejvyššího státního zástupce v netrestních věcech upravuje pokyn obecné povahy nejvyšší stáxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx

xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx

xxxxx xxx xxxxxxxxxní státu ve věcech majetkových, pokud v případech doloženého majetkového zájmu státu a v souladu se zvláštním právním předpisem podává návrhy na zahájxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xni státní organizace, anebo do takového řízení vstupuje (§ 11 odst. 1 zák. č. 201/2002 Sb.).

volební komisi k podání návrhu podle § 351 z. ř. s.;

xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxx

x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xikvidátora (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2004, sp. zn. 29 Cdo 1154/2003);

zdravotnickému zařízení k návrhu na zahájení říxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xx.);

zemřelému domnělému otci, resp. jeho soudem ustanovenému opatrovníkovi v řízení o určení otcovství (§ 420 z. ř. s.).

Soud je povinen zxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxán subjekt evidentně bez právní osobnosti, a tedy i bez způsobilosti účastnické. V praxi se potom lze setkat s "žalobami" směřujícími proti velmi neobvxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxko žalovaná označena "víla Amálka" (označení pravděpodobně vycházelo ze skutečnosti, že věc projednávající soudkyně měla dlouhé blond vlasy), obsaxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxďan ..."

xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xávrh směřuje, splňuje shora uvedené podmínky. Soud pak v celém průběhu řízení zkoumá dle § 103, zda všichni za účastníky označení jsou k účastenství skuxxxxx xxxxxxxxxx

xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx

x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx

x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxzení řádně označen někdo, kdo není způsobilý jím být (odštěpný závod, ministerstvo namísto státu - viz zákon č. 219/2000 Sb. a komentář k § 21a). V těchtx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxím a kdy z obsahu podání je nepochybné, že nejde o nepřesnost či omyl účastníka a z podání ani případných doplnění není seznatelné, kdo by měl být účastníkxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxo 2071/2008: "Pokud žaloba směřovala od začátku proti zaniklé právnické osobě, nemůže dojít v průběhu řízení k procesnímu nástupnictví. Zaniklá právxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxku zahájení řízení. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je tedy neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož náprava není možná axx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xznačen ten, kdo je způsobilý jím být. Soud vyzve účastníka k opravě nebo doplnění podání podle § 43 odst. 1 (viz komentář). Nastane-li po doplnění situaxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx

xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxlost být jeho účastníky. Poté však dojde k zániku účastníka - právnické osoby či k úmrtí účastníka, osoby fyzické. Soud nemůže až na výjimky bez dalšího řxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx x xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx řízení zastaví. Procesním nástupcem účastníka, jenž ztratil způsobilost být účastníkem řízení až po pravomocném skončení odvolacího řízení, leč v dxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xx xxxxxxxx (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2014, sp. zn. 32 Cdo 2368/2013).

xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxem "v likvidaci". Takováto obchodní

korporace

má i nadále účastnickou způsobilost. Účastníkem řízení je tedy

korporace

a její likvidátor má postavxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx2014, sp. zn. 7 Cmo 83/2012).

Je věcí likvidátora i

korporace

, aby se vyhnuli procesním komplikacím souvisejícím například s tím, že likvidovaná

koxxxxxxx

xxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxo soud neznamená vstup do likvidace, že musí doručovat písemnosti na adresu likvidátora; žádná taková povinnost ze zákona nevyplývá. Může tedy dojít nxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xchránku nevybere, k jednání se nedostaví (nedostaví se ani likvidátor, protože nebude informován) a soud vynese kontumační rozsudek. Takový postup bx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxpojit jej aktivně do procesu, a to i přesto, že bude mít právnická osoba aktivovanou datovou schránku. Není smyslem účastníka "procesně vyšachovat", axx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xa místo, kde se fakticky zdržuje likvidátor.

Zanikne-li právnická osoba v důsledku likvidace (nejčastěji se lze setkat s tím, že je obchodní

korporxxx

xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx

xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xokud nemají datovou schránku a soud jim doručuje písemnost, jež se vrátí s údajem pošty - "nezastižen", "nesídlí", "neznámý", "zrušen", je třeba nahléxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xoud zkoumat okamžik jejího zániku. Dojde-li k němu před zahájením řízení, nelze postupovat podle § 43 odst. 1, vyzývat žalobce k odstranění vad v označexx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx) a jedná s právním nástupcem. Nejčastěji půjde o změny právní formy, fúze, rozdělení, převody jmění obchodních korporací. Údaje o procesním nástupnixxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxu schránku xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxť po zahájení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (vxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxe procesně nečinným, výsledkem může být zamítavý rozsudek pro nedostatek věcné legitimace.

Soud musí zkoumat účastnickou způsobilost také u subjxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xčastníkem řízení nemá, musí to vést k zamítnutí návrhu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu čj. 29 Odo 1452/2005-45); v takovém případě se v řízení dáxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx

x xx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxx xx

Procesní způsobilost definovaná v tomto ustanovení úzce souvisí se způsobilostí být účastníkem řízení. Zatímco způsobilost být účastníkem řízení xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxat. Ne každý, kdo má způsobilost být účastníkem řízení, může před soudem jednat samostatně, a jestliže samostatně jednat nemůže, musí být zastoupen (sxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxx

x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxlosti, tedy věku 18 let. Výjimkou je případ, kdy před dosažením osmnáctého roku uzavře nezletilý manželství (§ 30 odst. 2 obč. zák.), případně požádá o txxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x x 31 obč. zák., jde o právní jednání co do povahy přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku; k hodnocení svéprávnosti nelze přistupovax xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxx xxdmileté dítě je způsobilé uzavřít kupní smlouvu na koupi 10 ks pečiva v hodnotě 30 Kč; šestnáctileté dítě si může koupit sportovní obuv či oblečení na běžxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx x xxxx). Soudní řízení (ještě navíc sporné) je ovládáno specifickými a poměrně složitými pravidly, takže téměř vždy, podá-li dítě žalobu, bude důvod pro posxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xxvrh na zvýšení výživného či úpravu styku by mohlo dítě ve věku blízkém zletilosti podat samo. To ostatně odpovídá i článku 12 Úmluvy o právech dítěte, ktexxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxí názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxré se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními prxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxte na souzenou věc (viz komentář k tomuto ustanovení). Zde je kritériem schopnost dítěte formulovat názory. Takže i dítě, které nemá procesní způsobilxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx. 2, věta za středníkem, obč. zák., podle něhož platí, že o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno vytvořit si vlastní názor a tento sdělit; nxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxtě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje zásadně tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 4xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxud zajímavý nález ze dne 4.12.2014, sp. zn. I. ÚS 1041/14, kde dospěl k závěru, podle něhož je z pohledu ústavních práv nezletilých dětí nutno zajistit, axx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx zákonným zástupcem; zároveň však musí být děti od jisté věkové hranice do řízení zapojeny a soudy nemohou komunikovat pouze s jejich zákonným zástupcex xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxm zástupcům.

Osoby, jejichž svéprávnost byla omezena v řízení dle § 34 a násl. z. ř. s. (viz komentář), mají zachovánu procesní způsobilost v takovéx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xe týká zahájené řízení.

Například je požadováno vrácení dluhu xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxně způsobilý, na rozdíl od situace, kdy by bylo požadováno vrácení dluhu ve výši 10 000 Kč. Také zde však je často důvod pro aplikaci § 23.

Také procesní xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxí nedostatek odstranit a soud je povinen činit vhodná opatření směřující k tomu, aby odstraněn byl (viz § 104 odst. 2 a komentář k němu).

Nejčastěji mxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxdy, když je účastníkem nezletilé dítě a:

oba jeho rodiče (osvojitelé) v průběhu řízení zemřou, resp. zemře jediný žijící rodič dítěte;

oba roxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx

xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxahu nutném pro řízení;

Stejná situace může nastat rovněž tehdy, když je účastníkem osoba s omezenou svéprávností a její opatrovník zemře nebo je rovněž xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxe bez zákonného zástupce. Tím se stane až soudem ustanovený určený poručník (§ 878 odst. 2 obč. zák.). K jeho ustanovení však nedojde okamžitě po úmrtí maxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx odst. 1 pro řízení opatrovníka.

Zákonný zástupce nemůže účastníka zastupovat pro kolizi zájmů. K této situaci dochází například při právxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x těchto případech musí soud ustanovit takzvaného kolizního opatrovníka (§ 460 obč. zák.).

Účastník není v řízení svým zákonným zástupcem zastoxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxsní způsobilosti v těchto případech:

půjde o nezletilého žalobce (což je situace snad nejčastější - například xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxým (například sedmnáctiletý squatter obsadí dům a vlastník jej chce vyklidit);

nezletilý žalobce podává žalobu proti nezletilému žalovanému xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xosoba s omezenou svéprávností zdědí nemovitou věc a dojde k zásahům do jejího vlastnického práva);

návrh směřuje proti žalovanému, který je omexxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxu 1 se takto řešily spory odvíjející se od toho, že osoba s omezenou svéprávností v rámci reklamních akcí uzavřela řadu smluv na koupi spotřebního zboží, xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxní společného jmění manželů, v němž, jak už to bývá obvyklé u podobných sporů, nepoužívaly strany příliš férové postupy; žalobce hodlal průběh řízení a xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxávnosti).

Řešení je v jednotlivých situacích následující:

Ad a) Žalobu podají za žalobce jeho rodiče (zákonní zástupci), přičemž ti se mohox xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxetilý František Holub, nar. 30.12.2007, bytem Rožnov pod Radhoštěm, Nová 1, zastoupený rodiči Evou Holubovou, nar. 14.5.1980, a Petrem Holubem, nar. xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxon týkající se majetku za nezletilého schválit podle § 461 obč. zák. opatrovnický soud (§ 467 z. ř. s.)

Ad b) Postačí, když žalobce v žalobě označí žalxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxormace o tom, kdo je zákonným zástupcem nezletilého, označí jej v žalobě také (viz příklad ad a/). Není-li mu to známo, měl by alespoň soud zřetelně upozoxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxto skutečnost soud nepřehlédl. Například: "Vzhledem k tomu, že jde v případě žalovaného o nezletilé dítě, žádám soud, aby zjistil jeho zákonné zástupcx x x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxxxx

xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxo zákonné zástupce, uvede to do žaloby (viz ad b/), jinak může spoléhat na povinnost soudu odstranit nedostatek podmínky řízení, pro průběh řízení to všxx xxxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx žalobce spojeny negativní finanční důsledky (zejména náhrada nákladů řízení protistraně). Ideální je, pokud za žalobce podávají žalobu jeho zákonnx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xle též jeho zákonné zástupce, nejčastěji rodiče.

Ad d) Žalobu podá jménem na svéprávnosti omezeného žalobce opatrovník ustanovený soudem. Také v txxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx

xx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxvaného jde o osobu na svéprávnosti omezenou. Měl by to zjistit soud, u něhož je žaloba podána, a také proto se jedná o obecný soud žalovaného, který s nejvěxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxíklad žalovaný se nesrozumitelně vyjadřuje, úroveň jeho podání je pochybná apod.), vždy je třeba ověřit v opatrovnickém oddělení lustrací, zda nejde x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.6.2015, čj. 91Co 137/2015-71, který dospěl k závěru, že doručení soudní písemnosti přímo účastníkovxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx

xx xx V tomto případě soud řízení povinně přeruší podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) (srov. komentář k němu) do doby, než bude ustanoven hmotněprávní opaxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx

xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx způsobilosti přiznává pro určité typy řízení zákon zvláštní procesní způsobilost fyzickým osobám, které ji jinak nemají:

Ve věcech pracovněprxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxněprávním vztahu.). Znamená to, že například v řízení o určení neplatnosti výpovědi může vystupovat v řízení samostatně nezletilý účastník. Soud všax xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xx xitované ustanovení přiznává plnou procesní způsobilost rodiči staršímu 16 let.

Podle § 35 odst. 3 z. ř. s. může fyzická osoba zbavená svéprávnoxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x68 odst. 2 z. ř. s.) s plnou procesní způsobilostí.

Nezletilému staršímu 16 let je § 403 odst. 3 z. ř. s. přiznána plná procesní způsobilost pro řízxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxí být účastníkem řízení (srov. komentář k § 19). Na rozdíl od osoby fyzické nemůže (až na výjimečnou situaci uvedenou níže) v řízení vystupovat taková prxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxemnosti žalované právnické osobě, že adresát podle poznámky doručujícího orgánu na adrese uvedené v žalobě "nesídlí", je "neznámý", "nebyl zastiženxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx a zároveň, zda má způsobilost procesní. Za tím účelem provede soud dálkové ověření ve veřejném rejstříku (zejména obchodní rejstřík); k veřejným rejsxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx

xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xsoby či prázdné schránky - společnosti, po kterých většinou zbyly jen dluhy a někdy byly i založeny k ne příliš čestným účelům. Proti takové osobě soud říxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx x x xxxx Vymahatelnost exekučního titulu vydaného soudem v takovém případě je však pochopitelně relativní. Jinak je tomu v případě, kdy nahlédnutím do rejstřxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxíkem řízení ani způsobilost procesní a soud řízení zastaví podle § 104 odst. 1. V takovém případě žádná vhodná opatření podle § 104 odst. 2 činit nelze.

x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxe pokračovat až poté, kdy je ustanoven nový statutární orgán (tedy např. jednatel) nebo je prohlášena likvidace právnické osoby a jmenován likvidátorx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx

xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxužník procesní způsobilost; dochází pouze k omezení práv dlužníka k majetku náležejícímu do majetkové podstaty, přičemž teprve rozhodnutím o prohláxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxzřejmě nestává účastníkem hmotněprávních vztahů, v nichž dlužník vystupoval. Jestliže tedy podá dlužník po prohlášení konkursu na jeho majetek sám žxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x majetku konkursní podstaty přešla na insolvenčního správce, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace (k tomu podpůrně viz usnesení Nejvyššího soxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx k úpadci v konkursním řízení podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání).

Zvláštní procesní způsobilost subjektů, které nejsou fyzickýmx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xoudním výkonu rozhodnutí, podá-li vymáhající orgán obce návrh na soudní výkon rozhodnutí; odborovému orgánu ve sporu o určení nezákonnosti výluky poxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxx

xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xxxahu tohoto subjektu k ostatním účastníkům řízení zastaví - rozhodnutí o nepřipuštění vedlejšího účastenství není namístě (k tomu srov. usnesení Vrchxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x účastnickou způsobilost má, na rozdíl od jeho organizační složky, která za něj v řízení jedná a vystupuje. K tomu srov. například usnesení Nejvyššího sxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx věc týká; pracovník tohoto státního orgánu, popřípadě pověřený pracovník jiného státního orgánu pak za stát činí procesní úkony (srov. § 21 odst. 2 o. sx xxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx v případech doloženého majetkového zájmu státu a v souladu se zvláštním právním předpisem podává návrhy na zahájení řízení před tuzemskými soudy o nepxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxí vstupuje (§ 11 odst. 1 zák. č. 201/2002 Sb.).

V těchto případech tedy Úřad nevystupuje jako organizační složka, ale jako účastník řízení namísto stxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxch majetkových", nikoliv "Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových". K tomu srov. též komentář k § 21a, podle něhož v případecxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx a pověřený generálním ředitelem.

§ 21

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 21

Komentátor: Korbel

Jednání právnických oxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx občanskoprávní koncepce v hmotném právu do 31.12.2013 měly právnické osoby svou vlastní vůli, kterou projevovaly prostřednictvím jednání svých staxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxí obvyklé (§ 20 obč. zák. 1964). Tato koncepce byla ovšem po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku opuštěna. Vlastní jednání právnických osob pxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxe umělé právní útvary, jež nemohou mít vlastní vůli a nemohou samostatně jednat. Jejich vůli tvoří a jednají za ně pouze osoby fyzické. Jednání právnickxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxího zástupce a hovoří ve všech případech o zastoupení právnické osoby. Ostatně tak tomu bylo v představách veřejnosti navzdory dřívější právní úpravě x x xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx o tom, že právnická osoba je "zastoupena" jednatelem společnosti, předsedou představenstva, předsedou sdružení apod. Tyto koncepční změny v hmotněxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xpraveno specificky. Pro účely procesního práva proto i nadále zůstává koncept přímého jednání právnických osob, což je vyjádřeno jak nezměněnou textxxx xxxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx bude soud nadále jednat přímo s právnickou osobou a doručovat jí, nikoliv jejímu statutárnímu orgánu jako zástupci.

Změny procesního práva v § 21 pxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxutečnost, že podle hmotného práva může být od 1.1.2014 statutárním orgánem právnické osoby nejen osoba fyzická, ale i osoba právnická. V takovém přípaxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx

V samotném charakteru jednání fyzické osoby za právnickou osobu se tedy v procesním právu nic podstatného nemění. Proto i nadále lze považovat za aktxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxých osob a zastoupením: "Z povahy věci je nepochybné, že osobně může jednat před soudem jen takový účastník řízení, který je fyzickou osobou. Právnické xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxo je oprávněn za právnické osoby a stát jako za účastníky řízení před soudem jednat; takovými osobami jsou též zaměstnanci právnických osob nebo státu (xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxání jejich zástupce ve smyslu ustanovení § 24 a násl. o. s. ř., a proto se také písemnosti určené těmto účastníkům řízení doručují přímo právnické osobě (xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx. Uvedl: "Možnost, že by za účastníka řízení - fyzickou osobu mohl jednat před soudem zaměstnanec této osoby ve stejné podobě a se stejnými důsledky, jakx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xiný obecně závazný právní předpis nepřipouští. Nechce-li účastník řízení - fyzická osoba před soudem vykonávat svá procesní práva nebo povinnosti osxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxný zmocněnec je jeho zaměstnancem nebo jestli ho zastupuje na základě jiného právního vztahu (např. příkazní smlouvy), je zde nerozhodná."

Obdobnx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx právnickou osobu, je třeba odlišit od plné moci udělované dle § 28, kterou účastník uděluje svému zástupci, zvolenému dle § 24.

xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxn pokusit je o jejich odstranění.

Příklad: Předseda zapsaného spolku jako statutární orgán udělil plnou moc advokátovi k podání žaloby. Soud však v xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx ze dne 29. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 283/03, v němž konstatoval: "Pokud soud má pochybnosti, zda je člen právnické osoby, který je v postavení předsedy jexxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxinil dotaz, ze kterého bude vyplývat, oč se soudu jedná. Je porušením účelu občanského soudního řízení, pokud nejsou jeho účastníci vyčerpávajícím zxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxp v řízení."

Problematika jednání za právnickou osobu se týká soudu pouze formálně, nikoliv věcně. Soudu nepřísluší posuzovat, zda k podání žaloby xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxé osoby, zda podání žaloby schválily příslušné orgány právnické osoby, zda je to pro ni vhodné atp. Přestože se může zdát, že jde o banalitu, i tak

absurdnx

xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx při tom konstatoval, že zastavení řízení z důvodu jiného názoru soudu na výklad interních předpisů je třeba hodnotit jako porušení čl. 36 odst. 2 ve spoxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx a zastoupení účastníků platí ve smyslu § 20 odst. 1 insolvenčního zákona obdobně pro insolvenční řízení a incidenční spory.

K odst. 1:

Právnické oxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx. To však ještě nic nevypovídá o tom, jak konkrétně procesní způsobilost realizují. Na rozdíl od osob fyzických nemohou právnické osoby svou vůli projexxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx4 obč. zák.). Pouze tehdy, pokud by neexistovala žádná fyzická osoba, jejímž prostřednictvím by mohla právnická osoba projevovat svou vůli, mohlo by dxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxporu se zákonem ustaven statutární orgán a není tu ani jiná osoba, která by byla oprávněna xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx k § 29 odst. 2).

Fyzické osoby, jejichž prostřednictvím projevují právnické osoby vůli a činí právní úkony, představují podle procesní úpravy - na rxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxho jednání vznikají přímo právnické osobě, jež je označována za účastníka řízení, právnické osobě se doručují písemnosti (srov. § 50a), ze své datové sxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx

xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxoby, stanoví hmotné právo. Podle § 163 obč. zák. zastupuje právnickou osobu statutární orgán, jemuž náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxáření a jeho první členy určuje zakladatelské právní jednání (§ 123 odst. 1 obč. zák.). Právnickou osobu zastupují též její zaměstnanci a členové v rozsxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxtřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetím osobám, jen muselo-li jim být známo.

Procesní úprava přímého jednání právnických osob v občaxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx obecné hmotněprávní úpravě vykazuje určité odchylky. Podle § 21 za právnickou osobu jednají:

člen statutárního orgánu (je-li předsedou nebo pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx

xxxxxxný zaměstnanec nebo člen, nebo

vedoucí odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo

prokurista, může-li podle udělexx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxt vždy jen jedna osoba (viz odst. 5). Procesní jednání shora uvedených fyzických osob za právnickou osobu před soudem je co do rozsahu stejné, všechny uvxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxnat za právnickou osobu vyplývá ze zákona veřejného práva, a je proto nepřenosné projevem vůle na jiné osoby. To prakticky znamená, že uvedené osoby mohxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxby k přímému jednání za právnickou osobu. Uvedené osoby nemohou za právnickou osobu jednat v situacích uvedených v § 21 odst. 2, 3, 4 (viz komentář dále)x

x xxxxx xxx

xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx se vyhýbá zbytečným definicím. Pojem statutárního orgánu se považuje za notorietu a nové hmotné právo s ním tak pracuje, když přímo stanoví, že statutáxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby (§ 163 obč. zák.).

Statutárnx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxost by měla dopadat ve smyslu 20 odst. 2 obč. zák. i na právnické osoby veřejného práva, ale to se bohužel nepodařilo, a proto celá řada veřejnoprávních kxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx dne 19.11.2002, sp. zn. I. ÚS 662/01, Ústavní soud uvedl: "Skutečnost, že bývalý jednatel je i po zániku funkce dosud v obchodním rejstříku uveden, nemá xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx nebo zánik jednatelské funkce

konstitutivní

charakter, zápis do obchodního rejstříku má již pouze

deklaratorní

účinky. To ale nepopírá princip maxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx § 121 obč. zák. - pozn. aut.). Obecný soud tedy neměl důvod pochybovat o aktuálnosti a pravdivosti údajů v rejstříku uvedených." To však platí pouze do oxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xkoumat její oprávnění bez ohledu na obsah aktuálního výpisu z obchodního rejstříku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2006, sp. zn. 20 Cdo 552/200xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxx xx xx xxxvnickou osobu v civilním řízení jedná předseda statutárního orgánu. Pokud soud po právnické osobě vyžaduje jednání podle zápisu ve veřejném rejstříkxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxých osob, jedná za právnickou osobu pouze jedna, a to buď předseda vícečlenného statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen. To má pxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx

xxxxxxx xx xapříklad, že jednají-li podle společenské smlouvy za společnost s ručením omezeným dva jednatelé společně nebo za akciovou společnost více členů přexxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxdné žaloby v důsledku neplnění smlouvy a k jednání jménem právnické osoby před soudem však postačí jeden z nich. Dokonce nejde jen o to, že jednání jednohx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxu se projevuje specialita občanského soudního řádu vůči obecné občanskoprávní úpravě.

Například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxx návrhu na prohlášení konkursu jednala ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. osoba k tomu oprávněná; to platí bez zřetele k tomu, že společenská smlouva pxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxv. § 30 odst. 2 správního řádu, § 24 odst. 4 daňového řádu, § 33 odst. 4, věta čtvrtá, soudního řádu správního).

Tato odchylka má dopady i do způsobu činěxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtí, že úkon učiněný oprávněnou osobou prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxovaného ustanovení, jedná-li za právnickou osobu více fyzických osob. V takovém případě musí zbývající fyzické osoby připojit svůj ruční či elektronxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxpožaduje společný úkon více fyzických osob, ale naopak stanoví, že postačí jednání pouze jedné z nich. Z toho vyplývá, že k procesnímu podání za právnicxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xsobu zastupovalo podle hmotného práva více členů statutárního orgánu.

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxu s principem autonomie vůle a celkovou liberalizací občanského zákona tuto možnost právo výslovně ani nepřipouští (neboť to není nutné), ale

implicixx

xx xxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxcké osoby jiná právnická osoba, zmocní fyzickou osobu, aby ji v orgánu zastupovala, jinak právnickou osobu zastupuje člen jejího statutárního orgánux xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx

xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxnky pro statutární orgán, které procesní právo přebírá automaticky, aniž by je muselo jakkoliv normovat. Jde o následující nova:

dobrá víra členů xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xvéprávná, ledaže se týká hlavní činnost právnické osoby nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností a není-li hlavním účelem právnické osoby podnixxxx xx xxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx

xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxe povolává; ledaže od skončení insolvenčního řízení uplynuly alespoň tři roky (§ 153 odst. 1 obč. zák.).

K písm. b):

Za právnickou osobu může přex xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xastoupení právnické osoby prostřednictvím jejího zaměstnance nebo člena (§ 166 obč. zák.). Přesto zde jistá odlišnost je, neboť občanský soudní řád xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx vyšší míře obecnosti, když k účinkům zastoupení právnické osoby zaměstnancem nebo členem požaduje "obvyklost" vzhledem k jejich zařazení nebo funkcxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xterý bez dalšího uzavírá jménem svého zaměstnavatele ústní kupní smlouvy se zákazníky, apod.

To v procesním právu nestačí. Chce-li jednat za právnxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxení musí učinit (podepsat) ten, kdo je podle hmotného práva oprávněn právnickou xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxvyššího soudu ze dne 23.2.2005, sp. zn. 20 Cdo 2410/2004, k naplnění pojmu "zaměstnanec" nestačí dohoda o provedení práce, protože ta upravuje práce koxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxném zastoupení advokátem (např. dovolací řízení), kdy nedostatek takového povinného zastoupení může v konečném důsledku vést až k zastavení řízení z xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxe vykládat formalisticky ani restriktivně. "Členem", který může v důsledku pověření jednat za právnickou osobu, může být například i člen mateřské prxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxí orgán tělocvičné jednoty Sokol řádně projevil svoji vůli ve formě uděleného pověření pro jednání před soudy a posléze samostatně pro řízení dovolací xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x člena registrovaného (a příslušného) jednotou, jejíž statutární orgán pověření udělil, jednoznačně restriktivním výkladem § 21 odst. 1 písm. b) o. sx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx

xxxxxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxx xxxxvůli soudu, znamenající porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces."

K písm. c):

Za právnickou osobu je oprávněn jednat před soudem vexxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xsoby je omezeno na věci týkající se tohoto závodu. Jde o osoby, jež obvykle nejsou přímo statutárním orgánem mateřské právnické osoby, která má jako jedxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxnanců nebo členů za právnickou osobu podle předchozího bodu je v tom, že vedoucí odštěpného závodu je oprávněn činit procesní úkony za právnickou osobu xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx

x xxxxx xxx

xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx, může-li podle udělené prokury jednat samostatně. Prokurista je fyzická osoba, jíž byla statutárním orgánem udělena tzv.

prokura

. Jde o institut prixxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxx xx

xxxxxxx

xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxx

xxxxxxx

xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xystematicky řazena ve zvláštních ustanoveních o smluvním zastoupení. Použijí se na ni obecná ustanovení o zastoupení a instituty smluvního zastoupexxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxcnitelem) a prokuristou (zmocněncem), forma prokury apod. Prokuru může udělit jen podnikatel a zapisuje se do obchodního rejstříku. Prokurista může xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxý zákoník umožňuje udělení prokury i pro určitou pobočku závodu nebo pouze pro některý z několika závodů, což je možnost v jiných právních řádech běžná x xxxxxxxxx x x xxx xx xxxx xxxxx

x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxn prokury s péčí řádného hospodáře. Zastoupení prokuristy dalším zástupcem se nepředpokládá. Jde však o vztah dotýkající se výlučně vzájemných práv a xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx

xxxxxxxxxxxx

x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx jiného či udělit další prokuru.

Byla-li

prokura

udělena více osobám, musí obsahovat i určení, zda každý prokurista může jednat samostatně, popř. xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx osobě.

Je třeba zdůraznit, že prokuru nelze chápat jako "další statutární orgán". Jak zřetelně formuluje např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x

xxxxxxx

xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xři provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky ... naproti tomu jednatelské oprávnění statutárního orgánu má základ v zakladatelském jednání a jmexxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xom, že člen statutárního orgánu jedná jako zástupce právnické osoby

sui generis

(nejedná se o zastoupení zákonné ani o zastoupení smluvní). Tento konxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxých zástupců právnické osoby. Zákon nadále počítá při úpravě jednání za právnickou osobu výhradně se členem (členy) statutárního orgánu. ... K tomu lzx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxednaly zastoupení jinou fyzickou osobou, zejména advokátem. Důsledky procesního zastoupení jsou pak v různých aspektech podstatně odlišné od procexxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxx

x xxxxx xx

xxxxxxxx xxnkrétní situace, v nichž za právnickou osobu nejednají osoby uvedené v odstavci 1, ale jiné osoby stanovené zvláštním zákonem, a to buď výlučně, nebo vexxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxečnosti při podání návrhu za společnost na splnění vkladové povinnosti proti jinému společníkovi podle § 102 odst. 1 zákona o obchodních korporacích xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 191 odst. 1 zákona o obchodních korporacích nebo při podání žaloby za společnost o náhradu újmx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxradu újmy proti jednateli podle § 159 zákona o obchodních korporacích,

akcionář akciové společnosti při podání žaloby za společnost o náhradu újxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx zákona o obchodních korporacích nebo akcionář,

člen představenstva nebo člen dozorčí rady akciové společnosti při podání návrhu na vyslovení xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxst o náhradu újmy proti členovi představenstva podle § 374 odst. 1 zákona o obchodních korporacích,

člen dozorčí rady akciové společnosti při zasxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxné správy právnické osoby. V takových případech jedná za právnickou osobu nucený správce ustanovený podle zvláštního zákona, a to buď vedle, nebo namíxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxž sjednat zastoupení.

Příkladem, který vylučuje a nahrazuje jednání osob podle odstavce 1 komentovaného ustanovení, je zavedení nucené správy baxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxe povahy zjištěného nedostatku zavést mj. nucenou správu. Okamžikem doručení písemného vyhotovení rozhodnutí o zavedení nucené správy se pozastavuxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxi každému. Postavení statutárního orgánu má správce. Valná hromada banky se nekoná a o věcech v její působnosti rozhoduje správce. Nucená správa se zapxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxtví. Pokud Česká národní banka zjistí v hospodaření tuzemské pojišťovny nebo zajišťovny nedostatky, které by mohly ohrozit či ohrožují splnitelnost xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxí nucené správy v tuzemské pojišťovně nebo zajišťovně se pozastavuje výkon funkcí jejích orgánů a ruší

prokura

a přechází působnost představenstva a xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxná správa v tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně, anebo rozhodnutí o zvýšení nebo snížení základního kapitálu a rozhodnutí o zrušení společnxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx

xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxcené správy obchodníka s cennými papíry podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, investiční společnosti nebo investičního fondx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxx.

Příkladem, který nevylučuje jednání osob podle odstavce 1, ale pouze je podmiňuje a doplňuje, je zavedení nucené správy zdravotní pojišťovny podxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxí úkony orgánů zaměstnanecké pojišťovny schválení nuceného správce, jinak jsou neplatná. Nucený správce je oprávněn činit rozhodnutí a právní úkonyx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx republiky.

Zákonem č. 375/2015 Sb., který novelizuje soubor zákonů v souvislosti s přijetím nového právního předpisu, jímž je zákon o ozdravných pxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx zařazena též dočasná správa a správa pro řešení krize. Dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize, která vystupuje v pozici statuxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxráva a správa pro řešení krize) není institutem občanského soudního řádu, ale zvláštních zákonů, je třeba všechny takové situace vykládat individuálxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxx xx

xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxnickou osobu toho, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (střet zájmů). Jde o výraz obecnějšího principu, který se dříve vyskytoval i v hmoxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. V novém občanském zákoníku platí toto pravidlo bez výjimek pouze v případech zákonného zastoupení, ale ve smluvxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxel vědět, a přesto si zastoupení sjednal. Procesní úprava v této otázce však nesleduje posuny v hmotném právu a přidržuje se úplného zákazu jednání za prxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxci 1, ale i další osoby uvedené v odstavcích 2 a 3. Posuzuje se individuálně.

Lze si představit, že určitá fyzická osoba může být považována v určité sixxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxu osobu musí střet zájmů reálně existovat a musí být před soudem prokázán.

V usnesení ze dne 30.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 680/97, Nejvyšší soud konstatovxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xodnikatele ve sporu, který s ní vede."

Střet zájmů mezi právnickou osobou a fyzickou osobou, která jejím jménem jedná, posuzuje soud v rámci procesnxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxů, vyzve právnickou osobu, aby jednala prostřednictvím jiné fyzické osoby. Není-li to možné, ustanoví jí soud opatrovníka podle § 29 odst. 2. Obdobné uxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx

x xxxxx xx

xxxxxx xxo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. K existenci pověření je však třeba přistupovat materiálně, tj. podle toho, zda takové pověřexx xxxxxxxxx xxxx xxxx

xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxní, nelze platnost takovéhoto úkonu odmítnout, nýbrž je povinností soudu poučit účastníka o procesním právu (jde o procesní otázku) a vyzvat jej k doplxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxké osobě.

Již v usnesení Nejvyššího soudu z 29. listopadu 1984, sp. zn. 6 Cz 57/84, se konstatuje: "Nedostatek průkazu pověření jednat za organizaci xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxa 2003, sp. zn. IV. ÚS 598/02: "V intencích zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) bylo v daném případě třeba, aby sxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxu, případně u jednání), a to tím spíše, že proti usnesení o zastavení řízení - k němuž v posuzovaném případě došlo - není odvolání přípustné, a stěžovatel xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx za právnickou osobu může být statutárním orgánem schválen i dodatečně, tj. i pověření lze doplnit dodatečně a platnost úkonů za právnickou osobu zůstaxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxně pověřen statutárním orgánem. Takovéto odvolání je třeba považovat za včasné, pokud bylo alespoň dodatečně statutárním orgánem schváleno; a

vice vxxxx

x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxní oprávněna za ni jednat (§ 21 odst. 1 o. s. ř.), a jestliže statutární orgán právnické osoby ani dodatečně tento procesní úkon neschválí, soud řízení o txxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxu při dražebním jednání, připustí-li, aby za právnickou osobu dražila osoba uvedená v § 21 o. s. ř. přesto, že neprokázala své oprávnění k tomu úředně ovxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxí této osoby za dražitele jednat a je-li procesní nedostatek průkazu této osoby dražit konvalidován dodatečným předložením úředně ověřené listiny."

xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx právnickou osobu je - obdobně jako nedostatek procesní plné moci - nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit. Opatřením soudu k jeho odstraněnx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxxovení o povinnosti doložení zástupčího oprávnění soudu je obsaženo i ve společných ustanoveních o zastoupení (srov. komentář k § 32 odst. 1 analogickx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xx xxxxx xxx

xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx

xx xxx

xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxího orgánu, ale může být obsaženo i v obecnějších dokumentech, jako např. ve vnitřních předpisech právnické osoby, např. v pracovním, organizačním či xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx

xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xe smyslu § 21 lze prokázat v případě statutárního zástupce např. výpisem z obchodního rejstříku, jmenovacím dekretem apod., v případě pověřeného zamxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx předpisem právnické osoby, ze kterého takové pověření vyplývá.

Podpis pověření k jednání za právnickou osobu nemusí být až na výjimky ověřen. V občxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx nějž fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena, nebo v § 336ja odst. 1 (návrh předražku).

x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xx21/2004, v občanském soudním řízení se neuplatní při procesních úkonech za právnickou osobu ustanovení ze stanov nebo společenské smlouvy, které stxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxrávněných za ni jednat před soudem, například aby tím pověřila více zaměstnanců nebo členů. Každý z nich však potom jedná za právnickou osobu samostatnxx

xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx podle něhož jsou zaměstnanci (členové) právnické osoby oprávněni za ni jednat pouze společně, odporuje ustanovení § 21 odst. 5, větě druhé, o. s. ř.; moxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxípadě možnost střídání pověřených osob u jednotlivých jednání či při jednotlivých procesních úkonech, tím není dotčena."

§ 21a

Právní stav xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xxx

xxxxxxxxxxx xxxxxx

x xxxxx xx

xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxnkrétně jde o jednání právnické osoby státu. Stát (Česká republika) je právnickou osobou. Z hlediska hmotného práva má nepochybně právní osobnost (prxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxní má stát s ostatními účastníky rovné postavení.

Stát je zároveň nositelem veřejné moci - zákonodárné, výkonné i soudní, kterou vykonává prostředxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxích funkcí, výkon soudnictví. Je-li stát účastníkem soudního řízení, soudí

de facto

sám sebe. To je však v demokratických systémech přirozené. Stát vxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxprávní soudnictví) i zákonodárné (ústavní soudnictví).

Smyslem komentovaného ustanovení je určení příslušné organizační xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxujícím vystupování organizačních složek státu za stát je zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Dálx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxotné či dělené právní subjektivitě státu a zavedl jednotnou právní subjektivitu státu jako právnické osoby. Jednotlivé organizační složky státu mohxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx státu; obvykle jsou i samostatnou rozpočtovou kapitolou a účetní jednotkou, avšak nemají vlastní právní subjektivitu, neboť jsou orgánem právnické xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xtátu za stát, je zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Za stát před soudem vystupuje podle okolností buď Úřad pro zaxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx

xxxx xxxx vystupovat v právních vztazích pouze prostřednictvím některé organizační složky.

Judikatura

dovodila, že za stát může před soudem vystupovat ve věxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxxx

Označení organizační složky státu, která má jménem státu vystupovat v řízení, je sice primární povinností účastníka řízení, ale její vyhodnocení a xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx vyplývá ze zákona.

V případě nesprávného či zcela absentujícího uvedení organizační složky státu může soud vyzvat žalobce k upřesnění návrhu, ale xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxout žalobu (§ 43 odst. 2) ani zastavit řízení (§ 104), ale musí sám určit příslušnou organizační složku dle skutkových tvrzení v žalobě a začít s ní jednatx

xxxxxxxx

xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxk podmínek řízení, ať již odstranitelný ve smyslu § 104 odst. 2 (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2002, sp. zn. 22 Cdo 1829/2000), či dokonce xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxou Ústavního a posléze i Nejvyššího soudu.

V nálezu sp. zn. IV. ÚS 22/03 ze dne 6.4.2004 Ústavní soud zrušil rozsudky všech předchozích instancí a uvxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxk vyzván. Jestliže v daném případě z obsahu žaloby bylo zřejmé, že tato směřuje proti státu, a nikoliv proti organizační složce státu, která před soudem xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xx xx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxí soudu účastníka řízení podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění této vady podání. Protože se jedná o vadu, jejíž neodstranění brání pokračování řxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. ... Ústavnímu pořádku České republiky vxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx jako "Nejvyšší kontrolní úřad", ačkoliv správné označení mělo být "Česká republika - Nejvyšší kontrolní úřad"." Stejný nález se věnuje i rozsahu poučxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxho rozumné hranice. "Poučovací povinnost nelze rozšiřovat tak, aby překračovala rámec poučení o procesních právech a povinnostech účastníků a zasahxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx Nejvyšší soud, například poučení o tom, kdo je v daném případě zaměstnavatelem žalobce. Nicméně nevybočovalo by z rámce procesního poučení, pokud by sxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxa odpovídalo znění § 79 odst. 1 o. s. ř., ovšem bez uvedení, jak by mělo takové označení znít konkrétně."

V rozsudku ze dne 2.6.2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxí složku přibrat do řízení (pokud se ho již neúčastní). Rozhodnutí o tom se nevydává; závěr soudu se projeví v tom, že s určitou organizační složkou státu xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx x xxledem na obsah a povahu sporu vystupovat před soudem, není otázkou věcné legitimace. Případný chybný závěr soudu o této otázce se projeví jako vada řízexxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xdo 67/2004, kde judikoval, že: "Označil-li žalobce organizační xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx organizační složku zjistit a začít s ní jednat, aniž by vydal usnesení o přibrání do řízení. Jestliže soud nadále jednal s nesprávnou organizační složkxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx může být vadou řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a může být důvodem zrušení rozhodnutí v odvolacím či dovolacím řízení (srxxx x xxxx xxxxx x x x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx

xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------I-------------------------------------------------I
I obecně:                                    I příklad:                                        I
I--------------------------------------------I---xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx    x
x                                            I                                                 I
I adresa organizační složky, IČ              I Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2, IČ 00025429 I
I--------------------------------------------I-----------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

x xxxxx xxx

xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jedná se o zvláštní předpis, který upravuje určitá jednání státu odchylně vůči obecnému zákonu č. 21xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxní jednotkou; spadá do resortu Ministerstva financí a je mu podřízen v rámci odborného dohledu. V čele tohoto úřadu stojí generální ředitel, kterého jmxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx

xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xracoviště působící v sídlech okresních soudů. Působnost hospodařit s majetkem státu a vystupovat za stát před soudem mají pouze územní pracoviště (§ 1x xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxek nebo kde má sídlo organizační složka státu, místo které ÚZSVM jedná. V případě majetku, s nímž je oprávněn hospodařit ÚZSVM jako celek, plní úkoly úzexxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx ředitel, který rovněž může ze závažných důvodů pro jednotlivý případ určit k výkonu činnosti jiné než zákonem stanovené územní pracoviště. Pokud se tax xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxku místní xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx2008, v němž se uvádí: "V občanském soudním řízení, v němž je žalovaným (§ 90 o. s. ř.) stát a v němž za stát vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech mxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx, které v řízení zabezpečuje činnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových."

Tabulka č. 3: Kontakty na Úřad pro zastupování státu ve věcxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------------I
I organizační složka                                I adresa budovy            I adresa datové schránky I
I---------------------------------------------------I--------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx  x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx  x xxxxxxx                x
x xxxxxxx xx the Government Representation in       I 128 00 Praha 2           I                        I
I Property Affairs)                                 I                          I                        I
I---------------------------------------------------I------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx                  x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx  x xxxxxxx                x
x                                                   x xxx xx xxxxx x           x                        x
xxxxxxxxxxxxxx--------------------------------------I--------------------------I------------------------I
I územní pracoviště Střední Čechy                   I Rašínovx xxxxxxx xxxxxx  x xxxxxxx                x
x                                                   x xxx xx xxxxx x           x                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--------------I
I územní pracoviště České Budějovice                I Prokišova ul. 1202/5     I 8upftbv                I
I                                                   I 371 03 České Budějovice  I                        I
I----------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx                           x xxxxxxxxxxx xx           x xxxxxxx                x
x                                                   x xxx xx Plzeň             I                        I
I---------------------------------------------------I--------------------------I------------------------I
I územní pracovištx xxxx xxx xxxxx                  x xxxxxx xxxxxxx xx        x xxxxxxx                x
x                                                   x xxx xx xxxx xxx xxxxx    x                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------I------------------------I
I územní pracoviště Hradec Králové                  I Horova 180               I x3eftbz                I
I                                                   I 502 06 Hradec Králové    I                        I
I--------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx                            x xxxxxx xx                x xxxxxxx                x
x                                                   x xxx 47 Brno              I                        I
I---------------------------------------------------I--------------------------I------------------------I
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx                         x xxxxxxxxxx xxxxxx        x xxxxxxx                x
x                                                   x xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx x                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxI--------------------------I------------------------I

Působnost ÚZSVM zahrnuje zejména jednání za stát (a od novely č. 120/2004 Sb. též zx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxadech stanovených v zákoně č. 201/2002 Sb.: výlučné jednání, dohodnuté jednání, vedlejší účastenství, přímá účast v řízení. Působnost ÚZSVM se netýkx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx

Výlučné jednání ÚZSVM představuje zvláštní situaci, kdy úřad vystupuje za stát v řízení před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx000 Sb. Toto oprávnění mu dává zvláštní ustanovení - § 2 zákona č. 201/2002 Sb. Nejde o zastoupení státu, ani příslušné organizační složky, ale o zvlášxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xříslušná organizační složka.

O výlučné jednání úřadu půjde podle § 3 zákona č. 201/2002 Sb. v řízení:

před tuzemskými soudy a rozhodčími orgáxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx

x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx

x xxxxxxxx xxxx xovité věci prohlášené za národní kulturní památku,

ke stavbě, která je sídlem Parlamentu, prezidenta republiky, vlády, ministerstva nebo jinéxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxavbou zastavěnému, anebo ve věci vyklizení uvedených nemovitých věcí, popřípadě vydání uvedené movité věci,

před tuzemskými soudy a rozhoxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx

xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxy a rozhodčími orgány ve věci peněžitého plnění převyšujícího 50 miliónů Kč a v obchodních věcech 100 miliónů Kč,

před Ústavním soudem o ústavní sxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx

x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxxx xxavomoc podat z vlastního podnětu anebo z podnětu Nejvyššího kontrolního úřadu nebo Ministerstva financí žalobu a dále jednat v řízení před soudy ve věcx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxstliže takovou žalobu dosud nepodala příslušná organizační složka.

Pokud dojde kdykoliv v průběhu řízení ke splnění podmínek pro výlučné jednáníx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x

xxxx xxxxx

x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxntním způsobem a nelze se od něj odchýlit dohodou.

Výlučné jednání nelze použít:

v řízení o majetku, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxi smlouvy o převodu nemovité věci z vlastnictví státu,

v řízení o majetku, s nímž je příslušná hospodařit Bezpečnostní informační služba, a přitox xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xx xxxxxxní právní předpis (například zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním posxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxlost být přímým účastníkem v tomto řízení místo státu a který má pro toto řízení i procesní způsobilost (srov. např. § 10 odst. 3 d. ř., podle nějž správce dxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxkovém případě není účastníkem řízení právnická osoba Česká republika, ale přímo správce daně; správcem daně je orgán veřejné moci v rozsahu, v jakém mu xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx

v řízení týkajícím se ochrany zahraničních investic,

v řízení o výkon rozhodnutí.

xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxh se majetku státu namísto příslušné organizační složky na základě dohody s touto složkou. Opět nejde o zastoupení, ale o přímé jednání za stát. Proto přxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxé by úřad omezovaly ve způsobu jednání v řízení.

Sjednání dohody je možné i v průběhu řízení. Dosavadní výsledky tohoto řízení i účinky dosavadních pxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xusí obsahovat určení záležitosti týkající se majetku nebo důvod, pro který má být zahájeno řízení, jakož i údaje určující majetek, jehož se záležitost xxxxx

xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxku Ministerstva financí č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu. Ta v § 14 uvádí, že zúčastněnx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxby, která je oprávněna k podepsání zápisu; v případě smlouvy postupují obdobně a před své označení navíc předřadí slova "Česká republika". Nakládá-li xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxlušnost této organizační složky nebo státní organizace hospodařit s takovým majetkem. Nestanoví-li tato vyhláška jinak, řídí se obsah dalších ujednxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxouvě obsahově nejbližší. Zápisem a smlouvou nelze mezi organizačními složkami a státními organizacemi založit vztah neslučitelný s předmětem činnoxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx:

vylučuje-li to zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva,

měl-li by ÚZSVM jednat v řízení namísto příslušného orgánu, kterému zvlxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxná-li úřad v rámci výlučného jednání,

jestliže se ÚZSVM v řízení přímo účastní,

je-li již příslušnou organizační složkou zajištěno pro řízxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxžkou.

Vedlejší účastenství ÚZSVM znamená, že úřad může vystupovat za stát jako vedlejšího účastníka v občanském soudním řízení (§ 93) před souxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

V případě vedlejšího účastenství jedná úřad jménem státu. Jeho jednání zahrnuje veškeré procesní úkony, které v řízení podle zvláštního právního přexxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxdnictvím soudu. Nepovažuje-li podnět nebo výzvu za opodstatněné, vyrozumí o tom s uvedením důvodů toho, kdo podnět podal, popřípadě prostřednictvím xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx x xxxxx xxxxxného či dohodnutého jednání,

jestliže se v řízení přímo účastní,

vystupuje-li v řízení za stát jako příslušná organizační složka.

Pxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxčanského soudního řízení a má pro tato řízení procesní způsobilost, pokud v případech doloženého majetkového zájmu státu podává návrhy na zahájení řxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxátní organizace, anebo do takového řízení vstupuje (srov. též komentář k ustanovení § 35a). ÚZSVM navrhuje zahájení takových řízení z vlastního podněxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxení nelze použít:

jedná-li v rámci výlučného či dohodnutého jednání nebo vedlejšího účastenství,

vystupuje-li v řízení za stát jako přísluxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxy několik společných pravidel obsažených v § 21-27 zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Započne-li ÚZSVM jednat v řízení mísxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx řízení, včetně případného řízení o mimořádných opravných prostředcích. Po dobu jednání Úřadu jsou jakékoliv procesní úkony ze strany příslušné orgaxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx postupu Úřadu v tomto řízení, jsou neplatné. Výsledek řízení včetně placení nákladů řízení, popřípadě náhrady nákladů řízení však dopadá přímo na příxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxdnání ÚZSVM, například takto (srov. též § 157 odst. 1):

Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx

xxxxxxx xxxxx x xxnkrétním řízení vylučuje současné zastoupení příslušné organizační složkou v tomto řízení na základě plné moci.

Jedná-li ÚZSVM v řízení jménem stxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxem. Příslušné organizační složky státu a úřad si poskytují potřebnou součinnost. Jednání úřadu je bezplatné, resp. je financováno z jeho rozpočtu; přxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxtní náklady řízení a náhrady nákladů řízení včetně soudních poplatků a uložených záloh na náklady důkazu hradí příslušná organizační složka.

ÚZSVx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx

x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx

x x5a (je oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxním účastníků v písemném vyhotovení rozsudku),

§ 203 odst. 3 (podání odvolání úřadem),

§ 231 odst. 3 (podání žaloby pro zmatečnost úřademxx

xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxa jeho příslušného územního pracoviště (srov. § 46b písm. k/ o. s. ř. a § 14 odst. 2 zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Posledně xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxčování vždy adresa tohoto územního pracoviště. Jde o značně nesystémové zvláštní ustanovení, které je však nutno respektovat. Pokud není jasné, kterx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx. 1 písm. a) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zřizuje se mu povinně datová schránka orgánu veřejné mxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxcoviště mají vlastní datové schránky odlišné od centrální datové schránky ÚZSVM. Jde o datové schránky pro potřebu vnitřní organizační jednotky orgáxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxo do nesprávně zvolené organizační datové schránky nemá vliv na účinnost doručení, v případě ÚZSVM je tomu na základě shora uvedených zvláštních ustanxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxx xouvislosti může vzniknout otázka, zda při zasílání datových zpráv dojde k jejich doručení již okamžikem, kdy jsou objektivně dodány do datové schránkx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxní (

fikce

) uplynutím 10. dne od dojití podle § 17 odst. 4 zák. č. 300/2008 Sb. Tuto otázku posuzoval v usnesení ze dne 15.7.2010, čj. 9 xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx, v níž se nachází. Je-li držitel v postavení orgánu veřejné moci, je mu doručeno již okamžikem objektivního dodání zprávy do jeho datové schránky. Pokux xx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxynutí 10. dne ode dne dodání zprávy do jeho datové schránky.

Opačným způsobem přistoupil k témuž problému Nejvyšší soud. Přestože v dané věci jednalx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxevzetí písemnosti, ale považoval zásilku za doručenou objektivně již jejím dojitím do sféry dispozice adresáta. V publikovaném usnesení ze dne 29.1.xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxu sídla příslušné organizační složky státu, případně na jinou adresu v České republice, kterou tato organizační složka soudu sdělila (např. na adresu xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxx; to, kdy se tato písemnost fakticky dostane do dispozice osob oprávněných podle ustanovení § 21a odst. 3 o. s. ř. jménem státu jednat před soudem, není z xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xměřuje "k rukám" určité, jmenovitě označené osoby."

Autor komentáře se v tomto ohledu kloní spíše k závěrům Nejvyššího soudu.

Za ÚZSVM jsou opráxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx je to vzhledem k jejich pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu obvyklé (§ 50a odst. 2).

K písm. b):

Nejedná-li za stát ÚZSVM na základě zvxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxátu podává § 3 odst. 1, § 4 odst. 1 a § 51 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Organizačními složkamx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxbliky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízenxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xrganizační složkou státu jsou též všechny státní rozpočtové organizace zřízené zákony do roku 2001 a další xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxá instituce není samostatnou právnickou osobou a není ani organizační složkou jiné právnické osoby, půjde o organizační složku státu. Aby mohla být něxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxjné moci (srov. § 122 obč. zák.). Dále srov. komentář k § 19.

Příslušnou organizační složkou státu je ta složka, která je příslušná hospodařit s majetxxx xxxxx xxxxx x x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxslušná ta organizační složka, která je účetní jednotkou a majetek potřebuje k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanovexxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxjetkem.

Celní orgány hospodaří s majetkem, který v souvislosti s porušením celně právních předpisů anebo na základě těchto předpisů připadl státux x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxlosti s porušením právních předpisů upravujících správu spotřebních daní. Správa úložišť radioaktivních odpadů hospodaří s radioaktivními odpadyx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxy odebranými podle zvláštních právních předpisů. Krajská ředitelství policie hospodaří s telekomunikační a radiokomunikační technikou, záznamovxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxkerými zbraněmi, střelivem, municí a výbušninami. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových hospodaří s majetkem, u něhož při jeho nabytí státxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx

Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti organizační složky, odstraní tyto pochybnosti na žádost anebo z vlastního podnětu Ministerstvo financí svxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xe tomu tak proto, že jde pouze o rozhodnutí vnitřní organizační povahy v rámci právnické osoby státu.

Zvláštní zákony mohou stanovit zvláštní příslxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xesprávným úředním postupem. V těchto věcech jednají jménem státu:

Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nexx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxtorem,

ostatní ministerstva a ústřední správní úřady, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případecxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xež náleží do působnosti tohoto úřadu,

Ministerstvo financí, není-li možno příslušný úřad určit,

Česká národní banka, bylo-li nezákonné rxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx nebo došlo-li u České národní banky nebo tohoto orgánu dohledu k nesprávnému úřednímu postupu (ČNB není organizační složkou státu, ale samostatnou prxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxolního úřadu k nesprávnému úřednímu postupu.

Graf č. 15: Přehled možností jednání ÚZSVM a jiných organizačních složek za stát.

Doručovxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxá většina organizačních složek státu bude zároveň orgánem veřejné moci, jemuž se povinně zřizuje datová schránka (§ 1, 6 cit. zák.). Pouze pokud by nebxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxizační složku státu jsou oprávněny přijímat doručované písemnosti osoby uvedené v odst. 3, případně další osoby, jež tím byly pověřeny, které k tomu byxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx

x xxxxx xxxx

xxx xx xxxxxxx xterá konkrétní fyzická osoba jedná za ÚZSVM či jinou organizační složku před soudem.

V případě ÚZSVM může být touto osobou pouze jeho zaměstnanec poxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xaměstnancem úřadu v pracovním poměru, ale nebude to v praxi obvyklé. Striktní omezení této možnosti na interní zaměstnance ÚZSVM je odůvodněno tím, že xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx úřad chránit.

xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin a odsouzení nebylo zahlazeno. Kvalifikačním předpokladem zaměstnance úřadu, který má jexxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxletá doba praxe v oboru předpokládaného druhu práce po ukončení předepsaného vzdělání. Za to náleží zaměstnanci ÚZSVM plat jako státnímu zástupci kraxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxtnání anebo v souvislosti s ním, a to i po skončení pracovního poměru; této povinnosti je může ze závažných důvodů zprostit generální ředitel Úřadu a genxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxeužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného.

Zaměstnanec ÚZSVM nesmí:

přijímat darx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxy a výhody založené na základě právních předpisů a kolektivních smluv,

být členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob (korpoxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxické, publicistické, literární nebo umělecké a činnosti znalce nebo tlumočníka pro soud nebo správní úřad a činnosti v poradních orgánech vlády a na spxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxáva. Jedná-li úřad v řízení před zahraničními a mezinárodními soudy a rozhodčími orgány, může sjednat pro toto řízení zastoupení na základě plné moci s xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxdoucí organizační složky nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu (např. předseda soudu nebo jím pověřený souxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx státu. Práva a povinnosti zaměstnanců stanoví pouze zákoník práce, případně další předpisy upravující pracovní poměr úředníka či služební poměr podxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xoudem podle občanského soudního řádu je dokonce benevolentnější xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxganizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají; vedoucí organizační složky může pro určité právní úkony písemně pověřit jednáním jiného vedoucího xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxm předpisem organizační složky.

Charakterem pověření se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29.1.2008, sp. zn. 21 Cdo 1133/2007. Uvedl, že "vedxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxsl. o. s. ř. (tj. zástupci na základě plné moci), neboť jednání těchto osob představuje procesní úkony přímo státu. Proto také písemnosti určené státux xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxov. § 48e odst. 1 o. s. ř.), a nikoliv jim."

Na jakékoliv jednání za stát dopadají obdobně ustanovení § 21 odst. 4, 5. Jde o ustanovení, která platí obdobxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx

xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxčasně jednat jen jediná osoba. To však nevylučuje, aby se osoby jednající za příslušnou organizační složku státu střídaly.

Každý, kdo jedná za státx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx od vedoucího. Podpis vedoucího na pověření nemusí být úředně ověřen, nestanoví-li zákon jinak (např. § 336h odst. 3 pro účely dražby při výkonu rozhodxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx složek státu toto prokázání není nezbytné, neboť mohou být zaměstnanci nejen složky, za niž jednají, ale i jiné organizační složky státu. Prokázat oprxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx za právnickou osobu vede soud jako zvláštní jmenný seznam, kde se vedle jména a příjmení oprávněného zaměstnance uvede označení právnické osoby, kterx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx

xxxxx xá osoba oprávněná jednat jménem státu právnické vzdělání (což je třeba pro účely dovolacího řízení doložit např. kopií diplomu), může sepsat i dovolánx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx

xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxíní pouze jednání u soudu, ale jakékoliv xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxých písemností za příslušné organizační složky státu (srov. § 50 odst. 2).

§ 21b

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 21b

Koxxxxxxxxx xxxxxx

x xxxxx xx

xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx. velkou novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. I pokud by však v zákoně nebylo, bylo by možno je dovodit z obecného ustanoxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx

xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx

xorporace

. O jejich hmotněprávní i procesní způsobilosti platí totéž, co bylo řečeno o státu jako právnické osobě (k tomu srov. komentář k ustanovení § 2xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxzlišuje nositele a vykonavatele veřejné moci. Nositel veřejné moci má právní subjektivitu. Nositelem veřejné moci je primárně stát a v rozsahu ústavnx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx x xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxé orgány.

V České republice platí od zániku národních výborů tzv. smíšený model výkonu státní správy. To znamená, že vykonavatelem státní správy v úxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx (srov. § 1 odst. 1 správního řádu: Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxy vykonávají jak vlastní působnost obce či kraje (samospráva, samostatná působnost), tak i státní správu (přenesená působnost). O který případ se v koxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxené působnosti, nebo takové určení v textu zvláštního právního předpisu chybí, a potom xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx

xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxt, v jakém postavení orgán obce či kraje vystupuje; zda jako orgán samosprávy, tj. územní veřejnoprávní

korporace

v samostatné působnosti, nebo jako xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxkoprávní subjektivitu, a jeho vykonavatele (orgány obce a kraje, tj. zastupitelstvo, rada, starosta/primátor/hejtman, obecní policie a úřad/magixxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xro určení, kdo má být označen za účastníka řízení. Pokud například obecní úřad či krajský úřad způsobí nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxx xxxx xxoda způsobena jednáním v samostatné působnosti, odpovídá za ni sám územní samosprávný celek (obec, kraj);

pokud byla škoda způsobena jednáním v xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxosti v samostatné a přenesené působnosti obce.

Pokud bychom naznačené schéma rozvíjeli, můžeme nalézt i situaci, kdy obec v samostatné působnxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxího orgánu - stavebního úřadu, který však v dané věci nevykonává obecní samosprávu, ale přenesený výkon státní správy. V takovém případě by obec žalovaxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxnů obce.

Základy právní úpravy místní samosprávy vyplývají z hlavy sedmé Ústavy. Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními sxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xzemím obce. Obec je vždy součástí některého z krajů. Obce i kraje jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Vykonávají ji prxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx podle vlastního rozpočtu. Vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Stát může zasahovat do jejich čixxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxích dopadá jak na obce, tak i na městyse, města a statutární města. Samostatnou, byť v mnohém obdobnou právní úpravu má pouze hlavní město Praha. Orgánex xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx

xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxoví § 103 odst. 1 zákona o obcích a § 72 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze. Touto osobou je starosta obce. Ve statutárních městech a v hlavním městě Praze xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx do zvolení starosty místostarosta, kterého určilo zastupitelstvo obce k zastupování starosty. Neurčilo-li zastupitelstvo obce místostarostu k zaxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xravomoci starosty některého z členů zastupitelstva obce.

Pokud se neuskuteční v obci vyhlášené volby do zastupitelstva obce pro nedostatek kandixxxx xxxx xxxxxxx

xxxxxx

xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxí části obce, Ministerstvo vnitra jmenuje správce obce z řad zaměstnanců státu zařazených do Ministerstva vnitra, který zastupuje obec navenek a je v čxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxx x x xx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xx, e) a i) zákona o obcích, je oprávněn stanovit pravidla rozpočtového provizoria a svolává ustavující zasedání zastupitelstva obce. Činnost správce xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxstek primátora. Zastupitelstvo hlavního města Prahy může zvolit více náměstků primátora. Náměstkům primátora hlavního města Prahy a dalším členům rxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxna č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze).

Právní úprava vyšších územních samosprávných celků je obsažena v ústavním zákoně č. 347/1997 Sb., o vytvxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxlek lze podle Ústavy xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xsob, veřejnoprávních korporací.

Tabulka č. 4. Vyšší územní samosprávné celky.

I----------------------I------------------I--------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx                x xxxxx            x xxxxxxxx xxxxxx                                                                                  x
xxxxxxxxxxxxxxx--------I------------------I--------------------------------------------------------------------------------------------------I
I xxxxxx xxxxx xxxxx   x xxxxx            x xxxxxx xxxxx xxxxx                                                                               x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-----------------------------------------------------I
I Středočeský kraj     I Praha            I okresy Benešov, Beroun, Kladno, Kolín,                                                           I
I                      I                  I Kutná Hora, Mělxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx   x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---------------------------------------------------------------------------------I
I Jihočeský kraj       I České Budějovice I okresy České Buděxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx------------------------------------------------------------------------------------I
I Plzeňský kraj        I Plzeň            I okresy Domažlice, Klatovyx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx          x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------------------------------------------------------------I
I Karlovarský kraj     I Karlovy Vary     I okresy Cheb, Karlovy Vary a Sokolov                                                              I
I--xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------I
I Ústecký kraj         I Ústí nad Labem   I okresy Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem                        I
I----------------------I---xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxj       I Liberec          I okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily                                          I
I----------------------I------------------I---------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx   x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov                              I
I----------------------I------------------I-----------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx      x xxxxxxxxx        x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx                                             x
xxxx-------------------I------------------I-----------------------------------------------------------------------------------------xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx        x xxxxxxx          x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx                                                       x
x                      x                  x xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx                                                                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------I--------------------------------------------------------------------------------------------------I
I Jihomoravský kraj    I xxxx             x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx                   x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---------------I
I Olomoucký kraj       I Olomouc          I okresy Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk                                             I
I----------------------I------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx          I okresy Bruntál, Frýdek - Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava - město                    I
I----------------------I------------------I------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx         x xxxx             x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxě, Vsetín a Zlín                                                 I
I----------------------I------------------I-----------------------------------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx o územním členění státu, podle nějž se území České republiky dělí na 7 krajů a území hlavního města Prahy; kraje se dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxna o územním členění státu.

I-------------I------------------I----------------I----------------I
I kraj/hl. m. I sídlo            I kraj           I sídlo          I
I-------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx       x xxxxx            x xxxxxxxxxxx    x xxxx xxx xxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---I----------------I----------------I
I Středočeský I Praha            I Východočeský   I Hradec Králové I
I-------------I------------------I----------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx   x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx   x xxxx           x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--------I
I Západočeský I Plzeň            I Severomoravský I Ostrava        I
I-------------I------------------I----------------I----------------I

Po prxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xrávnickými osobami, jež do té doby neexistovaly. Tyto kraje mají právní subjektivitu a mohou být účastníkem soudního řízení (§ 19) a mají též procesní zxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xrávnickými osobami a nejsou vůbec subjektem práv; nemohou být účastníkem soudního řízení a nemají procesní způsobilost. Svůj smysl mají pouze ve vazbx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xístní příslušnost podle starých krajů opuštěna a nahrazena místní příslušností odvozenou od nových 14 krajů (zejména nové krajské úřady a jimi vykonáxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xtátní zastupitelství apod.), ale dochází k jeho postupné erozi (viz např. xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx ČR apod.).

Kdo je oprávněn zastupovat (nový) kraj, stanoví § 61 odst. 1 zákona o krajích. Touto osobou je hejtman kraje. Hejtmana zastupuje náměstek xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx hejtmana v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy hejtman nevykonává funkci.

Za obec i kraj může jednat kterýkoliv jejich zaměstnanec, který tím bxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xi hejtmanem kraje. Pověření může podepsat i ten, kdo je oprávněn starostu/primátora obce či hejtmana kraje zastupovat nebo jednat místo něj, tj. určenx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx, nestanoví-li zákon jinak (např. § 336h odst. 3 pro účely dražby při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti).

V mnoha případech je jednání osoby, xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxeré spadají do zákonem vymezené pravomoci zastupitelstva (§ 84, 85 zákona o obcích; § 59 zákona o hlavním městě Praze; § 35-37 zákona o krajích) a rady (§ 1xx xxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx

xxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxání vyhlášek, územní plán apod.), jednak u některých hmotněprávních úkonů majetkové povahy, jako např. uzavírání smluv o koupi a prodeji nemovitého mxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxodování ve věcech právnických osob, které obec či kraj založila či zřídila nebo v nichž má majetkovou účast, apod. Jednotlivé zákony stanoví peněžité lxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, schválením nebo souhlasem, opatří se listina osvědčující tento právní úkon doložkou, jíž bude potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny; právní úkonxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxsti však dojde pouze tehdy, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 obč. zák.). Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 6.4.2005, sp. zn. II. ÚS 87/04, uvxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxckým výkladem. Významnou roli zde hraje především výklad xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxní neplatnost právního úkonu. Smyslem ochrany legality v soukromoprávní sféře není jen ochrana zájmů státu, ale především ochrana soukromoprávních xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx. Proto každý zákonný zásah do této sféry je třeba vnímat jako omezení lidské svobody, a proto je nutno vykládat ustanovení o neplatnosti právních úkonů xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx

xxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxlení kolektivním orgánem územního samosprávného celku neplatí.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22.12.2010, sp. zn. 25 Cdo 2158/2009, uvedl: "Rozhxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxným orgánem obce, což způsobuje absolutní neplatnost tohoto právního úkonu a znamená neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení, jež bylo taxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xoudu sp. zn. IV. ÚS 576/2000 a III. ÚS 721/2000, jež se zabývají oprávněním starosty obce k hmotněprávním úkonům bez předchozího rozhodnutí obecního zxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xylo třeba předchozího souhlasného rozhodnutí orgánů obce. Žaloba je procesním úkonem, jímž se právo na soudní ochranu promítá do oblasti práva procesxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx). Rozhodnutí o podání žaloby - uplatnění nároku obce na náhradu škody - nepatří do rozhodovací pravomoci obecní rady dle § 45 písm. p) zákona č. 367/1990 xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxávní úkon, který by ve smyslu ochrany principu územní samosprávy ohrožoval majetek obce (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2009, sxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx 21 Cdo 224/2002, na něž odvolací soud poukázal, v daném případě nešlo o hmotněprávní úkon (jakým je např. výpověď z nájmu) obsažený v žalobě, nýbrž o podáxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxno zákonem orgánům obce. Žaloba byla podána jménem obce a obec zastoupená starostou má právo podat žalobu. Starosta obce je oprávněn k zastupování obce xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxzení (§ 20 odst. 1 o. z., x xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxně zástupcem z řad advokátů (§ 24, § 25 odst. 1 o. s. ř.). Ke zmocnění advokáta k podání žaloby jménem města byl tedy starosta oprávněn, a jestliže na základx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxskoprávním řízení, proto nelze spatřovat pochybení, jež by znamenalo neplatnost plné moci, popř. podání žaloby bez právoplatného zmocnění (srov. téx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx se řídí zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, neboť všechny obce i kraje jsou orgánem veřejné moci, jemxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxtinné podobě na adresa sídla obecního úřadu, krajského úřadu či Magistrátu hlavního města Prahy dle § 46b písm. n). Za územní samosprávný celek jsou oprxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xichž je to vzhledem k jejich pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu obvyklé (srov. komentář k § 50a odst. 2).

K odst. 2:

Na jakékoliv jednxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx Srov. komentář k § 21 odst. 4, 5.

Za obec ani kraj nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou s v rozporu se subjektem, za který má jednat.

Každý, kdo jedná za xxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxto listinou bude obvykle zápis ze zasedání zastupitelstva, na kterém byli zvoleni. Prokázání není nezbytné, je-li obecně známo či známo soudu z jeho čixxxxxx xx xxxxx

x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xádu pro okresní, krajské a vrchní soudy.

V téže věci může za obec či kraj současně jednat jen jediná osoba. To však nevylučuje, aby se konkrétní osoby jxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx

Zástupci účastníků

a) na základě zákona

§ 22

Právní stav komentáře je ke dnx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxasti na řízení. Tato hlava není vnitřně strukturována na příslušné díly, přestože se tato možnost přímo nabízí, přinejmenším na účastníky řízení (§ 18xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxdní řád neobsahuje obecnou úpravu zastoupení, a přistupuje proto hned od počátku této partie k popisu jednotlivých druhů zastoupení - na základě zákoxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxx x xxxxném právu, konkrétně v ustanoveních § 22-33b obč. zák. 1964, resp. § 436 a násl. obč. zák. (k teorii zastoupení a ke změnám právní úpravy v tzv. novém občaxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxetin advokacie č. 5/2011).

Podstatou zastoupení je jednání zástupce za jinou osobu jejím jménem a s tím, že z jednání zástupce vznikají práva a povinxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxěné vydání. Všehrd. Praha. 1936, str. 203 a násl.). Aby tyto důsledky nastaly, musí je právo připustit. Institut přímého zastoupení je teprve novodobox xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxkacích soukromého práva 19. a 20. století (francouzský Code civil, čl. 1984 a násl.; rakouský ABGB, § 1002 a násl.; německý BGB, § 164 a násl.; italský Cxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxx

xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx

xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxm jiné osoby, mohl využít pouze instituty, které v teorii označujeme jako nepřímé zastoupení nebo náhradnictví. V takových případech jedná zástupce sxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxlší právní úkony.

Nepřímé zastoupení není dnes obecně upraveno v našem soukromém hmotném ani procesním právu, ale projevuje se v některých konkrétxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x§ 2483 a násl. obč. zák.), která představuje nový smluvní typ vycházející z přímého zastoupení.

Ustanovení občanského soudního řádu o zastoupení xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xnstitutů nepřímého zastoupení, nejčastěji smlouvu příkazní či mandátní nebo smlouvu nepojmenovanou (např. smlouvu "o poskytování právní pomoci")x xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxoupení je zastoupením přímým. Ustanovení o zákonném zástupci dopadá pouze na fyzické osoby. Je tomu tak proto, že hmotné právo rozlišuje pouze u fyzickxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxnost.

Právní osobnost - § 15 odst. 1 obč. zák. - vzniká narozením a trvá po celý život. Nelze ji nijak omezit, neboť lidé jsou si rovní v právech; základxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx x

xxsciturus

), narodí-li se živé. Smrtí právní osobnost zanikne. Součástí právní osobnosti je např. právo na život, právo na ochranu osobnosti, právo vlaxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx člověku. Svéprávnosti odpovídá v občanském soudním řádu způsobilost být účastníkem řízení (srov. komentář k ustanovení § 19).

Svéprávnost - § 15 xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxávně jednat. U právnických osob je po přijetí teorie

fikce

v hmotném právu pojem svéprávnosti irelevantní, neboť podle této teorie i dle právní úpravy x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xsoby, nikoliv právnické osobě jako takové (srov. § 152 odst. 2, 3 obč. zák.). Svéprávnost vzniká v plném rozsahu až zletilostí, tj. dovršením osmnáctéhx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxající jejich věku. I nezletilec může být teoreticky zbaven způsobilosti k právnímu jednání, kterou by jinak měl, či v ní omezen rozhodnutím soudu, ale txxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx

xxxxx xxxxxxkého zákoníku 1964 mohla být po nabytí zletilosti fyzická osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům rozhodnutím soudu, jestliže pro duševní porucxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů činit jen některé právní úkony, soud měl soud její způsobilost k právnxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxx

x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxí stav i právní postavení fyzické osoby. Z těchto dvou alternativ volily bohužel české soudy většinou úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům. Počxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxy v běžných životních situacích (nákup v obchodě, jízda autobusem, návštěva jakéhokoliv zařízení apod.). Naproti tomu osob s konkrétně omezenou způsxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xi soudy i opatrovníci zjednodušovaly dokazování a vyhýbaly se stanovení rozsahu postižení a přetrvávajících schopností člověka. Známy jsou i případx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxi (např. Liga lidských práv, www.llp.cz) i Ústavním soudem, který v nálezu ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. I. US 557/09,týkajícím se zbavení způsobilosti x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxopna vést plnohodnotný život ve společnosti. Kritizoval zejména formalistické posudky soudních znalců a neschopnost soudů zvážit všechny důkazy a oxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx role objektu, kdy se stává pouhým prostředkem a je umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny. Člověk je východiskem státu. Stát a všechny jeho orgxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xředmětem. Otázky lidské důstojnosti jsou v tomto pojetí chápány jako součást kvality člověka, součást jeho lidství. Toto pojetí lidské důstojnosti jx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx

xxxxxxxxx

x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xpůsobilosti x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx

xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx

xxxx xxxxxrcionality by měl být vždy využit rovněž pro posuzování omezení práva fyzické osoby samostatně jednat před soudem a pro požadavek na její zastoupení záxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx

x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxavení způsobilosti k právním úkonům, resp. svéprávnosti, ale pouze s jejím konkrétním omezováním rozhodnutím soudu podle okolností každého případu xx xx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxx. Jde tedy o jednoznačný evropský trend.

Přechodná ustanovení (§ 3032, 3033) občanského zákoníku navíc stanoví, že osoby, které byly zbaveny či omxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xohoto zákona, ledaže soud rozhodne jinak. Tím se

de facto

během tří let od účinnosti tzv. nového občanského zákoníku vynutí přezkum všech případů zbaxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx

x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxchozího rozhodnutí soudu o omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům. Může se tak stát v důsledku duševní poruchy či jiného zdravotního stavu fyxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxdů nedošlo. Například proto, že se jedná o poruchu či onemocnění pouze přechodné nebo proto, že soud ještě nezahájil řízení, nestihl rozhodnout, rozhoxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx odst. 2 obč. zák. a před omezením svéprávnosti musí využít jiná, méně omezující podpůrná opatření, je-li to možné. Pokud k této situaci dojde, nebude txxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xozhodnutí pro účely konkrétního řízení, které s ní vede (viz komentář k citovanému ustanovení).

Shora popsaný hmotněprávní nesoulad mezi právní oxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxlost, musí být zastoupen zákonným zástupcem. Občanský soudní xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx xx xxx xxxxmatické vyjádření vztahu způsobilosti v hmotném a procesním právu.

Pokud plně svéprávná fyzická osoba fakticky není schopna jednat samostatxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxé neschopnosti jednat samostatně před soudem může být důvodem pro zahájení samostatného řízení o podpůrných opatřeních nebo o svéprávnosti (a případxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxou svéprávností, musí soud zhodnotit, nakolik toto omezení narušuje či vylučuje její schopnost jednat samostatně před soudem. To buď vyplývá přímo z vxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xterá je částečně omezena ve svéprávnosti, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, i když se jedná o věc, v níž by jinak (pxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxosti způsobilá jednat samostatně před soudem. Pokud způsobilá není, musí být zastoupena svým zákonným zástupcem (pokud jej má), nebo jí soud ustanoví xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx

xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxte jsou:

rodič nebo rodiče,

osvojitel nebo osvojitelé,

poručník,

opatrovník,

pěstoun.

Rodiče jsou přirozenxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xvlášť pokud nejsou ve shodě. Tuto otázku zodpověděl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. listopadu 1967, sp. zn. 5 Cz 119/67, kde uvedl, že "zákon o xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xítě. Otec i matka mají každý samostatná a rovnocenná práva a povinnosti vůči nezletilému dítěti, podobně jako i dítě má stejná práva a povinnosti vůči kaxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxx xxxpadech postačovalo, aby dítě zastupoval jeden z rodičů, aniž by byl druhý rodič dotázán na stanovisko, na jeho názor na řešenou záležitost apod. Zákon o xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxě v běžných věcech (arg. a contr. § 49 zák. o rodině), není nutné vyjádření druhého rodiče. Jinak však - jde-li o věc podstatnou - musí být zjištěno, že projxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxého rodiče, zda s projevem zastupujícího rodiče souhlasí. Pokud by druhý rodič vyslovil nesouhlas, byly by dány podmínky pro postup podle § 49 zákona o rxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx soudem zpravidla nebude pro dítě běžnou záležitostí a při procesních úkonech by je proto měli zastupovat oba rodiče. Ustanovení § 24 odst. 1, věta třetíx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxmoprávního kodexu, neboť v případě nesouladu rodičů v otázce zastoupení dítěte je podle § 893 obč. zák. dána pravomoc soudu vždy, bez ohledu na to, zda jxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxud s ním žije ve společné domácnosti (§ 885 obč. zák.).

Zákonným zástupcem dítěte je též osvojitel či osvojitelé (§ 832 odst. 2 obč. zák.). Osvojením vxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxdá povinnost, aby se dohodli, jinak by musel rozhodnout soud. Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlaxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx manželé či jeden z nich. Výjimečně může osvojit i jiná osoba (§ 799, 800 obč. zák.).

Dalšími zástupci dítěte mohou být (hmotněprávní) opatrovník, poxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxtanovení do této funkce nedochází ze zákona, ale z rozhodnutí soudu. Literatura je přesto řadí mezi zákonné zástupce, a to proto, že vykonávají práva a pxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxy hmotněprávní, které nemají souvislost s konkrétním řízením, byť konkrétní řízení může v některých případech jejich potřebu aktivovat a iniciovat. xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxěti, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho v zájxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x§ 878 odst. 3 obč. zák.). Pro opatrovnictví dítěte, opatrovníka (včetně jeho výběru) a opatrovance platí přiměřeně ustanovení o poručenství, poručníxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu (§ 928 odst. 1 obč. zák.). To může nastat v situacích, když rodixx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxti.

Nastane-li taková situace, musí zde existovat v zájmu zajištění potřeb dítěte poručník automaticky. V takové situaci se poručníkem stává přímx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxk neujme funkce (§ 929 obč. zák.). Takové řešení je přechodné. Pro trvalé řešení poručenství (a v důsledku toho i opatrovnictví) občanský zákoník prefxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxetilé a zjišťuje, zda tu je vhodný člověk, který by mohl poručenství vykonávat. Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, jmenuje soud poručníkem toho, koho xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxině, ledaže rodič takovou osobu výslovně vyloučil. Není-li takové osoby, jmenuje soud poručníkem jiného vhodného člověka, pokud se jmenováním souhlxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxat. Před jejím jmenováním do funkce poručníka soud zjistí, zda její jmenování není v rozporu se zájmem dítěte. Do funkce poručníka může soud jmenovat i dxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxučníka orgán sociálně-právní ochrany dětí (§ 930 odst. 3 obč. zák.). Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič (tj. složky rxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xehož zastupování v řízení před soudem obvykle řadit nelze (§ 966 odst. 2 obč. zák.). Do osobní péče pěstounovi může soud svěřit dítě, nemůže-li o něj osobxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče. Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxraně dětí, obecní úřad obce s rozšířenou působností (tzv. obce III. stupně). Seznam obcí s rozšířenou působností stanoví vyhláška Ministerstva vnitrx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xx xxxxxx x xxxxxx xykonává funkce orgánu sociálně-právní ochrany dětí Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (srov. § 35 odst. 2 písm. b/ zákona č. 359/1999 Sb.).

Přx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxi posuzování způsobilosti k právním úkonům musí soud zvažovat, nakolik jsou konkrétní právní úkony přiměřené rozumové a volní vyspělosti konkrétníhx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx

xxi při nutnosti zákonného zastoupení však nelze stavět nezletilého do role objektu práva. I nezletilé dítě je z hlediska právní osobnosti a účastenství xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx1991 Sb.) v článku 12, tak i občanský zákoník. Ten to uvádí jak ve vztahu k procesnímu jednání soudu, tak i ve vztahu k výkonu rodičovské odpovědnosti. Podxx x xxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx názor a sdělit jej, přičemž o dítěti starším dvanácti let se má za to, že toho schopno je; názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost. Podle § 875 odst. x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxžitosti a rodičům jej sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu. K tomu srov. i nadále aplikoxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxě není dílčí složkou rozhodovací činnosti (která by náležela výlučně nejvyššímu státnímu zástupci), ale její podstatou, což plyne i ze vzájemné provxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxlyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvímzástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu dítěte, zatímco druhá poskytuje způsob, jakým lze tohoto cíle dosáhnout. Jinak řečeno, nelze usuzovat, že rozhodnutí bude v nejlepším zájmu dítěte, xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x00 odst. 4 o. s. ř.)."

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19.12.2017, sp. zn. I. ÚS 3966/14, se soudy nemohou bezvýhradně spolehnout na zákonného zásxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx povinností zákonných zástupců.

Dojde-li ke střetu zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupexx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxo zákonným zástupcem nebude z hlediska zájmu dítěte možné považovat za řádné. V takovém případě je soud povinen sám zvážit okolnosti případu a nejlepší xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx

xxxostatným jednáním před soudem se rozumí jednání v pozici účastníka řízení, nikoliv např. v postavení svědka. Pokud je osoba omezená ve svéprávnosti v pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x petic. Jde o neprocesní úkony, které může činit i osoba bez plné svéprávnosti.

Zákon o zvláštních řízeních soudních stanoví několik výjimek, kdy mxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x

xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxvolení uzavřít manželství a účastnit se řízení s plnou procesní způsobilostí (§ 367 a § 368 odst. 2 z. ř. s.),

xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx

xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx o osvojení (§ 431 odst. 2 z. ř. s.),

plná procesní způsobilost nezletilého dítěte staršího 16 let v řízení o domácím násilí (§ 403 odst. 3 z. ř. s.),

xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxasu zákonného zástupce k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti podle § 33 obč. zák. (§ 468 odst. 2, § 469 odxxx x xx xx xxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxtí (§ 481 odst. 2 z. ř. s.).

Další výjimky mohou obsahovat i jiné zákony. Například samotný občanský zákoník v úpravě základních statusových otáxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxu. Výjimkou je například dohoda o hmotné odpovědnosti, kterou lze uzavřít až po dosažení zletilosti. Z toho lze obecně dovodit, že v pracovněprávních vxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxx

xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxoby, která nemůže před soudem samostatně jednat, způsobuje zmatečnost rozhodnutí a je důvodem k podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. cxx

xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx před soudem je statutární orgán.

Specifickou roli v řízení má podpůrce (srov. komentář k ustanovení § 116a), jehož úloha v řízení je však ryze konzulxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

x xx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xle bylo mezi nimi široké rozmezí částečné (ne)způsobilosti dané faktickou (ne)schopností člověka právně jednat. Nabytím účinnosti občanského zákoxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí rozumové a volní vyspělosti nezletilců jejich věku. U osob omezených ve svéprávnosti je dáno rozsahem jejího omezení (soud rozhoduje vždy o omezení sxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx

x uvedeného vyplývá, že nejen svéprávnost, ale i schopnost jednat samostatně před soudem je relativní veličinou. Soud ji musí posuzovat jak pro účely říxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx opatrovníkem, může rozhodnout, že jím musí být zastoupena. Tento postup lze aplikovat pouze u fyzických osob, které nemají svéprávnost v plném rozsahxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxké neschopnosti jednat jim musí být ustanoven opatrovník podle § 29. U osob, které jsou zbaveny svéprávnosti v plném rozsahu, vyplývá požadavek zákonnxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxdem a zastoupení.

Rozhodnutí podle § 23 se činí usnesením, které se doručuje podle § 50b odst. 4 písm. b) jak účastníku řízení, tak i jeho zákonnxxx xxxxxxxxx

xx xx xxxxxxx xxxx xxxx

x xx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxxx

x xxxxx xx

x xxxxo ustanovení je uveden základ procesní úpravy smluvního zastoupení v občanském soudním řízení. Skupinový nadpis "zastoupení na základě plné moci" vxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxko v hmotném právu. Prvek dvoustranné dohody je x xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx

xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxolí.). Obdobné nepřesnosti se dopouštěl i občanský zákoník 1964, který v obecném ustanovení § 23 o zastoupení sice správně hovořil o tom, že zastoupenx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xlné moci". Naproti tomu tzv. nový občanský zákoník hovoří již terminologicky správně o smluvním zastoupení (§ 441 a násl. obč. zák.).

Základem zasxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxský zákoník. Velký akademický komentář. 1. svazek. Linde Praha, a.s. Praha. 2008, str. 223-226).

Protože občanský zákoník neupravuje žádný smluxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxat dohoda o plné moci, smlouva zmocňovací apod. Taková dohoda sama o sobě nesměřuje ke vzniku závazkového právního vztahu, ale pouze k založení zmocněnx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxou moc k zastupování a ten s tím souhlasí (opět třeba jen mlčky tím, že začne zmocnitele zastupovat), dochází spojením shodné vůle stran ke vzniku smlouvxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxi obvykle kombinuje dohodu o plné moci s další smlouvou vyvolávající vzájemné závazkové vztahy stran. Touto smlouvou bude typicky některá ze smluv příxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxjimkou situace, kdy je plná moc obsažena v příkazní smlouvě ve smyslu § 2439 obč. zák.), ale jsou potřebné pro stanovení vzájemných práv a povinností mezx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxo dohody nemusejí mít písemnou formu.

V praxi se velmi často uzavírá jediná inominátní smlouva, nazvaná např. smlouva o poskytování právních služex xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxči třetím osobám, tak i příkazní či jinou smlouvu upravující vzájemná práva a povinnosti mezi nimi.

Smluvní zastoupení je z povahy věci dobrovolné, xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx i sám (pokud u nich není zastoupení povinné, jako např. v řízení o dovolání). Soud však z vlastní xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx. ustanovení o doručování přímo účastníku řízení, má-li se osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu soudu nebo má-li něco jiného v řízení osobně vykxxxxx x xxx xxxxx xxx

xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx která je důsledkem zastoupení a jeho potvrzením, nikoliv jeho základem. Plnou moc vystavuje jednostranně zmocnitel pro zmocněnce, aby s ní zmocněnec xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx16, sp. zn. 33 Cdo 3115/2016, též judikoval zprostředkované zmocnění k zastupování v řízení jinou osobou; účastník může zmocnit jinou osobu k udělení pxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xlné moci bylo formulováno tak, že zmocněnec zmocňuje advokáta k zastupování jeho zmocnitele, a nikoliv jeho samotného."

Rozdíl mezi dohodou a plnox xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxodou o plné moci a mezi samotnou plnou mocí. Dohoda o plné moci (zastoupení či zmocnění) je smlouva mezi zmocnitelem a zmocněncem, kterou se zmocněnec zaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxocnitelem a zmocněncem. Plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, určený (adresovaný) třetí osobě (třetím osobám), v němž zmocnitel prohlašuxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxaz) o zastoupení, vzniklém na základě dohody o plné moci (zastoupení či zmocnění). Udělení plné moci není samo o sobě smlouvou, ale jednostranným právnxx xxxxxxxx

xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xbecná ustanovení o právních úkonech, § 545 a násl. obč. zák.). Tento přirozený princip vyjádřil býv. Nejvyšší soud ČSSR v rozsudku ze dne 27.6.1968, sp. xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxíka, aby bol určitou osobou zastupovaný."

V plné moci se vyžaduje uvedení rozsahu zástupčího oprávnění. Tento požadavek vyplývá z ustanovení § 441 xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxdnoduše. Základními náležitostmi plné moci jsou pouze označení osoby zmocnitele, zmocněnce a rozsahu zmocnění. Plnou moc lze sepsat takto:

Vzoroxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx

x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxncem. Jakékoliv projevy vůle zmocněnce na plné moci jsou nadbytečné, neboť jde o jednostranný úkon zmocnitele, potvrzení, jímž dává jednostranně navxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx

xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxnak z dohody o plné moci mezi zmocnitelem a zmocněncem, a navenek pak z toho, že se zmocněnec plnou mocí prokazuje a za zmocnitele fakticky jedná. Pokud plxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xe stává spíše oboustranná dohoda o plné moci uzavřená v písemné formě.

Rozsah zmocnění může být dohodnut a uveden v plné moci jako:

generální nebxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx

xpeciální (k jednotlivým konkrétním úkonům).

Blíže k jednotlivým druhům a vzorům plných mocí srov. komentář k § 28.

Obecně je možno nechat se zxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxení právnickou osobou až na dále uvedené výjimky (§ 26, 26a) nepřipouští. Toto omezení se dnes jeví spíše jako

relikt

, neboť novější procesní předpisy zxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxřednictvím obchodních společností s výjimkou akciové (blíže srov. komentář k § 25 odst. 1). Z těchto důvodů se uvažuje o prolomení tohoto zákazu i v občaxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxuvního zastoupení vykazuje občanský soudní řád v tom, že v téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce. Pokud si zvolí jiného, xxxxx

xxxxx

x xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxpení paralelně i pro více zástupců. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně. Možnost udělení plné mxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx (§ 439 obč. zák.).

K odst. 2:

Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, mohou účastníky zastupovat pouze fyzické osoby, které se prokáží xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx

xxxxxx xxxavu utajovaných informací obsahuje zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Utajovanou informací se poxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné (materiální podmínka). Samotný charakter informace však nestačí k tomu, aby byl přístup k ní odepřenx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxsu (formální podmínka). Formální označení určité skutečnosti za skutečnost utajovanou je stejně důležité jako její materiální podstata. Je povinnoxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx informací za utajované je povinností původců těchto informací.

Seznam utajovaných skutečností zpracovává Národní bezpečnostní úřad a vydává ho xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxm je rozdělen do celkem 20 příloh. První z nich obsahuje seznam utajovaných informací vymezených obecně a ve zbývajících přílohách se stanoví seznamy uxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx NBÚ, Správa státních hmotných rezerv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Úřad vlády, zpravodajské služby, NÚKIB, Generální inspekce bezpečnostnxxx xxxxxxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxě tajné - PT, tajné - T, důvěrné - D či vyhrazené - V). Stupeň utajení se stanoví podle charakteru újmy, kterou by mohlo neoprávněné nakládání s takovou infxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxu označování stupňů utajení jsou blíže upraveny ve vyhlášce Národního bezpečnostního úřadu č. 529/2005 Sb., o administrativní bezpečnosti a o registxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xtupeň utajení na utajované skutečnosti v nelistinné formě se vyznačuje xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxzí z jejího označení původcem.

Osvědčení pro styk s utajovanými informacemi vydává fyzické osobě pro stupně utajení přísně tajné, tajné a důvěrné Nxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxtahu odpovědnou osobou.

Vzorový dokument č. 4: Poučení o styku s utajovanými informacemi.

Pokud zástupce účastníka řízení není držitelem xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxhdy, byl-li poučen podle § 40a odst. 1. Předmětem poučení je seznámení fyzické osoby s jejími právy a povinnostmi v oblasti ochrany utajovaných informaxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx

xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx senátu; musí obsahovat spisové označení věci, která je předmětem řízení, a poučení o tom, že údaje o osobách, které mají přístup k utajované informaci, xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxbilosti. Písemný záznam o tomto poučení založí předseda senátu do spisu a jeho kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímx xxxxxx

xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx. I pokud je zástupce řádně poučen, získává tím přístup k utajovaným informacím pouze v rozsahu nezbytném pro uplatnění jejich práv a plnění povinností x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx

xxxxxxxxx

x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

Každý, kdo měl nebo má přístup k utajované informaci, je povinen zachovávat o ní mlčexxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxkovou podstatu přestupku či správního deliktu podle § 148-156 zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, nebo i trestnýcx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx x xx nejen ze xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx

x xx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xx

xxxxxxxxxxx xxxxxx

K odst. 1:

Nejčastějším zástupcem účastníka na základě plné moci je advokát. Účastník si jej může zvolit, může mu být ustanoven soudem nebo určen Česxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxnském soudním řízení dobrovolné. Výjimkou je např. řízení o dovolání před Nejvyšším soudem.

Právo účastníka řízení na právní pomoc advokáta vyplxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx právní pomoci je součástí principů spravedlivého procesu. Pokud by soud nebo jiný orgán bránil účastníku řízení v zastoupení advokátem, zatížil by svxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xmotněprávní vztah, který je obecně upraven v občanském zákoníku. Jde-li o zastoupení advokátem, tato dohoda se obvykle nazývá smlouvou o poskytování xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx vyplývá, že smlouva o poskytování právních služeb, nebo i jinak nazvaná smlouva (například smlouva o právní pomoci, smlouva o právním zastoupení apodxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxjčastěji příkaz (§ 1430-1444 obč. zák.) (podrobněji viz komentář k § 24). Smlouva nevyžaduje písemnou formu, může být (a často také bývá) uzavřena i ústxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx

x xxxxxxxxxxxx xxx. řetězení plných mocí, kdy fyzická osoba nejprve pověří (např. na základě informací získaných z inzerce v médiích) určitý subjekt, aby zmocnil advokáxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx advokáta je možný, a to zejména s ohledem na absenci procesní úpravy tzv. hromadných žalob.

Soud obvykle obsah dohody o zastoupení nezkoumá a nedokaxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxklý z takové smlouvy. V obvyklých případech xxxx xxx xxxx

xxxxxxxxxx

xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxokazuje předložením plné moci, která je jednostranným potvrzením dohody o plné moci podepsaným zmocnitelem.

Zastoupení ustanovením advokáta vzxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxt, jemuž účastník udělil procesní plnou moc, tj. zastupuje účastníka při všech úkonech v průběhu celého řízení.

Zastoupení určením advokáta vznikx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxtí však nenahrazuje plnou moc; není právním titulem pro vznik zastoupení, jímž je stejně jako v případě volby advokáta smlouva mezi advokátem a klientexx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxě je pouze v tom, že advokát je klientovi doporučen Komorou a nemůže uzavření smlouvy odmítnout. Výjimkou jsou situace, kdy má advokát povinnost odmítnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx 2 zákona o advokacii každý, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem a nemůže se domoci poskytnutí právních služeb dohodou se žádným advxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxokáti odmítli poskytnout právní služby.

Podmínkou pro určení advokáta je, že jde vždy jen o jednu konkrétní právní službu, která nezbytně, resp. poxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xe generálnímu zastupování žadatele v různých kauzách.

Komora může stanovit podmínky poskytnutí právních služeb, včetně povinnosti poskytnout pxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxskytnout za Komorou určených podmínek. Změní-li se okolnosti nebo prokáže-li se, že majetkové poměry žadatele bezplatnou či zvýhodněnou pomoc neodůxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxje výhradně pobočka České advokátní komory v Brně. Žádosti o určení advokáta se jí zasílají písemně v listinné nebo elektronické formě na adresu Česká axxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxní formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady, která nahrazuje vyhlášku Ministerstva spravedlnxxxx xx xxxxxxxx xxx

xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx je advokát oprávněn za klienta provádět (např. ... aby jej zastupoval u jednání před soudy a správními orgány všech stupňů, jednal za něj s třetími osobaxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xísemnosti apod.). Tyto výčty obvykle ničemu nevadí, ale jsou nadbytečné, neboť advokátovi lze udělit pouze procesní plnou moc, na jejímž základě může xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxřihlíželo by se k němu.

Obdobně je tomu v případě zastoupení účastníka notářem (srov. ustanovení § 25a odst. 1) a zastoupení obce státem, za nějž před xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxy nemusel v případech zastoupení účastníka řízení právními profesionály zkoumat rozsah jejich zmocnění, ale mohl s nimi jednat bez dalšího při všech pxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxlivým druhům plných mocí srov. komentář k § 28.

Oproti jiným (obecným) zmocněncům vykazuje zastoupení advokátem některá specifika. Ta jsou dána prxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxjčastějších způsobů poskytování právních služeb, které mohou na území České republiky poskytovat advokáti zapsaní v seznamu advokátů vedeném Českox xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxkého státu Evropské unie, smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace a v domovském státě získali oprávnění xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx Sbírce zákonů pod č. 121/2007 Sb. Evropští advokáti mohou být v České republice usazení a poskytovat právní služby trvale, nebo mohou vystupovat jen v xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

xeznam advokátů a seznam advokátních koncipientů vede Česká advokátní komora jako veřejné seznamy. Každý do nich může nahlédnout a pořizovat si z nich vxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxdavac.cak.cz. Osobní údaje advokátů a advokátních koncipientů uvedené v seznamech jsou oprávněně zveřejněnými údaji a v těchto souvislostech je možxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 176/2010 xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxční průkaz musí obsahovat:

fotografii držitele průkazu,

jméno a příjmení držitele průkazu, popřípadě jeho akademický titul,

datxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxí

koncipient

" ("advokátní koncipientka"),

evidenční číslo, pod kterým je držitel průkazu zapsán v seznamu advokátů, seznamu evropských advoxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx automatizovanou identifikaci, ale slouží např. i pro nahrání elektronického podpisu advokáta apod.

Novely zákona o advokacii provedené po roce xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxík sdružení, jako společník obchodní společnosti anebo jako společník zahraniční společnosti nebo v pracovním poměru. Z označení nebo z názvu používxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxesionální etiky a soutěže advokátů České republiky přijatá usnesením představenstva České advokátní komory dne 31.10.1996, č. 1/1997, konkrétně v čxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxružení či společník obchodní společnosti.

Pokud je advokacie vykonávána ve sdružení advokátů, jedná se o sdružení bez právní subjektivity, tj. nexxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxáti tvořící sdružení poskytují právní služby pod společným jménem.

Jinak je tomu v případě výkonu advokacie v obchodní společnosti, kdy vzniká samxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxjné obchodní společnosti, komanditní společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, pokud předmětem podnikání takové společnosti je pouze výkon xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxt i jednočlennou advokátní společnost s ručením omezeným. Advokáti, kteří jsou společníky společnosti, vykonávají advokacii jménem společnosti a nx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxesní řády nepřipouštějící zastoupení právnickou osobou - § 24 odst. 1 o. s. ř., § 35 odst. 1 tr. ř.), vykonávají advokáti advokacii vlastním jménem a na účxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxatně pod svým jménem vykonávat advokacii nemohou. Tomu odpovídá znění procesních předpisů správního práva, které zastoupení právnickou osobou nevyxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx neumožňující zastoupení právnickou osobou není v tomto ohledu ideální, neboť - striktně vzato - nutí klienta zmocňovat pro účely zastupování před souxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxvokátní obchodní společnost. V praxi tomu tak není a konkrétní advokát - fyzická osoba, která má plnou moc k zastupování u soudu, provádí na základě této xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxečnost jako právnická osoba.

Další možnosti výkonu advokacie přinesla s účinností od 1.9.2009 novela zákona o advokacii provedená zákonem č. 219xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxi nebo ke společnosti či zahraniční společnosti (zaměstnaný advokát) a dále ekonomicky samostatný výkon advokacie pro jiného samostatného advokáta xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxsti. V prvním případě jde o výkon advokacie jménem a na účet zaměstnavatele s pracovněprávní odpovědností vůči zaměstnavateli, ve druhém o samostatnox xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxlý na práci přidělované mu jiným advokátem. Závislá činnost advokáta v pracovním poměru ani v obchodní kooperaci nesmí omezovat jeho nezávislost a advxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxe jsou proto nadřazeny nejen právní a stavovské předpisy, ale také pokyny klienta.

Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy kxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xximěřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxtní komorou. Advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Povixxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxých případech sjednává jako hodinová, paušální či podílová. Etická pravidla stanoví, že smluvní odměna musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepomxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxoví se ve vztahu ke klientovi podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarifxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xnížit až na polovinu, případně zvýšit až na trojnásobek, jde-li o úkony právní služby mimořádně obtížné, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x kol.: Odměna advokáta. Praha: Wolters Kluwer, 2019.

Vůči protistraně u soudu, pokud jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení, se do 6.5.2xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxzem sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (č. 116/2013 Sb.), ve znění sdělení Org. 23/13 (č. 117/2013 Sb.). Do doby případného vydání nové vyhlášky se výpočet náhrady nákxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxáta, ale klienta, není-li mezi nimi ujednáno jinak. Přísudek má sloužit k paušalizovanému krytí nákladů, které úspěšná procesní strana v soudním řízexx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxadů řízení srov. komentář k ustanovení § 142.

Vedle nároku na odměnu má advokát rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s pxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx, činí tato částka podle advokátního tarifu 300 Kč na jeden úkon právní služby. Náklady cestovného advokáta se řídí právními předpisy o cestovních náhxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxí výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu (opět není-li dohodnuto jinak).

Advokát odpovídá za škodu způsobenou jím nebo jeho zaměstnanci jako podxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xři vynaložení veškerého úsilí, které lze po advokátovi požadovat.

Advokát xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx a jednání, závady v přebírání písemností spojené s fikcemi doručení. V rozhodovací činnosti kárných orgánů České advokátní komory se však lze setkat i x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxe) odpovídá v některých případech i za správnost právního názoru a volbu optimálního právního postupu pro klienta. Pro uplatnění náhrady škody by však x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx

xxxx xxxxx

x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx v níž je text zákona, příp. doktrína a

judikatura

jednoznačná a konstantní) a že nesprávná právní rada je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. V txxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xze klást nesprávnou radu do souvislosti se vznikem škody. Na této odpovědnosti založené již dříve § 24 zákona o advokacii nic podstatného nezměnila anx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx

xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxdý advokát v České republice povinně pojištěn na částku nejméně 3 000 000 Kč. Pokud si advokát nevyžádá samostatné pojištění, je pojištěn automaticky v xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xako člen obchodní společnosti s ručením omezeným, musí být ze zákona povinně pojištěn na částku 50 000 000 Kč za každého aktivního společníka společnosxxx

x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx klienta.

Klient

je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět kdykoliv, a to i bez udání důvodu. Advokát jej nemůže k využívání svých slxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxt výpovědní lhůtu pro případ výpovědi ze strany klienta ve smlouvě o poskytování právních služeb, nejvýše však v trvání 3 měsíců.

K zániku zastoupenx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxt o zrušení ustanovení soud nebo požádat Komoru o určení jiného advokáta, zjistí-li dodatečně, že se již dostal či by se mohl ocitnout ve střetu zájmů. Jixxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxtné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li

klient

potřebnou součinnost. Advokát může takto postupovat i tehdy, trvá-li

klient

přes poučení xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxněn smlouvu o poskytování právních xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxx xx

Toto ustanovení se zabývá institutem dalšího (náhradního, substitučního) zástupce. Uvádí, že advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx zástupcem.

Graf č. 20: Další zástupce advokáta nebo obecného zmocněnce.

Toto ustanovení má podstatný význam, neboť mění obecné občanskopxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxnuta (§ 438 obč. zák.). I občanský zákoník připouští z uvedeného pravidla výjimku, ovšem pouze tehdy, vyžaduje-li to nutná potřeba.

Občanský soudxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxody se zmocnitelem (klientem). Dalším předpisem je i zákon o advokacii (§ 26 odst. 1), který advokátovi umožňuje další zastoupení jiným advokátem. Vyxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxokacii v § 26 odst. 2 i pro advokátní koncipienty (všechny) a zaměstnance advokáta (i neprávníky). V těchto dvou případech je však možnost dalšího zastxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx

x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxit za sebe různé další zástupce. Pokud je dalším zástupcem advokát, advokátní

koncipient

či zaměstnanec advokáta (a tak tomu bude v drtivé většině příxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxší zastoupení zakázat, neboť jde o

dispozitivní

ustanovení soukromoprávního charakteru. To se však neděje, neboť to bývá v rozporu se zájmy advokáta x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx

x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx dalšího zastoupení nejsou nezbytná, ovšem klienta na tuto možnost alespoň upozorní a zamezí pozdějším nedorozuměním.

Klauzule

o možnosti ustanxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxá podstatný význam - i oboustrannou dohodou lze existenci zastoupení prokázat.

Z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx význam např. z hlediska udílení pokynů zmocněnci, odpovědnosti za škodu aj. Rovněž tak z úkonů soudu vůči dalšímu zástupci vznikají práva a povinnosti xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xalšímu zástupci (srov. § 32 odst. 3).

Okruh možných dalších zástupců advokáta

ex lege

je omezen na osoby, které podléhají kárné pravomoci České advxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx

xxxxxpient

, nikoliv jen partner, společník či zaměstnanec příslušného advokáta. Zástupcem může být každý advokát i evropský advokát, bez ohledu na způsob xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xdvokátní

koncipient

bez ohledu na to, kdo je jeho zaměstnavatelem či školitelem. Ve druhém případě může být zástupcem advokáta jeho zaměstnanec. Občxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx

xxxxkáta, ale může jím být i jiný zaměstnanec advokáta, dokonce i neprávník, třeba asistent apod. Určité limity pro výkon dalšího zmocnění stanoví zákon o axxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxznam. Jeho případné porušení má význam pro advokáta jednak v rámci kárné odpovědnosti, jednak z hlediska případné náhrady škody za porušení právní povxxxxxxx xxxx xxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxtoupení je

dispozitivní

). Nemůže jím být pouze ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, což je zvláštní procesní pravidlo (§ 32 odst. 2).

xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxý výběr osoby. Jak praví encyklopedická poučka, mistr může svěřit práci svým tovaryšům, ale za výsledek odpovídá jen on, odpovídá tedy za to, že vybral šxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx

xxxxxx

xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxis České advokátní komory. Podle zákona o advokacii v případě zastoupení jiným advokátem platí, že advokát se jím může dát zastoupit v rámci svého pověxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xři dalším zastoupení advokátním koncipientem či zaměstnancem advokáta se lze dát ze zákona zastoupit pouze při jednotlivých úkonech právní pomoci (nxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxi popsány. Lze je generalizovat například tak, že advokát zmocní advokátního koncipienta ke všem jednotlivým úkonůmv konkrétní právní věci apod.

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xx98 č. 6/1998, kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta. Podle něj platí, žx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxž lze vzhledem k jeho znalostem, osobním vlastnostem a dosavadní praxi, jakož i vzhledem k povaze věci předpokládat, že je provede s potřebnou odbornou xxxx x x xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxt. Podle tohoto usnesení může advokát v občanském soudním řízení ustanovit advokátního koncipienta svým zástupcem za těchto podmínek:

v řízenx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx

x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xrávní praxe,

v řízení před vrchním soudem jako soudem odvolacím nejdříve po jednom roce právní praxe.

Uvedený výčet podmínek je

taxativnx

x xxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxm k tomu, že jde o omezení stanovené pouze vnitřním předpisem České advokátní komory, a nikoliv obecně závaznou právní normou, zavazuje pouze členy komxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxlší zastoupení advokátním koncipientem připustí. Úkony provedené takto vadně ustanoveným advokátním koncipientem mají v řízení řádné právní účinkxx xxxxxxx x xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx

xx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxcnila svého zaměstnance, přestože ten byl vyškrtnut ze seznamu advokátních koncipientů před dobou kratší než tři roky. Kárný senát konstatoval, že káxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xesnižovala důstojnost advokátního stavu, neboť substitučním zmocněním tohoto zaměstnance obešla ochrannou lhůtu tří let, během níž nelze zapsat adxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx

x xxxx xxxxxx xxxxe tam, kde povinné zastoupení výhradně advokátem stanoví přímo zákon. V takových případech nelze platně ustanovit advokátního koncipienta dalším záxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx Tak je tomu v občanském soudním řízení u dovolání (§ 241 odst. 1). Zastoupení advokátním koncipientem není též možné v řízení před Ústavním soudem (§ 31 xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxdem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a Nejvyšším soudem (§ 35 odst. 1 tr. ř.).

Omezení možností zastoupení advokátním koncipientem sx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx spisu či jiných pouze administrativních úkonů souvisejících s poskytováním právních služeb.

Případný další zástupce musí soudu své oprávnění k jxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxní soud v Praze v rozsudku ze dne 15.1.1997, sp. zn. 5 Cmo 733/96. V něm konstatoval: "Jestliže zmocněný advokát využije možnosti dát se zastupovat jiným xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxná s někým, kdo je skutečně oprávněn za účastníka jednat. Není v žádném případě povinen se spokojit jen ústním prohlášením takové osoby a je jeho plným prxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxného postihu, ani možnosti nápravy jednání svévolného zástupce nelze považovat za dostatečný důvod pro upouštění od požadavku na prokázání oprávněnx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xostupovat tak, aby těmto důsledkům čelil předem a pokud možno nepřipustil takové poškození účastníka."

Další zastoupení zástupce se prokazuje plxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxx

xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxladě průkazu, že další zástupce je skutečně advokátem nebo advokátním koncipientem. Pokud je dalším zástupcem zaměstnanec advokáta, měl by soudu tutx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx konané mimo pracovní poměr lze považovat též za zaměstnance ve smyslu komentovaného ustanovení v důsledku § 2 odst. 5 a § 77 zákoníku práce (jde rovněž x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xsoba, měl by mít soud za prokázané, že účastník řízení tuto možnost s advokátem dohodl.

Vzorový dokument č. 5: Substituční plná moc.

Rovněž dxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxele). Podpis dalšího (substitučního) zmocněnce je nadbytečný. Nepůsobí sice neplatnost zmocnění, ale navozuje dojem, že listina není plnou mocí, alx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xx xxx xxxxx xxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxstrukcím. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9.7.2008, sp. zn. 21 Cdo 1307/2007, konstatoval, že "další zástupce (§ 25 odst. 2 o. s. ř.) má v občanském soudníx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x odročení jednání. Dal-li se v občanském soudním řízení advokát zastupovat jiným advokátem, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako daxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxrá vyžaduje odročení jednání, jak advokáta, tak i dalšího zástupce."

Stejně jako účastník řízení může mít pouze jednoho zvoleného zástupce (§ 24 odxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxtu a simili (

analogia legis

). Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.10.1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, potvrzuje, že "procesní plná moc udělená současně dvxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxčit a vyzvat jej, aby si pro řízení zvolil jen jednoho zástupce a toto zastoupení aby osvědčil novou plnou mocí."

Velmi zajímavou otázkou může být, xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxník řízení něco osobně vykonat. Má však v případě zastoupení advokáta dalším zástupcem doručovat původnímu advokátovi, nebo jeho zástupci? V případě xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxak v případě zastoupení advokáta jiným advokátem s jiným sídlem? Přestože by se mohlo zdát, že i přebírání písemností od soudu může být úkonem, k němuž lzx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx

xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx

xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xenát v usnesení ze dne 4.11.2003, čj. 1 As 4/2003-48: "Využije-li advokát svého oprávnění dle § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dát se zastoxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx kterým se řízení končí, substitutovi advokáta, jde o neúčinné doručení." V jiné věci se tato otázka posuzovala ve vztahu k substitučně zmocněnému advoxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxkát, doručovanou písemnost advokátní

koncipient

, jde o účinné doručení pouze v případě, že písemnost byla adresována advokátovi; byl-li adresátem pxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx

x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxm byl 1. červenec 2012, kdy skončilo přechodné období tří let podle § 31 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxnky, bez možnosti volby jiného způsobu doručení, s výjimkou osobního doručení při jednání.

Advokát se může nechat zastoupit jiným advokátem i tehdxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxdě bude mít zastupující advokát právo na odměnu za zastupování v rámci náhrady nákladů řízení, přestože zastupoval stejně kvalifikovaného advokáta. xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxstoupení platit sjednanou cenu a je oprávněn v případě úspěchu sporu požadovat příslušnou náhradu.

V usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dnx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxněžité částky coby odměny za poskytnutou právní službu svému bývalému zmocniteli, resp. mandantovi (nyní v postavení žalovaného) nemá právo na náhraxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxvokáta (§ 25 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Nutno zdůraznit, že

de lege lata

žádný právní předpis nebrání advokátovi, který se soudní cestou domáhá svéhx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxně zastupovat jiným advokátem. Opačný výklad by odporoval nejen shora cit. ustanovením občanského soudního řádu, ale byl by ve zřetelné kolizi s ústavxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxx

x xxx

xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx x x xxx

xxxxxxxxxxx xxxxxx

x xxxxx x:

Dalším profesionálem, který je v omezeném rozsahu oprávněn poskytovat komerční právní služby, je vedle advokáta notář. Notářem je fyzická osoba, xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxvodu každého okresního soudu stanoví ministr spravedlnosti po vyjádření Notářské komory. Sídlem notářského úřadu je sídlo okresního soudu, v jehož oxxxxx xxx xxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx

xxxxxxx xxxxxxx

x x xxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx

I notáři, stejně jako advokáti, se povinně sdružují v samosprávné korporaci, ovšem na rozdíl od advokátů je těchto korporací více. Jde o notářské komoxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xdružuje všechny notáře se sídlem v jejím obvodu. Notář se stává členem notářské komory dnem jmenování. Členství v notářské komoře zaniká jeho odvoláníx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxou.

Každý notář je zapsán v seznamu notářů, který je veřejně přístupným registrem, v němž lze vyhledávat podle jména a příjmení notáře, jeho sídla, oxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xřístupný dálkovým přístupem po internetu ze stránek Notářské komory České republiky.

Na rozdíl od advokáta notář nemá tzv. generální praxi, tj. nexxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxti (notářský řád). Podle § 3 notářského řádu může notář v souvislosti s notářskou činností v rámci další činnosti poskytovat tuto právní pomoc:

poxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxdle části páté občanského soudního řádu, ve věcech veřejných rejstříků a ve věcech podle zákona o zvláštních řízeních soudních, s výjimkou některých vxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx a zastupovat v této souvislosti.

Notář samozřejmě nemůže zastupovat nikoho z účastníků v řízení o dědictví, které sám vede v postavení soudu (srxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx

xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxy klienta. Notář odmítne provedení požadovaných úkonů, jestliže:

tento úkon odporuje zákonům nebo dalším obecně závazným předpisům,

se jexxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx

xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxru se zájmy toho, kdo o právní pomoc žádá.

Notář může odmítnout požadovaný úkon, jestliže žadatel nesloží bez závažného důvodu přiměřenou zálohx xx xxxxxx xxxxxxx

xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxentem,

žadatel nebo

klient

neposkytuje potřebnou součinnost,

žadatel nebo

klient

xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxstupování dozvěděl. Notář odpovídá klientovi za škodu, kterou by mu zastupováním způsobil. Vzhledem k tomu, že zastupování není výkonem veřejné moci xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Zastupování notář vykonává za úplatu. Jeho xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxoci, kam řadíme i zastupování, odkazuje na advokátní tarif (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právníxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxstníka řízení notářem.

Notář podléhá kárné pravomoci Notářské komory. Kárným proviněním notáře je závažné nebo opětovné porušení jeho povinnostx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxání. Notáři lze za kárné provinění uložit písemné napomenutí, pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy nebo odvolání z úřadu.

Notáři lze xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xa něž by se nevztahovala, by bylo neplatné. Pokud by byla udělena výslovně jen na konkrétní úkony v řízení, byla by neplatná celá plná moc. Za nepřípustné xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxocesní plné moci viz komentář k § 25 odst. 1.

Je-li zástupcem účastníka řízení notář, doručuje soud pouze jemu. Jako orgán veřejné moci ve smyslu § 1 odxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xeřejné moci, do níž soud zásadně doručuje.

K odst. 2:

Podobně jako advokát (§ 25), i notář je oprávněn dát se zastupovat jiným notářem a - s výjimkou přxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx soudní řád mění obecné občanskoprávní pravidlo, že zmocněnec musí jednat osobně, pokud možnost jednání prostřednictvím dalšího zástupce nebyla mexx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxvnické, xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxký

koncipient

je obdobou advokátního koncipienta. Jde o osobu, která je zapsána v seznamu notářských koncipientů a splňuje následující podmínky:

xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx

xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxudijního programu v oboru práva,

je bezúhonná a

je v pracovním poměru u notáře.

Notářský kandidát nemá v zákoně o advokacii obdobux xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu.

Vedle smluvního zastoupení dalším zástupcem umožňuje notářský řád ještě další zastoupení ustanoveným zástupcem a náhradníkem ze strany notáxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxx xastoupen notářem společníkem nebo notářským kandidátem. Zástupce je ustanoven z řad kandidátů notáře, nejsou-li, z řad notářů nebo jejich kandidátů x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxtářská komora do uvolněného notářského úřadu, jestliže notář zemřel nebo byl odvolán nebo mu byl pozastaven výkon činnosti notáře, a to z řad notářů v ráxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x 25 odst. 2 obdobně (srov. komentář k tomuto ustanovení).

§ 25b

Právní stav komentáře je ke dni 1.3.2019.

Komentář k § 25b

Komentátor: Korbex

xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xdkazuje, je zákon č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. Ten umožňuje patentovýx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xřed orgány státní správy a v řízení před soudy, jakož i poskytování nezávislého poradenství a dalších služeb souvisejících s ochranou průmyslového vlxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxzská 9.

Služby patentového zástupce jsou oprávněni poskytovat na území České republiky:

patentoví zástupci,

zahraniční patentoví zxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxntových zástupců, který vede Komora patentových zástupců České republiky se sídlem v Brně. Komora je samosprávnou právnickou osobou, podobně jako Čexxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xůzných kritérií.

Při zastupování patentovým zástupcem se aplikují ustanovení § 34-45 zákona o patentových zástupcích, kde jsou uvedena práva a poxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx ve své činnosti - podobně jako další profese tohoto typu - vázán právními předpisy a v jejich mezích pokyny klienta; jsou-li tyto pokyny v rozporu s právnxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a činit vše, co podle svého přesvědčení a pokynů klienta pokládá pro něj za prospěšné. Patentový zxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxnižoval profesn

99/1963 Sb.

Předpisy ČR (1)