82/1998 Sb.

- Žalobce i žalovaný vykonávali základní vojenskou službu a byli ubytováni ve vojenském objektu. Dne 5. února 1961 v době osxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx žalovaného škádlit, zejména tím, že mu kroutil nohou. Když žalobce ve svém jednání nepřestal, hodil po něm žalovaný kus překližky, kterou jej zasáhl do xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxlestné, ztížení společenského uplatnění a rozdílu mezi dřívějším a nynějším výdělkem.

Tato hlediska jsou rozhodná i pro posuzování prac. úrazů přísxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xejím výkonem. Ani v těchto případech žádné z prvých dvou shora uvedených hledisek (hledisko místní a časové) není samo o sobě rozhodné; i tu zůstává jako xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xlynoucích z výkonu jeho služby.

Posuzováno z tohoto hlediska je taková přímá souvislost dána zejména v případě úrazu vojáků, které se staly při obraně xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xři provádění organizované masové sportovní nebo kulturní činnosti i v době osobního volna. Při vyhlášení bojové pohotovosti i poplachu jsou pracovní xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xx xx - všeob. - 25). Naproti tomu není taková přímá souvislost dána v případě, kdy utrpí úraz příslušník ozbrojených sil - voják základní služby a voják v záloxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx

xxxxx xxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxém rozdělení a splnění všech uložených úkolů mají vojíni a poddůstojníci v základní službě (a v záloze povolání na cvičení) osobní volno. Doby osobního xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxické, kulturně osvětové a sportovní činnosti. Činnost v této době se organizuje na základě dobrovolnosti a v zájmových kroužcích. Za náplň a využití voxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxdomím velitele roty na vycházku. Citované ustanovení tedy v prvé části vede vojáky a jejich velitele k tomu, aby doby osobního volna bylo organizovaně vxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxci apod., nebo mohou odejít s vědomím velitele roty na vycházku. Tato libovolná činnost vojáků může být omezována jen z hlediska klidu, pořádku a bezpečxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx

xxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxk. č. 92/1949 Sb. ve znění zák. č. 19/1958 Sb. a vl. nař. č. 21/1958 Sb.), není však dána věcná souvislost s vlastním výkonem služby.

x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxlů organizace (při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním), či zda byla x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx s ním), tj. zda šlo již o tzv. , závisí na rozboru a zhodnocení okolností konkrétního případu.

Pokud jde o posuzování případů způsobení škody vlasxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xi plněním služebních povinností), pak úkoly organizace vyplývají ze zaměření a druhu činnosti organizace, stanovených zpravidla statutem, stanovaxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxzace a činnost, která je předmětem pracovní cesty (srov. ustanovení § 41 odst. 1 vládního nařízení č. 66/1965 Sb. ve znění nařízení vlády ČSSR č. 60/197x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxciativy, jestliže k ní pracovník nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu organizace (srov. ustanovení § 41 odst. 2 vládxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xráce a úkony během práce obvyklé nebo úkony nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení, jakož i činnost, která napomáhá k plnění politických, hospxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx plněním služebních povinností je výkon povinností plynoucích ze služebního poměru, jiná činnost vykonávaná na rozkaz nadřízeného, popř. i činnost kxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x činné službě nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu. V přímé souvislosti s plněním služebních povinností jsou úkony pxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxní širších úkolů ozbrojených sil, odpovídajících povahou a významem politickým, hospodářským a sociálním úkolům organizací ve smyslu ustanovení § 4x xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx

xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx úkolů organizace (plněním pracovních úkolů, plněním služebních povinností, popř. úkony, jež přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním sluxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxž přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností). Soudní praxe si pomáhá při řešení této otázky kritérii místního, časovéxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x ním, z mezí plnění služebních povinností a přímé souvislosti s ním) nevybočuje taková činnost pracovníka (příslušníka ozbrojených sil v činné služběxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxtí, popř. k výkonu úkonů, jež přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností). Uvedená kritéria nemají ovšem stejný významx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxinnostem, popř. k úkonům, jež přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností). V podstatě jde o to, zda při činnosti, jíž bylx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxostí.

Z tohoto pohledu neobstojí např. paušální závěr, že snad z mezí plnění úkolů organizace (z mezí plnění pracovních úkolů x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx sil v činné službě), jíž způsobil škodu a jež je trestným činem (přečinem, přestupkem). Podobně neobstojí závěr, že snad vybočení z mezí plnění úkolů orxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxx xx xxxcovník (příslušník ozbrojených sil v činné službě) plnil úkoly organizace (plnil pracovní úkoly, plnil služební povinnosti, popř. vykonával úkony, xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx

xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxnění služebních povinností je např. škoda způsobená příslušníkem ozbrojených sil v činné službě při provádění zaměstnání podle denního řádu velitelx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxnosti (také v době tzv. osobního volna), případně při úkonech, jež přímo souvisí s prováděním zaměstnání podle denního řádu velitele útvaru, s výkonem xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx. osobního volna). Naproti tomu není škodou způsobenou při plnění služebních povinností např. škoda způsobená příslušníkem ozbrojených sil v činné sxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx velitele útvaru či v době určené pro výkon strážní, dozorčí, hlídkové a pořádkové služby, nebo škoda způsobená příslušníkem ozbrojených sil v činné slxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx

xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x přímé souvislosti s ním" se zabývá rozhodnutí uveřejněné pod č. 65/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR s právní větou: "Při odpovědnosti za škoxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxislost, ale o přímou souvislost. Jestliže pracovníci žalobce oslavovali ve skladu prodejny výplatu odměny za dobré umístění v soutěži prodejen o nejlxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxtníky oslavy kávu, nelze - pokud jde o jednání žalované - hovořit o zaviněném porušení povinností z pracovního poměru v přímé souvislosti s plněním pracxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xil (vojáků základní služby a vojáků v záloze), k němuž došlo v době osobního volna vojáka, kdy se voják věnuje osobním zálibám, odpočívá, vyřizuje si korxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxby a vojáků v záloze), tj. úrazů, které se přihodily při výkonu vojenské služby nebo v přímé souvislosti s jejím výkonem, jsou rozhodná hlediska místní, xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xomentem pro posouzení je hledisko uvedené na třetím místě, tj. vztah činnosti, při níž došlo k úrazu, k náplni výkonu vojenské služby, tj. k souhrnu povixxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx

x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx určité rozhodnutí nebo opatření.

- Rozhodování vlády České republiky o privatizacx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxedpisů) je rozhodováním jménem státu, jako vlastníka majetku o tom, jak bude s tímto majetkem naloženo.

Rozhodnutí vlády o privatizaci vydané na záklxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxické nebo právnické osoby. Soudům proto nenáleží je ve správním soudnictví přezkoumávat (srov. § 247 a § 248 OSŘ).

Přezkoumávání uváděných rozhodnuxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb. (srov. čl. I bod 11 zákona č. 210/1993 Sb.).

x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx znění), je zřejmé, že proces privatizace má charakter volného výběru mezi přihlášenými uchazeči, že kritéria stanovená usnesením vlády (č. 212 z 9. duxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxzniká právně (nadto ústavněprávně) vynutitelný vztah. Za současného právního stavu je tudíž věcí státu, koho z uchazečů vybere, a kterým z kritérií dá xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xstavní stížnosti je však podstatné, že nejde-li při privatizaci o výběr uchazečů v režimu správního řízení, nelze ani nejširším výkladem vyvodit stěžxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx (pro absenci řízení vůbec) nesplňuje a potřebný (formální) pojmový znak pro přijetí jeho ústavní stížnosti tak schází. Není nejmenšího důvodu (z ústaxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx převodu majetku na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, je sice rozhodováním státu, nicméně nikoli státu jako nositele veřejné moci, ale státu jaxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx zmíněného zákona je výrazem a důsledkem vlastníkovy vůle a že odpovědnost orgánu zákonem k provedení privatizace povolaného za takto učiněné rozhodnxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxády České republiky, totiž že její odpovědnost za rozhodnutí učiněná ve věcech privatizace majetku státu je dána toliko její odpovědností Poslanecké xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx

x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxivatizaci. Podmínkou aplikace zákona č. 58/1969 Sb. je, že stát musí prostřednictvím svých orgánů vystupovat jako nositel veřejné moci při jejím uplxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxpuje jako vlastník a se svým vlastnictvím disponuje v rámci soukromoprávního vztahu, pak je zřejmé, že jeho odpovědnost nemůže být založena aplikací zxxxxx xx xxxxxxx xxx

x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx souvislosti s plněním pracovních úkolů, soud posuzuje tuto souvislost z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx

- Ve smyslu ustanovení čl. 4 odst. 2 Listiny mohou být meze základních práv a svobod upraveny za podmínex xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxstaty a smyslu, a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny). Má-li tedy každý právo na náhxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxmínky a podrobnosti realizace tohoto práva stanoví zákon (čl. 36 odst. 3, odst. 4 Listiny), pak takový zákon, vydaný na základě ústavního zmocnění, nemxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxčitých případech, popřít.

- Pro závěr, zda zaměstnanec plnil pracovní úkoly (§ 37 odsxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxost konanou pro zaměstnavatele.

Z uvedené legální definice vyplývá, že za plnění pracovních úkolů je dále - vedle (jakékoliv) činnosti konané přímo nx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxdat mu pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci, a dávat mu k tomuto účelu závazné pokyny (srov. § 9 odst. 3 zák. práce), popřípadě též xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxěstnance považovat za plnění pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 věty první nařízení vlády, není významný motiv, či pohnutka zaměstnancxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx věcného, místního i časového jde objektivně o činnost konanou pro organizaci (zaměstnavatele). V posuzované věci sice dovolatel připouští, že "při mxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxtnanec jiné firmy". Při této úvaze však náležitě nepřihlíží ke skutečnosti, že pro posouzení věci není natolik významné, že tento pracovník formálně nxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxciativy napomohl k plynulému pokračování v další cestě na stavbu žalovaného v K., konal z objektivního hlediska činnost ve prospěch žalovaného.

x xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxe činnosti konané přímo na příkaz zaměstnavatele též činnost vykonávanou bez vnějšího podnětu jiných osob, pouze na základě vlastního rozhodnutí zamxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx

- Postup státu při uzavírání kupní smlouvy o prodeji věci ve vlastnictví státu není úředním postupem vx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxtanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb., za nějž nese stát odpovědnost, nebyl postup zakladatele státního podniku při udělení výjimky ze zákazu převodu majxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx

x xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx, účelový) vztah činnosti, při níž byla škoda způsobena, k provozní (obchodní) činnosti zaměstnavatele, tedy zda objektivně šlo o činnost konanou pro xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxxxě existovala překážka v práci, není sama o sobě rozhodující.

- Nelze-li dovodxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxým napadením této osoby (byť naplnilo znaky trestného činu) sledoval své osobní nebo jiné zájmy, má jeho jednání místní, časový a věcný vztah k činnosti xxxxxxxxxxxxxxx

xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxažovat za činnost právnické osoby ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák. Nutná obrana je okolnost vylučující protiprávnost jednání, nikoliv okolností, vylxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx

- ... Petr Novák se dne 16.3.1994 v šatně v budově Policie ČR ve Z. připravoval do služby a při zasouvání nabité a nezajištěné sluxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxku sepse dne 12.5.1994 zemřel. P. N. byl v trestním řízení pravomocně uznán vinným trestným činem ...

Ustanovením § 20a zákona č. 550/1991 Sb. (nyní § 5x xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxklady splněny. Předpoklady vzniku tohoto nároku zdravotní pojišťovny se sice posuzují podle zákona č. 550/1991 Sb., který je ve vztahu k občanskému záxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11.2002, sp. zn. 25 Cdo 279/2001, publikovaný pod č. 60 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxx

xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xkody podle občanského zákoníku, zcela správně soudy obou stupňů řešily otázku pasivní legitimace v tomto sporu za použití příslušných ustanovení občxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxsobil její zaměstnanec či ten, kdo byl při její činnosti použit, a to za předpokladu, že škoda jím byla způsobena při činnosti, která spadá do rámce působxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx

x xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxované, bylo trestným činem, šlo o vybočení z plnění služebních povinností, a za následky tohoto tzv. excesu odpovídá přímo škůdce.

Kritériem pro rozlxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx jednání naplnilo skutkovou podstatu trestného činu. Neplatí totiž automaticky, že každá činnost, která je zároveň trestným činem, musí být excesem (xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxmo související ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxžebním poměru, sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná se tzv. , a v takovém případě odpovídá za škodu přímo sám.

Právní názor xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxlicie, kdy policista P. N. se připravoval k výkonu služby a zasouval služební pistoli do služebního opasku. Místní a časový vztah jeho jednání k plnění jxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxho povinností vyplývajících z jeho služebního poměru. Jiný účel jeho jednání ze skutkových zjištění nevyplývá a na jejich základě nelze dovodit, že by xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxž manipuloval s nabitou a nezajištěnou služební pistolí, však nepostrádalo místní, časový ani věcný vztah k činnosti Policie ČR, jejímž byl tehdy přísxxxxxxxxx

xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxovědností objektivní bez ohledu na zavinění, je třeba uvést, že v daném případě nejde o objektivní odpovědnost státu podle zvláštních zákonů, jako je nxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxu při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním. Policii České republiky ani její organizační složky nelze totiž považovat za právnixxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xovinnosti ve věcech týkajících se policie je Česká republika, za niž v řízení vystupuje ministerstvo vnitra (srov. R 11/1997).

Jestliže ten, kdo způsxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxké či fyzické osoby, která namísto přímého xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x. 550/1991 Sb. (nyní § 55 zák. č. 48/1997 Sb.).

- Zřídí-li Ministerstvo zdravxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xedy právnickou osobou hospodařící s majetkem státu (§ 8 MajČR), jde o úkon učiněný jménem státu a nikoliv o úkon státního orgánu učiněný v rámci výkonu vexxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxodařící s majetkem státu), a ministrem zdravotnictví jako vedoucím organizační složky státu (MZ), která příspěvkovou organizaci zřídila, je vztahex xxxxxxxxxxxxxxxx

x xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxba připomenout, že pro odškodňování různých křivd, k nimž došlo v období od 25.2.1948 do 1.1.1990 (tzv. rozhodné období), zejména tím, že stát převzal mxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxkon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, či zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskéxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx veřejné moci [zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a zákon č. 82/1xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. Je tedy zřejmé, že nároky žalobce na náhradu majetkové újmy, která mu v rozhodném období vznxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxvněně odňatý majetek byl poškozen či zničen a nelze jej zcela nebo zčásti oprávněné osobě vydat. Odpovědnost státu za škodu způsobenou výkonem veřejné xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx8, případně po dni 1.1.1990.

- Stát při převodu majetku ze státního vlastnixxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx

- Rozhodování ministerstva financí o udělení souhlasu ke kupní smlouvě podle § 22 odst. 3 a § 44 zákona č. 219/2000 xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xtátu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

- Proxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxpisů a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu ve vztahu k jednotlivým voličům.

x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx majetek v rámci privatizace tak v případech, kdy stát prostřednictvím svých orgánů zařazuje vhodné nemovitosti do procesu privatizace nebo schvalujx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxdním postupem ve smyslu zákonů o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxví, způsobenou této osobě při dopravní nehodě jím zaviněné ve smyslu § 420 obč. zák. řidič a nikoli jeho zaměstnavatel.

x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxjovat odpovědnost obce podle zákona č. 82/1998 Sb., byť bylo rozhodnutí příslušným orgánem zrušeno. V daném případě nezákonným je rozhodnutí vydané oxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxru provozovatele svého zařízení a při rozhodnutí o výsledku zadané veřejné soutěže obec vystupuje a rozhoduje jako vlastník a vykonává svá oprávnění xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx majetku není výkonem veřejné moci, a nelze proto s tímto rozhodnutím, byť bylo příslušným orgánem zrušeno, spojovat odpovědnost obce podle § 19 a násl.x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx

- Je jednoznačné, že při výběru provozovatele svého zařízení, jenž vstoupí do právních vztahů s žalovaným jako rovný x xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxení se svým majetkem. Dispozice s obecním majetkem má zvláštní soukromoprávní povahu a rozhodování obce o výběru provozovatele jejího majetku není výxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxx x xx xxxxxx xx x2/1998 Sb. (v tomto směru obdobně např. nález Ústavního soudu ze dne 3.10.2001, č. 141/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

x xxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx Pozemkového fondu České republiky při uzavírání nájemních smluv na nemovitosti, které tento fond spravuje.

x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xodezření v trestním řízení potvrdilo.

- Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na nxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxedním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxípady, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxé omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxadních práv a svobod má subsidiární charakter vůči nároku pronajímatele bytu proti nájemci na zvýšení nájemného jen za dobu počínající dnem podání žaxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxo.

- Při výkladu pojmu "v souvislosti s plněním úkolů myslivecké stráže" lze xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000, publikovaný v časopise Soudní pod č. 11/2002, rozsudek ze dne 14.1.2003, sp. zn. 21 Cdo 454/20xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxních rozhodnutí NS), k pojmu "v rámci plnění úkolů organizace" (§ 421 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31.12.1991 - srov. Sbírka soudních rozhodnutx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31.8.2005, sp. zn. 25 Cdo 482/2005, uveřejxxxx xxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx

xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxlový) vztah k činnosti (úkolům) myslivecké stráže. V takovém případě za škodu způsobenou v souvislosti s plněním úkolů myslivecké stráže odpovídá stáxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxisejí s úkoly myslivecké stráže, jedná se o tzv. , a v takovém případě odpovídá za škodu přímo sám škůdce. Kriteriem pro rozlišení, zda jde či nejde o x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxdstatu trestného xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxeřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2007).

Jak vyplývá z uvedeného, dovodil-li odvolací soud, že žalovaný tím, že usmrtix x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxní myslivecké stráže (tedy slovy zákona "v souvislosti s plněním jejích úkolů"), aniž by se zabýval posouzením, zda jednání žalovaného 1) mělo místní, xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx není v souladu s hmotným právem a v otázce pasivní legitimace žalovaného 1) spočívá na nesprávném právním posouzení.

x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxnila restituční nárok ve vtahu k majetku, s nímž státní podnik hospodaří.

Není tedy pochyb o tom, že vztah ministerstva jako zakladatele státního podnxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xontrole hospodaření státního podniku dle § 15 zákona č. 77/1997 Sb. neuplatňuje nad státním podnikem veřejnou moc, nýbrž oprávnění vlastníka kontroxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx Všechna práva a povinnosti, která zakladatel státního podniku vykonává, svědčí toliko o veřejnoprávní povaze podniku.

x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxadě samotné aplikace čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jenž stanoví, že "[k]aždý má právo na náhradu škody způsobenx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxiny odkazuje v podmínkách a podrobnostech na zákon, což jinými slovy znamená, že citované ustanovení Listiny nemá na rozdíl od čl. 5 odst. 5 Úmluvy noxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (v této souvislosti srov. rovněž výše citované usnesení Ústavního soudu ze dnx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x násl. obč. zák.

- Právo na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu zpxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xdst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

- 1. Kritériem pro xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu trestného činu. Neplatí totiž automaticky, že každá činnost, která je zároveň trestným činem, musí být vždy xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxsející ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby. Totéx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xoměru, sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná se o tzv. , a v takovém případě škůdce odpovídá za škodu přímo sám.

2. Již vylíčexx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxní povinnosti (resp. úkoly a povinnosti) plynoucí jim jako (tehdejším) příslušníkům Policie České republiky ze zákona č. 283/1991 Sb., o Policii Českx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xednalo se tedy o tzv. z plnění služebních povinností, kdy za vzniklou majetkovou újmu odpovídá škůdce sám, nikoliv o škodu způsobenou při výkonu xxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx

x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie se žádosxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxodní soudy posledního xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx

xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx

xx xxxxxxxx xxxxxená Soudního dvora k dané otázce nebo rozsudek Soudního dvora týkající se v zásadě identické otázky (tzv. acte éclairé),

3) jediné správnx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxho státu mohl konstatovat, že výklad komunitárního práva je zjevný, musí a) porovnat jednotlivé jazykové verze textu, b) používat terminologie a právxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxudům ostatních členských států a Soudnímu dvoru EU.

- Ustanovení § 420 odst. x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxtele autoritativně vykonávané svrchované veřejné moci, ale naopak hmotněprávní postavení těchto subjektů je rovné. Není vyloučeno, a zákon to ostatxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxahu. Stát v takovém případě odpovídá za škodu, kterou způsobí porušením právní povinnosti, podle obecných ustanovení upravujících náhradu škody, texx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxrávního vztahu (jako normotvůrce nevystupuje v rovném postavení s adresáty právních norem), a nemůže proto ani odpovídat na základě obecného ustanovxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

- Dikce § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nepřipouští, že by stát mohl za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci odpoxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxk bude možné použít pouze v případě, že se v dané věci nejedná o výkon státní (veřejné) moci, tedy tam, kde stát nevystupuje v tzv. vrchnostenské pozici, nxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx xxk., podle nějž má stát v těchto vztazích charakter právnické osoby; výkonem veřejné moci není ani nakládání státu se státním majetkem.

x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxtováno právo na náhradu škody, pokud se ukáže, že správnosti či zákonnosti byla klamná. Udržování důvěry občanů v právo je jedním z podstatnxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x podobě odpovědnosti za škodu.

- Výkonem veřejné moci však není nakxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx k porušení stanovených pravidel, neboť stát (obec) zde nevystupuje jako mocensky nadřazený subjekt (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx jako stát neodpovídají podle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu, kterou způsobí mimo rámec výkonu veřejné moci. Za takovou škodu nesou odpovědnost za podmxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xočítá s možností vnitrostátní implementace, si zachovává přímý účinek. Proto ani případné pochybení členského státu při implementaci neomezuje nasxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx úrovni, se v situaci, kdy dojde k porušení unijního práva, aplikují v souladu se zásadou přednosti podmínky odpovědnosti státu vyplývající z judikatuxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx jinak.

- V projednávané věci se dovolatelka domáhá náhrady škody, která jí mxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxovenskou výstavu v Praze 1991, jakožto právnické osoby zřízené státem. Hospodaření s majetkem státu (ať se již jedná o způsob výkonu kontroly nad hospoxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxvystupuje prostřednictvím svých orgánů ve vrchnostenské pozici jako nositel veřejné moci při jejím uplatňování, nýbrž toliko jako správce majetku. x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx úřední ve smyslu ustanovení § xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxvědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, je tudíž v souladu s judikaturou soudů vyššího stupně, od níž se není důvodu odchylovax xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxedl, že služební poměr policisty je typickým právním poměrem státně zaměstnaneckým, veřejnoprávním. Vzniká mocenským aktem služebního funkcionářx x xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xoměru policisty totiž musí postihnout zvláštní povahu „zaměstnavatele“ jako primárního nositele veřejné moci, potřebu začlenění policisty do orgaxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxvní regulace jsou tu v různé míře smíseny a je nutno vždy rozborem platné právní úpravy dovodit, zda jde o vztah pracovní nebo zda jde o vztah jiný. Nejvyššx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xde o poměr veřejnoprávní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 949/97, uveřejněné pod č. 162 v časopise Soudní , rxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xx xx xx

xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx 186/1992 Sb. tím způsobem, že pravomoc jménem policie jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru podle tohoto zákona svěřil podle § 2 odst. 2 zákoxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x rozhodovat ve věcech služebního poměru je dána nejen pro věci vzniku, změny či zániku služebního poměru, ale i pro nároky s existencí či zánikem služebnxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx, sp. zn. 2 Cdon 949/97). Z uvedeného vyplývá, že zákon pravomoc k projednání a rozhodnutí o dané věci, která souvisí s existencí služebního poměru žalobxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxe 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 683/2003, dostupné na www.nsoud.cz, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 16 Co 468/2003, uveřejněné pxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx

- Za výkon státní moci je obvykle považováno vnucování xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxe tam, kde stát nevystupuje v tzv. vrchnostenské pozici, nýbrž kde vstupuje do právních vztahů jako jejich účastník rovný s účastníky ostatními, tedy jxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxkona č. 82/1998 Sb. za škodu, kterou způsobí mimo rámec výkonu veřejné moci. Za takovou škodu nesou odpovědnost za podmínek stanovených obecnými předxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx

xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx představovat nemajetkovou újmu, která mu vznikla tím, že nemohl používat svoje vozidlo po delší dobu, jelikož bylo bezdůvodně odtaženo na pokyn zaměsxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx

xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxupu v rámci výkonu svého povolání, kdy je toto jednání přičitatelné obci v rámci její samostatné působnosti a kdy žalobci vznikla škoda (nemohl vůz řádnx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxované obce, tj. hlavního města Prahy podle zákona OdpŠk.

x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxch práv osoby, tj. aby po ní nevyžadovaly odběr vzorků DNA pro účely Národní databáze DNA, ani pro žádné jiné účely, které zákon výslovně neumožňuje a ktexx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxé moci vůči osobě totiž není soukromoprávním vztahem, ale vztahem vyplývajícím z veřejnoprávních předpisů a jedná se tedy o nárok na ochranu veřejného xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx

- Ze všech těchto charakteristik vztahů při provádění srážek z důchodu je zřejmé, že orgán státu, který plní úkoly pxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx x xxxezení organizační složky povolané vystupovat před soudem. Stát vykonávající úkony plátce mzdy či jiného příjmu při výkonu rozhodnutí je subjektem vsxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xdpovědnost podle hmotného či procesního práva. Pak tedy se neuplatní ani zvláštní úprava obsažená v § 6 zákona č. 82/1998 Sb., za stát v těchto sporech nexxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxradu škody či nemajetkové újmy, kde žalobce podle skutkového vylíčení v žalobě opírá svůj nárok o tvrzené pochybení ČSSZ při provádění srážek z důchodu x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xídlo (Obvodní soud pro Prahu 5 či Městský soud v Praze).

- V posuzované věci se žalobce domáhá náhrady nxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx pokuty, postihující jeho finanční prostředky na účtu vedeném u ČSOB, a.s., v době, kdy byl výkon rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení odložen a uvxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxa může být žalovaná obec v této věci vůbec věcně pasivně legitimována, je pak zásadní odpověď na otázku, zda byl postup Městského úřadu Kuřim při výkonu rxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxosti, tj. výkonem státní moci, odpovídal by za jím způsobenou škodu i nemajetkovou újmu zásadně stát v režimu zák. č. 82/1998 Sb. (srov. jeho § 1 odst. 2)x xxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxm a stanovení obcí s rozšířenou působností). Jeho městský úřad proto vykonával v přestupkovém řízení vedeném proti žalobci státní správu (srov. § 124 oxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxupcích, ve znění zák. č. 436/2004 Sb.).

Přestupkový zákon sám o sobě neupravuje postup při vymáhání pokut, které jsou za přestupek uloženy. V souladu s xxxx x xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxvní řád, dále jen "s. ř.". Ten pro případ výkonu rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení o uložení pokuty odkazuje v § 106 odst. 3 s. ř. na použití zákonx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx že obecní úřad jako správce daně (viz § 1 odst. 3 téhož zákona) vykonává rozhodnutí vydané v rámci jeho působnosti v oblasti veřejné správy.

Z uvedenéhox xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxal Městský úřad Kuřim v rámci přenesené působnosti, a žalobcem odkazované ust. § 8 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zák. č. 186/2xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx x x x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx., o správě daní a poplatků) plyne, že jde o působnost přenesenou. Skutečnost, že je pokuta žalobci v rámci přestupkového řízení uložená příjmem žalovaxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx

xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xe působnost obce může být různá při vydávání přestupkového rozhodnutí a jeho výkonu. To však odporuje účelu přestupkového zákona. Tím je ochrana spolexxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xapř. Jemelka, L., Vetešník, P.: Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 2). Daný účel nemůže být naplxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx je nedílnou součástí daného řízení.

Tento závěr, tj. že výkon rozhodnutí vydaného v přenesené působnosti patří rovněž do přenesené působnosti, je poxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx 2008, s. 59 nebo Vedral, J.: Správní řád. Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání, RNDr. Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, Praha, 2012, s. 906).

Z xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxsobnosti by odpovídal stát v režimu zák. č. 82/1998 Sb. Závěr odvolacího soudu o tom, že Město Kuřim jako samosprávný územní celek není v této věci pasivxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx

xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxyšší správní soud konstatuje, že pro řešení situace, ve které by v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem služebního funkcionáře (neopráxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxh podmínek, bylo by možné uvažovat o jiném titulu právní ochrany postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xa soukromoprávní aspekt věci, který v řešení veřejnoprávního nároku v odpovídajícím řízení zohlednit nelze.

x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx odnětí svobody může přijmout (samozřejmě i odmítnout) pouze takovou zdravotní péči, kterou indikovali lékaři Vězeňské služby České republiky, či na xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxužby), a kterou lze poskytnout ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby České republiky, příp. za podmínek § 5 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. ve zdxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxí výkonu trestu (§ 56 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. nebo § 325 odst. 1 tr. ř.).

Za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdrxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx škody.

- Základním východiskem zvláštní úpravy odpovědnosti státu za škodx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx souhrnně úřední osoba. Tento pojem pokrývá právnické a fyzické osoby odlišné od státu, jimž byl zákonem nebo na základě zákona svěřen výkon státní spráxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx zákona o ochraně veřejného zdraví fyzickým osobám uložena povinnost podrobit se pravidelnému nebo zvláštnímu očkování a příslušný orgán ochrany veřxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxavotnické zařízení), a tedy ani žalovaná, není orgánem státu ve smyslu ustanovení § 45 a § 78 zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť při provádění povixxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxx. b) zákona č. 82/1998 Sb.]. Aplikace vakcinační látky z jeho strany není výkonem veřejné moci vůči pacientovi, jak má na mysli zákon č. 82/1998 Sb., nýbrx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xx x x xxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx

- Zevšeobecňující převzetí důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne 17.6.2008, sp. zn. II. ÚS 590/08, na "všechny úkony a instituty, které se x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxly nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, s porušením povinností svědka či znalce by nebylo možno spojovat vůbec žádnx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxch činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů kvůli riziku možných finančních dopadů do rozpočtu státu, ale i rozpočtu těchto osob (xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxval.

- Z uvedeného je zřejmé, že veřejný ochránce práv je státním orgánem ve sxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xbecně závazných aktů. Výkon veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 OdpŠk musí totiž nutně zahrnovat výkon jakékoli veřejnoprávní pravomoci, kterou je státxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xak úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu za ni podle § 13 odst. 1 OdpŠk.

xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxně soudního exekutora nedošlo. Pro toto posouzení je podstatné se zaměřit na povahu činnosti, ve které byl shledáván jeho nesprávný úřední postup. Souxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxovádět exekuční činnost, jak je definována v § 1 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalšíxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxh“) postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc, což vyplývá přímo z ustanovení z § 1 odst. 1 exekučního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x x x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xostupu došlo tím, že soudní exekutor nevyplatil oprávněnému částku po tom, co ji vymohl a nechal zaslat na svůj účet. Nesprávnost úředního postupu soudxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx exekutora postupovat při provádění rychle a účelně a dále v odst. 4 přímo (není-li jiné dohody) ukládá, aby soudní exekutor provedl výplatu cexx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxkonával (jakkoliv nesprávně) povinnosti stanovené zákonem (resp. opomněl vykonávat povinnosti stanovené zákonem). Postup soudního exekutora, nexxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxtné uvést, že trestná činnost soudního exekutora, za kterou byl soudní exekutor odsouzen, skutkově přímo nesouvisela s řešeným případem. Z rozhodnutx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx Tato okolnost by nadto nebyla pro shledání excesu na straně exekutora podstatná, neboť i kdyby došlo v daném případě ke zpronevěře vymožených prostředxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx

Státní orgány se nezajišxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x českých právních předpisů, z článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ani z článku 4 směrnice Rady č. 80/155/EHS xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx

x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxnice Rady č. 80/155/EHS je zřejmé, že cílem přijetí směrnic Rady č. 80/155/EHS a č. 80/154/EHS bylo odstranění diskriminace na základě státní příslxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxody jejich usazování. Jinak řečeno, cílem přijetí těchto směrnic bylo, aby porodní asistentka z jednoho členského státu mohla vykonávat za nediskrimxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxmíněn získáním diplomu či jiného osvědčení o dosažené kvalifikaci (srov. čl. 1 odst. 1 směrnice Rady č. 80/155/EHS) uznávaného i v jiných členských stxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx čl. 1 a čl. 3 směrnice Rady č. 80/155/EHS) a konečně výčtem činností uvedených v čl. 4 směrnice Rady č. 80/155/EHS, dle kterého členské státy zajistí, xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxrnice může být zavádějící, přičemž s přihlédnutím k ostatním jazykovým verzím by se jako vhodnější jevilo nahradit slovo „způsobilé“ výrazem „oprávnxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xe článek 4 směrnice, na rozdíl od článku 1 a 3, již neupravuje přímo vzdělávání porodních asistentek (jak by se mohlo zdát ze spojení „-byly způsobilé k přxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxdené činnosti. V článku 4 směrnice je tedy obsažen základní výčet činností a výkonů, ke kterým musí být porodní asistentky v jednotlivých členských stáxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xefinice porodní asistentky. Takováto definice porodní asistentky je přitom nejen vhodná, jak je uvedeno v preambuli směrnice, ale dokonce nepostradxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxěrnice, tedy zajištění volného pohybu porodních asistentek v rámci Společenství, by nemohl být naplněn. Lze si totiž jen stěží představit, že by porodxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx nebyla vzdělána ani s ní neměla žádné zkušenosti), vykonávala svou profesi v členském státě, kde toto oprávnění porodním asistentkám nejen přísluší, xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x8 Cdo 2334/2010, xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx 2011, sp. zn. IV. ÚS 3217/2011, pro zjevnou neopodstatněnost).

Jak plyne z výše uvedeného, článek 4 směrnice Rady č. 80/155/EHS, ani žádný jiný článex xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxblematiky domácích porodů obecně); cíl této směrnice (včetně jejího čl. 4) je jiný, zajistit, aby porodní asistentka z jednoho státu mohla vykonávat sxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxedené dospěl k závěru, že je zcela zjevné (jde tedy o tzv. acte clair), že článek 4 směrnice Rady č. 80/155/EHS neukládá členským státům povinnost zajixxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xsistentek v rámci Společenství a zabránit jejich diskriminaci z důvodu jejich státní příslušnosti) se netýká podmínek poskytování zdravotních služxxx x xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxtátním právem nezávisle na právu unijním. Článek 4 bod 6. směrnice Rady č. 80/155/EHS sice ukládá státu povinnost umožnit porodním asistentkám prováxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxňující, aby porodní asistentky vedly fyziologické porody pouze ve zdravotnickém zařízení, není v rozporu s článkem 4 bodem 6. směrnice Rady č. 80/155/xxxx

xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xeporušily v posuzovaném případě státní orgány postupem vůči žalobkyni unijní právo, a proto nelze ani z tohoto právního titulu dovodit nárok žalobkynx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx x xxnifaci [1991], ECR I-05357, základní podmínkou pro uplatnění odpovědnosti státu za porušení unijního práva je, že z porušeného právního předpisu vypxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx

Podle skutkových zjištění soudů (jejichž správnost přezkumu dovolacího soudu nepodléhá) byl žalobce xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxo majetek byl převeden na SSM. Po roce 1989 se žalobce opakovaně domáhal vrácení majetku (k němuž patří také předmětné nemovitosti), k tomu ale nedošlo, xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxeže, který majetek spravoval, a který bezúplatně převedl předmětné nemovitosti na občanské sdružení Pionýr. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu xxx xxxxx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxdně potvrzeno dne 29. 4. 2003 Ministerstvem vnitra. Ohledně vlastnictví předmětných nemovitostí bylo dne 10. 11. 2004 zahájeno soudní řízení, které bxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xředány dne 3. 1. 2008 žalobci, které však bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, č. j. 32 Cdo 4433/2008-541, zrušeno a řízení o určení vlastnixxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxčeno, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí.

Pro vyřešení shora vymezené právní otázky se dovolací soud musel nejprve zabývat tím, zda lzx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxi. Pouze při kladném zodpovězení této otázky, lze promlčení žalobcem uplatněných nároků vztahujících se k předmětným nemovitostem posuzovat podle zxxxxx xx xxxxxxx xxx

xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx/1990 Sb.) jednal vrchnostensky. Stát byl při převzetí majetku SSM podle zákona č. 497/1990 Sb. nabyvatelem vlastnického práva (účastníkem soukromxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxo povinnost mu vyplývala přímo ze zákona č. 497/1990 Sb.), nýbrž pouze z pozice účastníka soukromoprávních vztahů vyzval s odkazem na zákon č. 497/1990 xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

Přestože postup soudu při vyhlašování výběrového řízení na justiční čekatele a podmínky jejich výběru jsou upraveny právním předpisem, nejedná sx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxzici; není tudíž možno při případném pochybení orgánů státu při takovém jednání vyvozovat odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxšlo k porušení zásady právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, rovného zacházení a zákazu diskriminace, jež jsou součástí práva xxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx 1 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž není rozhodné, zda v rámci takovéto své činnosti rozhoduje či naopak nerozhoduje o právech a povinnostech jiných subjexxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxní pravomoci, kterou je státní orgán ze zákona nadán. Výkon této pravomoci prezidenta republiky je tak třeba posuzovat jako úřední postup, který může vxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx

Česká republika odpovídá za újmu způsobenou porušením práva Evropské unie rozhodnutím Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, i když takové xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxě závažné, přičemž z důvodu zvláštní povahy funkce soudu je stát odpovědný jen ve výjimečném případě, kdy soudní rozhodnutí porušilo použitelné právo xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxbě rozhoduje obecný soud žalované podle zákona č. 82/1998 Sb.

[24] Odpověx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxbního poměru z hlediska, zda jde o vztah veřejnoprávní nebo soukromoprávní, nebo od posouzení toho, zda je třeba služebního funkcionáře při rozhodováxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xiž vyřešil v usnesení ze dne 4. 5. 2005, čj. Konf 51/2004-9, publikovaném pod č. 615/2005 Sb. NSS.

[25] Odpověď na uvedenou otázku se odvíjí od určení rozxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx

xxx] V posuzované věci se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím vydaným navrhovatelem v kázeňském xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxe tedy o nárok na náhradu újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí (zvláštní senát na tomto místě dodává, že použité sousloví „nezákonné rozhodnxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxx. 1 zákona o odpovědnosti státu).

xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxbním poměru a tedy výkonem služby podle § 1 odst. 4 písm. a) téhož zákona.

[28] Zákon o služebním poměru obsahuje v § 98 a násl. komplexní úpravu náhrady škxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x§ 98 odst. 1 zákona o služebním poměru), tj. též při rozhodování v řízení o služebním poměru. Zvláštní senát se proto neztotožnil s názorem navrhovatelex xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx bezpečnostního sboru za újmu způsobenou jeho příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon slxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxmi Nejvyššího správního soudu, na která navrhovatel odkazuje a která použitelnost zákona o odpovědnosti státu dovodila, neboť tato rozhodnutí vycháxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx v zákoně o služebním poměru.

38. Ústavní soud xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno stanoví, vyjasňuje, tedy narovnáváx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xsrov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02, ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. I. ÚS 339/02, ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 511/0xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).

39. V usnesení ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 710/12, dospěl Ústavní soud k závěru, že přípaxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx orgány nebo úředními osobami ve smyslu § 3 OdpŠk a případný nárok na náhradu škody vůči nim se tak bude řídit obecnou občanskoprávní úpravou.

40. Ostatxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxzeny zákonem o rozhodčím řízení za účelem rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci (srov. např. Vojtek, P., Bičák, V. Odpověxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx

xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxnou rozhodcem (rozhodčím soudem), ani Nejvyšší soud neshledává důvody se od řešení otázky odpovědnosti státu za zrušený rozhodčí nález přijatého v doxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx soud k závěru, že žalobci nepřísluší finanční zadostiučinění ani na základě rozhodčího nálezu JUDr. Radima Kuchty ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. PPF 2-J 748xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx, ale pochází od soukromé vlastní moci stran, je jeho právní posouzení věci z hlediska shora uvedeného správné.

xxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xx/04, publikován pod č. 154/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) opakovaně připomněl, že není součástí systému obecného soudnictví, neboť kxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx zn. II. ÚS 1009/08, Ústavní soud dále doplnil, že ústavní stížnost představuje specifický procesní prostředek, jehož účelem je zabezpečit respekt, pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxující se k předmětu řízení vymezenému před obecnými soudy. Odlišení funkcí obecných a správních soudů ze strany jedné a soudu Ústavního ze strany druhé xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxdně věcí členských států vytvářet úpravu procesních pravidel (potud Ústavní soud odkázal i na rozsudek ESD ze dne 13. 3. 2007, C-432/05, Unibet, body 39xxxxx

xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxo pořádku České republiky. Právo Evropské unie není součástí ústavního pořádku, a proto není Ústavní soud příslušný k tomu, aby toto právo vykládal. Je xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxEU otázku výkladu nebo platnosti práva Evropské unie (srov. bod 20 nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1009/08; tentýž závěr Ústavní sxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx

xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxsvětluje, že ústavní soudy (členských států společenství), které se nacházejí mimo rámec obecného soudnictví, hrají zvláštní roli při kontrole dodrxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx zaručených základních práv (srov. diskuzi a příklady v Lacchi, C. Review by Constitutional Courts of the Obligation of National Courts of Last Instancx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xruhé skupině. Zastává názor, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv dohled nad dodržováním unijním právem vymezených podmínek pokládání předxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxě obsah práva EU vykládat a zasahovat tak do pravomoci Soudního dvora, jelikož posuzuje výhradně to, zda aplikace práva EU obecnými soudy nebyla svévolxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxrušení ústavně zaručených základních práv (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1009/08 a další), ani v takovém případě však Ústxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xni žalobce nestaví vůči němu kvalifikovanou argumentaci, jež by měla potenciál zpochybnit správnost dlouhodobě ustáleného postupu nezanedbatelné xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx

xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xochybností o tom, že ve vztahu k rozhodnutím soudů České republiky, proti nimž je přípustné dovolání (kasační stížnost) je soudem, „jehož rozhodnutí nxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxění čl. 267 3 SFEU je vyloučeno, aby tímto soudem byl současně i Ústavní soud. Právo Společenství zřetelně vychází z předpokladu, že v tom kteréx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxgán.

44. Lze tedy učinit závěr, podle něhož Ústavní soud neměl v posuzovaném řízení povinnost předložit SDEU předběžnou otázku, a proto není důvodů k rxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx x xxxxž bylo či mělo být aplikováno právo Společenství. Uvedené právní posouzení na vnitrostátní úrovni ve výsledku nezbavuje poškozené práva na náhradu škxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx

32. Zákon č. 82/1998 Sb. obecně neupravuje podmínky odpovědnosti za škodu (újmu), jxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxi nebo b) územním samosprávným celkem při výkonu veřejné moci v rámci samostatné působnosti (srov. § 1 OdpŠk). Stranou zákona č. 82/1998 Sb. je tak ponexxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxkonem veřejnoprávnímu subjektu odlišnému od územního samosprávného celku. Prakticky půjde zejména o případy škody (újmy) při výkonu veřejné moci záxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx (odlišné od územních samosprávných celků) za škodu (újmu) vzniklou při výkonu zákonem svěřené samostatné působnosti vůbec neodpovídaly; jejich odpxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxní cit. nálezu).

33. Ve vztahu k vysokoškolské samosprávě Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2015, č. j. 1 As 66/2015-33, uvedl, že „[v]eřejnx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxc 3 tohoto ustanovení zase stanoví, že státní orgány mohou zasahovat do činnosti veřejné vysoké školy jen na základě a v mezích zákona a způsobem zákonem xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxě za účelem spravování sebe sama, svých vlastních záležitostí, bez zásahu státních orgánů. Do kontradikce k samosprávě veřejných vysokých škol je nutxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxené působnosti, jedná jako přímá součást státní správy. Takto přeneseným úkolem je například vydávání osvědčení o uznání zahraničního studia dle § 89 xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxxx

xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xtraně jedné a výkonem na ni přenesené působnosti na straně druhé nemůže zůstat bez vlivu na posouzení odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou při výkonx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xbecných předpisů o náhradě újmy, odpovídá v druhém případě (přenesená působnost) za činnost veřejné vysoké školy stát podle § 3 odst. 1 písm. b) a násl. Oxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxách, a dovolací soud jimi nikterak nepředjímá posouzení dílčích právních úprav v jiných oblastech (např. profesní) samosprávy.

35. V poměrech projexxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx x. 04/1359/09, jímž bylo ukončeno studium žalobce na této veřejné vysoké škole, je rozhodnutím vydaným v rámci samostatné nebo přenesené působnosti vexxxxx xxxxxx xxxxxx

xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxských Budějovicích ze dne 7. 12. 2009, č. j. 04/1359/09, jímž bylo ukončeno studium žalobce na této veřejné vysoké škole, je rozhodnutím vydaným v rámci xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx

xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxným. V kolizi s dotčeným právem stojí veřejný zájem na efektivním výkonu veřejné moci, který zákonná úprava musí reflektovat. Nepřiměřeně extenzivní xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxtlivci vykonávajícímu veřejnou moc, k důsledku, jež doktrína nazývá tzv. mrazícím účinkem (chilling effect). Ten se může projevit v lepším případě v dxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xiz blíže SVOBODA, T. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - ve prospěch jednotlivce nebo veřejné moci? Právník, č. 8/2019, str. 793 a násl.)

- Za škodu způsobenou při výkonu státní správy, která byla na Českou lékárnickou komoru přenesxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx

- Stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti správce konkursní podstaty v konkursním řízení.

x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xodle zákona č. 82/1998 Sb. stát, a nikoliv obec.

x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx ve smyslu § 13 OdpŠk a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu ve vztahu k jednotlivým voličům.

x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxm ve smyslu § 13 OdpŠk ve znění pozdějších předpisů, který by zakládal odpovědnost za škodu.

x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxu není výkonem veřejné moci.

- Za škodu způsobenou Českou národní bankou odpxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxm postupem je i nečinnost prezidenta republiky spočívající v nevydání rozhodnutí o návrhu vlády na jmenování žalobce do funkce soudce.

x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx

- Při výkonu rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení postupuje obecní úřad v rámci přexxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx x x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxho nemění. Za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem obecního úřadu v rámci výkonu přenesené působnosti odpovídá sxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx

x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xinnost při výkonu státní správy, která byla na obec přenesena zákonem.

- V přxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxolnostmi, které mají původ v povaze aplikované vakcinační látky podle § 421a obč. zák., není vyloučena zákonem č. 82/1998 Sb.

x xx xxxx xxxxxxxxxx xýkonem pravomocí Veřejného ochránce práv odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb.

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxm může zakládat odpovědnost státu v důsledku nesprávného úředního postupu.

xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx

Za xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxe zákona č. 82/1998 Sb.

x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx v průtazích dědického řízení není v příčinné souvislosti s tím, že dědic nenabyl sporné věci, které nebyly do soupisu zahrnuty, děděním ani na základě žxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx

x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxřejné moci přenesené na něj zákonem [jako úřední osoba ve smyslu § 3 písm. b) OdpŠk] odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 EŘ.

x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx rok a následně v dražbě prodal movité věci, ohledně nichž byla podána vylučovací žaloba, aniž vyčkal, až o ní bude pravomocně rozhodnuto.

x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxdpisu na listině.

x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx

- Pokud exekutor před právní mocí usnesení o nařízení přijme plnění, jehož úhrada byla povxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxacení, a to i přestože usnesení o nařízení bylo následně zrušeno a řízení o nařízení zastaveno.

Bylo by neúčelné a nehospodárné, pokxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xdevzdá toto plnění oprávněné osobě ještě před právní mocí usnesení o nařízení , vznikne tím na jeho straně, jakož i na straně státu, odpovědnost xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

x xx xxxxxxxxx, aby se soudní exekutor v rámci své exekuční činnosti bezdůvodně obohatil přijetím plnění odpovídajícího vymáhané pohledávce od jiné osoby než od povxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx

- Plněním povinného k rukám exekutora uskutečněným v době po vydání exekučního příkazu a před prohlášením konkurxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx

- Při posuzování toho, zda se notář dopustil nesprávného úředního posxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xřeba brát v úvahu též obsahovou stránku právního úkonu.

x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxzniká tím, že nebylo možno provést exekuci, nýbrž až tehdy, když oprávněný nemůže úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku ani jiným xxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxní neznamená automaticky odpadnutí právního důvodu, na jehož základě bylo plněno. Ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor toho, kdo plnil, xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xztah dlužníka a jeho věřitele. To však neplatí v případě náhrady škody spočívající v nákladech zaplacených na základě zrušených exekučních pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxní , zda samotný příkaz soudního exekutora k úhradě nákladů byl zrušen či změněn, popř. zda a jak bylo o nákladech následně rozhodnuto.

x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx x xxx xxxxxxx xxxxxžka objektivní povahy, vzdal se sám práva na plody a užitky z věci po dobu nerealizované držby, a újma, již spatřuje v tom, že nedošlo k rozmnožení jeho majxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx

- Získal-li oprávněný v exekuci plnění z majetku jiné osoby, jež sama neměla povinnost plnit a ani neprojevila xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxená osoba právo na vydání bezdůvodného obohacení, popřípadě není-li prokázáno, že toto právo již nelze uspokojit, je uplatnění práva na náhradu škody xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx

- Nepřevzal-li soudní exekutor sepsanou movitou věc, která měla být zajištěna, do své úschovy xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxil se nesprávného úředního postupu. Stát odpovídá za škodu způsobenou ztrátou či zničením věci, pokud neprokáže, že po pravomocném vyloučení věci z xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx).

- Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem exekutora xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxsledku řízení vedeného proti jeho právnímu nástupci.

- Došlo-li v důsledkx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx prostředky jiná osoba v jiném dědickém řízení, považují se náklady řízení, které tento dědic vynaložil na vydání těchto prostředků, za náklady řízení xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxxxxxxxxi soudní exekutor v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx

- Příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním žalovaného [závěr je použitelxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxvat jen z toho důvodu, že protiprávní jednání škůdce dovršilo již stávající nepříznivý zdravotní (duševní) stav poškozeného. Pokud některou ze skutexxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxní nebo opomenutí protiprávní, potom důkazní povinnost ohledně protiprávního úkonu i příčinné souvislosti má poškozený žalobce. Hledisko časové soxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxy a následku je rozhodující, zatímco časová souvislost napomáhá při posuzování věcné souvislosti.

x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava"), resp. ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění poxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xrgánem veřejné moci, a tudíž ani jeho rozhodčí nálezy nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu cit. ustanovení Ústavy a zákona. Podle § 1 oxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxto směru jeho názor koresponduje s výše uvedenými tvrzeními předsedy rozhodčího senátu, že charakter rozhodčí činnosti je založený smlouvou delegujxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxaví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlaxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxochybněn účastníkem řízení, ve vydání rozhodnutí tento postup aprobující, pak bylo způsobilým titulem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle záxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx

- Výkon rozhodnutí o uložení pokuty v přestupkovém řízení orgánem obce je výkonem přenesené působnosti. Za škodu nebx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx

- Mechanické spojení skutečnosti, že poškozený opakovaně vydražil tytéž nemxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxdního postupu nezakládá.

x xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xároku podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s výjimkox xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx

- Česká národní banka má na rozdíl od organizačních složek státu způsobilost být účastníkem občanského soudního řízexxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxkou národní bankou odpovídá stát podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.

x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx4 Sb. vystupuje za stát Česká národní banka.

- Je-li žalobcem v žalobě za žaloxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxoudit jako vadu žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. Je-li pak žalobcem posléze zjednána náprava spočívající v označení žalovaného jako České republikx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx

- Obecní úřad obce s rozšířenou působností není orgánem oprávněným vystupovat za stát v soudním řízení o náhradu šxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx

x xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxizační složka státu, která je příslušná jednat jménem státu v době soudního řízení. Dohled nad kapitálovým trhem, pod nějž spadá i dohled nad investičnxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxch ústředních orgánů státní správy České republiky). Pakliže má být odpovědnostním titulem státu nesprávný úřední postup spočívající v zanedbání doxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxajícím jménem státu ve smyslu § 6 může být od tohoto data jen Česká národní banka. Není přitom podstatné, zda se v posuzované věci dopustilo tvrzeného nexxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxdy podle zák. č. 82/1998 Sb. vystupuje, i když k nesprávnému úřednímu postupu došlo v období, kdy byla dozorová činnost vykonávána jiným státním subjexxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxnímu postupu, byť již danou agendu nevykonává, tj. bez ohledu na zákonem stanovenou působnost organizačních složek státu podle odvětví státní správy x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx

x xx xtát před soudem vystupuje ten "úřad" (ve smyslu § 6 odst. 1 OdpŠk), který je příslušný jednat jménem státu v době probíhajícího soudního řízení, neboli txxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx

- V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před správními orgány i xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxcí.

Pokud je žalobou uplatňováno více samostatně vymezených nároků vůči stxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxt ohledně toho nároku, jenž vznikl v jejím resortu. I v takové situaci je žalovanou pouze jeden subjekt, a to Česká republika, za niž jedná ve vztahu k jednxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx organizační složku jednající za žalovanou, bude za stát v souladu s ustanovením § 6 odst. 3 OdpŠk jednat Ministerstvo financí, neboť to je ústředním orxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxr a v obecných případech pochybení Policie ČR je proto k jednání jménem státu ve věcech náhrady újmy dána příslušnost Ministerstva vnitra, v případech vxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx

Orgán jednající za stát ve věci škody (újmy) způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Ústavnxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx x x xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx

V případě takového jednání prezidenta republiky, které je posuzovatelné jako nesprávný úřední postup a které může xxxx xx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx

V případě řízení o náhradu újmy ve smyslu § 23 zákona č. 555/1992 Sb., jedná za stát Ministerstvo spravedlnosti.

x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxovenú rozsudkom alebo sa vykonal trest odňatia slobody, hoci sa na odsúdeného vzťahovala amnestia a pod.

x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx dobu od 18.3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx základních práv a svobod.

x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxá není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxžní náhrady za nemateriální újmu způsobenou nezákonným omezením osobní svobody ze strany státu základními okolnostmi zpravidla jsou povaha trestní xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxktivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva, anebo poskytnout - též vedle ní - xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx

- Dovolací soud dospěl k názoru, že odvolací soud věc správně posoudil, když uvedl, že nemajetková újma způsobená nezákonnou xxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxí odsouzen. Dovolací soud je shodně s odvolacím soud toho názoru, že je lhostejno, zda byl žalobce omezen na svobodě v rámci vazby či v rámci výkonu trestu xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxice s ostrahou, kam byl dovolatel k výkonu trestu zařazen. Dovolatel byl tak omezen na svobodě stejný počet dní, jako kdyby ve vazbě nebyl, neboť tato dobx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx kvalitativně jiná, než následným pobytem ve výkonu trestu (tj. omezení osobní svobody, práva na soukromí a práva na rodinný život). Jediným rozdílem txx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx nezákonnou vazbou, například zmeškal nějakou důležitou životní událost. Takovou okolnost však dovolatel netvrdil ani neprokazoval, a proto dovolaxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxou újmu způsobenou nezákonnou vazbou.

- Dovolací soud považuje za správný zxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxxem státních orgánů donucen po dobu 233 dnů setrvat ve věznici za podmínek, za kterých se jinak vykonává trest odnětí svobody, ačkoli výkon jemu uloženéhx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x vydané nepravomocné soudní rozhodnutí bylo k podané stížnosti žalobce zrušeno.

Se soudem prvního stupně lze souhlasit i v tom směru, že už sám fakt, že x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxy poškozená osoba byla zbavena osobní svobody v důsledku rozhodnutí o vazbě, které v době svého vydání splňovalo veškeré zákonné předpoklady pro vydánxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xijak dovodit, že si žalobce spácháním trestné činnosti zbavení osobní svobody - byť částečně - přivodil, respektive spoluzavinil. Tato okolnost zcelx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx

x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx pokud odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vycházel z analogického použití ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxgánu, podle § 9 odst. 1 OdpŠk, je takové právní posouzení nesprávné, neboť se promítlo i do nesprávného stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v nepxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

- Oprávněný v řízení o výkon rozhxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxku na náhradu škody, která měla vzniknout nezákonným rozhodnutím v řízení o žalobě povinného na vydání směnečného platebního rozkazu proti třetí osobxx

x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxení a že s poškozeným nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, není nesprávností úředního postupu, nýbrž nesprávností samotného rozhodnutí o dědictvxx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

- Chybné posouzení účastenství soudem nepředstavuje nesprávný úřední postup; projeví se přímo v rozhodnutí saméxx

x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxch činů ve vícečinném souběhu) a pravomocně uznán vinným pouze ze spáchání některých z nich, má zásadně vůči státu právo na náhradu škody spočívající v nxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx uznán vinným.

- Obchodní společnost nemá podle zákona č. 58/1969 Sb. ve znxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx

- Manželka obviněného, která mu namísto něj zvolí obhájce pro txxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

- Vlastník akcií obchodní společnosti, která je účastníkem konkurzního řízení, není aktivně lexxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

- Obchodní společnost, která zaplatila náklady obhajoby svého společníka, není aktivně věcně legitimoxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

- Aktivní legitimaci v případě nezákonného rozhodnutí upravuje blíže § 7 OdpŠk, přitom pxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx právech a povinnostech se v určité dílčí fázi řízení rozhoduje, anebo osoby, které jsou oprávněny v určité fázi řízení činit návrhy či podávat opravné pxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxátu zasažena. Mezi tyto další osoby lze zjevně podřadit i družku obviněného, která se osobně účastnila dílčí fáze trestního řízení, konkrétně domovní xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx vedené proti osobě blízké založí nárok osoby zúčastněné na dílčí fázi trestního řízení, zejména došlo-li u ní k zásahu do některého ze základních lidskxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxviněného, jehož trestní stíhání skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, není osobou oprávněnou požadovat od státu náhradu za psychické náslexxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx

- Osoby vyjmenované v § 37 odst. 1 TŘ nejsou účastníky trestního řízení samy o sobě, ale stávají se jimi až v okamžiku, kdy učiní v trestním řízení jxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxdá stát, je třeba je považovat za účastníky řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk k náhradě takové škody nebo nemajetkové újmy aktivně legitimované. To však xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx

- Příjemce odpadu jako osoba, která není účastníkem řízení o přeshraniční přepravě odpadu zahájeného oznámením podle § 55 odst. 1 OdpZ, není akxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx

- Za podmínek ustanovení § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. stát zásadně odpovídá i za škodu přxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xa peněžitou záruku a složením peněžité záruky, lze-li vynaložené náklady považovat za adekvátní.

x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxt postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání.

x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxení, osobou ve smyslu § 7 odst. 2 OdpŠk, se kterou mělo být jednáno jako s účastníkem takového správního řízení.

xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxgitimovaným k náhradě škody způsobené nezákonnou změnou územního plánu.

xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xdpovědnost státu za škodu způsobenou v průběhu tohoto řízení nezákonným rozhodnutím procesního charakteru.

x xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xtátu, představuje škodu, která je s nezákonným rozhodnutím v příčinné souvislosti tehdy, jestliže k takovému jednání nebyl poškozený povinen ani z jixxxx xxxxxxx

x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxskou lékárnickou komoru přenesena zákonem č. 220/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, odpovídá stát.

x xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxči státu nárok na náhradu nákladů, které vynaložil na nutnou obhajobu (zákon č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů), bez ohledu na to, v jaké fázi xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx

x xxxiněný, který byl trestně stíhán pro více samostatných skutků (trestných činů ve vícečinném souběhu) a pravomocně uznán vinným pouze ze spáchání něktexxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxhuje ke skutkům (trestným činům), pro které nebyl obviněný pravomocně uznán vinným.

x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxným rozhodnutím, která jí vznikla v důsledku trestního stíhání jejího jednatele.

x xxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxzákonnost, a přišel tak o výnos s těmito penězi spojený.

- Za škodu xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxo navrhovatele bylo uspokojeno, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; oxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxstliže odvolací soud změnil předběžné opatření tak, že návrh na jeho nařízení odmítl.

x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xež byla důvodem, pro který bylo rozhodnutí zrušeno.

- Snížení maxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jestliže později vydané rozhodnutí obsahující tentýž výrok o odnětí věci, pro nezákonnost změněno ani zrušenx xxxxxxx

x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxpovídá, nenaplňoval-li obchod znaky obchodu neobvyklého (podezřelého), tj. obchodu, jehož znaky jsou demonstrativně vypočteny v § 1 odst. 5 zákona čx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx

xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno.

x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxka podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím o vydání věci; podmínku zrušení rozhodnutí pro nezákonnost nelze nahradix xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx

- Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost je zásadně splněna bez ohledu na výsledek dalšího řízení. xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx představuje právě přímo uložená povinnost.

Splnění podmínek pro prohlášenx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxšit jako předběžnou otázku.

x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx/1991 Sb. lze posoudit bez ohledu na skutečnost, že po zrušení původního rozhodnutí o prohlášení konkursu pro nezákonnost konkursní řízení (jeho prvxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxn tehdy, jestliže ji správce konkursní podstaty nesepsal do konkursní podstaty nebo jestliže ji správce konkursní podstaty ze soupisu majetku konkurxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xozhodnutím, jehož nicotnost byla vyslovena soudem, se řídí ustanoveními zákona č. 82/1998 Sb., která upravují odpovědnost za škodu způsobenou nezákxxxxx xxxxxxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx prostředků vyžaduje, aby stěžovatel řádně využil ty prostředky nápravy, které jsou dostupné a dostatečné k dosažení nápravy tvrzených porušení. Exixxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxtel není povinen využívat opravné prostředky, které jsou nedostatečné a neefektivní.

x x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xydána třetí osobě, není třeba vyčkat nového rozhodnutí, jestliže trestní řízení již pravomocně skončilo, takže nelze očekávat další rozhodování o vrxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx

x xxxxxxxxxx xxkonatelné bez ohledu na právní moc není nezákonné, jestliže důvodem jeho zrušení nebo změny byly skutečnosti, které nastaly (vznikly) po jeho vydání a x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxy (vznikly) před jeho vydáním, ale účastníky sporného řízení byly uplatněny (ač tak mohli učinit dříve) až po vydání rozhodnutí. Totéž platí pro první fxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxxx xxxxxčnosti jen "osvědčují", resp. "dokládají".

- V důsledku nespráxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxí zákona č. 82/1998 Sb.), v rámci něhož je vydáno též nezákonné rozhodnutí, může dojít ve sféře poškozeného ke vzniku více nemajetkových újem, a tedy i ke xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xčiněná na základě jeho tvrzení a případně i důkazů jím nabídnutých vedla k závěru o tom, že utrpěl více nemajetkových újem, a že má tedy nárok na více přiměxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxho vydáním nezákonného rozhodnutí, přichází pojmově zjevně do úvahy leda v poměrech správního rozhodnutí, kde správní orgán rozhoduje o právech a povxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx

- Stát odpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím ministra spravedlnosti o pozastavení výkonu exekutorského úřadu, ktxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

- Rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o vrácení věci tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata (§ 80 odst. 1 TrŘ), se neřeší otázka vlastnickéhx xxxxx x xxxx xxxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxznikla majetková újma osobě, která věc vydala.

- Nemůže-li odsouzený získax xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxnto subjekt zanikl bez právního nástupce, vznikla mu tím škoda, která je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxu za škodu.

- Obviněnému náleží vůči státu nárok na náhradu škody způsobené txxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxního zřetele pro nepřiznání náhrady škody.

- Za nezákonné ve smxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxá práva, aniž zároveň takové rozhodnutí bylo zrušeno.

- Připojením se k trestxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx x x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxm z toho důvodu, že nebylo řádně zahájeno ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu.

x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxému (jako náklady, které nebyly vynaloženy účelně ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jen proto, že jde o náklady vxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

x xxxxxxxx odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zásadně splněna samotným zrušením rozhodnutí pro nezákonnost, a to bez ohledu na prxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

- Splnění požadavku změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxacím řízení ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti nimž není přípustný opravný prostředek.

x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxiněného nebýt stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantované článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Na závěr o exixxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x x x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxého činu rozhodnuto. Výsledek případného pokračování řízení je ve vztahu k odpovědnosti státu významný pouze z hlediska závažnosti vzniklé újmy.

x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxhodnutí tak, že by takové posouzení vzetí do vazby neumožňovalo, nepřísluší odškodnění za vykonanou vazbu pravomocně odsouzenému pachateli trestnéxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxákonnost nebyla jinak deklarována.

- Škoda způsobená soupisem xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx

- K projednání a rozhodnutí sporu o náhradu škody způsobené nesprávným úředníx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx

xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxdnutí Ústavního soudu, jestliže jeho nezákonnost byla deklarována v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (aniž by zároveň takové rozhodnutí byxx xxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla napravena procesní pochybení správních orgánů, a které by případně vyústilo ve vydání nového merxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxůty došlo v nyní projednávaném případě primárně v důsledku procesního postupu správních orgánů, které jej zatížily procesními vadami v intenzitě, maxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xni přehlédnout téměř liknavý procesní postup odvolacího správního orgánu v rámci řízení o stěžovatelem podaném odvolání. Povinností obecných soudů xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xároku stěžovatele na náhradu škody, spočívající v jím vynaložených nákladech na své právní zastoupení v celém průběhu přestupkového řízení před spráxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxsob vyústění přestupkového řízení jako celku. Uvedené platí i s přihlédnutím k tomu, že právní úprava nákladů řízení ve správním řádu, příp. v zákoně o pxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xrojednání přestupku, jakkoliv rozhodovat o nákladech tohoto řízení. Závěry Ústavního soudu nelze v žádném případě interpretovat a zobecňovat do té mxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za "nesprávný úřední postup", resp. "nezákonné rozhodnutí", zakládxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu ve vztahu k otázce odpovědnosti státu za škodu způsobenou jednotlivcům v důsledku zahájení trestního stíhání a vedení trestního řízení, kterx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xx26/07 ze dne 3.3.2009 (N 42/52 SbNU 423)], jejíž závěry lze za použití argumentu aplikovat i na přestupkové řízení, které je ostatně dx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxupkového řízení pro uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku (podle ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu ve spojení s ustanovením x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx i zastavení řízení - jsou spíše přímým důsledkem procesní taktiky obviněného, příp. jeho právního zástupce, založené na "obstrukčním" jednání. Takoxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx

- V řízení o náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb. obecné soudy nepřezkoumávají správnoxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxti, pro který bylo dané rozhodnutí zrušeno. Jestliže v dané věci orgán, který rozhodnutí zrušil, odůvodnil svůj výrok tím, že rozhodnutí "je v rozporu s xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxlačit nebo dokonce popřít; nikoli každý důvod zrušení rozhodnutí sice musí nutně být důvodem potřebné "nezákonnosti", kupříkladu rozhodnutí může býx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx

- Odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 odst. 1 zákonx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xosléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

- Nepodal-li poškozený odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, který byl v jeho prospěch zrušen v důsledku odvolání podaxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

- Přestože zajišťovací příkaz a na něj navazující rozhodnutí správce daně o uplatnění rozsaxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxst. 1 OdpŠk, neboť k jejich faktickému odstranění došlo na základě konečného rozhodnutí ve věci, tj. v důsledku zrušení dodatečných platebních výměrůx

x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx úřední postup ve smyslu § 13 citovaného zákona.

Vyškrtnutí věci ze soupisu ani neúspěch žalované strany ve vylučovacím řízení samy o sobě nemusí vést x xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx které vede k nápravě nesprávného úředního postupu. Strana, která byla povinna k náhradě nákladů tohoto řízení, se může domáhat náhrady svých účelně vyxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxo pouze jako nesplnění podmínky podle § 8 odst. 2 OdpŠk, resp. § 8 odst. 3 OdpŠk, a nikoliv jako přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutxx x xxxxxxx

x xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx považovat usnesení o zahájení trestního stíhání i v případě, kdy trestní stíhání skončí postoupením věci do přestupkového řízení. Přestupkové řízenx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný.

Doručení (oznámení) nezxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxjektivní promlčecí lhůty dříve, než xxxxx xxxxx xxxxxxxx

xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xověření exekutora jejím provedením zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v odvolacím řízení, je titulem pro odpovědnost za újmu podle § 8 odst. 2 OdpŠk.

xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xy mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, a v přestupkovém řízení byl obviněný za totožný skutek uznán vinným z přestupku, neodpovídá výsledek xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx i nezákonnou, byť se uvedená nezákonnost projevila až následně (ve fázi řízení před soudem).

xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxtí správního orgánu za následek jeho nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxoužení doby trvání předběžného opatření.

U nároku na náhradu škody spočívajxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xe vedlejším řízení, do jehož skončení bylo hlavní řízení přerušeno.

Usnesxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx právní následek v podobě tzv. generálního inhibitoria. V jeho důsledku nesmí povinný - pod sankcí relativní neplatnosti - nakládat se svým majetkem, vxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxvy majetku (srov. § 44a odst. 1 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012). Bez ohledu na právní moc tedy zákon spojuje s doručením usnesení o nařízxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1635/2015, a nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3115/12). To znamená, že doručením uxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxo rozhodnutí bylo k jejímu odvolání změněno až usnesením odvolacího soudu tak, že se návrh na nařízení zamítá, a to z důvodu, že odvolatelka nebxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxím provedením bylo změněno pro nezákonnost.

1. Prokáže-li poškozený, kterx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxsvětlit, jakým způsobem k újmě došlo. Nesplnění této povinnosti může vést k závěru o odpovědnosti státu za tuto újmu. 2. V případě řízení o náhradu újmy vx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx

Česká republika odpovídá za újmu způsobenou porušením práva Evropské unie rozhodnutím Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, i když takové rozhxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxažné, přičemž z důvodu zvláštní povahy funkce soudu je stát odpovědný jen ve výjimečném případě, kdy soudní rozhodnutí porušilo použitelné právo zjevxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxzhoduje obecný soud žalované podle zákona č. 82/1998 Sb.

xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxž byla nesprávně vyznačena doložka právní moci, nelze zjišťovat příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem spočívajícxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxo rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx

Stát podle zákona č. 82/1998 Sb. neodpovídá za újmu způsobenou rozhodčím nálezem, ktxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xráva EU soudem, proti jehož rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, se může vždy odvíjet jen od rozhodnutí obecného soudu, nikoli Ústavního souxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x x x xxxxk je splněna tehdy, bylo-li pravomocné nebo předběžně vykonatelné rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, a to bez ohledu na další průběh říxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxuje se nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk pouze ve vztahu k pravomocnému meritornímu rozhodnutí o tomto opravném prostředku.

xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxlacího soudu není podmínkou (ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů) pro přiznání nároku na náhradu škody způsobené tíxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx ve věcech trestních nemůže být nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, podle okolností případu však může představovat nesprávný úřední posxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx

x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxečně dojít, nepracoval-li poškozený v době vzetí do vazby, avšak prokazatelně měl do zaměstnání nastoupit a jen v důsledku vzetí do vazby se tak nestalox xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xabránilo do práce nastoupit, případně alespoň že měl uzavření nového pracovního nebo obdobného poměru u konkrétního zaměstnavatele sjednáno (tzn. žx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxovní uplatnění ztrátu na výdělku nepředstavuje.

- Příslušenství ze včas nezapxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxu vzetí do vazby nemohl svým závazkům v době jejich splatnosti dostát. Tomuto požadavku neodpovídá stav, kdy poškozený před vzetím do vazby nebyl s ohlexxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx

- Základní právo na odškodnění ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny má pouze ten, jemuž byla škoda způsobena nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředníx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx x odst. 4 a 5 Listiny, resp. v souladu s trestním řádem. Vazba neztrácí svou zákonnou kvalitu tím, že osoba obviněná a později obžalovaná z trestného činu xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxské národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] zakládá odpovědnost státu za škodu způsobxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xráv. Jde bezpochyby o moudrý a vítaný počin zákonodárce, který si nadevše cení osobní svobody jednotlivce, nikoli však o plnění závazného pokynu podle xxx xx xxxxx x xxxxxxxx

x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxní ve vztahu k celé době výkonu vazby vyloučena tím, že jeden z vazebních důvodů, který poškozený zavinil, netrval po celou dobu vazby.

x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxa č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, i jednáním, k němuž došlo před zahájením trestního stíhání.

x x xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxázané výši, zatímco paušální částkou za každý započatý den 170 Kč jen tehdy, není-li její výši možno prokázat, ačkoliv je vznik škody v podobě ušlého zisxx xxxxxxxxx

x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxbenou rozhodnutím o vazbě či trestu, které bylo vydáno před účinností zákona č. 160/2006 Sb., lze přiznat v době od 18.3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx x xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xl. 5 odst. 5 EÚLP, nelze uplatňovat na základě totožných skutkových tvrzení.

x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxměstnavatele; platnost uzavřené dohody o rozvázání předchozího pracovního poměru nelze ve sporu o náhradu škody proti státu řešit ani jako otázku přexxxxxxxx

x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xtavu fyzické osoby způsobené stresem či jiným psychickým strádáním v průběhu výkonu vazby.

x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxě, když rozhodly o vzetí žalobce do předběžné vazby, aniž pro to byly splněny podmínky stanovené v § 396 odst. 1 tr. ř., čímž v rozporu se zákonem omezily žaxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx

- Stát neodpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě, byl-li obviněný pravomocně odsouzen za skutek, který byl rozsudkem trestního soudu xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxxxxxxt, že obviněný neměl stálé bydliště, sama o sobě nemusela být projevem snahy žalobce skrývat se před trestním stíháním (vědomé jednání směřující k naplxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxe příčiny ke vzetí do vazby nezavdal, zvláště ne za situace, kdy by nebyl orgány činnými v trestním řízení vyzván k označení adresy, na níž mu mají být v trexxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxinil tím, že neměl stálé bydliště, je proto z uvedeného důvodu předčasný. Shledává-li pak odvolací soud zavinění žalobce na jeho odsouzení k trestu odnxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xejvyššího soudu, neboť příčinnou souvislost mezi uložením trestu a zaviněním odsouzeného je třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání, popř. v jeho průběhu, především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxo který xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx

- Obchodní společnost, jejíž jednatel či společník byl vazebně stíhán, není aktivně věcně lxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx

- Byl-li skutek, pro který byl obviněný vzat do vazby, posouzen při konečném rozhodnutí tak, že by takové posouzení vzetí do vazby neumožňovalo, nxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxkud rozhodnutí o vzetí do vazby nebylo pro nezákonnost zrušeno, změněno nebo jeho nezákonnost nebyla jinak deklarována.

x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxpokládaného výdělku, který byl sice sjednán, avšak činnost pro jeho dosažení se bez souvislosti se škodnou událostí nezačala ani naplňovat, neboť pošxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxenému závěru, že ke ztrátě zisku došlo, nestačí jen sjednání určité výdělečné činnosti, byť písemně, nýbrž nezbytné je zjištění, že k dosažení sjednanxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxx

- Po dobu, kdy učitel autoškoly nemohl pro pravomocně uložený trest zákazu řízení řídit žádné motorové vozidlo, nelze dovozovat vxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxdy náhradním učitelům a odvody na sociální a zdravotní pojištění za ně.

- Odxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxí hodnotě propadlých věcí, jestliže nepožádal o pokračování v trestním stíhání, které bylo z důvodu amnestie zastaveno.

x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xrestu, které bylo vydáno před účinností zákona č. 160/2006 Sb., lze přiznat v době od 18.3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. 5 EÚLP. Práva na náhradu nemajxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx x xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxovat na základě totožných skutkových tvrzení.

- K náhradě škodx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxetková újma, která by nenastala, pokud by žalobce ve vězení nebyl. Paušální náhrada podle ustanovení § 30 zákona č. 82/1998 Sb. pouze odstraňuje potřexx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx a v případě, kdy to nebylo možné, prokázat alespoň existenci pracovního poměru založeného na uzavřené pracovní smlouvě, případně výkon podnikatelskx xxxxxxxxx

- Ustanovení § 12 OdpŠk, které stanoví případy, kdy je právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx

- Při posuzování odpovědnosti státu za škodu způsobenou sdělením obvinění nelxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx

- xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxxonána vazba a proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno nebo byl zproštěn obžaloby, vazbu zavinil sám.

x x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxho z více důvodů, pro něž byl vzat do vazby. Závěr o tom, že z důvodu podle § 12 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona žalobce nemá právo na náhradu škody, se v danxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxutí o vzetí žalobce do vazby a je tak v příčinné souvislosti s výkonem vazby. Avšak vzhledem k tomu, že kromě náhrady za ztrátu příjmu z podnikání, jehož by x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxodnost tohoto uplatněného nároku posoudit z hlediska nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 5 a násl. zák. 82/1998 Sb.

x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxx dítěte, jehož narození očekávala, přestože věděl, že otcem dítěte není, si zavinil vzetí do vazby ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, jestliže tímto zpxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx práva, kdy neměl legalizován pobyt na území České republiky, zdržoval se na více místech republiky, žádal současně o vízum do Spolkové republiky Němecxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx

x xxpovědnost státu za škodu způsobenou trestním stíháním není vyloučena okolností, že poškozený v průběhu trestního řízení nenamítl nepřípustnost svéxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxí věděl či vědět měl a mohl.

- Odpovědnost stxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx netrval po celou dobu vazby.

x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx (vedení) trestního stíhání.

- Samotný pobyt obviněného v zahraničí v době txxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx

- Ten, na němž byla vykonána vazba, si může zavinit vazbu sám ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk ve znění pozdějších předpisů i jednáním, k němuž došlo přxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxjení trestního stíhání nelze bez dalšího spatřovat pouze v tom, že využil všechny prostředky ke své obhajobě, mezi které patří též právo nevypovídat.

x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xa náhradu škody způsobené sdělením obvinění bez ohledu na to, že právní kvalifikace trestného činu, pro který mu bylo sděleno obvinění, byla později zmxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxré má obviněný k dispozici a které mohou být rozhodující pro závěr o neopodstatněnosti trestního stíhání, lze považovat za zavinění zahájení či pokračxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx

x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxou vykládat i ono "zavinění" ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx (zejména ta civilistická). Obdobně jako je například v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a zejména pak v judikatuře evropských ústavních a xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxavního soudu sp. zn. I. ÚS 85/04 ze dne 13.7.2006 (N 136/42 SbNU 91)], musí být vyloženo i ono zavinění. Lze přitom poznamenat, že termín "zavinění si" nexxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxkon tento termín, pak by měl být tedy alespoň chápán jako "způsobení si" ("zavdání příčiny ke") vzetí do vazby a měl by být vykládán restriktivně, resp. txxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx. k tomu i navrhovatelem citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 596/02 ze dne 5.5.2004 (N 64/33 SbNU 141)]. Nelze tedy souhlasit v této souvislostx x xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxnovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, byť tento názor je zastáván jinak akceptovanou literaturou (srov. Vojtxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxímá (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3038/2006 z 29.1.2009, R 110/2009 civ.) - že ustanovení § 12 xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxost je v souladu s touto literaturou a judikaturou založena na tom, že stíhaná osoba nevěděla, že si může svým jednáním způsobit určitý následek (např. vxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx. Přehlíží, že občanský zákoník chápe zavinění především jako předpoklad vzniku odpovědnosti, resp. pokud s ním pracuje jako s prvkem umožňujícím omxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Díl I. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 35 a násl. či kupříkladu rozhodnutí Nejvyšxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx "Charakteristickým znakem občanskoprávních vztahů je především to, že jejich subjekty mají rovné postavení. Rovné postavení spočívá v tom, že jeden xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx). Ustanovení § 441 občanského zákoníku, jež má být zvláště v otázce koncepce zavinění obdobou právě k § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. (srov. k xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xe ovšem dle dlouhodobého výkladu české civilistiky (srov. k tomu např. Češka, Z., Kabát, J., Ondřej, J., Švestka, J. Občanský zákoník. Komentář. Díl IIx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx x xxxxxx nutno chápat tak, že předpokladem toho, aby poškozený nesl škodu poměrně nebo sám, je to, že se dopustil jednání splňujícího všechny předpoklady vznikx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxkterými obecnými principy ovládajícími institut náhrady škody, tak jak s ním počítá občanský zákoník, a náhradou škody podle citovaného ustanovení zxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxil vzetí do vazby sám, a to tak, že poskytnutí odškodnění by se skutečně jevilo rozporným s principy spravedlnosti (srov. k tomu například skutkové okolxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxmu "zavinění" nedošlo v rámci občanskoprávního vztahu, ale za okolností vážících se ke konkrétnímu trestnímu řízení, kdy stát reprezentovaný orgány xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx x § 441 občanského zákoníku ani v § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. zákonodárce nespecifikoval formu zavinění (má se tedy za to, že v obou případexx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxého zákoníku je přiměřená mimo jiné proto, že poškozený měl možnost v obdobné míře jako škůdce ovlivnit, zda svým jednáním naplní všechny předpoklady xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xa okraj lze k tomuto porovnání citovaných zákonných ustanovení dodat, že zatímco ustanovení § 441 občanského zákoníku počítá i s eventualitou sníženx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx

- Dovolací soud se neztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu, který shledal, že nárok byx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx stanovil podmínky, za nichž stát odpovídá za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tímto zákonem je pak co do stanoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xx xx xxxxxxxxxxí použití občanského zákoníku, nelze přehlédnout, že primárně se při uplatnění nároku na náhradu škody (nemajetkové újmy) jedná o vztah mezi jednotlixxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xprávnění státu. Proto je neadekvátní vést přímou paralelu mezi pravidly obecné úpravy odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku a principy ovxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxch práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. 2012, str. 746; jinými slovy též nález pléna Ústavního soudu ze dne 6.9.2011, sp. zn. Pl. ÚS 11/xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxý neměl stálé bydliště, sama o sobě nemusela být projevem snahy žalobce skrývat se před trestním stíháním (vědomé jednání směřující k naplnění vazebníxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xzetí do vazby nezavdal, zvláště ne za situace, kdy by nebyl orgány činnými v trestním řízení vyzván k označení adresy, na níž mu mají být v trestním řízení xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xeměl stálé bydliště, je proto z uvedeného důvodu předčasný. Příčinnou souvislost mezi uložením trestu a zaviněním odsouzeného je třeba hledat nikolix x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xhování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu, především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxý dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxní) trestního stíhání nedošlo (např. uvádění nepravdivých skutečností či předstírání, že vůči němu jsou důvody k trestnímu stíhání, ačkoliv objektixxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx

x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání se vztahuje k takovému případnému jednání, kterým přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno. Příčinnou souvislost jx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx

- Analogická aplikace § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxst dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku trestního stíhání tím, že by navrhl jeho pokračování.

x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxvení trestního stíhání a zproštění obžaloby mají za následek (ač by byly splněny další podmínky) vznik odpovědnosti státu za škodu. Je-li škoda v příčixxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xe se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci, není-li prokázáno, že skutek sxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx x xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx, pro které může pouze soud rozsudkem zprostit obžalovaného obžaloby, a to jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx, nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, nebo trestnost činu zanikla [§ 226 písm. a) až c) a e) tr. ř.]. Kromě toho jsou tu důvody nepřípusxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x toho důvodu, že je trestní stíhání promlčeno [§ 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.], že trestnímu stíhání brání procesní exempce [§ 11 odst. 1 písm. c) tr. ř.] či závxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxn opětovně pro týž skutek [§ 11 odst. 1 písm. f) až h) tr. ř.].

x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu jeho nepřiměřené délky, neměl možnost dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku trestního stíhání tím, že by xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx

x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx řízení může být posouzeno v odškodňovacím řízení jako zavinění si trestního stíhání obviněným, kdyby poškozený neuvedl, ač mohl, skutečnosti, příp. xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx

- Zavinění si předstižné vazby (§ 67 písm. c/ tř. řádu) nemůže spočívat v dřívějším odsouzení trestně stíhaného, byť by šlo o odsouzenx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xterý je mu kladen za vinu, jestliže byl pro takový trestný čin již dříve odsouzen. Na uvedeném nic nemění skutečnost, jestliže byl obviněný následně zprxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx

x xxxxxxxxní § 12 odst. 1 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dopadá též na případy, kdy bylo trestní stíhání zastaveno v důsledku aboličníhx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxžaloby z důvodu zániku trestnosti pokusu trestného činu, nevylučuje podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnost státu za újmu způsobexxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx

xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxyslu § 12 OdpŠk nelze rozšiřovat na správní řízení či řízení jiné povahy. Na nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným v přestupxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx doložky právní moci na rozhodnutí, které není dosud pravomocné.

x xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí.

x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x byla-li tato skutečnost příčinou (popřípadě jednou z příčin) toto, že ten, kdo smluvně převzal zastavenou nemovitost, nemusel při uzavření smlouvy vxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx. 3 hosp. zák.), odpovídá stát zástavnímu věřiteli za škodu způsobenou tímto nesprávným úředním postupem podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 58/196x xxx

x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx aby si obviněný zvolil obhájce, představuje nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb., a to i tehdy, zachytil-li vyšetřovxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx

- Okolnost, že stavební úřad po chybném posouzení charakteru přístupové komunikace dospěl k závěru, že vydání rozhodnutí o umístění stavby a stavxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxnutí vydaného na základě chybného zjištění či posouzení předpokladů pro rozhodnutí v územním a stavebním řízení.

x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx poškozením, představuje nesprávný úřední postup celního úřadu. Při stanovení výše škody vzniklé poškozením věci použité a částečně opotřebované muxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu.

x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxst spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx

x Stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti správce konkursní podstaty v konkursním řízení. Nesprávný úřední postup konkursního soudx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxi, jejichž jednoduché posouzení umožňovalo přijmout spolehlivý závěr, že sepsaná věc nepatří do konkursní podstaty. Samotná okolnost, že bylo zahájxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxylučuje; není však povinností konkursního soudu vyjadřovat se při výkonu své dohlédací činnosti (§ 12 odst. 2 uvedeného zákona) ke stavu dokazování v řxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx

x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxy obviněnému v rámci trestního řízení, podlehly v době úschovy zkáze a nemohly být vráceny oprávněné osobě, představuje nesprávný úřední postup orgánx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xx, že finanční prostředky, za něž byly věci pořízeny, shromáždila v rukou obviněného skupina osob hlásících se k učení náboženské společnosti, vyvíjejxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

- Byl-li výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí pravomocně zastaven proto, že povinný před nařízením výkonu rozhodnutí nemovitost přexxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xe smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xbecného soudu, resp. rozhodujícího soudce, nebo objektivním faktorem, jenž zahrnuje celkovou úpravu organizace soudnictví. Okolnost, že po výzvě sxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx, že průtahy v řízení byly ukončeny.

x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxedeného trestního řízení, je nesprávným úředním postupem. Stát odpovídá za škodu tím způsobenou bez ohledu na správnost postupu soudu ve vykonávacím xxxxxxxx xxxxxxx

x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxně či Senátu PČR není úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovoxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx

- Soudní vykonavatel, který si dostatečně neověřil existenci podmínek pro provedení soupisu movitých věcí povinné, za použití násilí vnikl do nebytxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx postupu, jenž je objektivně v rozporu s právním předpisem.

- Jestliže správxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxktu, nejde o postup protizákonný, ale o postup objektivně nesprávný. Pokud by při dodržení správného postupu k újmě účastníka řízení (ručitele) nemusxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx

- Vydání normativního právního aktu vládou České republiky není úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ve zněnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx

- Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxtazích v řízení uvažovat až od okamžiku, kdy se dotčená osoba stala vedlejší účastnicí v daném řízení.

x x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xílčí pochybení ve svém souhrnu představovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxého (podezřelého), tj. obchodu, jehož znaky jsou demonstrativně vypočteny v § 1 odst. 5 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno.

- Nesprávné pouxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvilo v obsahu vydaného rozhodnutí.

- Při stanovení odpovědnosti státu za újxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xelé délky řízení, tj. i z doby jeho trvání před 18.3.1992, kdy se pro Českou republiku stala závaznou Úmluva o ochraně lidských práv a svobod (publ. pod čx xxxxxxxx xxxxx

x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízexx xxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

x x xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x řízení o rozvod manželství je z důvodu nutnosti vyčkání nabytí právní moci rozsudku upravujícího poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželstxx xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxůběhu) z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk za řízení jediné.

x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxé procesní nečinnosti soudu spojovat úvahu o nesprávném úředním postupu. Přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. je však třeba odlišit od takového průběhx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxní za účelem mimosoudního jednání stran bez stanovení lhůt a povinností uložených účastníkům podat soudu informaci o výsledku takového jednání může v xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx

- Posouzení přiměřenosti délky insolvenčního (konkursního) řízení z hlediska nároku podle § 13 a § 31a zák. č. 82/199x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx

x xxxx xxxo vlastník neodpovídá za to, že státní podnik neplní povinnost vydat věc oprávněné osobě, která uplatnila restituční nárok ve vtahu k majetku, s nímž stxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx

x xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xrávním státem dodržujícím závazky, které pro něj vyplývají z mezinárodního práva (srov. čl. x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxávní úprava umožňující dovolávat se vůči České republice odpovědnosti za škodu způsobenou porušením závazků, k nimž se sama a otevřeně hlásí, neexistxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxjné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xvévolně, přičemž svévolným postupem bude i absence řádného vysvětlení, jak a proč zvolené řešení konvenuje účelu unijní právní normy [srov. k tomu bod xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx

- Probíhají-li souběžně dvě nebo více soudních řízení, která svým xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxstníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu posuzovat jako jedinou újmu, nikoli jako újmu násobenou počtem xxxxxxxxxxxx xxxxxxx

x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxx. 6 obch. zák., může tím založit odpovědnost za nesprávný úřední postup spočívající v porušení povinnosti učinit úkon v přiměřené době.

x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxho (úpadce) pokračoval v provádění výkonu rozhodnutí () postihujícím majetek patřící do konkursní podstaty povinného (úpadce), postupoval x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů; okolnost, že soud výkonu rozhodnutí o prohlášení konkursu nevěděl, nemá na tento záxxx xxxxxxx xxxxxx

x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxestu propadnutí xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx

- Činnost státu při zajišťování splavnosti vodního toku nelze podřadit pod úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 záxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxt státu při takové faktické činnosti nenaplňuje podmínky stanovené v § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Zmaření faktického podnikatelského záměru jako důvod xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx

x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxa řízení není přiměřená (ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), není možné učinit, aniž by soud zformuloval úsudek, z nějž bude patrno, které z rozhxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxní). Při posouzení celkové doby řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxmostatné řízení; to zda osoba domáhající se takového zadostiučinění vedla o pohledávce uplatněné v konkursu před zahájením konkursního řízení nalézxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxčátku konkursního řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xajetek dlužníka, rozhodující den, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu. Pro určení konce doby konkursního řízení rozhodné pro posouzení přiměřxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurs formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení. V realizační fázi koxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx např. ve vazbě na množství v konkursu uplatněných nároků a sporů jimi vyvolaných. Jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxího řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx

x xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxzovat jako integrální součást řízení, ve vztahu k němuž byla taková žaloba podána, přičemž je nutné do celkové délky řízení, pokud bude zmatečnost potvxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx

Došlo-li k jinému nesprávnému úřednímu postupu (než v otázce délky řízení) Ústavního soudu, bude xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xoudu k ústavním stížnostem.

- Není-li zastavena a je-li exekutor xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxzení.

- Čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod poskytuje ochranu toxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxěka, ale bez této nezbytné intenzity, je právo na jeho soukromí chráněno čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Při zkoumání oprávněnosti zásaxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xegality), zda sledoval alespoň jeden z legitimních cílů (test legitimity) a zda byl nezbytný v demokratické společnosti (test nezbytnosti).

x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxvuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

Je-li pxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xrávními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, tedy za nesprávný úřední postup.

x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxpoval s odbornou péčí a porušil povinnosti, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud (§ 8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007) přxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx

- Stanoví-li Ústava ČR v ustanovení čl. 89 odst. 2, že vykonatelná rozhodnuxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xe nelze odvolat (§ 54 odst. 2), resp. že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3), pak tyto překážky přezkumu nelze obcházet ani cestou vznášení nároků dle zxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxxx financí ani případně obecným soudem. Jak uvedeno, dle zákona o Ústavním soudu nemůže vydané rozhodnutí Ústavního soudu přezkoumávat dokonce ani samxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx ovšem bez možnosti přímé kasace ze strany tohoto mezinárodního soudu. Zvoleným postupem tak vlastně stěžovatelka obchází ustanovení zákona o Ústavnxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxé dokonce z ústavněprávních hledisek, aby rozhodnutí orgánu ochrany ústavnosti byla podrobována přezkumu ze strany orgánů moci výkonné, byť jen v rámxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxkladní práva, měla se se stížností obrátit na Evropský soud pro lidská práva, nikoliv na Ministerstvo financí a Obvodní soud pro Prahu 1. K tomuto závěru xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx již odkazovaný čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR) a obecné principy hierarchické výstavby právního řádu a struktury soudní soustavy.

x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xoudním exekutorem objektivně zjištěné nemajetnosti povinného zpravidla xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxkutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), nebo rozhodnutím soudu podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Pokud však k zastavení nedošlo, nezpůsobuje taxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxaci, kdy neúčelnost vedené byla žalobci známa, nezastavení na tom nemohlo nic změnit, a nemohlo proto ani žalobci způsobit nemajetkxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx

- Správce konkursní podstaty není aktivně věcně legitimován k uplatnění práva na přiměřené zadxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx v němž působí.

- Skutečnost, že řízení o přestupku z jakéhokolix xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxlu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

- Vedení tzv. pomocného materxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx 82/1998 Sb.

Soustavný dohled ze strany Ministerstva financí nad dodržovánxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdní postup, v důsledku kterého mohly být zájmy podílníků, a to jak stávajících, tak i budoucích poškozeny a mohla jim tak vzniknout škoda, za kterou stát xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx

x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxba, v níž došlo k odložení návrhu na zahájení řízení podle § 41 písm. a) zákona č. 182/1991 Sb., o Ústavním soudu. Za počátek tzv. kompenzačního řízení nelxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx

- K nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1, věta druhá, zákona č. 82/1998 Sb. nemůže dojít, nestanoví-li zákon konkrétní lhůtu, poxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xozhodnutí je třeba posoudit z hlediska porušení povinnosti učinit úkon v době zákonem stanovené nebo přiměřené ve smyslu § 13 odst. 1, věta druhá a třetíx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xdst. 1, věta třetí, zákona č. 82/1998 Sb., je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx

- Vydání vydané či odňaté věci třetí osobě bez toho, aby o vydání bylo rozhodnuto podle § 80 odst. 1 tr. řádu, představuje nesprávný úřxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx

x xxxxx xxxxxx xe strany Ministerstva financí nad dodržováním zák. č. 248/1992 Sb. sloužit k ochraně zájmů podílníků podílového fondu, je nepochybné, že selhání Minxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxm tak vzniknout škoda, za kterou stát odpovídá v režimu zák. č. 82/1998 Sb. Při škodě způsobené více subjekty dává zákon přednost pravidlu společné a nexxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxcí z § xxx xxxxx x xxxx xxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxedním postupem při výkonu veřejné moci. Jde tu o skutkové předpoklady odlišné od těch, které zakládají odpovědnosti případných jiných škůdců, a které xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx

Disponovalo-li ministerstvo financí informacemi svědčícími o tom, že šlo o neobvyklý obchod ve smyslu § 1 odst. 1, 5 zákona č. 61/1996 Sb., pxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxit - mohly vést v konečném důsledku k tomu, že by po zásahu orgánů činných v trestním řízení k převodu prostředků nedošlo; pokud tak ministerstvo v rozporx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx

Evidence osoby v materiálech Státní bezpečnosti není nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějšíxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

- Provedení vidimace zjevně nevěrohodné listiny je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxčinné souvislosti s (nezákonným) usnesením o prohlášení konkursu na majetek úpadce.

x x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxa pravomoc soudu.

- Ve sporu o náhradu škody způsobené xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxout posouzení případných pochybení správce konkursní podstaty při výkonu funkce, neboť otázka, zda správce konkursní podstaty postupoval při výkonx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xři výkonu funkce i tak postupoval s odbornou péčí, nemůže být příčinou vzniku škody ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx soudu spočívajícím v zanedbání dohledu nad výkonem funkce správcem konkursní podstaty, v jehož důsledku se pohledávka poškozeného za konkursní podsxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxní podstaty v době předcházející nesprávnému úřednímu postupu konkursního soudu dovoloval úhradu této pohledávky se zřetelem k ostatním pohledávkáx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx).

- Při posouzení dodržení lhůty podle ustanovení § 71 odst. 1 správního řádx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx na jeho konkrétní okolnosti. Bez zbytečného odkladu neznamená automaticky ve lhůtě do třiceti dnů; lhůta do třiceti dnů stanovená v ustanovení § 71 odsxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx vydat bezodkladně, což musí být opět v každém jednotlivém případě zdůvodněno konkrétními okolnostmi posuzované věci.

xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx osob a majetek a porušení této povinnost (ve spojení se splněním dalších podmínek), může představovat nesprávný úřední postup. Povinnost je limitováxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx

- Závěr, že nepřiměřená délka správního řízenx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xá přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxí čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx

xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxpu, jestliže správní orgán porušil svou povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Jelikož na tento nesprávný úřední postxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx

- Soupis movitých věcí pořízený podle § 326 o. s. ř. není rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxtí věci ze soupisu ani neúspěch žalované strany v excindačním řízení samy o sobě nemusí vést k závěru, že při soupisu došlo k nesprávnému úřednímu postupxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxupu. Strana, která byla povinna k náhradě nákladů tohoto řízení, se může domáhat náhrady svých účelně vynaložených nákladů a náhrady nákladů uhrazenýxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx

- Skutková samostatnost nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xjmy vzniklé porušením práva na přiměřenou délku jak předchozího, tak i navazujícího soudního řízení, ne-umožňuje učinit závěr o jednotě uvedených říxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx

xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxLP vyplývá, že i tato řízení pod aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy spadají

- Právo nx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx. Pro posouzení, zdali se jedná o právo civilní (tj. soukromoprávní) povahy je nezbytné vycházet z judikatury ESLP. Právní řád České republiky tradičnx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xod aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy spadají (viz např. Kiefer proti Švýcarsku, rozsudek ze dne 28.3.2000, stížnosti č. 27353/95), nadto řízení o poskytnuxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xod působnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť bylo kladně odpovězeno na všechny tři stanovené otázky. Z toho důvodu je nezbytné uvedené správní řízení a navazxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxodně aplikovat i Stanovisko.

Neprovede-li soudní exekutor v rozporu s § 46 oxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za který stát odpovídá.

- Na řízexx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxáv a svobod.

- Při posouzení přiměřenosti délky řízení se nepřihlíží k délce řxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxistentek u domácího porodu nedopouštějí xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxké služby ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je i porušení povinnosti přijmout preventivní opatření k ochraně žixxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx

Porušení povinnosti stanovené § 8 odst. 1 věty první trestního řádu - oznamovat skutečnostx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxravidla se neodrazí v obsahu v řízení vydaného rozhodnutí, může proto zakládat nesprávný úřední postup

x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx

Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx

Nebyla-li exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě přiznanou jí částku, je to v rozporu s požadavkem zákona, a jde proxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx

- Na řízení o udělení povolení k trvalému pobytu se čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nevztahuje.

xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxo řízení pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy nespadají.

Řízení o udělení povolenx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je řízením, v němž správní orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx

Odpovědnost státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu může být založena rovněž poskytnutím nesprávných a zavádějících ixxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx

Pokud vytýkací řízení neskončilo vydáním platebního výměru, v důsledku čehož nebyla vyměřena daň x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx

V případě nároku na náhradu majetkové škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první zákxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnutí nerespektoval stanovisko Nejvyššího soudu nebo rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, aniž by odchylný postup nálxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxtí soudního řízení, avšak nejde o postup nesprávný ve smyslu § 13 OdpŠk, který by mohl naplnit pojem průtahu v řízení, v jehož důsledku účastníku řízení mxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxdem je ze své povahy integrální součástí postupu vedoucího k vydání xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx

Právo na projednání věci v přiměřené době správním soudem v řízení, které svým předmětem nespadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lixxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xikoli v přiměřené době, ale plyne z ustanovení § 6 odst. 1 o. s. ř., které je podle § 64 s. ř. s. použitelné i pro poměry správního soudnictví, a které ukládá xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx

xx xxxxxx xxasti vlastníka sousední nemovité věci ve stavebním řízení o vydání stavebního povolení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a txxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx

Pokud vytýkací řízení neskončilo vydáním platebního výměru, v důsledku čehož nebyla vyměřena daň z přidané hodnoty odchylná xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx

Přestupkové řízení vedené podle zák. č. 200/1990Sb. spadá do věcné příslušnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svoxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxť trestní soud shledal, že nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, je třeba trestní řízení i řízení x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xáhradu škody.

Řízení o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštěnx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx

xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Projednání a rozhodnxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxti dvanácté zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, příp. průtahy v tomto řízení, paxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx

xxxxx xx přiměřenou délku řízení garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod se vztahuje výlučně na řízení soudní, k jehož celkové délce lzx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxající do věcné působnosti uvedeného ustanovení.

Nesprávným úředním postuxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xistoty, na základě níž se podle výsledku takového řízení chová, a následně v navazujícím správním řízení další předpokládané rozhodnutí není vydáno, x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxtických veřejných projevech státním orgánem a újma na osobnostních právech při nich způsobená jiným subjektům může zakládat odpovědnost státu v důslxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx

xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxytnout žadateli vyjádření k záměru z hlediska územně plánovací dokumentace, je třeba nesprávné vyjádření o souladu záměru s územním plánem xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx.

Daňové řízení, v němž je daňovému subjektu uložena povinnost zaplatit penxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxební výměr, v němž daňovému subjektu byla uložena povinnost uhradit penále, daňovému subjektu doručen, popř. od okamžiku, kdy se daňový subjekt o exisxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx

x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx režimu vývoz postupuje celní úřad bez zbytečných průtahů ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb.; zákon č. 500/2004 Sb. se nepoužije.

xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxučního řízení, jež bylo zahájeno na základě rozhodnutí, na němž byla nesprávně vyznačena doložka právní moci, nelze zjišťovat příčinnou souvislost mxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxradě nákladů , jenž musí splňovat podmínky nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Doba, po kterou bylo posxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx o její přiměřenosti ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona č. 82/1998 Sb. a § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxech zákonem stanovených podmínek právní nárok na vydání rozhodnutí o udělení trvalého pobytu na území České republiky.

xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xolbě složení slibu přísedícího podle § 62 zákona o soudech a soudcích, jde o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxe použít č. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, jenž zakotvuje právo jednotlivce na vyřešení jeho záležitosti v přiměřené lhůtě

xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxm řízení nepodléhajícím čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přičemž aplikaci obecné úpravy lhůt pro vydání rozhodnutí podxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xžádosti) či o řádném opravném prostředku proti takovému rozhodnutí, posuzovat, zda bylo vydáno v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxna č. 82/1998 Sb.

2) Vylučuje-li ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, obecnou úpravu přerušení řízení podle zákona č. xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxnou přerušit do skončení jiného řízení. To však neznamená, že fakticky nastolený klid řízení musí nutně představovat nedůvodnou nečinnost správního xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxo otázku předběžnou, anebo kdy je v jiném řízení meritorně řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v hlavním řízení, bude-li takové rozhodnxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx

xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxržením osoby podle § 93 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních nemůže být nezákonným rozhodnutím ve smysxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx

x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxho orgánu státu v předběžném projednání uplatněného nároku na náhradu škody podle § 14 OdpŠk samo o sobě nevylučuje, aby jej soud v řízení o náhradu škodx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxedběžné projednání nároku na náhradu škody u ústředního orgánu je po novele zákona č. 82/1998 Sb. provedené zákonem č. 160/2006 Sb. podmínkou pro uplxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxou nesprávným úředním postupem podle § 31a OdpŠk, byť k ní došlo před účinností zákona č. 160/2006 Sb. Nebyl-li nárok na náhradu nemajetkové újmy způsoxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xdst. 2 OSŘ.

- Od požadavku předběžného projednání nároku u ústřexxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xe uveden § 104 odst. 1 OSŘ] postrádalo rozumný smysl, nemohlo by naplnit účel sledovaný zákonem, bylo xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx

- Samotná okolnost, že příslušný ústřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepřexxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxmi mravy.

- Jestliže při podání žaloby na náhradu škody u soudu podle OdpŠk nxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxoť tím ušetřil žalobce obtíží spojených s opětovným podáním žaloby v případě, že by jeho žádosti ze strany příslušného orgánu nebylo vyhověno. Prodlouxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxěřující k odstranění daného nedostatku podmínky řízení, je ve prospěch poškozeného, tj. nelze je při úvaze o existenci nesprávného úředního postupu sxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xvažovat o újmě způsobené mu nejistotou ohledně výsledku řízení, protože výsledek řízení byl ke dni podání zpětvzetí odvolání v původním řízení dán. Jaxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx proti rozsudku soudu prvního stupně již poškozenému žádná újma nevznikala. Pouhá skutečnost, že je soudem projednávána věc náhrady nemajetkové újmyx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx

- Jestliže žalovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatněný proti státu přesahuje svou výší náxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xe jej (vůbec) uspokojit nehodlá, potom je požadavek na předběžné projednání podle § 14 odst. 3 OdpŠk splněn ve vztahu k celé výši žalobou uplatněného náxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx

x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xcela nebo zčásti, uspokojen. Prohlásí-li úřad své stanovisko za konečné, mají se jím za vypořádané všechny uplatněné nároky, včetně těch, o kterých se x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx

x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxednání nároku na náhradu škody proti státu u ústředního orgánu má za následek zastavení řízení, nikoliv povinnost soudu postoupit věc příslušnému úřaxxx

x x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xouvisí konstatování porušení práva poškozeného a omluva státu za toto porušení. Není-li omluva vyslovena ve vazbě na konstatování porušení práva, měxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xrojednání a příslušný úřad se za ně omluvil a má-li soud následně tuto formu zadostiučinění za přiměřenou, musí žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Způsxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx soudu prvního stupně, nemohou ani dílčí výroky o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění nabýt právní moci a vykonatelnosti.

x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxe uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou je právním jednáním státu.

- Částečné plnění poskytnuté příslušxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxoku ani dohody účastníků o něm. O vypořádání náhrady škody by šlo při předběžném projednání nároku podle ustanovení § 9 zákona č. 58/1969 Sb. jen tehdy, xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx

- Stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem teprve maxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení.

- Jestliže byl v žxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxté průtahy v řízení, které žalobci znemožnily včasné získání exekučního titulu proti jeho dlužníku, a uspokojení jeho nároku", umožňovala skutková txxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxu nemohla bránit ani okolnost, že žalobce kvalifikoval svůj nárok po právní stránce jako nárok na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím.

x x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxatnosti náhrady škody první den po tom, kdy byl škůdce poškozeným o splnění požádán. Škůdce se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx předepsána, nejčastěji jde o písemnou upomínku a za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje i žaloba. V tom případě splatnost nastává první den po dorxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

x xxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx způsobenou nezákonným rozhodnutím nemůže ocitnout dříve, než marně uplyne lhůta šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředníhx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx

- Nebýt čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod, provedeného zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, neexistoval by ve vnitrostátním právním řádu podklad, který by umožňoval poškozenému domáhat se xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx Již z citovaného článku Listiny základních práv a svobod plyne nezbytnost zvláštní veřejnoprávní regulace; důvodem je - na rozdíl od jiných subjektů xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxjádřené v občanském zákoníku jakožto základním kodexu upravujícím soukromoprávní vztahy je tak vyloučena. Zcela jinou otázkou je však konstrukce zvxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxavené subsidiárně použit občanský zákoník. Jen volba způsobu úpravy některých otázek nemůže učinit platným závěr, že se stát (resp. i územní celky v saxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxle státu, nebo jeho právo obracet se v těchto otázkách i na Ústavní soud, čemuž nemůže být přisvědčeno. Z uvedeného plyne i možnost zákonodárce upravit oxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxteli (poškozenými), obecně vyjádřený xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx

x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, kxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx

- Obviněný, jehož trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením, má právo na úrok z prodlení ode dne následxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx

- Projednání nároku u příslušného úřadu podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. je skončeno sdělením, že nárxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xj. i ty, o kterých se v něm úřad výslovně nezmiňuje. Ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. nebrání poškozenému v tom, aby svůj nárok na náhradu škody nxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x x x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxlušného úřadu.

- Nedoložení všech potřebných dokladů poškozeným při předbxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxlo stát povinnosti k placení úroků z prodlení, nebyla-li náhrada vyplacena v zákonné šestiměsíční lhůtě.

x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxěji šest měsíců poté, kdy nárok uplatní (je-li jeho žádost důvodná).

Do celkoxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxrnuje i doba předběžného projednání nároku podle § 14 zákona, maximálně však v délce 6 měsíců (§ 15 zákona).

- Jestliže se stát hlásí k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu státní moci, je nanejvýš logické, aby se tato odpovědnost vztahovala i nx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxovědnost je jednak absolutní, a tudíž ji nelze zákonem nikterak omezit či dokonce vyloučit, a současně objektivní, a proto se jí stát nemůže zprostit anx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xgendu pro stát v přenesené působnosti, je sice její povinností tak činit, ale zároveň na její výkon nemá obec právní nárok ani nevzniká žádné legitimní oxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx x x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xoučasně povinnost obstarávat jeho vlastní záležitosti; tím, že deleguje pravomoc na jiného, se nezbavuje odpovědnosti za případnou škodu. Nicméně nx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxkonné mantinely, zákon č. 82/1998 Sb. pamatuje v ustanovení § 16 odst. 1, jež umožňuje státu nahradivšímu škodu požadovat po obci regresní úhradu. Takxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xlouží k ochraně těch, kdo jsou nezákonností dotčeni na svých právech a domáhají se náhrady škody.

x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xýkon činností v přenesené působnosti, byť do vlastní konkrétní rozhodovací činnosti zasahovat nemůže.

x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxx

k regresním nárokům je uvedexx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxx

x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xx xxxovědnostní vztah řídil jiným předpisem než následný regresní postih, byť ke splnění povinnosti k náhradě škody, která vznikla podle dosavadního předxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxmezení subjektů, za jejichž činnost stát odpovídá, přičemž změna předpisu v oblasti odpovědnosti státu se může dotknout i oblasti jeho regresních nárxxxx

x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxlost (vztah příčiny a následku) mezi porušením právní povinnosti územním samosprávným celkem při výkonu státní správy v přenesené působnosti (nesprxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxíčinné souvislosti - vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody - je zpravidla otázkou skutkovou, nikoli právní. Právní posouzení příčinné souvislxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxilé tento vztah vyloučit.

- Jestliže při výkonu exekuční činnosti soudní exexxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxic - přesunutí výtěžku dražby na jiný, xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xeho regresní povinnosti vůči státu, je-li prokázáno zavinění protiprávního jednání ve formě nevědomé nedbalosti. Ta je charakteristická tím, že povxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxvení při výkonu pravomocí státu vědět měla a mohla.

Regresní vztah mezi státex x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxtah mezi státem a poškozeným zanikl. Na rozdíl od přísné odpovědnosti státu, právo regresu náleží státu pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněnýx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xterou má stát z titulu regresu nárok a kterou je oprávněn požadovat po subjektech uvedených v § 17 odst. 1 a odst. 2 OdpZák, je omezen mírou účasti těchto suxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx právní povinnosti subjektem k regresu povinným.

Porušení právní povinnosti je nutno vykládat jako protiprávní jednání škůdce, tedy takové konání nxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx jednání a k výsledku tohoto jednání (tj. ke vzniku škody). Zavinění je vybudováno na složce intelektuální a volní, přičemž v závislosti na přítomnosti x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxního nároku zavinění ve formě nevědomé nedbalosti (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. 28 Cdo 2441/2010). Pro účely regrxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx vzniku této odpovědnosti může vést, třebaže to vzhledem k okolnostem a osobním poměrům (tj. především ke svému postavení při výkonu veřejné moci, zařaxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxího soudu ze dne 5. února 2004, sp. zn. 21 Cdo 1059/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 2361, svazek 28). Zřetelného vxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xědomosti, znalosti, zkušenosti a obezřetný postup jsou jedním z předpokladů, aby mohli příkladmo státní zaměstnanci či úředníci územních celků svou xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxinění nepresumuje, oprávněný z regresu jako žalobce je povinen prokázat, že subjekt, proti němuž je uplatňován regresní nárok, vznik škody zavinil. O xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxa naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxní škoda následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 23 Cdo 2408/2010).

Soud v řízení o regresním nároku si jako otázku posoudí xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xrávní povinnosti ze strany osoby z regresu povinné, zda takové porušení bylo kryto zaviněním alespoň ve formě nevědomé nedbalosti a konečně, zda vznik xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx

Nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxovat. Při odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení tak nevznikne právo požadovat regresní úhradu, prokáže-li se způsobení nexxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx

Rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází konstantně z toho, že nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené v důsledku nesprávnxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx povinnosti učinit úkon v zákonem stanovené lhůtě představují dva nároky se samostatným skutkovým základem, které je třeba vzájemně odlišovat (srov. xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxmci primární náhrady újmy.

32. Zatímco odpovědnost státu je podle § 2 OdpŠx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxost úvahy žalobkyně, pokud se domnívá, že jí uloženou povinnost v odškodňovacím řízení lze jednoduše přenést na územní celky, které se měly podle tvrzexx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxátu nahradit škodu, aniž by mu vznikl regresní nárok proti územnímu celku nebo úřední osobě. Typicky půjde například o situaci, kdy soudní exekutor v ráxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxránit. Tehdy sice bude stát za škodu odpovídat, neboť nemá k dispozici liberační důvod, zároveň však nebude mít proti soudnímu exekutorovi regresní náxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx

xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxi v odškodňovacím řízení nelze bez dalšího přenést na úřední osoby či územní celky, neboť regresní nárok je samostatným nárokem, a proto se k němu vztahuxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx

xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxcím řízení pro poměry regresního řízení, uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1414/2017, že z ustanovení § 159a odst. 1 o. s. ř., xxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xegresního řízení, a proto žalovaný v regresním řízení může uplatňovat všechny námitky, jež by bylo možno uplatnit vůči poškozenému v původním odškodňxxxxxx xxxxxxx

xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxě měla povinnost uhradit na náhradě újmy způsobené paní L. nepřiměřenou délkou stavebního řízení určitou částku. Veškeré další skutečnosti vyžadovaxx x xx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxsu jako žalobce je tak v případném soudním řízení povinen prokázat, že subjekt, proti němuž je uplatňován regresní nárok, vznik újmy zavinil (srov. IŠTxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxtář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 166). Z toho vyplývá, že žalobkyně musí tvrdit zaviněné porušení povinnosti na straně žalovaných, tedy spexxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxna v původním řízení.

36. S žalobkyní lze souhlasit v tom, že nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením práva na přiměřenou délku řízení je xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxiny jeho vzniku na straně orgánů výkonu veřejné moci, které jsou typicky dány průtahy v řízení nebo vydáváním rozhodnutí, jež jsou z procesního pohledu xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxistence takových okolností, které lze kvalifikovat jako zaviněné porušení povinnosti ve smyslu § 18 odst. 1 a 2 OdpŠk, na straně orgánů územních celkůx xxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx

xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxa, zda územní celek odpovídá za státem vyplacenou náhradu v plném rozsahu, nebo toliko částečně. Tuto otázku nelze zodpovědět bez identifikace okolnoxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx

xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xyzických nebo právnických osob, vznikají mezi oprávněným z regresní úhrady a jednotlivými osobami samostatné závazkové právní vztahy, jejichž spolxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxní úhradě se mezi povinnými dělí podle míry jejich účasti na způsobení škody, přičemž posouzení této míry je předmětem dokazování (srov. IŠTVÁNEK, F., xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 166). Jinak řečeno, jedná se o tvrzení podílu jednotlivých žalovaných na skutečnostech, které následně vedly k odsouxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xstřednímu správnímu orgánu jednajícímu jménem státu nepřísluší nahrazovat závěry soudu o míře zavinění jednotlivých orgánů územně samosprávných cxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx

xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxaných, tedy specifikovat, v čem toto zaviněné porušení povinnosti spočívá a v čem je dána příčinná souvislost mezi ním a povinností plnění, která byla žxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx