xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx7/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxdů, nebyla-li přijata prováděcí opatření ve stanovené lhůtě. Členský stát je povinen nahradit škodu způsobenou jednotlivcům neprovedením směrnice xxxxxxxxxxx

xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxtace směrnice nevyčerpává. Členské státy jsou povinny zajistit plnou aplikaci směrnice i po přijetí implementačních opatření.

xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxti mzdy, tedy poslední den měsíce následujícího po měsíci, za nějž náleží mzda. A ode dne následujícího (čili od prvního dne druhého měsíce) vzniká právx xx xxxxx x xxxxxxxxx

xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxsti není rozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (platu), neboť možnost xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx 1 zák. práce. Počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v § 56 písm. b) zák. práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx

xx xxxxxxxm, od něhož se tato úprava odvíjí, je tedy pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; přičemž soukromoprávní podstatu celé úpravy podxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxce (potažmo ČR), který by se jejich úhrady měl následně na zaměstnavateli domáhat.

1. Odměna jednatele za výkon funkce statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným není nárokem vyplývajícím z pracovněprávního, ale z obxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxmi mravy a v rozporu s účelem zákona č. 118/2000 Sb., jehož účelem od počátku jeho účinnosti bylo chránit zaměstnance platebně neschopného zaměstnavatxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxm, ale především byl společníkem s vlastnictvím 50% obchodního podílu společnosti zaměstnavatele a zároveň byl jeho statutárním orgánem.

xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxrok na záruku za úhradu nesplacených pohledávek zaměstnanců z důvodu, že byl sám nebo společně se svými blízkými příbuznými vlastníkem podstatné částx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx

, celexové č. 62010CA0030)2. Abx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxsplacený mzdový nárok, který vznikl po dni, kdy by zaměstnanec mohl rezignovat z důvodu neplacení své mzdy, pouze pokud se prokáže, že došlo ke zneužití xxxxxxx xxxxxxxxx

xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxvní úpravě vyloučit z ochrany Směrnice zaměstnance, jejichž blízký příbuzný vlastnil méně než šest měsíců před požádání o insolvenční řízení, nejménx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx

xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxcem podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce představuje jeden z projevů ochranné funkce pracovního práva, spočívající též v právních zárukách zxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxou (stanovenou) mzdu (plat).

2/ Není proto ústavně souladným výklad, podle něhož okamžité zrušení pracovního poměru podle citovaného zákonného ustxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxkoliv část mzdy (platu) anebo právo zaměstnance na náhradu mzdy (platu)." Takovýto výklad totiž nutí zaměstnance setrvat i nadále u zaměstnavatele, sx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx změně pracovních podmínek v důsledku narušení důvěry mezi ním a zaměstnavatelem.

3/ Mezi povinnosti soudů v rámci tohoto řízení proto náleží i povinnxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xrávě za účelem posouzení důvodnosti a tedy i platnosti okamžitého ukončení pracovního poměru. Za tímto účelem musí rovněž provádět dokazování, přičexx xxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xi její část). Břemeno tvrzení ohledně neporušení této povinnosti musí proto primárně tížit zaměstnavatele.

2. Nebyla-li zaměstnxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xzdy z hledisek její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních vxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xplatná až po vykonání práce a protože maximální lhůtu pro splatnost částek, na které zaměstnanci za vykonanou práci vznikl nárok, zákon stanoví v délce xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxující kalendářní měsíc, je zaměstnavatel oprávněn změnit jednostranně stanovenou měsíční mzdu pouze "do budoucna", nikoli však zpětně po vykonání pxxxxxxxxxx xxxxxx

xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxxx xx xxxxxx úpravy poskytování odstupného účinné do 31. prosince 2006 - upraveno odchylně od zákona, bude-li tím založeno právo zaměstnance na odstupné v dalších xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx

xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxu dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (platu), neboť možnost okamžitého zrušení pracovního poměru váže § 56 odsxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xěhu patnáctidenní lhůty uvedené v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx

xx xxxxxxxcení mzdy nebo platu: Základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy nebo platu anebo náhrady mzdy nebo xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxzovat své právo rozvázat uvedeným způsobem pracovní poměr, se odvíjí od uplynutí termínu splatnosti mzdy (platu), je třeba důsledně rozlišovat mezi sxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, na které ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce výslovně odkazuje - nejpozději v kalendářním měsíci následujxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx daných ustanovením § 141 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (nebyl-li pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu sjednán v kolektivní smlouvěxx

xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxdní den měsíce následujícího po měsíci, za nějž náleží mzda. A ode dne následujícího (čili od prvního dne druhého měsíce) vzniká právo na úroky z prodlenxx

xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx x li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné (§ 4 odst. 2 správního řádu). Poučovací povinnost správních orgánů v řízení, kterx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x dalších ustanoveních správního řádu, která přiznávají účastníkům řízení konkrétní procesní práva. Do poučovací povinnosti však již nepatří návod, xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xražské kanceláře (uvedenými pod body zastupování společností Skupiny v České republice, řídícími povinnostmi i povinnostmi finančními a všeobecnýxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxkonával (měl vykonávat) u společnosti Baker Tilly Czech Republic, spol. s r. o. (úpadce), jako její jednatel (zastupování společnosti navenek, obchoxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxího pražské kanceláře u společnosti Baker Tilly Czech Republic, spol. s r. o. (úpadce), platně založen pracovní poměr a že uzavřená pracovní smlouva na xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx

xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxvenstva žalovaného, nebyl pracovněprávní vztah, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž činnost statutárního orgánu (popřxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx, neboť výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti není druhem práce ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a vznik, zánix xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxy fyzické osoby vykonávající funkci (člena) statutárního orgánu uskutečňovaly jiné činnosti pro tuto obchodní společnost na základě pracovněprávnxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx

x0. Pokud jde o právní posouzení věci, uvádím následující. Správní orgán, jímž je rovněž ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxým úkonem dotčené osobě přiměřené po učení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Nxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx směřuje primárně k poučení o procesním právu, ze zásady součinnosti lze dovodit závěr, že správní orgán je povinen v minimální míře i k poučení o právu hmxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxě, že nejde o laicky seznatelné významy, musí přiměřeně poučit i o obsahu hmotněprávního pojmu. V souladu s výše uvedeným se tedy domnívám, že úřad práce xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx

1. Pracovníci vyššího managementu by neměli být vyloučeni z ochrany Směrnice, pokud jsou klasifikováni pxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx

xx xxxxxxxxní směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění směrnice Evropskéhx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxěstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle níž státní příslušník třetí zxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxní neschopnosti v souvislosti zejména s nesplacenými mzdovými pohledávkami v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, třebaže je tento státnx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxx může být předmětem žaloby proti jeho zaměstnavateli u vnitrostátních soudů.

xx xxxxxx x x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/74/ES ze dne 23. září 2002, musí být vykládány v tom smyslu, že xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxí takových nesplacených mzdových pohledávek, jako jsou pohledávky dotčené v původním řízení, povinností zaregistrovat se jako uchazeč o zaměstnáníx

xx xxxxxxxe nebrání tomu, aby členské státy zajistily pouze uhrazení pohledávek zaměstnanců, které vznikly před dnem zápisu rozhodnutí o zahájení insolvenčníxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx

5. xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxď. Pokud tomu tak je, pak se na tuto náhradu škody vztahuje směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských státx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x Rady 2002/74/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice 80/987.

2/ Když podle dotyčné vnitrostátní právní úpravy pohledávky, které odpovídají xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxru takovém, jaké je předmětem projednávaného případu, musejí být považovány za pohledávky zaměstnanců vyplývající z pracovních smluv nebo pracovníxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxdy rovnosti vylučuje posledně jmenované pohledávky z pojmu "odměna" ve smyslu uvedené právní úpravy.

Směrnice musí být vykládána tak, že k úhradě nesplacených pohledávek zaměstnance, který obvykle vykonával svou zaměstnaneckou činnosx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxstnavatel usazen v tomto jiném členském státě a plní-li svou povinnost přispívat na financování záruční instituce v členském státě svého sídla, je za pxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx

xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xx xx xx Ze zákona č. 73/2011 Sb. rovněž vyplývá, že Úřad práce je správním orgánem s celostátní působností, který rozhoduje jako celek. Jeho vnitřní organizaxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xprávní orgán (srov. § 5 odst. 1 uvedeného zákona). Nejvyšší správní soud proto souhlasil s krajským soudem, že orgánem, který podle tvrzení žalobce zaxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx

xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xrčitých věcech není bez dalšího způsobilé zasáhnout do jeho stávající pravomoci, tedy tuto pravomoc nemůže ani založit, ani ji rozšířit. Založení mísxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

3. [48] Jak je z citovaných ustanovení zákona o SPÚ patrné, v institucionální rovině jde u Státního pozemkového úřadu nepochybně o jeden správní úxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxřízený Ministerstvu zemědělství. Ministerstvo jmenuje a odvolává ústředního ředitele (§ 2 odst. 2 věta první zákona o SPÚ). Ústřední ředitel pak má, zxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxxx xřejmé, že v rovině personální, manažerské i metodické lze Státní pozemkový xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxavomoci vůči nižším složkám úřadu.

[49] V rovině kompetenční však o Státním pozemkovém úřadu jako o jednom jediném správním orgánu hovořit nelze. V § 2 xxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxajské pozemkové úřady tak nemůže činit, aniž by došlo ke změně zákona. Podobně je stanovena poboček krajských pozemkových úřadů rozhodovxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xe zákonnou povinností, aby byly příslušným právním aktem zřízeny a vymezena jejich územní působnost) a že mají zákonem svěřenu kompetenci, které se saxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxlacím orgánem proti rozhodnutí krajských pozemkových úřadů a v těch případech, kdy rozhodují jako orgány prvního stupně pobočky krajských pozemkovýxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx

xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx vyplývá z § 108 odst. 1 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanoxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxit jinak. Podle poslední věty téhož ustanovení zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xkutečnost, že insolvenční zákon je úzce provázán se zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, a to s oxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxců nastává podáním návrhu na zahájení řízení, v němž se řeší dlužníkův úpadek. Věřitelé-zaměstnanci, kteří takový návrh podali, by proto měli být zproxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx úpravou bude zároveň-jak dodává důvodová zpráva-lépe proveden čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 věta první Ústavy, jimiž je upraveno právo na soudní ochrxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxčního řízení jen ty insolvenční navrhovatele s pracovněprávními nároky, jejichž pracovněprávní vztah k dlužníku (zaměstnavateli) dosud trvá (jsou xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxnčen. Pro aplikaci předmětné úpravy je tedy podstatné jen to, zda navrhovatel opírá svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu výlučně o pracovněxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx

1. Pro účely výkladu pojmu "provozování činnosti na území nejméně dvou členských států" uvedeného nyní v čl. 9 odst. 1 Smxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx považován za podnik provozující činnost rovněž na území jiného členského státu), aby měl v posledně uvedeném státě pobočku či stálou provozovnu. Aby pxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxdářskou přítomnost charakterizovanou existencí lidských zdrojů, které mu umožňují tam vykonávat činnost.

xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxst záruční instituce částkou ve výši nutné k pokrytí základních potřeb zaměstnanců, ze které by byly odečítány platby hrazené zaměstnavatelem během oxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx

)2. Směrnice Rady z 20- 10. 1980 o harmonizaci právních předpisů členských států o ochraně zaměstnance při platební neschoxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxm pro případ nesplnění neuspokojených nároků zaměstnance, také tehdy, když členský stát nesdělil Komisi, podle kterých metod maximální hranici garaxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

1. Adresáti veřejných subjektivních práv a povinností v oblasti veřejnx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxkonnými termíny, případně dokonce citovali v žádostech přesná zákonná ustanovení. Je pravdou, že formálně přesné označení žádosti dle § 56 zákona o ocxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxsti pak "žádost o povolení chovu zvěře v zajetí". Správní orgány nicméně musí při výkonu veřejné moci akceptovat užívání běžného neodborného jazyka zx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx musí správní orgán vyzvat žadatele k upřesnění obsahu žádosti a vysvětlit mu, proč je upřesnění nezbytné. Platí totiž zásada, že podání je nutno vždy poxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xádu).

2. Správní orgán je v řízení zahájeném na návrh účastníka řízení tímto návrhem vázán a nemůže se od něho odchýlit. Návrhu účaxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxm zákonem (viz § 19 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.).

xx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxoto nosiče (analogový - listina, digitální - elektronický soubor) není z právního hlediska rozhodující. Kritériem pro rozlišení mezi právními úkony xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx

2. Pokuta uložená za správní delikt spadá do mimosmluvních sankcí ve smyslu § 170 odst. 1 písm. d) InsZ a nelze ji uspokojit žádným ze způsobu řešení úxxxxxx

xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xe smysl ust. § 139 insolvenčního zák. nespočívá v tom, aby byla Česká republika jako věřitel zvýhodněna tím, že ji insolvenční soud nad obvyklou míru poxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxskytnuta orgánům zde uvedeným. Stejně jako ostatní věřitelé má i Česká republika údaje týkající se insolvenčního řízení k dispozici prostřednictvím xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxi povinnost dle ust. § 139 odst. 1 písm. b) insolvenčního zák. (...), nic to nemění na tom, že i Česká republika je jako věřitel vázána lhůtou pro podání přxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx

xx Při posuzování otázky, zda v konkrétní věci bylo či nebylo vydáno "pravomocné rozhodnutí" (tj. právní akt, složeny - v klasické podobě - z výrokové částxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxstupovat z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy. Není rozhodující, jak správní orgán svůj akt označil nebo případně věc vyřídil toliko neformální přípxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxí v určité procesní formě. Takový akt může být podroben rovněž soudnímu přezkumu, i když jeho tvorba případně neproběhla předpokládanou zákonnou procxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx 1042).

2. Není tedy podstatné, jak je příslušné rozhodnutí označeno (rozhodnutí, usnesení, rozsudek, jmenování, výměr, příkaz axxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xošlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické nebo právnické osoby (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 16/96, in: Úxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxx x37 a násl.). Lze tedy učinit závěr, že pojem rozhodnutí je třeba chápat jako jakýkoliv individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx jeví jako zcela liché. Proti nim lze dokonce namítnout, že potřeba soudního přezkumu faktických správních rozhodnutí je ještě intenzivnější právě taxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxx xx xxxxx xstálené judikatury správních soudů vždy platilo, že pokud zvláštní právní předpis neupravoval procesní pravidla, podle nichž musí správní orgán posxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxění ani nový správní řád (č. 500/2004 Sb.), podle jehož ustanovení § 1 odst. 2 platí, že tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx

xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx. 1 s. ř. s., je nutno hodnotit, zda má napadený úkon povahu individuálního správního aktu, zda je zde konkrétní individualizovaný adresát takového vrcxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxími předpisy správním orgánem v mezích jeho zákonem stanovené pravomoci jako materializovaný akt obsahující stanovené náležitosti a komunikovaný axxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxadě předpokládané aspekty skutečně zcela naplněny.

xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxx2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx.2003, tedy projednáním a rozhodnutím v občanském soudním řízení, a nikoliv ve správním soudnictví [§ 46 odst. 2 a § 68 písm. b) s. ř. s.].

xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xmyslu zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, náleží soudům v občanském soudním řízení postupujícxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx x xx xxxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx

xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx vzal v úvahu, že soudy umožnily býv. Úřadu práce v Plzni (stejně jako Ministerstvu práce a sociálních věcí, které rozhodovalo o odvolání žalobce proti rxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxaly. Správní orgán, který rozhodl o právní věci vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů nepochybně není účastníkxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxk zůstat nepovšimnuto, že řízení o žádosti zaměstnance o uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených jeho zaměstnavatelem, který je v platebxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxí správního orgánu ve smyslu ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. - uspokojit jeho právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxdpisů - Úřad práce České republiky, který dává příkaz k uspokojení zaměstnance prostřednictvím své příslušné krajské pobočky. Z uvedeného vyplývá, žx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxti, jsou ve smyslu ustanovení § 250a odst. 1 o.s.ř. zaměstnanec, který o uspokojení svých mzdových nároků požádal, a Úřad práce České republiky (dříve xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxky zaměstnanci uspokojit. Soudům v projednávané věci lze vytknout, že s býv. Úřadem práce v Plzni nejednaly, i když byl účastníkem řízení. Protože však xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xepřihlédl (srov. § 145 a § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

4. Institut nového rozhodnutí, jenž je pro správní řízení obecně upraxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxm materiální právní moci rozhodnutí. Jestliže byla určitá práva konstitutivním aktem založena, nelze je odejmout či změnit, ledaže zásah do takových xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxo jiné tehdy, jestliže tak stanoví zvláštní zákon. Obecně lze ve zvláštních zákonech nalézt několik důvodů pro nové rozhodnutí věci, tím stěžejním je pxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx). ... K argumentaci odůvodňující vydání nového rozhodnutí vypršením původně stanoveného termínu v důsledku nečinnosti ministerstva pak lze předesxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xle fakticky narušuje i princip právní jistoty. Je institutem zcela mimořádným, a proto zákonodárce k možnostem vydání nového rozhodnutí přistupuje sxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxně obezřetná, pokud jde o výklad ustanovení dopadajících na podmínky pro vydání nového rozhodnutí v již rozhodnuté věci. Jak Nejvyšší správní soud dovxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx ), nelze takový nedostatek obejít výkladem práva. V návaznosti na výše uvedené je pak nutno ještě zdůraznit, že ani případxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx. Správní orgán totiž při rozhodování o tom, zda provede nové řízení a vydá nové rozhodnutí, je limitován též základními zásadami činnosti správních orxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxované a rozšířené vydání. Praha. BOVA POLYGON, 2012, s. 878).

xx xxxxxxce Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xodnikového nebo mezipodnikového důchodového připojištění nemusí být financování nabytých nároků na dávky ve stáří povinně zajištěno samotnými člexxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx

xx xxxxxý nárok zaměstnanců přechází podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, na xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

2. Z uvedeného je zřejmé, že k uspokojení pohledávek za mxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxich pohledávek) dochází kdykoli v průběhu konkursu, ovšem oproti předchozí úpravě konkursního řízení provedené zákonem o konkursu a vyrovnání v konxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xřednostní pohledávky v konkursu již uspokojeny, předmětem projednání v rámci konečné zprávy, a podle výsledků zjištění v tom směru a dalších výsledků xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které již uspokojil, tak i přehled takovýchto pohledávek, které usxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxtou náleží [§ 302 odst. 2 písm. a) IZ]. Není-li takových neuspokojených přednostních pohledávek, uvede to insolvenční správce v konečné zprávě výslovxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx přednostních pohledávkách je rozhodné pro další postup v konkursu, a nebude-li konečná zpráva co do tohoto údaje některým z účastníků řízení napadena xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxěhu řízení vychází. To znamená, že v konkursu se nelze úspěšně domáhat uspokojení takové pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky jí postavenx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx Tím samozřejmě není dotčen nárok na uspokojení takových pohledávek, pokud vznikly až po zveřejnění konečné zprávy.

(NS 29 NSČR 59/2013-B-190) 3. 1) Jxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxvce, aby podle stavu majetkové podstaty, výsledků jejího zpeněžování a stavu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na rovex xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxsolvenční správce k závěru, že pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené nebude možné uspokojit v plném rozsahu, určí rozxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x insolvenčního zák.. 3) Rozhodnutí podle ustanovení § 305 odst. 2 insolvenčního zák. s konečnou platností určuje, které pohledávky za majetkovou podxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx i jen částečném) uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených na základě rozhodnutí dle ustanovení § 305 odst. x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxnesení. 5) V situaci, kdy výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepostačuje ani k plné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxst. 2 insolvenčního zák. by tedy mělo v plném rozsahu vypořádat veškerý (po schválení konečné zprávy zbylý) výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. K vxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx

4. Podle § 203 odst. 1 IZ se pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň uplatňuxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxtaty. Neuspokojí-li insolvenční správce pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti ixxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxxh ustanovení je zřejmé, že se pracovněprávní pohledávka odvolatele považuje za uplatněnou - aniž by bylo třeba ji přihlašovat - ve výši plynoucí z účetnxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxu přihláškou podle § 173 IZ.

5. Pro uspokojování pohledávek za majetkovou poxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl jejich dlužníkem (odst. 1), a takto uplatněné pohledávky insolvenční správce uspokojí z maxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxvci; nejde o incidenční spor (odst. 4 IZ). Po právní moci rozhodnutí o této žalobě-na návrh oprávněné osoby nebo insolvenčního správce-určí lhůtu k uspxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx použita k uspokojení (odst. 5). Úprava § 203 IZ se ovšem z povahy věci nemůže uplatnit v případě, že jako způsob řešení úpadku dlužníka bylo schváleno odxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxx4.2010. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze sxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxzvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insoxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxdle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Podle § 407 IZ účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu (odst. 2). Z § 409 odst. 1 a 2 IZ plyne, že od právní moci rozhodnutí o schválení oxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx a to s výjimkou majetku sloužícího k zajištění (k tomu viz režim v odst. 3). Od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dlužník dispoziční xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxní plněním splátkového kalendáře. Z uvedeného je zřejmé, že po schválení oddlužení splátkovým kalendářem se pohledávky za majetkovou podstatou a pohxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxho správce) v rámci plnění splátkového kalendáře, z jeho příjmů splátkovým kalendářem postižených (z příslušných splátek). To ovšem xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtěných věřitelů) insolvenčním soudem pojaty. V průběhu splátkového kalendáře totiž dlužník-jak řečeno-může se svými nabytými příjmy naložit jen zpxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx majetkovou podstatou, kterou do splátkového kalendáře nezahrnul, ač se tak stát mělo (jejímu uspokojení nic nebrání), projeví tento poznatek neprodxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xe věřitel (popř. sám dlužník nebo insolvenční správce) domáhá, zamítne návrh usnesením, proti němuž je odvolání přípustné. Z pohledu těchto východisxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx návrh na změnu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, kterou by tato jeho pohledávka byla do splátkového kalendáře zahrnutx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxečně vyjádřil, když vysvětlil, z jakých důvodů zatím neshledal podmínky k tomu, aby věřitelova pohledávka byla uhrazena (tedy aby byla do splátkového xxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxx xxx xx xxxxxen výkon rozhodnutí nebo ) jsou pohledávkami za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. e) IZ, které i v případě oddlužení plněním splátkovéxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxx již je zaměstnavatel dlužníka povinen insolvenčnímu správci k plnění splátkového kalendáře poukazovat. Protože dlužník v průběhu oddlužení splátkxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xylo toto oddlužení schváleno (§ 409 odst. 2 IZ), k uspokojení pohledávky výživného ze zákonné splátky může dojít jen za předpokladu, že byla do splátkovxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxvovací povinnost, jíž neodpovídá jeho platební povinnost stanovená soudem (tj. nebyla určena částka měsíčního výživného, již má dlužník ve prospěch xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxní srážky) dle § 398 odst. 3 IZ zohlední příslušným zvýšením nezabavitelné částky (podle vl. nař. č. 595/2006 Sb.). Takto plátce nepostupuje, bylo-li xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx soudem určené běžné výživné (popř. i dluh na tomto výživném) je-jako pohledávka za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. e) IZ-pojata do schválenxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxipuje usnesení x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxlátku) přímo k rukám správce, který ji rozdělí mezi věřitele způsobem určeným v usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem tak, že nejprve sxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxh nároků představovaných měsíční zálohou na odměnu a paušální náhradou hotových výdajů (a to vč. DPH, je-li správce plátcem této daně), a poté označenýxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxele ve stanovených poměrech. Zákonná úprava předpokládá, že v případě vyhovění žádosti dlužníka o stanovení nižší než zákonem stanovené měsíční spláxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxkonné výši s tím, že tyto srážky nesmí přesáhnout částku (splátku) soudem zde uvedenou. Rozhodnutí podle § 406 IZ o schválení oddlužení a o určení částkxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxné změně poměrů, z nichž soud vycházel v době rozhodování. Jestliže tedy např. dojde k zásadní změně ve skutečnostech, jež se vztahují k vyživovací povixxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx-li ke změně v jiné srovnatelně významné skutečnosti, jež je pro rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podstatná a musí v něm xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

1. Při zrxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxpisů, státu podle ustanovení § 12 zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném do 31. března 2006, nepříslušelo právo domáhat se po zaměstnavateli vrácení čxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx mzdových nároků jeho zaměstnancům, je věcí pracovní, o které v řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát.

2. Obsazenx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxým úřadem práce, a zaměstnavatelem o úhradu finančních prostředků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele jde o vymáhánx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxx xxxxxxxxx x xxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx

xx xxxxxxxxxxm veřejné obchodní společnosti nelze xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xřešel na úřad práce podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

1. Bezdůvodné obohacení v pracovněprávních vztazích se řídí - jak vyplývá ze subsidiárnxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx x xxx xxxxx x x x xxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx zaměstnanec v důsledku toho, že mu zaměstnavatel neprávem vyplatil určité peněžité plnění ("částky"), může zaměstnavatel požadovat po zaměstnanci xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxplacené (srov. § 331 zák. práce). Z uvedeného vyplývá, že zaměstnanec, který se bezdůvodně obohatil na úkor zaměstnavatele tím, že od zaměstnavatele pxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli jen tehdy, jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o peněžité plnění ("částky") nesprávně xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxylem vyplacené, může si zaměstnanec bezdůvodné obohacení, které tímto způsobem (neprávem) získal na úkor zaměstnavatele, ponechat. To, zda zaměstnxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxivého případu; rozhodné skutečnosti v tomto směru je povinen tvrdit a za řízení prokázat zaměstnavatel.