40/1964 Sb.

Těžištěm občanského zákoníku jsou především majetkové vztahy, ale i člověk a jeho právní postavení. Úvodní ustanovení občanského zákxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxu této základní právní úpravy, který proniká do občanského práva cestou doktrinální, prostřednictvím ústavních předpisů a vlivu evropského práva a jxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x svobod (dále jen „Listina“), uznávající neporušitelnost přirozených práv člověka.

Současně uvedené ustanovení odráží do rámce občanskoprávnx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxle zásady svobody na čele této soustavy zásad, a to v jejích základních dvou dimenzích, které upravuje občanský zákoník: jednak práv osobnostní povahy x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx práv.

V doktríně, legislativě ani v právní praxi nebylo dosud dosaženo jednoty o povaze občanskoprávního vztahu jako univerzálního institutu, ktexx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx^xx

xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx je namístě vnímat jako funkční, komplexní systém, plnící společenskou roli, tj. stanovící normativní a současně modelové obecné typy chování osob ve xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxtegrován v novodobé společnosti prostřednictvím společenských vztahů. Právo je jedním z prostředků regulace individuálních pozic osob v právním smxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx individuálních hodnot a pozic jednotlivce, jeho funkcí je regulace vzájemné interakce těchto individuálních pozic, tedy vztahová stránka života spxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xímto způsobem lze objasnit i existenci institutu právního vztahu u tzv. práv absolutních (například vlastnického): i zde je vztahový prvek přítomen, xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx právu přiznat univerzální základ, spočívající ve dvojjediném institutu modelový-reálný (právní) vztah, jehož prostřednictvím se realizuje funkcx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx^xx

xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxo zákoníku. Ačkoliv to občanský zákoník výslovně nestanoví a toto členění není promítnuto do platné legislativy, je nutno při vymezení rozsahu a obsaxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxva veřejného a soukromého - při absenci zákonných kritérií - je úkolem doktríny a právní praxe.

nejen nepřispěla k diferenciaci obou zxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxtnost správní žaloby tehdy, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu, otevřelx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxu Nejvyššího správního soudu v komentáři k tomuto ustanovení). Otázka rozlišení veřejného a soukromého práva, někdy odmítaná jako neexistující, se txx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxo je považováno za základní odvětví soukromého práva. Soukromé právo je - vedle práva veřejného - jednou ze dvou základních systémových částí právního xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxdy, označovaným v soukromém právu, které je založeno na vůli účastníků a jejím projevu, jako autonomie vůle. V soukromém právu je její rámec vymezen metxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxou jako ve vztazích soukromoprávních, naproti tomu orgány veřejné moci jsou ve své aktivitě limitovány metodou „vše je zakázáno, co není výslovně dovoxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx

xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxcími jim mít práva a povinnosti (způsobilost k právům a povinnostem - § 7), dále způsobilostí tato práva a povinnosti v důsledku svých úkonů v souladu, rexxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x x x xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx jsou účastníci právních vztahů vybaveni ústavním, respektive právním pořádkem. Tento základní právní umožňuje osobám v právním smyslu vstuxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxvních vztahů je rovné postavení (podrobně viz komentář k § 2 odst. 2).

Soukromé právo je založeno na systému norem poskytujících obecná pravidla chovxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxvím individuálních právních aktů (například správních rozhodnutí).

Nejfrekventovanější právní nástroj, který používá soukromé právo pro regulxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí regulace veřejného práva je úřední rozhodnutí, kterým jsou jednostranně ukládány orgány veřejné moci práva a povinnosti jeho adresátům.

Pro souxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xxx

xxxxxxxx x xxxxxxé právo odlišuje rovněž charakter sankcí, které stanoví za porušení pravidel vyplývajících z jednotlivých skupin odvětví. Pro soukromé právo je charxxxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšnými pravomocemi (například rozhodce). Dále se sankce v soukromém právu neuplatňují zásadně z úřední moci, nýbrž na návrh účastníka právního vztahu x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxit cíl soukromého práva, kterým je dosažení především rovnováhy zúčastněných společenských vztahů.

Jednotlivá odvětví právního řádu, tedy i jedxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xpravují. Důvodem tohoto odlišení právních odvětví v rámci soukromého práva je pak především potřeba uplatnit určitou specifickou míru metody právní xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxnželství a nezletilých dětí, která vyžaduje možnost uplatnění i přímých, tj. veřejnoprávních zásahů státu do rodinněprávních vztahů.

U pracovníhx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxoprávní zásahy do těchto vztahů.

Snad pouze u vztahu mezi občanským a obchodním právem tento požadavek na vyšší míru ochrany některých účastníků práxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx model), respektive o nutnosti samostatné existence odvětví občanského a odvětví obchodního práva (dualistický model). Tato diskuse je v současnostx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxavy do rámce občanského zákoníku a obchodnímu zákoníku ponechává pouze skupinu vztahů specifických pro podnikatelské prostředí (úprava obchodnícx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xpravy jednotlivých odvětví soukromého práva, je poznání historie vzniku těchto odvětví. V počátcích moderní doby, tj. na počátku 19. století, v době vxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxhrnovalo a regulovalo shodnou metodou většinu pracovněprávních, rodinných, případně některých obchodněprávních vztahů. Teprve později, pod tlakxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx

xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxnské právo si ponechalo postavení odvětví výchozího, z něhož se oddělila odvětví zvláštní, která se samostatně definovala a touto svou samostatnou dexxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx by uvedené vymezení bylo výslovně konstatováno v textu soukromoprávních kodexů a už vůbec ne v textu občanského zákoníku. To má svůj nesporný význam i pxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxsouzení, zda příslušný společenský vztah je upraven v některém z jiných soukromoprávních odvětví, a teprve po zjištění, že tomu tak není, lze konstatoxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxbsidiárních), které se - s výjimkami dále uvedenými - užijí tam, kde se neuplatní předpisy zvláštních právních odvětví.

Občanské právo lze charaktexxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

Cílem celé úpravy občanského pxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx

Rodinné právo bývá v jednotlivých právních úpravách různých států někdy součástí práva občanského, jindy, jako je tomu v případě českého právního řxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxamostatnění rodinného práva včetně jeho základního kodexu, tj. zákona o rodině.

Rodinné právo upravuje vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi a zprostxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xeho příbuznými). Na rozdíl od občanského práva mají normy rodinného práva převažující charakter (viz dále k dispozitivnosti právní úpravyxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxého a rodinného práva je založen na vztahu obecného a zvláštního, v němž se rodinné právo a jeho předpisy uplatňují v první řadě, zatímco předpisy občansxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xbchodního s jeho základním kodexem obchodním zákoníkem (zákon č. 513/1991 Sb.) má značně sofistikovanou povahu. Obchodní zákoník je rozdělen do dvox xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxsti a družstva; má výrazně charakter (viz dále k povaze občanského práva) a má postavení norem zvláštních vůči obecné úpravě oxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

Podle § 261 an. obch. zák. je obecná zvláštní povaha norem obchodního zákoníku diferencována - s určitým zjednodušením - do několika skupin:

Pro vztah předpisů občanského a pracovního práva a rozsah jejich použitelnosti je určující - na rozdíl od vzájemně pxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xterá je obsažena v zákoníku práce a v dalších předpisech pracovního práva na straně jedné a v předpisu občanského práva na straně druhé, doplněná o prinxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xa tuto úpravu odkazuje příslušný xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx

xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx

Mezinárodní právo soukromé v širším smyslu zahrnuje normotvorbu orgánů Evropské unie, kterx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxské státy EU k jejich vnitrostátní implementaci (směrnice). Dále je odlišováno mezinárodní právo soukromé ve vlastním smyslu, které vzniká pro potřexx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxárodní právo soukromé dvě skupiny norem.

Kolizní normy, které jsou normami vnitrostátního práva, nemají však přímý normativní obsah, tj. přímo nexxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxladním předpisem obsahujícím tyto kolizní normy pro český právní řád je zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním (zákon č. 97/1963 Sb.).

Mexxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xomto případě se jedná o smlouvy a úmluvy, jejichž obsah odpovídá obsahu soukromoprávních vnitrostátních norem, přičemž rozdílem je pouze jejich mezixxxxxxx xxxxxx

xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxopským soukromým právem. To znamenalo přímou vázanost České republiky evropskými nařízeními a pokračující proces implementace evropských směrnic xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx

x xxxxxxému procesu přistupuje podíl České republiky na projektech unifikace evropského hmotného práva občanského, vyjádřeného již vypracovanými Principx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxerenčním rámci (Common Frame xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxropean Civil Code) pod vedením Ch. von Bara a H. Bealeho a jejímž cílem je vypracovat projekt evropského občanského zákoníku. Tyto všechny projekty ovlxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxne práva.

Uvedený odstavec je výrazem historické orientace občanského práva na hmotný předmět své regulace (srov. též § 118 odst. 1). Formuxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xozdělila na tzv. širší pojetí věci jako předmětu právní regulace (srov. rakouský, francouzský, italský aj. občanské zákoníky), které zahrnuje do pojxx xxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx

Trvající stav nejednotného přístupu zejména k hodnotám nehmotné povahy, spolu se specifickými požadavky kladenými na úpravu práv k výsledkům tvůrčx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xuševního vlastnictví zahrnuje do zvláštní úpravy. Tak práva k dílům literárním, vědeckým a uměleckým včetně práv výkonných umělců upravuje zákon č. 1xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx

xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxrobeny soukromoprávní metodě regulace, která spočívá v nepřímém uplatnění veřejné moci při jejich vzniku, změně, zániku i ochraně. Toto nepřímé uplaxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xby byly subjekty vybaveny základním právním statusem (způsobilostí k právům a povinnostem, způsobilostí k právním úkonům a způsobilostí nést následxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxavidel, v němž se jejich individuální autonomie xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx

xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxckých konstrukcí, umožňující dosažení cíle rozvoje individua v daném rámci: systém právních vztahů, jejichž prostřednictvím mohou účastníci nabývxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxvním subjektům změnu právního stavu, tedy které přímo vyvolávají vznik, změnu nebo zánik občanskoprávních vztahů.

Otázkou, která není dosud řešenx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx v komentáři k § 1 odst. 1.

Zatímco osoba v právním smyslu nabývá základních součástí svého právního statusu již ze své fyzické (osoba fyzická) nebo prxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxstí. V občanském právu je vznik práv a povinností přímo ze zákona, zpravidla prostřednictvím tzv. absolutních zákazů a příkazů (srov. § 415 obsahujícx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxí se a zanikají skrze právní skutečnosti, které spolu s případy vzniku práv a povinností přímo ze zákona představují tzv. právní titul (důvod) vzniku, zxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx

x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxkého práva a dále další skutečnosti, s nimiž zákon vznik těchto vztahů spojuje.

Tato jednoduchá kategorizace se v praxi větví na složitější strukturx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx

Záxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxoplánový rozsah uplatnění této maximy na občanskoprávní vztahy a současně na okruh jejich účastníků. Při dalším studiu této formulace a její xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxxxně i judikatuře je rovnost stran jako východisko posuzování určitého okruhu právních situací uznávána jako generální zásada práva Evropské unie.⁴⁾ x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxvoj.⁵⁾ Podobně byla diskusi podrobena rovnost jako ústavní zásada.⁶⁾ Výrazné pochybnosti jsou však v současné době vznášeny i proti paušxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx^xx

xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx zřejmě nejpřesvědčivěji uznávaná jako jeden ze základů právní regulace v počátcích moderní evropské politické a právní kultury.⁸⁾ Její převzetí z axxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx^xx xx xxxxxxxxxx xodmíněnou reakci na středověkou institucionalizovanou nerovnost východisek, procedur i cílů uspořádání společnosti. Tato reakce byla přímočará a xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx^xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx a soutěž „kdo s koho“, autonomie jedince a rovnost před zákonem. Rovnost před zákonem se následně stala základem právního státu.

V průběhu uplynulýcx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxvnost chápána jako nezbytný nástroj liberálního konceptu ekonomiky, státu a práva (založený na parémii laissez passer, laissez faixxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxsazovaného požadavku sociální spravedlnosti, chápané jako sociální, reálná rovnost, přenesená z formálně právní roviny do roviny ekonomické, potaxxx xxxxxxxxx

xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxích. Zvlášť silný trend k prosazení multi-významovosti zásady rovnosti je zřetelný v právu Evropské unie, kde je spojován s racionalitou a participacxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx^xxx

xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx rovnost na dvou úrovních: jednak jako xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xolnému pohybu, obecnému konceptu základních práv, zákazu diskriminace v jednotlivých sledovaných oblastech a dalším. Současně si však národní právxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxvním“ pojetí.

Vývoj pojetí zásady rovnosti v českém civilním právu má své specifické rysy: Stav je charakterizován legislativním zakoxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx rozchází (srov. důvodovou zprávu návrhu) a nahrazuje ji zásadou individuální autonomie. I v tomto kroku je demonstrován dynamický vývoj transformujxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxvní regulace je vystaven silné kritice zastánců výchozí metody v podobě autonomie stran občanskoprávního vztahu.¹²⁾

Provést takový výklad ustanoxxxx x x xxxxx xx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxho práva, znamená překonat svody doslovného jazykového výkladu a posuzovat rovnost jako jeden z nejvýznamnějších a současně nejdynamičtějších záklxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxady rovnosti v něm má vymezení podstaty a cíle zásad a jejich způsobu fungování závislého na této podstatě a cílech, jinak řečeno, ukotvení zásad v širšíx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxdních věd) se v posledních desítiletích uplatňuje jako obecné paradigma vědeckého poznání i ve vědách o člověku, potažmo v právu.¹³⁾ V jeho smyslu je pxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx^xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx a současně dynamický pohled na systém zásad občanského práva, respektive na místo zásady rovnosti v tomto systému.

Východiskem právní regulace je čxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxti). Člověk, respektive jeho schematizovaná a redukovaná podoba, jak ji označuje pojem osoba, byl filozofií, křesťanskou doktrínou i vědami o člověkx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx^xxx x xxxxxx vzájemném dynamickém působení spočívá jak určující rozpor práva, tak podstata a cíl práva (soukromého): dosažení, udržení, respektive obnovení dynxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx

xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxž každé dimenzi osoby v právu náleží jedna: svoboda jako moderní výraz individuality osoby vstupující do společnosti a rovnost jako moderní výraz podmxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxalizace, prosazení principu rovnosti vnáší do práva vztahovou dimenzi, která je dále vyzdvižena na kvalitativně vyšší úroveň principem solidarity. xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxně zakotvené, někdy zůstávají na úrovni principů eticko-politických.¹⁶⁾

Z předchozího lze vyvodit několik průběžných závěrů:

Při postupu dle zvolené metody a vycházejíce z popsaných limitů můžeme se pokusit o identifikaci, co je východiskem souboru zásad:

Má-li však mít soukromé právo důsledně budovaný hodnoxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxičemž tyto dva pilíře představují antipod, který je moderován přiměřenosti jako nástrojem vyvažování míry zásahů do svobody osoby a rozsahu uplatněnx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx

xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxřádání, vyplývající z hierarchie celého právního systému, zásady právní nevyjímajíc. Logika těchto závěrů je odůvodněna logikou odvozování prostřxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx x xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxje jedno z klíčových dilemat logického odvozování v právu vůbec. V teorii i praxi se toto dilema projevuje jako problém (ne)rovnosti, respektive problxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xalší. Tento institut se někdy systematicky řadí na úroveň principu rovnosti a je doprovázen snahami o modifikaci rovnosti, jindy je uváděn jako třetí kxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxundárně principem rovnosti a takto limitován je podroben působení ekvity

Nelze ovšem přehlédnout zpětnou vazbu, jejímž prostřednictvím působí vxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xomto pohledu platí, že svoboda je apriorní výraz lidské individuality, v tomto stupni dále nelimitovaný, a že (ne)rovnost je hodnota apriorně determixxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx stejné systémové úrovni, vzniká obtížně řešitelný konflikt dvou principů (tj. svobody a rovnosti) s důsledky, které provázejí právnx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxmského prétorského práva stále považovat ekvitu za prvek cizí systému právních pravidel, která se uplatňuje v procesu aplikace formálních právních pxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxch, morálce, které bývají chápány jako třetí dimenze, stojící relativně samostatně vedle svobody a rovnosti.

Jednotlivé nástroje tak mohou mít i růxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxěřující k rovnosti (u absolutních práv).²⁰⁾

Vrátíme-li se k výkladu § 2 odst. 2, bude namístě jej provádět nikoliv izolovaně, vycházejíce z pojmu samxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx

xx-li být výklad vyvážený, založený na standardním pojetí rovnosti v českém právním řádu, evropském právním prostředí a současně akceptovat vývoj hodnxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxady svobody určuje i přístup k obsahu zásady rovnosti tím, že vyjadřuje (zásadně rovná) omezení autonomie účastníka vztahu, který není vůči jiným účasxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx

xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxjádřena jako omezení individuální autonomie účastníka vztahu, který:

Oba limity nejsou uplatňovány neomezeně, nýbrž v zákonem stanovených případech jsou umožněny výjimky [sub a) například možnost jednostrannx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxvo - § 175 an., § 672 odst. 2 a další].

Zásada dispozitivnosti, upravená v § 2 odst. 3, je na jedné straně výrazem snahy o dosažení vhodných propxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxti občanskoprávního obratu, zejména do situací, kdy účastníci sami své právní poměry neupraví dostatečně účinně a komplexně.

xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxu jinak (což bývá u řady dispozitivních norem výslovně uvedeno), jsou účastníci povinni řídit se ustanovením normy. Na rozdíl od normy xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x x x odst. 3 poměrně vágně, a to tak, že sféru poskytuje zákon účastníkům v případě, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxuhu odkazem na prováděcí předpis. Z formulace tohoto ustanovení dovodila literatura i , že výše úroků z prodlení je závazně stanovena tímto xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx

Občanský zákoník je svou povahou převažující povahy. V pochybnostech je zřejmě - s přihlédnutím k dominanci autonomie vůle jednotlivxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxroti tomu pro normy je typická oblast závazkových vztahů ze smluv.

Obchodní zákoník používá - v rozsahu obchodně závazkových vztahů x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxjména § 263 obch. zák.).

xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxe: zákaz zneužití subjektivních práv a zákaz výkonu subjektivních práv v rozporu s dobrými mravy.

Zásada zákazu zneužití subjektivních práv se vyvixxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xneužití je charakterizován jako typ protiprávního chování, které sice formálně vyhovuje obsahovým hranicím subjektivního práva, porušuje však krixxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxkonu práva - šikana, rozpor se společenským určením subjektivního práva, porušení rovnováhy zúčastněných zájmů apod.).

Pro oblast občanského prxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x Listiny. V komentovaném ustanovení občanského zákoníku je zákaz zneužití subjektivních práv formulován obecněji a na základě poněkud odlišného krxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxů jiných osob. V tomto případě tedy zásah není omezen na právo vlastnické, nýbrž týká se všech subjektivních práv. Uvedený zákaz se uplatní pouze v přípaxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxáva, znamená současně porušení zákonného příkazu zneužívat subjektivních práv s praktickými právními důsledku z toho vyplývajícími (neplatnost prxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx

xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxí pozemku sousedního vlastníka, aniž by přinesl užitek jednajícímu vlastníku, je případem zneužití práva (v tomto případě dokonce kvalifikovaného - xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xovažován výkon práva s jediným cílem způsobit újmu druhé straně (jinému). Nejde tedy o samostatnou skutkovou podstatu vedle zneužití práva, nýbrž o kvxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xšikanou je takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit jiného, jednání, které je šikanózní nebo které je zneužitím práva“. (NS 22 Cdo 1567/2004x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx na SoRo 4/01).

xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxoto závěru neposkytla výkonu práva ochranu: „Jednání, které je šikanózní nebo které je zneužitím práva, je v rozporu s dobrými mravy, a proto mu lze odepxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx x xxeré lze uplatnit samostatně (tj. zákaz zneužití práva a zákaz výkonu práva v rozporu s dobrými mravy).

Požadavek chovat se v souladu s dobrými mravy paxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxovaně přenesen mimo jiné působením vlivu německého a rakouského občanského práva, které převzaly tento pojem šířeji zejména na přelomu 19. a 20. stolexxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx víra.

Pojem dobrých mravů má zdroj v římském právu v období jeho přechodu od formálního uplatňování pravidel zákona XII. tabulí k prétorskému nalézxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxcněji pojatých odnoží ekvity () jako pojmu vyššího řádu, naplňující v procesu nalézání práva požadavek: „Ius est boni et aequi“ (Celsus)x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxulí: „Summum , summa .“ Ekvita tak nachází svůj výraz ve značně časově i prostorově diferencované skupině kritérií, mezi nimiž místo nejvícx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx

x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxto skutečnost byla postupně přijata a je respektována jak zákonodárci, tak do značné míry i judikaturou, která se při charakteristice dobrých mravů vyxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx česká právní terminologie (legislativní, i odborná literatura), odpovídá svým obsahem pojmu dobrá víra (Good Faith, bonnefoi), jak pocxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx^xxx xxxxxxxx xxxopské společné úpravy soukromého práva nebo jeho částí (tzv. PECL, Common Frame of Reference aj.) přebírají do společné úpravy jako svého druhu synonyxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xdekvátním užití dobré víry v českém občanském právu (tedy jako nezaviněná nevědomost o vadách vlastního právně relevantního jednání), vedle toho všax xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxy řešen, ačkoliv vyvolává komunikační obtíže mezi českým prostředím a normotvornou EU; naopak návrh nového českého občanského zákoníku se přidržuje xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxavů je v psaných právních řádech kontinentálního typu vymezena jejich posláním, které jim svěří zákonodárce. V českém občanském zákoníku je zakotvexx xxxx xxxxxx x x x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxkonce zakázat práva a povinnosti vyplývající z příslušné právní úpravy, respektive výkon těchto práv a povinností, pokud jsou v rozporu s dobrými mravxx

xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxo funkci dovolává především v § 3 odst. 1, jakož i v § 39 (zákaz výkonu práv v rozporu s dobrými mravy, absolutní neplatnost právního úkonu příčícího se doxxxx xxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxších ustanovení občanského zákoníku. Tak přímou sankční vazbu na delikt rozporu s dobrými mravy v oblasti náhrady škody stanoví § 424, ukládající povixxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxxx x xx0, § 711 odst. 2 písm. a). Poněkud nefunkčně je do textu občanského zákoníku začleněn § 56 odst. 1, který se ve smyslu dobrých mravů dovolává výslovně dobxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxh zásad soukromého práva, ztělesňující fundamentální společenské hodnoty. Tato zásada má normativní funkci; slouží k nalézání spravedlivého řešenx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxomoprávních vztahů (srov. jazykové překlady pojmu ekvita: rovnost, rovnoprávnost, vyváženost, slušnost, spravedlnost, mírnost atd.). Dobré mravx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxhů neboť neodrážejí pouze požadavek izolované rovnosti přístupu, nýbrž tento požadavek zakomponovávají do rámce synergického hodnotového systémux xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx základě standardních hodnot a pravidel univerzální morálky.

Dobré mravy jsou korektivem, který svou univerzální mravní orientací je způsobilý koxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xéto relaci - v užších obsahových dimenzích (například zásada rovného zacházení) nedokáže vždy regulovat. Dobré mravy jsou při adekvátním užití velmi xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xýslovně formulované v zákoně (§ 3 odst. 1) - jako na nástroji, který lze uplatnit výjimečně, pokud zasahuje do práv, jako je právo vlastnické: „Nelze sicx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx x výjimečné případy, kdy výkon práva vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch a vyhovění žalobě by se mohlo dotýxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx

xxxxxxxxx x x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx x xe prospěch zajištění bydlení, jako rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1630/2002: „... pokud se žalobce domáhá vyklizení domu, ve kterém bydlí žxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxými mravy. O rozpor výkonu práv žalobce v rozporu s dobrými mravy by nešlo jen v případě, že by žalovaní poškozovali svévolně práva žalobce.“ xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xěcí dle § 139 odst. 2 (NS 22 Cdo 1773/2003).

Hranice dobrých mravů u sjednaných majetkových sankcí byla rovněž postupně sjednocena (srov. rozhodnutx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxto není neplatné pro rozpor s dobrými mravy - NS 33 Odo 588/2003).

Významné xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxx xxxanovení velmi obecně formuluje zásadu prevence. Pro občanské právo je charakteristická omezená míra jeho efektivního působení na ovlivňování občanxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxně, tj. poté, kdy došlo k ohrožení, a dokonce zpravidla teprve tehdy, kdy došlo k efektivnímu porušení práv a povinností z občanskoprávních vztahů, včexxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx lze uplatnit teprve tehdy, kdy ke škodě, tzn. ke zmenšení majetku poškozeného, již skutečně došlo - srov. § 420).

Tuto omezenost účinnosti občanskopxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxobám, státním orgánům a orgánům místní samosprávy dbát o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné roxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxm následkům z ohrožování a porušování občanských práv a která je následně doplněna konkrétními prevenčně působícími ustanoveními dalšími (§ 4, 5, 6, 1xx xxx xxxx xxx xx xxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxo práva procesního, které preferují v kterékoliv fázi občanského soudního řízení, i mimo vlastní řízení (srov. připravovanou úpravu moderace či § 99 ox xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

Občanské právo poskytuje subjektivním právům ochranu jednak obecnými prostředky, jednak zxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxtahů došlo, je zásadně založena k ochraně těchto práv pravomoc soudů, a to tehdy, jestliže výslovná právní úprava nesvěřuje ochranu jiným orgánům (§ 4)x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx mimo obecné soudnictví) je svěřeno orgánům moci výkonné, orgánům územního samosprávného celku, jakož i fyzickým nebo právnickým osobám, pokud jim byxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxx. a) s. ř. s.].

xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x51/2002 Sb. a zákona č. 131/2002 Sb.). Správní soudnictví působí jednak v rámci soustavy krajských soudů, jeho nejvyšším orgánem je však samostatný Nxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xx xx xxxx

xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xmyslu § 4 věty první je i rozhodce [v posuzované věci podle zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání - srov. IV. ÚS 402/01 (Sb. ÚS sv. 23, č. 32, s. 3xxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxt, že spory z tohoto vztahu budou rozhodovat rozhodce(i) nebo stálý rozhodčí soud, kteří rozhodnou rozhodčím nálezem s účinky pravomocného soudního rxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx uzavřít smír.

Zvláštní postavení mezi orgány veřejné moci rozhodujícími o porušení ústavních práv subjektů při výkonu veřejné moci, tedy i soudy, mx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxem nebo mezinárodní smlouvou zaručené právo stěžovatele. Zpravidla se jedná o práva a svobody, stanované v ústavní Listině. Ústavní soud ČR není článkxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx

xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxhranu porušeným právům občanským, nelze pominout Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku jako instituci Rady Evropy rozhodující o stížxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxkoly, kterou je na základě své a čl. 10a Ústavy vázána i Česká republika.

Vstupem do Evropské unie se Česká republika začlenila rovněž do xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxví a zajišťovat dodržování práva Evropských společenství rozhodovací činností spojenou s výkladem a jednotnou aplikací práva ES. Soudní dvůr ES sestxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxpně a samostatně ve věcech vyjmenovaných primárním právem ES/EU. Významnou roli hraje řízení o předběžné otázce, zajišťující sjednocování komunitáxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xx xv. 30, č. 76, s. 211)]. Podobně podle judikatury ESLP soud (národního státu) musí vyhovovat požadavkům, jako je nezávislost ve vztahu k exekutivě a ke stxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx

Občanský zákoník poskytuje ve svém § 5 ochranu nejen ohroženým nebo porušeným subjektivním právům, nýbrž ve specifické xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx zájmy, přičemž každý, kdo by porušil tento rovnovážný stav, je oprávněn tak učinit pouze specifickými právními prostředky, nikoliv svémocně. Ochranx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxby svěřena soudům (§ 126 odst. 2).

V § 5 jde tedy o ochranu stavu, který se vytvořil a nerušeně trval po takovou dobu, kdy již s ohledem na okolnosti lze hoxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxt též o protiprávní stav. Orgán, u kterého bylo uplatněno právo na ochranu, se nezabývá dokazováním existujícího subjektivního práva; dokazuje pouzex xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxjmého zásahu do pokojného stavu se lze domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy.

Dle konkretizace provedené zákonem ČNR č. 102/1992 Sb. xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx určena místem, kde došlo k zásahu do pokojného stavu. Jde o řízení, které lze zahájit pouze na návrh, k němuž je legitimována osoba, do jejíhož pokojného xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxanty rozhodnutí spojkou vylučovací, z povahy věci je zřejmé, že k důsledné ochraně pokojného stavu může být účelné uplatnit úspěšně obě opatření součaxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxav, který může být i protiprávní) ani nemá povahu předběžného opatření. Soud tu není vázán překážkou věci rozhodnuté (), neboť pxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx je před ním uplatňována ochrana fakticky shodné situace, ale právně se dovolávající ochrany subjektivního práva a odpovídajícího nároku. Ochranu poxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxvního nároku.

Tak ochrany pokojného stavu se může domáhat nájemce, který po uplynutí doby trvání nájemního vztahu nadále užívá pronajatou věc, před xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxnického práva (před soudem) pronajímateli.

Při poskytování ochrany pokojnému stavu se na postup správního orgánu přiměřeně použijí ustanovení sxxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx

Ačkoliv metoda regulace občanského práva (sxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxjich ochranu je povinen svěřit k tomu povolaným orgánům či jiným subjektům (srov. komentář k § 4), ve specifických situacích je toto pravidlo prolomenox xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxní tohoto zásahu. Svépomoc lze použít pouze za současného splnění těchto předpokladů:

Vxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xřímo ohroženému.

O svépomoc by nešlo v případě, kdy fyzicky napadená a oloupená osoba vystřelí z legálně držené palné zbraně na pachatele, který je jix xx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx

xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxby fyzické (§ 7 až 10) a osoby právnické (§ 18 až 21). V souvislosti s obecnou úpravou jejich právního postavení je nutno rozlišovat především mezi pojmy zxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxbilosti; za nadřazenou kategorii se ve vztahu ke způsobilosti k právním úkonům a deliktní způsobilosti považuje způsobilost k úkonům.²²⁾

Způsobixxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxávní subjektivitě. Způsobilost k právním úkonům je způsobilost vlastními právními úkony (tj. vlastním volním jednáním) nabývat práv a brát na sebe poxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxx xx xxxxxx xxká již pouze způsobilosti fyzických osob k právům. V právním státě je nemyslitelné, aby člověku byla upírána právní subjektivita. Každý člověk je protx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxjektivity každého člověka plynou nejen z vnitrostátního ústavního práva, ale i z mezinárodních pramenů. V tuzemsku je to především čl. 5 Listiny, podlx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xsobnost.“

Občanský zákoník stanoví, že právní subjektivita fyzické osoby vzniká jejím narozením. Toto ustanovení je nutno vykládat v kontextu vxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxm mrtvého dítěte a potratem, tak, že fyzická osoba nabývá způsobilosti mít práva a povinnosti jenom v případě, že těhotenství skončí narozením živého dxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx známek života (dech nebo akce srdeční nebo pulsace pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva, i když pupečník nebyl přerušen nebo placenta nebyla porozenxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxx x 3 a § 4 vyhlášky č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky.

K postupu při zápisu do knihy narození srov. zejxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxších předpisů, a § 17 an. vyhlášky č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejícíxx xxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x x xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxovat právní subjektivitu nascitura, tedy počatého, avšak dosud nenarozeného dítěte (například za účelem dědění či darování); znění zákona však není xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx^xxx xxxx x x x xxxxx x xxxx xxxx x xxxx xxxxx²⁴⁾ Kladou se především tyto otázky:

Současný občanský zákoník v druhé větě § x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxe jak způsobilost mít práva, tak způsobilost být nositelem povinností. Dřívější komentářová literatura to výslovně potvrzovala: „Ustanovení § 7 odsxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxxxxx^xxx

xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xýt nositelem subjektivních povinností, pak je nutno ihned uvést, že tomu tak může být jenom ve velmi omezené míře, odpovídající smyslu a účelu právní úpxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xx xvětě. Nositelem povinností proto může být počaté dítě pouze v souvislosti s právním jednáním, jež mu bylo na prospěch; povinnost, jež z takového právníxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxcese však nabývá nejen majetek, ale také dluhy (§ 470), tj. stává se nositelem nejen práv, ale i povinností. S ohledem na konstrukci právní subjektivity xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxkne veřejnoprávní povinnost zaplatit daň darovací (§ 5 an. zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí).

Součaxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxstávat jenom velmi zřídka, kupříkladu v případě porodu doma bez odborné lékařské asistence. Pochybnosti o narození živého či mrtvého dítěte se zpravixxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx Při absenci takové právní domněnky v platném občanském zákoníku se někdy usuzuje, že se taková domněnka musí uplatnit alespoň v podobě domněnky skutkxxxx^xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxxx^xxx

x xxxx xxxxx xxxxxxxxxt, že je výrazný rozdíl mezi domněnkou právní a domněnkou skutkovou. Skutková domněnka je zpravidla zkušenostní věta, vycházející z empirických předxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxno. Skutková domněnka se tedy netýká důkazního břemene, ale až hodnocení důkazů: soud na základě ní nabývá předběžné přesvědčení o určitém skutkovém sxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx^xxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxého dokazování pochybné, že se dítě narodilo živé, nemůže se taková skutková domněnka uplatnit.

Ustanovení občanského zákoníku o právní subjektxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xe obecné úpravy občanskoprávní. To platí jak pro odvětví práva soukromého, tak i práva veřejného (připouští-li to jejich povaha).

V oblasti soukromxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x x x xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx). Podle těchto ustanovení vzniká způsobilost fyzické osoby coby zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti (a stejně tak i způsoxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxázel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx totiž v procesu vždy i způsobilost být účastníkem řízení. K tomu srov. § 19 o. s. ř. a § 33 odst. 2 s. ř. s.³⁰⁾

Právní subjektivita fyzické osobx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxořit). Zatímco zprvu se vycházelo z tzv. klinické smrti (zastavení dýchání a srdce), posléze i právo změnilo náhled na tuto otázku tak, že rozhodujícím xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx^xxx

xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x x xxxxx xx a § 10 odst. 3 transplantačního zákona (č. 285/2002 Sb.), a to právě v souvislosti s § 7 odst. 2 obč. zák.³²⁾ Ačkoliv transplantační zákon z hlediska přxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xednoty právního řádu při nedostatku jiného vymezení z této definice vyjít i při výkladu § 7 odst. 2 obč. zák. Smrtí tak lze rozumět nevratnou ztrátu funkxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

xxxx xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx Současný občanský zákoník již žádnou obdxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xsuzovat, že člověk již nežije. Tato doba může být kratší či delší v závislosti na shora uvedených okolnostech, za nichž se stal nezvěstným,³⁴⁾ na jeho vxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxx

xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xěci právní zájem, tedy jehož právní sféry se rozhodnutí o prohlášení za mrtvého dotkne (například manžel, děti, osoby, jimž svědčí dědické právo), nebx xx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xn. 21 Cdo 653/2004 ze dne 23. 9. 2004 nemusí být nezvěstná fyzická osoba v návrhu na prohlášení za mrtvou označena svým rodným číslem nebo datem narozeníx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxostřednictvím vlastního šetření potřebné údaje zjistil. Za mrtvou může být rozsudkem soudu prohlášena jen taková fyzická osoba, ohledně které bylo zx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxho soudu však nebude patrně někdy vyhovující, kupříkladu stane-li se nezvěstnou velmi stará osoba, která neměla přidělena rodné číslo a jejíž přesné dxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx dokázat; lpění na uvedeném názoru by zde znamenalo, že takového člověka soud neprohlásí za mrtvého nikdy.

xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx^xxx xxxx xxxx xx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxcesní subjekt. Věcně a místně příslušným je okresní soud, který byl naposledy v České republice obecným soudem³⁶⁾ toho, jenž má být prohlášen za mrtvéxx xx x xxxxx x x x xx xxxxx xx xx xx xxxx

xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxšetřovací zásada (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Odpovědnost za zjištění skutkového stavu nese soud, a je proto jeho povinností provést i jiné důkazy potřebné kx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxí jednáno (§ 94 odst. 1 o. s. ř.); vedle navrhovatele tak půjde o nezvěstného a osoby, jejichž právní sféry se řízení dotýká, tj. například manžel, rodičex xxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxm, zda jsou splněny podmínky pro prohlášení za mrtvého, plynoucí z § 7 odst. 2 obč. zák. (srov. § 195 o. s. ř.). Není-li již jenom jeden z těchto předpokladx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx^xxx xxxx-li naopak uvedené věcné předpoklady naplněny a má-li navrhovatel na prohlášení za mrtvého právní zájem, soud ustanoví nezvěstnému opatrovníka pro txxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxadě soud jedná v řízení s ním.

Soud poté vydá vyhlášku, v níž vyzve nezvěstného, aby se do jednoho roku přihlásil; vyzve rovněž každého, kdo o nezvěstnxx xxx xxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx jakož i to, že po uplynutí lhůty jednoho roku od uveřejnění vyhlášky soud rozhodne o prohlášení nezvěstného za mrtvého, pokud se nezvěstný nepřihlásí nxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxx xxsah je přístupný i prostřednictvím internetu (§ 50i odst. 2 o. s. ř.). Vedle vyhlášky lze využít i jiného způsobu komunikace uvedených sdělení (napříklxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxkového stavu. Je proto jeho xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xxxx xx xx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xx xx xxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxhlášce, prohlásí soud nezvěstného za mrtvého. Krom prohlášení za mrtvého se ve výroku rozsudku uvede též den, který platí za den smrti, popřípadě den, kxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxčení tohoto dne může mít významné právní následky (srov. výklad dále uváděnou zmínku o § 460 o. z. a § 51 odst. 3 zákona o rodině). Soud je tedy povinen ve výxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxtup v případě, že tento den nelze jednoznačně určit. Tento závažný nedostatek má vnitřní souvislost s faktem odstranění lhůt pro prohlášení za mrtvéhox xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx (srov. § 7 odst. 2 obč. zák. z roku 1950). Za současného právního stavu tak podle J. Dvořáka³⁸⁾ soudy jako den úmrtí stanoví „obvykle den následující po dxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxpokládat, že by přežil následující den, někdy stanoví jako den smrti i den, kdy byl podán k soudu návrh na zahájení řízení“. Zcela jednoznačně je možno odxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxi či za den, který nezvěstný nemohl přežít. Stejný závěr bude zpravidla platit i o první variantě, vycházející ze dne následujícího po dni, kdy byl nezvěxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx nezvěstného vylučují, že by následující den nepřežil. Přisvědčit tak lze pouze variantě uváděné na druhém místě, avšak ta samozřejmě nemůže pokrýt všxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxohlásit živého člověka za mrtvého (srov. čl. 5 Listiny, jakož i zásadu, podle níž je právní úpravu zapotřebí vždy interpretovat tak, aby ústavně garantxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxný nemohl přežít; této okolnosti musí soud věnovat náležitou pečlivost (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že ani toto vodítko není příliš konkrétnxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx stavu ve smyslu § 80 písm. a) o. s. ř., jehož výrok je závazný pro každého (§ 159a odst. 3 o. s. ř.); vzhledem k jeho povaze xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxladu § 460 obč. zák. ohledně určení okruhu dědiců; dále srov. § 51 odst. 3 zákona o rodině, podle něhož při počítání času, který je rozhodující pro určení xxxxxxxxxx xx xx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxti.³⁹⁾

Pravomocný rozsudek o prohlášení fyzické osoby za mrtvou je podkladem pro zápis do knihy úmrtí [§ 21 odst. 2 písm. b) zákona č. 301/2000 Sb., o maxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x.

Občanský soudní řád pamatuje v § 199 o. s. ř. i na zvláštní způsob nápravy vadných rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, jež mimo jiné vylučují použitx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xe toho dne nemohl dožít, anebo jej přežil, soud usnesením na návrh nebo i bez návrhu zmíněný den opraví; to může být důvodem žaloby na obnovu řízení ve věcix x xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxedený den smrti, ale o případ, kdy vůbec nejsou splněny věcné předpoklady pro prohlášení za mrtvého. Zjistí-li soud, že ten, kdo byl prohlášen za mrtvéhxx xx xxxxxx xxxx xxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxšení za mrtvého. Tím jsou odstraněny právní účinky rozhodnutí a je nastolen právní stav, jako by k prohlášení za mrtvého vůbec nedošlo; zrušení rozsudkx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx x x xxxx xx xx xx xx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxena za mrtvou, se může domáhat ochrany, a to nejčastěji z titulu vlastnického práva nebo bezdůvodného obohacení. V úvahu přichází i odpovědnost státu zx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád); za zrušení rozhodnutí xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx xxxxx xe rušen rozsudek, který byl vydán, ačkoliv vůbec nebyly splněny věcné předpoklady pro jeho vydání (a to nejen x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxli prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství, jestliže mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství novxx xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx druhý manžel nové manželství.

Občanský zákoník výslovně neřeší situaci úmrtí několika osob, při níž není zřejmé, v jakém pořadí zemřely. Zodpověxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xodle něhož „je-lipochybno, která ze dvou nebo několika zesnulých osob dříve zemřela, musí ten, kdo tvrdí, že ta neb ona dříve zemřela, své tvrzení dokázxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxx x xxxx xx50 stanovovalo pravidlo, podle něhož „jsou-li pochyby, kdo z několika lidí zemřel dříve, má se za to, že všichni zemřeli současně“. Za platnosti obou pxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx osob různě.⁴⁰⁾

Současná literatura vychází ze stanoviska, podle něhož za stávajícího stavu je nejprve dostupnými důkazními prostředky zapotřebí xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx^xxx x xxmu srov. obdobně výklad o povaze skutkových domněnek podaný v komentáři k odst. 1 pod body 9 až 10.

Způsobilost k právním úkonům vymezuje občanský zákoník xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxé, neboť uvedená způsobilost ve skutečnosti zahrnuje i způsobilost tato práva měnit či rušit, zajistit apod., tj. působit i jiné právní následky.⁴⁸⁾ xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxí na rozumové a volní vyspělosti člověka. Rozumová (intelektuální) vyspělost označuje schopnost posoudit následky svého jednání, volní (ovládací, xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxe osob, jejichž schopnost své jednání ovládnout nebo posoudit jeho následky, není na dostatečné úrovni (z důvodu duševní poruchy nebo nedostatku věkuxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxlosti k právním úkonům tak můžeme rozlišovat tři kategorie osob:

Učiní-li někdo právxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxtně neplatný právní úkon nemůže konvalidovat a nepřipadá v úvahu ani jeho .

Je-li fyzická osoba nezpůsobilá k určitému právnímu úkonu, nexxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxoník nezná. V současnosti proto mohou nastat pouze dvě varianty: je-li fyzická osoba (například nezletilý, osoba s omezenou způsobilostí) způsobilx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxntně jednat vůbec, a to ani se souhlasem zákonného zástupce. Jediná možnost v takové situaci je, že za osobu nezpůsobilou k právnímu úkonu bude jednat záxxxxx xxxxxxxx xx xxxx

xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxh, pokud to nevylučuje jejich odlišná právní úprava, popřípadě jejich povaha. V oblasti soukromého práva platí tato ustanovení bezpochyby v právu obcxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xkonům zákoník práce, v jehož rámci je nutno navíc rozlišovat, zda je člověk zaměstnancem, či zaměstnavatelem. Způsobilost k právním úkonům zaměstnanxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxá osoba ukončí povinnou školní docházku (§ 6 odst. 1 zákoníku práce). Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxost k právním úkonům má svůj odraz i v procesní rovině. V civilním řízení soudním má každý procesní způsobilost v tom rozsahu, v jakém má způsobilost k hmoxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxhu) i nezletilí a osoby omezené ve způsobilosti k právním úkonům. U těchto osob může však předseda senátu rozhodnout, že musí být v řízení zastoupeny zákxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxrétní řízení zcela ztrácí procesní způsobilost, přestože z hlediska hmotného práva způsobilou je; jakékoliv její procesní jednání by proto bylo neúčxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxu a výše podle § 110 odst. 1 a § 558).

V některých případech však procesní způsobilost není jednoznačným reflexem hmotněprávní způsobilosti k právníx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxost, že v rámci něj procesní právo zásadně vychází z hmotněprávních kritérií. Kupříkladu § 186 odst. 3 o. s. ř. připouští, aby návrh na vrácení způsobilxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx a může proto účinně samostatně procesně jednat.⁴⁹⁾ Dále srov. § 194 odst. 1 o. s. ř. ohledně nezletilého podávajícího návrh na zahájení řízení o povolxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx

xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xx odst. 3 s. ř. s.). Nezletilí a osoby omezené ve způsobilosti k právním úkonům proto nejsou v řízení před správními soudy nikdy způsobilé a musí být vždy zaxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx

xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xolní vyspělosti odpovídající jejímu věku. Plného rozsahu tato způsobilost dosáhne zletilostí.

Zletilost xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx

xxxxxx x xxxxxxxx xxavřít manželství je upraveno v § 194 o. s. ř. Jedná se o nesporné řízení, v němž platí vyšetřovací zásada (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Lze je zahájit pouze na návxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxání návrhu a během řízení nezletilý není způsobilý k uzavření manželství, přiznává mu občanský soudní řád procesní způsobilost pro toto řízení. Před xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxne rovněž toho, s kým má být manželství uzavřeno. Jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 13 odst. 1 zákona o rodině, soud vynese rozsudek, kterým povolí xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xx s. ř.] a je závazný pro každého (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Účinkem tohoto rozsudku však není nabytí zletilosti, ale pouze nabytí způsobilosti nezletilého x xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxi. Pro samotné nabytí zletilosti je však nerozhodné, zda zde bylo povolení soudu či nikoliv. Rozhodující je jedině uzavření manželství: zletilosti se xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxetilost tím nezaniká; neztrácí se ani v případě, že manželství mezitím zaniklo (smrtí, prohlášením za mrtvého, rozvodem). Nabytí zletilosti je tedy z xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx zaniklo předtím, než dovrší osmnácti let.

Uvedené neplatí pro tzv. manželství. Je-li uzavření manželství postiženo takovou vadou, s níx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xx x xx xxxx. 2 a § 9), nenabude tím nezletilý zletilosti.

Důsledkem nabytí zletilosti uzavřením manželství je nabytí způsobilosti k právním úkonům v plném roxxxxx xx x xxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xovršení osmnácti let: do doby dosažení tohoto věku není osoba mladší osmnácti let k takovému úkonu způsobilá, třebaže je již zletilá a „plně“ způsobilá x xxxxxxx xxxxxxx

xxxxah způsobilosti člověka k právním úkonům se pozvolna rozvíjí od úplné nezpůsobilosti až po způsobilost plnou, které se dosahuje nabytím zletilosti (§ xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx avšak nikdy nezahrne veškerá právní jednání; plně způsobilým k právním úkonům se stane teprve nabytím zletilosti. Nejen starší tuzemské, ale i zahranxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxe občanského zákoníku z roku 1950 platilo, že nezletilý mladší šesti let je k právním úkonům naprosto nezpůsobilý. Kdo dovršil šestý rok, byl sám způsoxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxo věku. Věková hranice patnácti let znamenala, že nezletilý se stal způsobilým také k uzavírání smluv pracovních a k nakládání s odměnou za vlastní prácxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx x xádných pevných věkových hranic nevychází, což může být zdrojem jistých nejasností. V případě objektivních pochybností lze jednak vyjít ze srovnání s xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxk spíše je způsobilý k právním úkonům než naopak.

Dle stávající úpravy jsou nezletilí způsobilí k takovým právním úkonům, které:

xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxstního jednání, volní vyspělostí schopnost své jednání ovládnout. Právní úkon je svou povahou přiměřený těmto vyspělostem, pokud je nezletilý schopxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxladu s tím adekvátním způsobem jednat. Čím nižší je věk nezletilého, tím více bude zapotřebí obezřetně vážit, zda v právním úkonu nevidí jenom bezprostxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxuje lehkomyslně. Zřetelně to vyjadřuje níže citovaná ohledně darování: nezletilý není způsobilý uzavřít darovací smlouvu, která by vedxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxi pro obdarovaného.

Naproti tomu, jde-li o právní úkon, s nímž žádné povinnosti či omezení nejsou spojeny, pak postačí, aby si nezletilý byl schopen uxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xchopen pochopit podstatu darování, je způsobilý k přijetí daru spočívajícího kupříkladu ve značné sumě peněz, ale i jiných hodnotných věcí.

Je-li xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxktivní povahu. Teorie i praxe se jednotně přiklonily k objektivní povaze tohoto měřítka; byť se většinou argumentuje pouhým jazykovým výkladem (jenž xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxzu „jejich“, a nikoliv „jeho“ věku, je namístě s tímto závěrem souhlasit. Pro objektivní povahu uvedeného kritéria svědčí již srovnání s jinými právníxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxilým vstupují do právního styku, je daleko vhodnější vycházet z modelu průměrného nezletilého určitého věku, než v každém jednotlivém případě znalecxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx

xxxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxx právní úkon zpravidla odpovídá rozumové a volní vyspělosti nezletilých určitého věku, a nikoliv tak, že se má u každého nezletilého individuálně zkouxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxl od jiných úprav tento věk pouze výslovně nestanoví. Stanovení věkových hranic je tak věcí judikatury. Jedinou výjimkou je § 476d odst. 2, který umožňuxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx způsobilost.

Nelze však ignorovat situaci, kdy rozumová a volní způsobilost nezletilého bude zřetelně zaostávat za průměrnou úrovní této způsobixxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxudit, zda jeho intelektuální a ovládací způsobilost byla na takové úrovni, aby mu umožnila učinit konkrétní právní úkon. Nedostatek způsobilosti k prxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxlně se intelektuálně vyvíjející nezletilý právní úkon, který přesahuje rozumovou a volní vyspělost běžnou u dětí určitého věku (tj. objektivně posuzxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx

xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxena v důsledku nikoliv jen přechodné duševní poruchy, pro kterou by nezletilý nemohl činit veškeré právní úkony, popřípadě by mohl činit jenom některé x xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xespektive jej v ní omezit (§ 10).

Z uvedeného výkladu je zřejmé, že platná právní úprava nezná kategorii právních úkonů činěných s přivolením zákonnxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx

Občanský zákoník v § 27 odst. 1 xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx

Nejčastějši bude nezletilé dítě zastoupxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxsadně náleží oběma rodičům (§ 34 odst. 1 téhož zákona), a proto zastupovat nezletilé dítě při právním úkonu, k němuž není způsobilé, může kterýkoliv z roxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxjádření druhého rodiče, v podstatných záležitostech musí být zjištěno, že projev zastupujícího rodiče je též výrazem vůle druhého rodiče. To znamenáx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxhý rodič vyslovil nesouhlas, byly by dány podmínky pro postup podle § 49 zákona o rodině (viz Rc 17/68).

K nakládání s majetkem zastoupeného v nikoliv xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxa v podstatné věci týkající se dítěte (§ 80 odst. 4 zákona o rodině). Má-li dítě opatrovníka jmění, může soud podle okolností konkrétního případu podmínxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxvní úkon zástupce neplatný (srov. § 179 o. s. ř.). K tomu srov. komentář k § 28. Ke spravování jmění nezletilého dítěte srov. § 37a a § 37b zákona o rodině.

xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx volní a rozumovou složku nezletilého: nezletilý odpovídá za škodu, kterou způsobil, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Zaxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxpnost je na takové úrovni, aby za své zaviněné protiprávní jednání odpovídal.

Vlastní úpravu způsobilosti nezletilých k právním úkonům obsahuje záxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxt práv a brát na sebe povinnosti vzniká dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku; zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, ktxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxliv však způsobilost k právním úkonům. Podle § 10 odst. 1 zákoníku práce totiž způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát nx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxcti let stala zletilou v důsledku uzavření manželství, neměla by způsobilost k právním úkonům jako zaměstnavatel, neboť zákoník práce spojuje tuto zxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx je určující i pro jeho procesní způsobilost v civilním řízení soudním: rozsah procesní způsobilosti odpovídá rozsahu jeho způsobilosti k právním úkoxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxuje za složitější než soukromoprávní jednání, poskytuje § 23 o. s. ř. nezletilému účastníku řízení ochranu: přestože se způsobilost nezletilého k prxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxletilý musí být zastoupen svým zákonným zástupcem; v důsledku tohoto rozhodnutí ztrácí nezletilý - ovšem toliko pro toto konkrétní řízení - procesní zxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx ř. s. vyžaduje u fyzické osoby, aby měla způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Nezletilý proto musí být vždy zastoupen svým zákonným zástupcem xx xx xxxxx x xx xx xxxx

Ustanxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx obsažena v § 186 až 191 o. s. ř.

Při interpretaci § 10 se nelze omezit pouze na text občanského zákoníku, ale je nutno vzít v úvahu ústavní rozměr omezenxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxí jeho přípustnost posuzovat z toho hlediska, zda nebyla porušena práva garantovaná čl. 5⁵⁸⁾ a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny. Tato práva lze přitom omeznit xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxádku; k tomuto názoru Ústavního soudu ČR je zapotřebí dodat, že omezením či zbavením způsobilosti k právním úkonům se nesleduje primárně veřejný zájem xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx

xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx úkonům musí obstát v testu proporcionality, jenž lze vymezit následujícím algoritmem:

xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxyku - například i smlouvu o koupi denního tisku nebo potravin, využití veřejných toalet za úplatu apod. by stihla absolutní neplatnost podle § 38 odst. 1 x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxležitosti, měl by soud jeho způsobilost pouze omezit, a nikoliv mu zbavením způsobilosti znemožnit konání i těchto právních úkonů. Tímto přístupem lzx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxedné, avšak vůbec takový přístup neodpovídá potřebám reálného života.⁵⁹⁾

V tomto smyslu je nutno interpretovat hmotněprávní předpoklady omezení xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx

x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx je namístě pouze omezení, a nikoliv zbavení způsobilosti k právním úkonům.

Způsobilosti k právním úkonům může být zbavena nejen osoba zletilá, ale i xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx osoby, je-li tato fyzická osoba bez svého souhlasu v ústavní zdravotnické péči, je příslušný soud, v jehož obvodu je toto zdravotnické zařízení [§ 9 odsxx xx x xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx^xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxckému zařízení (§ 186 odst. 1 o. s. ř.). Nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdravotnické zařízení, může soud uložit navrhovateli, abx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxy vedení řízení, a není proto proti němu přípustné odvolání [§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; Rc 29/70. Není-li v této lhůtě lékařské vysvědčení předloženxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxvý postup zvolí. Soud nebude požadovat předložení lékařského vysvědčení tam, kde by se zdál podle okolností případu takový požadavek zbytečným, nebo xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxch osob; viz Rc 36/65).

Řízení lze zahájit i bez návrhu usnesením soudu (§ 81 odst. 1 o. s. ř.). Soud o zahájení řízení uvědomí státní zastupitelství, ktxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xsnesení o zahájení řízení též ministru spravedlnosti a předsedovi České advokátní komory.

Účastenství se řídí tzv. druhou definicí, obsaženou v § 9x xxxxx x xx xx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxvním úkonům se jedná, je tedy vždy účastníkem (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny). Tato osoba je oprávněna dát se jako účastník zastupovat v řízení zástupcem, xxxxx xx xxxxxx x xxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxrovníka pro řízení z řad advokátů. Půjde-li o zbavení nezletilého způsobilosti k právním úkonům, budou účastníky řízení rovněž jeho rodiče; má-li být xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx

xxx xxxxxxxxní skutkového stavu se uplatňuje vyšetřovací zásada (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Je proto povinností soudu řádně zjistit všechny rozhodné skutečnosti. Musx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx zda mu tato porucha zcela znemožňuje činit právní úkony. K odbornému posouzení duševního stavu vyšetřovaného je soud povinen ustanovit znalce (§ 187 oxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxecký posudek však nemůže sám o sobě dostačovat, neboť soud musí učinit úplná a spolehlivá zjištění o osobních poměrech osoby, jež má být zbavena způsobixxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxé a své rodiny, jak hospodaří s finančními prostředky, jak se případně projevuje na svém pracovišti, jak se chová v různých životních situacích apod. Zaxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxdnání, dříve než si soud opatřil ostatní podklady pro své rozhodnutí (Rc 3/79).

V řízení by měl být slyšen i vyšetřovaný; z tohoto pravidla platí dvě taxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxaného. Pokud o to však vyšetřovaný sám požádá, musí jej soud vždy vyslechnout; tím se realizuje jeho ústavně garantované právo být slyšen ve své vlastní xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxx xxxxx soud fyzickou osobu způsobilosti k právním úkonům zbaví. Rozsudek má povahu rozhodnutí o osobním stavu [§ 80 písm. a) o. s. ř.], jehož subjektivní meze pxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxní moci do budoucna. Fyzická osoba tak od právní moci rozhodnutí nemůže svými právními úkony nabývat práv a zavazovat se (srov. Rc 14/77). K posouzení prxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx xx

xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxv též účastníku, jemuž byl opatrovník ustanoven, počítá § 189 o. s. ř. s tím, že rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům bude doručen též osobě, xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxzhodnutí pochopit. Proti rozsudku o zbavení způsobilosti k právním úkonům může podat odvolání nejen opatrovník, ale i sama osoba, která byla způsobilxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx způsobilosti k právním úkonům nabude právní moci, ustanoví soud této fyzické osobě opatrovníka (§ 26, § 27 odst. 2), který za ni bude jednat. K řízení je pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx x xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx), respektive je to jeho povinností, neboť podle § 192 odst. 1 je předseda senátu povinen postarat se o to, aby byl ustanoven opatrovník osobám, které ho xxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xemá, nemůže ani na základě právního jednání nabývat práv a zavazovat se.⁶²⁾ Dále srov. § 192 a 193 o. s. ř.

Opatrovník činí jménem osoby zbavené způsoxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxník jménem osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům právně jednat v majetkové záležitosti nikoliv běžné povahy, vyžaduje se k platnosti právního úxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx

xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx řídí § 10 obč. zák. To platí jak v případě, kdy fyzická osoba je zaměstnancem (§ 6 odst. 2), tak i v situaci, kdy má postavení zaměstnavatele (§ 10 odst. 2).

xxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxx 2 až 4.

Hmotněprávním předpokladem omezení způsobilosti k právním úkonům je, že:

Způsobilost k právním úkonům může být omezena nejen u zletilého, axx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx

x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx x xx xxx

xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, soud rozsudkem omezí způsobilost fyzické osoby k právním úkonům. Jedná se o rozhodnutí (tj. s účinky ) o osobním stavu [§ 80 písmx xx xx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx tedy výčtem úkonů, k nimž není fyzická osoba způsobilá (s tím, že všechny ostatní ve výčtu neuvedené právní úkony, které učiní, jsou platné), nebo naopax xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxávním úkonům způsobilá není. (Rc 3/79) připouští obě varianty, avšak jednoznačně preferuje způsob určení rozsahu negativním výpočtem, xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxah rozhodnutí nebo že se nepodaří vystihnout četnost a rozmanitost vztahů, které s sebou život každodenně přináší. Tomuto závěru je nutno jednoznačně xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxulace lépe vyhovuje principu, že člověk je spíše způsobilý než nezpůsobilý. Je však zcela vyloučeno kombinovat xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxnit může, nebo nemůže.

Výrok je nutno formulovat tak, že fyzická osoba není způsobilá k určitému právnímu úkonu, nikoliv tak, že se jí takový úkon zakaxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx a to přímo ve výroku rozsudku (Rc 3/79).

Soud může způsobilost k právním úkonům omezit, jenom co se týče hmotněprávních úkonů. Výrok rozsudku o omezexx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxný rozdíl, který existuje mezi právními úkony na straně jedné a procesními úkony na straně druhé. Právní úkony jsou institutem hmotného práva a pro jejixx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxž účinnost je rozhodující procesní způsobilost, nikoliv způsobilost k právním úkonům (institut procesní způsobilosti z hmotněprávní způsobilosti x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxosti k hmotněprávním úkonům, nikoliv o způsobilosti procesní, a proto také výrok rozsudku může být vztažen pouze k úkonům hmotněprávním. Takový výrok xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxilost (§ 20 odst. 1 o. s. ř.). V řízení před správními soudy však osoba omezená ve způsobilosti k hmotněprávním úkonům nebude procesně způsobilá nikdy (§ xx xxxxx x xx xx xxxx

xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx podle výroku rozsudku o omezení způsobilosti k právním úkonům není způsobilá, za ni musí učinit její opatrovník (§ 26, 27 odst. 2); k opatrovníkovi srovx xxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxx xx x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxě neplatný podle § 38 odst. 1.

Ustanovení § 10 odst. 2 se použije i pro omezení způsobilosti k právním úkonům zaměstnance a zaměstnavatele (§ 6 odst. 2x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx

xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xi rozšířit rozsah omezení, či dokonce omezení změnit na zbavení způsobilosti k právním úkonům. Na tyto případy dopadá § 10 odst. 3. Od toho je zapotřebí oxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxvá opatření; na tyto situace se nevztahuje § 10 odst. 3, ale § 190 o. s. ř.

Ustanovení § 10 odst. 3 předpokládá, že v době rozhodnutí o omezení nebo zbavexx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xozhodnutí podle § 163 odst. 1 o. s. ř. se nevyžaduje podstatná změna okolností, nýbrž postačí i méně výrazná změna důvodů, může-li znamenat například zxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx

xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xrvé řadě změnit rozsah omezení, a to tak, že jej buď zúží, nebo naopak rozšíří. Pokud vývoj duševní poruchy, která není jen přechodná, pokročil natolik, xx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx změna v důvodech pro zbavení způsobilosti k právním úkonům, soud změní svůj rozsudek na rozhodnutí o omezení této způsobilosti a rozsah omezení určí ve xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx ovšem o odklizení vadného rozhodnutí jako v případě postupu podle § 190 o. s. ř., nýbrž o reakci na následný zánik hmotněprávních předpokladů zásahu do zxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxu [§ 80 písm. a) o. s. ř.]; jejich účinky nastupují nikoliv , ale .

Jestliže soud rozhodl o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkoxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xadného rozsudku o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům nemusí být splněny podmínky obnovy řízení. xxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx ale i tehdy, jestliže člověka způsobilosti k právním úkonům zbavil, ačkoliv jej v ní měl pouze omezit.

Rozhodnutí o zrušení předchozího vadného rozxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxx xx xx xikdy nebyla zbavena nebo v ní omezena. Je-li postup podle § 190 o. s. ř. vyvolán tím, že někdo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, ač byly splněny poxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxní způsobilosti k právním úkonům pak bude účinný ke dni, k němuž byla dotčená osoba (nesprávně) zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům (Rc 76/69).

xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxx x xxx xx xx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx zdůrazňuje povinnost soudů dbát o to, aby takové řízení bylo zahájeno včas. Rovněž Evropský soud pro lidská práva (viz níže citované rozhodnutí Matter xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx

xxxxx xx vrácení způsobilosti k právním úkonům může podat i ten, kdo byl způsobilosti k právním úkonům zbaven (§ 186 odst. 3); tím spíše jej může podat i osoba, ktexx xxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx x. neměla vůbec procesní způsobilost, avšak speciální ustanovení § 186 odst. 3 o. s. ř., které má aplikační přednost, ji tuto způsobilost pro řízení o naxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxobilosti k právním úkonům, popřípadě tyto zásahy zcela odstranit, přímo samotnému člověku, o jehož způsobilost jde.

Tato okolnost by však mohla v něxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxm. Z tohoto důvodu § 186 odst. 3 o. s. ř. připouští, aby soud v rozsudku, jímž návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům zamítá, zároveň vyslovil, že xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxem je, že nelze očekávat zlepšení stavu osoby zbavené nebo omezené v uvedené způsobilosti; k posouzení této otázky je zapotřebí xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxdené, nepřípustný, a soud k němu proto nebude přihlížet (§ 41a odst. 3 o. s. ř.).

Postup podle § 10 odst. 3 (a též podle § 190 o. s. ř.) se uplatní i v pracovnxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx

Toto ustanovení představuje tzv. generální klauzuli, jež obsahuje demonsxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxbytný obecný soukromoprávní základ ochrany osobnosti fyzické osoby v právních vztazích. Tato ochrana je koncepčně pojata tak, že je řazena pod tzv. všxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxně konkretizována v § 12. Prostředky, jimiž se lze této ochrany domáhat, jakož i samotný rozsah nároků, jsou pak vymezeny v § 13 až 16. Je rovněž třeba zmínxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx obdobná jako například právo na ochranu svého názvu, jakož i právo na ochranu své dobré pověsti, reputace, image, apod. (§ 19b odst. 2 a 3), případně dalxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x x xx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxna osobnosti upravena již v obecném zákoníku občanském, a to v dílu prvním, v rámci úpravy práv o právu osobním, kde bylo v § 15 an. hlavy prvé pojednáno o pxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx. Nezřídka lze totiž předpokládat, že ochrana osobnosti poskytovaná občanským zákoníkem bude často realizovaná v souběhu s jinými způsoby ochrany, x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xntegrity fyzické osoby totiž není spojena jen se samotným občanským právem, ale velmi úzce souvisí s celou řadou dalších právních odvětví napříč právnxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xovině ústavněprávní, která vyplývá mimo jiné z čl. 7 a 10 Listiny, upravující zejména právo na soukromí, osobní čest, dobrou pověst, jakož i právo na jmxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxednost podle čl. 10 Ústavy ČR. Tato ústavněprávní, respektive mezinárodněprávní rovina tak obsahuje zcela zásadní principy, které dotvářejí úpravu xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxvně konformním způsobem, jakož i používána a doplňována, a to například i rozšířením demonstrativního výčtu v této generální klauzuli, apod.

Vyjma xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xrestním zákonem, který ve své části druhé upravuje mimo jiné skutkovou podstatu trestného činu pomluvy (§ 206), neoprávněného nakládání s osobními údxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxn č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který v ustanovení § 49 an. stanoví sankce za přestupky proti občanskému soužití, kterých se dopustí mimo jiné ten, kdx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xazyk, víru nebo náboženství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborovýxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxkty ochrany xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xílčích a souvisejících složek, jde zejména o předpisy nepřímo upravující nebo omezující obsah aplikace osobnostních práv, například zákon č. 361/20xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxsti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxx xa ochranu osobnosti tak vyplývá zejména z generální § 11, která tak zakotvuje jednotlivé složky, respektive ideální statky, jednotného práxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxm pak vyplývá mimo jiné z použití výkladu ústavně konformního, jakož i pořadí, v jakém jsou tyto jednotlivé složky řazeny. Z generální , jakož i x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx

xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xe mnohdy překrývá, uplatňování jedné z nich je totiž mnohdy podmíněna aplikací druhé a naopak, v tomto ohledu mluvíme o tzv. nedělitelnosti osobnostníxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxjména se svobodou projevu (například výkon práva kritiky napadající čestnost fyzické osoby), právem na soukromí a ochranu jména (například zveřejňoxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxy výkladem, a to obvykle výkladem ústavně konformním.

Jak vyplývá z příkladného výčtu generální x xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxevní nedotknutelnost - integrita fyzické osoby jako celku). Z povahy tohoto statku vyplývá, že subjektivní a přirozené právo na život je neoddělitelnx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxý, přičemž jeho počátky sahají již k prenatálnímu vývoji, respektive k početí života jako takového (viz čl. 6 odst. 1 Listiny), přičemž trvají po celý žixxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxgánů). V platné právní úpravě se tak tato ochrana projevuje jednak v obecných preventivních ustanoveních, v obecných ustanoveních upravujících náhrxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx jakož i nakládání s částmi lidského těla.

V pořadí druhým statkem, respektive skupinou práv vyplývajících z generální , je ochrana občanskx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx ochrana psychické, respektive duševní součásti komplexní integrity fyzické osoby. Důsledky zásahu do lidské důstojnosti, cti či dobré pověsti nebo xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxromých. K zásahu do těchto práv tak může dojít například sdělením nepravdivých údajů o konkrétní osobě (o její rodině či o jejím rodinném a soukromém živxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxčnosti, nebo narušením soukromého a rodinného života (například uveřejněním okolností z intimní či rodinné sféry jedince, odejmutí dítěte z péče rodxxxx xxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx

xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xze nalézt v řadě mezinárodních dokumentů, a to zejména v Úmluvě x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxlí a korespondence, přičemž státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat, kromě zákonem stanovených případů, a i to pouze v nezbytném rozsahu a xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxvolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má rovněž právo na zákonnou ochrxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxx xx xx x xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xnedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena, omezena může být jen v případech stanovených zákonem“. O poznání komplexnější úpravu stanoví člx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxe uvádí, že „každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxtive písemností a záznamů, je toto ochrana poskytována. V tomto ohledu lze ale vycházet z dosavadní soudní praxe, podle které toto ustanovení chrání nexxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxí údaje (například údaje o volaných číslech, datu a čase hovoru, době jeho trvání, informace o lokalizaci prostředku zajišťujících hovor apod.), kterx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, který k naplnění práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí upravuje práva a povixxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxn se vztahuje na všechny osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnicxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxvažuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, sxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xákon stanoví sankce (§ 44 an. zákona). Uvedený princip samozřejmě není bezvýjimečný, přičemž poměrně často bývá v rozporu s jinými právy. Za poměrně prxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxonem o ochraně osobních údajů. Zatímco ze soukromoprávní povahy pohledávky vyplývá, že s ní je možné dále různě nakládat, tj. zejména ji prodat, tento pxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxníka, výši této pohledávky, její splatnost apod.), zásady ochrany osobních údajů zveřejňovat takovéto údaje bez souhlasu jejich subjektu to nedovolxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxavou veřejnoprávní, která pod sankcí chrání zveřejňování osobních údajů bez souhlasu subjektu těchto údajů. Jde však o rozpor řešitelný výkladem, a tx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxných údajů, denunciační povahy takovéhoto zveřejnění, zastřenost skutečného účelu apod.

Významnou zvláštní úpravu ochrany osobnostních, respexxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xoukromí v rámci pracovněprávních vztahů, propojuje s ochranou majetkových vztahů, čemuž pak odpovídá i formulace těchto práv. Podle ustanovení § 316 xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxtní techniky ani jeho telekomunikační zařízení, přičemž dodržování tohoto ustanovení je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat. xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxvažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorácx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci (§ 316 odst. 2). Zákon dále stanoví i určité pojistky proti zneužívání těchtx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxení těchto kontrolních mechanismů (podle § 316 odst. 2). Zaměstnavatel je v těchto případech totiž povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu konxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxovádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Zákoník práce výslovně uváxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxatelná souběžně.

Jisté aspekty ochrany soukromí člověka, konkrétně pak listovní, telekomunikační a bankovní tajemství, upravuje poměrně podrobxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx

xxxxxxx xxxxa, respektive právo na jméno, je upraveno značně roztříštěně, napříč řadou právních předpisů. Jménem se obvykle rozumí individualizační a identifikxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxvému, tedy jménu a příjmení, včetně dalšího nebo změněného příjmení, rodného příjmení, jménu krycímu (pseudonymu), přezdívce, iniciále jména či monxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xchrana jména vyplývá zejména z ustanovení § 61 an. zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, který mimo jiné uvádí, že občan má právo i povinnxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxihy nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxdobě jména, je žadatel povinen předložit doklad vydaný znalcem. Občan je povinen užívat v úředním styku dvě jména, jsou-li zapsána v matriční knize vedxxx xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxické osoby, ale spíše některých dílčích a souvisejících složek, jde zejména o předpisy upravující především duševní vlastnictví, konkrétně pak v autxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xx xx x x xx xxxxx x x x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx v § 8 an. upravuje institut obchodní firmy apod. Typicky jde o ochranu poskytovanou jménům užívaným při výkonu nezávislých soukromých profesí, jako nxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxu.

Dalším velmi významným předpisem je zákon č. 441/2003 xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxdě většiny výše uvedených osobnostních statků, respektive dílčích složek práva osobnostního, i v případě ochrany jména není vyloučen souběh ochrany xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x to jak ve smyslu hmotněprávním, tak i procesním.

Za projevy osobní povahy lze považovat v zásadě jakékoliv vyjádření vztahující se k fyzické osobě, x xx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxmkem. Rozhodná je zejména souvislost s integritou fyzické osoby, respektive její osobní povahou, nikoliv forma tohoto vyjádření. Ochrana je tak poskxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxpadů. U písemností (osobní povahy) může jít zejména o osobní (soukromou) korespondenci (například osobní elektronická pošta), deník fyzické osoby, xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxo jiný nosič záznamu. Za obrazový projev osobní povahy je pak třeba považovat zejména fotografie, obrazy a další podobizny fyzických osob, ze kterých jx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxfikovatelná podle svých charakteristických rysů, které umožňují zobrazit její individuální tělesný vzhled nebo jeho identifikovatelnou část (napxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx počínaje jeho pořízením přes další nakládání (například čtení, poslech apod.) až po jeho zničení (znehodnocení, likvidaci či skartaci).

Osobnost xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xřičemž pomocí příkladného výčtu v generální klauzuli § 11 ponechává prostor k dalšímu rozšíření této ochrany o další statky práva osobnostního, kterx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxklad osobní svoboda (projevu, pobytu, pohybu apod.), právo na výchovu a vzdělání, právo na informace, právo na osobní tajemství, dobrou pověst apod. Exxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxvní úprava, technologický či společenský rozvoj apod.), a tedy je zajisté dobře, že výčet uvedený v generální není enumerativní (), ale zůstxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx

x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxchž účelem je zvýšená hmotněprávní či procesní ochrana osobnostních práv (například právo na pravdivá skutková tvrzení). Významný je například tiskxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxtečného sdělení (§ 11). Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit. Tato odpověď se však musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se napadené tvrzení uvádí nx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx-li napadána jen jeho část, pak této části. Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupků vedxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxnit, a toto řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění informace o konečném výsledku řízxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xstanovení § 13 tohoto zákona je vydavatel povinen odpověď nebo dodatečné sdělení uveřejnit do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx

Neuveřejní-li vydavatel odpověď nebo dodatečné sdělxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud. Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi nebo dodatxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxo televizního vysílání je upravena v hlavě druhé zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který v § 35 an. obsahuje v xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

Ustanovení představuje určitou dílčí konkretizaci a rozvedení generální § 11. Předmětem této zvláštnx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy.

Ochrana tak vyplývá především ze skutečnosti, že se osobnostníx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx na nosič záznamu), tak i před dalším nakládáním s nimi (typicky sdělováním veřejnosti apod.). Navzdory této ochraně připouští občanský zákoník určixx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxktive výjimky z ochrany osobnosti, výslovně uvádí v § 12, který ve svém prvním odstavci nejprve stanoví, že písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxlušné fyzické osoby. Zákon z tohoto principu však xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x x xx xxxxx x x xx

x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx x xx xxxx že svolení fyzické osoby není třeba v těch případech, kdy dochází k použití písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukoxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxe dovozovány na základě úpravy vyplývající ze zvláštních zákonů povahy veřejnoprávní. Například § 13c odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvaxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxdného čísla nebo jeho zákonného zástupce. Takovým zákonem je pak například zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, který v § 4 odst. 2 písm. a) uvádí, žx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx údaje o těchto osobách vést ve své evidenci. Identifikačními údaji se rozumí u fyzických osob jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa bydliště a rodnx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxtní účel uplatnění úřední licence, přičemž vymezí i subjekt (například orgán veřejné moci) k tomuto uplatnění zmocněný. Uvedený rozsah úřední licencx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody fyzické osoby. Tento princip in dubio pro libertate, respektive in dubio pro personae privatae, xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx x x xxx x xxxxxxx x xxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xrincip vyjadřující prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem (viz například I. ÚS 512/02, sv. 28, s. 271, nebo I. ÚS 557/05). Pravidlo in dubio pro xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxd IV. ÚS 666/02) nebo pravidla (například IV. ÚS 57/94, sv. 2, s. 179).

Ustanovení xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx a zpravodajskou (reportážní). Na úkor osobnostních práv fyzických osob je tak zákonem upřednostňován veřejný zájem na svobodném výkonu vědecké, uměxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxů, nikoliv však písemností osobní povahy (na rozdíl od licence úřední), přičemž jejich uplatnění je výrazně omezeno skutečností, že nesmí být v rozporx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx

Konkrétní (specifické) proxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxá osoba právo se zejména domáhat:

xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxuštění od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti se může fyzická osoba domáhat pouze v tom případě, kdy jde o zásah trvající (pokračujíxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx následků již skončeného zásahu [bod b)] do ochrany osobnosti (například zničení neoprávněně pořízených projevů osobní povahy) může dotčená osoba žaxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx osobnosti nevylučuje, aby dotčená fyzická osoba využila i jiných občanskoprávních prostředků určených k jejich ochraně. Soud tedy musí připustit i txxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx. Obecným (generálním) prostředkem proti neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti pak je možnost fyzické osoby domáhat se náhrady způsobenx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx. o odpovědnosti za škodu.

xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx v podobě stanovení povinnosti k veřejné omluvě.

V odůvodněných případech však občanský zákoník připouští i satisfakci materiální (náhradu nemajxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxjnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti. Výši této majetkové náhrady určí soud, a to s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostexx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx

x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxitimována pouze dotčená fyzická osoba, jejíž práva, respektive dílčí složky ochrany osobnosti, byla dotčena konkrétním neoprávněným zásahem.

Usxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx osoby by měla být chráněna i po její smrti, kdy se již nemůže zásahům do svých práv bránit. Zejména z tohoto důvodu přiznává obč. zák. z titulu zvláštního xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxcké osoby. Občanský zákoník (§ 15) tato práva přiznává výlučně manželovi, partnerovi a dětem (osvojencům) zemřelé fyzické osoby, a není-li jich, jejxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxou z těchto osob není zapotřebí souhlasu ostatních. Právo na ochranu může být uplatněno pouze po smrti dotčené fyzické osoby bez zřetele x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx

Nárok na ochranu osobnosti fyzické osoby, nárok na peněžité zadostixxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxody se tak nesnižuje o případné přiměřené zadostiučinění, byť škodou se zde rozumí majetková újma také vyjádřitelná v penězích.

Ustanovení § 16 stxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xavinění.

x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxré bylo získáno v příčinné souvislosti s neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti. Bezdůvodným obohacením je totiž jakýkoliv majetkový proxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxch získaný z nepoctivých zdrojů.

xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxtahů (mají osobní ) i osoby právnické. Základní rozdíl mezi osobou fyzickou a osobou právnickou spočívá již v samotné podstatě její existence. Zxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxená entita, která je k životu povolána silou zákona, jenž stanoví, že způsobilost mít práva a povinnosti xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxxým osobám způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivitu) a v § 20a pak způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a zavazovat se (samxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx x x xx x xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxfázovosti procesu založení - vznik a zrušení - zánik právnických osob soukromého práva a nejobecnější úprava názvu právnických osob a jeho ochrany. Usxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxní právní úprava vychází z principu, který určuje, že právnické osoby jsou v zásadě způsobilé ke všem právům a povinnostem, s výjimkou těch, které souvixx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxví jinak.

Obecné zakotvení právnických osob v občanském zákoníku má svůj význam nejen pro oblast občanskoprávní, ale je subsidiárně použitelná i pxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxující předpisy pak předpokládají existenci právnických osob, vedle osob fyzických.

Současné platné právo, nejen české, ale ani právo dalxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxě žádná z dosud publikovaných definic se nedočkala obecného přijetí. Ani občanský zákoník legální definici nenabízí.

Již římské právo pod pojmem pxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxropských kodifikacích občanského a obchodního práva v 19. století se projevuje zájem o vymezení právního zakotvení subjektů práva, především pak o poxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx jsou dnes považovány teorie reality a teorie .

Česká právní věda (a x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxálném světě. Teorie reality naopak přiznává právnické osobě reálnou existenci, reálné bytí. Uznává, že právo samo může své subjekty reálně vytvořit txxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xomuto pojetí je blízká i teorie organická či teorie kolektivní vůle.

Přijetí teorie jako určující s sebou přináší problémy především v souvixxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx vytvoření vnitřní organizační struktury vždy na projevy vůle jejích zakladatelů a společníků, pokud tuto problematiku neřeší přímo příslušný právnx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx i úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob atd.

V platném právu i v judikatuře lze proto zaznamenat i vliv dalších teorií právnických osob, zejmxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxk. Existují názory, že toto pojetí více odpovídá realitě, kdy jsou právnické osoby vnímány spíše jako reálně existující součásti světa kolem nás s tím, xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxud uspokojivě zodpovězena, zůstává, jakou formu musí mít toto uznání; zda musí být výslovné - tedy přímo vyjádřeno v zákoně, nebo zda postačí, aby zákon xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xesporné, zda určitý organizační útvar je či není právnickou osobou. Skutečnost, že zákon označí určité organizované společenství za právnickou osobxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxpu ochrany třetích osob, je nutno stanovit jasná pravidla, kterými bude ovládáno postavení těchto právnických osob v soukromoprávních vztazích.

xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxvaze právního postavení některých orgánů státní správy, jež se promítaly i do nejednotné rozhodovací praxe soudů například právní povaze, policie (sxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xrávní subjektivity ministerstev (Rc 52/95), xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxů právnických osob. Tato typizace právních forem slouží především k ochraně práv třetích osob a osob zúčastněných (členů, dárců, destinatářů apod.).

x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx

Právní teorie rozeznává tři základní princxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxní.

V některých evropských zemích není vznik právnických osob jako subjektů práva vázán na akt veřejnoprávní povahy a okamžiky založení a vzniku splxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xxxsobem je koncipována právní úprava vzniku odborových organizací a organizací zaměstnavatelů ve smyslu § 9a zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanůx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xa jejich evidenci. V tomto případě jde o princip evidenční. Obdobně je řešen i vznik evidovaných právnických osob založených církvemi a náboženskými sxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx

x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxsu (registrace) do příslušného rejstříku - vedeného rejstříkovými soudy, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem kultury, místně příslušným krajskýx xxxxxx xxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxto princip se u nás uplatňuje například v režimu zákona č. 116/1985 Sb., který je zřejmým pozůstatkem socialistické právní úpravy založené na odlišnýcx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxků (občanských sdružení a dalších právnických osob v režimu zákona č. 83/1990 Sb.) mohlo dojít k opuštění principu registračního a mohlo by být přistouxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxací), příp. i principu volnosti vzniku.

Významný je § 21 obč. zák., v němž je vytvořena konstrukce, že též stát je považován za právnickou osobu se všemx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxní, což je dáno jeho zvláštní právní povahou a rolí, kterou sehrává. V tomto smyslu se rovněž vyjádřil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 4. 3. 2004 spx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxotože stát i v takovém postavení nedisponuje skutečnou autonomní vůlí, jeho jednání se vždy musí řídit zákonem, i když stát zastupují z jeho pověření jixx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx

x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xy bylo možno právnické osoby přehledně kategorizovat. Vzhledem k rozmanitosti a různosti typů právnických osob je však tento úkol značně obtížný.

Nxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxob, respektive charakteristiky jejich faktického základu na a (nadace), která se objevuje i v § 18 odst. 2 obč. zák. Pod písmenem ax xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx

xxsledující xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxvení § 18 odst. 2 písm. d) stanovuje, že právnickými osobami jsou i jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Naprostou většinu z takto vymezeného okruxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxe uvedených tradičních typů právnických osob.

je nejstarším, nevýznamnějším a v praxi nejběžnějším druhem právnické osoby. Jedná se o xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx dosažení zisku, získání určitých výhod apod. K dosažení cíle je zakládána samostatná právnická osoba a její zakladatelé jsou často následně jejími člxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxní členů může dokonce rozhodnout i o změně účelu (určeného cíle) nebo i o ukončení činnosti . Společným znakem korporací je jejich osobní záklxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx x

xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxle toho, zda se jedná o sdružení, respektive svazky, dobrovolné (například ve spolku) nebo nucené (například povinnost členství v profesní komoře). U xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx korporací určen, mimo obecné občanskoprávní úpravy, zejména těmito právními předpisy:

(nadace), která je vývojově mladší než , lze charakterizovat jako personifikovaný účelově vymezený majetek. Jedná se o tyx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxnému cíli. Při zřízení takového subjektu určuje zřizovatel, co se bude v budoucnu dít s jím věnovaným majetkem, jenž má sloužit pevně stanovenému účelux xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxuze jako samostatně vymezený majetek bez spolupůsobení osob, především správní rady, xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxe), neboť členství je pojmově vyloučeno.

Správní rada má za úkol pouze naplňovat účel (nadace) a nesmí ani měnit základní dokument ani nadaxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx veřejného práva je užíváno většinou označení „fond“ nebo „ústav“.

Právní základ fundací (nadací) je dán především v těchto právních předpisech:

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxkla na základě prezidentského dekretu (dekret prezidenta republiky č. 129/1945 Sb., o státním orchestru České filharmonie). Na témže základě vzniklx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxagogický Jana Amose Komenského (dekret prezidenta republiky č. 133/1945 Sb.).

Nelze opomenout i existenci tzv. státních organizací, například Čxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xrávního důvodu jejich vzniku, a to na právnické osoby soukromého a veřejného práva.

xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxcký, obecně prospěšný), nebo výdělečný - hospodářský. Právnická osoba sleduje hospodářské cíle, pokud směřuje k dosažení zisku (typicky podnikatelxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxvení in nátura.

xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxými pravidly České republiky (zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a rozpočtovými pravidly obcí a krajů (zákon č. 250/2000 Sb.). Příspxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xajetkovou odpovědnost. Není totiž způsobilá vlastnit majetek a je napojena na svého zřizovatele (stát, kraj, obec), který jí poskytuje finanční prosxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxnizace spojených národů) a tzv. „evropské právnické osoby“, které se odlišují od vnitrostátních i mezinárodních entit.

Evropské hospodářské zájxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxena normami evropského komunitárního práva. V návaznosti na nařízení EHS č. 2137/85 ze dne 25. 7. 1985 byl přijat zákon č. 360/2004 Sb., o evropském hosxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxaničních EHZS umístěných v České republice.

Evropská společnost ( Europea) byla povolána k životu nařízením Rady (ES) č. 2157/2001, o statxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xe dne 8. 10. 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Vnitrostátního zakotvení se tento typ evropské prxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxrvence 2003, o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE), a směrnicí Rady 2003/72/ES, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnostx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xřeklad „Evropské družstevní společenství“), jež by se mělo stát důležitou součástí evropského prostředí. Jedná se o autonomní sdružení osob, které sx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxto evropské právnické osoby je zakotvena v zákoně č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Další „evropskxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxozatím odloženo.

V § 19 je zakotven obecný rámec pro ustavování právnických osob, který spočívá v odlišení okamžiku zřízení (zaloxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx především pro právnické osoby soukromého práva, i když i zde může zvláštní právní úprava stanovit jinak.

V případě právnických osob veřejného práva xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx podporu české kinematografie, profesní komory atd.) nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci (například příspěvkové organizace).

Vznik právnickýcx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxjstříku).

Vždy je v prvé řadě určující úprava zakotvená ve speciálních právních předpisech pro právní režim jednotlivých právnických osob (jak soxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxcké osoby.

xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxční) a princip volnosti vzniku. V některých evropských zemích (například v Nizozemsku pro vznik spolků a nadací, ve Švýcarsku pro vznik spolků a církevxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xsoby není v tomto případě vázán na akt veřejnoprávní povahy a okamžiky založení a vzniku splývají. Zápis do rejstříku je pak požadován pouze z důvodů ochxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxují do budoucna úvahy o jeho zavedení pro právní formu spolku, z důvodů respektu ústavně zakotveného práva na svobodu sdružování.

Dnes má nejblíže k txxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxů, ve znění pozdějších předpisů. V důsledku vázanosti České republiky mezinárodními smlouvami byl pro odborové organizace a organizace zaměstnavatxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxvem vnitra.

U většiny právnických osob je dnes určující princip registrační (normativní). Ke vzniku právnické osoby jako subjektu práva dochází okxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxným krajským úřadem atd.

Koncesní (povolovací) princip stanovuje, že právnická osoba, aby mohla vzniknout, musí žádat příslušný orgán o vydání poxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxávní úpravy založené na odlišných principech, než které dnes zakotvuje Listina či četné mezinárodní dokumenty o lidských právech. Rovněž ke vzniku kxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxné komoditě.

Z dikce ustanovení § 19 vyplývá, že právnická osoba může být zřízena (založena):

xxxxxxx xxxxxx způsobem“ může být například zřízení přímo zákonem xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxx x x x xxxxx x xákona č. 227/1997 Sb.).

Zřizovací (zakládací) právní úkony, které jsou v jednotlivých předpisech nazývány různě, mohou být buď jednostranné (nadxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxžení nadace, zakládací smlouva obecně prospěšné společnosti, společenská smlouva).

Pro zřízení právnické osoby soukromého práva je zcela zásadnx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxch osob stanovena zákonem a její nedodržení má pak za následek neplatnost takového právního úkonu (zejména § 40 odst. 1 obč. zák.). V případě písemné smlxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxnovují formu zpřísněnou (legalizaci podpisů). Forma notářského zápisu, sepsaného v souladu s notářským řádem, který má důkazní sílu veřejné listinyx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxapříklad při zřizování akciových společností, zřizování nadace závětí). Proto je vždy nutné respektovat speciální úpravu určující pro ten který typ xxxxxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxcí úkon neplatný podle § 39 obč. zák. V některých případech se mohou požadavky na obsah zřizovacího dokumentu lišit při zřizování právnické osoby x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx

x xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxno řadou dalších úkonů - usnesení ustavující členské schůze, schválení stanov či dalších pro právnickou osobu důležitých vnitřních dokumentů. V právxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxtračním řízení v souvislosti se vznikem spolků (občanských sdružení) v režimu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (nutnost podpisů přípravnéhx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x právním nástupcem - při přeměnách právní formy právnických osob, fúzích (sloučení xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxé úpravy v občanském zákoníku děje se tak vždy v režimu zvláštních právních předpisů (zvláštní úpravu obsahuje například zákon č. 227/1997 Sb., zákon x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx

České právo je v zásadě vystavěno na registračním principu, tzn. pro každou právnickou osobu, která není přímo zřízena zákonem či jiným aktem vexxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxa dochází okamžikem zápisu (registrace) do příslušného rejstříku. Z tohoto pravidla však existují výjimky například v případě spolků, u kterých není xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx vzhledem k obecnému pojetí dvoufázovosti procesu vzniku, jde spíše o zákonem stanovené výjimky - u odborových organizací a organizací zaměstnavatelx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxadem je společenství vlastníků jednotek (ve smyslu § 9 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů), které vzniká přímo ze zákona, pokud jsou v domě s nejméně pěti jxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xadou dalších orgánů státní správy a samosprávy, které mají svěřenu tuto agendu v rámci přenesené působnosti.

V současné době vedou rejstříky právnixxxxx xxxxx

x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxávnických osob v režimu ustanovení § 20f an. obč. zák. Neveřejné jsou i „rejstříky“ osob vznikajících v režimu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občaxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx

x x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxího rejstříku. Jedná se například o tyto právnické osoby: Pozemkový fond České republiky, Státní fond České republiky na podporu a rozvoj české kinemaxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxpis však nemá pro vznik právnické osoby význam , neboť ke vzniku takové právnické osoby došlo již na základě jiné právní skutečnosti (x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxmí České republiky.

Způsobilost k právům a povinnostem ani způsobilost vlastnxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx do určení předmětu jejich činnosti, pokud se nevyskytne speciální právní úprava toto umožňující. Koncepce tedy nepřitakává doktríně , ktxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx

xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxoba není způsobilá k určitým jednáním (například nadace, nadační fondy, společenství vlastníků jednotek či veřejné vysoké školy), mohou rovněž omezxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxvuje v ustanovení § 9, že společenství vlastníků jednotek je právnickou osobou, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojexxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxtví nabývat jen k výše uvedeným účelům. Zákon stanovuje další omezení, která vyplývají ze specifika tohoto typu právnické osoby (§ 9a).

I z povahy nadxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xterý však může ponechat zřizovateli možnost stanovit si určité limity svou vůlí, projevenou v nadační listině. Zákonná omezení jsou stanovena předevxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxtí majetku nadačních subjektů (§ 21 an.). xxx xxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xnahou znovu obnovit důvěru veřejnosti v nadační institut, která byla zásadním způsobem narušena v průběhu 90. let minulého století. Nadace se dále nesxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxo omezení nákladů v souladu s § 22 a vést o nich odděleně účetnictví. Další restrikce se týkají možného podnikání nadací (§ 23). Majetek nadací i nadačníxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxního rejstříku jako „nadační jmění“.

Při prodeji majetku nebo pronájmu nemovitostí, které jsou součástí majetku nadace nebo nadačního fondu, nesxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx

xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxa č. 248/1995 Sb.) je omezena v tom smyslu, že je založena k poskytování obecně prospěšných služeb. Její zisk (pokud nějakého dosáhne, což není implicitxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxvinna poskytovat za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek.

Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, výslovně stanoví, že čxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxružení ozbrojená či s ozbrojenými složkami. Nepřípustný je též cíl podněcovat nenávist, nesnášenlivost a podporovat násilí. Spolky nesmí vykonávat xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxy mohou zřizovat organizační jednotky, pokud tak výslovně zakotví ve stanovách [§ 6 odst. 2 písm. e)].

Veřejné vysoké školy jsou omezeny v nakládání s xxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx jiných právnických osob atd.

Další speciální omezení co do rozsahu činnosti se týká například stavebních spořitelen či penzijních fondů. Dále pak nxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxdní banky k uzavření smlouvy, na jejímž základě dochází k jakékoliv dispozici s podnikem xxxx xxxx xxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxn č. 129/2000 Sb., o krajském zřízení).

Zvláštní je rovněž postavení příspěvkových organizací, které nejsou způsobilé vlastnit majetek, a dispozixx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxní státu, který při svých právních aktech jedná svými organizačními složkami. Z čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny z ustálené judikatury Ústavnxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxavení a nevybočovat z účelu, pro které byly zřízeny. K postavení státu viz výklad k § 21.

K zákonnému omezení možnosti právnických osob činit právní úxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx 4 obč. zák.), že likvidátor může činit pouze takové úkony, které směřují k majetkovému vypořádání dané právnické osoby. K likvidaci blíže výklad k ustaxxxxxx x xxx xxxxx xx

x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx účinky a je na něj vázán vznik právnické osoby. V některých případech však mohu být účinky takového zápisu pouze účinky. Z pxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxené výjimky:

I u právnických osob zxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxé osoby: Pozemkový fond České republiky, Státní fond České republiky na podporu a rozvoj české kinematografie, Fond kultury České republiky, Česká náxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxávnické osoby význam , neboť ke vzniku takové právnické osoby došlo již na základě jiné právní skutečnosti (, jiným zřizovacím akxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxdného z výše uvedených rejstříků se naopak nezapisují například Česká televize, Český rozhlas, Všeobecná zdravotní pojišťovna, profesní komory nebx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx úkonem) a vznikem právnické osoby (jejím zápisem do rejstříku). Je tomu tak například u obchodních společností (§ 64 obch. zák.). Ten stanoví, že kdo jexxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx jednání schválí do tří měsíců od vzniku společnosti, platí, že z těchto jednání byla společnost zavázána od počátku. Statutární orgán je povinen bez zbxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxbnou koncepci přináší i ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 248/1995 Sb.

Ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 227/1997 Sb. obsahuje konstrukci, že vlastnická x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxo odkladu po jejich vzniku předat. Úprava přechodu vlastnického práva k nemovitým věcem tím není dotčena. Nevznikne-li nadace nebo nadační fond, je osxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxtí.

Název právnické osoby je jejíx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxy fyzické. Z toho plyne, že název má právnická osoba vždy jen jeden. Při jeho určování je zřizovateli dána v podstatě volnost, při respektování obecných xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxch osob, tzn. že by neměl být zaměnitelný s názvem jiné právnické osoby a všechny ostatní osoby se musí zdržet užívání stejného nebo zaměnitelného názvux xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx jednotlivých právnických osob, často stanoví, že určitá slova (například „nadace“, „nadační fond“, „obecně prospěšná společnost“) mohou být použixx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx nebo „s. r. o.“ či „spol. s r. o.“, „a. s.“, „p. o.“ atd. Právnické osoby ve stadiu likvidace mají povinnost uvádět dodatek „v likvidaci“.

Názex xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxného práva. Určení názvu na samém počátku existence právnické osoby má i svůj praktický význam. Ač je vznik právnických osob (především těch soukromopxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxcká osoba by měla používat svůj název při právním jednání pokud možno přesně a nezkráceně. Podle judikatury však nepřesné použití názvu nezpůsobuje nexxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxpadu.

Název právnické osoby je pojem odlišný od pojmu „obchodní firma“ v režimu obchodněprávním (§ 8 až 12 obch. zák.), která náleží podnikající fyzxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxávní úpravou obchodní firmy a názvu právnické osoby podle občanského zákoníku platí vztah speciality a subsidiarity. Obchodní zákoník dále obsahuxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxuje v § 1 odst. 3, aby součástí názvu nadace bylo i označení právní formy „nadace“ u nadačního fondu pak označení „nadační fond“; ostatní právnické osoby xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxinnou součástí názvu je označení „obecně prospěšná společnost“ nebo zkratka právní formy „o. p. s.“.

Při určování názvu občanských sdružení (spolkxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx s.“. Tato povinnost však byla opětovně zrušena novelou č. 33/2008 Sb. Název spolku je obsahovou náležitostí stanov a musí se vždy výraznx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxodní organizace, jejího orgánu nebo její instituce a od názvu Evropské unie a jejích orgánů (§ 6 odst. 4 zákona č. 83/1990 Sb.).

xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxhodnutí příslušného vnitřního orgánu apod.). Vzhledem k tomu, že se jedná o základní identifikační znak právnické osoby, je nutno změnit příslušné zřxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx skutečnost je nutno vždy oznámit příslušnému rejstříku, jehož evidenci daná právnická osoba podléhá. Takový zápis má pak většinou účxxxxx

xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xvláštní soudní ochrana těchto statků obsažená v § 19b obč. zák. se týká všech právnických osob bez rozdílu. Mimo to vždy přichází v úvahu i obecné prostřxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx

xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxlu se speciální úpravou obsaženou ve zvláštních předpisech [například § 8 an. obch. zák., § 35 an. zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a txxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxku vzniku po celou dobu existence právnické osoby. Občanský zákoník nestanovuje, na rozdíl od posmrtné ochrany fyzických osob ve smyslu § 15 obč. zák.x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx, a lze ho tedy znovu použít.

Rozsah obecné občanskoprávní ochrany názvu právnické osoby je širší než ochrana poskytovaná zvláštními právními předpxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xískala dříve. Může dojít rovněž k zneužití názvu i jiným způsobem, například jeho neoprávněným užitím bez jakékoliv spojitosti s vlastním názvem neopxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxn. že není nutný subjektivní prvek (zavinění).

Občanský zákoník vyjmenovává taxativně žalobní nároky, které má zásahem stižená právnická osoba xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxní žalobou), a je rovněž oprávněna domáhat se přiměřeného zadostiučinění (satisfakční žalobou), a to jak morálního (například omluvu v určité formě)x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx. 2 obč. zák.) a lze vždy požadovat peněžitou náhradu.

Pro přiznání zadostiučinění soudem a určení jeho výše nestanoví zákon žádné zvláštní podmínkyx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxdu nemajetkové újmy nevylučuje možnost uplatnit i náhradu škody (zde se ovšem předpokládá zavinění ve smyslu § 420 an. obč. zák.) či vydání bezdůvodnéhx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx

xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx případě soud, který daný případ posuzuje. V první instanci je jím místně příslušný krajský soud [§ 9 odst. 3 písm. m) o. s. ř.].

Ochrana názvu právnickýxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xx x x xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxe. V tomto případě se řeší otázky spojené s neoprávněným použitím obchodní firmy. Může se tak dít prostou nápodobou názvu nebo použitím charakteristicxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xato jednání lze v řadě případů postihovat podle ustanovení § 44 an. obch. zák.

Některé právnické osoby mohou využít k ochraně názvu (i dalších nehmotnxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxrávní ochrany (zápisu ochranné známky) je většinou vykládán ve prospěch práva osoby, která název použila nejdříve.

Z hlediska nezaměnitelnosti oxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx soutěži; přitom není rozhodné, zda jsou tyto činnosti skutečně vykonávány (blíže viz NS 1 Odon 5/97).

V souladu s obecně uznávanou presumpcx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xrávnické osoby. Dobrou pověst má právnická osoba od svého vzniku po celou dobu trvání její existence. Má osobní povahu, sleduje osud právnické osoby a pxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxěsti právnické osoby někdo, kdo byl použit právnickou či jinou fyzickou osobou k plnění úkolů této osoby, občanskoprávní sankce zásadně postihují samxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xměřovaly přímo proti této osobě.

Ustanovení § 19b odst. 3 obč. zák. chrání dobrou pověst právnické osoby před neoprávněným zásahem. Podle judikatxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xteré zasahuje její dobrou pověst.

Pro ochranu proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti právnické osoby platí přiměřeně, co bylo řečeno výše o ocxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xadostiučinění (), a to jako morální, tak peněžité, případně obojí.

Podle judikatury (viz například NS 28 Cdo 1640/2001) rozhodnutí o jedxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx dobré pověsti právnické osoby.

Nejvyšší soud se k otázce dobré pověsti právnické osoby vyjádřil i ve svém rozhodnutí ze dne 15. 11. 2000 sp. zn. 29 Cdo 6xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxzích. Pokud neplnila svoje závazky v uvedených vztazích řádně a včas, popřípadě pouze výjimečně dostála včas svým povinnostem, nelze dospět k závěru, xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxků vůči ní. Podobný je i názor vyslovený Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2004 sp. zn. 30 Cdo 842/2004, kdy konstatoval, že úroveň pověsti právxxxxx xxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x případě zásahu do dobré pověsti právnické osoby lze požadovat mimo jiné i satisfakci, a to i v peněžní formě.

Pokud v případě neoprávněného zásahu do dxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xnekalosoutěžní jednání). Ta je pro podnikající subjekty dostatečně široká a komplexní.

Hranice mezi podnikatelskými a nepodnikatelskými subjexxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxickými osobami dochází ke konkurenčnímu boji (například o z veřejných rozpočtů, sponzory atd.). Pojem hospodářský soutěžitel je ve skutečnoxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x úvahu občanskoprávní ochrana podle ustanovení § 19b při uplatnění hledisek používaných při aplikaci zásad uplatňovaných při nekalé soutěži.

Daxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxx xxxxxx č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a § 10 an. tiskového zákona.

Co se týče trestněprávní ochrany, i když je zásah do xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xákona. Jedná se o jednu z odlišností oproti ochraně osobnosti osob fyzických (k tomu viz výklad § 11 an.). Vzhledem ke koncepci trestní odpovědnosti (rexxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx