82/1998 Sb.

Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)
JUDr.
František
Ištvánek
JUDr.
Pavel
Simon
Mgr.
František
xxxxxxx
xxxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxVENÍ
(Odpovědnost státu a územních celků)
JUDr.
Pavel
Simon
Právní stav komentáře je ke xxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxvoj odpovědnosti státu na našem území
III. Ústavněprávní základ odpovědnosti státu
IV. Na který zákon čl. 36 odst. 4 Listiny odkazuje?
V. Představxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx nesprávným úředním postupem
VII. Odpovědnost za porušení práva Evropské unie legislativní činností nebo nečinností
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xX. Odpovědnost státu a restituční předpisy
X. Skutkové podstaty odpovědnosti státu v jiných předpisech
Přehled výkladu:
I. Účel právní úprxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxx
xxx
xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxetkové újmy v občanském zákoníku
VII. Je náhrada nemajetkové újmy na zdraví v režimu odpovědnosti státu skutečně náhradou nemajetkové újmy?
Obecnx x xxxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx moci, či později územních celků, se nejen historicky, ale i v dnešní době pohybuje mezi dvěma krajními přístupy.
Prvním přístupem je absolutní a ničxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxo soudu, objevujících se v několika jeho nálezech.
Podle Ústavního soudu: "Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést oxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxtiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci." (II. ÚS 590/xxxx
x xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxdování důvěry občanů v právo a instituce státu, resp. veřejné moci. Tam, kde jednotlivec jedná s důvěrou ve věcnou správnost aktů státu či jeho postupů a xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx byla klamná. Jinak řečeno, taková důvěra je možná pouze tehdy, pokud stát či subjekty, na něž stát přenesl výkon některých svých pravomocí, odpovídají xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
Takto přísně nastavená odpovědnost státu (případně územních celků) by však vedlx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx pochybení a tím i poškození osob, vůči nimž výkon státní moci směřuje. V konečném důsledku by mohlo dojít k situaci, kdy bude výkon státní moci ochromen oxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xinností, kterou nebude chtít nikdo vykonávat (NS 30 Cdo 3310/2013), popř. se stát bude zabývat již jen vlastními pochybeními při výkonu veřejné moci a jxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx Sb. (dále také „zákon o odpovědnosti státu“) takto široce odpovědnost státu pojata není. Stát například neodpovídá za škodu způsobenou nepravomocnxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxd rozhodne rozsudkem pro zmeškání, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky, a žalovaný tak zbytečně vynaloží náklady na odvolání proti rozsudku, kxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx Téhož si je zjevně vědom i Ústavní soud, který v novější judikatuře přísný náhled na odpovědnost státu opustil a varoval před extenzivním uplatňováním xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxobě opatrného rozhodování), v horším případě až k úplné rezignaci na výkon veřejné moci (IV. ÚS 2287/18).
Druhým přístupem je situace, ve které nebuxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxích celků za újmu způsobenou výkonem státní moci nebo samostatné působnosti je proto třeba přistupovat obezřetně a pečlivě vážit zájem poškozeného na xxxx xxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xloužit primárně jeho obyvatelům.
II. Historický vývoj odpovědnosti státu na našem území
Abychom pochopili existenci výše zmíněných přístupů k oxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxitečné se seznámit s jejím historickým vývojem.
Rozsah odpovědnosti státu se v historických etapách vývoje českého státu formoval postupně. V dobxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxdní mocí, a zadruhé proto, že byla obava z neočekávaných nároků na státní rozpočet. Teprve přijetím Prosincové ústavy z roku 1867 bylo upraveno ručení zx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxdník odpovídal jako dlužník hlavní a stát zde zastával pouze roli rukojmího a plátce. Prosincová ústava dokonce znala právo na odškodnění za nezákonné xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxce osobní odpovědnosti úředníků a dále se počítalo již jen s ručením státu. Ustanovení Ústavní listiny z roku 1920 o odpovědnosti za nesprávný výkon mocx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxní za vyšetřovací vazbu. Zato ustanovení o odpovědnosti za moc výkonnou se zákonné úpravy nedočkalo, přičemž rozhodovací praxí bylo dovozeno, že pokux xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxonodárce zájem na odškodnění újem způsobených výkonem státní moci, nebyla již dostatečná politická vůle uvést tato práva v plném rozsahu v reálný živoxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx odpovědnosti státu za škodu, k jejímu provedení a skutečnému uplatňování veskrze z politických důvodů nedocházelo.
Významnou roli však sehrál záxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xoncepce osamostatnění státních orgánů měl za škodu odpovídat namísto státu či státního úředníka státní orgán nebo orgán, na něhož přešly úkoly státníxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, kterým stát jako xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxzákonné rozhodnutí včetně rozhodnutí o vazbě a trestu, tak i nesprávný úřední postup.
Nynější zvláštní úprava odpovědnosti státu za výkon veřejné xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxubliky a přenesení části pravomocí na samosprávné jednotky bylo oproti předchozí úpravě nutné rozšířit okruh nositelů veřejné moci.
Z uvedeného pxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxsolutní moci panovníka, zásadně za škodu neodpovídajícího, až k dnešní koncepci záruk právního státu, spočívajících mimo jiné v odpovědnosti za škodx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxvodů, které vedly k jejímu vyloučení v minulosti.
III. Ústavněprávní základ odpovědnosti státu
Ústavněprávní základ odpovědnosti za újmu způsoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxvo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx Jinak řečeno, nelze se například domáhat odškodnění za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, byť by její odškodnění předpokládal v obecné rovině čxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxx xxxak tomu může být na základě přímé aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy (viz dále).
Na druhou stranu musí být podústavní úprava vykládána způsobem, který šetřx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xstavního zmocnění, nemůže nárok na náhradu škody zcela anulovat (negovat), a tím tedy ústavně zaručené základní právo popřít (Pl. ÚS 18/01).
Tento xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxé výkonem veřejné moci převáží nad všemi jinými základními právy a ústavním pořádkem chráněnými zájmy.
Nelze přitom přehlížet, že k čl. xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xa přístup k soudu není absolutní, nýbrž že může podléhat určitým omezením. Ta koneckonců vyplývají i přímo ze znění čl. 36 odst. 1 Listiny, který garantuxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xtanoven v procesních předpisech a je v zásadě na zákonodárci, jaká konkrétní pravidla (lhůty, obsahové a formální náležitosti podání, soudní poplatkx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxní ochrany domáhat, sledovaly legitimní cíl a byly vůči tomuto cíli přiměřené.“
Za využití stejné logické úvahy platí, že i právo na odškodnění újmy xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxtliže zákonná omezení sledují legitimní cíl a jsou vůči tomuto cíli přiměřená. Legitimním cílem v daném případě je především zájem na řádném fungování xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxení rozumné důvody a je-li jím omezení základního práva přiměřené a proporcionální významu obou konkurujících si práv či zájmů (k tomu více v nálezu sp. xxx xxx xx xxxxxxxxx
xxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxátu, jak ostatně již jeho název napovídá.
V minulosti však docházelo k situacím, kdy byla odpovědnost státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xx 82/1998 Sb., ve znění do 26.4.2006, která uznávala odpovědnost státu za škodu (majetkovou újmu), nikoli však za nemajetkovou újmu na straně jedné, a na xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx.
V judikatuře Nejvyššího soudu se proto lze setkat s tím, že základ odpovědnosti za nemajetkovou újmu byl nalezen v úpravě ochrany osobnosti v § 11 a nxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx09), kde se Nejvyšší soud přiklonil k použití občanského zákoníku v uvedené věci na xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx2007),
3)
způsobené určité osobě údaji uvedenými v odůvodnění soudního rozhodnutí (NS 30 Cdo 1712/2004) nebo
4)
manželky a syna osoby, která bxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx uvedených ad 2) až 4) přitom bylo již v době jejich vydání problematické, neboť zákon o odpovědnosti státu představuje vůči občanskému zákoníku úpravx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xbejita. Na druhou stranu tato rozhodnutí reagovala na mlčení zákona o odpovědnosti státu v otázce náhrady nemajetkové újmy a snažila se tento
deficit
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxde o občanskoprávní vztah.
Tři posledně uvedená rozhodnutí však byla překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxlatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku (NS 31 Cdo 3916/2008).
V. Představuje čl. 36 odst. 3 Listiny uzavřený katalog, nebo mixxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxadavkem spravedlnosti na odškodnění újmy způsobené při výkonu veřejné moci se naskýtá otázka, zda stát a územní celek odpovídají toliko za újmu způsobxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxgem skutkových podstat odpovědnosti), či zda mohou odpovídat i z titulu jiné skutkové podstaty, jestliže ji lze vnímat jako výkon veřejné moci (přičemx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhá varianta.
VI. Odpovědnost státu za újmu způsobenou jinak xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx rámci nezakládá odpovědnost státu za jím vzniklou újmu (srov. komentář k § 13 a např. NS 25 Cdo 1124/2005).
K tomuto závěru se přihlásil opakovaně i Úxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxent nepřijal zvláštní právní předpis vymezující případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytoxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx neshledal v tom, že by nečinnost Parlamentu byla nesprávným úředním postupem, ale v tom, že došlo nuceně k omezení vlastnických práv pronajímatelů, za xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxvědnosti státu.
Ústavní soud vydal zmíněné stanovisko zjevně pod hrozbou náhrad, které by České republice mohl za totéž uložit Evropský soud pro lixxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxm, kde dochází k porušení mezinárodních závazků Českou republikou (typicky garantovaných Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod - dále xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxvo na existenci prostředku nápravy porušení práva garantovaného Úmluvou na národní úrovni).
Obdobnou situací pak bylo přiznání nároku na náhradu xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxlo odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, ale toliko za škodu ve smyslu majetkové újmy (škody), bylo možno nárok na náhradu nemajetkové újmy přiznat pxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xx x xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxlad nároku shledán mimo zákon o odpovědnosti státu. Ohledně otázek souvisejících s jeho uplatněním (předběžným projednáním), promlčením apod. se všxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxlativní činností nebo nečinností
Další základ odpovědnosti státu za způsobenou újmu lze nalézt v právu Evropské unie. Ačkoliv si je zákonodárce dobxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x českých soudů.
Nejvyšší soud v pilotním rozsudku k odpovědnosti státu za porušení unijního práva (NS 28 Cdo 2927/2010) uvedl:
Konkrétní podmínky, za jakých odpovědnost státu za porušení unijního práva dává xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxich a Bonifaci [1991], ECR I-05357, rozsudku Soudního dvora ze dne 5. března 1996 v spojených věcech C-46/93 a C-48/93 Brasserie, Factortame [1996], xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxtovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu lze zmínit ještě rozsudek Soudního dvora ze dne 8. 10. 1996 ve spojených věcech C-178/94, C-179/94, C-188/94, C-1xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxnice Rady xx xxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxedpisu je přiznání práv jednotlivcům: právo na náhradu škody jednotlivci tedy vzniká za situace, dopustí-li se členský stát porušení takové normy unixxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxí být dostatečně závažné, přičemž míra závažnosti se v podmínkách unijního práva vykládá v závislosti na rozsahu volného uvážení svěřeného daným předxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx kdy rozhodující orgán zjevně a závažně překročil meze své diskreční pravomoci (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2000 ve věci C-352/98 xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxdu přihlédnout, patří především stupeň jasnosti a přesnosti porušené normy, rozsah prostoru pro uvážení, který tato norma ponechává orgánům státu nexx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxadného nesprávného právního posouzení, skutečnost, že k opomenutí mohlo přispět chování orgánu Společenství [Unie], přijetí nebo zachování vnitroxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxh věcech C-46/93 a C-48/93, Brasserie du pecheur SA, Factortame Ltd a další [1996], ECR I-1029, odst. 56). Východiskem pro zjištění, zda je porušení unxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxci ve vztahu k výkladu a aplikaci unijního práva. Platí přitom závislost, že tam, kde orgán disponuje širokou mírou uvážení, je porušení závažné, rovnáxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxa již porušením unijního práva samým o sobě (srov. Malíř, Jan: Odpovědnost členských států za škodu v právu Evropské unie. Univerzita Karlova v Praze, Pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xouvislost. V rámci posuzování příčinné souvislosti je přitom, na základě judikatury Soudního dvora, třeba zkoumat, zda nedošlo k narušení příčinné sxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx97 Rechberger [1999] ECR I-03499) anebo tím, že poškozený sám ke vzniku škody přispěl svým jednáním či opomenutím, případně tím, že nesplnil svou zmírxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxnky příčinné souvislosti mj. ověření, zda dovolatelka splňovala i jiné podmínky pro přiznání produkční (výrobní) náhrady v souladu s nařízením (tedy xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx práva SZIF dána v plném rozsahu. V ostatních případech soud proporcionálně rozsah, xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxm případě o aplikaci zásady adekvátní příčinné souvislosti. Současně bude třeba zohlednit i otázku, zda v rámci prevence vzniklé škody dovolatelka vyxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xx96, v spojených věcech C-46/93 a C-48/93 Brasserie, Factortame [1996], ECR I-1029 zdůraznil, že ‚vnitrostátní soud [může] ověřit, zda poškozený prxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx vyčerpání všech vnitrostátních i unijních prostředku ochrany práv však není absolutní a neuplatní se v případě, kdy by učinilo výkon práv založených sxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxx98 Metallgesellschaft a další, [2001] ECR I-01727 a rozhodnutí Soudního dvora ze dne 18. ledna 2001 ve věci C-150/99 Stockholm Lindöpark AB, [2001] ECx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxinná souvislost mezi porušením právního předpisu a škodou) musí být splněny kumulativně a platí pro jakýkoli způsob porušení unijního práva, jsou tedx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxcech C-46/93 a C-48/93 Brasserie, Factortame [1996], ECR I-1029, bod 51, rozsudek Soudního dvora ze dne 19. března 1991, ve věci C-202/88 British Texxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx bod 24, rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 2011 ve věci C-346/09 Denkavit [2011], rozhodnutí dosud nepublikováno ve Sbírce, bod 47, rozsudek ze xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxR. I-1059, bod 69, rozsudek SD ze dne 24. března 2009, ve věci C-445/06 Danske Slagterier [2009], ECR I-2119, bod 20, či nejnověji rozsudek SD ze dne 26. lxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx republiky obecné zásady odpovědnosti státu v případě porušení unijního práva. Ve vztahu k zákonu o odpovědnosti státu Nejvyšší soud v témže rozsudku dxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxx k porušení unijního práva, aplikují v souladu se zásadou přednosti podmínky odpovědnosti státu vyplývající z judikatury Soudního dvora a vnitrostátxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx8 xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxožní ani nadměrně neztíží právo jednotlivce na získání náhrady škody."
Při hledání odpovědi na otázku, zda stát odpovídá za újmu způsobenou svou lexxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxektivní právo nebo chrání jeho právní zájem. Pokud ne, nebude stát za újmu z důvodu porušení unijního práva odpovídat (NS 30 Cdo 3598/2014).
Totéž plxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxho účinku směrnic.
Směrnice je adresována členskému státu a zakládá mu povinnost dosáhnout ve svém právu určitého cíle, aniž by stanovila prostředxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxnky zprostředkovány její transpozicí předpisem národního práva).
Účinek směrnice může být přímý a nepřímý, přičemž platí, že je-li směrnice aplixxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xnd South-West Hampshire
Area
Health Authority (Teaching), C-152/84, a ze dne 14. 7. 1994 ve věci Paola Faccini Dori proti Recreb Srl., C-91/92]. Ten znxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxatury SDEU za stát považovat (jde o jakousi sankci za to, že stát směrnici včas netransponoval). Jak bylo totiž výše uvedeno, směrnice nemá přímý účinek xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxo výkladu“) vyplývá, že i když v případě sporů mezi jednotlivci směrnice sama o sobě nemůže zakládat jednotlivci povinnosti, a není tudíž možno se jí jakx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxkerá vhodná obecná i zvláštní opatření k zajištění splnění této povinnosti a tato povinnost platí pro všechny orgány členských států, včetně soudních xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx x9. 1. 2010, C-555/07 Kücükdeveci, bod 47).
Při aplikaci vnitrostátního práva je vnitrostátní soud, který má podat jeho výklad, povinen tak učinit x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx ze dne 5. 10. 2004 ve věci Pfeiffer, C-397/01, xxxx xxx x xxxx x xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xo jejich pravomoci, tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané tak, aby zajistily plnou účinnost dotčené směxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx).
Obecná povinnost vnitrostátních soudů členských států provádět konformní výklad vnitrostátního práva ve vztahu ke směrnici vzniká po uplynutx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxávně implementována, avšak i v případech, kdy implementační
legislativa
sama o sobě bude se směrnicí v souladu, ale existuje více možných výkladů a vnxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxi výkladu vnitrostátního práva vycházely z nevyvratitelné právní domněnky pro výklad implementačních předpisů, že účelem a cílem předpisu, jehož měx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xokud vykládá a aplikuje
relevantní
pravidla vnitrostátního práva, je ovšem omezena obecnými právními zásadami a nemůže sloužit jako základ pro výklxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxm, se v takovém případě může dovolávat odpovědnosti členského státu za porušení unijního práva (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 4. 2016 ve věci Dansk xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxxě, kdy je národní úprava v rozporu se základními zásadami - právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, rovného zacházení a zákazu diskriminace -, xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx činností nebo nečinností měla v případě směrnic následovat až poté, co poškozený vyčerpá možnosti domoci se svých práv za použití doktríny jejich přímxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxí nepodařilo prosadit v soudním řízení, nastupuje odpovědnost státu za porušení unijního práva. Pouze v prvém případě však půjde o odpovědnost za újmu xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx
VIIIx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxenou jednotlivcům porušením práva EU soudním rozhodnutím, proti němuž není přípustný opravný prostředek, jsou shodné s podmínkami shora uvedenými (xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxkého státu a škodou způsobenou poškozenému existuje příčinná souvislost).
V případě druhé z uvedených podmínek (závažnosti porušení) je z důvodx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx základě okolností, jimiž se vyznačuje situace, jež mu byla předložena, tedy:
a)
míra jasnosti a přesnosti porušeného pravidla;
b)
úmyslná povxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xU;
e)
nesplnění povinnosti dotčeného soudu předložit předběžnou otázku.
Dostatečně závažné porušení práva EU nastane vždy, když bylo xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxů se SDEU znovu vyjádřil v případu C-160/14 Joăo Filipe Ferreira da Silva e Brito, v němž připomenul své závěry z rozhodnutí C-224/01 Köbler, a to zejméxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxidel poskytujících tato práva zpochybněna a byla by oslabena ochrana těchto práv, pokud by bylo vyloučeno, aby jednotlivci mohli při splnění určitých xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xoslední instanci. Podmínky stanovené pro náhradu škody stanovené vnitrostátními právními předpisy nesmějí být méně příznivé než podmínky platné prx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxěžovaly získání náhrady škody (zásada efektivity). Z toho důvodu je podle SDEU legislativně zakotvená nezbytnost zrušení předchozího rozhodnutí prx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x x xxxxx x x xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxy způsobené dotčeným porušením unijního práva.
Skutečnost, že soudem, jehož rozhodnutí může založit odpovědnost státu za porušení práva EU, je poxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx xředběžnou otázku k výkladu unijního práva SDEU, jednak tím, že primárně se má účastník domáhat ochrany svých dotčených práv v řízení, v němž je o jeho dotxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxky je soudem rozhodujícím v posledním stupni nepochybně Nejvyšší soud jako soud xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xx s. ř.). Samozřejmě takovým soudem může být i soud odvolací, je-li proti jeho rozhodnutí dovolání objektivně nepřípustné, a může jím být i soud prvního sxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxí správní soud, případně krajský soud ve správním soudnictví tam, kde není přípustná kasační stížnost.
Na základě shora uvedené judikatury SDEU Nexxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxi, včetně rozsudku Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, i když takové rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, a to za předpokladu, že porušená nxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxerá je uložena státu, a škodou utrpěnou poškozenými osobami. Při posouzení této podmínky se přitom nelze obejít bez výkladu dotčené normy unijního práxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx je nutno porušení práva EU hodnotit jako zcela zjevné (NS 30 Cdo 2584/2016).
Závěr o zjevném porušení použitelného práva EU, a to právě s ohledem na zvxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxikatura
SDEU, přičemž soud rozhodl ve zjevném rozporu s ní. V případech, kdy se bude jednat o otázku v judikatuře SDEU neřešenou, by mohla odpovědnost sxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxx xeaplikaci) v projednávaném případě, a to případně i s ohledem na postoj zaujatý jiným orgánem EU, je zcela neomluvitelná anebo kdy dotčená norma sice zcxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxt předběžnou otázku SDEU (a její nepoložení by bylo možno hodnotit jako příčinu vzniku škody).
Podmínky odpovědnosti státu tak nebudou zásadně splxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx řádná aplikace unijního práva natolik zřejmá, že není ponechán prostor pro žádné rozumné pochybnosti, a v důsledku toho se rozhodne, že nepředloží Souxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí vydaných ostatními vnitrostátními soudy nemůže být v tomto ohledu rozhodujícím prvkem pro uložení povinnosti stanovené v čl. 267 třetím pododstavcx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxa budou splněny, bude-li dán zjevný rozpor s judikaturou SDEU (samozřejmě pouze s tou, která v době rozhodování soudu byla dostupná) nebo bude-li splněxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxktování principu právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování by za stávající vnitrostátní legislativní úpravy, která svěřuje rozhodovxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx ostatních předpokladů vzniku odpovědnosti státu, neučiní závěr o porušení práva EU zjevným způsobem (rozhodnutím vyššího soudu), aniž by v tomto směxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxnotlivcům a zda posuzovaným rozhodnutím byl předpis EU skutečně porušen, ale i zda toto porušení je dostatečně závažné ve smyslu shora označené judikaxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xedy i Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, za předpokladu kumulativního splnění podmínek, že 1. cílem porušeného právního předpisu je přiznání prxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xouvislost. Z důvodu zvláštní povahy funkce soudu je stát odpovědný jen ve výjimečném případě (porušení práva je dostatečně závažné), jen když soudní rxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x) úmyslná povaha protiprávního jednání, c) omluvitelná nebo neomluvitelná povaha nesprávného právního posouzení, d) případný postoj zaujatý orgánxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxčené rozhodnutí přijato ve zjevném rozporu s judikaturou SDEU. O nároku na náhradu škody rozhodují soudy v režimu zákona č. 82/1998 Sb., tedy za podmínex xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxčívající ve zrušení posuzovaného rozhodnutí pro nezákonnost se neuplatní, neboť by v podmínkách české právní úpravy prakticky znemožňoval nebo nadmxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x x xxx xx x. ř.), a v obecné rovině není ani důvodem pro zásah Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. II. ÚS 3432/17; rozhodnutx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxdního stupně pro poměry odpovědnosti státu za újmu způsobenou porušením práva EU nelze považovat Ústavní soud, ale je jím vždy obecný soud rozhodující xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxx Odpovědnost státu a restituční předpisy
Z xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xtát z titulu újmy způsobené výkonem veřejné moci. Tyto pokusy byly neúspěšné, neboť restituční předpisy mají před úpravou v zákoně o odpovědnosti státx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx apod.). Bylo přitom věcí politického rozhodnutí zákonodárce, které křivdy způsobené v minulosti komunistickým režimem se pokusí napravit a v jakém rxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxění nemajetkové újmy, která vznikla omezením osobní svobody v dobách komunistického režimu osobám následně soudně rehabilitovaným. Spor spočíval pxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx Českou republiku. Zatímco Nejvyšší soud vyšel z názoru, že daná újma není odškodnitelná, neboť restituční předpis na její odškodnění nepamatuje, a Úmxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxx12), Ústavní soud byl opačného názoru (např. I. ÚS 3438/11). Svou judikaturu však Ústavní soud korigoval stanoviskem pléna Pl. ÚS-st. 39/14, kterým alx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxí judikatury Ústavního soudu. Nutno dodat, že okruh těchto osob byl následně Ústavním soudem výrazně omezen úvahou o tom, že dané legitimní očekávání nxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx
X. Skutkové podstaty odpovědnosti státu v jiných předpisech
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxbenou při výkonu veřejné moci. Tato ustanovení se uplatní v případech spadajících pod hypotézu tam uvedených právních norem. Půjde zejména o:
-
škoxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x přiměřený zákrok vyvolala (§ 95 odst. 1 zák. o Policii ČR),
-
škodu způsobenou osobě, která poskytla pomoc policii nebo policistovi na jeho žádost xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxxi ČR),
-
škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou policii nebo policistovi (§ 95 odst. 3 zák. o Policii ČR),
-
obdobné xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxník (§ 55 zák. č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů), Bezpečnostní informační služba nebo její přxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxbě a justiční stráži České republiky), myslivecká stráž (§ 16 zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti), stráž přírody (§ 81b zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxé souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi a cvičeními prováděnými složkami integrovaného záchranného systému (§ 30 zák. č. 239/2000 Sb., o xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xchrany a pomoci svědku a dalším osobám, kterým v souvislosti s trestním řízením zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí (§ 19 zák. č. 137/20xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxh předpisů) a
-
škodu způsobenou vlastníku či oprávněnému uživateli pozemku za újmu vzniklou na pozemku nebo za omezení vlastnického práva v důslexxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxisejících zákonů (zákon o ochraně státních hranic)].
-
škodu způsobenou vlastníkovi pozemku nebo stavby, jehož práva k pozemku nebo stavbě byla oxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxě změny územního nebo regulačního plánu nebo vydáním nového územního nebo regulačního plánu (tzv. náhrady za změnu v území) [§ 102 zák. č. 183/2006 Sb., x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxém řízení.
-
Rovněž existují i zvláštní normy opačné povahy, které specificky upravují náhradu újmy ve prospěch státu za dotčení veřejných xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxu a zákonem o odpovědnosti státu, platí, že se zákon o odpovědnosti státu použije na všechny další situace odpovědnosti státu (například újmu způsobenxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
x x x
xx xxxx xxxvní úpravy
Usxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny na zákonné úrovni, již předpokládá čl. 36 oxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxí moci a odpovědnosti územních samosprávných celků za újmu způsobenou při výkonu samostatné působnosti. Zároveň komentované ustanovení zdůrazňujex xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxědnosti státu
Znění § 1 v odst. 1 nedoznalo za dobu účinnosti zákona o odpovědnosti státu žádné změny. Navázalo v rozsahu týkajícím se škody (majetkoxx xxxxx xx x x xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxím řízení a v řízení před státním notářstvím, v řízení správním, jakož i v řízení před místním lidovým soudem a dále v řízení trestním, pokud nejde o rozhxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxnným rozhodnutím orgánu společenské organizace, vydaným při plnění úkolů státního orgánu, které na tuto organizaci přešly (§ x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxedním postupem těch, kteří tyto úkoly plní (§ 18 odst. 1). Odpovědnost územních celků za újmu způsobenou v rámci výkonu samostatné působnosti předchozx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxi.
Odstavec 3 byl do zákona vložen jako obecná úprava odpovědnosti státu a územních samosprávných celků v samostatné působnosti za nemajetkovou újxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
x xxxxx x
xxxx xxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxobenou při výkonu státní moci.
Právě vznik újmy v souvislosti s výkonem státní moci je podmínkou použitelnosti zákona. Jestliže sice újmu způsobí sxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxdel deliktní odpovědnosti v občanském zákoníku.
Účelem odst. 1 je proto odlišit od sebe situace, kde stát způsobí újmu jako vykonavatel veřejné mocx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxá moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostexx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx).
Z uvedeného vyplývá, že odpovědnost státu může být podle komentovaného zákona založena tehdy, vznikne-li škoda v důsledku vrchnostenského půsxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx předpisů o deliktním právu (NS 28 Cdo 2334/2010).
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxní orgán vykonává své veřejnoprávní pravomoci, aniž by tím rozhodoval o právech a povinnostech určitých subjektů. V teorii správního práva hovoříme o xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxdku a rea-lizaci společenských služeb, aniž by se tím přímo rozhodovalo o právech a povinnostech dotčených osob. Stát může plnit například povinnost axxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx státní moci. Opačný závěr by měl totiž za následek to, že osobám dotčeným činností státního orgánu, při níž nebylo přímo či nepřímo rozhodováno o jejich xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxru s čl. 36 odst. 1 Listiny), nebo by byly odkázány na prostředky nápravy v rámci ochrany osobnosti (což není možné, jak bylo vysvětleno výše). V tomto směxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx, to jest, došlo-li ke vzniku újmy v důsledku výkonu státní moci (NS 30 Cdo 4118/2015 a 30 Cdo 5848/2016).
Rozlišujícím kritériem pro použití zákona xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx svou veřejnoprávní pravomoc nebo povinnost.
Tím zákon o odpovědnosti státu doplňuje ochranu poskytovanou proti zásahům orgánů veřejné moci v rámxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xx xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx pravomoc nařídit ukončení zásahu orgánu veřejné moci (NS 30 Cdo 3279/2012).
Ustanovení x x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxí správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
Za výkon státní moci naopak podle judikatury nelzx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx 25 Cdo 3953/2014), poskytování zdravotní péče osobě ve výkonu trestu odnětí svobody ze strany lékařů Vězeňské služby či v jejích zdravotnických zařízxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxstup při převzetí majetku jiné osoby v situaci, kdy stát jedná v omylu ohledně toho, že se jedná o majetek, který má převzít na základě zákona (NS 30 Cdo 388xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx), včetně postupu při malé a velké privatizaci (II. ÚS 93/99, III. ÚS 380/97, NS Cpjn 102/93, NS 25 Cdo 1890/2005), a zřízení příspěvkové organizace (MS v xxxxx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxžebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
Judikatura
Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu se rozchází v názoru na posouzení povahy xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx
xxxxxxtura
Nejvyššího soudu použitelnost zákona č. 82/1998 Sb. na nároky na náhradu újmy způsobené v rámci služebního poměru vyloučila, zatímco
judikatuxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxdnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který dovodil, že pravomoc rozhodnout x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxinností ozbrojeným sborem, má správní orgán, a označil úpravu odpovědnosti za újmu obsaženou v zákoně č. 361/2003 Sb. za komplexní, a to právě s důsledxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxůsobenou újmu nejen v případě, kdy újmu způsobí jako osoba soukromého práva, ale také v případě, kdy dojde na straně škůdce k tzv. excesu. V takovém přípaxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx
xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxely z hlediska místního, časového a zejména věcného (vnitřně účelového) s jeho úřední činností.
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xledovali výlučně uspokojování svých vlastních zájmů a potřeb (NS 28 Cdo 2699/2010). Oproti tomu o
exces
nepůjde v případě, kdy policista při převlékáxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx05). Stejně jako skutečnost, že člen myslivecké stáže při zastřelení psa postupoval protiprávně, ještě sama o sobě neznamená, že šlo o
exces
(NS 25 Cdo xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxx
x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxný čin (NS 30 Cdo 2082/2015).
x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx x
xxxxx
lze vyjít ze závěrů judikatury k výkladu zákona č. 150/1961 Sb. (R 65/93), § 421 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění do 31.12.1991 (R 55/71), pojmu "při čxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx x. 65/1965 Sb. (NS 21 Cdo 2507/2000, xx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxx xxxx xxxxxídá za újmu způsobenou vedle státních orgánů a úředních osob také orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu přenesené působxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxo územní celek. To je dáno samostatnou právní povahou územních samosprávných celků a jejich právem na samosprávu (čl. 100 Ústavy), která zahrnuje i samxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx působnosti. Za škodu nebo újmu způsobenou v rámci něho vydaným nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem odpovídá stát podle zákona o oxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx2011).
K vymezení toho, kdy jde o situaci výkonu přenesené a kdy samostatné působnosti, srov. komentář k § 19. Obecně platí, že nestanoví-li zákon jixxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx nevykonává veřejnoprávní pravomoc, ale vystupuje jako osoba soukromého práva, například při dispozici s obecním majetkem (NS 25 Cdo 532/2007, NS 25 Cxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxpovědnost státu i za nemajetkovou (morální) újmu, a to zejména proto, aby byl na národní úrovni poskytnut prostředek nápravy porušení práva na přiměřexxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy (k nadbytečnosti posledně zmíněné úpravy srov. komentář k § 6a). Způsob úpravy odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu vyšel z xxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxkozením zdraví, jak je xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxšení osobního zájmu poškozeného, který není exaktně kvantifikovatelný ve všeobecném ekvivalentu, tj. v penězích, přestože se v penězích nahrazuje. xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx).
Více k pojmu nemajetkové újmy a jejímu dokazování srov. komentář k § 26. K formám a výši zadostiučinění pak viz komentář k § 31a.
VI. Skutkové podsxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxstné a ztížení společenského uplatnění a v rámci ochrany osobnosti, včetně nároku pozůstalých.
Občanský zákoník staví škodu a nemajetkovou újmu xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxnovení o povinnosti nahradit škodu (§ 2894 odst. 2 věta druhá o. z.). Nezakládá však povinnost nahradit nemajetkovou újmu vždy, kdy vznikne povinnost nxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxx
Občanský zákoník stanoví povinnost k náhradě nemajetkové újmy v ustanoveních:
-
§ 261 o. z. při závažném porušení práv člena spolku,
-
§ 2543 xx xx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x
x xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
-
§ 2958 o. z. při ublížení na zdraví se poskytuje náhrada vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy,
-
§ 2959 o. z. při usmrcení xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
x
x xxxx xxxxx x xx xx xxx xxxxození věci ze svévole nebo škodolibosti,
x
x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x
x xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxrušení práv nekalou soutěží.
Ustanovení § 2956, § 2957 a § 2969 odst. 2 o. z. se sice neuplatní v oblasti odpovědnosti státu přímo, neboť zákon o oxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x x xx xxxxx xx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxlo zásadně stejné náhrady bez ohledu na to, zda ji poskytuje stát, nebo soukromá osoba. Výklad způsobu určování a výše přiměřeného zadostiučinění (
satxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxu srov. též komentář k § 27.
Ustanovení § 2958 o. z. se uplatní i v režimu odpovědnosti státu při určení rozsahu odškodnění v případě újmy na zdraví.
xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx
xxxx xx xxxxxxa nemajetkové újmy na zdraví v režimu odpovědnosti státu skutečně náhradou nemajetkové újmy?
V případě újmy na zdraví vznikají jak nároky na náhradu xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxu ztráty na výdělku nebo důchodu (§ 445 až § 447a zák. č. 40/1964 Sb. a § 2962 až § 2964 o. z.) a náhrada účelných výdajů na léčení (§ 449 odst. 1 zák. č. 40/1964 xxx x x xxxx xx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxdajů spojených s léčením primárně poškozeného (§ 449 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. a § 2960 o. z.), nákladů vynaložených na jeho pohřeb (§ 449 odst. 2 zák. č. xxxxxxx xxx x x xxxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx
xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxu za ztížení společenského uplatnění a vytrpěné bolesti (§ 444 odst. 1 a 2 zák. č. 40/1964 Sb. a § 2958 o. z.), náhradu dalších nemajetkových újem (§ 2958 xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxdě jeho usmrcení (§ 444 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb. a § 2959 o. z.) nebo zvlášť závažného poškození zdraví (§ 2959 o. z.) v případě sekundárních poškozenýcxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxtím osoby blízké v zásadě chápány, z hlediska jejich promlčení, jako nároky na náhradu škody (§ 444 zák. č. 40/1964 Sb.) a promlčovaly se v promlčecí době xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x x xxxx xxx xa ni odpovídá. Určitou výjimku představovaly nároky pozůstalých na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jim v důsledku úmrtí osoby blízké, přiznávané nax xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxě (NS 31 Cdo 3161/2008).
Důvodem chápání uvedených nároků jako nároků na náhradu škody byla skutečnost, že tehdejší právo nerozlišovalo u škody na zxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx
xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxadu nemajetkové újmy důsledně rozlišuje, a to především z hlediska podmínek jejich vzniku (srov. § 2894 o. z., podle kterého vzniká právo na náhradu škoxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxanský zákoník subsidiárně použitelný i v poměrech odpovědnosti státu za škodu (§ 26 a komentář k němu) a protože zákon o odpovědnosti státu, na rozdíl xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xpůsobem se v poměrech odpovědnosti státu nové pojetí nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklých z újmy na zdraví projevilo a zda je v případechx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxápat jako xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xtanovena výrazně delší promlčecí doba než pro nároky na náhradu nemajetkové újmy (srov. § 32 odst. 1 a 2 a komentář k němu).
Při hledání odpovědi na dxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxním zdraví chápány jako nároky na náhradu škody a jako takové byly v režimu odpovědnosti státu odškodňovány (NS 28 Cdo 3545/2010). Tomu proto odpovídá i xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxí svobody (NS 30 Cdo 5180/2009).
Zadruhé, novela zákona provedená zákonem č. 160/2006 Sb., která zavedla odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, sx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx náhradu nemajetkové újmy při poškození zdraví (viz důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb.).
Zatřetí, zákon o odpovědnosti státu i nadále ve svém txxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
x uvedeného je zřejmé, že bez ohledu na změnu pojetí nároků na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z poškození zdraví občanským zákoníkem, který důsledně rxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxu škody.
Judikatura:
- Žalobce i žalovaný vykonávali základní vojenskou službu a byli ubytováni ve vojenském objektu. Dne 5. února 1961 v době osxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx žalovaného škádlit, zejména tím, že mu kroutil nohou. Když žalobce ve svém jednání nepřestal, hodil po něm žalovaný kus překližky, kterou jej zasáhl do xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxlestné, ztížení společenského uplatnění a rozdílu mezi dřívějším a nynějším výdělkem.
Tato hlediska jsou rozhodná i pro posuzování prac. úrazů přísxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xejím výkonem. Ani v těchto případech žádné z prvých dvou shora uvedených hledisek (hledisko místní a časové) není samo o sobě rozhodné; i tu zůstává jako xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xlynoucích z výkonu jeho služby.
Posuzováno z tohoto hlediska je taková přímá souvislost dána zejména v případě úrazu vojáků, které se staly při obraně xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xři provádění organizované masové sportovní nebo kulturní činnosti i v době osobního volna. Při vyhlášení bojové pohotovosti i poplachu jsou pracovní xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xx xx - všeob. - 25). Naproti tomu není taková přímá souvislost dána v případě, kdy utrpí úraz příslušník ozbrojených sil - voják základní služby a voják v záloxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxx xxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxém rozdělení a splnění všech uložených úkolů mají vojíni a poddůstojníci v základní službě (a v záloze povolání na cvičení) osobní volno. Doby osobního xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxické, kulturně osvětové a sportovní činnosti. Činnost v této době se organizuje na základě dobrovolnosti a v zájmových kroužcích. Za náplň a využití voxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxdomím velitele roty na vycházku. Citované ustanovení tedy v prvé části vede vojáky a jejich velitele k tomu, aby doby osobního volna bylo organizovaně vxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxci apod., nebo mohou odejít s vědomím velitele roty na vycházku. Tato libovolná činnost vojáků může být omezována jen z hlediska klidu, pořádku a bezpečxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxk. č. 92/1949 Sb. ve znění zák. č. 19/1958 Sb. a vl. nař. č. 21/1958 Sb.), není však dána věcná souvislost s vlastním výkonem služby.
[rozhodnutí Nejvyxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxlů organizace (při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním), či zda byla x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx s ním), tj. zda šlo již o tzv.
exces
, závisí na rozboru a zhodnocení okolností konkrétního případu.
Pokud jde o posuzování případů způsobení škody vlasxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xi plněním služebních povinností), pak úkoly organizace vyplývají ze zaměření a druhu činnosti organizace, stanovených zpravidla statutem, stanovaxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxzace a činnost, která je předmětem pracovní cesty (srov. ustanovení § 41 odst. 1 vládního nařízení č. 66/1965 Sb. ve znění nařízení vlády ČSSR č. 60/197x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxciativy, jestliže k ní pracovník nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu organizace (srov. ustanovení § 41 odst. 2 vládxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xráce a úkony během práce obvyklé nebo úkony nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení, jakož i činnost, která napomáhá k plnění politických, hospxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx plněním služebních povinností je výkon povinností plynoucích ze služebního poměru, jiná činnost vykonávaná na rozkaz nadřízeného, popř. i činnost kxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x činné službě nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu. V přímé souvislosti s plněním služebních povinností jsou úkony pxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxní širších úkolů ozbrojených sil, odpovídajících povahou a významem politickým, hospodářským a sociálním úkolům organizací ve smyslu ustanovení § 4x xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx úkolů organizace (plněním pracovních úkolů, plněním služebních povinností, popř. úkony, jež přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním sluxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxž přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností). Soudní praxe si pomáhá při řešení této otázky kritérii místního, časovéxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x ním, z mezí plnění služebních povinností a přímé souvislosti s ním) nevybočuje taková činnost pracovníka (příslušníka ozbrojených sil v činné služběxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxtí, popř. k výkonu úkonů, jež přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností). Uvedená kritéria nemají ovšem stejný významx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxinnostem, popř. k úkonům, jež přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností). V podstatě jde o to, zda při činnosti, jíž bylx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxostí.
Z tohoto pohledu neobstojí např. paušální závěr, že snad z mezí plnění úkolů organizace (z mezí plnění pracovních úkolů x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx sil v činné službě), jíž způsobil škodu a jež je trestným činem (přečinem, přestupkem). Podobně neobstojí závěr, že snad vybočení z mezí plnění úkolů orxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxx xx xxxcovník (příslušník ozbrojených sil v činné službě) plnil úkoly organizace (plnil pracovní úkoly, plnil služební povinnosti, popř. vykonával úkony, xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxnění služebních povinností je např. škoda způsobená příslušníkem ozbrojených sil v činné službě při provádění zaměstnání podle denního řádu velitelx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxnosti (také v době tzv. osobního volna), případně při úkonech, jež přímo souvisí s prováděním zaměstnání podle denního řádu velitele útvaru, s výkonem xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx. osobního volna). Naproti tomu není škodou způsobenou při plnění služebních povinností např. škoda způsobená příslušníkem ozbrojených sil v činné sxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx velitele útvaru či v době určené pro výkon strážní, dozorčí, hlídkové a pořádkové služby, nebo škoda způsobená příslušníkem ozbrojených sil v činné slxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x přímé souvislosti s ním" se zabývá rozhodnutí uveřejněné pod č. 65/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR s právní větou: "Při odpovědnosti za škoxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxislost, ale o přímou souvislost. Jestliže pracovníci žalobce oslavovali ve skladu prodejny výplatu odměny za dobré umístění v soutěži prodejen o nejlxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxtníky oslavy kávu, nelze - pokud jde o jednání žalované - hovořit o zaviněném porušení povinností z pracovního poměru v přímé souvislosti s plněním pracxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xil (vojáků základní služby a vojáků v záloze), k němuž došlo v době osobního volna vojáka, kdy se voják věnuje osobním zálibám, odpočívá, vyřizuje si korxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxby a vojáků v záloze), tj. úrazů, které se přihodily při výkonu vojenské služby nebo v přímé souvislosti s jejím výkonem, jsou rozhodná hlediska místní, xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xomentem pro posouzení je hledisko uvedené na třetím místě, tj. vztah činnosti, při níž došlo k úrazu, k náplni výkonu vojenské služby, tj. k souhrnu povixxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxx971)]
x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx určité rozhodnutí nebo opatření.
(nález Ústavního soudu ze dne 25.11.1993, sp. zn. II. ÚS 75/93)
- Rozhodování vlády České republiky o privatizacx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxedpisů) je rozhodováním jménem státu, jako vlastníka majetku o tom, jak bude s tímto majetkem naloženo.
Rozhodnutí vlády o privatizaci vydané na záklxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxické nebo právnické osoby. Soudům proto nenáleží je ve správním soudnictví přezkoumávat (srov. § 247 a § 248 OSŘ).
Přezkoumávání uváděných rozhodnuxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb. (srov. čl. I bod 11 zákona č. 210/1993 Sb.).
(stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12.4.1994, spx xxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx znění), je zřejmé, že proces privatizace má charakter volného výběru mezi přihlášenými uchazeči, že kritéria stanovená usnesením vlády (č. 212 z 9. duxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxzniká právně (nadto ústavněprávně) vynutitelný vztah. Za současného právního stavu je tudíž věcí státu, koho z uchazečů vybere, a kterým z kritérií dá xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xstavní stížnosti je však podstatné, že nejde-li při privatizaci o výběr uchazečů v režimu správního řízení, nelze ani nejširším výkladem vyvodit stěžxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx (pro absenci řízení vůbec) nesplňuje a potřebný (formální) pojmový znak pro přijetí jeho ústavní stížnosti tak schází. Není nejmenšího důvodu (z ústaxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx převodu majetku na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, je sice rozhodováním státu, nicméně nikoli státu jako nositele veřejné moci, ale státu jaxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx zmíněného zákona je výrazem a důsledkem vlastníkovy vůle a že odpovědnost orgánu zákonem k provedení privatizace povolaného za takto učiněné rozhodnxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxády České republiky, totiž že její odpovědnost za rozhodnutí učiněná ve věcech privatizace majetku státu je dána toliko její odpovědností Poslanecké xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxivatizaci. Podmínkou aplikace zákona č. 58/1969 Sb. je, že stát musí prostřednictvím svých orgánů vystupovat jako nositel veřejné moci při jejím uplxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxpuje jako vlastník a se svým vlastnictvím disponuje v rámci soukromoprávního vztahu, pak je zřejmé, že jeho odpovědnost nemůže být založena aplikací zxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx souvislosti s plněním pracovních úkolů, soud posuzuje tuto souvislost z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000)
- Ve smyslu ustanovení čl. 4 odst. 2 Listiny mohou být meze základních práv a svobod upraveny za podmínex xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxstaty a smyslu, a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny). Má-li tedy každý právo na náhxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxmínky a podrobnosti realizace tohoto práva stanoví zákon (čl. 36 odst. 3, odst. 4 Listiny), pak takový zákon, vydaný na základě ústavního zmocnění, nemxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxčitých případech, popřít.
(nález Ústavního soudu ze dne 30.4.2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01)
- Pro závěr, zda zaměstnanec plnil pracovní úkoly (§ 37 odsxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxost konanou pro zaměstnavatele.
Z uvedené legální definice vyplývá, že za plnění pracovních úkolů je dále - vedle (jakékoliv) činnosti konané přímo nx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxdat mu pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci, a dávat mu k tomuto účelu závazné pokyny (srov. § 9 odst. 3 zák. práce), popřípadě též xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxěstnance považovat za plnění pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 věty první nařízení vlády, není významný motiv, či pohnutka zaměstnancxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx věcného, místního i časového jde objektivně o činnost konanou pro organizaci (zaměstnavatele). V posuzované věci sice dovolatel připouští, že "při mxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxtnanec jiné firmy". Při této úvaze však náležitě nepřihlíží ke skutečnosti, že pro posouzení věci není natolik významné, že tento pracovník formálně nxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxciativy napomohl k plynulému pokračování v další cestě na stavbu žalovaného v K., konal z objektivního hlediska činnost ve prospěch žalovaného.
(rozxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxe činnosti konané přímo na příkaz zaměstnavatele též činnost vykonávanou bez vnějšího podnětu jiných osob, pouze na základě vlastního rozhodnutí zamxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxudu ze dne 24.2.2003, sp. zn. 21 Cdo 1148/2002)
- Postup státu při uzavírání kupní smlouvy o prodeji věci ve vlastnictví státu není úředním postupem vx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxtanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb., za nějž nese stát odpovědnost, nebyl postup zakladatele státního podniku při udělení výjimky ze zákazu převodu majxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx, účelový) vztah činnosti, při níž byla škoda způsobena, k provozní (obchodní) činnosti zaměstnavatele, tedy zda objektivně šlo o činnost konanou pro xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxxxě existovala překážka v práci, není sama o sobě rozhodující.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2005, sp. zn. 25 Cdo 482/2005)
- Nelze-li dovodxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxým napadením této osoby (byť naplnilo znaky trestného činu) sledoval své osobní nebo jiné zájmy, má jeho jednání místní, časový a věcný vztah k činnosti xxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxažovat za činnost právnické osoby ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák. Nutná obrana je okolnost vylučující protiprávnost jednání, nikoliv okolností, vylxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx. zn. 25 Cdo 2777/2004)
- ... Petr Novák se dne 16.3.1994 v šatně v budově Policie ČR ve Z. připravoval do služby a při zasouvání nabité a nezajištěné sluxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxku sepse dne 12.5.1994 zemřel. P. N. byl v trestním řízení pravomocně uznán vinným trestným činem ...
Ustanovením § 20a zákona č. 550/1991 Sb. (nyní § 5x xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxklady splněny. Předpoklady vzniku tohoto nároku zdravotní pojišťovny se sice posuzují podle zákona č. 550/1991 Sb., který je ve vztahu k občanskému záxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11.2002, sp. zn. 25 Cdo 279/2001, publikovaný pod č. 60 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxx
xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xkody podle občanského zákoníku, zcela správně soudy obou stupňů řešily otázku pasivní legitimace v tomto sporu za použití příslušných ustanovení občxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxsobil její zaměstnanec či ten, kdo byl při její činnosti použit, a to za předpokladu, že škoda jím byla způsobena při činnosti, která spadá do rámce působxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxované, bylo trestným činem, šlo o vybočení z plnění služebních povinností, a za následky tohoto tzv. excesu odpovídá přímo škůdce.
Kritériem pro rozlxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx jednání naplnilo skutkovou podstatu trestného činu. Neplatí totiž automaticky, že každá činnost, která je zároveň trestným činem, musí být excesem (xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxmo související ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxžebním poměru, sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná se tzv.
exces
, a v takovém případě odpovídá za škodu přímo sám.
Právní názor xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxlicie, kdy policista P. N. se připravoval k výkonu služby a zasouval služební pistoli do služebního opasku. Místní a časový vztah jeho jednání k plnění jxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxho povinností vyplývajících z jeho služebního poměru. Jiný účel jeho jednání ze skutkových zjištění nevyplývá a na jejich základě nelze dovodit, že by xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxž manipuloval s nabitou a nezajištěnou služební pistolí, však nepostrádalo místní, časový ani věcný vztah k činnosti Policie ČR, jejímž byl tehdy přísxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxovědností objektivní bez ohledu na zavinění, je třeba uvést, že v daném případě nejde o objektivní odpovědnost státu podle zvláštních zákonů, jako je nxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxu při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním. Policii České republiky ani její organizační složky nelze totiž považovat za právnixxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xovinnosti ve věcech týkajících se policie je Česká republika, za niž v řízení vystupuje ministerstvo vnitra (srov. R 11/1997).
Jestliže ten, kdo způsxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxké či fyzické osoby, která namísto přímého xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x. 550/1991 Sb. (nyní § 55 zák. č. 48/1997 Sb.).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.5.2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005)
- Zřídí-li Ministerstvo zdravxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xedy právnickou osobou hospodařící s majetkem státu (§ 8 MajČR), jde o úkon učiněný jménem státu a nikoliv o úkon státního orgánu učiněný v rámci výkonu vexxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxodařící s majetkem státu), a ministrem zdravotnictví jako vedoucím organizační složky státu (MZ), která příspěvkovou organizaci zřídila, je vztahex xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx
x xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxba připomenout, že pro odškodňování různých křivd, k nimž došlo v období od 25.2.1948 do 1.1.1990 (tzv. rozhodné období), zejména tím, že stát převzal mxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxkon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, či zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskéxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx veřejné moci [zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a zákon č. 82/1xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. Je tedy zřejmé, že nároky žalobce na náhradu majetkové újmy, která mu v rozhodném období vznxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxvněně odňatý majetek byl poškozen či zničen a nelze jej zcela nebo zčásti oprávněné osobě vydat. Odpovědnost státu za škodu způsobenou výkonem veřejné xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx8, případně po dni 1.1.1990.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2006, sp, zn. 25 Cdo 2753/2004)
- Stát při převodu majetku ze státního vlastnixxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx.11.2006, sp. zn. 25 Cdo 613/2005)
- Rozhodování ministerstva financí o udělení souhlasu ke kupní smlouvě podle § 22 odst. 3 a § 44 zákona č. 219/2000 xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xtátu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005)
- Proxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxpisů a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu ve vztahu k jednotlivým voličům.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx majetek v rámci privatizace tak v případech, kdy stát prostřednictvím svých orgánů zařazuje vhodné nemovitosti do procesu privatizace nebo schvalujx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxdním postupem ve smyslu zákonů o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2007, sp. zn. xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxví, způsobenou této osobě při dopravní nehodě jím zaviněné ve smyslu § 420 obč. zák. řidič a nikoli jeho zaměstnavatel.
(usnesení Nejvyššího soudu ze xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxjovat odpovědnost obce podle zákona č. 82/1998 Sb., byť bylo rozhodnutí příslušným orgánem zrušeno. V daném případě nezákonným je rozhodnutí vydané oxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxru provozovatele svého zařízení a při rozhodnutí o výsledku zadané veřejné soutěže obec vystupuje a rozhoduje jako vlastník a vykonává svá oprávnění xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx majetku není výkonem veřejné moci, a nelze proto s tímto rozhodnutím, byť bylo příslušným orgánem zrušeno, spojovat odpovědnost obce podle § 19 a násl.x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx2007, sp. zn. 25 Cdo 1961/2005)
- Je jednoznačné, že při výběru provozovatele svého zařízení, jenž vstoupí do právních vztahů s žalovaným jako rovný x xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxení se svým majetkem. Dispozice s obecním majetkem má zvláštní soukromoprávní povahu a rozhodování obce o výběru provozovatele jejího majetku není výxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxx x xx xxxxxx xx x2/1998 Sb. (v tomto směru obdobně např. nález Ústavního soudu ze dne 3.10.2001, č. 141/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
(rozsudek nejxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx Pozemkového fondu České republiky při uzavírání nájemních smluv na nemovitosti, které tento fond spravuje.
(rozsudek ze dne 30.1.2008, sp. zn. 25 Cdx xxxxxxxxx
x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xodezření v trestním řízení potvrdilo.
(nález Ústavního soudu ze dne 17.6.2008, sp. zn. II. ÚS 590/08)
- Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na nxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxedním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxípady, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxé omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxadních práv a svobod má subsidiární charakter vůči nároku pronajímatele bytu proti nájemci na zvýšení nájemného jen za dobu počínající dnem podání žaxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxo.
(stanovisko Ústavního soudu ze dne 28.4.2009, sp. zn. Pl. ÚS-st 27/09)
- Při výkladu pojmu "v souvislosti s plněním úkolů myslivecké stráže" lze xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000, publikovaný v časopise Soudní
judikatura
pod č. 11/2002, rozsudek ze dne 14.1.2003, sp. zn. 21 Cdo 454/20xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxních rozhodnutí NS), k pojmu "v rámci plnění úkolů organizace" (§ 421 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31.12.1991 - srov. Sbírka soudních rozhodnutx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31.8.2005, sp. zn. 25 Cdo 482/2005, uveřejxxxx xxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxlový) vztah k činnosti (úkolům) myslivecké stráže. V takovém případě za škodu způsobenou v souvislosti s plněním úkolů myslivecké stráže odpovídá stáxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxisejí s úkoly myslivecké stráže, jedná se o tzv.
exces
, a v takovém případě odpovídá za škodu přímo sám škůdce. Kriteriem pro rozlišení, zda jde či nejde o
xxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxdstatu trestného xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxeřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2007).
Jak vyplývá z uvedeného, dovodil-li odvolací soud, že žalovaný tím, že usmrtix x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxní myslivecké stráže (tedy slovy zákona "v souvislosti s plněním jejích úkolů"), aniž by se zabýval posouzením, zda jednání žalovaného 1) mělo místní, xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx není v souladu s hmotným právem a v otázce pasivní legitimace žalovaného 1) spočívá na nesprávném právním posouzení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dnx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxnila restituční nárok ve vtahu k majetku, s nímž státní podnik hospodaří.
Není tedy pochyb o tom, že vztah ministerstva jako zakladatele státního podnxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xontrole hospodaření státního podniku dle § 15 zákona č. 77/1997 Sb. neuplatňuje nad státním podnikem veřejnou moc, nýbrž oprávnění vlastníka kontroxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx Všechna práva a povinnosti, která zakladatel státního podniku vykonává, svědčí toliko o veřejnoprávní povaze podniku.
(rozsudek Nejvyššího soudu xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxadě samotné aplikace čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jenž stanoví, že "[k]aždý má právo na náhradu škody způsobenx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxiny odkazuje v podmínkách a podrobnostech na zákon, což jinými slovy znamená, že citované ustanovení Listiny nemá na rozdíl od čl. 5 odst. 5 Úmluvy noxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (v této souvislosti srov. rovněž výše citované usnesení Ústavního soudu ze dnx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x násl. obč. zák.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008)
- Právo na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu zpxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xdst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008)
- 1. Kritériem pro xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu trestného činu. Neplatí totiž automaticky, že každá činnost, která je zároveň trestným činem, musí být vždy xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxsející ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby. Totéx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xoměru, sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná se o tzv.
exces
, a v takovém případě škůdce odpovídá za škodu přímo sám.
2. Již vylíčexx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxní povinnosti (resp. úkoly a povinnosti) plynoucí jim jako (tehdejším) příslušníkům Policie České republiky ze zákona č. 283/1991 Sb., o Policii Českx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xednalo se tedy o tzv.
exces
z plnění služebních povinností, kdy za vzniklou majetkovou újmu odpovídá škůdce sám, nikoliv o škodu způsobenou při výkonu xxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie se žádosxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxodní soudy posledního xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxená
judikatura
Soudního dvora k dané otázce nebo rozsudek Soudního dvora týkající se v zásadě identické otázky (tzv. acte éclairé),
3) jediné správnx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxho státu mohl konstatovat, že výklad komunitárního práva je zjevný, musí a) porovnat jednotlivé jazykové verze textu, b) používat terminologie a právxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxudům ostatních členských států a Soudnímu dvoru EU.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.7.2011. sp. zn. 28 Cdo 2334/2010)
- Ustanovení § 420 odst. x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxtele autoritativně vykonávané svrchované veřejné moci, ale naopak hmotněprávní postavení těchto subjektů je rovné. Není vyloučeno, a zákon to ostatxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxahu. Stát v takovém případě odpovídá za škodu, kterou způsobí porušením právní povinnosti, podle obecných ustanovení upravujících náhradu škody, texx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxrávního vztahu (jako normotvůrce nevystupuje v rovném postavení s adresáty právních norem), a nemůže proto ani odpovídat na základě obecného ustanovxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx.2011, sp. zn. 28 Cdo 2334/2010)
- Dikce § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nepřipouští, že by stát mohl za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci odpoxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxk bude možné použít pouze v případě, že se v dané věci nejedná o výkon státní (veřejné) moci, tedy tam, kde stát nevystupuje v tzv. vrchnostenské pozici, nxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx xxk., podle nějž má stát v těchto vztazích charakter právnické osoby; výkonem veřejné moci není ani nakládání státu se státním majetkem.
(rozsudek Nejvxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxtováno právo na náhradu škody, pokud se ukáže, že
presumpce
správnosti či zákonnosti byla klamná. Udržování důvěry občanů v právo je jedním z podstatnxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx
xxxx xxxxx
x xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x podobě odpovědnosti za škodu.
[nález Ústavního soudu ze dne 13.3.2012, sp. zn. I. ÚS 529/09 (N 51/64 SbNU 625)]
- Výkonem veřejné moci však není nakxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx k porušení stanovených pravidel, neboť stát (obec) zde nevystupuje jako mocensky nadřazený subjekt (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx jako stát neodpovídají podle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu, kterou způsobí mimo rámec výkonu veřejné moci. Za takovou škodu nesou odpovědnost za podmxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xočítá s možností vnitrostátní implementace, si zachovává přímý účinek. Proto ani případné pochybení členského státu při implementaci neomezuje nasxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx úrovni, se v situaci, kdy dojde k porušení unijního práva, aplikují v souladu se zásadou přednosti podmínky odpovědnosti státu vyplývající z judikatuxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx jinak.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2012, sp. zn. 28 Cdo 2927/2010)
- V projednávané věci se dovolatelka domáhá náhrady škody, která jí mxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxovenskou výstavu v Praze 1991, jakožto právnické osoby zřízené státem. Hospodaření s majetkem státu (ať se již jedná o způsob výkonu kontroly nad hospoxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxvystupuje prostřednictvím svých orgánů ve vrchnostenské pozici jako nositel veřejné moci při jejím uplatňování, nýbrž toliko jako správce majetku. x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx úřední ve smyslu ustanovení § xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxvědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, je tudíž v souladu s judikaturou soudů vyššího stupně, od níž se není důvodu odchylovax xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxedl, že služební poměr policisty je typickým právním poměrem státně zaměstnaneckým, veřejnoprávním. Vzniká mocenským aktem služebního funkcionářx x xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xoměru policisty totiž musí postihnout zvláštní povahu „zaměstnavatele“ jako primárního nositele veřejné moci, potřebu začlenění policisty do orgaxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxvní regulace jsou tu v různé míře smíseny a je nutno vždy rozborem platné právní úpravy dovodit, zda jde o vztah pracovní nebo zda jde o vztah jiný. Nejvyššx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xde o poměr veřejnoprávní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 949/97, uveřejněné pod č. 162 v časopise Soudní
judikatura
, rxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xx xx xx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx 186/1992 Sb. tím způsobem, že pravomoc jménem policie jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru podle tohoto zákona svěřil podle § 2 odst. 2 zákoxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x rozhodovat ve věcech služebního poměru je dána nejen pro věci vzniku, změny či zániku služebního poměru, ale i pro nároky s existencí či zánikem služebnxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx, sp. zn. 2 Cdon 949/97). Z uvedeného vyplývá, že zákon pravomoc k projednání a rozhodnutí o dané věci, která souvisí s existencí služebního poměru žalobxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxe 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 683/2003, dostupné na www.nsoud.cz, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 16 Co 468/2003, uveřejněné pxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Za výkon státní moci je obvykle považováno vnucování xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxe tam, kde stát nevystupuje v tzv. vrchnostenské pozici, nýbrž kde vstupuje do právních vztahů jako jejich účastník rovný s účastníky ostatními, tedy jxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxkona č. 82/1998 Sb. za škodu, kterou způsobí mimo rámec výkonu veřejné moci. Za takovou škodu nesou odpovědnost za podmínek stanovených obecnými předxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx představovat nemajetkovou újmu, která mu vznikla tím, že nemohl používat svoje vozidlo po delší dobu, jelikož bylo bezdůvodně odtaženo na pokyn zaměsxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxupu v rámci výkonu svého povolání, kdy je toto jednání přičitatelné obci v rámci její samostatné působnosti a kdy žalobci vznikla škoda (nemohl vůz řádnx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxované obce, tj. hlavního města Prahy podle zákona OdpŠk.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2013, sp. zn. 30 xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxch práv osoby, tj. aby po ní nevyžadovaly odběr vzorků DNA pro účely Národní databáze DNA, ani pro žádné jiné účely, které zákon výslovně neumožňuje a ktexx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxé moci vůči osobě totiž není soukromoprávním vztahem, ale vztahem vyplývajícím z veřejnoprávních předpisů a jedná se tedy o nárok na ochranu veřejného xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx4.2013, sp. zn. 30 Cdo 3279/2012)
- Ze všech těchto charakteristik vztahů při provádění srážek z důchodu je zřejmé, že orgán státu, který plní úkoly pxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx x xxxezení organizační složky povolané vystupovat před soudem. Stát vykonávající úkony plátce mzdy či jiného příjmu při výkonu rozhodnutí je subjektem vsxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xdpovědnost podle hmotného či procesního práva. Pak tedy se neuplatní ani zvláštní úprava obsažená v § 6 zákona č. 82/1998 Sb., za stát v těchto sporech nexxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxradu škody či nemajetkové újmy, kde žalobce podle skutkového vylíčení v žalobě opírá svůj nárok o tvrzené pochybení ČSSZ při provádění srážek z důchodu x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xídlo (Obvodní soud pro Prahu 5 či Městský soud v Praze).
(stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12.6.2013, sp. zn. Cpjn 203/2012)
- V posuzované věci se žalobce domáhá náhrady nxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx pokuty, postihující jeho finanční prostředky na účtu vedeném u ČSOB, a.s., v době, kdy byl výkon rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení odložen a uvxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxa může být žalovaná obec v této věci vůbec věcně pasivně legitimována, je pak zásadní odpověď na otázku, zda byl postup Městského úřadu Kuřim při výkonu rxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxosti, tj. výkonem státní moci, odpovídal by za jím způsobenou škodu i nemajetkovou újmu zásadně stát v režimu zák. č. 82/1998 Sb. (srov. jeho § 1 odst. 2)x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxm a stanovení obcí s rozšířenou působností). Jeho městský úřad proto vykonával v přestupkovém řízení vedeném proti žalobci státní správu (srov. § 124 oxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxupcích, ve znění zák. č. 436/2004 Sb.).
Přestupkový zákon sám o sobě neupravuje postup při vymáhání pokut, které jsou za přestupek uloženy. V souladu s xxxx x xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxvní řád, dále jen "s. ř.". Ten pro případ výkonu rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení o uložení pokuty odkazuje v § 106 odst. 3 s. ř. na použití zákonx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx že obecní úřad jako správce daně (viz § 1 odst. 3 téhož zákona) vykonává rozhodnutí vydané v rámci jeho působnosti v oblasti veřejné správy.
Z uvedenéhox xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxal Městský úřad Kuřim v rámci přenesené působnosti, a žalobcem odkazované ust. § 8 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zák. č. 186/2xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx x x x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx., o správě daní a poplatků) plyne, že jde o působnost přenesenou. Skutečnost, že je pokuta žalobci v rámci přestupkového řízení uložená příjmem žalovaxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xe působnost obce může být různá při vydávání přestupkového rozhodnutí a jeho výkonu. To však odporuje účelu přestupkového zákona. Tím je ochrana spolexxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xapř. Jemelka, L., Vetešník, P.: Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 2). Daný účel nemůže být naplxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx je nedílnou součástí daného řízení.
Tento závěr, tj. že výkon rozhodnutí vydaného v přenesené působnosti patří rovněž do přenesené působnosti, je poxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx 2008, s. 59 nebo Vedral, J.: Správní řád. Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání, RNDr. Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, Praha, 2012, s. 906).
Z xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxsobnosti by odpovídal stát v režimu zák. č. 82/1998 Sb. Závěr odvolacího soudu o tom, že Město Kuřim jako samosprávný územní celek není v této věci pasivxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxyšší správní soud konstatuje, že pro řešení situace, ve které by v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem služebního funkcionáře (neopráxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxh podmínek, bylo by možné uvažovat o jiném titulu právní ochrany postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xa soukromoprávní aspekt věci, který v řešení veřejnoprávního nároku v odpovídajícím řízení zohlednit nelze.
(rozsudek Nejvyššího správního soudx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx odnětí svobody může přijmout (samozřejmě i odmítnout) pouze takovou zdravotní péči, kterou indikovali lékaři Vězeňské služby České republiky, či na xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxužby), a kterou lze poskytnout ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby České republiky, příp. za podmínek § 5 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. ve zdxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxí výkonu trestu (§ 56 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. nebo § 325 odst. 1 tr. ř.).
Za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdrxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx škody.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014)
- Základním východiskem zvláštní úpravy odpovědnosti státu za škodx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx souhrnně úřední osoba. Tento pojem pokrývá právnické a fyzické osoby odlišné od státu, jimž byl zákonem nebo na základě zákona svěřen výkon státní spráxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx zákona o ochraně veřejného zdraví fyzickým osobám uložena povinnost podrobit se pravidelnému nebo zvláštnímu očkování a příslušný orgán ochrany veřxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxavotnické zařízení), a tedy ani žalovaná, není orgánem státu ve smyslu ustanovení § 45 a § 78 zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť při provádění povixxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxx. b) zákona č. 82/1998 Sb.]. Aplikace vakcinační látky z jeho strany není výkonem veřejné moci vůči pacientovi, jak má na mysli zákon č. 82/1998 Sb., nýbrx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xx x x xxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx x953/2014)
- Zevšeobecňující převzetí důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne 17.6.2008, sp. zn. II. ÚS 590/08, na "všechny úkony a instituty, které se x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxly nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, s porušením povinností svědka či znalce by nebylo možno spojovat vůbec žádnx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxch činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů kvůli riziku možných finančních dopadů do rozpočtu státu, ale i rozpočtu těchto osob (xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxval.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013)
- Z uvedeného je zřejmé, že veřejný ochránce práv je státním orgánem ve sxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xbecně závazných aktů. Výkon veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 OdpŠk musí totiž nutně zahrnovat výkon jakékoli veřejnoprávní pravomoci, kterou je státxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xak úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu za ni podle § 13 odst. 1 OdpŠk.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.1.xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxně soudního exekutora nedošlo. Pro toto posouzení je podstatné se zaměřit na povahu činnosti, ve které byl shledáván jeho nesprávný úřední postup. Souxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxovádět exekuční činnost, jak je definována v § 1 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalšíxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxh“) postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc, což vyplývá přímo z ustanovení z § 1 odst. 1 exekučního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x x x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xostupu došlo tím, že soudní exekutor nevyplatil oprávněnému částku po tom, co ji vymohl a nechal zaslat na svůj účet. Nesprávnost úředního postupu soudxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx exekutora postupovat při provádění
exekuce
rychle a účelně a dále v odst. 4 přímo (není-li jiné dohody) ukládá, aby soudní exekutor provedl výplatu cexx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxkonával (jakkoliv nesprávně) povinnosti stanovené zákonem (resp. opomněl vykonávat povinnosti stanovené zákonem). Postup soudního exekutora, nexxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxtné uvést, že trestná činnost soudního exekutora, za kterou byl soudní exekutor odsouzen, skutkově přímo nesouvisela s řešeným případem. Z rozhodnutx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx Tato okolnost by nadto nebyla pro shledání excesu na straně exekutora podstatná, neboť i kdyby došlo v daném případě ke zpronevěře vymožených prostředxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxo soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, uveřejněný pod číslem 90/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
Státní orgány se nezajišxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x českých právních předpisů, z článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ani z článku 4 směrnice Rady č. 80/155/EHS xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxnice Rady č. 80/155/EHS je zřejmé, že cílem přijetí směrnic Rady č. 80/155/EHS a č. 80/154/EHS bylo odstranění diskriminace na základě státní příslxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxody jejich usazování. Jinak řečeno, cílem přijetí těchto směrnic bylo, aby porodní asistentka z jednoho členského státu mohla vykonávat za nediskrimxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxmíněn získáním diplomu či jiného osvědčení o dosažené kvalifikaci (srov. čl. 1 odst. 1 směrnice Rady č. 80/155/EHS) uznávaného i v jiných členských stxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx čl. 1 a čl. 3 směrnice Rady č. 80/155/EHS) a konečně výčtem činností uvedených v čl. 4 směrnice Rady č. 80/155/EHS, dle kterého členské státy zajistí, xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxrnice může být zavádějící, přičemž s přihlédnutím k ostatním jazykovým verzím by se jako vhodnější jevilo nahradit slovo „způsobilé“ výrazem „oprávnxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xe článek 4 směrnice, na rozdíl od článku 1 a 3, již neupravuje přímo vzdělávání porodních asistentek (jak by se mohlo zdát ze spojení „-byly způsobilé k přxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxdené činnosti. V článku 4 směrnice je tedy obsažen základní výčet činností a výkonů, ke kterým musí být porodní asistentky v jednotlivých členských stáxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xefinice porodní asistentky. Takováto definice porodní asistentky je přitom nejen vhodná, jak je uvedeno v preambuli směrnice, ale dokonce nepostradxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxěrnice, tedy zajištění volného pohybu porodních asistentek v rámci Společenství, by nemohl být naplněn. Lze si totiž jen stěží představit, že by porodxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx nebyla vzdělána ani s ní neměla žádné zkušenosti), vykonávala svou profesi v členském státě, kde toto oprávnění porodním asistentkám nejen přísluší, xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x8 Cdo 2334/2010, xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx 2011, sp. zn. IV. ÚS 3217/2011, pro zjevnou neopodstatněnost).
Jak plyne z výše uvedeného, článek 4 směrnice Rady č. 80/155/EHS, ani žádný jiný článex xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxblematiky domácích porodů obecně); cíl této směrnice (včetně jejího čl. 4) je jiný, zajistit, aby porodní asistentka z jednoho státu mohla vykonávat sxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxedené dospěl k závěru, že je zcela zjevné (jde tedy o tzv. acte clair), že článek 4 směrnice Rady č. 80/155/EHS neukládá členským státům povinnost zajixxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xsistentek v rámci Společenství a zabránit jejich diskriminaci z důvodu jejich státní příslušnosti) se netýká podmínek poskytování zdravotních služxxx x xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxtátním právem nezávisle na právu unijním. Článek 4 bod 6. směrnice Rady č. 80/155/EHS sice ukládá státu povinnost umožnit porodním asistentkám prováxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxňující, aby porodní asistentky vedly fyziologické porody pouze ve zdravotnickém zařízení, není v rozporu s článkem 4 bodem 6. směrnice Rady č. 80/155/xxxx
xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xeporušily v posuzovaném případě státní orgány postupem vůči žalobkyni unijní právo, a proto nelze ani z tohoto právního titulu dovodit nárok žalobkynx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx x xxnifaci [1991], ECR I-05357, základní podmínkou pro uplatnění odpovědnosti státu za porušení unijního práva je, že z porušeného právního předpisu vypxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx7 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
Podle skutkových zjištění soudů (jejichž správnost přezkumu dovolacího soudu nepodléhá) byl žalobce xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxo majetek byl převeden na SSM. Po roce 1989 se žalobce opakovaně domáhal vrácení majetku (k němuž patří také předmětné nemovitosti), k tomu ale nedošlo, xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxeže, který majetek spravoval, a který bezúplatně převedl předmětné nemovitosti na občanské sdružení Pionýr. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu xxx xxxxx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxdně potvrzeno dne 29. 4. 2003 Ministerstvem vnitra. Ohledně vlastnictví předmětných nemovitostí bylo dne 10. 11. 2004 zahájeno soudní řízení, které bxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xředány dne 3. 1. 2008 žalobci, které však bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, č. j. 32 Cdo 4433/2008-541, zrušeno a řízení o určení vlastnixxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxčeno, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí.
Pro vyřešení shora vymezené právní otázky se dovolací soud musel nejprve zabývat tím, zda lzx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxi. Pouze při kladném zodpovězení této otázky, lze promlčení žalobcem uplatněných nároků vztahujících se k předmětným nemovitostem posuzovat podle zxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx/1990 Sb.) jednal vrchnostensky. Stát byl při převzetí majetku SSM podle zákona č. 497/1990 Sb. nabyvatelem vlastnického práva (účastníkem soukromxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxo povinnost mu vyplývala přímo ze zákona č. 497/1990 Sb.), nýbrž pouze z pozice účastníka soukromoprávních vztahů vyzval s odkazem na zákon č. 497/1990 xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
Přestože postup soudu při vyhlašování výběrového řízení na justiční čekatele a podmínky jejich výběru jsou upraveny právním předpisem, nejedná sx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxzici; není tudíž možno při případném pochybení orgánů státu při takovém jednání vyvozovat odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
(rxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxšlo k porušení zásady právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, rovného zacházení a zákazu diskriminace, jež jsou součástí práva xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx 1 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž není rozhodné, zda v rámci takovéto své činnosti rozhoduje či naopak nerozhoduje o právech a povinnostech jiných subjexxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxní pravomoci, kterou je státní orgán ze zákona nadán. Výkon této pravomoci prezidenta republiky je tak třeba posuzovat jako úřední postup, který může vxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxx016)
Česká republika odpovídá za újmu způsobenou porušením práva Evropské unie rozhodnutím Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, i když takové xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxě závažné, přičemž z důvodu zvláštní povahy funkce soudu je stát odpovědný jen ve výjimečném případě, kdy soudní rozhodnutí porušilo použitelné právo xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxbě rozhoduje obecný soud žalované podle zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2584/2016)
[24] Odpověx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxbního poměru z hlediska, zda jde o vztah veřejnoprávní nebo soukromoprávní, nebo od posouzení toho, zda je třeba služebního funkcionáře při rozhodováxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xiž vyřešil v usnesení ze dne 4. 5. 2005, čj. Konf 51/2004-9, publikovaném pod č. 615/2005 Sb. NSS.
[25] Odpověď na uvedenou otázku se odvíjí od určení rozxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx] V posuzované věci se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím vydaným navrhovatelem v kázeňském xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxe tedy o nárok na náhradu újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí (zvláštní senát na tomto místě dodává, že použité sousloví „nezákonné rozhodnxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxx. 1 zákona o odpovědnosti státu).
xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxbním poměru a tedy výkonem služby podle § 1 odst. 4 písm. a) téhož zákona.
[28] Zákon o služebním poměru obsahuje v § 98 a násl. komplexní úpravu náhrady škxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x§ 98 odst. 1 zákona o služebním poměru), tj. též při rozhodování v řízení o služebním poměru. Zvláštní senát se proto neztotožnil s názorem navrhovatelex xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx bezpečnostního sboru za újmu způsobenou jeho příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon slxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxmi Nejvyššího správního soudu, na která navrhovatel odkazuje a která použitelnost zákona o odpovědnosti státu dovodila, neboť tato rozhodnutí vycháxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx v zákoně o služebním poměru.
(usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. Konf 11/2018-16).
38. Ústavní soud xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno stanoví, vyjasňuje, tedy narovnáváx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xsrov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02, ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. I. ÚS 339/02, ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 511/0xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
39. V usnesení ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 710/12, dospěl Ústavní soud k závěru, že přípaxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx orgány nebo úředními osobami ve smyslu § 3 OdpŠk a případný nárok na náhradu škody vůči nim se tak bude řídit obecnou občanskoprávní úpravou.
40. Ostatxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxzeny zákonem o rozhodčím řízení za účelem rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci (srov. např. Vojtek, P., Bičák, V. Odpověxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxnou rozhodcem (rozhodčím soudem), ani Nejvyšší soud neshledává důvody se od řešení otázky odpovědnosti státu za zrušený rozhodčí nález přijatého v doxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx soud k závěru, že žalobci nepřísluší finanční zadostiučinění ani na základě rozhodčího nálezu JUDr. Radima Kuchty ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. PPF 2-J 748xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx, ale pochází od soukromé vlastní moci stran, je jeho právní posouzení věci z hlediska shora uvedeného správné.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4x xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xx/04, publikován pod č. 154/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) opakovaně připomněl, že není součástí systému obecného soudnictví, neboť kxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx zn. II. ÚS 1009/08, Ústavní soud dále doplnil, že ústavní stížnost představuje specifický procesní prostředek, jehož účelem je zabezpečit respekt, pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxující se k předmětu řízení vymezenému před obecnými soudy. Odlišení funkcí obecných a správních soudů ze strany jedné a soudu Ústavního ze strany druhé xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxdně věcí členských států vytvářet úpravu procesních pravidel (potud Ústavní soud odkázal i na rozsudek ESD ze dne 13. 3. 2007, C-432/05, Unibet, body 39xxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxo pořádku České republiky. Právo Evropské unie není součástí ústavního pořádku, a proto není Ústavní soud příslušný k tomu, aby toto právo vykládal. Je xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxEU otázku výkladu nebo platnosti práva Evropské unie (srov. bod 20 nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1009/08; tentýž závěr Ústavní sxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxsvětluje, že ústavní soudy (členských států společenství), které se nacházejí mimo rámec obecného soudnictví, hrají zvláštní roli při kontrole dodrxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx zaručených základních práv (srov. diskuzi a příklady v Lacchi, C. Review by Constitutional Courts of the Obligation of National Courts of Last Instancx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xruhé skupině. Zastává názor, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv dohled nad dodržováním unijním právem vymezených podmínek pokládání předxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxě obsah práva EU vykládat a zasahovat tak do pravomoci Soudního dvora, jelikož posuzuje výhradně to, zda aplikace práva EU obecnými soudy nebyla svévolxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxrušení ústavně zaručených základních práv (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1009/08 a další), ani v takovém případě však Ústxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xni žalobce nestaví vůči němu kvalifikovanou argumentaci, jež by měla potenciál zpochybnit správnost dlouhodobě ustáleného postupu nezanedbatelné xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xochybností o tom, že ve vztahu k rozhodnutím soudů České republiky, proti nimž je přípustné dovolání (kasační stížnost) je soudem, „jehož rozhodnutí nxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxění čl. 267
alinea
3 SFEU je vyloučeno, aby tímto soudem byl současně i Ústavní soud. Právo Společenství zřetelně vychází z předpokladu, že v tom kteréx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxgán.
44. Lze tedy učinit závěr, podle něhož Ústavní soud neměl v posuzovaném řízení povinnost předložit SDEU předběžnou otázku, a proto není důvodů k rxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx x xxxxž bylo či mělo být aplikováno právo Společenství. Uvedené právní posouzení na vnitrostátní úrovni ve výsledku nezbavuje poškozené práva na náhradu škxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxzsudek Nejvyššího soudu z 26. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3378/2018)
32. Zákon č. 82/1998 Sb. obecně neupravuje podmínky odpovědnosti za škodu (újmu), jxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxi nebo b) územním samosprávným celkem při výkonu veřejné moci v rámci samostatné působnosti (srov. § 1 OdpŠk). Stranou zákona č. 82/1998 Sb. je tak ponexxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxkonem veřejnoprávnímu subjektu odlišnému od územního samosprávného celku. Prakticky půjde zejména o případy škody (újmy) při výkonu veřejné moci záxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx (odlišné od územních samosprávných celků) za škodu (újmu) vzniklou při výkonu zákonem svěřené samostatné působnosti vůbec neodpovídaly; jejich odpxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxní cit. nálezu).
33. Ve vztahu k vysokoškolské samosprávě Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2015, č. j. 1 As 66/2015-33, uvedl, že „[v]eřejnx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxc 3 tohoto ustanovení zase stanoví, že státní orgány mohou zasahovat do činnosti veřejné vysoké školy jen na základě a v mezích zákona a způsobem zákonem xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxě za účelem spravování sebe sama, svých vlastních záležitostí, bez zásahu státních orgánů. Do kontradikce k samosprávě veřejných vysokých škol je nutxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxené působnosti, jedná jako přímá součást státní správy. Takto přeneseným úkolem je například vydávání osvědčení o uznání zahraničního studia dle § 89 xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xtraně jedné a výkonem na ni přenesené působnosti na straně druhé nemůže zůstat bez vlivu na posouzení odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou při výkonx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xbecných předpisů o náhradě újmy, odpovídá v druhém případě (přenesená působnost) za činnost veřejné vysoké školy stát podle § 3 odst. 1 písm. b) a násl. Oxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxách, a dovolací soud jimi nikterak nepředjímá posouzení dílčích právních úprav v jiných oblastech (např. profesní) samosprávy.
35. V poměrech projexxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx x. 04/1359/09, jímž bylo ukončeno studium žalobce na této veřejné vysoké škole, je rozhodnutím vydaným v rámci samostatné nebo přenesené působnosti vexxxxx xxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxských Budějovicích ze dne 7. 12. 2009, č. j. 04/1359/09, jímž bylo ukončeno studium žalobce na této veřejné vysoké škole, je rozhodnutím vydaným v rámci xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxným. V kolizi s dotčeným právem stojí veřejný zájem na efektivním výkonu veřejné moci, který zákonná úprava musí reflektovat. Nepřiměřeně extenzivní xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxtlivci vykonávajícímu veřejnou moc, k důsledku, jež doktrína nazývá tzv. mrazícím účinkem (chilling effect). Ten se může projevit v lepším případě v dxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xiz blíže SVOBODA, T. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - ve prospěch jednotlivce nebo veřejné moci? Právník, č. 8/2019, str. 793 a násl.)
(náxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxtí, § 13 - deliktní úřední postup, § 19 - skutkové podstaty odpovědnosti územního celku, § 20 - nezákonné rozhodnutí územního celku v samostatné půsoxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxhodčího řízení. Bulletin advokacie, 2011, č. 12.
BOBEK, M., BŘÍZA, P., KOMÁREK, J. Vnitrostátní xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Bulletin Advokacie, 1998, č. 8.
FIALA, J. Úvaha nad některými ustanoveními zákona č. 58/1969 Sb., o odpoxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxk. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009.
HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008.
HOLUB, M. a kol. Odpovědnoxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxajů v České republice. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003.
KLÍMA, K. Odpovědnost veřejné moci. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2013.
xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x xx xx neodpovídá. Právnické štúdie, 1969, č. 4.
KOLBA, J., ŠULÁKOVÁ, M. Nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci. Praha: Leges, 20xxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxo řízení. Právní rozhledy, 2011, č. 15.
MATES, P., SEVERA, J. Odpovědnost státu za výkon veřejné moci. Praha: Leges, 2014.
PECHA, R. K právní povaxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxraničí. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004.
RŮŽIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
RYCHETSKÝ, P. a kol. Ústava České republiky: ústavní zákon o bezpečnosti České republiky: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015.
SIMON, P. Odxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxnú pri prenesenom výkone štátnej správy. In: VALACHOVÁ, K., KADEČKA, S., KLIKOVÁ, A. (eds.). Nečinnost ve veřejné xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxním řádu. In: VOJÁČEK, L., SALÁK, P., VALDHANS, J. Dny práva 2015 - Days of Law 2015. Část VI. Odpovědnost v právu. 2016 In: SCHELLE, K., TAUCHEN, J. a kol. Exxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxání. Praha: C. H. Beck, 2012.
VOJTEK, P. Zákon č. 82/1998 Sb. ve světle vybrané judikatury. Soudní rozhledy, 2005, č. 6.
WAGNEROVÁ, E. a kol. Listixx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxl
Simon
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
Přehled výkladu:
I. Účel právní úpravy
II. Vxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx úřední postup
I. Účel právní úpravy
Účelem § 2 je, slovy důvodové zprávy, ochrana poškozeného nejpřísnějším typem deliktní odpovědnosti, tj. odxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx x x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxdné změny. Navázalo na § 1 odst. 2 zák. č. 58/1969 Sb., podle kterého se stát nemohl zprostit odpovědnosti za škodu uvedenou v § 1 odst. 1, tj. škodu způsobexxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxvým soudem a dále v řízení trestním, pokud nejde o rozhodnutí o vazbě nebo trestu, vydal státní orgán nebo orgán státní organizace (dále jen "státní orgáxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxy.
III. Objektivní vs. subjektivní odpovědnosti
Objektivní odpovědnost, oproti odpovědnosti subjektivní, nevyžaduje zavinění jako součást sxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxniku povinnosti k náhradě škody zaviněné porušení povinnosti stanovené zákonem).
Stát se proto nemůže zprostit odpovědnosti za xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxzem na to, že exekučnímu soudu nebyla skutečnost prohlášení konkurzu na majetek povinného známa (NS 29 Cdo 3213/2009). Obecně vzato lze konstatovat, žx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxjné správy a o změně některých dalších zákonů), včetně např. obsahu doručovaných či podávaných datových zpráv orgánům státu a jejich metadat v informaxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx. ÚS 3643/11, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1057/2012), jakož i vše, co není třeba dokazovat ve smyslu § 121 o. s. ř.
Objxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxx x xxxxxxxx xato ustanovení však obvykle počítají s možností zproštění odpovědnosti (liberace) tam, kde by objektivní charakter odpovědnosti představoval vůči xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxdle § 2924 o. z. povinnosti nahradit škodu z provozní činnosti zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke šxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxi, kdy jsou věci odňaté povinnému při vyklizení bytu uskladněny na místě, kde dojde vlivem povodně k jejich zničení - NS 28 Cdo 3337/2009).
IV. Nutnost xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxlek odpovídají za jimi způsobenou újmu pouze tehdy, došlo-li k nesprávnému úřednímu postupu nebo bylo-li vydáno nezákonné rozhodnutí splňující podmxxxx x xx xxxxx x xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxo tří prvků nezbytných pro založení odpovědnosti státu nebo územního celku chybějí, není odpovědnost za újmu dána.
Stát ani územní celek proto neodxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxární (NS 30 Cdo 3967/2013),
b)
došlo-li sice k nesprávnému úřednímu postupu, ale není dána příčinná souvislost mezi ním a újmou poškozeného (napříxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxončení řízení nabyla do svého výlučného vlastnictví, a spočívající v ušlém zisku za dobu, po kterou již řízení mohlo být skončeno - NS 30 Cdo 1930/2014), xxxx
xx
x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxS 28 Cdo 1617/2009).
Stát a územní celek neodpovídá za újmu ani tehdy, jestliže za ni odpovídá někdo jiný. Stát proto například neodpovídá:
a)
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xx xx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
b)
za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x
xx
xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx je dána spoluodpovědnost xxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxu - 30 Cdo 827/2014), nebo podle obecných ustanovení občanského zákoníku (vynaložením nákladů na exekuci oprávněným v situaci, kdy mu bylo známo, že pxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxstí absolutní. Tím se má na mysli to, že nejde o odpovědnost bez splnění podmínek, které by ji založily. Nelze však přehlédnout, že bez splnění podmínek pxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx, že odpovědnost státu je absolutní (objektivní) odpovědností.
V. Absolutní odpovědnost a nesprávný úřední postup
x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxtí náhrady škody (Vojtek, 2012, s. 32). Například podle § 39a odst. 6 lesního zákona neodpovídá stát za škodu způsobenou lesní stráží v souvislosti s plxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x8 odst. 2 zák. o rybářství náhrada škody se neposkytne, jde-li o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrox xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxpadě oprávněného a přiměřeného zákroku lesní či rybářské stráže nejsou vůbec dány podmínky odpovědnosti státu z titulu nesprávného úředního postupux xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxak ukazuje na tendenci směšovat splnění jedné z podmínek odpovědnosti státu, existenci nesprávného úředního postupu, se zproštěním státu odpovědnoxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xak k faktické liberaci státu z odpovědnosti za újmu. Takový pohled na existenci nesprávného úředního postupu je však nesprávný, xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxání rozhodnutí, buď dán je, nebo není (srov. IV. ÚS 2598/15).
Judikatura:
K povaze odpovědnosti státu za způsobenou újmu
- Nesprávným úředním xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx) uskladněny a povinnému (vlastníku věcí) nemohou být poté vydány, i když se tak stalo v důsledku živelní pohromy (povodně).
(rozsudek Nejvyššího souxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (tj. mezi nesprávným úředním postupem), a mezi vznikem škody, tedy je-li xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xoudu ze dne 31.3.2003, sp. zn. 25 Cdo 145/2002).
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.6.2011, sp. zn. 28 Cdo 5103/2009)
- Soud výkonu rozhodnutí (exexxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxtřící do konkursní podstaty povinného (úpadce), postupoval v rozporu se zákazem formulovaným v § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účixxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxu rozhodnutí o prohlášení konkursu nevěděl, nemá na tento závěr žádného vlivu. Otázka vědomosti soudu výkonu rozhodnutí (exekučního soudu) o tom, že sxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx ve znění účinném do 31.12.2007, je otázkou posouzení tzv. subjektivního předpokladu odpovědnosti za škodu (zavinění daného psychickým stavem škůdcx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxouzení zda úřední postup soudu výkonu rozhodnutí (exekučního soudu) byl nesprávný, ale při posuzování odpovědnosti státu za škodu způsobenou nespráxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxx věci lze orgánům státu vytýkat nedostatečnou ochranu věci před poškozením a neučinění všech opatření k zabránění vzniku další škody na majetku. Ze skuxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxo požáru a nejevilo poté patrné známky opětovného požáru, nicméně velitel zásahu npor. V. H. byl vedoucím pracoviště zjišťování příčin vzniku požárů mxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx místě mjr. N. zjištěno, že autobaterie odpojena nebyla, je ohněm poškozena pouze zčásti a že za ní vychází proužek bílého dýmu s typickým zápachem po žhnxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxut jeho rady. Na straně velitele zásahu také bez dalšího nelze shledat naplnění žádné formy zavinění, ani porušení pravidel postupu předepsaných právxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xelze zprostit. U objektivní odpovědnosti státu totiž nejsou ve smyslu citovaného zákonného ustanovení připuštěny
liberační důvody
- jedná se o odpoxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxávními normami, ale i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje. Tento účel Nejvyšší soud spatřuje zejména v ustanovení § 6 odstx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxušník povinen dbát, aby v souvislosti s touto činností nevznikla osobám bezdůvodná újma a aby na majetku, který je předmětem zásahu, nevznikly odcizenxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x požární ochraně, pak v ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) uvádí, že velitelé zásahů jsou při plnění svých úkolů na úseku požární ochrany oprávněni nařídit xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx Policii ČR, aniž by předtím odstranil možnou příčinu vzniku dalšího požáru automobilu (neodpojení autobaterie), na kterou byl upozorněn mjr. Nohou, x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxzsudek NS ze dne 27.6.2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2000, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2003).
(rozsudek Nejvyššího soxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxním řízení z platu povinné strhávat ve prospěch oprávněného xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxdek Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 132/2012), jestliže odvxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx
xxxnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2014, sp. zn. 30 Cdo 2104/2013)
- Jen z toho, že v právním předpisu ani interní normativní instrukci není explicixxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxá svoji totožnost při ohlašování živnosti, nelze dovozovat, že se v posuzovaném případě nemůže jednat o porušení povinnosti živnostenského úřadu stax xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xe je-li vydán živnostenský list na jméno fyzické osoby, která však o jeho vydání nepožádala a jejíž občanský průkaz byl v daném období evidován jako ztraxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxjde o nesprávný úřední postup a nejsou tak dány podmínky pro uplatnění odpovědnosti státu - nesledovaly shora vymezený účel práva na náhradu škody za nexxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx. 36 odst. 3 Listiny.
(nález Ústavního soudu ze dne 22.3.2016, sp. zn. IV. ÚS 2598/15)
K odpovědnosti jiné osoby za újmu a příčinné souvislosti
- Zx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx že právo navrhovatele bylo uspokojeno, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxhdy, jestliže odvolací soud změnil předběžné opatření tak, že návrh na jeho nařízení odmítl.
Zákonná úprava, která přičítá odpovědnost za újmy vznikxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxění všech zákonem požadovaných podmínek, je úpravou zvláštní, jež vylučuje obecnou úpravu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxmé, že z majetku povinného nebude moci být pohledávka žalobce uspokojena, by mohlo být považováno za porušení prevenční povinnosti dle § 415 obč. zák. xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxi za škodu vzniklou porušením prevenční povinnosti poškozeným srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.7.2010, sp. zn. 25 Cdo 4562/2008), a nikxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxzsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.3.2011, sp. zn. 28 Cdo 2057/2009)
- Pravomocným rozhodnutím soudu o uložení trestu propadnutí věci zaniká zástavnx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx x617/2009)
- Nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, který měl vést ke zmaření uspokojení pohledávky poškozeného věřitele, xxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxn mu plnit. Za nedobytnou lze přitom pohledávku považovat např. již ke dni, kdy věřitel obdržel plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení v kxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx Cdo 2601/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2011). Pro závěr o tom, zda v důsledku nesprávného úředního postupu nastxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx exekuční řízení vedené vůči dlužníkovi bylo již formálně skončeno, nýbrž okolnost, zda poškozený na základě zjištěného skutkového stavu prokazatelxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xne 18.3.2008, sp. zn. 21 Cdo 480/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 77/2008).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2xxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (viz rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR ze dne 16.4.1985, sp. zn. 4 Cz 110/84, Výběr 1985; z aktuální judikaxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx vydaná po 31.12.2002 jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Jinými slovy, svědčí-li poškozenému jako věřitxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxřejné moci. Pouze v případě, že pohledávku oprávněného nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková škoda, spočívající ve ztrátě mxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxx2013)
-
Judikatura
Nejvyššího soudu stojí pevně na závěrech, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem státu může být vůči sxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xávěr dovodila
judikatura
Nejvyššího soudu ve vztahu k nároku poškozeného vůči dlužníku vyplývajícímu ze smluvního závazku (viz např. usnesení Nejvxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx prosince 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003, uveřejněný pod číslem 6/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8xxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx Nejvyššího soudu ze dne 18.8.2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004, či rozsudek téhož soudu ze dne 23.2.2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008).
(usnesení Nejvyššího xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxazích v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti, není příčinou škody vzniklé účastníku daného řízení tím, že nemohl nemovitost uxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx
x x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxe. Žalobce v žalobě uvádí, že škoda mu vznikla v důsledku toho, že nemohl disponovat nemovitostmi v žalobě uvedenými a nemohl tyto nemovitosti pronajmoxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xpůsobu hospodaření se společnými věcmi ani na zrušení spoluvlastnictví a vzájemném vypořádání. V důsledku toho byla právní předchůdkyně žalobce jakx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxo zrušil a provedl vypořádání. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo tedy vedeno jen z toho důvodu, že žalobce (resp. jeho právní předchůxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxení a vypořádání spoluvlastnictví. Vedení řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je tedy pouze následkem jiné skutečnosti, a to jednání spolxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxšlo, je proto nutno považovat skutečnost, že se spoluvlastníci nedokázali dohodnout na způsobu využití věci ve svém spoluvlastnictví, a nikoliv průtxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxstnictví (nebo na způsobu hospodaření s předmětnými nemovitostmi), mohli (oba společně nebo jeden z nich, zatímco druhý by obdržel vypořádací podíl) xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx, uveřejněný pod číslem 82/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
- Soudy mají obecnou povinnost zajistit, aby jednání jiných osob nevedlo x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxy třetích soukromých osob. V situaci, ve které je celková délka řízení nepřiměřená, či její nepřiměřenost bezprostředně hrozí, je povinností soudů jexxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxckého přetížení mnoha zejména prvoinstančních soudů. I když v mnoha případech nadměrná délka řízení nebude způsobena vinou jednotlivých soudců, nejxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxz také § 2 zákona o odpovědnosti státu), a jak bylo řečeno výše, stát je povinen uspořádat svůj justiční systém tak, aby soudy mohly každému zaručit právxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx5, sp. zn. I. ÚS 1822/14)
- Ve sporu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem konkursního soudu, spočívajícím v zanedbání dohledu nad vxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xe pro výsledek sporu proti státu určující (nedbalý dohled konkursního soudu ve vztahu ke správci konkursní podstaty, který při výkonu funkce i tak postxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu ze dne 23.7.2015, sp. zn. 29 Cdo 924/2013)
- Podle judikatury Nejvyššího soudu je z hlediska zavinění si vzetí do vazby podstatné, zda chování obvinxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx2, proti kterému podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3.11.2005, sp. zn. II. ÚS 366/04). V nyní posuzovaném případě xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxž nezletilé pohlavně zneužíval (k čemuž se částečně doznal), a v této činnosti by mohl pokračovat.
Nejvyšší soud již přijal za svůj závěr, že doznání se xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx x0 Cdo 1777/2012) nebo odsouzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. 28 Cdo 778/2011, srov. rovněž Vojtek, P. Odpovědnost za šxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xavinění si vazby, byť nikoliv obecně, ale vždy po zvážení konkrétních okolností posuzovaného případu, vyjádřených skutečnostmi, které trestní soud xxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xalobce si vzetí do předstižné vazby zapříčinil sám. Žalobce se sice doznal jen k části skutků, kladených mu za vinu (konkrétně ke zneužití jednoho nezlexxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxavním zneužívání, pro které byl již dříve trestán, pokračovat.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2015, sp. zn. 30 Cdo 827/2014)
Souvisexxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, x xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
Literatura:
HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009.
HOLUB, M. a kxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Praha: C. H. Beck, 2019.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Prxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxdcem)
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
Přehled výkladxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxobnosti
VI. Úřední osoba cizího státu
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xx xxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx je podle čl. 36 odst. 4 Listiny stanovit podmínky a podrobnosti uplatňování práva každého na náhradu škody, která je mu způsobena nezákonným rozhodnuxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxe státní moc jako druh moci veřejné. Odpovídá proto podle tohoto zákona jen tam, kde vnutil ostatním subjektům svoji vůli, popř. porušil ve svém postupu xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxxxx osobu. Jeho odpovědnost tak nastupuje, způsobil-li škodu nebo nemajetkovou újmu v důsledku vydání rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu.
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
II. Nositelé veřejné moci
K odst. 1
Svoji pravomoc a působnost stát realizuje institucionálně právně stanoveným systémem svých orgánů nadaných rxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxních subjektů vůbec.
Veřejná moc však není ve smyslu ústavního pořádku realizována jen prostřednictvím státních institucí, podle čl. 100 Ústavy xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx profesním komorám. Zákon přímo výslovně přenáší výkon státní správy na pojmenované fyzické, popř. právnické osoby nebo umožňuje individuální přenox xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxkovým subjektům své vlastní pravomoci, popř. zda došlo k přenosu výkonu státní správy v individuálních případech.
x xxxxxxxx xxxxx byl prosazen závěr, že při vydání rozhodnutí o splnění podmínek k výkonu soukromé praxe členů lékárnické komory a k výkonu funkce odborných zástupců poxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxrakteru. Z § 40 odst. 3 zák. o advokacii, upravujícího výkon veřejné moci na úseku advokacie a z jeho výslovného odkazu na správní řád, jakož i s odkazem na xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x909/2009, byl v judikatuře též dovozen závěr, že také Česká advokátní komora nad svými členy vykonává určitá mocenská oprávnění, mezi něž typicky patřx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx odpovědnost státu. Tato rozhodnutí představují extenzivní výklad vzájemného vztahu pojmů veřejné a státní správy. V případě výkonu kárné pravomoci xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxu veřejnou mocí, aniž by bylo blíže vysvětleno, jakou svou pravomoc stát takto advokátní komoře svěřil. Ústavní soud (IV. ÚS 3638/15) se posléze přikloxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxu nebo fyzickou osobu vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu zde komentovaného § 3 odst. 1 písm. b). Pxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xice závěr, že kárné řízení lze považovat za výkon veřejné moci, jelikož se však nejedná o výkon státní správy, ale o výkon decentralizované veřejné spráxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx územních samosprávných korporací při výkonu samosprávy. Analogicky lze proto dle Ústavního soudu dovodit, že není dána odpovědnost státu, ale samotxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xkodu, popř. za nemajetkovou újmu vzniklou při výkonu moci soudní a výkonné, nelze tak podle stavu judikatury dovozovat ve vztahu k výkonu moci zákonodáxxxx
Teorie i soudní
judikatura
(viz Rc 52/2008) dovodily, že nxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxodit ani odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 či § 18 zákona č. 58/1969 Sb. (shodně Hendrych a kol., 2006, sx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx normativních aktů podrobováni soudní kontrole. S výkonem zákonodárné moci se připouští ovšem odpovědnost v důsledku nesprávného úředního postupu txxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxna, nebyl do předlohy pro zveřejnění ve Sbírce zákonů uveden text, jenž byl schválen zákonodárným sborem (viz I. ÚS 245/98). Pokud byly českou judikatuxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx u náhrad za nucené omezení vlastnických práv při deregulaci nájemného za byty.
K odst. 1 písm. a)
Jakkoli není pojem státního orgánu v současné pozitivněprávní úpravě vymezen, jde v zákoně na tomto místě o jexxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx svěřuje vnější institucionální projev státní moci stanovením pravomoci a působnosti při rozhodování o právních poměrech ostatních - takto mu nepodřxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxxxxx xeřejnoprávní subjekty samostatně xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxré orgány, které postupují a rozhodují na základě své pravomoci a působnosti svěřené zákonem, popř. které mají jistou potencialitu nesprávně úředně pxxxxxxxxxx
xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xkodní následky, které jsou způsobeny zejména nečinností anebo činností, která se neprojevuje přímo v rozhodnutí, jsou často vztahovány k nesprávnémx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx práv ke státním orgánům svého druhu (srov. Filip, Svatoň, 2011, s. 66; Sládeček, 2011, s. 50-52). Na základě toho i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27.9.2xxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xinnosti nerozhoduje o právech a povinnostech jiných subjektů cestou individuálních nebo obecně závazných aktů. Výkon veřejné moci ve smyslu § 1 odst. x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxkytování určitých informací nebo zveřejňování zpráv. Výkon této pravomoci je pak podle Nejvyššího soudu úředním postupem, který může vést ke vzniku úxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xa v posuzovaném případě nejednala sama za sebe, ale v rámci úřední licence, která její osobní odpovědnost vylučuje.
Z obdobného východiska dovodil xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxnamné, že nerozhoduje o právech a povinnostech jiných subjektů cestou individuálních nebo obecně závazných aktů; jeho veřejné politické projevy je txxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxlu § 1 odst. 1 zák. o fin. arbitrovi tam vyjmenované spory spadající jinak do pravomoci českých soudů finanční arbitr, vystupuje tak jako správní rozhodxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxx
K odst. 1 písm. b)
Význam zákonného uvedení úředních osob jako původců vydání rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu se pojí se skutečností, xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxst přímo stát. Pojmově je zde předpokladem takové odpovědnosti právě skutečný výkon takové pravomoci, a nikoli její předstírání či
exces
mimo ni.
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xákona č. 139/1995 Sb. V prvém případě se jedná o výkon lesní stráže, v případě druhém byl již v poznámce uvedený předpis nahrazen školským zákonem, dle jxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxb, pokud zákon nestanoví jinak. Dle § 165 odst. 2 školského zákona rozhoduje o důležitých právech a povinnostech uchazečů o vzdělávání a účastníků vzdxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxělávání či účastníka vzdělávání.
Nízká právní relevance úplnosti poznámky je stvrzena i § 18 odst. 1 zák. o rybářství, dle nějž odpovědnost za škodu xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxaný.
I bez výslovného odkazu je na místě obdobné důsledky o aplikovatelnosti zde komentovaného zákona dovodit např. z § 81 odst. 7 zák. o ochraně přírxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxovaného ustanovení plynou z případů, kdy je výkon státní správy svěřen právnickým nebo fyzickým osobám na základě zákonem připuštěné možnosti takovéxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
Např. podle § 54 a násl. zák. o podmínkách provozu vozidel může stanici technické kontroly provozovat právnická nebo fyzická osoba, která má k jejímx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx svoji činnost.
Z x x xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxným v prováděcím předpisu. I ten postupuje jako správní orgán. Avšak odborná způsobilost žadatele o zbrojní průkaz se ověřuje ve smyslu § 21 zák. o zbranxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xoudní exekutory, odpovědnost státu za jejich činnost zákon zvláště upravuje v § 4.
V. Výkon státní správy orgány územních celků v přenesené působnosxx
x xxxxx x xxxxx xx
x x x xxxxx x x x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xýkonu veřejné moci v rámci jejich samostatné působnosti. Pokud však dojde ke škodě nebo vznikne-li nemajetková újma v postupu nebo rozhodnutím těchto xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxpovědným stát, jehož funkci zde plnily. Stát má ovšem vůči nim právo na regresní náhradu - viz § 16 odst. 1.
Případem přenesené působnosti výkonu státxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxle zákona ČNR č. 41/1993 Sb. a posléze vykonávají podle zákona o ověřování, tedy kdy krajské a obecní úřady provádí ověření shody opisu nebo kopie s listxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x x xxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxvědný za obsah, správnost a pravost údajů uvedených v listině. Podle § 10 odst. 2 zák. o ověřování (dříve § 4 odst. 4 zák. č. 41/1993 Sb.) pracovník úřadu pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxci či legalizaci samy o sobě veřejnou listinou (veřejnou listinou je pouze ověřovací doložka na listině), lze dovodit, že není na místě aplikovat závěrx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xotářský zápis je nadán účinky upínajícími se k veřejným listinám (viz NS 30 Cdo 1966/2013). Úřední osoba provádějící vidimaci či legalizaci by při posuxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx si okolností, které vzbuzují pochybnosti o pravosti a původu předložené listiny, posoudit, jsou-li v předložené listině, z níž je vidimovaná listina xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xidimaci takovýmto způsobem nepostupuje, xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxd úřední osoba uvedeným způsobem postupuje a provede vidimaci listiny, která není zjevně nevěrohodná. Uvedený dosažený judikatorní závěr nepochybnx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx x xxxxxxání. Porušení povinností v zákoně na vidimační a legalizační činnost pověřených pracovníků úřadů tak lze mít za nesprávný úřední postup zakládající oxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxost podle § 1 odst. 1 písm. f) zák. o ověřování - držitele poštovní licence a písm. g) zák. o ověřování - Hospodářské komory České republiky zákona o ověřxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xkodu vzniklou při vidimační a legalizační činnosti, jakkoli jde o obdobnou činnosti pracovníků úřadů.
Pokud podle § 25a zák. o advokacii advokáti xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxátu podle citovaného ustanovení.
VI. Úřední osoba cizího státu
K odst. 2
xxxxxxx xx xxx/2013 xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxlizováno komentované ustanovení o přidání odstavce 2, čímž bylo implementováno Rámcové rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. 6. 2002 (čl. 3) o spolxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxného členského státu EU, pokud taková škoda vznikla při jejich působení ve společném vyšetřovacím týmu, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 127 tr. záxxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xůsobí na území České republiky. V důsledku implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014 o evropském vyšetřovacím pxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx Pokud se při provádění úkonů podle směrnice nacházejí úřední osoby jednoho členského státu na území jiného členského státu, je prvně uvedený členský sxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxé činnosti. Členský stát, na jehož území byla škoda způsobena, nahradí tuto škodu za podmínek vztahujících se na škodu způsobenou jeho vlastními úřednxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxa tak, jako kdyby ji způsobily její úřední osoby. Vůči jinému členskému státu pak Česká republika může podle § 372 zákona o mezinárodní justiční spoluprxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxody, která vznikla České republice.
Judikatura:
- Za škodu způsobenou při výkonu státní správy, která byla na Českou lékárnickou komoru přenesxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx
- Stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti správce konkursní podstaty v konkursním řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xodle zákona č. 82/1998 Sb. stát, a nikoliv obec.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2006, sp. zn. 25 xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx ve smyslu § 13 OdpŠk a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu ve vztahu k jednotlivým voličům.
(rozsudek Nejvxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxm ve smyslu § 13 OdpŠk ve znění pozdějších předpisů, který by zakládal odpovědnost za škodu.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2007, sp. zn. 25 Cdx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxu není výkonem veřejné moci.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2007, sp. zn. 25 Cdo 532/2007)
- Za škodu způsobenou Českou národní bankou odpxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxm postupem je i nečinnost prezidenta republiky spočívající v nevydání rozhodnutí o návrhu vlády na jmenování žalobce do funkce soudce.
(rozsudek Měsxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xejvyššího soudu ze dne 26.1.2012, sp. zn. 25 Cdo 4744/2010)
- Při výkonu rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení postupuje obecní úřad v rámci přexxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx x x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxho nemění. Za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem obecního úřadu v rámci výkonu přenesené působnosti odpovídá sxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xinnost při výkonu státní správy, která byla na obec přenesena zákonem.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2015, sp. zn. 30 Cdo 1966/2013)
- V přxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxolnostmi, které mají původ v povaze aplikované vakcinační látky podle § 421a obč. zák., není vyloučena zákonem č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
x xx xxxx xxxxxxxxxx xýkonem pravomocí Veřejného ochránce práv odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxm může zakládat odpovědnost státu v důsledku nesprávného úředního postupu.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5848/2016)
xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2244/2017)
Za xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxe zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2301/2017)
Související ustanovení:
§ 1 - odpovědnost stxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx
GERLOCH, A., BERAN, K. a kol.: Funkce a místo právní odpovědnosti v recentním právním řádu. Praha: Leges, 2014.
HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Oxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxNDE Praha a.s., 2003.
JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D. Správní řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.
SLÁDEČEK, V. Zákon o Vxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
SLÁDEČEK, xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xolters Kluwer ČR, 2013, s. 20 a násl.
(Odpovědnost státu za činnost notáře a exekutora)
JUDr.
František
Ištvánek
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x x x
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxářů
III. Odpovědnost za činnost exekutorů
IV. Účel právní úpravy
V. Rozhodnutí
VI. Nesprávný úřední postup
I. Účel právní úpravy
Škodu či nemaxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxkon na určitém úseku. Jde o úřední osoby vykonávající úřad, avšak nikoliv jménem státu. Stát přesto prostřednictvím komentovaného ustanovení přijímx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx x x odst. 1 písm. b) specifikuje, za které činnosti notářů a soudních exekutorů stát odpovídá, neboť představují výkon státní správy.
II. Odpovědnost xx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxý na mocenském aparátu státu, nikoliv však představitelem státního orgánu. Notářský řád ve svém § 2 charakterizuje notářskou činnost jako sepisovánx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxoví požadavek jejího nestranného výkonu. Notář tak především nezastupitelně sepisuje veřejné listiny o právních jednáních. Činí tak nejen s ohledem xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm těm, kteří právní jednání uskutečňují, a následnou odbornou formulací jejich projevu vůle. Tak posvěcuje právní jednání na xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxdisko posléze (30 Cdo 2734/2016) dovodil, že je nesprávným úředním postupem, pokud notář připraví smlouvu, u které existuje nebezpečí neúčinnosti prxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx.
Notář podle rozhodnutí 28 Cdo 2217/2009 Nejvyššího soudu vkládá do vytvářeného dokumentu své právní znalosti a projevům vůle účastníků dává písxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xe vést k úkonům, které nejsou v rozporu se zákonem. Notář by měl v zájmu prosazení principu prevence upozornit účastníky na případné budoucí spory, kterx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xlastního projevu vůle účastníků, který obsahově tvoří tento právní úkon, a prohlášení účastníků o vlastní způsobilosti k právním úkonům, a jednak proxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx je třeba chápat zákonnou poznámku odkazující na § 62 notářského řádu.
Výkladovou pozornost si vyžádala otázka rozsahu povinnosti notáře ověřovat xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxá notář osobně, prokázat svou totožnost platným úředním průkazem nebo potvrzenou dvěma svědky je upravena výslovně v § 64 odst. 1 notářského řádu). Z toxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx později Ústavním soudem zrušen). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není dána odpovědnost státu, jestliže notář sepsal notářský zápis o kupní smlouvě zx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxlšované podpisy prodávajících i jejich úřední ověření. V daném případě bylo falzum plné moci opatřeno podpisy prodávajících s úředním ověřením a legaxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxářského zápisu nenasvědčovaly tomu, že by se jednalo o podvod za pomoci velmi zdařilého falsifikátu. "Jestliže zákon neukládá notáři povinnost kvalixxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx pomoci znaleckého zkoumání, neodhalil, nezabránil tak uzavření předmětné kupní smlouvy, resp. sepsal na tomto základě notářský zápis o právním úkonxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxu je dána i za situace, kdy falzifikát předložené listiny byl natolik zdařilý, že jeho nepravost bylo možno rozpoznat pouze při znaleckém zkoumání. Ústxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxe dospět v kontextu účelu právní úpravy notářských zápisů o právních úkonech, resp. právě v kontextu odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxstníků a jejich zástupců, ale také pravost zástupcem předkládané plné moci. Podpůrně lze využít i logický výklad předmětného ustanovení, neboť zástuxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxedkládané plné moci, popř. pokud akceptuje neúplnou, nesprávnou či falešnou plnou moc, dopustí se nesprávného úředního postupu, neboť porušil ustanxxxxx x xx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxo zápisu o právních úkonech odůvodňuje právě fakt, že výsledná listina je nadána účinky upínajícími se k veřejným listinám (
presumpce
správnosti) na xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xalsum
plné moci zjistitelné jen znaleckým zkoumáním, nejde o nesprávný úřední postup a nejsou tak dány podmínky pro uplatnění odpovědnosti státu, nexxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx
xxx xxxxxxxx xxkladem liberovaly stát z jeho odpovědnosti, čímž porušily základní právo stěžovatele garantované čl. 36 odst. 3 Listiny. Skutečnost, že
falsum
plné xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xotáři, který se této povinnosti vůči státu zprostí, pokud mu stát neprokáže, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo zaviněným porušením právní povinxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxa pořízená notářem není veřejnou jedině tehdy, jestliže nebyla pořízena v souladu se zákonem nebo pokud trpí takovými vadami, že se na ni ve smyslu § 567 xx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle.
Naproti tomu při osvědčování právně významných skutečností a prohlášení notář již takto zásadnx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxanovení tak, že se za výkon státní správy považuje i zápis skutečností do veřejných rejstříků provedených notářem. Podle důvodové zprávy tím má být docxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxx x x xxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxi za škodu reflektují změny notářského řádu provedené tímtéž zákonem (č. 303/2013 Sb.). Podle § 70 notářského řádu, má-li být notářský zápis o právním xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxostí zapisovaných do veřejného rejstříku, změnu tohoto zápisu nebo jeho výmaz obsahuje také vyjádření notáře o předpokladech pro sepsání notářského xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxdem pro zápis práv nebo skutečností zapisovaných do Rejstříku zástav, změnu tohoto zápisu nebo jeho výmaz použije se pro takový notářský zápis ustanovxxx x xx x x xxx xxxxx xx x x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx rejstříku, jestliže je takové osvědčení pro zápis do veřejného rejstříku vyžadováno zvláštním právním předpisem. Ve smyslu odstavce 2 zmíněného ustxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdkládá notáři žadatel. Nejsou-li notáři takové písemnosti předloženy nebo nejsou-li požadavky pro zápis splněny, notář odmítne notářský zápis o osvxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxy splněny a na základě jakých jemu předložených písemností osvědčení činí.
Podle § 108 a násl. zák. o veř. rejstřících byla notářům svěřena nová praxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxstup projevující se rozhodnutími a ovšem ani přípustností opravných prostředků, tedy jde o činnost notářů, u níž odpadá možnost soudního přezkumu. Osxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxu vůči notáři skýtá výkladový prostor v otázce, zda deliktní jednání může vůbec spočívat ve vydání nezákonného rozhodnutí. To vylučuje kategorické znxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xdst. 2 komentovaného zákona přesahuje okruh osob účastných na provedení zápisu a úprava tak obsahuje jistou potencialitu uplatnění nároku i osobami xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxavosti podpisu na listině dle § 74 notářského řádu, neboť za taková pochybení a z nich vzniklou škodu odpovídá notář sám podle § 57 notářského řádu, tak jaxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx vykonával notář jako soudní komisař pověřený soudem v dědickém řízení úkony podle tehdy platného § 38 o. s. ř. Také činnost notáře podle hlavy III části xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxdí dle § 100 odst. 1 z. ř. s. úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti jako soudní komisař notář, kterého tím soud pověřil. Jen na úkony uvedené v x xxx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx je-li to třeba. Z toho je zjevné, že v těchto případech může jít zejména o odpovědnost za případně vydaná nezákonná rozhodnutí, a nikoliv za nesprávný úřxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
xII. Odpovědnost za činnost exekutorů
Pokud exekuční řád pojmenovává činnost fyzických osob, které působí v rámci pověření exekutorským úřadem přx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxu jejich činnost totiž odpovídá stát, jako by odpovídal za soudní činnost. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je podle § 32 odst. 1 exekučního řádu exexxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxa způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím nenx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxkonné poznámky právě ustanovení komentovaného zákona. Odpovědnost státu je tak výslovně omezena jen na výkon exekuční činnosti, sepisování exekutoxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx platí dle § 17 odst. 4 exekučního řádu i pro činnost exekutorského kandidáta, zastupuje-li exekutora, kterému zanikl exekutorský úřad.
Poměr odpxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx9), v němž se argumentačně vychází z rozdílného znění § 57 notářského řádu a § xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxa (viz odkaz na znění § 32 exekučního řádu shora), která je totožná s konstrukcí odpovědnosti notáře, na což poukazuje i důvodová zpráva k této novele. Nx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxe nyní platné úpravy neplatí princip společné a nerozdílné povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy dle § 2915 odst. 1 věty první před středníkem o. xxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxxy odpovědnosti. Zákon komentovaným ustanovením zakládá přímou a úplnou odpovědnost státu za činnost exekutora při výkonu exekuční činnosti, tedy doxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxo řádu a vysvětlení tam uvedené legislativní zkratky rozumět činnost při procesním postupu exekutora při podání vadného exekučního návrhu podle § 39 xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxx xx exekutorovi jeho pověření soudem doručeno. Jedná se tedy o činnost směřující k realizaci
exekuce
(zjišťování údajů o povinném, vydání exekučních přxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx
xxxxxxx
xxxxxx x xxxx xxxnost, kterou je
exekuce
zakončena (např. doručování konečného rozhodnutí soudu, odblokování účtů nebo sdělení o ukončení
exekuce
příslušným orgáxxxxx
xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx, stavu nemovitých věcí, bytů a nebytových prostor, jestliže jimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem a jestliže xx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxkazního prostředku, který je veřejnou listinou, stát může odpovídat, zejména byl-li by v příslušném řízení, kde byl použit, prokázán opak anebo jestlxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxnává exekutor na základě pověření soudu, jsou zjevně míněny další činnosti exekutora, např. podle § 76 odst. 1 exekučního xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx
x x xxxxx xxxxosti soudního vykonavatele ve věcech výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu, dále činnost podle § 76a exekučního řádu (zde i na xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx podle § 232 odst. 1 písm. a) a d) z. ř. s.
K odst. 2
Se zřetelem k tomu, že v činnostech notáře a exekutora, za něž odpovídá stát podle odstavce 1 komentovxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxx
x xxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxního komisaře anebo soudního exekutora vždy jen a jen o úřední postup, a nikoliv o rozhodnutí, které by mohlo zakládat odpovědnost za škodu či nemajetkoxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx v průtazích dědického řízení není v příčinné souvislosti s tím, že dědic nenabyl sporné věci, které nebyly do soupisu zahrnuty, děděním ani na základě žxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxřejné moci přenesené na něj zákonem [jako úřední osoba ve smyslu § 3 písm. b) OdpŠk] odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 EŘ.
(rozsudek Nxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx rok a následně v dražbě prodal movité věci, ohledně nichž byla podána vylučovací žaloba, aniž vyčkal, až o ní bude pravomocně rozhodnuto.
(rozsudek Nexxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxdpisu na listině.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2009, sp. zn. 25 Cdo 1620/2007, xx xxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxe 17.12.2009, sp. zn. 25 Cdo 176/2008, Rc 7/2011)
- Pokud exekutor před právní mocí usnesení o nařízení
exekuce
přijme plnění, jehož úhrada byla povxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxacení, a to i přestože usnesení o nařízení
exekuce
bylo následně zrušeno a řízení o nařízení
exekuce
zastaveno.
Bylo by neúčelné a nehospodárné, pokxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxx xdevzdá toto plnění oprávněné osobě ještě před právní mocí usnesení o nařízení
exekuce
, vznikne tím na jeho straně, jakož i na straně státu, odpovědnost xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx, aby se soudní exekutor v rámci své exekuční činnosti bezdůvodně obohatil přijetím plnění odpovídajícího vymáhané pohledávce od jiné osoby než od povxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx.5.2010, sp. zn. 33 Cdo 5185/2008)
- Plněním povinného k rukám exekutora uskutečněným v době po vydání exekučního příkazu a před prohlášením konkurxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008, Rc 69/2011)
- Při posuzování toho, zda se notář dopustil nesprávného úředního posxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xřeba brát v úvahu též obsahovou stránku právního úkonu.
(rozsudek xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxzniká tím, že nebylo možno provést exekuci, nýbrž až tehdy, když oprávněný nemůže úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku ani jiným xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxní
exekuce
neznamená automaticky odpadnutí právního důvodu, na jehož základě bylo plněno. Ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor toho, kdo plnil, xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xztah dlužníka a jeho věřitele. To však neplatí v případě náhrady škody spočívající v nákladech
exekuce
zaplacených na základě zrušených exekučních pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxní
exekuce
, zda samotný příkaz soudního exekutora k úhradě nákladů
exekuce
byl zrušen či změněn, popř. zda a jak bylo o nákladech následně rozhodnuto.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx x xxx xxxxxxx xxxxxžka objektivní povahy, vzdal se sám práva na plody a užitky z věci po dobu nerealizované držby, a újma, již spatřuje v tom, že nedošlo k rozmnožení jeho majxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xne 23.8.2011, sp. zn. 28 Cdo 225/2011)
- Získal-li oprávněný v exekuci plnění z majetku jiné osoby, jež sama neměla povinnost plnit a ani neprojevila xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxená osoba právo na vydání bezdůvodného obohacení, popřípadě není-li prokázáno, že toto právo již nelze uspokojit, je uplatnění práva na náhradu škody xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx2012, sp. zn. 28 Cdo 1512/2011)
- Nepřevzal-li soudní exekutor sepsanou movitou věc, která měla být zajištěna, do své úschovy xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxil se nesprávného úředního postupu. Stát odpovídá za škodu způsobenou ztrátou či zničením věci, pokud neprokáže, že po pravomocném vyloučení věci z
exxxxxx
xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.5.2012, sp. zn. 28 Cdo 399/2012)
- Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem exekutora xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxsledku řízení vedeného proti jeho právnímu nástupci.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2013, sp. zn. 30 Cdo 2135/2013)
- Došlo-li v důsledkx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx prostředky jiná osoba v jiném dědickém řízení, považují se náklady řízení, které tento dědic vynaložil na vydání těchto prostředků, za náklady řízení xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxi soudní exekutor v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xdpovědnost státu a územních celků, § 3 - stát škůdcem, § 5 - deliktní jednání státu, § 38 - změna zákona o notářích
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx Kluwer, a.s., 2014.
MAISNEROVÁ, B. Odpovědnost za škodu způsobenou soudním exekutorem. Komorní listy, 2013, č. 2.
ONDRUŠ, R. K odpovědnosti stxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxudního exekutora. Komorní listy. 2015, č. 1.
VLASÁK, M. Odpovědnost notáře při ověřování podpisu na kupní smlouvě. Právní fórum [ASPI]. Praha. 31.xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxktní jednání státu)
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
Přehlxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x x x
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxdý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupexx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxným za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Odpovědnost státu je podle § 1 odst. 3 rozšířena i na hrazení vzniklé nemajetkové újmy. Podmínky a podroxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxon blíže rozvíjí ve formulování deliktního xxxxxxx xxxxx x x xx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xebo nemajetková újma a 3. příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Již z toho je zřejmé, že odpovědnost státu ve smyslu jeho konkrétní povinnosti k náxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxladech zachovává takové odpovědnosti právně standardní nároky na poskytnutí plnění odpovědným státem vůči poškozenému a i na ochranu jeho práva, nepxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxé chápání odpovědnosti státu, jímž se dovozuje, že je-li tu deliktního jednání státu ve smyslu § 5 samo o sobě, postačí to k jeho povinnosti nahradit škoxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxx x x xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxí normativně formy jednání státu, jichž se neměl dopustit a od nichž se může odvíjet, za splnění dalších předpokladů, jeho povinnost k náhradě škody. Ta xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxto škodních událostí hraje roli ve vymezení oprávněné osoby a z hlediska běhu a délky promlčecích lhůt.
II. Rozhodnutí
K písm. a)
Stát rozhoduje pxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx míní nejen rozhodnutí ve věci samé, ale i rozhodnutí vydaná na základě procesních předpisů, pokud by jimi byla způsobena škoda, např. při shledání nedoxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx aj.), jak vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu. V tomto ustanovení zákon jen pojmenovává procesní prostředí, v němž bylo rozhodnutí vydáno, zatím bez vyxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x x x x xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxž jsou podřaditelná pod pojem civilního procesu, tedy taková, ve kterých se jedná a rozhoduje v rámci civilní pravomoci soudů. Soudy v těchto řízeních nxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxdle konkrétně zjištěného skutkového stavu věci. Postupují podle obecného procesního předpisu představovaného občanským soudním řádem při projedxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x x xx xx xxxx xxx x xxxry mezi stranami stojícími proti sobě (řízení sporná), o řízení, v nichž se projevuje veřejný zájem na úpravě postavení účastníků (řízení nesporná), o xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxekuční a vykonávací, jakož i o řízení insolvenční podle insolvenčního zákona, popř. podle zákona o konkursu a vyrovnání. Občanskými soudními řízenx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx x xxx x xxxxx se postup řídí procesní částí zvláštního předpisu, jako je tomu právě v řízeních exekučních, insolvenčních, popř. konkursních.
Z toho plyne, že za xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxly v rámci svěřené pravomoci (§ 7 odst. 3 o. s. ř.), jako je tomu např. při rozhodování Českého telekomunikačního úřadu podle zákona o elektronických komxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx tomu rozhodování soudů o jmenování a vyloučení rozhodců, o neplatnosti rozhodčí smlouvy a o zrušení rozhodčího nálezu jsou již výkonem civilní pravomxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx nešlo-li o výkon přenesené působnosti. Postup podle správního řádu není se zřetelem k jeho obecné a podpůrné povaze nezbytnou podmínkou pro to, aby šlx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxi při výkonu státní správy jinými orgány nebo právnickými či fyzickými osobami, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (viz § 3).
Potexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x správních rozhodnutí, která jsou přezkoumávána v řízení podle části páté občanského soudního řádu, je u nároků vztahovaných k odpovědnosti státu vždx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxným ustanovením se obecně podřizují zákonné úpravě veškerá rozhodnutí vydaná v trestním řízení. Zákon totiž v ustanoveních § 9-12 a v § 30 zvláště uprxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxost, který orgán činný v trestním řízení takové rozhodnutí vydal.
III. Nesprávný úřední postup
K písm. b)
U druhé formy deliktního jednání státu xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právní normou pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxslouží odlišení jednání státu uvedeného v písm. a) - rozhodnutí a úředního postupu. Tím jsou procesními předpisy předepsané činnosti státního orgánu xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x x x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxí v jejich rozhodnutí a které pro to ani nelze mít potencionálně za nezákonná, což platí i pro opožděně vydané anebo vůbec nevydané rozhodnutí, ač vydáno xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxní úspěšný (viz § 13).
Judikatura
dovodila, že za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxných ustanovení o náhradě škody (viz R 88/2003, R 63/2009 či R 149/2011) a že tudíž stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti správce koxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxsní podstaty. Nesprávný úřední postup konkursního soudu může spočívat v tom, že nevydal správci včas pokyn k vyloučení věci z majetku konkursní podstaxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxaty. Samotná okolnost, že bylo zahájeno řízení o vylučovací žalobě, nesprávnost takového postupu nevylučuje; není však povinností konkursního soudx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxávce konkursní podstaty rozebral také Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 36/01, uveřejněném pod číslem 403/2002 Sb., v němž se ztotožnil s doktrinálním vymezxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxchž činnost stát odpovídá ve smyslu zde komentovaného ustanovení. Ani
judikatura
ESLP nezavdává příčinu xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxrsní podstaty jen při zanedbání povinného dohledu nad činností správce konkursní podstaty. Odpovědnost správce konkursní podstaty za škodu způsobexxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx subjekty způsobily škodu společně.
Zvláštní ohled pak vyžaduje otázka nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku konkursního řízexxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x 14a odst. 2 zák. o konkursu a vyrovnání byla posílena kontrolní (dohlédací) činnost konkursního soudu nad délkou konkursního řízení tak, aby překročxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxvrzeno usnesením konkursního soudu o prodloužení lhůty nebo aby tam, kde konkursní soud neshledá důvod k prodloužení lhůty, přijal neprodleně pořádkxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxlynutí zákonem předepsané nebo jím určené lhůty) o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, případně i k tomu, zda správce konkursní podstaty pochybxx xxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxk. o konkursu a vyrovnání určená) lhůta, ve které nakonec došlo k podání konečné zprávy, je lhůtou nepřiměřenou. Důvody, pro které došlo k překročení lxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxisu, z nějž by (i ve vazbě na určení konkursní odměny správci konkursní podstaty) mělo být patrno, zda správce konkursní podstaty plnil (podle konkursnxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x x xx xxxx. 2 a § 36 odst. 2 insolvenčního zákona.
Judikatura:
- Příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním žalovaného [závěr je použitelxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxvat jen z toho důvodu, že protiprávní jednání škůdce dovršilo již stávající nepříznivý zdravotní (duševní) stav poškozeného. Pokud některou ze skutexxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxní nebo opomenutí protiprávní, potom důkazní povinnost ohledně protiprávního úkonu i příčinné souvislosti má poškozený žalobce. Hledisko časové soxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxy a následku je rozhodující, zatímco časová souvislost napomáhá při posuzování věcné souvislosti.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.1990, sp. xxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava"), resp. ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění poxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xrgánem veřejné moci, a tudíž ani jeho rozhodčí nálezy nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu cit. ustanovení Ústavy a zákona. Podle § 1 oxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxto směru jeho názor koresponduje s výše uvedenými tvrzeními předsedy rozhodčího senátu, že charakter rozhodčí činnosti je založený smlouvou delegujxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxaví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlaxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxochybněn účastníkem řízení, ve vydání rozhodnutí tento postup aprobující, pak bylo způsobilým titulem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle záxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx2011, sp. zn. 28 Cdo 3199/2009)
- Výkon rozhodnutí o uložení pokuty v přestupkovém řízení orgánem obce je výkonem přenesené působnosti. Za škodu nebx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xejvyššího soudu ze dne 20.8.2013, sp. zn. 30 Cdo 3257/2012, Rc 8/2014)
- Mechanické spojení skutečnosti, že poškozený opakovaně vydražil tytéž nemxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxdního postupu nezakládá.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2015, sp. zn. 30 Cdo 237/2014)
Související ustanovení:
x x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxx xpůsobená výkonem trestu, § 11 - škoda způsobená ochranným opatřením, § 12 - vyloučení odpovědnosti státu, § 13 - deliktní úřední postup
xxxxxxxxra:
PŘÍKOPA, V. Odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí soudního exekutora. Komorní listy, 2015, č. 1.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
Přehled výkladu
I. Účel právní úpravy
II. Jednání „úřadu“
III. Urxxxx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
x x x
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx nebo nemajetkovou újmu vzniklou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci, je mimořádně složitě strukturovaný subjekt i x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxnek a podrobností rozvíjí komentované ustanovení (viz čl. 36 odst. 4 Listiny) do zřetelného a jednotného návodu, u kterého orgánu státu má být nárok uplxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xtázku, z jakých rozpočtových prostředků svěřených jednotlivým rezortům a orgánům bude nárok uspokojen, s čímž může souviset realizace regresního poxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx straně stát ovšem jediným nositelem odpovědnostní subjektivity ve vztahu k oprávněnému subjektu. Je-li nárok podle tohoto zákona u úřadu státu uplatxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xádné uplatnění. Pro prvou situaci § 14 odst. 2 stanoví, že byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxána proti státu, a nikoliv nepochybně proti jeho orgánu (viz R 72/2012), jde tu jen o vadu žaloby zhojitelnou vedením sporu soudem, neboť podle § 21a odstx x xx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxpem (ke splnění náležitostí žaloby dle § 79 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést příslušnou organizační složku státu, která za stát před soudem vystupuje), tzxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxek jeho věcný neúspěch založený na závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného státu. Ten je ve sporech o náhradu škody a nemajetkové újmy zxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx xegitimován.
Zákonem č. 118/2020 Sb. ze dne 3. 3. 2020, který nabyl účinnosti dne 1. 4. 2020, byl novelizován § 6 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České rxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxstentní zákonné koncepce vycházející z toho, že organizační složky nemají právní subjektivitu. Tato novela přitom xxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxětu činnosti podle zvláštních právních předpisů a její jednání v těchto případech je jednáním státu. Novelizované znění § 6 odst. 2 posledně uvedeného xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxé organizační složky podle jejich věcné příslušnosti, dle odst. 3 pak složky naplňují takto dělené způsobilosti samostatně a vzájemně nezávisle, dle xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxitu státu jako jediné právnické osoby (viz § 21 o. z.). Zásadně dubiózní je z této novely změna provedená v § 6 odst. 6, která při gramatickém výkladu svádí x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xoznámkou č. „96)“ odkazující na § 19 o. s. ř. Jedním dechem se však vyjadřuje, že „vystupují za stát“, takže je zachována zákonná konvence nepřímého proxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxvity státu do zákona vnáší, ale nečiní tak způsobem, který by otřásl nenovelizovanými ustanoveními tohoto i jiných zákonů. I za její platnosti a účinnoxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx byla projevem
adorace
procesního práva ve vztahu k právu hmotnému, výrazně by ztížila možnost právní ochrany (justiční praxe by se po určitou dobu potxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxádala i pro soudní výklad neřešitelné otázky (např. zda je v rámci dělené procesní způsobilosti organizační složka věcně neodpovědná nebo nezpůsobilx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxu, který by odpovídal žalobcem tvrzené příslušnosti apod.). Lze předvídat, že jakékoliv její projekce a mutace by posléze byly hodnoceny jako projevy xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu, tedy podle zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxrou], a proto nepřichází v úvahu, aby ve sporech o náhradu škody či regresních nárocích podle komentovaného zákona vystupoval jménem státu Úřad pro zasxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx x xZSVM). Uplatní se proto při vystupování za stát dle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř., totiž účast organizační složky státu příslušné podle zvláštního právnxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxdřující různé újmy vzniklé na základě relativně samostatných, byť spolu souvisejících nebo na sebe navazujících, skutkových okolností, např. bývá uxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxoku z důvodu nepřiměřené délky řízení.
Judikatura
dovodila, že při hodnocení toho, zda se jedná o nárok jediný či o více nároků, které vznikly v důsledkx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx, respektive podrobně popíše, vysvětlí a uvede, s jakou skutečností ji pojí, neboť vysvětlením následku a jevových souvislostí jeho příčiny žalobce sxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxem státu různými organizačními složkami, což na jednotné pasivní legitimaci státu ničeho nemění. Jde zde o naplnění procesních podmínek řízení, konkxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxst žaloby co do úplnosti skutkových tvrzení i jednotlivých žalobních žádání.
Konečně je třeba uvést, že stát může být vedlejším účastníkem soudníhx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxudu ze dne 30.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 3737/2014 (R 40/2016). Občanský zákoník v § 21 stanoví, že stát se v oblasti soukromého práva za právnickou osobu poxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxasti v soukromoprávních vztazích stát není oproštěn od svého primárního postavení jako nositele veřejných funkcí a veřejné moci a z toho vyplývající oxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx na výsledku řízení ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř. vykládat pouze jako obecný zájem státu, nýbrž je nezbytné jej posuzovat s ohledem na jeho posxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxanizačních složek. Zájem na výsledku řízení tudíž nemusí mít pouze stát jako takový, ale rovněž konkrétní organizační složka státu, byť tato z pohledu xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxzení je však rovněž zájmem státu, za nějž má tato organizační složka v pozici vedlejšího účastníka v soudním řízení vystupovat. V případě odškodňovacíxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx zavádí legislativní zkratku "úřad", xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xodává z aktuálního a účinného znění kompetenčního zákona. Podle jeho § 1 v České republice působí tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxterstvo kultury,
5.
Ministerstvo práce a sociálních věcí,
6.
Ministerstvo zdravotnictví,
7.
Ministerstvo spravedlnosti,
8.
Minixxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxterstvo obrany,
13.
Ministerstvo dopravy,
14.
Ministerstvo životního prostředí.
Jejich název určuje zákon, není tedy právně přesnéx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx z označení státu a vyjádření jejich jednání jménem státu, tedy např. Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti.
xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxlice působí tyto další ústřední orgány státní správy:
1.
Český statistický úřad,
2.
Český úřad zeměměřický a katastrální,
3.
Český báňský xxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxd pro jadernou bezpečnost,
8.
Národní bezpečnostní úřad,
9.
Energetický regulační úřad,
10.
Úřad vlády České republiky,
11.
Český txxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxd pro kybernetickou a informační bezpečnost.
xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxké republice zřejmě v současné době není zřízen žádný jiný ústřední správní úřad, který by ve výčtovém § 2 kompetenčního zákona nebyl uveden. V současnx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
x
xxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxž čele stojí ministr a které v odpovědnostních vztazích podle komentovaného zákona jednají jménem státu, stanoví část druhá kompetenčního zákona. Půxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxsti
K odst. 2 písm. a)
Nejdříve je zákonem určena příslušnost Ministerstva spravedlnosti, došlo-li ke škodě, a ovšem i případně ke vzniku nemajetkoxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxcesu, tedy taková, ve kterých se jedná a rozhoduje v rámci civilní pravomoci soudů. Soudy v těchto řízeních nalézají právo, tedy vykládají právní normy xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx věci. Postupují podle obecného procesního předpisu představovaného občanským soudním řádem při projednávání a rozhodování sporů a jiných právnícx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxé orgány nebo jde-li o jiné věci, nestanoví-li to zákon (viz § 7 o. s. ř.). Jde o spory mezi stranami stojícími proti sobě (řízení sporná), o řízení, v nichž xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxvním vztahu projednáváno podle části páté občanského soudního řádu, o řízení exekuční a vykonávací, jakož i o řízení insolvenční podle insolvenčního xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxích, tedy včetně mj. řízeních o pozůstalosti, ale i ta, v nichž se postup řídí procesní částí zvláštního předpisu, jako je tomu právě v řízeních exekučníxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx na okolnost, který orgán činný v trestním řízení takové rozhodnutí vydal.
Určení Ministerstva spravedlnosti jako úřadu jednajícího jménem státu x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xx xprávním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, nepůsobí konxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx úřadů, jejich rozhodnutí jsou pak přezkoumávána z hlediska ústavnosti před Ústavním soudem. Komentované ustanovení nabízí především výklad, že v odxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxmu shledáno nezákonným. Pokud však byla škoda či nemajetková újma způsobena nezákonným rozhodnutím ve správním soudnictví, je příslušným úřadem Minxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxx x xx xxxxx x xxxpetenčního zákona) a koneckonců i jeho rozpočtové kapitoly. Nelze proto mít za přesvědčivé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2008, sp. zn. xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxušným jednat za Českou republiku dle § 6 odst. 3 Ministerstvo financí. Obdobný sporný závěr, byť v jiné procesní situaci a důvodech, byl dovozen v rozsuxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxx2012. Obě rozhodnutí nejsou v předžalobní (při předběžném projednávání nároků), v žalobní a ani v soudní praxi zcela respektována vzhledem k tomu, že sx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxvením výslovně podřízena jednání jménem státu Ministerstvu spravedlnosti, když z § 11 kompetenčního zákona pojmově její podřízení výkonu státní spxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxnání odvětvového ministerstva
K odst. 2 písm. b)
xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxtupu, a vznikne-li v důsledku toho poškozenému škoda nebo nemajetková újma, jsou úřadem jednajícím jménem státu úřady určené odvětvově, poměry své půxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxtní správy, tedy úředních osob ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b).
I zde obsažená formulace, dle níž je příslušným odvětvový úřad i v případech, kdy bylo souxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxsobnosti tohoto úřadu, působí výkladové potíže. Vazba na případy nezákonného rozhodnutí jazykovým výkladem vylučuje případy nesprávného úředního xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxo (i analogicky) dovozovat, že je škodní jednání přičitatelné podle odvětvového principu ministerstvu spravedlnosti.
K odst. 3
Judikatorní závxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxa vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před správními orgány i soudy, je úřadem příslušným jednat jménem státu ministerstvo financxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxi se délka řízení v navazujícím správním a soudním řízení jako jeden celek (viz § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona), jedná za stát příslušný úřad, do jehxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxu pro určení příslušnosti organizační složky státu v otázkách nároků za nesprávný úřední postup spočívajícího v porušení povinnosti učinit úkon nebo xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxch zahájených před 1. 4. 2020 se použije dle výslovného znění čl. III části druhé této novely zákon ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely.
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxt je v poměru k nárokům, u nichž působnost ministerstva spravedlnosti anebo odvětvovou působnost kteréhokoliv ministerstva určit lze, úpravou zbytkxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxt by tu ovšem měla být po celou dobu uplatňování a vyřizování nároku. Lze připustit, že dynamikou vývoje sporu, dosažením zjištění o skutkovém stavu, se xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxelnou působností.
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxým úředním postupem) určit úřad příslušný podle předchozích odstavců citovaného ustanovení (a k takovým situacím lze přiřadit i tu, v níž by skutkové oxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxtanovení ministerstvo financí (viz odst. 3).
Od toho je třeba odlišit zde zákonem předvídané situace, kdy škoda vznikne rozhodnutím či postupem úřxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxgia státních zástupců pro přezkoumávání rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu, ale i Ústavního soudu, prezidenta, veřejného ochránce práv apoxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx x
xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx, je zněním komentovaného zákona povolána k jednání za stát, a nikoliv jménem státu, i v soukromoprávním odpovědnostním vztahu, je-li uplatňován nárox xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx se nárok uplatňuje, a nikoliv přímo Česká národní banka, jež je tu organizační složkou státu (viz odst. 6), a okolnost, že je nadána právní subjektivitoxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx x
xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xákladě vydání nezákonného rozhodnutí Nejvyššího kontrolního úřadu jako nezávislého orgánu státu, jehož
kompetence
jsou založeny v zákoně o NKÚ. Úřxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx x xxxxavci 1. Jednání úřadů jménem státu dle odst. 2 a jednání za stát ve smyslu odst. 3 až 5 nepochybně zahrnuje i jednání před soudem (viz Komentář k odst. 1).
xxxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003, sp. zn. 21 Co 595/2003)
x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xároku podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s výjimkox xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx07, sp. zn. 25 Cdo 2814/2004)
- Česká národní banka má na rozdíl od organizačních složek státu způsobilost být účastníkem občanského soudního řízexxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxkou národní bankou odpovídá stát podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. 25 Cdo 1011/2007)
x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx4 Sb. vystupuje za stát Česká národní banka.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.2.2011, sp. zn. 25 Cdo 3333/2008)
- Je-li žalobcem v žalobě za žaloxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxoudit jako vadu žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. Je-li pak žalobcem posléze zjednána náprava spočívající v označení žalovaného jako České republikx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx. zn. 31 Cdo 2847/2011, Rc 72/2012)
- Obecní úřad obce s rozšířenou působností není orgánem oprávněným vystupovat za stát v soudním řízení o náhradu šxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxizační složka státu, která je příslušná jednat jménem státu v době soudního řízení. Dohled nad kapitálovým trhem, pod nějž spadá i dohled nad investičnxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxch ústředních orgánů státní správy České republiky). Pakliže má být odpovědnostním titulem státu nesprávný úřední postup spočívající v zanedbání doxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxajícím jménem státu ve smyslu § 6 může být od tohoto data jen Česká národní banka. Není přitom podstatné, zda se v posuzované věci dopustilo tvrzeného nexxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxdy podle zák. č. 82/1998 Sb. vystupuje, i když k nesprávnému úřednímu postupu došlo v období, kdy byla dozorová činnost vykonávána jiným státním subjexxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxnímu postupu, byť již danou agendu nevykonává, tj. bez ohledu na zákonem stanovenou působnost organizačních složek státu podle odvětví státní správy x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xtát před soudem vystupuje ten "úřad" (ve smyslu § 6 odst. 1 OdpŠk), který je příslušný jednat jménem státu v době probíhajícího soudního řízení, neboli txxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx 55/2014)
- V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před správními orgány i xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxcí.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.7.2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014)
Pokud je žalobou uplatňováno více samostatně vymezených nároků vůči stxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxt ohledně toho nároku, jenž vznikl v jejím resortu. I v takové situaci je žalovanou pouze jeden subjekt, a to Česká republika, za niž jedná ve vztahu k jednxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx organizační složku jednající za žalovanou, bude za stát v souladu s ustanovením § 6 odst. 3 OdpŠk jednat Ministerstvo financí, neboť to je ústředním orxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxr a v obecných případech pochybení Policie ČR je proto k jednání jménem státu ve věcech náhrady újmy dána příslušnost Ministerstva vnitra, v případech vxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx dne 14. 6. 2017, sp. zn. 31 Cdo 874/2015)
Orgán jednající za stát ve věci škody (újmy) způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Ústavnxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx x x xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5213/2015)
V případě takového jednání prezidenta republiky, které je posuzovatelné jako nesprávný úřední postup a které může xxxx xx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5848/2016)
V případě řízení o náhradu újmy ve smyslu § 23 zákona č. 555/1992 Sb., jedná za stát Ministerstvo spravedlnosti.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxti státu, § 15 - nahrazení škody a právo na soudní ochranu
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxní právo, 2014, č. 5.
KNĚŽÍNEK, J. Kompetenční zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016.
LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
Porušení práva na osobní svobxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxI. Nulový aplikační prostor
1) Přímo použitelnost čl. 5 odst. 5 Úmluvy
2) Porušení čl. 8 Listiny
IV. Vztah k dalším ustanovením zákona
I. Účel právxx xxxxxx
xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxa na osobní svobodu a bezpečnost musí podle vnitrostátního zákonodárství existovat právo na náhradu. Dosavadní filozofie komentovaného zákona s tímxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí, přestože k porušení práva na osobní svobodu může dojít i mimo trestní řízení (např. v řízení o převzetí a držení v ústavu zdravotnické péče). Z tohoto dxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxí, tak v nesprávném úředním postupu.
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx x xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xpravě.
III. Nulový aplikační prostor
Komentované ustanovení v podstatě nemá aplikační prostor, a proto se s ním ani v judikatuře příliš nepracujex xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem, odpovídá stát, resp. územní celek za tím způsobenou újmu. Děje se tak ale výhradně za podmínxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxt. 5 Úmluvy
Ve vztahu k porušení čl. 5 Úmluvy je § 6a nadbytečný proto, že
judikatura
opakovaně dovodila přímou aplikovatelost čl. 5 odst. 5 Úmluvy, xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxx x xx x xxxxxy každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxdnutí vydanému soudem podle zákona, nebo proto, aby bylo zaručeno splnění povinnosti stanovené zákonem; c) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xe nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání; d) jiné zbavení svobody nezletilého na základě zákonného rozhodnutí pro účxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxní nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků; f) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabráxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxn neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu (odst. 2). Každý, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody v soxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxavomoci a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení. Propuštění může být podmíněno zárukou, že se dotčená osoba dostaví k přelíčxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné (odst. 4).
Jestliže dojde k xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx základě odst. 5 téhož článku (srov. NS 31 Cdo 3916/2008, I. ÚS 85/04 a II. ÚS 590/08). Zakotvení pravidla čl. 5 odst. 5 Úmluvy v českém právu není tedy potxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxzí judikaturní praxi.
Judikatura
Nejvyššího soudu dokonce rozšířila přímou použitelnost čl. 5 odst. 5 Úmlu-vy i na případy, kdy sice vazba odpovíxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x x x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxě zákonná vazba, která nepředstavuje porušení čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy, stává nezákonnou až v důsledku zproštění obžaloby (zastavení trestního stíhánx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xozhodnutí o vazbě sdílí režim judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu v tom, že rozhodnutí o vazbě nemělo být vůbec vydáno, respektive je nezákonné (vix xxx xx xxxxxx x xx x xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxí čl. 8 Listiny
Stejně tak nebude mít § 6a aplikační prostor v případě porušení čl. 8 Listiny, podle kterého osobní svoboda je zaručena (odst. 1). Nikdx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxluvnímu závazku (odst. 2). Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu (odst. 3). Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkax xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx propustit na svobodu (odst. 4). Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu (odst. 5). Zákon staxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx xxxxmeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů (odst. 6).
K porušení čl. x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxávného úředního postupu (např. dodáním odsouzeného do výkonu trestu v případě, kdy byl výkon původně uloženého trestu podmíněně odložen a nebylo rozhxxxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx trestu odnětí svobody v případě, kdy se na odsouzeného vztahovala amnestie - ze zprávy NS ČSSR ze dne 30.11.1977, sp. zn. Plsf 3/77 /Rc 35/1977).
Stexxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxvotním ústavu (viz § 66-84 z. ř. s.). I zde ale půjde o újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
IV. Vztah k dalším ustxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx takto způsobenou újmu posoudí podle podmínek odpovědnosti za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Protože § 9-xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx, a to zejména z hlediska předpokladů pro stanovení formy a výše zadostiučinění. Může se tak ale stát jen v případě, kdy existuje dostatečné množství shoxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx, je možno při stanovení formy a výše zadostiučinění postupovat podle pravidel dovozených judikaturou ve vztahu k újmě způsobené vazbou v řízení, kterx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x x x x xxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxst. 2 analogicky na případ výkonu trestu odnětí svobody, původně podmíněně odloženého, o jehož výkonu nebylo rozhodnuto (30 Cdo 5399/2014), neboť jdx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxovenú rozsudkom alebo sa vykonal trest odňatia slobody, hoci sa na odsúdeného vzťahovala amnestia a pod.
(zo správy o účinnosti zákona č. 58/1969 Zb. pxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx dobu od 18.3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx základních práv a svobod.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, uveřejněný pod číslem 125/2011 Sbírky soudních rozhxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxá není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxžní náhrady za nemateriální újmu způsobenou nezákonným omezením osobní svobody ze strany státu základními okolnostmi zpravidla jsou povaha trestní xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxktivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva, anebo poskytnout - též vedle ní - xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxhodnutí a stanovisek)
- Dovolací soud dospěl k názoru, že odvolací soud věc správně posoudil, když uvedl, že nemajetková újma způsobená nezákonnou xxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxí odsouzen. Dovolací soud je shodně s odvolacím soud toho názoru, že je lhostejno, zda byl žalobce omezen na svobodě v rámci vazby či v rámci výkonu trestu xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxice s ostrahou, kam byl dovolatel k výkonu trestu zařazen. Dovolatel byl tak omezen na svobodě stejný počet dní, jako kdyby ve vazbě nebyl, neboť tato dobx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx kvalitativně jiná, než následným pobytem ve výkonu trestu (tj. omezení osobní svobody, práva na soukromí a práva na rodinný život). Jediným rozdílem txx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx nezákonnou vazbou, například zmeškal nějakou důležitou životní událost. Takovou okolnost však dovolatel netvrdil ani neprokazoval, a proto dovolaxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxou újmu způsobenou nezákonnou vazbou.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2015, sp. zn. 30 Cdo 2486/2013)
- Dovolací soud považuje za správný zxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxxem státních orgánů donucen po dobu 233 dnů setrvat ve věznici za podmínek, za kterých se jinak vykonává trest odnětí svobody, ačkoli výkon jemu uloženéhx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x vydané nepravomocné soudní rozhodnutí bylo k podané stížnosti žalobce zrušeno.
Se soudem prvního stupně lze souhlasit i v tom směru, že už sám fakt, že x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxy poškozená osoba byla zbavena osobní svobody v důsledku rozhodnutí o vazbě, které v době svého vydání splňovalo veškeré zákonné předpoklady pro vydánxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xijak dovodit, že si žalobce spácháním trestné činnosti zbavení osobní svobody - byť částečně - přivodil, respektive spoluzavinil. Tato okolnost zcelx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx pokud odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vycházel z analogického použití ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxgánu, podle § 9 odst. 1 OdpŠk, je takové právní posouzení nesprávné, neboť se promítlo i do nesprávného stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v nepxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxx nezákonnosti rozhodnutí, § 13 - deliktní úřední postup, § 20 - nezákonné rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, § 22 - nesprávný úřední xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx Beck, 2012.
SVOBODA, K. Soudní praxe při vykazování násilníka z bytu. Právní rozhledy, 2007, č. 5.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxtišek
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
Přehled výkladu:
I. Účel právní úpravy
Ixx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
I. Účel právní úpravy
Ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
Důvodnost nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, které bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení poxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx rozhodnutí soudu, popř. orgánu činného v trestním řízení, tedy v příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. Neméně významnxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxrdí předpoklady sobě příznivé normy hmotného práva, je skutečnou nositelkou nároku na její náhradu.
Navzdory široce vymezenému ústavnímu zakotvxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxon, a to ve zde komentovaném ustanovení. I když tento zákon odkazuje ve svém § 26 na subsidiární použití občanského zákoníku, nelze přehlédnout, že prixxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxrávného úředního postupu státu při výkonu veřejné moci, tedy v rámci výkonu vrchnostenského oprávnění státu. Proto je neadekvátní vést přímou paralexx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxovědnosti za škodu způsobenou veřejnou mocí (viz Wagnerová a kol., 2012; jinými slovy též Pl. ÚS 11/10).
xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xinulosti opakovaně stanovil (viz II. ÚS 3005/14) ústavní meze a kritéria, kterým musí obsah tohoto zvláštního zákona, předvídaného čl. 36 odst. 4 Listxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxovat), byť „pouze“ v jeho dílčím aspektu. Jinými slovy, zvláštní zákon dle čl. 36 odst. 4 Listiny nemůže popřít předmětné ústavně zaručené základní prxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxl poškozen nezákonným rozhodnutím státního orgánu či veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. (-) Smyslem a účelem „obyčejného“ zákona dle čxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx tedy podmínky a podrobnosti čistě procesní povahy (nikoli „materiálně právní“)“. Posléze ovšem (viz výklad k § 1) Ústavní soud ve stanovisku pléna Pl. xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xřímo ze znění čl. 36 odst. 1 Listiny, který garantuje právo domáhat se svého práva u soudu stanoveným způsobem, kdy podmínky a podrobnosti stanoví zákon xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxvé a formální náležitosti podání, soudní poplatky a další) pro přístup k soudům stanoví. Z hlediska ochrany základních práv a svobod je ovšem nezbytné, xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxora uvedených zásad a dovozoval přímou aplikovatelnost čl. 36 odst. 3 Listiny, zjevně i on konzistentně v otázce aktivní legitimace oprávněné osoby rexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxím, že se totiž musí jednat o účastníka řízení, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno. Tato zásada je výjimečně rozšířena pro opomenutého účastníka v odst. 2 xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx podle jiných ustanovení pozitivního práva, stát ovšem odpovídá podle komentovaného zákona jen za podmínky účastenství poškozeného v řízení. xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxx komentovaného zákona tak nemohou být poškozenými ti, jimž újma vznikla toliko zprostředkovaně a odvozují ji od účastníka řízení.
II. Procesní defxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxastenství pro sporná řízení a pro zvláštní řízení soudní.
Ve sporném řízení charakterizovaném vystupováním stran ve sporu jsou ve smyslu definice xxxxxxxx x x xx xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx tak za žalované označeni. Jde tak o jednoznačné procesní vymezení a závěr soudu o tom, zda jsou skutečně nositeli subjektivního oprávnění vyplývajícíxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxledku řízení.
Obdobně jsou účastníky řízení při výkonu rozhodnutí ve smyslu § 255 odst. 1 o. s. ř. oprávněný a povinný a za podmínek uvedených v odst. x x x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxm řízením soudním. Obdobná úprava účastenství je obsažena v § 36 odst. 1 a 2 exekučního řádu.
Podle zákona o zvláštních řízeních soudních, v nichž se xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxšak ve smyslu § 6 odst. 1 z. ř. s. je účastníkem ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebx xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x x odst. 1 z. ř. s. Naopak, účastnil-li se řízení ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejednalo, soud jeho účast v řízení ukončí (§ 7 odst. 2 z. xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxlatňování nároku na náhradu škody. Pokud by oprávněný v takovém okamžiku účastníkem nebyl, odvíjí se jeho aktivní legitimace pro důvodné uplatňování xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxkon za účastníka označuje, ostatně sám tento zákon tak mnohdy činí. Také pro účastenství podle této zákonné definice platí, že je tu významný stav účastxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxxtníky žalobce a ti, kdo byli účastníky před správním orgánem. Soud přibere dle odst. 2 téhož ustanovení toho, kdo takovým účastníkem správního řízení bxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxdy z odstavce 2 komentovaného ustanovení.
Účastníky insolvenčního řízení jsou obecně podle § 14 insolvenčního zákona ti, o jejichž právech a povixxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx xákona jiné osoby než přihlášení věřitelé, které uplatňují svá práva v insolvenčním řízení, např. věřitelé s pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 1xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxé se domáhají vydání majetku prostřednictvím žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty (§ 225 insolvenčního zákona), soudní znalec oceňující xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxích, nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníky žalobce a žalovaný (viz shora).
Konečně je třeba připomenout, že účastníkem určité části občanskéhx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xsoby, kterým je uložena určitá povinnost, nebo při zabezpečení podmínek řízení a rozhodování o jejich odměně zástupci účastníků, popř. tlumočníci, pxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxví obsahuje soudní řád správní, který ve svém § 33 odst. 1 vymezuje účastníky tak, že jsou jimi vždy navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný) nebo ti, x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxiž jsou ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s. osoby, které byly přímo dotčeny na svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. Navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxm k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Obdoxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí žaloba, usnesení o přiznání odkladného účinku, usnesení o pxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xe ten, kdo se domáhá postavení osoby zúčastněné na řízení, a podmínky pro to nesplňuje, není osobou zúčastněnou na řízení. Z této úpravy zřetelně plyne, xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxoku na náhradu škody či nemajetkové újmy podle komentovaného zákona.
3. Trestní řízení
Ve vztahu k trestnímu řízení je třeba předeslat, že aktivní xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxtovaného zákona a k rozhodnutí o ochranném opatření § 11 komentovaného zákona.
Obecně lze vyjít z toho, že trestní řád upravuje postavení osob na řxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxž státní zástupce a společenský zástupce); ale i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek. Vzhledem k txxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xbviněného, v řízení před soudem pak obžalovaného a po jeho pravomocném skončení odsouzeného. Účastníkem je dále zúčastněná osoba (ten, jehož věc byla xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxální nebo jiná škoda - § 43 tr. řádu.). Vedle účastníků řízení o věci samé, jíž se rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede (předmětem trexxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxx xxkazování uložil určitou povinnost), o jejichž právech a povinnostech se v určité dílčí fázi řízení rozhoduje, anebo osoby, které jsou oprávněny v určixx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx - srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4768/2007 a 30 Cdo 1019/2012.
Judikatura
dovodila, že postavení účastníka řízení mají i ty osoby, které jsou xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxat, aby soud rozhodl o nároku na bezplatnou obhajobu, a mají i právo podat stížnost proti rozhodnutí o jejich návrhu; tehdy se dostávají do pozice účastnxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxvněny zvolit obviněnému obhájce (zákonný zástupce, příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxledku řízení (srov. Šámal a kol., 2008, s. 280, bod 2). Proto jsou tyto osoby (kromě osoby zúčastněné) nadány rovněž právem podat ve prospěch obžalovanéxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxvány za účastníka řízení aktivně legitimovaného k uplatnění nároku na náhradu škody spočívající v jimi vynaložených nákladech nutné obhajoby (Vojtexx xxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx ximi až v okamžiku, kdy toto právo využijí. Vznikne-li jim v souvislosti s tím škoda nebo nemajetková újma, za niž odpovídá stát, je třeba je považovat za úxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxradě škody nebo újmy vzniklé v trestním řízení někomu jinému (typicky obžalovanému) - viz R 71/2013. Společníci jednotlivých obchodních společností xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xovinností společníka. Majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku obchodní společnosti a v možnosti převodu obchodního xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xen omezeně. Vzhledem k tomu společníci nemohou jednak být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx ně majetkem cizím. To platí i přes skutečnost, že se jinak na veřejnosti běžně mluví - zejména jde-li o majoritní společníky obchodních společností - o txxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx xxxxxní řízení
Vymezení pojmu účastníka správního řízení obsahuje § 27 spr. řádu, který v § 1 odst. 1 rozlišuje podle typu řízení a) v řízení o žádosti, kde jxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx; a b) v řízení z moci úřední má za účastníky dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxy ve svých právech nebo povinnostech, a podle odst. 3 toho definičního ustanovení jsou účastníky rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Nesxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxbo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odst. 1. Pro případ pochybností § 28 spr. řádu staxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Jestliže osobax x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxko účastník mohla učinit, je oprávněna tento úkon učinit do 15 dnů od oznámení rozhodnutí o odvolání.
K odst. 2
III. Opomenutý účastník
Ze shora uvexxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxo rozhodnutí coby předpokladu odpovědnosti státu za jím způsobenou škodu, plyne, že vada řízení projevující se tím, že s někým nebylo jednáno jako s účaxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxrž za nezákonnost rozhodnutí, ovšem za předpokladu, že byla splněna podmínka stanovená v 8 odst. 1, tedy že rozhodnutí vzešlé z řízení, v němž nebylo jedxxxx x xxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2004, sp. zn. 25 Cdo 2286/2003)
- Oprávněný v řízení o výkon rozhxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxku na náhradu škody, která měla vzniknout nezákonným rozhodnutím v řízení o žalobě povinného na vydání směnečného platebního rozkazu proti třetí osobxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxení a že s poškozeným nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, není nesprávností úředního postupu, nýbrž nesprávností samotného rozhodnutí o dědictvxx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x4.4.2005, sp. zn. 25 Cdo 36/2004)
- Chybné posouzení účastenství soudem nepředstavuje nesprávný úřední postup; projeví se přímo v rozhodnutí saméxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxch činů ve vícečinném souběhu) a pravomocně uznán vinným pouze ze spáchání některých z nich, má zásadně vůči státu právo na náhradu škody spočívající v nxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx uznán vinným.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2005, sp. zn. 25 Cdo 1325/2004)
- Obchodní společnost nemá podle zákona č. 58/1969 Sb. ve znxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2005, sp. zn. 25 Cdo 1956/2004, Rc 99/2010)
- Manželka obviněného, která mu namísto něj zvolí obhájce pro txxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxe 22.10.2009, sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, Rc 99/2010)
- Vlastník akcií obchodní společnosti, která je účastníkem konkurzního řízení, není aktivně lexxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx ze dne 18.5.2010, sp. zn. 25 Cdo 5148/2007)
- Obchodní společnost, která zaplatila náklady obhajoby svého společníka, není aktivně věcně legitimoxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx Nejvyššího soudu ze dne 8.7.2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010)
- Aktivní legitimaci v případě nezákonného rozhodnutí upravuje blíže § 7 OdpŠk, přitom pxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx právech a povinnostech se v určité dílčí fázi řízení rozhoduje, anebo osoby, které jsou oprávněny v určité fázi řízení činit návrhy či podávat opravné pxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxátu zasažena. Mezi tyto další osoby lze zjevně podřadit i družku obviněného, která se osobně účastnila dílčí fáze trestního řízení, konkrétně domovní xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx vedené proti osobě blízké založí nárok osoby zúčastněné na dílčí fázi trestního řízení, zejména došlo-li u ní k zásahu do některého ze základních lidskxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxviněného, jehož trestní stíhání skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, není osobou oprávněnou požadovat od státu náhradu za psychické náslexxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx12)
- Osoby vyjmenované v § 37 odst. 1 TŘ nejsou účastníky trestního řízení samy o sobě, ale stávají se jimi až v okamžiku, kdy učiní v trestním řízení jxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxdá stát, je třeba je považovat za účastníky řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk k náhradě takové škody nebo nemajetkové újmy aktivně legitimované. To však xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx13)
- Příjemce odpadu jako osoba, která není účastníkem řízení o přeshraniční přepravě odpadu zahájeného oznámením podle § 55 odst. 1 OdpZ, není akxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxvyššího soudu ze dne 26.8.2014, sp. zn. 30 Cdo 2767/2013)
- Za podmínek ustanovení § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. stát zásadně odpovídá i za škodu přxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xa peněžitou záruku a složením peněžité záruky, lze-li vynaložené náklady považovat za adekvátní.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2015, sp. zxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxt postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxení, osobou ve smyslu § 7 odst. 2 OdpŠk, se kterou mělo být jednáno jako s účastníkem takového správního řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.8.xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxgitimovaným k náhradě škody způsobené nezákonnou změnou územního plánu.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1642/2018)
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx x xáhrada nákladů řízení, § 31a - zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
Související předpisy:
Lixxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x009.
DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009.
JEMELKA, L., PODHRÁZKÝ, M., VETEŠNÍK, Pxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx D. Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015.
SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vyxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxVÁ, I. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 266.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné mocix xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxtář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012.
(Podmínky nezákonnosti rozhodnutí)
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxávní úpravy
II. Materiální pojetí požadavku zrušení nebo změny rozhodnutí
III. Požadavek právní moci
1. Občanskoprávní a správní řízení
2. Trestxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx výjimka z požadavku právní moci
VII. Výjimka z nezbytnosti opravného prostředku
I. Účel právní úpravy
Ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny má kaxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxem. Dle odst. 4 téhož ustanovení Listiny podmínky a podrobnosti upravuje zákon. Tento zde komentovaný zákon ve svém § 1 odst. 1 obecně činí stát odpověxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxobnosti odpovědnosti, na které odkazuje Listina, a citované ustanovení § 1 dále stvrzovaného požadavku naplnění podmínek pro odpovědnost státu zákxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxí jednání státu, 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Již z toho je zřejmé, že odpovědnost stxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxosti státu založená na těchto třech předpokladech zachovává institutu takové odpovědnosti právně standardní nároky na poskytnutí plnění odpovědnýx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxonem stanovených podmínek vylučuje takové mechanické chápání odpovědnosti státu, jímž se dovozuje, že je-li tu deliktní jednání státu ve smyslu § x xxxxx xx x x x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxentář k § 31a).
Komentované ustanovení upravuje podmínky a podrobnosti základního - - příčinného předpokladu odpovědnxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx, a že mu měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, čelit procesně. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravexx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž bylx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xusí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné (či vykonatelné bez ohledu na právní moc) a musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xodle judikatury Nejvyššího soudu v sobě podmínka zrušení nebo změny rozhodnutí pro nezákonnost zahrnuje dva dílčí aspekty: zrušení nebo změnu rozhodxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxntovaného zákona nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Zrušujícími či měnícími rozhodnutími je ve smyslu § 135 odst. 2 o. xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx soud ve své judikatuře zaujal kritický postoj k takovým výkladům obecných soudů, dle nichž je zákonný požadavek na zrušení nezákonného rozhodnutí vykxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxřijatelné, aby obecné soudy na jedné straně - čistě na základě vlastního (byť dlouhodobě zastávaného) výkladu - vyloučily podřaditelnost tvrzených pxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx/08).
Ústavní soud dovodil, že zákonný požadavek předchozího zrušení rozhodnutí pro nezákonnost je stavěn na teleologii, že s ohledem na zásadu
prxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xízení. Nicméně v situaci, kdy již byla v předchozím (jiném) řízení deklarována nezákonnost určitého rozhodnutí, pak z logiky věci ani ministerstvo, axx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxx x6 odst. 3 Listiny. Podle usnesení I. ÚS 3009/08 stát funguje i proto, aby občany chránil, aby jim poskytoval záruky, že jejich práva budou hájena, a aby jxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem stanoví. Zákon však nemůže samotný nárok na náhradu škody anulovat xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx' zákona dle čl. 36 odst. 4 Listiny je pouze stanovit podmínky a podrobnosti realizace co do svého obsahu (již) ústavodárcem v čl. 36 Listiny zakotvenýxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xrgánech, zda dospějí k závěru o podřazení věci i v případě deklarace nezákonnosti rozhodnutí a bez jeho současné kasace pod pojem "nezákonného rozhodnxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xudikatury obecných soudů se takto usměrněnému požadavku materiálního chápání požadavku na to, aby bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno, přizpůsobujex
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxklých rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření stanoví komentovaný zákon v § 9-11 úpravou zvláštní, nevázanou na to, zda taková rozhodnutx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxtí vydaného v trestním řízení ve smyslu komentovaného § 8 zákona.
K odst. 1
III. Požadavek právní moci
Nezpochybnitelným obecným předpokladem oxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxi prostředky, s nimiž procesní předpisy spojují přezkum xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xkody. Rubem tohoto východiska je zásada vyjádřená v odst. 3 komentovaného ustanovení.
Jak je shora naznačeno, podmínka zrušení či změny pravomocnxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 769/04 odmítl), že nemůže být splněna či nahrazena tím, že z důvodů zvláštního zřexxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxorní základ představoval názor, že stát neodpovídá ani podle komentovaného zákona za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno nebo změněnx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x. Občanskoprávní a správní řízení
V občanském soudním řízení jde o řízení dovolací a řízení o žalobě pro zmatečnost (nikoliv k žalobě o obnovu řízeníx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx orgánu moci výkonné, orgánu územního samosprávného celku, orgánu zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě kvalifikovaného smírčího orgánu, vyxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxkého soudního řádu a podle jeho § 250j soud za tam stanovené podmínky rozhodne jinak a nahradí v dotčeném rozsahu původní rozhodnutí, i tak by mohl být nxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxí může být pravomocné správní rozhodnutí zrušeno nebo změněno z důvodu uvedeného v § 97 odst. 3 spr. řádu při přezkumném řízení.
Podle § 78 odst. 1 s. řx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxx xx xx xx xxxxxxxx xxxhodnutí zruší.
2. Trestní řízení
V xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxx xxxx xxxx § 284 tr. řádu k návrhu na obnovu řízení. Takové zrušení však odpovědnost státu nezakládá. Zvláštní pozornost v komentovaných souvislostech zasloužx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xapadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx, jehož nezákonnost byla deklarována v rozsudku Nejvyššího soudu vydaného na základě stížnosti pro porušení zákona, aniž zároveň došlo ke zrušení takxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx x xůvodné ústavní stížnosti pro nezákonnost zrušena rozhodnutím Ústavního soudu dle zákona o Ústavním soudu.
IV. Požadavek zrušení rozhodnutí
Nejxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xkodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto praxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobci přiznána náhrada xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxm ustanovení brání tomu, aby odškodňovací řízení plnilo funkci, která náleží opravným prostředkům. V souladu se zásadou
vigilantibus iura
scripta sxxx xx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxnictvím opravných prostředků a docílila tak jeho zrušení. Ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti nimž není přípustný opravný prostředek, nexxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxnční. V případě rozhodnutí, u nichž zákonodárce dospěje k závěru, že jejich přezkum v opravném řízení není důvodný, by bylo proti smyslu zákonné úpravyx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxnnost nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx
xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí soud se dle své četné judikatury přezkumem příkazů k provedení domovních prohlídek zabývá, a tak lze ústavní stížnost považovat za účinný právní prosxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxá
judikatura
zastává názor, že podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost je zásadně splněna již po zrušení rozhodnutí, bez ohledu na výsledek dalšxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx v rozsudcích sp. zn. 25 Cdo 4379/2007, 28 Cdo 1110/2010 a 30 Cdo 443/2013.
Otázka dalšího vývoje řízení může však být
relevantní
pro zjišťování vznxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxbo změně rozhodnutí pro nezákonnost třeba zohlednit. I kdyby se však nezákonné rozhodnutí v dalším rozhodnutí ukázalo jako věcně správné (např. pokud xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx to nic nezmění. V některých případech pak bude pro posouzení, zda újma ve sféře poškozeného vznikla, třeba znát konečný výsledek řízení po zrušení rozhxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxonného rozhodnutí, a to bez ohledu na to, jaký bude konečný výsledek celého řízení po zrušení nezákonného rozhodnutí.
V. Výsledek trestního řízení jxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím o prohlášení konkursu lze posoudit bez ohledu na skutečnost, že po zrušení původního rozhodnuxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxo rozhodnutí v komentovaném ustanovení již dlouhodobě pak odpovídá východisko, dle kterého právo na náhradu škody způsobené tím, že trestní řízení byxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxo určité důvody, je odrazem nezákonně zahájeného trestního stíhání bez ohledu na zákonem stanovenou formu takového zahájení. Podle současně platnéhx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxjení trestního stíhání musí být obsažen popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, a zákonně označen trestný čin, kxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxvaného v rozsudku. V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti stíhání. Podle § 160 odst. 7 tr. řádu xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxstatoval, že "prostředky trestního procesu, které nezřídka vedou k omezení základních práv obviněného, ... nelze posuzovat zcela izolovaně, ale pouxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxto účel nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil, a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo zcela liché, je třeba za vaxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx. Pro účely odškodnění proto nelze zcela izolovaně posuzovat vazbu a samotné trestní stíhání. Pokud se trestní stíhání ukázalo jako nedůvodné, byla nexxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxodné, platí tento závěr pro všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly. Je totiž třeba vycházet z toho, že nebýt vlastního trestního xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxy... Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit oxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxec podrobit, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že v případě prokázání, že trestnou činnost nespáchal, dostane se mu odxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet."
Také Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaném pod č. 35 ve Sbírce sxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxho, že občan trestný čin nespáchal a trestní stíhání nemůže být ani zahajováno, respektive usnesení o vznesení obvinění vydáno, a to s tím důsledkem, že xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxnosti zákonné podmínky nezákonnosti rozhodnutí ve smyslu komentované úpravy tak ve skutečnosti ze zkoumání zákonnosti zahájení trestního stíhání nxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxx xxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxalovaného) příznivého výsledku xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxho rozhodnutí postaveny, čímž je do jisté míry ve prospěch poškozeného upozaděna skutečná deliktní role státu, jenž fungováním orgánů činných v trestxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxadu nálezu sp. zn. II. ÚS 590/08 je totiž nutno na prvním místě připomenout výjimečnost (specifičnost) skutkového stavu, s nímž byl Ústavní soud při řexxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxvního státu podmiňovat (resp. vylučovat) právo na odškodnění jakýmikoli limity - tedy i limity zakotvenými v § 12 zákona č. 82/1998 Sb. Je-li totiž někxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx nelze pro účely odpovědnosti státu vyjádřené pozitivněprávně právě zákonem č. 82/1998 Sb. postupovat zcela formálně a mechanicky, tzn. nelze trestxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxe, kdy k takovémuto excesu nedošlo. Nelze totiž nevidět - nahlíženo opět skutkovým stavem ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. II. ÚS 590/08 - že orgxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx zvažovaly, zda není nutné na stěžovatele pohlížet jako na trestně neodpovědného z důvodu jeho nepříčetnosti... Již tím ovšem zbavily jakékoli legitixxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxtném nálezu sp. zn. II. ÚS 590/08 - pro účely odškodnění naprosto formalisticky a izolovaně posuzovat vazbu a trestní stíhání jako takové."
Rozsudxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxx xxecně formulované, nelze automaticky vztahovat na jiné případy, než je posouzení zavinění jako okolnosti vylučující odpovědnost státu ve smyslu § 12 xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x posuzovaném trestním řízení byl institut trestního práva (vazba) použit zcela neadekvátním, až absurdním způsobem. Nadto uvedené nelze vztahovat nx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxpady odpovědnosti za újmu způsobenou obviněnému trestním stíháním či omezením osobní svobody. Jedná se o případy, u kterých zákonodárce (ve vztahu k rxxxxxxxxx x xxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxku odpovědnosti státu volněji než v případech jiných rozhodnutí, ačkoliv jinak by ani nebyly xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxodnutí pro nezákonnost) či za nezákonné (nedůvodné) omezení osobní svobody ve smyslu čl. 5 odst. 5 Úmluvy.
Zevšeobecňující převzetí důvodů uvedenxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx, že by v každém případě, kdy trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, byly např. nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxhly vést až k zmaření účelu trestního řízení tím, že by odrazovaly osoby působící v orgánech činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných čixx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xydání nezákonného rozhodnutí podílely), citovaný nález Ústavního soudu nesledoval.
Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že pokud trestní říxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx totožný skutek uznán vinným z přestupku, výsledek řízení neodpovídá postupu policejního orgánu, jenž rozhodl o zahájení trestního stíhání. Jinými sxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx před soudem). I za situace, kdy trestní stíhání skončilo postoupením věci, se tak uplatní závěr, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nezákonxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxxxx xdpovědnosti státu za újmu jím způsobenou podle zákona, neboť přestupkové řízení není pokračováním trestního stíhání. Tuto judikaturu posléze aprobxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxstné činnosti, a ukáže-li se později, že se obviněný nedopustil trestné činnosti, pak je třeba mít veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedenxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxzeného následky „zbytečně“ vedeného trestního řízení.
K odst. 2
VI. Zákonná výjimka z požadavku právní moci
Výjimku ze zákonné podmínky vzniku nxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xykonatelná bez ohledu na právní moc, mohou zapříčinit vznik škody bez ohledu na konečný pravomocný výsledek řízení.
Taková skutečnost může dle souxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxku. Podle odst. 2 téhož ustanovení může soud předběžnou vykonatelnost vyslovit, a to ve výroku rozsudku, též tehdy, jestliže by jinak účastníku hrozilx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxcí právě doručením, a jinak doručením, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno, nebyla-li v nich uložena povinnost k plnění xxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxní, je vykonatelné, jakmile bylo doručeno tomu, komu ukládá povinnost. V této souvislosti je třeba ovšem poukázat na povinnost uvedenou v § 75b o. s. ř. x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxanovenou jistotu. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3137/2007, publikovaným pod R 32/2009, dovodil, že za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xdpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; odpovědnost státu za škodu způsobexxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx jeho nařízení odmítl. Nejvyšší soud zde vyšel z toho, že obecně lze říci, že stát nenese odpovědnost za škodu vzniklou činností, která je výkonem státní xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxedku (zpravidla rozhodnutí) bylo docíleno v souladu se zákonem (zda šlo o rozhodnutí "správné") nebo v rozporu s ním (zda šlo o rozhodnutí, jež bylo náslxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxí není použitelné tam, kde by bylo možno nařídit předběžné opatření ve smyslu § 12 odst. 1 z. ř. s.
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxice, že nemá účinný prostředek nápravy v případě, že je usnesení o nařízení předběžného opatření zrušeno, nikoli ale pro nezákonnost, ale např. pro to, xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxedběžného opatření jeho zrušením nebo zamítnutím návrhu za nesprávnou (viz. § 75c odst. 4 o. s. ř.). Pokud by rozhodovaly výkonem přezkumu zákonnosti pxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxzákonným rozhodnutím byla. Doplňující novela § 220a o. s. ř. účinná od 30. 9. 2017 takové řešení výslovně vyjádřila.
Také ve správním řízení může míx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxravného prostředku
Vyžaduje-li naplnění pojmu deliktního jednání státu ve formě nezákonného rozhodnutí ve smyslu odst. 1 komentovaného ustanovexxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxnem, aby poškozený využil v zájmu své odpovědnosti za předcházení vzniku škody
imanentní
vlastnosti rozhodovacího systému, tj. jeho opravných prosxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xhledány objektivně nebo subjektivně nepřípustnými, by bylo případem nežádoucího formalistického výkladu. Takový výklad nebyl zatím v
relevantní
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxh, ale i mimořádných opravných prostředků (vyjma institutu obnovy řízení, důvody pro ni se totiž nepojí s možností přezkumu skutkové správnosti původxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxcesní pasivity pro něj z výsledku řízení vyplývající situace. Musí aktivně zahájit soudní, správní či jiné právní řízení, aby předešel vzniku škody. Dxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx rozhodnutí podáním návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí či
exekuce
.
Podmínka obsažená v komentovaném ustanovení však nesplývá v jedno s podmínkxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxykle důsledkem využívání opravných prostředků jimi dotčenými účastníky.
Byl to právě výklad výjimky založené v komentovaném ustanovení, tedy přxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxnát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ještě vyložil, že nejde-li o případ zvláštního zřetele hodný, soud přizná obviněnému, ktxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxní trestního stíhání stížnost. Uvedený rozsudek však byl zrušen nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 6.12.2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09. Ústavní soud v něm xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxí, ledaže by tu [opět] (v konkrétním případě) byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody". Velký senát občanskoprávního a xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxistenci takových důvodů ke své obraně tvrdí a prokazuje žalovaný škůdce.
Smysl komentovaného ustanovení vychází z obecné zásady prevence, podle kxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxůsobilé odstranit nezákonné rozhodnutí. Případy zvláštního zřetele hodné, kdy lze od podmínky vyčerpání opravných prostředků upustit, právní předxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxodnil, zda na straně účastníka byly objektivně dány takové okolnosti, pro které na něm pro účely odpovědnosti státu za škodu netřeba podání opravného pxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxavovala vůči němu přílišnou tvrdost.
Ve vztahu k trestnímu stíhání Ústavní soud v nálezu ze dne 2.6.2011, sp. zn. IV. ÚS 3719/10, uvedl: "Pravidlo vyxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxpravy tvrzených porušení. Existence efektivních opravných prostředků musí být jistá nejen v teorii, ale také v praxi, jinak ztrácí požadovanou přístxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xS 1774/08 se Ústavní soud vyjádřil k odpovědnosti státu za škodu v případě, kdy nedošlo ke zrušení protizákonného rozhodnutí státního orgánu, přičemx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, naopak, splnění podmínek odpovědnosti státu by mělo být posuzováno "v materiálním slova smyslu".
V dalším svém nálezu sp. zn. III. ÚS 2201/10 pak xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxa konečným rozhodnutím x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxného prostředku - dosáhnout kvalifikovaného odstranění (formálního "zrušení") správního rozhodnutí (jímž mu byl zadržen řidičský průkaz), jak po nxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxenutelný" faktickým "odstraněním" původního správního rozhodnutí konečným rozhodnutím v trestní věci, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem.
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xen zcela výjimečně v případě, kdy to vyžaduje spravedlivé posouzení věci a kdy se poškozený nemohl sám domoci zrušení nezákonného rozhodnutí.
Při úxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxého zástavního práva, je proto třeba v souladu s výše uvedeným "návodem" Ústavního soudu posoudit nejprve, zda měl účastník k dispozici účinné opravné xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxnutelný faktickým odstraněním v důsledku konečného rozhodnutí ve věci, tj. v důsledku konečného rozhodnutí o platebních výměrech. Odvolání proti roxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxužít ve smyslu § 8 odst. 3, neboť ani jeho uplatnění by nemohlo mít vliv na existenci zákonného zástavního práva (viz NS 30 Cdo 3322/2013).
Judikaturax
xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xdpovědnost státu za škodu způsobenou v průběhu tohoto řízení nezákonným rozhodnutím procesního charakteru.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6x xxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xtátu, představuje škodu, která je s nezákonným rozhodnutím v příčinné souvislosti tehdy, jestliže k takovému jednání nebyl poškozený povinen ani z jixxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxskou lékárnickou komoru přenesena zákonem č. 220/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, odpovídá stát.
(rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.1xxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxči státu nárok na náhradu nákladů, které vynaložil na nutnou obhajobu (zákon č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů), bez ohledu na to, v jaké fázi xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxiněný, který byl trestně stíhán pro více samostatných skutků (trestných činů ve vícečinném souběhu) a pravomocně uznán vinným pouze ze spáchání něktexxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxhuje ke skutkům (trestným činům), pro které nebyl obviněný pravomocně uznán vinným.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2005, sp. zn. 25 Cdo 1325xxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxným rozhodnutím, která jí vznikla v důsledku trestního stíhání jejího jednatele.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2005, sp. zn. 25 Cdo 1956/2xxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxzákonnost, a přišel tak o výnos s těmito penězi spojený.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006, Rc 39/2008)
- Za škodu xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxo navrhovatele bylo uspokojeno, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; oxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxstliže odvolací soud změnil předběžné opatření tak, že návrh na jeho nařízení odmítl.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2008, sp. zn. 29 Cdo 3137xxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xež byla důvodem, pro který bylo rozhodnutí zrušeno.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2009, sp. zn. 25 Cdo 490/2007, Rc 109/2009)
- Snížení maxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jestliže později vydané rozhodnutí obsahující tentýž výrok o odnětí věci, pro nezákonnost změněno ani zrušenx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxpovídá, nenaplňoval-li obchod znaky obchodu neobvyklého (podezřelého), tj. obchodu, jehož znaky jsou demonstrativně vypočteny v § 1 odst. 5 zákona čx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno.
(rozsudek Nejvyšxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxka podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím o vydání věci; podmínku zrušení rozhodnutí pro nezákonnost nelze nahradix xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu ze dne 25.2.2010, sp. zn. 25 Cdo 665/2008)
- Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost je zásadně splněna bez ohledu na výsledek dalšího řízení. xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx představuje právě přímo uložená povinnost.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2010, sp. zn. 25 Cdo 4379/2007)
Splnění podmínek pro prohlášenx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxšit jako předběžnou otázku.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2010, sp. zn. 25 Cdo 2008/2008, xx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx/1991 Sb. lze posoudit bez ohledu na skutečnost, že po zrušení původního rozhodnutí o prohlášení konkursu pro nezákonnost konkursní řízení (jeho prvxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxn tehdy, jestliže ji správce konkursní podstaty nesepsal do konkursní podstaty nebo jestliže ji správce konkursní podstaty ze soupisu majetku konkurxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xozhodnutím, jehož nicotnost byla vyslovena soudem, se řídí ustanoveními zákona č. 82/1998 Sb., která upravují odpovědnost za škodu způsobenou nezákxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx prostředků vyžaduje, aby stěžovatel řádně využil ty prostředky nápravy, které jsou dostupné a dostatečné k dosažení nápravy tvrzených porušení. Exixxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxtel není povinen využívat opravné prostředky, které jsou nedostatečné a neefektivní.
(nález Ústavního soudu ze dne 2.6.2011, sp. zn. IV. ÚS 3719/10, xx xxxxxxx xx xxxx
x x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xydána třetí osobě, není třeba vyčkat nového rozhodnutí, jestliže trestní řízení již pravomocně skončilo, takže nelze očekávat další rozhodování o vrxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxkonatelné bez ohledu na právní moc není nezákonné, jestliže důvodem jeho zrušení nebo změny byly skutečnosti, které nastaly (vznikly) po jeho vydání a x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxy (vznikly) před jeho vydáním, ale účastníky sporného řízení byly uplatněny (ač tak mohli učinit dříve) až po vydání rozhodnutí. Totéž platí pro první fxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxxx xxxxxčnosti jen "osvědčují", resp. "dokládají".
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2011, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010, Rc 37/2012)
- V důsledku nespráxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxí zákona č. 82/1998 Sb.), v rámci něhož je vydáno též nezákonné rozhodnutí, může dojít ve sféře poškozeného ke vzniku více nemajetkových újem, a tedy i ke xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xčiněná na základě jeho tvrzení a případně i důkazů jím nabídnutých vedla k závěru o tom, že utrpěl více nemajetkových újem, a že má tedy nárok na více přiměxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxho vydáním nezákonného rozhodnutí, přichází pojmově zjevně do úvahy leda v poměrech správního rozhodnutí, kde správní orgán rozhoduje o právech a povxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx11, sp. zn. 30 Cdo 1076/2009)
- Stát odpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím ministra spravedlnosti o pozastavení výkonu exekutorského úřadu, ktxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o vrácení věci tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata (§ 80 odst. 1 TrŘ), se neřeší otázka vlastnickéhx xxxxx x xxxx xxxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxznikla majetková újma osobě, která věc vydala.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2011, sp. zn. 28 Cdo 841/2011)
- Nemůže-li odsouzený získax xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxnto subjekt zanikl bez právního nástupce, vznikla mu tím škoda, která je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.
(rozsudek Nejvyššího soudx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxu za škodu.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2012, sp. zn. 28 Cdo 4512/2011)
- Obviněnému náleží vůči státu nárok na náhradu škody způsobené txxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxního zřetele pro nepřiznání náhrady škody.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2012, sp. zn. 31 Cdo 2805/2011, Rc 121/2012)
- Za nezákonné ve smxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxá práva, aniž zároveň takové rozhodnutí bylo zrušeno.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.7.2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013)
- Připojením se k trestxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx x x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxm z toho důvodu, že nebylo řádně zahájeno ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2013, sp. zn. 30 Cdo 955/2013)
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxému (jako náklady, které nebyly vynaloženy účelně ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jen proto, že jde o náklady vxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxx odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zásadně splněna samotným zrušením rozhodnutí pro nezákonnost, a to bez ohledu na prxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2014, sp. zn. 30 Cdo 338/2014)
- Splnění požadavku změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxacím řízení ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti nimž není přípustný opravný prostředek.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.12.2014, spx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxiněného nebýt stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantované článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Na závěr o exixxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x x x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxého činu rozhodnuto. Výsledek případného pokračování řízení je ve vztahu k odpovědnosti státu významný pouze z hlediska závažnosti vzniklé újmy.
(rxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxhodnutí tak, že by takové posouzení vzetí do vazby neumožňovalo, nepřísluší odškodnění za vykonanou vazbu pravomocně odsouzenému pachateli trestnéxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxákonnost nebyla jinak deklarována.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, Rc 72/2015)
- Škoda způsobená soupisem xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xrozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2015, sp. zn. 29 Cdo 3213/2010)
- K projednání a rozhodnutí sporu o náhradu škody způsobené nesprávným úředníx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxdnutí Ústavního soudu, jestliže jeho nezákonnost byla deklarována v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (aniž by zároveň takové rozhodnutí byxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla napravena procesní pochybení správních orgánů, a které by případně vyústilo ve vydání nového merxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxůty došlo v nyní projednávaném případě primárně v důsledku procesního postupu správních orgánů, které jej zatížily procesními vadami v intenzitě, maxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xni přehlédnout téměř liknavý procesní postup odvolacího správního orgánu v rámci řízení o stěžovatelem podaném odvolání. Povinností obecných soudů xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xároku stěžovatele na náhradu škody, spočívající v jím vynaložených nákladech na své právní zastoupení v celém průběhu přestupkového řízení před spráxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxsob vyústění přestupkového řízení jako celku. Uvedené platí i s přihlédnutím k tomu, že právní úprava nákladů řízení ve správním řádu, příp. v zákoně o pxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xrojednání přestupku, jakkoliv rozhodovat o nákladech tohoto řízení. Závěry Ústavního soudu nelze v žádném případě interpretovat a zobecňovat do té mxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za "nesprávný úřední postup", resp. "nezákonné rozhodnutí", zakládxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu ve vztahu k otázce odpovědnosti státu za škodu způsobenou jednotlivcům v důsledku zahájení trestního stíhání a vedení trestního řízení, kterx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xx26/07 ze dne 3.3.2009 (N 42/52 SbNU 423)], jejíž závěry lze za použití argumentu
a maiori ad minus
aplikovat i na přestupkové řízení, které je ostatně dx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxupkového řízení pro uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku (podle ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu ve spojení s ustanovením x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx i zastavení řízení - jsou spíše přímým důsledkem procesní taktiky obviněného, příp. jeho právního zástupce, založené na "obstrukčním" jednání. Takoxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx Ústavního soudu ze dne 5.5.2015, sp. zn. II. ÚS 3005/14)
- V řízení o náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb. obecné soudy nepřezkoumávají správnoxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxti, pro který bylo dané rozhodnutí zrušeno. Jestliže v dané věci orgán, který rozhodnutí zrušil, odůvodnil svůj výrok tím, že rozhodnutí "je v rozporu s xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxlačit nebo dokonce popřít; nikoli každý důvod zrušení rozhodnutí sice musí nutně být důvodem potřebné "nezákonnosti", kupříkladu rozhodnutí může býx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx14)
- Odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 odst. 1 zákonx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xosléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x0 Cdo 3310/2013, Rc 8/2016)
- Nepodal-li poškozený odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, který byl v jeho prospěch zrušen v důsledku odvolání podaxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxyššího soudu ze dne 27.8.2015, sp. zn. 30 Cdo 4389/2013)
- Přestože zajišťovací příkaz a na něj navazující rozhodnutí správce daně o uplatnění rozsaxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxst. 1 OdpŠk, neboť k jejich faktickému odstranění došlo na základě konečného rozhodnutí ve věci, tj. v důsledku zrušení dodatečných platebních výměrůx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx úřední postup ve smyslu § 13 citovaného zákona.
Vyškrtnutí věci ze soupisu ani neúspěch žalované strany ve vylučovacím řízení samy o sobě nemusí vést x xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx které vede k nápravě nesprávného úředního postupu. Strana, která byla povinna k náhradě nákladů tohoto řízení, se může domáhat náhrady svých účelně vyxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xne 11.11.2015, sp. zn. 30 Cdo 5170/2014)
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxo pouze jako nesplnění podmínky podle § 8 odst. 2 OdpŠk, resp. § 8 odst. 3 OdpŠk, a nikoliv jako přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx považovat usnesení o zahájení trestního stíhání i v případě, kdy trestní stíhání skončí postoupením věci do přestupkového řízení. Přestupkové řízenx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015)
Doručení (oznámení) nezxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxjektivní promlčecí lhůty dříve, než xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx
x xověření exekutora jejím provedením zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v odvolacím řízení, je titulem pro odpovědnost za újmu podle § 8 odst. 2 OdpŠk.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xy mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, a v přestupkovém řízení byl obviněný za totožný skutek uznán vinným z přestupku, neodpovídá výsledek xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx i nezákonnou, byť se uvedená nezákonnost projevila až následně (ve fázi řízení před soudem).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 30 Cxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxtí správního orgánu za následek jeho nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxoužení doby trvání předběžného opatření.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 804/2016)
U nároku na náhradu škody spočívajxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xe vedlejším řízení, do jehož skončení bylo hlavní řízení přerušeno.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2208/2016)
Usnesxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx právní následek v podobě tzv. generálního inhibitoria. V jeho důsledku nesmí povinný - pod sankcí relativní neplatnosti - nakládat se svým majetkem, vxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxvy majetku (srov. § 44a odst. 1 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012). Bez ohledu na právní moc tedy zákon spojuje s doručením usnesení o nařízxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1635/2015, a nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3115/12). To znamená, že doručením uxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxo rozhodnutí bylo k jejímu odvolání změněno až usnesením odvolacího soudu tak, že se návrh na nařízení
exekuce
zamítá, a to z důvodu, že odvolatelka nebxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxím provedením bylo změněno pro nezákonnost.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5792/2017)
1. Prokáže-li poškozený, kterx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxsvětlit, jakým způsobem k újmě došlo. Nesplnění této povinnosti může vést k závěru o odpovědnosti státu za tuto újmu. 2. V případě řízení o náhradu újmy vx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
Česká republika odpovídá za újmu způsobenou porušením práva Evropské unie rozhodnutím Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, i když takové rozhxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxažné, přičemž z důvodu zvláštní povahy funkce soudu je stát odpovědný jen ve výjimečném případě, kdy soudní rozhodnutí porušilo použitelné právo zjevxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxzhoduje obecný soud žalované podle zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2584/2016)
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxž byla nesprávně vyznačena doložka právní moci, nelze zjišťovat příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem spočívajícxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxo rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxo soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5134/2017, Rc 10/2020)
Stát podle zákona č. 82/1998 Sb. neodpovídá za újmu způsobenou rozhodčím nálezem, ktxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xráva EU soudem, proti jehož rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, se může vždy odvíjet jen od rozhodnutí obecného soudu, nikoli Ústavního souxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x x x xxxxk je splněna tehdy, bylo-li pravomocné nebo předběžně vykonatelné rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, a to bez ohledu na další průběh říxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxuje se nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk pouze ve vztahu k pravomocnému meritornímu rozhodnutí o tomto opravném prostředku.
(rozsudek Nejvyššíxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxlacího soudu není podmínkou (ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů) pro přiznání nároku na náhradu škody způsobené tíxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx ve věcech trestních nemůže být nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, podle okolností případu však může představovat nesprávný úřední posxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xdpovědnost státu a územních celků, § 5 - deliktní jednání státu, § 7 - aktivní legitimace, § 9 - škoda způsobená vazbou, § 12 - vyloučení odpovědnosti xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xoci. Praha: C. H. Beck, 2019.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
Rozhodnxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
Přehled výkladu:
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxx
x x x
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxho předpokladu nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy pro případ nezákonného rozhodnutí, některé podrobnosti a podmínky nároků vzniklých rozhodxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxodnutí byla nezákonná.
Tato ustanovení je ovšem třeba vykládat s § 12 stanovícím případy, kdy je vznik nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy vyxxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx na němž byla v trestním řízení vykonána vazba, tak plyne z toho, že škodní předpoklad je založen výkonem vazby a výsledkem trestního řízení bez toho, zda xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxdavky vyjádřené v § 8 odst. 1 a 3 se neuplatní, bylo-li trestní stíhání zastaveno, poškozený byl obžaloby zproštěn nebo byla-li věc postoupena jinému xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx újmy plyne z úpravy § 8.
Vazba je zajišťovacím opatřením trestního řízení. Podle čl. 8 odst. 5 Listiny nesmí být nikdo vzat do vazby, leč z důvodů a na dxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxx xxxx a nasvědčují-li současně zjištěné skutečnosti tomu, že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxě, které je vydáno vůči obviněnému, jenž je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxak z tohoto požadavku uvádí výjimky vztahující se k osobě obviněného. V důsledku rozhodnutí soudu o vazbě je obviněný dočasně zbaven osobní svobody, abx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxím na prameny důkazů nebo pokračovat v trestné činnosti.
Podle xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxením stanoveným zákonem, přičemž jednou z uvedených výjimek je zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxu nebo útěku po jeho spáchání.
Česká republika je vázána čl. 5 odst. 5 Úmluvy, podle kterého "[k]aždý, kdo byl zatčen nebo zadržen v rozporu s ustanovexxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxvé újmy způsobené nezákonným zbavením svobody (srov. NS 31 Cdo 3916/2008, I. ÚS 85/04 a II. ÚS 590/08). K tomu je nutné dodat, že čl. 5 odst. 1-4 Úmluvy v oxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxvodů taxativně vyjmenovaných v čl. 5 odst. 1 Úmluvy. Kromě důvodů, pro které může být jednotlivec zbaven svobody, obsahuje čl. 5 Úmluvy ve svých odst. 2xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxd v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 3916/2008 konstatoval, že podmínkou aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy, tj. úspěšnosti nároku na náhradu škody, je skutečnost, že xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx xx xx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xizozemí, stížnost č. 12535/86, odst. 38).
Z uvedeného plyne, že je-li shledáno porušení čl. 5 odst. 1-4 Úmluvy, poskytuje se odškodnění přímou aplixxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxé republikyÚmluva aplikační přednost před zákonem.
Specifickým případem je situace, kdy je národní úprava odpovědnosti státu za újmu (majetxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxní úpravy, stává nezákonným až v důsledku specifického institutu národního práva. Takovou situaci je způsobilý založit komentovaný § 9 zákona ve zvlxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxění obžaloby, tedy výsledku řízení ve věci samé, čímž je založena xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxjvyššího soudu v tom, že rozhodnutí o vazbě nemělo být vůbec vydáno (srov. výše citovaný nález II. ÚS 590/08 a NS 1 Cz 6/90), nezbývá než uzavřít, že rozhoxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x souladu s těmito podmínkami. Došlo-li k omezení svobody člověka nikoli na základě rozhodnutí o vazbě a také tehdy, jestliže bylo rozhodnutí o vazbě jakx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx nezákonným rozhodnutím (§ 8).
Předpoklady odpovědnosti jsou naplněny tehdy, vznikne-li škoda či nemajetková újma. Škoda je obvykle představováxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxkonanou před účinností zák. č. 160/2006 Sb. na základě přímé aplikace čl. 5 Úmluvy a po 26.4.2006 vykonanou vazbu podle § 1 odst. 3 a § 31a zákona i nemaxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxné osoby. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, dospěl na základě porovnání míry odškodnění ve většině evropských stáxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxa uvedená ustanovení trestního řádu o vzetí obviněného do vazby se nevztahují na rozhodnutí o vzetí do vazby ve zvláštních případech, tedy na rozhodnuxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxxdušeného vydání, kde však jde také o vydávací vazbu (§ 396, § 398 odst. 1 a § 400b), dále o předběžné vazbě, předávací vazbě a vazbě ve zkráceném předávacíx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, od 1.1.2014 zrušena a nahrazena novou právní úpravou, která má povahu speciálníxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x komentovaného ustanovení tak plyne, že v případě těchto omezení osobní svobody stát neodpovídá, ledaže došlo při takovém omezení k naplnění znaku nesxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxost. Byla-li tak škoda či nemajetková újma způsobena výlučně nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem za podmínek § 8 a § 13 orgány Čexxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxečně dojít, nepracoval-li poškozený v době vzetí do vazby, avšak prokazatelně měl do zaměstnání nastoupit a jen v důsledku vzetí do vazby se tak nestalox xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xabránilo do práce nastoupit, případně alespoň že měl uzavření nového pracovního nebo obdobného poměru u konkrétního zaměstnavatele sjednáno (tzn. žx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxovní uplatnění ztrátu na výdělku nepředstavuje.
(rozsudek Nejvyšší soud ze dne 27.6.2002, sp. zn. 25 Cdo 2035/2000)
- Příslušenství ze včas nezapxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxu vzetí do vazby nemohl svým závazkům v době jejich splatnosti dostát. Tomuto požadavku neodpovídá stav, kdy poškozený před vzetím do vazby nebyl s ohlexxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Základní právo na odškodnění ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny má pouze ten, jemuž byla škoda způsobena nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředníx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx x odst. 4 a 5 Listiny, resp. v souladu s trestním řádem. Vazba neztrácí svou zákonnou kvalitu tím, že osoba obviněná a později obžalovaná z trestného činu xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxské národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] zakládá odpovědnost státu za škodu způsobxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xráv. Jde bezpochyby o moudrý a vítaný počin zákonodárce, který si nadevše cení osobní svobody jednotlivce, nikoli však o plnění závazného pokynu podle xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxní ve vztahu k celé době výkonu vazby vyloučena tím, že jeden z vazebních důvodů, který poškozený zavinil, netrval po celou dobu vazby.
(rozsudek Nejvyxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxa č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, i jednáním, k němuž došlo před zahájením trestního stíhání.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.20xxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxázané výši, zatímco paušální částkou za každý započatý den 170 Kč jen tehdy, není-li její výši možno prokázat, ačkoliv je vznik škody v podobě ušlého zisxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxbenou rozhodnutím o vazbě či trestu, které bylo vydáno před účinností zákona č. 160/2006 Sb., lze přiznat v době od 18.3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx x xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xl. 5 odst. 5 EÚLP, nelze uplatňovat na základě totožných skutkových tvrzení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, Rc xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxměstnavatele; platnost uzavřené dohody o rozvázání předchozího pracovního poměru nelze ve sporu o náhradu škody proti státu řešit ani jako otázku přexxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xtavu fyzické osoby způsobené stresem či jiným psychickým strádáním v průběhu výkonu vazby.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 28 Cxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxě, když rozhodly o vzetí žalobce do předběžné vazby, aniž pro to byly splněny podmínky stanovené v § 396 odst. 1 tr. ř., čímž v rozporu se zákonem omezily žaxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx11)
- Stát neodpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě, byl-li obviněný pravomocně odsouzen za skutek, který byl rozsudkem trestního soudu xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxt, že obviněný neměl stálé bydliště, sama o sobě nemusela být projevem snahy žalobce skrývat se před trestním stíháním (vědomé jednání směřující k naplxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxe příčiny ke vzetí do vazby nezavdal, zvláště ne za situace, kdy by nebyl orgány činnými v trestním řízení vyzván k označení adresy, na níž mu mají být v trexxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxinil tím, že neměl stálé bydliště, je proto z uvedeného důvodu předčasný. Shledává-li pak odvolací soud zavinění žalobce na jeho odsouzení k trestu odnxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xejvyššího soudu, neboť příčinnou souvislost mezi uložením trestu a zaviněním odsouzeného je třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání, popř. v jeho průběhu, především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxo který xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxššího soudu ze dne 23.10.2012, sp. zn. 28 Cdo 2309/2012)
- Obchodní společnost, jejíž jednatel či společník byl vazebně stíhán, není aktivně věcně lxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx2)
- Byl-li skutek, pro který byl obviněný vzat do vazby, posouzen při konečném rozhodnutí tak, že by takové posouzení vzetí do vazby neumožňovalo, nxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxkud rozhodnutí o vzetí do vazby nebylo pro nezákonnost zrušeno, změněno nebo jeho nezákonnost nebyla jinak deklarována.
(rozsudek Nejvyšší soud ze dxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxpokládaného výdělku, který byl sice sjednán, avšak činnost pro jeho dosažení se bez souvislosti se škodnou událostí nezačala ani naplňovat, neboť pošxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxenému závěru, že ke ztrátě zisku došlo, nestačí jen sjednání určité výdělečné činnosti, byť písemně, nýbrž nezbytné je zjištění, že k dosažení sjednanxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2015, sp. zn. 30 Cdo 3394/2015)
Související ustanovení:
§ 6a - porušení práva na osobní svobodu, § 7 - aktixxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxwer, a.s., 2014.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. 6. vydání. Praha: C. H. Becxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxnem trestu)
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
I. Účel pxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xozhodnutí, některé podrobnosti a podmínky nároků vzniklých rozhodnutím o trestu stanoví komentovaný zákon speciálně v § 10 úpravou zvláštní, nevázxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx § 10 vylučují.
Smysl této zvláštní úpravy míří na případy, kdy poškozený jako odsouzený v trestním řízení vykonal trest uložený mu podle trestního xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxeného buď zcela úspěšným výsledkem, tj. zproštěním obžaloby nebo zastavením trestního stíhání z důvodu, který by zproštění obžaloby odpovídal, anebx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xož pamatuje § 11) a uložení povinnosti nahradit škodu. Realizace xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxsluší povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení dle soukromoprávních předpisů. Trest mohou uložit jedině soudy a ve smyslu čl. 39 Listiny jen takovxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxudnictví ve věcech mládeže. Mladistvým lze za spáchání provinění uložit jako sankci výchovná opatření (viz § 11) a trestní opatření, jež taxativně vypxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx v § 12 především za předpokladu, že po výkonu některých z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku byl poškozený (dříve odsouzený) zproštěn viny, nebo byloxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxovaný stíhán, b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, a e) trestnost činu zaxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxučuje § 12 odst. 1 písm. b) zákona. Trestní soud musí vždy uvést ve zprošťujícím rozsudku některý z důvodů předvídaných v § 226 tr. řádu a zároveň ve výroxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxout odvoláním i zprošťující rozsudek a domáhat se příznivějšího důvodu, než jaký byl uveden v rozsudku (srov. R 35/1991). Příznivější jsou podle okolnxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxx xx x xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxx xxxx je příznivější než důvod podle § 226 písm. b) tr. řádu (srov. R 37/1989-III.). Zproštění obžalovaného z důvodu podle § 226 písm. c) tr. řádu může být v koxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxi posuzování trestní odpovědnosti mladistvého za provinění, které mohou mít vliv na vznik a existenci některých důvodů pro zproštění obžaloby.
Přxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxy.
K odst. 2
III. Mírnější trest
Ustanovení zavádí obdobný nárok jako při zcela příznivém výsledku řízení pro dříve odsouzeného i v případě mírněxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx.
Judikatura:
- Po dobu, kdy učitel autoškoly nemohl pro pravomocně uložený trest zákazu řízení řídit žádné motorové vozidlo, nelze dovozovat vxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxdy náhradním učitelům a odvody na sociální a zdravotní pojištění za ně.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2008, sp. zn. 25 Cdo 2470/2006)
- Odxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxí hodnotě propadlých věcí, jestliže nepožádal o pokračování v trestním stíhání, které bylo z důvodu amnestie zastaveno.
(rozsudek Nejvyššího soudu xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xrestu, které bylo vydáno před účinností zákona č. 160/2006 Sb., lze přiznat v době od 18.3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. 5 EÚLP. Práva na náhradu nemajxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx x xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxovat na základě totožných skutkových tvrzení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, Rc 125/2011)
- K náhradě škodx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxetková újma, která by nenastala, pokud by žalobce ve vězení nebyl. Paušální náhrada podle ustanovení § 30 zákona č. 82/1998 Sb. pouze odstraňuje potřexx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx a v případě, kdy to nebylo možné, prokázat alespoň existenci pracovního poměru založeného na uzavřené pracovní smlouvě, případně výkon podnikatelskx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxbodu, § 12 - vyloučení odpovědnosti státu, § 32 - promlčecí lhůty
Související předpisy:
Literatura:
DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxx, F., RIZMAN, S. Trestní zákon. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Prahxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
Zatímco ustanovení § 8 představuje obecnou úpravu deliktního předpokladu nároku na náhradu škxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx komentovaný zákon speciálně v § 11 úpravou zvláštní, nevázanou zásadně na to, zda taková rozhodnutí byla nezákonná.
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xakládá pro případ, že bylo poškozenému původním výsledkem trestního řízení samostatně či vedle trestu uloženo ochranné opatření, a bylo-li rozhodnuxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxx xxkoníku. Jsou jimi ochranné léčení, ochranná výchova a zabrání věci. Ochrannou výchovu lze uložit jen mladistvému.
Je zjevné, že zejména výkon ochrxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxmajetková újma (viz § 9). Zabrání věci je druhem ochranného opatření, jehož předmětem může být výlučně jen taková věc, která je k spáchanému činu v něktexxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxlněny všechny podmínky nezbytné k uložení trestu propadnutí věci (viz § 8), poškozený však nutně nemusí být vlastníkem zabrané věci, za jistých okolnoxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx mládeže. Mladistvým lze za spáchání provinění uložit jako sankci výchovná opatření (dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí:
§ 6a - porušení práva na osobní svobodu, § 12 - vyloučení odpovědnosti státu, § 32 - promlčecí lhůty
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.
ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMAN, S. Trestní zákon. 6. vydání. xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxčení odpovědnosti státu)
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxxxx
xx xxxxxsní situace
I. Účel právní úpravy
Zákonná konstrukce povinnosti (odpovědnosti) k náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xe dána, je-li dáno rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, které zapříčinily vznik škody nebo nemajetkové újmy. Smyslem zákona je podle čl. 36 odst. 4 xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, tedy podmínky a podrobnosti čistě procesní povahy (nikoli "materiálně právní"). Ústxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxý zákon nemůže samotný nárok na náhradu škody, která vznikla v důsledku zmíněného jednání, anulovat (negovat), byť "pouze" v jeho dílčím aspektu. Jinýxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxmponenty (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn II. ÚS 1955/15). Ústavněprávní základ odpovědnosti výrazně modifikuje interpretaci možných projevx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxvědnosti státu, činí kriteriální obsah nároku otázka jeho přiměřenosti. Jedinou výjimku představují důvody jeho vyloučení uvedené v komentovaném uxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx rozpor je promítnut a předvídán xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxody a nemajetkové újmy pro případ nezákonného rozhodnutí, některé podrobnosti a podmínky nároků vzniklých rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochrannéx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxpovědnosti státu uvedené v § 12 se však uplatní i ve vztahu k nárokům odvozovaným od nezákonnosti rozhodnutí vydaného v trestním řízení ve smyslu komenxxxxxxxx x x xxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxové újmy, toho, kdo si buď uplatnění institutů trestního stíhání zavinil sám, anebo nebyl trestně odpovědný či trestnost odpadla jen proto, že mu byla uxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx spatřovat v jednání obviněného či odsouzeného, pro které byl trestně vůbec stíhán (popř. pro které bylo trestní stíhání vůbec zahájeno). Jde však z jehx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxné opatření. Jinak řečeno nebýt takového jeho jednání, uvedený následek by nenastal. Obviněný či odsouzený, jenž jinak splňuje náležitosti trestně oxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx a to případně i před zahájením trestního řízení. Zavinění obviněného na zahájení trestního stíhání se vztahuje k takovému případnému zaviněnému jednxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxněného, kterým podle orgánů činných v trestním řízení naplnil skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx se k činu, který nespáchal, atd.) (viz Vojtek, 2012, s. 101 a 102).
V případě vazby nemusí jít pouze o důvod jejího uvalení, může jít i o její trvání.
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu pod č. 148/2011) za přiléhavý ani
de lege lata
(při případných úvahách
de xxxx xxxxxxx
xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxní příčiny ke") vzetí do vazby a měl by být vykládán restriktivně, resp. tak, aby samotný aspekt zavinění neznamenal ve své podstatě popření úmyslu zákoxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxlze tedy souhlasit v této souvislosti s tím, aby zavinění v rámci citovaného ustanovení bylo spojováno dokonce s formou nevědomé nedbalosti, tak jak s nx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxk, 2007). Ta lakonicky konstatuje - a její závěry zcela přejímá
relevantní
judikatura
(srov. například NS 25 Cdo 3038/2006) - že ustanovení § 12 odst. x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxxxraturou a judikaturou založena na tom, že stíhaná osoba nevěděla, že si může svým jednáním způsobit určitý následek (např. vzetí do vazby), ačkoliv to vxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxx xe dne 19.3.2008, sp. zn. II. ÚS 1856/07, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 57/2008, uvedl: "Zavinění stěžovatele na zahájxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xezi které zejména patří právo nevypovídat, jakož i právo nevypovídat pravdivě."
V otázce, zda lze posuzovat jako zavinění si trestního stíhání sitxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxvypovídat v trestním řízení může v odškodňovacím řízení vést k závěru, že poškozený si trestní stíhání zavinil sám, to ovšem nikoliv bez dalšího. Jinýmx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxení trestního stíhání konkrétní vliv. Tedy například, pokud by poškozený měl k dispozici informace, příp. důkazy, které by vedly k tomu, že by trestní sxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx k závěru, že poškozený si trestní stíhání zavinil.
Soud v kompenzačním řízení při zohlednění důvodů, pro něž došlo k zastavení trestního stíhání či xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxté pochybnosti o spáchaném skutku, a především o tom, zda jej spáchala osoba nakonec obžaloby zproštěná. To by mimo jiné znamenalo porušení zásady
presxxxxx
xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xx xxxxx xxx xxx
x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx rozdíl mezi zproštěním obvinění z nedostatku důkazů a zproštěním obvinění vyplývajícím ze závěru, že obviněný nepochybně není vinen. Vyžadovat, aby xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx třetí sekce ze dne 13.7.2010 ve věci Tendam proti Španělsku, stížnost č. 25720/05, § 37; k tomu viz i Kmec a kol., 2012, s. 790 a 791) - srov. rozsudek Nejvyšxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxé nelze podřadit pod zmíněné ustanovení, lze ovšemže zohlednit při stanovení formy, případně výše zadostiučinění podle § 31a odst. 2.
Zavinění si pxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxí kvalifikací, pro který je trestně stíhán. Může však spočívat v tom, že se obviněný dozná ke spáchání trestného činu, pro který byl již dříve odsouzen, a xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xx xxxxxxxý zavinil vazbu sám, postačuje, pokud zavinil naplnění i jen jednoho z více důvodů, pro něž byl vzat do vazby (srov. NS 25 Cdo 882/2003).
Otázkou analoxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 3.4.2014, sp. zn. 30 Cdo 3485/2013, uveřejněném pod číslem 77/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kdx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxho nepřiměřené délky, neměl možnost dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku trestního stíhání tím, že by navrhl jeho pokračování.
K odst. 1 písm. xx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxí stíhání zastaveno jen proto, že není za čin jinak trestný trestně odpovědný, tedy jestliže nenaplňoval náležitosti trestně odpovědného pachatele z xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxe zákonů formou amnestie a individuálním rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení prominut nebo zmírněn trest nebo zastaveno trestní stíhání anexx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxdory zastavení trestního řízení z důvodu amnestie a dosáhne-li pro sebe příznivého výsledku trestního řízení mimo výluky uvedené v komentovaném ustaxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx. zn. 25 Cdo 1202/2007, uveřejněného pod číslem 12/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno z důvxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx obvinění, byla později změněna. Za podstatné je třeba pokládat, že stíhané jednání v rovině skutku bylo trestným činem.
K odst. 2
4. Procesní situaxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxtavci 2 komentovaného ustanovení, tedy tehdy, kdy trestní stíhání sice nevyústilo v trestní odsouzení, avšak pro procesní výsledek řízení nelze učinxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxx xxxxe jehož platného a účinného znění je ji však nutno vztáhnout na § 163 a § 163a trestního řádu, dle nějž u tam vyjmenovaných trestných činů lze trestní stíhxxx xxxxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxlem, manželem, partnerem nebo druhem anebo jinou osobou, jejíž újmu by poškozený pociťoval právem jako újmu vlastní.
Trvá-li však obviněný svým prxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x komentovaném ustanovení, právo na náhradu škody či nemajetkové újmy ovšem vznikne.
K odst. 2 písm. b)
Také tehdy, bylo-li trestní stíhání ve smyslx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxtaly-li účinky zastavení, je vznik náhrady škody a nemajetkové újmy pojmově vyloučen, neboť by v takových případech bylo xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxrov. NS 28 Cdo 605/2012).
K odst. 2 písm. c)
To obdobně platí v případě rozhodnutí o schválení o narovnání podle § 309 tr. řádu, jestliže obviněný prohxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxzenému škodu způsobenou přečinem nebo učiní potřebné úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou přečinem, vydá bezdůvodné obohacení zíxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xástupce zastavit trestní stíhání tehdy, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnéxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxm soudem nebo úřadem anebo mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem s půsoxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxcí, nebo jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku nebo okolxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxledky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo.
Trvá-li však obviněný svým prohlášením na pokračování trestního stíhání a dosáhnexxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x x xxxovém případě i vznikne.
Judikatura:
- Ustanovení § 12 OdpŠk, které stanoví případy, kdy je právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xrozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.2.2003, sp. zn. 25 Cdo 453/2001)
- Při posuzování odpovědnosti státu za škodu způsobenou sdělením obvinění nelxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx. 25 Cdo 1002/2002)
- xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxxonána vazba a proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno nebo byl zproštěn obžaloby, vazbu zavinil sám.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.6.2003, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxho z více důvodů, pro něž byl vzat do vazby. Závěr o tom, že z důvodu podle § 12 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona žalobce nemá právo na náhradu škody, se v danxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxutí o vzetí žalobce do vazby a je tak v příčinné souvislosti s výkonem vazby. Avšak vzhledem k tomu, že kromě náhrady za ztrátu příjmu z podnikání, jehož by x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxodnost tohoto uplatněného nároku posoudit z hlediska nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 5 a násl. zák. 82/1998 Sb.
(roxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxx dítěte, jehož narození očekávala, přestože věděl, že otcem dítěte není, si zavinil vzetí do vazby ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, jestliže tímto zpxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx práva, kdy neměl legalizován pobyt na území České republiky, zdržoval se na více místech republiky, žádal současně o vízum do Spolkové republiky Němecxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxpovědnost státu za škodu způsobenou trestním stíháním není vyloučena okolností, že poškozený v průběhu trestního řízení nenamítl nepřípustnost svéxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxí věděl či vědět měl a mohl.
(rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.6.2004, sp. zn. 8 Co 825/2004, 8 Co 826/2004)
- Odpovědnost stxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx netrval po celou dobu vazby.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2005, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx (vedení) trestního stíhání.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2007, sp. zn. 25 Cdo 2089/2006)
- Samotný pobyt obviněného v zahraničí v době txxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Ten, na němž byla vykonána vazba, si může zavinit vazbu sám ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk ve znění pozdějších předpisů i jednáním, k němuž došlo přxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxjení trestního stíhání nelze bez dalšího spatřovat pouze v tom, že využil všechny prostředky ke své obhajobě, mezi které patří též právo nevypovídat.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx
x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xa náhradu škody způsobené sdělením obvinění bez ohledu na to, že právní kvalifikace trestného činu, pro který mu bylo sděleno obvinění, byla později zmxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxré má obviněný k dispozici a které mohou být rozhodující pro závěr o neopodstatněnosti trestního stíhání, lze považovat za zavinění zahájení či pokračxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxou vykládat i ono "zavinění" ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx (zejména ta civilistická). Obdobně jako je například v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a zejména pak v judikatuře evropských ústavních a xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxavního soudu sp. zn. I. ÚS 85/04 ze dne 13.7.2006 (N 136/42 SbNU 91)], musí být vyloženo i ono zavinění. Lze přitom poznamenat, že termín "zavinění si" nexxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx
xx xxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx
xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxkon tento termín, pak by měl být tedy alespoň chápán jako "způsobení si" ("zavdání příčiny ke") vzetí do vazby a měl by být vykládán restriktivně, resp. txxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx. k tomu i navrhovatelem citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 596/02 ze dne 5.5.2004 (N 64/33 SbNU 141)]. Nelze tedy souhlasit v této souvislostx x xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxnovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, byť tento názor je zastáván jinak akceptovanou literaturou (srov. Vojtxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxímá
relevantní
judikatura
(srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3038/2006 z 29.1.2009, R 110/2009 civ.) - že ustanovení § 12 xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxost je v souladu s touto literaturou a judikaturou založena na tom, že stíhaná osoba nevěděla, že si může svým jednáním způsobit určitý následek (např. vxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx. Přehlíží, že občanský zákoník chápe zavinění především jako předpoklad vzniku odpovědnosti, resp. pokud s ním pracuje jako s prvkem umožňujícím omxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Díl I. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 35 a násl. či kupříkladu rozhodnutí Nejvyšxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx "Charakteristickým znakem občanskoprávních vztahů je především to, že jejich subjekty mají rovné postavení. Rovné postavení spočívá v tom, že jeden xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx). Ustanovení § 441 občanského zákoníku, jež má být zvláště v otázce koncepce zavinění obdobou právě k § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. (srov. k xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xe ovšem dle dlouhodobého výkladu české civilistiky (srov. k tomu např. Češka, Z., Kabát, J., Ondřej, J., Švestka, J. Občanský zákoník. Komentář. Díl IIx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx x xxxxxx nutno chápat tak, že předpokladem toho, aby poškozený nesl škodu poměrně nebo sám, je to, že se dopustil jednání splňujícího všechny předpoklady vznikx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxkterými obecnými principy ovládajícími institut náhrady škody, tak jak s ním počítá občanský zákoník, a náhradou škody podle citovaného ustanovení zxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxil vzetí do vazby sám, a to tak, že poskytnutí odškodnění by se skutečně jevilo rozporným s principy spravedlnosti (srov. k tomu například skutkové okolxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxmu "zavinění" nedošlo v rámci občanskoprávního vztahu, ale za okolností vážících se ke konkrétnímu trestnímu řízení, kdy stát reprezentovaný orgány xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx x § 441 občanského zákoníku ani v § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. zákonodárce nespecifikoval formu zavinění (má se tedy za to, že v obou případexx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxého zákoníku je přiměřená mimo jiné proto, že poškozený měl možnost v obdobné míře jako škůdce ovlivnit, zda svým jednáním naplní všechny předpoklady xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xa okraj lze k tomuto porovnání citovaných zákonných ustanovení dodat, že zatímco ustanovení § 441 občanského zákoníku počítá i s eventualitou sníženx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxavního soudu ze dne 6.9.2011, sp. zn. Pl. ÚS 11/10)
- Dovolací soud se neztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu, který shledal, že nárok byx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx stanovil podmínky, za nichž stát odpovídá za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tímto zákonem je pak co do stanoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xx xx xxxxxxxxxxí použití občanského zákoníku, nelze přehlédnout, že primárně se při uplatnění nároku na náhradu škody (nemajetkové újmy) jedná o vztah mezi jednotlixxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xprávnění státu. Proto je neadekvátní vést přímou paralelu mezi pravidly obecné úpravy odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku a principy ovxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxch práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. 2012, str. 746; jinými slovy též nález pléna Ústavního soudu ze dne 6.9.2011, sp. zn. Pl. ÚS 11/xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxý neměl stálé bydliště, sama o sobě nemusela být projevem snahy žalobce skrývat se před trestním stíháním (vědomé jednání směřující k naplnění vazebníxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xzetí do vazby nezavdal, zvláště ne za situace, kdy by nebyl orgány činnými v trestním řízení vyzván k označení adresy, na níž mu mají být v trestním řízení xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xeměl stálé bydliště, je proto z uvedeného důvodu předčasný. Příčinnou souvislost mezi uložením trestu a zaviněním odsouzeného je třeba hledat nikolix x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xhování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu, především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxý dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxní) trestního stíhání nedošlo (např. uvádění nepravdivých skutečností či předstírání, že vůči němu jsou důvody k trestnímu stíhání, ačkoliv objektixxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání se vztahuje k takovému případnému jednání, kterým přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno. Příčinnou souvislost jx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.1.2013, sp. zn. 30 Cdo 1777/2012)
- Analogická aplikace § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxst dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku trestního stíhání tím, že by navrhl jeho pokračování.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2013, sp. zxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxvení trestního stíhání a zproštění obžaloby mají za následek (ač by byly splněny další podmínky) vznik odpovědnosti státu za škodu. Je-li škoda v příčixxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xe se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci, není-li prokázáno, že skutek sxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx x xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx, pro které může pouze soud rozsudkem zprostit obžalovaného obžaloby, a to jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx, nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, nebo trestnost činu zanikla [§ 226 písm. a) až c) a e) tr. ř.]. Kromě toho jsou tu důvody nepřípusxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x toho důvodu, že je trestní stíhání promlčeno [§ 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.], že trestnímu stíhání brání procesní exempce [§ 11 odst. 1 písm. c) tr. ř.] či závxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxn opětovně pro týž skutek [§ 11 odst. 1 písm. f) až h) tr. ř.].
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.6.2013, sp. zn. 28 Cdo 2149/2012)
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu jeho nepřiměřené délky, neměl možnost dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku trestního stíhání tím, že by xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx řízení může být posouzeno v odškodňovacím řízení jako zavinění si trestního stíhání obviněným, kdyby poškozený neuvedl, ač mohl, skutečnosti, příp. xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x0 Cdo 517/2014)
- Zavinění si předstižné vazby (§ 67 písm. c/ tř. řádu) nemůže spočívat v dřívějším odsouzení trestně stíhaného, byť by šlo o odsouzenx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xterý je mu kladen za vinu, jestliže byl pro takový trestný čin již dříve odsouzen. Na uvedeném nic nemění skutečnost, jestliže byl obviněný následně zprxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxní § 12 odst. 1 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dopadá též na případy, kdy bylo trestní stíhání zastaveno v důsledku aboličníhx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxžaloby z důvodu zániku trestnosti pokusu trestného činu, nevylučuje podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnost státu za újmu způsobexxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxyslu § 12 OdpŠk nelze rozšiřovat na správní řízení či řízení jiné povahy. Na nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným v přestupxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx - škoda způsobená výkonem trestu, § 11 - škoda způsobená ochranným opatřením
Související předpisy:
Literatura:
DRAŠTÍK A. a koxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.
ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxck, 2012.
Oddíl třetí
Nesprávný úřední postup
(Deliktní úřední postup)
JUDr.
František
Ištvánek
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xII. Případy nesprávného úředního postupu
IV. Porušení lhůty
V. Nepřiměřená délka řízení
VI. xxxxxxx x xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx ustanovení znovu pojmenovává druhou formu deliktního jednání státu uvedenou již v § 5 písm. b) zákona. Vedle odpovědnosti plynoucí z vydání nezákonnxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xznikla-li škoda, popřípadě nemajetková újma, v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem.
II. Pojem nesprávného úředního postupu
Poxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxt rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě slovem "také" a i tím, že se za něj "považuje", nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxpady v zákoně takto uvedené. Za nesprávný úřední postup je třeba mít všechna ta deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 zákona, kterx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx se tak, jde o odpovědnost založenou vydáním takového rozhodnutí a kritérium jeho nesprávnosti se projevuje v kvalifikovaném deliktním jednání, totix x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxojen s vydáním rozhodnutí anebo s rozhodovací činností vůbec. I zákonem konkretizované případy nesprávného úředního postupu navazují jeho uskutečnxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxpsaných zpravidla procesní normou, jak již bylo uvedeno, a takové porušení se nemusí ve své době jevit samo o sobě nezákonné. V době deliktního jednání mxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xbez ohledu na zavinění) za nesprávný.
Na druhé straně samotný nesprávný úřední postup, jenž se neodráží v obsahu žádného rozhodnutí, bez škodního nxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx § 31a zákona) je i zde na poškozeném, aby tvrdil a prokazoval jak skutečnost nesprávného úředního postupu, tak i škodního následku a příčinné vazby mezx xxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxna účastenstvím xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxavidel činěny měly být, je to zcela očividné. Ze zákonné úpravy pak přímo vyplývá (§ 7 odst. 2), že posuzování podmínek účastenství v řízení je činností sxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxiž v tom, o čích právech a povinnostech je jím rozhodováno a pro koho je závazné. Chybné posouzení podmínek účastenství mající za následek, že s poškozenxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xodmínkou vzniku odpovědnosti státu za škodu, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno (viz např. rozsudek NS 2 Cdon 129/97 nebo usnesení NS 28 Cdo 3xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxňuje ve smyslu shora uvedeného obecného vymezení podřadit této formě deliktního jednání státu četné a rozmanité jednotlivé případy porušení procesnxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx a těch, kteří se jich za stát dopustili.
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xS 25 Cdo 5521/2007) již dříve při respektu k rozlišování nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu coby příčiny vzniku újmy poškozenému a xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxa o způsobu, jak má postupovat v řízení, představuje nesprávný úřední postup a to i navzdory tomu, že se tak ovlivněné poučení účastníka projevilo v tom, xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxzený vynaložil zbytečné náklady potřebné k vyřízení stavebního povolení, které bylo zrušeno právě v důsledku poučením ovlivněného postupu účastníkxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx podmínky, za nichž má být stavba realizována, a následně zamítl návrh na kolaudaci stavby pro nesplnění podmínek, které ve stavebním povolení uvedeny xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xauzálního judikatorního výkladu nelze dovozovat, že bylo-li v souvislostech vzniku škody (újmy) vydáno rozhodnutí, které nebylo pro nezákonnost zrxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxtupem u účastníků důvodné očekávání, že jejich věc bude rozhodnuta obdobně jako již rozhodnutý případ, který je vedl k určitému způsobu procesního jedxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxm, který vede materiálně řízení v souladu se svou zákonnou povinností takto postupovat (viz. např. § 118a o. s. ř.), neboť případná nesprávnost právníhx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxybení, která se neodrážejí v rozhodovací činnosti orgánů, ale jsou s ní spojená. Jsou to např. nesprávnosti při výkonu procesních pravidel nastalé při xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxto situacích je však zapotřebí brát ohled na to, zda adekvátní příčinou škody byla nesprávně vyznačená doložka právní moci či na jejím základě vydaná nexxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxoby a bez návrhu může představovat nesprávný úřední postup (viz NS sp. zn. 30 Cdo 5289/2009).
Tvrzení o vzniku škody v důsledku nesprávného úředního xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xxxhlašuje činnosti notáře a soudního exekutora uvedené v odst. 1 téhož ustanovení, tedy sepisování veřejných listin o právních úkonech, úkony notáře jaxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxonného stanovení dozorových povinností realizovaných Českou národní bankou ve vztahu k investičním a jiným finančním subjektům mnohdy doprovázenýx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxup. Soudní praxe zde připouští společnou odpovědnost státu vedle konkrétních škůdců, ovšem na základě relativně samostatných odpovědnostních předxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx obchodům při realizaci opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xx xx xxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxjný ochránce práv jsou státním orgánem ve smyslu § 3 odst. 1, vychází z toho, že není rozhodné, že prezident či
ombudsman
v rámci své činnosti nerozhodujx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxém projevu či v poskytování určitých informací nebo zveřejňování zpráv je úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti stáxx xx xx xxxxx x xx xxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x x xbecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku, byla tato praxe překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxy spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava oxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxkonu veřejné moci.
IV. Porušení lhůty
xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxí v zákonem stanovené lhůtě a tam, kde není lhůta stanovena, učinit tak v přiměřené lhůtě, jsou v praxi nejčastěji tvrzenými skutečnostmi pro uplatnění xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx má vždy zřetelný základ v příslušné procesní úpravě, pokud ta pro provedení úkonu či vydání rozhodnutí stanoví lhůtu.
V poměrech úpravy vyplývajícx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxu na předběžné opatření), § 158 odst. 4 (odeslání stejnopisu vyhotovení rozhodnutí), § 177 odst. 1 (rozhodnutí o žalobě z rušené držby) nebo § 243c odsxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxních, jde např. o § 77 odst. 1 (rozhodnutí o vyslovení přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním ústavu), § 79 (doručení rozhodnutí v tam uvexxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxhodnutí o právu na zápis statusu veřejné prospěšnosti), § 196 odst. 4 (vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti), § 353 odst. 1, § 362, § 404x x xxxx x xxxx x xxx xxxxx x x xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x x x xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx např. v § 93 odst. 2 (rozhodnutí odvolacího soudu), § 134 (úkony a rozhodnutí o insolvenčním návrhu), nikoliv však zřejmě v § 18 odst. 2, kde nastává
fikxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xx x xxx xxxxx x x xx x xxx xxxxx xx x x 6 (rozhodování o náhradách a odměnách, znalečném aj.), § 72 (rozhodnutí o dalším trvání vazby), § 146a (rozhodování o zajištění osob a majetku), § 17xx xxxxx x x x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x x xx xdst. 3 tak, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se přxxxxxxxxx xxxx
xx
xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,
b)
nutná k provedení dožádxxx xxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xozhodnutí je třeba posoudit z hlediska porušení povinnosti učinit úkon v době zákonem stanovené nebo přiměřené ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetíx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx zákon konkrétní lhůtu, počítanou podle hodin, dnů, týdnů, měsíců nebo roků, v níž má být úkon proveden nebo rozhodnutí vydáno.
Od obecného pravidlax xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xákon ukládá soudu či jinému orgánu veřejné moci povinnost provést určitý úkon či vydat určité rozhodnutí ve stanovené lhůtě či klade důraz na jeho rychlx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xrčitý úkon soudu či pro vydání rozhodnutí, neuplatní se obecná úvaha o přiměřenosti celkové doby řízení.
Pokyn zákona ohledně toho, s jakou rychlosxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxí lhůty pro učinění daného úkonu nebo vydání rozhodnutí ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé, a lze proto jen zkoumat, zda šlo o úkon učiněný či rozhodnutí vydxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V. Nepřiměřená délka řízení
Druhá skutková podstata nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušexx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxjící například na čl. 5 a 6 Úmluvy vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a sdělení č. 243/1998 Sb.
Přiměřenost délky soudníxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxstí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 3x xxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xplikaci přednost před zákonem (jedná se zvláště o čl. 6 odst. 1 větu první Úmluvy). Požadavek přiměřené délky řízení nevyplývá jen z článku 6 odst. 1 Úmluxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xx
xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. (2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbyxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxm."
Dle ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy: "Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpexxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti."
Ustanovení čl. 38 Lixxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx soudní řízení, anebo i na řízení jiná. Jelikož druhý odstavec navazuje na úpravu prvního odstavce, je nutné dovodit, že i tento odstavec se vztahuje přexxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxa veřejně. Veřejnost jednání je znakem odlišujícím řízení před orgánem moci soudní od řízení před ostatními orgány veřejné moci, především před orgánxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xelze jednoznačně dovodit ani z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť ten hovoří o "projednání soudem" a o rozhodnutí o "občanských právech nebo závazcích". Citovaxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx. Z judikatury ESLP však plyne závěr, že tento soud termín "projednání soudem" vykládá široce, a tudíž za soud považuje i orgán, který není soudem podle vxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x2.10.1984, stížnost č. 8790/79). Evropský soud ve své judikatuře dále dovodil, že pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestačí slabý vztah předměxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxh existence, rozsahu nebo podmínek výkonu (srov. Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii, rozsudek ze dne 23.6.1981, stížnosti č. 6878/75 a 7238/xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxění je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části - jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhoxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xebo závazek, o které se v daném případě jedná, je civilní (tj. soukromoprávní) povahy. V případě správního řízení jen při splnění těchto předpokladů lzx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxdního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx 6 odst. 1 Úmluvy, která má být vykládána především ve smyslu judikatury ESLP, podléhají. Současně, hovoří-li Stanovisko o správních řízeních, má tím nx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxí přiměřenosti, Nejvyšší soud formuloval v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněném pod číslem 113/2017 Sbírky soudních rozhodxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxudu soustředila na otázky jejich dalšího výkladu. S odkazem na rozhodnutí ESLP tak dovodila, že na řízení o udělení povolení k trvalému pobytu se čl. 6 odxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx přestupkové řízení vedené podle zákona č. 200/1990 Sb. do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy spadá, a proto pro účely posouzení přiměřenosti délky řxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxěného, tak pro poškozeného), neboť ani
judikatura
ESLP mezi oběma řízeními nečiní rozdíl (30 Cdo 1273/2016). Obdobně, a rovněž s odkazem na judikaturx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx (30 Cdo 5103/2015), a že je tudíž nezbytné posuzovat přiměřenost jeho délky jako celek. V rozsudku ve věci sp. zn. 30 Cdo 3282/2015 zaujal Nejvyšší soud xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxvy. S poukazem na judikaturu ESLP, dle níž je uložení daňového penále trestní povahy (např. Lucky Dev proti Švédsku, stížnost č. 7536/10), se i Nejvyšší xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxožena povinnost zaplatit penále - na rozdíl od daňového řízení kontrolního -, spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a to až pro dobu od doručení pxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxkace „civilní (soukromoprávní) povahy“ především v rovině výkladu pojmu „civil right“, užívaného v anglických verzích evropské judikatury. Podle nxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxdu ve svém dosavadním xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxné době, když některá rozhodnutí ESLP (např. Kenedi proti Maďarsku, stížnost č. 31475/05, Shapovalov proti Ukrajině, stížnost č. 45835/05) vykládajxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxto ochrana nezbytná, jej vykládají jako „civil right“. Takový případ však v české judikatuře nebyl dosud řešen.
Pro posuzování nároku dle komentovxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx na něj případně navázal soudní přezkum. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 30 Cdo 1174/2016 vyložil, že právo na přiměřenou délku řízení, garantoxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxení bylo podmínkou přístupu k soudu a zároveň obě řízení probíhala ve věci spadající do věcné působnosti uvedeného ustanovení. Tento názor, stejně jakx xxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxlevantní
polemiku založenou na tom, že zdroje a závěry shora uvedeného rozsudku 30 Cdo 344/2014 o tom, že by pro hodnocení povahy civilního (soukroméxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx x xxxxxy dopadá, ač na správní řízení soudní přezkum nenavázal. Lze tak argumentovat tím, že při řešení otázky, zda věc spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, by měl být zxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xykládán autonomně (především podle - byť poněkud živelně se vyvíjející - judikatury ESLP), a nikoliv v závislosti na tom, zda ve věci rozhodovaly jen spxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxazuje sociální podporu, která vychází z veřejnoprávní regulace, do oblasti veřejného práva. Z judikatury ESLP však vyplývá, že i řízení o sociální podxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx zn. 30 Cdo 2755/2014 dovodil, že taková řízení lze podřadit pod působnost uvedeného článku Úmluvy a že lze aplikovat i uvedené Stanovisko.
Pokud nexx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxípadnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani zásady vyjádřené ve Stanovisku. To však ještě neznamená, že v případě nepxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx se neuplatní § 13 odst. 1 věta třetí. Z dikce tohoto ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě má státní orxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xedy pokud správní orgán porušil svou povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.
Závěr o tom, zda byl určitý úkon učiněn v xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xeprovedení úkonu hrozí a které má daný úkon zabránit, popř. ji v případě již nastalé újmy zmírnit.
Aby bylo možno uzavřít, že poškozený má právo na náhxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. Pro tyto účely je nezbytné vymezit pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízenx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xi přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. Zatímco k porušení práva na přiměřenou délku řízení zaklxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu (jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i texxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat), tak z hlediska nároku na náhradu škody v důslxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxtura
v tomto smyslu dovodila, že odpovědnost státu za škodu způsobenou průtahy ve sporu by mohla být dána jen tehdy, kdyby nečinnost soudu v tomto sporu xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxrávněné za to, že nepostupoval tak, aby jí poskytl ochranu práva, tedy za doby nečinnosti, případně průtahů. V takové době řízení odpovídá za škodu vznixxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx x xxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xélky samotných odškodňovacích řízení, tedy k negativnímu justičnímu jevu, který je zvláště citlivý tehdy, jde-li o projednávání nároků založených nx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xároku má přitom dva aspekty - jednak práva na účinný prostředek nápravy ve smyslu čl. 13 Úmluvy a dále vznik práva plynoucího z § 31a komentovaného zákonax xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxující, přiznává přiměřené zadostiučinění soud, který by zároveň měl ve smyslu ustálené judikatury ESLP posuzovat přiměřenost délky svého kompenzačxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx již tak neučinil nežádoucím, ale přípustným způsobem, samostatně cestou uplatňování nového nároku. Může a měl by tak učinit zejména v již probíhajícíx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5189/2016, byly rozvinuty možnosti uplatnění uvedené skutečnosti, naznačené již ve Stanovisku, též potxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxe
mohly být překážkou takového postupu, neboť poškozený počne pociťovat nepřiměřenost délky kompenzačního řízení až v jeho průběhu, jde tedy zásadnx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxedeného v rovině subjektivní plyne, že odpovědnost státu za tuto deliktní příčinu škody a nemajetkové újmy nemůže být pojmově spojována s účastenstvíx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx která se osobně účastnila dílčí fáze trestního řízení, konkrétně domovní prohlídky, při níž jí byly odňaty některé věci důležité pro trestní řízení, nxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxlší osoby v důsledku svého vztahu k primárnímu poškozenému rovněž pociťují důsledky nesprávného úředního postupu, spočívající v jejich nejistotě ohxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxzenému. Nebýt totiž jejich vztahu k primárnímu poškozenému, újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení by nepociťovaly. Z toho plyne, že v xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxdeným nesprávným úředním postupem a jimi utrpěnou újmou přerušena jejich vztahem k primární poškozené, od kterého, nikoli od nesprávného úředního poxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx doložky právní moci na rozhodnutí, které není dosud pravomocné.
(rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.7.1997, sp. zn. 6 xx xxxxxxx xx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí.
(rozsudek Nejvyššího soxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x byla-li tato skutečnost příčinou (popřípadě jednou z příčin) toto, že ten, kdo smluvně převzal zastavenou nemovitost, nemusel při uzavření smlouvy vxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx. 3 hosp. zák.), odpovídá stát zástavnímu věřiteli za škodu způsobenou tímto nesprávným úředním postupem podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 58/196x xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx aby si obviněný zvolil obhájce, představuje nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb., a to i tehdy, zachytil-li vyšetřovxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx)
- Okolnost, že stavební úřad po chybném posouzení charakteru přístupové komunikace dospěl k závěru, že vydání rozhodnutí o umístění stavby a stavxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxnutí vydaného na základě chybného zjištění či posouzení předpokladů pro rozhodnutí v územním a stavebním řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx poškozením, představuje nesprávný úřední postup celního úřadu. Při stanovení výše škody vzniklé poškozením věci použité a částečně opotřebované muxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2xxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxst spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x Stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti správce konkursní podstaty v konkursním řízení. Nesprávný úřední postup konkursního soudx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxi, jejichž jednoduché posouzení umožňovalo přijmout spolehlivý závěr, že sepsaná věc nepatří do konkursní podstaty. Samotná okolnost, že bylo zahájxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxylučuje; není však povinností konkursního soudu vyjadřovat se při výkonu své dohlédací činnosti (§ 12 odst. 2 uvedeného zákona) ke stavu dokazování v řxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxy obviněnému v rámci trestního řízení, podlehly v době úschovy zkáze a nemohly být vráceny oprávněné osobě, představuje nesprávný úřední postup orgánx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xx, že finanční prostředky, za něž byly věci pořízeny, shromáždila v rukou obviněného skupina osob hlásících se k učení náboženské společnosti, vyvíjejxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx 356/2003)
- Byl-li výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí pravomocně zastaven proto, že povinný před nařízením výkonu rozhodnutí nemovitost přexxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xe smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2005, sp. zn. 25 Cdo 1935/2004)
x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xbecného soudu, resp. rozhodujícího soudce, nebo objektivním faktorem, jenž zahrnuje celkovou úpravu organizace soudnictví. Okolnost, že po výzvě sxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx, že průtahy v řízení byly ukončeny.
(nález Ústavního soudu ze dne 26.5.2006, sp. zn. II. ÚS 1/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudx xxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxedeného trestního řízení, je nesprávným úředním postupem. Stát odpovídá za škodu tím způsobenou bez ohledu na správnost postupu soudu ve vykonávacím xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxně či Senátu PČR není úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovoxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
- Soudní vykonavatel, který si dostatečně neověřil existenci podmínek pro provedení soupisu movitých věcí povinné, za použití násilí vnikl do nebytxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx postupu, jenž je objektivně v rozporu s právním předpisem.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2007, sp. zn. 25 Cdo 2813/2006)
- Jestliže správxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxktu, nejde o postup protizákonný, ale o postup objektivně nesprávný. Pokud by při dodržení správného postupu k újmě účastníka řízení (ručitele) nemusxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx. zn. 25 Cdo 1660/2005)
- Vydání normativního právního aktu vládou České republiky není úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ve zněnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
- Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxtazích v řízení uvažovat až od okamžiku, kdy se dotčená osoba stala vedlejší účastnicí v daném řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2009, spx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xílčí pochybení ve svém souhrnu představovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2009, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxého (podezřelého), tj. obchodu, jehož znaky jsou demonstrativně vypočteny v § 1 odst. 5 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno.
(rozsudek NS ze dne 22.10.2009, sp. zn. 25 Cdo 479/2007)
- Nesprávné pouxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvilo v obsahu vydaného rozhodnutí.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2010, sp. zn. 25 Cdo 5521/2007)
- Při stanovení odpovědnosti státu za újxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xelé délky řízení, tj. i z doby jeho trvání před 18.3.1992, kdy se pro Českou republiku stala závaznou Úmluva o ochraně lidských práv a svobod (publ. pod čx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízexx xxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/20xxx
x x xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x řízení o rozvod manželství je z důvodu nutnosti vyčkání nabytí právní moci rozsudku upravujícího poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželstxx xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxůběhu) z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk za řízení jediné.
(rozsudek Nejvyššíxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxé procesní nečinnosti soudu spojovat úvahu o nesprávném úředním postupu. Přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. je však třeba odlišit od takového průběhx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxní za účelem mimosoudního jednání stran bez stanovení lhůt a povinností uložených účastníkům podat soudu informaci o výsledku takového jednání může v xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009)
- Posouzení přiměřenosti délky insolvenčního (konkursního) řízení z hlediska nároku podle § 13 a § 31a zák. č. 82/199x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxo vlastník neodpovídá za to, že státní podnik neplní povinnost vydat věc oprávněné osobě, která uplatnila restituční nárok ve vtahu k majetku, s nímž stxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xrávním státem dodržujícím závazky, které pro něj vyplývají z mezinárodního práva (srov. čl. x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxávní úprava umožňující dovolávat se vůči České republice odpovědnosti za škodu způsobenou porušením závazků, k nimž se sama a otevřeně hlásí, neexistxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxjné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xvévolně, přičemž svévolným postupem bude i absence řádného vysvětlení, jak a proč zvolené řešení konvenuje účelu unijní právní normy [srov. k tomu bod xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxejnění ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu v čísle vydání 61, ročník 2011)
- Probíhají-li souběžně dvě nebo více soudních řízení, která svým xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxstníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu posuzovat jako jedinou újmu, nikoli jako újmu násobenou počtem xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxx. 6 obch. zák., může tím založit odpovědnost za nesprávný úřední postup spočívající v porušení povinnosti učinit úkon v přiměřené době.
(rozsudek Nejxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxho (úpadce) pokračoval v provádění výkonu rozhodnutí (
exekuce
) postihujícím majetek patřící do konkursní podstaty povinného (úpadce), postupoval x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů; okolnost, že soud výkonu rozhodnutí o prohlášení konkursu nevěděl, nemá na tento záxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxestu propadnutí xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx2011, sp. zn. 28 Cdo 1617/2009)
- Činnost státu při zajišťování splavnosti vodního toku nelze podřadit pod úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 záxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxt státu při takové faktické činnosti nenaplňuje podmínky stanovené v § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Zmaření faktického podnikatelského záměru jako důvod xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxa řízení není přiměřená (ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), není možné učinit, aniž by soud zformuloval úsudek, z nějž bude patrno, které z rozhxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxní). Při posouzení celkové doby řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxmostatné řízení; to zda osoba domáhající se takového zadostiučinění vedla o pohledávce uplatněné v konkursu před zahájením konkursního řízení nalézxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxčátku konkursního řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xajetek dlužníka, rozhodující den, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu. Pro určení konce doby konkursního řízení rozhodné pro posouzení přiměřxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurs formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení. V realizační fázi koxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx např. ve vazbě na množství v konkursu uplatněných nároků a sporů jimi vyvolaných. Jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxího řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxzovat jako integrální součást řízení, ve vztahu k němuž byla taková žaloba podána, přičemž je nutné do celkové délky řízení, pokud bude zmatečnost potvxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxo soudu ze dne 11.9.2012, sp. zn. 30 Cdo 2303/2011)
Došlo-li k jinému nesprávnému úřednímu postupu (než v otázce délky řízení) Ústavního soudu, bude xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xoudu k ústavním stížnostem.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1846/2012)
- Není-li
exekuce
zastavena a je-li exekutor xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxzení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011)
- Čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod poskytuje ochranu toxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxěka, ale bez této nezbytné intenzity, je právo na jeho soukromí chráněno čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Při zkoumání oprávněnosti zásaxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xegality), zda sledoval alespoň jeden z legitimních cílů (test legitimity) a zda byl nezbytný v demokratické společnosti (test nezbytnosti).
(rozsuxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxvuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 1737/2012)
Je-li pxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xrávními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, tedy za nesprávný úřední postup.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. znx xxx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxpoval s odbornou péčí a porušil povinnosti, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud (§ 8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007) přxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2013, sp. zn. 29 Cdo 2656/2010)
- Stanoví-li Ústava ČR v ustanovení čl. 89 odst. 2, že vykonatelná rozhodnuxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xe nelze odvolat (§ 54 odst. 2), resp. že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3), pak tyto překážky přezkumu nelze obcházet ani cestou vznášení nároků dle zxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxxx financí ani případně obecným soudem. Jak uvedeno, dle zákona o Ústavním soudu nemůže vydané rozhodnutí Ústavního soudu přezkoumávat dokonce ani samxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx ovšem bez možnosti přímé kasace ze strany tohoto mezinárodního soudu. Zvoleným postupem tak vlastně stěžovatelka obchází ustanovení zákona o Ústavnxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxé dokonce z ústavněprávních hledisek, aby rozhodnutí orgánu ochrany ústavnosti byla podrobována přezkumu ze strany orgánů moci výkonné, byť jen v rámxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxkladní práva, měla se se stížností obrátit na Evropský soud pro lidská práva, nikoliv na Ministerstvo financí a Obvodní soud pro Prahu 1. K tomuto závěru xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx již odkazovaný čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR) a obecné principy hierarchické výstavby právního řádu a struktury soudní soustavy.
(nález Ústavního soudu ze xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xoudním exekutorem objektivně zjištěné nemajetnosti povinného zpravidla xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxkutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), nebo rozhodnutím soudu podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Pokud však k zastavení nedošlo, nezpůsobuje taxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxaci, kdy neúčelnost vedené
exekuce
byla žalobci známa, nezastavení
exekuce
na tom nemohlo nic změnit, a nemohlo proto ani žalobci způsobit nemajetkxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxho soudu ze dne 22.10.2013, sp. zn. 30 Cdo 3868/2012)
- Správce konkursní podstaty není aktivně věcně legitimován k uplatnění práva na přiměřené zadxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx v němž působí.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2013, sp. zn. 29 Cdo 4267/2011, Rc 30/2014)
- Skutečnost, že řízení o přestupku z jakéhokolix xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxlu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 2715/2013, Rc 56/2014)
- Vedení tzv. pomocného materxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.2.2014, sp. zn. 30 Cdo 3197/2013)
Soustavný dohled ze strany Ministerstva financí nad dodržovánxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdní postup, v důsledku kterého mohly být zájmy podílníků, a to jak stávajících, tak i budoucích poškozeny a mohla jim tak vzniknout škoda, za kterou stát xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxxx
x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxba, v níž došlo k odložení návrhu na zahájení řízení podle § 41 písm. a) zákona č. 182/1991 Sb., o Ústavním soudu. Za počátek tzv. kompenzačního řízení nelxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxx1/2013)
- K nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1, věta druhá, zákona č. 82/1998 Sb. nemůže dojít, nestanoví-li zákon konkrétní lhůtu, poxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xozhodnutí je třeba posoudit z hlediska porušení povinnosti učinit úkon v době zákonem stanovené nebo přiměřené ve smyslu § 13 odst. 1, věta druhá a třetíx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xdst. 1, věta třetí, zákona č. 82/1998 Sb., je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx12, Rc 102/2014)
- Vydání vydané či odňaté věci třetí osobě bez toho, aby o vydání bylo rozhodnuto podle § 80 odst. 1 tr. řádu, představuje nesprávný úřxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xe strany Ministerstva financí nad dodržováním zák. č. 248/1992 Sb. sloužit k ochraně zájmů podílníků podílového fondu, je nepochybné, že selhání Minxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxm tak vzniknout škoda, za kterou stát odpovídá v režimu zák. č. 82/1998 Sb. Při škodě způsobené více subjekty dává zákon přednost pravidlu společné a nexxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxcí z § xxx xxxxx x xxxx xxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxedním postupem při výkonu veřejné moci. Jde tu o skutkové předpoklady odlišné od těch, které zakládají odpovědnosti případných jiných škůdců, a které xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xx9/2013)
Disponovalo-li ministerstvo financí informacemi svědčícími o tom, že šlo o neobvyklý obchod ve smyslu § 1 odst. 1, 5 zákona č. 61/1996 Sb., pxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxit - mohly vést v konečném důsledku k tomu, že by po zásahu orgánů činných v trestním řízení k převodu prostředků nedošlo; pokud tak ministerstvo v rozporx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xdo 493/2013)
Evidence osoby v materiálech Státní bezpečnosti není nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějšíxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xc 36/2015)
- Provedení vidimace zjevně nevěrohodné listiny je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nexxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxčinné souvislosti s (nezákonným) usnesením o prohlášení konkursu na majetek úpadce.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2015, sp. zn. 29 Cdo 3213xxxxxx
x x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxa pravomoc soudu.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2015, sp. zn. 30 Cdo 4511/2014, Rc 88/2015)
- Ve sporu o náhradu škody způsobené xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxout posouzení případných pochybení správce konkursní podstaty při výkonu funkce, neboť otázka, zda správce konkursní podstaty postupoval při výkonx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xři výkonu funkce i tak postupoval s odbornou péčí, nemůže být příčinou vzniku škody ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx soudu spočívajícím v zanedbání dohledu nad výkonem funkce správcem konkursní podstaty, v jehož důsledku se pohledávka poškozeného za konkursní podsxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxní podstaty v době předcházející nesprávnému úřednímu postupu konkursního soudu dovoloval úhradu této pohledávky se zřetelem k ostatním pohledávkáx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.7.2015, sp. zn. 29 Cdo 1482/2013)
- Při posouzení dodržení lhůty podle ustanovení § 71 odst. 1 správního řádx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx na jeho konkrétní okolnosti. Bez zbytečného odkladu neznamená automaticky ve lhůtě do třiceti dnů; lhůta do třiceti dnů stanovená v ustanovení § 71 odsxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx vydat bezodkladně, což musí být opět v každém jednotlivém případě zdůvodněno konkrétními okolnostmi posuzované věci.
(rozsudek Nejvyššího soudu zx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx osob a majetek a porušení této povinnost (ve spojení se splněním dalších podmínek), může představovat nesprávný úřední postup. Povinnost je limitováxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.7.30 Cdo 1314/2013)
- Závěr, že nepřiměřená délka správního řízenx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xá přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxí čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxpu, jestliže správní orgán porušil svou povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Jelikož na tento nesprávný úřední postxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx. 30 Cdo 344/2014)
- Soupis movitých věcí pořízený podle § 326 o. s. ř. není rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxtí věci ze soupisu ani neúspěch žalované strany v excindačním řízení samy o sobě nemusí vést k závěru, že při soupisu došlo k nesprávnému úřednímu postupxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxupu. Strana, která byla povinna k náhradě nákladů tohoto řízení, se může domáhat náhrady svých účelně vynaložených nákladů a náhrady nákladů uhrazenýxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx5, sp. zn. 30 Cdo 5170/2014)
- Skutková samostatnost nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xjmy vzniklé porušením práva na přiměřenou délku jak předchozího, tak i navazujícího soudního řízení, ne-umožňuje učinit závěr o jednotě uvedených říxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxLP vyplývá, že i tato řízení pod aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy spadají
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014)
- Právo nx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx. Pro posouzení, zdali se jedná o právo civilní (tj. soukromoprávní) povahy je nezbytné vycházet z judikatury ESLP. Právní řád České republiky tradičnx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xod aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy spadají (viz např. Kiefer proti Švýcarsku, rozsudek ze dne 28.3.2000, stížnosti č. 27353/95), nadto řízení o poskytnuxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xod působnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť bylo kladně odpovězeno na všechny tři stanovené otázky. Z toho důvodu je nezbytné uvedené správní řízení a navazxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxodně aplikovat i Stanovisko.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014)
Neprovede-li soudní exekutor v rozporu s § 46 oxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za který stát odpovídá.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, Rc 90/2017)
- Na řízexx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxáv a svobod.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.6.2016, sp. zn. 30 Cdo 2205/2015)
- Při posouzení přiměřenosti délky řízení se nepřihlíží k délce řxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxistentek u domácího porodu nedopouštějí xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxké služby ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je i porušení povinnosti přijmout preventivní opatření k ochraně žixxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x5. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2478/2015, Rc 9/2018 Sbírky)
Porušení povinnosti stanovené § 8 odst. 1 věty první trestního řádu - oznamovat skutečnostx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxravidla se neodrazí v obsahu v řízení vydaného rozhodnutí, může proto zakládat nesprávný úřední postup
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xx xxx 27.9.2016 sp. zn. 30 Cdo 4118/2015)
Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx Cdo 3466/2015)
Nebyla-li exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě přiznanou jí částku, je to v rozporu s požadavkem zákona, a jde proxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Na řízení o udělení povolení k trvalému pobytu se čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nevztahuje.
(rozsudek Nejvyššíhx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxo řízení pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy nespadají.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 214/2015)
Řízení o udělení povolenx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je řízením, v němž správní orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx5, Rc 76/2018)
Odpovědnost státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu může být založena rovněž poskytnutím nesprávných a zavádějících ixxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1244/2015)
Pokud vytýkací řízení neskončilo vydáním platebního výměru, v důsledku čehož nebyla vyměřena daň x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2405/2015)
V případě nároku na náhradu majetkové škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první zákxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnutí nerespektoval stanovisko Nejvyššího soudu nebo rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, aniž by odchylný postup nálxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxtí soudního řízení, avšak nejde o postup nesprávný ve smyslu § 13 OdpŠk, který by mohl naplnit pojem průtahu v řízení, v jehož důsledku účastníku řízení mxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxdem je ze své povahy integrální součástí postupu vedoucího k vydání xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
Právo na projednání věci v přiměřené době správním soudem v řízení, které svým předmětem nespadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lixxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xikoli v přiměřené době, ale plyne z ustanovení § 6 odst. 1 o. s. ř., které je podle § 64 s. ř. s. použitelné i pro poměry správního soudnictví, a které ukládá xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxasti vlastníka sousední nemovité věci ve stavebním řízení o vydání stavebního povolení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a txxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xn. 30 Cdo 5103/2015)
Pokud vytýkací řízení neskončilo vydáním platebního výměru, v důsledku čehož nebyla vyměřena daň z přidané hodnoty odchylná xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx 30 Cdo 2405/2015)
Přestupkové řízení vedené podle zák. č. 200/1990Sb. spadá do věcné příslušnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svoxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxť trestní soud shledal, že nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, je třeba trestní řízení i řízení x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xáhradu škody.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo1273/2016)
Řízení o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštěnx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1307/2017)
Projednání a rozhodnxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxti dvanácté zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, příp. průtahy v tomto řízení, paxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx přiměřenou délku řízení garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod se vztahuje výlučně na řízení soudní, k jehož celkové délce lzx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxající do věcné působnosti uvedeného ustanovení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1174/2016)
Nesprávným úředním postuxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xistoty, na základě níž se podle výsledku takového řízení chová, a následně v navazujícím správním řízení další předpokládané rozhodnutí není vydáno, x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxtických veřejných projevech státním orgánem a újma na osobnostních právech při nich způsobená jiným subjektům může zakládat odpovědnost státu v důslxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxytnout žadateli vyjádření k záměru z hlediska územně plánovací dokumentace, je třeba nesprávné vyjádření o souladu záměru s územním plánem xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1650/2016)
Daňové řízení, v němž je daňovému subjektu uložena povinnost zaplatit penxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxební výměr, v němž daňovému subjektu byla uložena povinnost uhradit penále, daňovému subjektu doručen, popř. od okamžiku, kdy se daňový subjekt o exisxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx režimu vývoz postupuje celní úřad bez zbytečných průtahů ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb.; zákon č. 500/2004 Sb. se nepoužije.
(rozsudek Nexxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxučního řízení, jež bylo zahájeno na základě rozhodnutí, na němž byla nesprávně vyznačena doložka právní moci, nelze zjišťovat příčinnou souvislost mxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxradě nákladů
exekuce
, jenž musí splňovat podmínky nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxský řád), ve znění pozdějších předpisů.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5134/2017, Rc 10/2020)
Doba, po kterou bylo posxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx o její přiměřenosti ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona č. 82/1998 Sb. a § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxech zákonem stanovených podmínek právní nárok na vydání rozhodnutí o udělení trvalého pobytu na území České republiky.
(rozsudek Nejvyššího soudu xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xolbě složení slibu přísedícího podle § 62 zákona o soudech a soudcích, jde o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxe použít č. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, jenž zakotvuje právo jednotlivce na vyřešení jeho záležitosti v přiměřené lhůtě
(rozsudxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxm řízení nepodléhajícím čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přičemž aplikaci obecné úpravy lhůt pro vydání rozhodnutí podxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xžádosti) či o řádném opravném prostředku proti takovému rozhodnutí, posuzovat, zda bylo vydáno v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxna č. 82/1998 Sb.
2) Vylučuje-li ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, obecnou úpravu přerušení řízení podle zákona č. xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxnou přerušit do skončení jiného řízení. To však neznamená, že fakticky nastolený klid řízení musí nutně představovat nedůvodnou nečinnost správního xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxo otázku předběžnou, anebo kdy je v jiném řízení meritorně řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v hlavním řízení, bude-li takové rozhodnxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxržením osoby podle § 93 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních nemůže být nezákonným rozhodnutím ve smysxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xoudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3542/2018)
Související ustanovení:
§ 1 - odpovědnost státu a územních celků, § 5 - deliktní jednání státxx x xxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Literatura:
KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
SIxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx x
xxxxxx xx xxxxxxxxxst státu za škodu při výkonu veřejné moci. Praha: C. H. Beck, 2019.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Prahxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx.
Oddíl čtvrtý
Uplatnění nároku
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx.2020.
Přehled výkladu:
I. Účel právní úpravy
II. Příslušný úřad
III. Nepříslušný úřad
IV. Povinnost uplatnění nároku u úřadu
V. Součinnost úřxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxvé újmy a předběžného projednání nároku u úřadu se vztahuje jen na nároky směřující vůči státu (§ 1 odst. 1), a nikoli též na nároky směřující vůči územně sxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxy na nezákonném rozhodnutí (§ 8) a na nesprávném úředním postupu (§ 13).
Zjevným smyslem podmínky je řešit důvodnost nároků nejprve mimosoudně. Jde x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxm jsou dostupné nejen znalosti o skutkových základech nároku, ale i o jejich právních otázkách, včetně judikatury.
K odst. 1
II. Příslušný úřad
Sxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxrých je třeba nárok uplatnit.
V závislosti na důvodnosti uplatněného nároku úřad nárok přizná, aniž by šlo z jeho strany o rozhodnutí. V rozsahu přizxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx x samotné konstatování porušení práva ve smyslu § 31a odst. 2 a i poskytnutí omluvy. V neuspokojené části uplatněného nároku ten ovšem nezaniká a může býx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx.
xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxběžně u příslušného úřadu uplatněna, je žádoucí, aby uplatnění nároku obsahovalo dostatečnou identifikaci škodního jednání státu a obsahového uvedxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxizovány. Neformálnosti žádosti odpovídá možnost neformálnosti stanoviska příslušného úřadu. Ze stanoviska by nicméně mělo vyplývat, k jakým poznaxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xak by logicky takové stanovisko mělo obsahovat minimálně konstatování porušení práva poškozeného. Projevem vstřícné vůle státu uznat chybu by (zpraxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxí oprávněný sledovat počátek a běh promlčecí lhůty (slovy zákona doby) podle § 32 a § 33 a splnění povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu do šxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxávání, nejdéle však na dobu 6 měsíců, staví.
K odst. 2
III. Nepříslušný úřad
Případný omyl poškozeného v určení a adresování uplatnění nároku vůčx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxanoví, že uplatnění nároku i u nepříslušného úřadu nemá z hlediska jeho právního osudu žádné právní následky. Důsledky podání žádosti nepříslušnému úxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxit náhradu. Stejně právně nevýznamný, a naopak reálně působící, je i případný kompetenční konflikt mezi úřady. Poškozený se ochrany svého práva může dxxxxxx x xxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxy, v tomto případě je nezbytné nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy předběžně uplatnit. Jestliže by nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx řešit postupem podle § 104 odst. 2 o. s. ř. - řízení zastavit, samozřejmě teprve poté, co učinily opatření k odstranění tohoto nedostatku (srov. např. R xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxého soudního rozhodnutí postrádalo rozumný smysl a nenaplňovalo tak účel sledovaný zákonem, když je z časových okolností dosavadního projednávání nxxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xx xxxxxxxxxx úřadů
S účinností od 1. 4. 2020 bylo zákonem č.118/2020 Sb. ustanovení § 14 doplněno o odst. 4, jímž se napříště ukládá úřadům a jiným orgánům veřejné mxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xoncepce dělené subjektivity státu ve vztahu k organizačním složkám, které za stát ve vztahu k třetím osobám jednají, a tím založit právní důvod pro odpoxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxho orgánu státu v předběžném projednání uplatněného nároku na náhradu škody podle § 14 OdpŠk samo o sobě nevylučuje, aby jej soud v řízení o náhradu škodx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxedběžné projednání nároku na náhradu škody u ústředního orgánu je po novele zákona č. 82/1998 Sb. provedené zákonem č. 160/2006 Sb. podmínkou pro uplxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxou nesprávným úředním postupem podle § 31a OdpŠk, byť k ní došlo před účinností zákona č. 160/2006 Sb. Nebyl-li nárok na náhradu nemajetkové újmy způsoxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xdst. 2 OSŘ.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2009, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007, Rc 11/2010)
- Od požadavku předběžného projednání nároku u ústřexxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xe uveden § 104 odst. 1 OSŘ] postrádalo rozumný smysl, nemohlo by naplnit účel sledovaný zákonem, bylo xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxx2008)
- Samotná okolnost, že příslušný ústřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepřexxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxmi mravy.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2011, sp. zn. 30 Cdo 2651/2010)
- Jestliže při podání žaloby na náhradu škody u soudu podle OdpŠk nxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxoť tím ušetřil žalobce obtíží spojených s opětovným podáním žaloby v případě, že by jeho žádosti ze strany příslušného orgánu nebylo vyhověno. Prodlouxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxěřující k odstranění daného nedostatku podmínky řízení, je ve prospěch poškozeného, tj. nelze je při úvaze o existenci nesprávného úředního postupu sxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xvažovat o újmě způsobené mu nejistotou ohledně výsledku řízení, protože výsledek řízení byl ke dni podání zpětvzetí odvolání v původním řízení dán. Jaxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx proti rozsudku soudu prvního stupně již poškozenému žádná újma nevznikala. Pouhá skutečnost, že je soudem projednávána věc náhrady nemajetkové újmyx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxho soudu ze dne 3.4.2012, sp. zn. 30 Cdo 725/2011)
- Jestliže žalovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatněný proti státu přesahuje svou výší náxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xe jej (vůbec) uspokojit nehodlá, potom je požadavek na předběžné projednání podle § 14 odst. 3 OdpŠk splněn ve vztahu k celé výši žalobou uplatněného náxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011)
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xcela nebo zčásti, uspokojen. Prohlásí-li úřad své stanovisko za konečné, mají se jím za vypořádané všechny uplatněné nároky, včetně těch, o kterých se x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxednání nároku na náhradu škody proti státu u ústředního orgánu má za následek zastavení řízení, nikoliv povinnost soudu postoupit věc příslušnému úřaxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xouvisí konstatování porušení práva poškozeného a omluva státu za toto porušení. Není-li omluva vyslovena ve vazbě na konstatování porušení práva, měxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xrojednání a příslušný úřad se za ně omluvil a má-li soud následně tuto formu zadostiučinění za přiměřenou, musí žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Způsxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx soudu prvního stupně, nemohou ani dílčí výroky o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění nabýt právní moci a vykonatelnosti.
(rozsudek Nejvyššího sxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxe uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou je právním jednáním státu.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.4.2016, sp. zn. 30 Cdo 258/2xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxy
Související předpisy:
Literatura:
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx ochranu)
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
Přehled výkladux
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxvuje dále v návaznosti na § 14 zákona podmínky a podrobnosti práva vyplývajícího z čl. 36 odst. 4 Listiny, když ukládá státu, jeho úřadu, zhodnotit důvoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxspokojené části nároku obrátil pro ochranu svého práva pouze (a tedy až) tehdy, když taková lhůta uplyne.
II. Stanovení lhůty k náhradě
K odst. 1
Sxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxe s jejím využitím však nasvědčuje její přiměřenosti potud, že umožňuje úřadům ve většinově četných případech zaujmout takové stanovisko, které omezxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xe neformálnost žádosti o poskytnutí náhrady při předběžném uplatnění mnohdy neumožňuje bezprostřední její vyřízení.
Ustanovení však z hlediska xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx x § 1970 o. z. a vzniká právo oprávněného požadovat úroky z prodlení stanovené vládním nařízením (viz též stvrzeno ve stanovisku NS Cpjn 206/2010).
Ixxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxhranu subjektivního práva v soudním řízení, nebyl-li nárok uspokojen dobrovolně státem v zákonem stanovené lhůtě. Důsledky dřívějšího bezprostředxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxu, která by požadovala totéž plnění v důsledku zániku práva za nedůvodnou.
V případě naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu nebo nxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxenému) dostalo již od příslušného úřadu v rámci předběžného projednání nároku (příp. i ve spojení s jinak poskytnutým zadostiučiněním), je možno povaxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xožadavek přiměřenosti byl naplněn (viz blíže k těmto procesním otázkám NS 30 Cdo 3850/2014).
Judikatura:
- Částečné plnění poskytnuté příslušxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxoku ani dohody účastníků o něm. O vypořádání náhrady škody by šlo při předběžném projednání nároku podle ustanovení § 9 zákona č. 58/1969 Sb. jen tehdy, xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx. zn. Cpj 51/84)
- Stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem teprve maxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001)
- Jestliže byl v žxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxté průtahy v řízení, které žalobci znemožnily včasné získání exekučního titulu proti jeho dlužníku, a uspokojení jeho nároku", umožňovala skutková txxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxu nemohla bránit ani okolnost, že žalobce kvalifikoval svůj nárok po právní stránce jako nárok na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxatnosti náhrady škody první den po tom, kdy byl škůdce poškozeným o splnění požádán. Škůdce se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx předepsána, nejčastěji jde o písemnou upomínku a za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje i žaloba. V tom případě splatnost nastává první den po dorxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx způsobenou nezákonným rozhodnutím nemůže ocitnout dříve, než marně uplyne lhůta šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředníhx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx sp. zn. 25 Cdo 2328/2004)
- Nebýt čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod, provedeného zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, neexistoval by ve vnitrostátním právním řádu podklad, který by umožňoval poškozenému domáhat se xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx Již z citovaného článku Listiny základních práv a svobod plyne nezbytnost zvláštní veřejnoprávní regulace; důvodem je - na rozdíl od jiných subjektů xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxjádřené v občanském zákoníku jakožto základním kodexu upravujícím soukromoprávní vztahy je tak vyloučena. Zcela jinou otázkou je však konstrukce zvxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxavené subsidiárně použit občanský zákoník. Jen volba způsobu úpravy některých otázek nemůže učinit platným závěr, že se stát (resp. i územní celky v saxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxle státu, nebo jeho právo obracet se v těchto otázkách i na Ústavní soud, čemuž nemůže být přisvědčeno. Z uvedeného plyne i možnost zákonodárce upravit oxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxteli (poškozenými), obecně vyjádřený xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, kxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x6.8.2011, sp. zn. 30 Cdo 2651/2010)
- Obviněný, jehož trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením, má právo na úrok z prodlení ode dne následxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xe dne 20.12.2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010)
- Projednání nároku u příslušného úřadu podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. je skončeno sdělením, že nárxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xj. i ty, o kterých se v něm úřad výslovně nezmiňuje. Ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. nebrání poškozenému v tom, aby svůj nárok na náhradu škody nxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x x x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxlušného úřadu.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011)
- Nedoložení všech potřebných dokladů poškozeným při předbxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxlo stát povinnosti k placení úroků z prodlení, nebyla-li náhrada vyplacena v zákonné šestiměsíční lhůtě.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.9.2012x xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxěji šest měsíců poté, kdy nárok uplatní (je-li jeho žádost důvodná).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.2.2013, sp. zn. 30 Cdo 2040/2012)
Do celkoxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxrnuje i doba předběžného projednání nároku podle § 14 zákona, maximálně však v délce 6 měsíců (§ 15 zákona).
) (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 20xxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxmlčecí lhůty
Související předpisy:
Literatura:
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vyxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020.
K pátému oddílu Regresní úhrada
Přehled výkladu:
I. Koncepce a účel právní xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xegresní úhradu vůči územnímu samosprávnému celku v samostatné působnosti
IV. Vázanost nesprávným právním názorem
V. xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx x 3 odst. 1 odpovídá nejen za škodu, kterou způsobily jeho vlastní orgány, ale i za škodu, kterou způsobily
-
od státu odlišné, samostatné právnické a xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xkratku "úřední osoby") a
-
orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při přeneseném výkonu státní správy (zákon pro ně používá legxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xa úhradu újmy nezůstaly jen k tíži státu, pokud újmu reálně způsobily jiné osoby jako skuteční škůdci. Jde o projev principu spravedlnosti vyjádřeného x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxx však garantuje a hradí náhradu újmy způsobené výkonem státní moci vždy stát, a to objektivně, bez zřetele na zavinění, resp. absolutně, bez možnosti zpxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxnost vztahovala i na škodu způsobenou jinou osobou při delegovaném výkonu státní moci nebo obcí v přenesené působnosti, neboť jde o výkon záležitostí sxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx x xxx x xx x x xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxto úprava, jak stojí v důvodové zprávě, zajišťuje, aby důsledky způsobené škody dopadly na ty subjekty, jež škodu skutečně způsobily, zaplatí-li poškxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx hierarchicky, přičemž rozlišujeme buď jednostupňový, nebo dvoustupňový regresní postih, který lze z obecného hlediska charakterizovat tak, že tenx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xůsobnosti), přičemž tyto subjekty zase mohou uplatnit nárok na úhradu tzv. u pramene, tj. po konkrétním funkcionáři nebo zaměstnanci, jenž újmu skutexxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xx xxxxx x xx xxxxx xx x xxx x xxxxostupňového postihu se
regres
realizuje za podmínek stanovených zákonem jen vůči jednomu konkrétnímu xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx, který se podílel na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu (§ 17 odst. 1 a 2).
Dodejme, že na regresní úhradu je nutné pohxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxvědnostní vztah mezi státem a věřitelem (poškozeným) úhradou dluhu zanikl. S tím úzce souvisí otázka, zdali oprávněnému z regresní úhrady náleží právx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxtne-li se zadostiučinění v penězích, přechází právo poškozeného spolu s eventuálním právem na náhradu škody na regresního věřitele, neboť zadostiučxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxbně-majetkovou povahu.
Z jazykového výkladu § 16, § 17 a § 18 vyplývá, že zákon přiznává oprávnění požadovat regresní úhradu, nestanoví v tomto smxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxné požadování regresní úhrady (např. sněmovní tisk č. 23/0 ze dne 29.11.2013 nebo nyní aktuální sněmovní tisk č. 335/0 ze dne 2.10.2014). Dle důvodovýcx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx, která je neslučitelná s libovůlí při uplatňování regresních úhrad. Dosud byly snahy o takovou novelizaci zákona bezvýsledné.
xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xrávní úpravy, a z tohoto důvodu je třeba možnost žádat regresní úhradu vyjádřenou v § 16 a § 17 vnímat tak, že nejde o prostor pro libovůli, ale o právní povixxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx ale musí vycházet z posouzení okolností konkrétního případu, naplnění cílů, ke kterým má
regres
směřovat, závažnosti pochybení (zejména ve smyslu txxxx xxx xxx x xxxxxx
xxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxsonální či technické zabezpečení), jakož i složitosti věci po právní i skutkové stránce (Frumarová, xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xzemní samosprávné celky mají dle právního řádu obecnou povinnost nakládat s majetkem s péčí řádného hospodáře. Tento institut zajisté zakládá povinnxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xPolčák, 2013). Podle § 14 odst. 4 a 5 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, příslušná organizační slxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x důvodu neúčelnosti vymáhání pohledávky (§ 35 zák. o majetku ČR), jednak z důvodů tíživé sociální situace dlužníka (§ 34 zák. o majetku ČR). Pro územní saxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxná úprava je ve vztahu speciality k zákonu o majetku ČR. To znamená, že nebude-li stát požadovat regresní úhradu, nelze tento jeho postup hodnotit jako pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxu, přičemž vzdá-li se práva regresu, musí být schopen tento svůj krok racionálně odůvodnit.
Přínos případného zakotvení výslovné povinnosti požaxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxklad notář nebo soudní exekutor jsou jako soukromé osoby daleko více motivovány se po vyplacení regresní úhrady státu zhojit na svých zaměstnancích (
kxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xpravy povinného regresu záleží zvláště v riziku nárůstu nákladů spojených s povinným uplatňováním práva regresu. Stát jako oprávněný z prvostupňovéxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxho břemene ve věci zavinění. Nelze tak zdaleka usuzovat na to, že by v každém vedeném sporu byl stát či jiný oprávněný z regresu úspěšný.
Podle Frumaroxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxříklad spornost/nespornost stávající právní úpravy, existující
judikatura
či odborná literatura k dané problematice, doba platnosti a účinnosti xxxxxx xxxxxx x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxrý má regresem odpovědné osoby a subjekty metodicky vést a zajišťovat jim odbornou pomoc a současně provádět i následný dozor a dle jeho výsledků přijímxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxrávném úředním postupu, lze bezesporu jistý podíl viny spojovat i se státem samotným, tj. s tím, kdo uvažuje o uplatnění regresní úhrady. Lze mít tudíž zx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxímu postupu v důsledku zásadního excesu dotyčné osoby ve vztahu k postupu a povinnostem jí zákonem uloženým či nerespektování závazných právních názoxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxnce příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi porušením právní povinnosti územním samosprávným celkem při výkonu státní správy v přenesexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxrumarová, 2015, s. 30-39).
Právo regresu náleží oprávněnému tehdy, byla-li újma způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Regresní úhraxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxje, jaká forma zavinění má u povinného nastat, aby oprávněnému vznikl nárok na regresní úhradu, je nutné mít za to, že ke vzniku takového nároku postačí zxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxči ní
regres
uplatňuje. Zvláštní úpravy mohou podmínky pro regresní úhradu definovat jinak (např. § 17 odst. 2, který regresní nárok státu za újmu vznixxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxny soudce nebo státního zástupce v kárném nebo trestním řízení).
S úpravou regresního nároku státu úzce souvisí i obdobný regresní nárok územních sxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxaného ustanovení se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody (srov. komentář k § 34 odst. 1). Zde jde o zvláštní ustanovení vůči § 609 a náslx xx xx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxzel z předpokladu, že jediným a výlučným nositelem odpovědnosti za škodu je stát, ustanovení § 12 stanovovalo, že stát, nahradil-li škodu způsobenou xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxinnosti,
-
jednak na ústředním orgánu společenské organizace, vydal-li nezákonné rozhodnutí orgán této organizace,
přičemž dodávalo, že jde-lx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xůči subjektům vymezeným v § 12, byl oprávněn po nich požadovat úhradu zaplacené náhrady škody v plné výši.
Osobní a věcná působnost komentovanéxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx ústavní zakotvení práva na samosprávu a nové vymezení skutkových podstat odpovědnosti, pochopitelně širší.
Samotné ustanovení § 16 doznalo od dxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxx x x6 odst. 1 bylo doplněno slovy "nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu". Změna tak reflektovala skutečnostx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x x xxxxxxx xxx x xxxxx
xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxijetí obecního a krajského zřízení. Změna textace odstavce 2 souvisela se skutečností, že k přezkoumání rozhodnutí územního celku v samostatné působxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
Celý zákon je založen na koncepci zvýšené ochrany poškozeného, a tedy i lepšího právního i faktického postavení poškozeného oproti obecné úpravě náhrxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxdce). Naopak tento zákon za odpovědnou osobu označuje výhradně veřejnoprávní
korporace
, xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxeného, tím spíše pak, že odpovědnosti podle tohoto zákona se nelze zprostit (§ 2). Přímá objektivní odpovědnost za újmu ve smyslu komentovaného zákona xxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
x
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
x
právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona [§ 3 odst. 1 písm. b)],
-
úřední osoby cizíhx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxx
-
notář a soudní exekutor, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidáxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx xx
x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxsen zákonem nebo na základě zákona [§ 3 odst. 1 písm. c)],
Pojem "úřední osoba", který je definován v § 3 odst. 1 písm. b), je v celém zákoně použit ponxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxerá jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, například notář, soudní exekutor, stanice technické kontroly, lesní či vodní stáž apod.), a nikoli xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x x xx xxxx xxxx xx xx xxxxxx x st. službě.
Způsobí-li úřední osoby definované zákonem nebo územní celky v přenesené působnosti nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxně vymezeném rozsahu státní správu. Vedle toho platí ještě samostatná úprava odpovědnosti územních samosprávných celků v samostatné působnosti, poxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx správy, ale nikoli jako vykonavatelé státní správy v pravém smyslu slova (§ 19 a násl.).
Pro uplatnění regresu není rozhodné, zdali stát nahradil pxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxedních osobách a územních celcích v přenesené působnosti regresní úhradu, přičemž dodejme, že je oprávněn požadovat úhradu plnou, nikterak limitovaxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx
xx xxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxu, tedy o vykonavatele veřejné moci. Na druhou stranu jistý limit je dán tím, že se zde, na rozdíl od primární povinnosti státu k náhradě újmy poškozenémux xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxlatňovat celou výši takto uhrazené újmy po jiných osobách, které ji při delegovaném výkonu státní moci způsobily. U úředních osob podle § 3 odst. 1 písm. xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x náhradě újmy. U územních samosprávných celků v přenesené působnosti podle § 3 odst. 1 písm. c) to však může vzbuzovat otázky, neboť jimi prováděný výkox xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx osoba má poměrně omezené možnosti, jak výkon státní moci v přenesené působnosti ovlivňovat. Přitom však v rámci regresního postihu odpovídá územní saxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxce garantuje a hradí újmu poškozeným, ale následně ji přenáší na územní samosprávné celky, jimž uložil povinnost vykonávat státní moc i bez jejich souhxxxx x xxxx x xx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xavinění regresně povinného subjektu na vzniku škody, což tuto povinnost zmírňuje a dává regresně povinným subjektům možnost se z regresní odpovědnosxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xtatutárního města Brna spojené s návrhem na zrušení § 16 odst. 1. V dané věci šlo o to, že městu jako právnické osobě byla přiřknuta povinnost zaplatit regxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xkoda ve výši cca 2 mil. Kč (NS 25 Cdo 1233/2006). Tomu ji zaplatil stát, tedy České republika -
Ministerstvo pro místní rozvoj, které ji následně úspěšxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxažmo z chápání právního státu jako entity založené na dělbě moci a vnitřní struktuře jejích jednotlivých složek, z nichž každá nese příslušnou odpovědxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxci v podstatě znamená, že ačkoliv formálně v souladu s § 3 odst. 1 písm. c) odpovídá za způsobenou škodu stát, tak v konečném důsledku nese odpovědnost přxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x x x x xxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxx
xxxxxxxxí
a čistě formální, bez faktického dopadu na vyjádření konečné odpovědnosti určitého subjektu za škodu jako újmy na jeho majetku. V řešené věci vzniklx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxování v rámci přenesené působnosti. Tím, že v důsledku použití institutu regresní úhrady byl výrazně zúžen majetek (rozpočet) územního samosprávnéhx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxání stavebního úřadu a není nadáno ani žádnými kontrolními mechanismy nad touto institucí, jež se řídí při své činnosti toliko stavebním zákonem a souxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxktuje spojený model výkonu veřejné správy v České republice (II. ÚS 2573/12).
Popsaný problém nebyl Ústavním soudem beze zbytku vyřešen (a odmítacx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xešitelné ústavně konformním výkladem regresní odpovědnosti se zohledněním podmínek daných § 18, tedy zejména s nutností prokázat regresně odpovědnxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx
x xxxxxxx xx xxxxx xxnik regresní povinnosti by pak bylo žádoucí, aby se příslušná úřední osoba či samosprávný územní celek účastnily soudního řízení, v němž bude proti stáxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx, neboť neuplatní veškeré námitky, jež by mohly být uplatněny, a následně bude neúspěšný i s regresním nárokem, kde proti němu úřední osoba či územní samxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xůsobnosti
Komentované ustanovení vyvolává značné výkladové nejasnosti i otázky o jeho smyslu. Jeho smyslem je založit regresní nárok státu vůči úzxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxzákonné rozhodnutí krajských úřadů v přenesené působnosti ve druhém stupni. O co tedy přesně jde? Jde o situace, kdy rozhodnutí územního samosprávnéhx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x samostatné působnosti, neboť přezkum je vždy realizací státní správy) a v případě rozhodnutí kraje Ministerstvem vnitra (srov. § 178 odst. 2 správníhx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxtné působnosti Ministerstvo vnitra a v řízení vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný ústřední správní úřad, popřípadě ústřední správní úřadx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxtěji soudem ve správním soudnictví). Z uvedeného vyplývá, že přestože územní samosprávný celek v samostatné působnosti v prvním stupni vydal nezákonxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxjského úřadu v přenesené působnosti, nebo sám. Přestože má tedy stát minimálně spoluodpovědnost za nezákonné rozhodnutí, nelze pominout, že nezákonxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx
xze mít za to, že aplikace komentovaného ustanovení nebude příliš častá, neboť za škodu způsobenou územním samosprávným celkem v samostatné působnostx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxx xxxxxxxnou orgánem územního samosprávného celku v přenesené působnosti odpovídá stát podle § 3 odst. 1 písm. c) s regresním nárokem vůči územnímu samosprávnxxx xxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxi územního samosprávného celku v samostatné působnosti na způsobení vzniklé škody, čemuž nasvědčuje i odstavec 4.
Věcná působnost § 16 odst. 2 dopxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxm orgánem, který přezkoumával a potvrdil nezákonné rozhodnutí obce. Pokud by byl nadřízeným orgánem, který přezkoumával a potvrdil nezákonné rozhodxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxo a regresní nárok vůči sobě samému nemá smysl. V takovém případě může stát žádat regresní úhradu pouze na územním samosprávném celku za jeho nezákonné rxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxntované ustanovení zakládá podle okolností regresní nárok státu vůči územním samosprávným celkům, a to zdánlivě jak vůči obcím, tak vůči krajům, a jak x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxho přezkumu krajským úřadem). Ve skutečnosti jde však pouze o regresní odpovědnost za nezákonné rozhodnutí v samostatné působnosti, neboť regresní xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx x x xx xxxxx xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xdst. 2 jsou situace, kdy:
a)
stát nahradil škodu nebo poskytl zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím základního územního samxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xzemního samosprávného celku (krajského úřadu) vydaným v přenesené působnosti ve druhém stupni, jenž původní rozhodnutí přezkoumal, aniž shledal jexx xxxxxxxxxxxx xxxx
xx
xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxlku (obce, kraje) vydaným v samostatné působnosti v prvním stupni, které bylo zrušeno pro nezákonnost společně s rozhodnutím státního orgánu, jenž půxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxavkem na regresní úhradu jak na kraj, tak na obec, neboť oba územní celky vydaly pravomocné rozhodnutí, později pro nezákonnost zrušené (vzhledem k tomxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxtanovení § 16 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 17 odst. 1 umožňuje státu uplatnit regresní postih jak vůči obci, resp. kraji (v samostatné působnosti x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xpozorněme na to, že požaduje-li stát regresní úhradu vůči územním samosprávným celkům, není její výše limitována, pouze se určí míra účasti kraje a obcx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx rozhodnutí státního orgánu, je nejen nutné určit míru jejich účasti na způsobení vzniklé újmy, ale rovněž je třeba vzít v potaz, že výše regresní úhrady xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx
xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxjčastěji o dvě situace:
i.
obec vydala v rámci samostatné působnosti nezákonné rozhodnutí, které bylo krajským úřadem v odvolacím řízení potvrzenxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxx
xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxé rozhodnutí, které bylo Ministerstvem vnitra v odvolacím řízení potvrzeno, načež byla tato rozhodnutí v rámci přezkumného řízení nebo správním soudxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx, o hlavním městě Praze). Za nezákonné rozhodnutí, které územní celek vydal v samostatné působnosti, by bylo možné ve vztahu ke komentovanému zákonu poxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
Závěrem je nutné upozornit na to, že odst. 2 nedopadá na nezákonná rozhodnutí, která územní samosprávné celky vydávají již v prvním stupni v přenesexx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx
xx
xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxé bylo krajem v přenesené působnosti potvrzeno, načež tato rozhodnutí byla v rámci přezkumného řízení zrušena nebo změněna či správním soudem zrušenax xxxx
xx
xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxzeno, načež byla tato rozhodnutí v rámci přezkumného řízení zrušena nebo změněna či správním soudem zrušena,
spadají pod hypotézu ustanovení § 16 odstx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxe situací, kdy se rozhodování územního samosprávného celku v prvním stupni (ať již obce, nebo kraje) realizuje výlučně v samostatné působnosti. Vzhlexxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xmysl tohoto ustanovení sporný, neboť za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím vydaným v samostatné působnosti odpovídají územní samosprávné celkx xxxxx x xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xstanovení § 16 odst. 3 reflektuje skutečnost, že veřejná správa je postavena na principu
subordinace
. Vztahy nadřízenosti a podřízenosti mohou způsxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxzemní celky v samostatné působnosti) vydají nezákonné rozhodnutí, přičemž tuto nezákonnost, za kterou stát odpovídá, nezpůsobily, neboť byly při svxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx jejich původní zákonné rozhodnutí.
Právo státu na regresní úhradu proti tomu, kdo vydal nezákonné rozhodnutí, xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxbjekty uvedené v odst. 1 a 2, pro které byl nesprávný právní názor obsažený v rozhodnutí instančně nadřízeného orgánu závazný. A naopak, pokud by v takovxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxaji či státu podle § 23 (Nahradil-li územní celek v samostatné působnosti škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, při jehož vydání se řídil nesprávxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na kraji, je-li příslušným orgánem orgán kraje, nebo nx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
Rozsah náhrady, na kterou má stáx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx působnosti) a odstavci 2 (územní celky), je omezena mírou účasti těchto subjektů na způsobení škody nebo nemateriální újmy (srov. komentář k § 18 odst. xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxx solidaritu dlužníků. Jinak tomu ovšem může být u společné odpovědnosti více konkrétních úředních osob podle § 18 odst. 3 (viz komentář k danému ustanovxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xřipouští, že určení konkrétního podílu odpovědnosti nemusí být vždy přesné a jednoznačné, a pro tyto případy stanoví, že nelze-li účast přesně určit, xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xěm skutečnostem, které zapříčinily nezákonnost rozhodnutí či nesprávnost úředního postupu (a kauzální vztah ke vzniku újmy), nikoli pouze obecně zoxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxva k zákonu č. 82/1998 Sb. jednoznačně uvádí: „Vzhledem k více instančnímu rozhodování mohou k nezákonnosti rozhodnutí přispět různé subjekty veřejxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx této účasti je předmětem dokazovaní, neboť byť se jedná v konečném výsledku o právní otázku, odpověď na ni musí vycházet ze skutkových zjištění podle koxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx
xxxxxxtura:
- Jestliže se stát hlásí k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu státní moci, je nanejvýš logické, aby se tato odpovědnost vztahovala i nx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxovědnost je jednak absolutní, a tudíž ji nelze zákonem nikterak omezit či dokonce vyloučit, a současně objektivní, a proto se jí stát nemůže zprostit anx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xgendu pro stát v přenesené působnosti, je sice její povinností tak činit, ale zároveň na její výkon nemá obec právní nárok ani nevzniká žádné legitimní oxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx x x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xoučasně povinnost obstarávat jeho vlastní záležitosti; tím, že deleguje pravomoc na jiného, se nezbavuje odpovědnosti za případnou škodu. Nicméně nx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxkonné mantinely, zákon č. 82/1998 Sb. pamatuje v ustanovení § 16 odst. 1, jež umožňuje státu nahradivšímu škodu požadovat po obci regresní úhradu. Takxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xlouží k ochraně těch, kdo jsou nezákonností dotčeni na svých právech a domáhají se náhrady škody.
(usnesení Ústavního soudu ze dne 27.6.2011, sp. zn. Ixx xx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xýkon činností v přenesené působnosti, byť do vlastní konkrétní rozhodovací činnosti zasahovat nemůže.
(usnesení Ústavního soudu ze dne 7.3.2013, sxx xxx xxx xx xxxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxnovení o regresní úhradě, § 23 - nárok územního celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči státu nebo kraji, § 34 - promlčení regresního nárxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Bulletin advokacie, 1998, č. 8.
FRUMAROVÁ, K. K podxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009.
POLČÁK, S. Odškodňování za nezákonné postupy státu. Několik poznámek z pohledu
de lege ferenxx
x x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx2016]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=23.
Sněmovní tisk č. 335/0 xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx&T=335.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
(Nárok na regresní úhradu vůxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxravy
III. Regresní úhrada vůči osobám, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, v rámci státního orgánx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxh zaměstnancům, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu
VI. Výše regresní úhrady
VII. Nárok na regresxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxsl institutu regresní úhrady, tj. aby důsledky způsobené újmy dopadly na ty subjekty, jež újmu skutečně způsobily, se zrcadlí i v ustanovení § 17, byť si xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xáleží v tom, aby osoby podílející se na výkonu veřejné moci byly vedeny k odpovědnému plnění svých povinností (NS 30 Cdo 1328/2009).
Toto ustanovení xxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x
x
xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xhradu dle § 16 odst. 1,
požadovat regresní úhradu od konkrétních osob, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním poxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x x xxx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxrava podmiňovala uplatnění nároku na regresní úhradu proti osobám, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí tím, že vina těchto osob byla zjxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx
x
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
x xxxx
x
xxxxxx xxxxxxxx státní orgán právní způsobilost nebo zanikl-li tento orgán nebo společenská organizace nebo vydal-li nezákonné rozhodnutí ústřední orgán společenxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxovat, se dle § 15 a § 17 zákona č. 58/1969 Sb. u osob, u nichž účast na rozhodování náležela k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru nebo z poměru mx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxrávněným z regresní úhrady v pracovním poměru nebo v poměru mu na roveň postaveného, nesměla přesahovat jednu šestinu částky zaplacené státem, nejvýšx xxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxdevším tím, že stát byl oprávněn požadovat regresní úhradu i od státního orgánu s právní způsobilostí a že zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxo za dobu své účinnosti novelizováno zákony č. 160/2006 Sb. a č. 303/2013 Sb.
První ze jmenovaných zákonů doplnil znění ustanovení § 17 odst. 1 a odsxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xa nemajetkovou újmu. Zákon č. 160/2006 Sb. dále vložil do znění § 17 odst. 2 slova "nebo státního zástupce". Cílem této úpravy, jak stojí v důvodové zprxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxedené zákonem č. 160/2006 Sb. uplatnit nárok na regresní úhradu vůči státnímu zástupci nezávisle na skutečnosti, zdali byla v řízení o kárné odpovědnxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxní" na "účast na výkonu veřejné moci". Tato úprava souvisela s přijetím nového správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., který zejména ve své části čtvrté xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxby se uplatnění nároku na regresní úhradu nevztahovalo pouze na osoby, které jsou účastny rozhodování xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx které měly účast na výkonu veřejné moci, při kterém došlo ke způsobení škody. Tak se bude toto ustanovení vztahovat i na osoby, které se účastnily výkonu xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xěty druhá a třetí upravující limitaci regresní úhrady uplatňované vůči osobě, která svým nedbalostním jednáním zavinila škodu a zároveň nebyla k opráxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxradu újmy způsobené nikoli úmyslně maximálně jednou šestinou uhrazené újmy, nejvýše však 5 000 Kč, příliš nízká a nijak odůvodnitelná.
K odst. 1
IIIx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xení oprávněn požadovat regresní úhradu od státního orgánu [§ 3 odst. 1 písm. a)], který újmu způsobil vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxy státu), nebo má-li ji, je rovněž financován ze státního rozpočtu, tudíž úhrada regresu státním orgánem státu jako oprávněnému ztrácí z hlediska rozpxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu v rámci činnosti (př. nečinnosti) státního orgánu a které byly k rozhodování a úřednímu postxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxinnost) spjatou s výkonem státní moci (§ 1 odst. 1).
Komentované ustanovení dopadá zejména na ty osoby, funkcionáře nebo zaměstnance, kteří jsou ve xxxxxx xx xxxxx
x
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx
x
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxměru příslušníků bezpečnostních sborů,
-
v pracovním nebo jiném obdobném poměru (např. justiční čekatel či asistent soudce).
Regresní náxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx xx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx odst. 1).
Dlužno podotknout, že podmínka vyjádřená v komentovaném ustanovení vedlejší větou "pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postuxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxvislosti alespoň konstatovat, že z osobní působnosti komentovaného ustanovení jsou vyňaty ty osoby, které újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxbyly ovšem k tomu oprávněny. Oprávnění osob k vydání rozhodnutí nebo k vedení úředního postupu je třeba vykládat šířeji, jako obecné oprávnění v takovýxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx Jinak bychom totiž došli k absurdnímu závěru, že podle tohoto zákona neodpovídá např. osoba, která sice vydala rozhodnutí nebo učinila jiný správní úkxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxědnosti podle tohoto zákona bude dána pouze v případě excesu. U takových osob bude třeba dovozovat odpovědnost za škodu podle obecných právních předpixx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxí svého oprávnění, vyvstává předně otázka, kdo vůbec odpovídá za újmu způsobenou poškozenému (k problematice tzv. excesu srov. komentář k § 1).
K odsxx x
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxkovou normu.
Vyjímá z okruhu povinných osob z regresní úhrady, jak jej definoval odst. 1, soudce a státní zástupce.
Stát, nahradil-li škodu nebo xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pouze tehdy,
-
byla-li v souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxekutorů, nebo
-
byla-li v souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudce vyslovena jeho vina v trestním řízení. (pxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxěné zastavení trestního stíhání či narovnání. V této souvislosti je nutné též zmínit dohodu o vině a trestu.)
Jak uvádí důvodová zpráva, skutečnxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxi soudce (čl. 82 odst. 1 Ústavy) a snahy o vyloučení zásahů moci výkonné do moci soudní prostřednictvím uplatňování regresních nároků. Regresní odpověxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx zaviněné porušení svých povinností (§ 18 odst. 1).
S účinností od 27.4.2006 vztahuje komentované ustanovení stejný režim i na státní zástupce, což xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxvinnost k regresní úhradě tak není vázána na pracovněprávní nebo disciplinární postih.
Dodejme, že po dobu kárného nebo trestního řízení vedeného xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
x xxxxx x
xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxné působnosti na regresní úhradu vůči jejich zaměstnancům, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu
Hxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxované zákonem v § 3 odst. 1 písm. b), nebo územní celky v přenesené působnosti, které uhradily státu dle ustanovení § 16 odst. 1 regresní úhradu, jsou oprxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxm postupu.
Úřední osoby dle § 3 odst. 1 písm. b) tak mohou požadovat
regres
především od osob, které jsou k nim v pracovním nebo jiném obdobném poměrux xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxu koncipientovi, notářskému kandidátovi a dalším svým pracovníkům, jejichž postavení, práva a povinnosti upravuje oddíl třetí notářského řádu. Ustxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxh zaměstnanců, tj. koncipienta, xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxat úhradu především od svých úředníků, jejichž
status
upravuje zákon o úřednících ÚSC.
Nárok úředních osob, definovaných zákonem, a územních samxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxstupu, se promlčuje v roční objektivní promlčecí lhůtě běžící ode dne zaplacení regresní úhrady státu (srov. § 34 a komentář k němu).
K odst. 4
VI. Výxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxresu řídí zvláštními předpisy. Je nutné si uvědomit, že zvláštními předpisy se řídí pouze určení výše regresu, nikoliv samotný nárok na regresní úhradx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxvinnostem vyplývajícím
-
z pracovního poměru nebo z poměru mu na roveň postaveného (tj. dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce) anebo
x
x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxesu dle § 17 odst. 1 a 3. To znamená, že uplatňují-li stát podle § 17 odst. 1 nebo úřední osoby a územní samosprávné celky v přenesené působnosti podle § 17 xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx xxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxývajícím z pracovního poměru nebo z poměru mu na roveň postaveného anebo z poměru služebního, mohou požadovat výši úhrady odpovídající vyplacené náhrxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x poznámce pod čarou nebyl novelizován, lze bez obtíží seznat, že na zrušený § 179 navázalo ustanovení § 257 platného a účinného zákoníku práce (zákon čx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xi jinou činností při výkonu veřejné moci v rámci služebního poměru, pracovního poměru nebo poměru mu na roveň postaveného způsobila odpovědnost státu xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xo výše rovnající se čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, jímž způsobila škodu. Jde-li o škodu způsobenou úxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx, že v případě úmyslného zavinění lze rovněž požadovat náhradu ušlého zisku.
Dlužno podotknout, že zvláštním předpisem, na který komentované ustaxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxdnosti příslušníka za škodu, jež je předmětem zejména ustanovení § 95 uvedeného zákona, téměř totožná s úpravou odpovědnosti zaměstnance za škodu zpxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxdu vůči osobě, která je ve vztahu ke státu ve služebním poměru dle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, určí se výše regresu dle txxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxhrady škody lze rovněž požadovat náhradu ušlého zisku. Příslušníci bezpečnostních sborů se tak ve věci výše regresní úhrady ocitají oproti ostatním oxxxxx xxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxok na regresní úhradu vylučuje podle komentované úpravy nárok na náhradu škody podle obecných předpisů, tedy zejména podle občanského zákoníku, zákoxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx které se vzhledem k zásadě
lex specialis derogat legi generali
jeví jako nadbytečné, je dle důvodové zprávy zajistit jednotný postup vůči povinným z rxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxtnancům úředních osob nebo úředníkům a zaměstnancům územních celků v přenesené působnosti.
Dodejme, xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxentní, že jak nárok na regresní úhradu vůči konkrétním fyzickým osobám dle § 17, tak i regresní nárok vůči institucím dle § 16 vylučuje nárok na náhradu šxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí zakotvuje ochranu osoby, proti níž nelze uplatnit nárok na regresní úhradu, podílela-li se tato osoba na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxči
-
státním zaměstnancům, kteří plnili příkaz k výkonu služby (§ 84 a § 85 zák. o st. službě),
-
příslušníkům bezpečnostních sborů, kteří v rámcx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxěstnavatele [§ 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce],
-
úředníkům územních celků v přenesené působnosti, plnili-li pokyny vedoucích úředníků (§ 16 zxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx
x
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx státního zástupce (§ 5, resp. § 17 odst. 2 zák. o vyšších soud. úřednících).
Výluka podle komentovaného ustanovení se tedy uplatní u osob, které sx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xostavení. V této souvislosti nutno dodat, že osoby v nadřízeném postavení nesou odpovědnost za vydání nezákonného rozhodnutí nebo za nesprávný úřednx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu v důsledku toho, že se řídil pokynem vedoucího státního zástupce nebo jím pověřenéhx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xárné odpovědnosti (ustanovení § 17 odst. 6 by tak nemohlo být aplikováno, neboť by vůbec, vzhledem k tomu, že by nebyly splněny podmínky dle § 17 odst. 2, xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxíkazy nebo rozkazy nadřízených osob mohou mnohdy v praxi postrádat písemnou formu. Osoby, které by jinak spadaly pod osobní působnost ustanovení § 17 oxxxx xx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxravuje tzv. výjimku z výjimky. Jestliže se osoba tím, že splnila pokyn, příkaz nebo rozkaz nadřízeného, dopustila trestného činu, mohou oprávnění z rexxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxahuje, na základě argumentu
a maiori ad minus
, i na spáchání správního deliktu. Podle našeho názoru se nelze s touto argumentací ztotožnit, neboť jde přxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxt, nebude osobou povinnou z regresní úhrady, pouze odpovídá za spáchaný správní delikt).
Judikatura:
Judikatura
k regresním nárokům je uvedexx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxího celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči státu nebo kraji, § 24 - nárok územního celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxení promlčecí lhůty
Související předpisy:
§ 95 zák. o služeb. poměru příslušníků bezp. sborů
Literatura:
xxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Bulletin advokacie, 1998, č. 8.
FRUMAROVÁ, K. K podmínkám vymáhání xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx výkon veřejné moci. Praha: Leges, 2014.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
Sxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx dni 1.7.2020.
Přehled výkladu:
I. Účel právní úpravy
II. Vývoj právní úpravy
III. Subjektivní odpovědnost
IV. Důkazní břemeno
V. Odpovědnost xxxx xxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxresní úhrady
IX. Součinnost veřejné správy
I. Účel právní úpravy
Komentované ustanovení se vztahuje ke všem nárokům na regresní úhradu uprxxxxxx x x xx x x xxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x x xxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxt. 3 ve vazbě na § 16). V případě regresního nároku s dvoustupňovým postihem se společná pravidla v § 18 aplikují na oba stupně postihu, a to samostatně xx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxxxx
xxxxx
x
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxxxx xxxxxxxávným celkům (§ 16 odst. 2),
-
osobám, které se v rámci svého oprávnění podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupx xx xx xxxxx xx x
x
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxx
proti osobám podílejícím se na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu (§ 17 odst. 3) je tak modifikován, resp. doplňován úpxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxatné působnosti (srov. komentář k § 25). Společná pravidla k regresní náhradě v § 18 mají zároveň povahu
lex specialis
vůči obecným pravidlům o náhradx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxsního nároku, na který se nevztahuje občanský zákoník, bylo nutné vymezit podmínky regresní odpovědnosti, upravit důkazní břemeno, povinnost více oxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx, se nám však jeví jako poněkud zavádějící. Ustanovení § 17 odst. 5 stanoví, že nárok na regresní úhradu vylučuje nárok na náhradu škody podle obecných pxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx výluky náhrady škody podle obecných předpisů je pouze stanovení pravidla, že uplatní-li stát dle § 17 odst. 1 nebo 2 nebo úřední osoba a územní celek v přexxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xtátní službě, podle zákona o úřednících územních samosprávných celků nebo podle zákona o služeb. poměru příslušníků bezp. sborů, příp. podle občansxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx osobách nebo na územních celcích náhradu škody podle občanského zákoníku (zásada
lex specialis derogat legi generali
). Nelze ovšem mít za to, že samoxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx x xx x x xxx xx xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx mohou v případném sporu vyvstat, zcela vyčerpávající. Tam, kde bude tato úprava mlčet, bude třeba přistoupit k aplikaci občanského zákoníku (v této sxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxi k regresní úhradě apod.; k tomu srov. blíže komentář k § 26).
Celkově xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x x xx xx xxxxxx x x x xx x x xxx xx
xxxxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx náhradou škody dohodnout i jinak, byť samozřejmě musí být při tom respektovány xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxt ochrany základních osobních údajů o příjemci veřejných prostředků, jemuž byly odpuštěny či sníženy povinné platby do veřejných rozpočtů (srov. § 8b xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxřeného senátu Nejvyššího správního soudu 5 As 64/2008 - 155; 2109/2010 Sb. NSS), apod.
II. Vývoj právní úpravy
Předchozí právní úprava v porovnání x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxe solidární povinnost k regresní úhradě. Pouze stanovila, že je-li více povinných k regresu, tak plní rovným dílem, jedná-li se o státní orgány s právní xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxzákonného rozhodnutí byla zjištěna v trestním, kárném nebo kázeňském řízení. Ustanovení § 16 zákona č. 58/1969 Sb. dále upravovalo
moderační právo
xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxného zákona žádné změny.
K odst. 1
III. Subjektivní odpovědnost
Zatímco odpovědnost státu a územního celku v samostatné působnosti za újmu způsoxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xaložena na odpovědnosti za zavinění. Důvodová zpráva k tomu uvádí: "Tato úprava má vyloučit, aby regresní úhrada byla požadována po tom, jenž sice svým xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxerý odporuje zákonu." Je však zjevné, že toto není jediný důvod odlišné právní úpravy, významné je zde nepochybně i hledisko spravedlnostní i hlediska xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxvně nekonformní nerovnosti s konstrukcí odpovědnosti jiných zaměstnanců.
Komentované ustanovení nijak nerozlišuje jednotlivé kategorie povixxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xx x xpřipojme i notáře a soudního exekutora) nebo proti úředním osobám dle § 3 odst. 1 písm. b), územním samosprávným celkům v přenesené působnosti dle § 3 odsxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxx
x
příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem újmy,
-
zavinění.
Porušením právní povinnosti míníme protiprávní jednánx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxrektivu, tzv. důvodům vylučujícím protiprávnost. Úprava regresní úhrady v komentovaném zákonu pamatuje na jeden z důvodů vylučujících protiprávnoxxx x xx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xesprávném úředním postupu na příkaz nadřízeného. K tomu dodejme, že dikce ustanovení § 17 odst. 6 neodpovídá právní povaze důvodů vylučujících protixxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxť tím, že nebyla splněna podmínka protiprávnosti, je odpovědnost za zavinění vyloučena. Nabízí se také úvaha, zda může dojít k vyvinění s poukazem na daxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx autorů komentáře nebrání.
Vyvolá-li porušení právní povinnosti v příčinném spojení škodu nebo nemajetkovou újmu, postihne škůdce odpovědnost k xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxkromého práva, definovat jako vnitřní (psychický) vztah škůdce k vlastnímu protiprávnímu jednání a k výsledku tohoto jednání (tj. ke vzniku újmy). Zaxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxvinění. Vzhledem k tomu, že komentovaný zákon neurčuje, která forma zavinění je pro účely regresu požadována, lze dovodit, že k naplnění podmínky zavixxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xe osoba povinná k regresu nechtěla, aby došlo ke vzniku odpovědnosti státu nebo územního celku v samostatné působnosti za újmu, a ani nevěděla, že její jxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xoci, zařazení, povinnostem vyplývajícím ze služebního, pracovního nebo jiného obdobného poměru, zkušenostem apod.) vědět měla a mohla.
Lze konsxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x x x x xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xávislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
Intelektuxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xdborná péče, vědomosti, znalosti, zkušenosti a obezřetný postup jsou jedním z předpokladů, aby mohli příkladmo notáři, soudní exekutoři, státní zamxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxit na eventuální souběh regresní odpovědnosti s kárnou odpovědností podle notářského řádu, exekučního řádu, zákona státní službě nebo s kázeňskou odxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x7 odst. 2).
V souvislosti s komentovaným ustanovením vyvstává rovněž otázka, zdali za zaviněné porušení právní povinnosti lze považovat zastávánx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxor, tedy i pro názor právní platí, že jej lze sdílet nebo s ním polemizovat, právní názory se často během času vyvíjejí a mění. Je proto třeba vždy zkoumat, xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx). Lze říci, že zodpovězení této otázky bude odvislé od úrovně odborné péče, která je spojena s povoláním nebo stavem té které osoby, od níž je požadována xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xouvislosti klást kvalitativně jiné nároky než na zaměstnance úřední osoby dle § 3 odst. 1 písm. b), jehož účast na výkonu veřejné moci je pouze okrajovou xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx x x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxdstat povinnosti k náhradě škody (povinnost nahradit škodu způsobenou porušením zákona), stanoví, že dojde-li k porušení zákonné povinnosti, má se zx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx jako žalobce je tak v případném soudním řízení povinen prokázat, že subjekt, proti němuž je uplatňován regresní nárok, vznik újmy zavinil. V tomto ohlexx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x x xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxosti úřad určený dle § 6. Je-li uplatněn regresní nárok podle § 17 odst. 1 nebo odst. 3, je zatížen důkazním břemenem stát, resp. ten subjekt, k němuž je osxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxovaný zákon rozlišuje jednostupňový a dvoustupňový regresní postih. To má za následek, že faktický dopad povinnosti nést důkazní břemeno na oprávněnx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x x xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xšemi důsledky s tím spojenými, v plném rozsahu, postavení úředních osob a územních celků v přenesené působnosti, uplatní-li následný
regres
dle § 17 oxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxsledky dokazování, které vyplynuly již z předchozího řízení o nároku státu na regresní úhradu. K tomu dodejme, že budou-li konkrétní osoby shledány káxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxní, byť je to povinnosti prokázat zavinění té které konkrétní osoby samozřejmě nezprostí.
K odst. 3
V. Odpovědnost více osob
Způsobí-li škodu zavxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxtné závazkové právní vztahy, jejichž společným atributem je pouze to, že vznikly na základě téhož právního důvodu. V této souvislosti hovoříme o tzv. pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xa způsobení škody, přičemž posouzení této míry je předmětem dokazování. Jde tedy opět o speciální a výrazně odlišné, resp. opačné řešení, než je obecná xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx, a pouze jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-lx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxk nespecifikuje, je dáno diskreční oprávnění soudu založit solidární odpovědnost povinných k regresu. Soud je tak výjimečně oprávněn rozhodnutím učxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx bohatou judikaturu x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxalosti nebo paralelní akce nebo z nedbalosti nebo opomenutí, které způsobilo škodu. Pro společné způsobení škody je zásadní, že každý pachatel má vztax xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xe odůvodňováno zabezpečením ochrany práv oprávněného z regresu, který tak může požadovat úhradu po kterémkoliv z povinných do její celkové výše. Solixxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxní míra účasti jednotlivých škůdců zřejmá nebo nelze-li ji určit. Přestože to nelze dle okolností vyloučit, tak spíše se domníváme, že nikoli a že v takoxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx se pojí otázka, jak naložit s odpovědností členů kolegiálního orgánu, jehož výsledkem činnosti bylo nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx si být nutně vědom toho, jaká rizika to s sebou přináší (viz Mates, Severa, 2014, s. 141). Na druhou stranu by se mohlo jevit jako nespravedlivé, byl-li by xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxené, nebo alespoň se předmětného hlasování zdržel.
Posuzujeme-li regresní odpovědnost člena kolegiálního orgánu, je nutné vyjít z předpokladu, xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx nebo který hlasoval proti přijetí nezákonného rozhodnutí, případně se hlasování alespoň zdržel, nenastanou vůbec podmínky, jejichž splnění je vázáxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxů bude v praxi značně problematické, zejména s ohledem na častou tajnost hlasování nebo důkazní nouzi v případě hlasování bez provádění podrobných zázxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxzí v úvahu pouze tehdy, založil-li soud ve výjimečně odůvodněném případě solidární odpovědnost osob povinných k regresu a nahradila-li některá z těchxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxby požadovat odpovídající část plnění od dalších povinných osob, a to v rozsahu vyplývajícím z jejich účasti na způsobení vzniklé škody, neboť v opačnéx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xa jejich celkovou odpovědnost vůči xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxvení, podle nějž v případě povinnosti k náhradě škody s ohledem na zavinění je rozhodujícím měřítkem pro následné vypořádání mezi jednotlivými škůdci xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxob za škodu vzhledem k jejich vlastnímu stupni zavinění a všem dalším příčinám, které důvodně zakládají nebo omezují jejich povinnost k náhradě škody. xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxní zakládá moderační pravomoc soudu. Ta je projevem principu ekvity (spravedlnosti), k jejímuž porušení by mohlo dojít například tehdy, byl-li by povxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxílišnou zátěž. Jde tedy o nalezení takové proporce, která je s přihlédnutím k okolnostem odůvodňujícím toto mimořádné řešení spravedlivá jak z pohledx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí spravedlnosti ve společnosti. Obdobně viz i principy PETL v čl. 10:401, omezení náhrady škody. [Náhrada škody může být ve výjimečných případech omezxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xmezit, musí být podrobně zváženy důvod odpovědnosti (čl. 1:101), rozsah ochrany zájmu (čl. 2:102) a rozsah škody].
Ustanovení § 18 odst. 5 označujxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxbní a majetkové poměry fyzické osoby, která ji způsobila. Ve skutečnosti nejde jen o poměry fyzické osoby, ale díky demonstrativnosti výčtu o jakékoli xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxx xx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxedem k demonstrativnímu výčtu těchto kritérií může soud, použije-li
moderační právo
, vyjít i z jiných okolností, než na které komentovaný zákon výsloxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxderovat, způsobil-li povinný z regresu škodu úmyslně.
Zařazení úpravy moderace do tohoto zákona se jevilo od počátku poněkud nadbytečné, neboť duxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxa
k tomuto ustanovení, včetně výkladu otázky, zda má soud
moderační xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxdy zkoumat, zda jsou dány zákonné předpoklady pro snížení požadované náhrady škody [NS 3 Cz 17/68 (Rc 34/1969)].
Komentovaná úprava moderačního pxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xéhož ustanovení, které po rekodifikaci soukromého práva vylučuje z moderační pravomoci soudu okruh případů, kdy škodu způsobily porušením odborné pxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx dovedností (§ 5 odst. 1 o. z.).
Je nabíledni, že osoby povinné k regresní úhradě lze subsumovat pod osobní působnost ustanovení § 2953 odst. 2 o. z., nexxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx v § 2953 odst. 2 o. z. je ovšem nutné v oblasti úpravy moderace regresních úhrad vyloučit, a to s ohledem na vztah speciality komentovaného zákona k občanxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxo důsledek zamýšlený, neboť úprava v komentovaném ustanovení byla zjevně inspirována předchozí úpravou v § 450 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V sxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xpůsobenou výkonem veřejné moci.
Ačkoliv aplikační prostor § 2953 odst. 2 o. z. je v režimu komentovaného zákona z důvodu jeho speciality nejspíše nxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xe třeba zmínit, že soudní praxe za účinnosti zrušeného občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), na jehož § 450 navázalo ustanovení § 2953 odst. 1 o. xxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx.3.2011, sp. zn. 25 Cdo 4506/2008. Toto rozhodnutí však nebylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a jeho závěry je třeba považovat za sporné; blxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx z regresní úhrady podle § 17 odst. 1 až 3 [k nim připojme notáře, xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xx xxxxxxx xxuze v rámci regresních nároků, nikoli v rámci primární odpovědnosti za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ktexx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxtavení silnější strany vůči straně slabší (srov. § 2898 o. z. a tam uvedený zákaz změny nároku na náhradu újmy v neprospěch slabší strany).
K odst. 6
Vxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xebo nedostatečné obrany státu nebo územního celku v samostatné působnosti dojde k přenesení negativních následků z toho vyplývajících na povinného z xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxlatnit povinný z náhrady škody.
Lze konstatovat, že úřední osoby nebo územní celky v přenesené a samostatné působnosti (§ 16 odst. 1 a odst. 2), osobxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxči státu jako oprávněnému z regresu uplatnit všechny námitky, jež stát jako povinný z náhrady škody mohl uplatnit vůči poškozenému (tzv. jednostupňovx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx nebo územnímu celku v přenesené působnosti jako oprávněnému z regresu uplatnit jak všechny námitky, které mohl stát jako povinný z náhrady škody uplatxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxesu (tzv. dvoustupňový regresní postih).
Dodejme, že ustanovení § 18 odst. 6 hovoří o námitkách, které mohl subjekt uplatnit vůči poškozenému v říxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx zákona, byť se v tomto případě o řízení
stricto sensu
nejedná. Opačný výklad by vedl k
absurdní
situaci, kdy by se právní pozice subjektu, vůči kterému xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxla mu poskytnuta již orgánem příslušným podle § 14 komentovaného zákona.
K odst. 7
IX. Součinnost veřejné správy
xxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávnýx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xteré mají v rámci své činnosti přístup k informacím, které mohou být rozhodné při posouzení nároku na náhradu škody, takové informace příslušným orgánxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxh zásad pro dobrou správu věcí veřejných, vycházející z ústavních zásad i obecných zásad právních. Jednou z těchto zásad je i efektivnost veřejné správxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xosouzení práva na regresivní úhradu, a to právě odkazem na ustanovení § 14 odst. 4.
Více k součinnosti orgánů veřejné správy viz komentář k ustanovenx x xxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xx xxxovědnostní vztah řídil jiným předpisem než následný regresní postih, byť ke splnění povinnosti k náhradě škody, která vznikla podle dosavadního předxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxmezení subjektů, za jejichž činnost stát odpovídá, přičemž změna předpisu v oblasti odpovědnosti státu se může dotknout i oblasti jeho regresních nárxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxlost (vztah příčiny a následku) mezi porušením právní povinnosti územním samosprávným celkem při výkonu státní správy v přenesené působnosti (nesprxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxíčinné souvislosti - vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody - je zpravidla otázkou skutkovou, nikoli právní. Právní posouzení příčinné souvislxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxilé tento vztah vyloučit.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2011, sp. zn. 28 Cdo 928/2012)
- Jestliže při výkonu exekuční činnosti soudní exexxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxic - přesunutí výtěžku dražby na jiný, xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xeho regresní povinnosti vůči státu, je-li prokázáno zavinění protiprávního jednání ve formě nevědomé nedbalosti. Ta je charakteristická tím, že povxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxvení při výkonu pravomocí státu vědět měla a mohla.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.6.2011, sp. zn. 28 Cdo 2441/2010)
Regresní vztah mezi státex x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxtah mezi státem a poškozeným zanikl. Na rozdíl od přísné odpovědnosti státu, právo regresu náleží státu pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněnýx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xterou má stát z titulu regresu nárok a kterou je oprávněn požadovat po subjektech uvedených v § 17 odst. 1 a odst. 2 OdpZák, je omezen mírou účasti těchto suxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx právní povinnosti subjektem k regresu povinným.
Porušení právní povinnosti je nutno vykládat jako protiprávní jednání škůdce, tedy takové konání nxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx jednání a k výsledku tohoto jednání (tj. ke vzniku škody). Zavinění je vybudováno na složce intelektuální a volní, přičemž v závislosti na přítomnosti x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxního nároku zavinění ve formě nevědomé nedbalosti (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. 28 Cdo 2441/2010). Pro účely regrxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx vzniku této odpovědnosti může vést, třebaže to vzhledem k okolnostem a osobním poměrům (tj. především ke svému postavení při výkonu veřejné moci, zařaxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxího soudu ze dne 5. února 2004, sp. zn. 21 Cdo 1059/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 2361, svazek 28). Zřetelného vxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xědomosti, znalosti, zkušenosti a obezřetný postup jsou jedním z předpokladů, aby mohli příkladmo státní zaměstnanci či úředníci územních celků svou xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxinění nepresumuje, oprávněný z regresu jako žalobce je povinen prokázat, že subjekt, proti němuž je uplatňován regresní nárok, vznik škody zavinil. O xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxa naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxní škoda následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 23 Cdo 2408/2010).
Soud v řízení o regresním nároku si jako
prejudiciální
otázku posoudí xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xrávní povinnosti ze strany osoby z regresu povinné, zda takové porušení bylo kryto zaviněním alespoň ve formě nevědomé nedbalosti a konečně, zda vznik xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx-458)
Nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxovat. Při odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení tak nevznikne právo požadovat regresní úhradu, prokáže-li se způsobení nexxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxo 1174/2016)
Rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází konstantně z toho, že nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené v důsledku nesprávnxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx povinnosti učinit úkon v zákonem stanovené lhůtě představují dva nároky se samostatným skutkovým základem, které je třeba vzájemně odlišovat (srov. xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxmci primární náhrady újmy.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2019, č. j. 30 Cdo 1414/2017-116)
32. Zatímco odpovědnost státu je podle § 2 OdpŠx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxost úvahy žalobkyně, pokud se domnívá, že jí uloženou povinnost v odškodňovacím řízení lze jednoduše přenést na územní celky, které se měly podle tvrzexx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxátu nahradit škodu, aniž by mu vznikl regresní nárok proti územnímu celku nebo úřední osobě. Typicky půjde například o situaci, kdy soudní exekutor v ráxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxránit. Tehdy sice bude stát za škodu odpovídat, neboť nemá k dispozici liberační důvod, zároveň však nebude mít proti soudnímu exekutorovi regresní náxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxi v odškodňovacím řízení nelze bez dalšího přenést na úřední osoby či územní celky, neboť regresní nárok je samostatným nárokem, a proto se k němu vztahuxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxcím řízení pro poměry regresního řízení, uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1414/2017, že z ustanovení § 159a odst. 1 o. s. ř., xxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xegresního řízení, a proto žalovaný v regresním řízení může uplatňovat všechny námitky, jež by bylo možno uplatnit vůči poškozenému v původním odškodňxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxě měla povinnost uhradit na náhradě újmy způsobené paní L. nepřiměřenou délkou stavebního řízení určitou částku. Veškeré další skutečnosti vyžadovaxx x xx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxsu jako žalobce je tak v případném soudním řízení povinen prokázat, že subjekt, proti němuž je uplatňován regresní nárok, vznik újmy zavinil (srov. IŠTxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxtář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 166). Z toho vyplývá, že žalobkyně musí tvrdit zaviněné porušení povinnosti na straně žalovaných, tedy spexxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxna v původním řízení.
36. S žalobkyní lze souhlasit v tom, že nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením práva na přiměřenou délku řízení je xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxiny jeho vzniku na straně orgánů výkonu veřejné moci, které jsou typicky dány průtahy v řízení nebo vydáváním rozhodnutí, jež jsou z procesního pohledu xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxistence takových okolností, které lze kvalifikovat jako zaviněné porušení povinnosti ve smyslu § 18 odst. 1 a 2 OdpŠk, na straně orgánů územních celkůx xxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxa, zda územní celek odpovídá za státem vyplacenou náhradu v plném rozsahu, nebo toliko částečně. Tuto otázku nelze zodpovědět bez identifikace okolnoxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xyzických nebo právnických osob, vznikají mezi oprávněným z regresní úhrady a jednotlivými osobami samostatné závazkové právní vztahy, jejichž spolxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxní úhradě se mezi povinnými dělí podle míry jejich účasti na způsobení škody, přičemž posouzení této míry je předmětem dokazování (srov. IŠTVÁNEK, F., xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 166). Jinak řečeno, jedná se o tvrzení podílu jednotlivých žalovaných na skutečnostech, které následně vedly k odsouxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xstřednímu správnímu orgánu jednajícímu jménem státu nepřísluší nahrazovat závěry soudu o míře zavinění jednotlivých orgánů územně samosprávných cxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx
xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxaných, tedy specifikovat, v čem toto zaviněné porušení povinnosti spočívá a v čem je dána příčinná souvislost mezi ním a povinností plnění, která byla žxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xprávnění státu, § 17 - nárok na regresní úhradu vůči osobám, které se podílely na vzniku újmy, § 23 - nárok územního celku v samostatné působnosti na regxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx, § 25 - obdobné použití právní úpravy regresních nároků státu
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx regresní úhrady ze strany státu vůči územním samosprávným celkům. Stavební právo. Bulletin, 2015, č. 1, s. 30-39
HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
MATES, P., SEVERA, J. Odpovědnost státu za výkon veřejné moci. Praha: Leges, 2014.
MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxová práva, 1. část). Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxědnosti územního celku)
Mgr.
František
Korbel,
Ph.D.
Právní stav komentáře je ke dni 1.7.2020x
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx xxxhému dílu Odpovědnost územních celků v samostatné působnosti za škodu
I. Účel právní úpravy
Komentované xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxní celek je rovněž jako stát nositelem objektivní, resp. absolutní odpovědnosti za škodu bez možnosti liberace, k čemuž dodejme, že podmínky a rozsah txxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxní úprava vycházela z předpokladu, že jediným a výlučným nositelem odpovědnosti za škodu je stát, úprava odpovědnosti územního celku za škodu tak v zákxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx § 19 nedoznalo za dobu účinnosti zákona žádné změny.
I. Formy odpovědnosti územního celku za škodu
Hlava sedmá Ústavy upravuje postavení úxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxy a kraje jako vyšší územní samosprávné celky vykonávají vedle samosprávy tak