Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
295/2008 Sb.
ZÁKON
ze dne 16. července 2008,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších
předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna občanského soudního řádu
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb.,
zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982
Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona
č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994
Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona
č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995
Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona
č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998
Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného
pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000
Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona
č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000
Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona
č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001
Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona
č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního
soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004
Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb.,
zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č.
501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004
Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona
č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005
Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona
č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006
Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona
č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006
Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona
č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008
Sb. a zákona č. 129/2008 Sb., se mění takto:
1. V § 35 odst. 1 se na konci písmene m) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje
se písmeno n), které zní:
„n) navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí (§ 193a).“.
2. V § 76a odstavec 1 zní:
„(1) Ocitlo-li se nezletilé dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život
nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, předseda senátu předběžným opatřením
nařídí, aby bylo na nezbytně nutnou dobu umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení
označí. Vhodným prostředím se rozumí výchovné prostředí u osoby nebo zařízení způsobilého
zajistit nezletilému dítěti řádnou péči s ohledem na jeho fyzický a duševní stav,
jakož i rozumovou vyspělost a umožnit realizaci případných jiných opatření stanovených
předběžným opatřením. Jde-li o svěření dítěte do pěstounské péče podle zvláštního
právního předpisu33a) na přechodnou dobu, po jejímž uplynutí lze dát souhlas rodiče
s osvojením, nebo na dobu do rozhodnutí soudu o tom, že není třeba souhlasu rodiče
k osvojení, soud svěří dítě do pěstounské péče předběžným opatřením.“.
3. V § 76a se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5) Není-li ve věci samé dána pravomoc českých soudů, lhůty podle odstavce
4 se nepoužijí. Celková doba trvání předběžného opatření podle tohoto odstavce nesmí
přesáhnout dobu 6 měsíců.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
4. V § 88 se na konci písmene o) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno
p), které včetně poznámek pod čarou č. 62g a 62h zní:
„p) v jehož obvodu má sídlo Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí, jde-li
o řízení ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí
právního řádu62g), nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství62h).
62g) Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, vyhlášená
pod č. 34/1998 Sb.
5. V § 100 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Ve věcech péče o nezletilé děti může soud uložit účastníkům na dobu
nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné
terapii. Účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii
nelze uložit po dobu platnosti předběžného opatření podle § 76b odst. 1.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
6. V § 100 odstavec 4 zní:
„(4) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat
své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého
dítěte soud zjistí výslechem dítěte. Názor dítěte může soud ve výjimečných případech
zjistit též prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu
sociálně-právní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést i bez přítomnosti
dalších osob, lze-li očekávat, že by jejich přítomnost mohla ovlivnit dítě tak, že
by nevyjádřilo svůj skutečný názor. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím
k jeho věku a rozumové vyspělosti.“.
7. V § 110 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec
2, který zní:
„(2) Jestliže účastníci souhlasí s provedením mimosoudního smírčího nebo
mediačního jednání a s tím, aby si soud mohl od osoby nebo zařízení, které má mimosoudní
jednání provádět, vyžadovat informace o průběhu jednání, soud řízení přeruší, jestliže
se to nepříčí účelu řízení. Soud současně může stanovit podmínky pro další trvání
přerušení řízení, zejména stanovit účastníkům povinnost informovat soud o průběhu
a výsledku mimosoudního smírčího nebo mediačního jednání. Tato povinnost se nevztahuje
na poskytování informací o skutečnostech, které vzešly při mimosoudním smírčím nebo
mediačním jednání najevo a které se neprojevily na výsledku tohoto jednání.“.
8. V § 111 odstavec 3 zní:
„(3) Jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na
návrh po uplynutí tří měsíců. Jestliže je řízení přerušeno podle § 110 odst. 2, soud
s ohledem na povahu daného řízení pravidelně zjišťuje stav mimosoudního jednání.
S výjimkou řízení o rozvod může soud na návrh a v případech podle § 110 odst. 2 i
bez návrhu pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty, jsou-li pro to závažné
důvody. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení
zastaví.“.
9. V § 162 odstavec 1 zní:
„(1) Předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující
a) k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před
vyhlášením rozsudku,
b) k navrácení dítěte, vydané v řízení o navrácení dítěte ve věcech
mezinárodních únosů dětí podle § 193a.“.
10. V § 176 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) V rozsudku o styku rodičů, prarodičů a sourozenců s dítětem, výchově
dítěte nebo navrácení dítěte soud účastníky poučí podle § 273 o možnosti výkonu rozhodnutí
ukládáním pokut nebo odnětím dítěte při neplnění povinností stanovených v rozsudku.“.
11. Za § 193 se vkládají nové § 193a až 193e, které včetně nadpisu znějí:
„Řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů
dětí
§ 193a
(1) Účastníky řízení o návrhu na navrácení nezletilého dítěte ve
věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního
řádu62g), nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství62h) (dále
jen „řízení o navrácení dítěte“) jsou
a) ten, jehož právo na péči o dítě, vykonávané podle právního řádu
státu, v němž dítě mělo svůj obvyklý pobyt bezprostředně před přemístěním nebo zadržením,
bylo porušeno (žalobce),
b) ten, kdo právo na péči o dítě, vykonávané podle právního řádu
státu, v němž dítě mělo svůj obvyklý pobyt bezprostředně před přemístěním nebo zadržením,
porušuje (žalovaný),
c) dítě.
(2) Je-li účastníkem nezletilý rodič dítěte, má v tomto řízení procesní
způsobilost. Ustanovení § 23 lze použít jen tehdy, nedosáhl-li rodič věku 16 let.
§ 193b
(1) V řízení o navrácení dítěte rozhoduje soud ve věci samé rozsudkem.
(2) O ostatních věcech rozhoduje soud usnesením.
(3) V řízení o navrácení dítěte nelze přerušit řízení z důvodů uvedených
v části třetí tohoto zákona, s výjimkou důvodu uvedeného v § 109 odst. 1 písm. d),
a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat žalobu na obnovu řízení a žalobu pro
zmatečnost.
§ 193c
(1) Soud činí i bez návrhu vhodná opatření k zajištění podmínek
pro navrácení dítěte (§ 74), přičemž zejména učiní opatření k
a) soudnímu dohledu nad pohybem dítěte na území státu,
b) zabránění dítěti opustit území státu bez souhlasu soudu,
c) zabránění narušení osobních vazeb mezi dítětem a žalobcem.
(2) Soud na návrh žalobce rozhodne též o prozatímní úpravě styku žalobce
s dítětem, osvědčí-li žalobce právo na péči o dítě.
(3) O přijetí vhodných opatření soud rozhoduje bezodkladně, zpravidla
bez slyšení účastníků.
§ 193d
(1) Soud ve lhůtě 3 dnů od zahájení řízení žalovanému usnesením
uloží, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a aby
v případě, že s návrhem na navrácení dítěte nesouhlasí,
a) ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví
svoji obranu,
b) k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává,
c) označil důkazy k prokázání svých tvrzení, jakož i uvedl, zda
se vzdává práva účasti na projednání věci.
(2) Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních
rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve
než žaloba.
(3) Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce
1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom
brání, má se za to, že se vzdává práva účasti na projednání věci a že proti návrhu
na navrácení dítěte, který je proti němu žalobou uplatňován, nemá námitek; o tomto
následku musí být poučen.
§ 193e
(1) V řízení o navrácení dítěte není třeba nařizovat jednání,
a) jestliže se má za to, že žalovaný proti návrhu na navrácení
dítěte nemá námitek (§ 193d), nebo
b) lze-li ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených
listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě
s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo má-li se za to, že se účastníci
práva účasti na projednání věci vzdali, nebo že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání
souhlasí (§ 101 odst. 4).
(2) Nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud rozhodnutí
ve věci samé zpravidla do 6 týdnů od zahájení řízení; vydá-li soud rozhodnutí po
uplynutí lhůty, uvede v odůvodnění rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo možné
lhůtu dodržet.
(3) Soud může v rozhodnutí podmínit nebo podmíněně odložit navrácení
dítěte, a to splněním přiměřených záruk žalobcem nebo vydáním rozhodnutí anebo učiněním
jiných opatření orgány státu, do něhož má být dítě navráceno.
(4) V rozsudku soud účastníky poučí o možnosti výkonu rozhodnutí odnětím
dítěte.“.
12. V § 202 odst. 1 písm. j) se slova „(§ 114b)“ nahrazují slovy „(§ 114b,
193d)“.
13. V § 202 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje středníkem a doplňuje
se písmeno l), které zní:
„l) bylo rozhodnuto o opatřeních k zajištění podmínek pro navrácení dítěte
(§ 193c).“.
㤠211b
Odvolací soud může předběžnou vykonatelnost rozsudku odsuzujícího k navrácení
dítěte odložit, pokud k navrácení dítěte nedošlo [§ 162 odst. 1 písm. b)].“.
㤠218b
Odvolací soud rozhodne o odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření
podle § 76 odst. 1 písm. b), § 76a a podle § 76b do 15 dní od předložení věci odvolacímu
soudu.“.
16. V § 237 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se
písmeno c), které zní:
„c) ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která
je součástí právního řádu62g), nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských
společenství62h).“.
17. V § 238a odst. 1 se na konci textu písmen c) a d) doplňují slova „
, nejde-li o řízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních
únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu62g), nebo podle
přímo použitelného předpisu Evropských společenství62h)“.
18. V § 270 odst. 3 se za větu první vkládá věta „Stát má ve věcech výkonu
rozhodnutí o výchově nezletilých dětí proti povinnému právo na náhradu nákladů mimosoudního
smírčího nebo mediačního jednání, rodinné nebo jiné vhodné terapie, které platil,
pokud u povinného nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“.
19. V § 272 odstavec 2 zní:
„(2) Shledá-li soud zvláštní důvody, nebo nebyl-li ten, kdo neplní soudní
rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku
s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, v rozhodnutí nebo dohodě poučen o následcích
neplnění stanovených povinností, vyzve jej, aby soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou
dohodu plnil, a poučí jej o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím
dítěte.“.
20. § 273 zní:
㤠273
(1) Soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní
dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých
dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte. Výkon
rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jen je-li to účelné; výše jednotlivé
pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Pokuty připadají státu a soud eviduje částku vymožených
pokut.
(2) Je-li to účelné, může soud
a) tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou
dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí
o navrácení dítěte, uložit na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím
nebo mediačním jednání nebo na rodinné nebo jiné vhodné terapii,
b) nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí podle § 163 odst.
2, stanovit plán navykacího režimu (dále jen „plán“), je-li to v zájmu dítěte. Plán
se stanoví tak, aby byl umožněn postupný kontakt dítěte s osobou oprávněnou ke styku
s ním. Soud zpravidla před stanovením plánu opatří odborné vyjádření o vhodnosti,
obsahu, rozsahu a době trvání. Výkonem kontroly plnění plánu soud pověří vhodnou
osobu nebo zařízení, neprovádí-li soud výkon kontroly přímo. Shledá-li soud porušování
plánu některým z účastníků řízení, které má vliv na účel navykacího režimu, nebo
dospěje-li k závěru, že navykací režim neplní svůj účel, plán zruší a přistoupí k
výkonu rozhodnutí podle odstavce 3.
(3) Zůstane-li postup soudu podle odstavců 1 a 2 bezvýsledný, nařídí
soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody
nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo
má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk
s dítětem po omezenou dobu.
(4) Na návrh zákonného zástupce nebo opatrovníka nezletilého dítěte lze
na základě rozhodnutí soudu čerpat peněžní prostředky k náhradě vynaložených a prokázaných
nákladů, slouží-li k uspokojení nezbytných potřeb dítěte, a to do výše částky vymožených
pokut, které jsou evidovány podle odstavce 1. Soud čerpání peněžních prostředků zástupci
nezletilého dítěte nepřizná v případech, v nichž ten, kterému bylo uloženo plnit
soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě
styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, toto rozhodnutí nebo dohodu dobrovolně
neplní.
(5) Nařízení výkonu rozhodnutí podle odstavce 3 je závazné pro každého.
Soud jej provede v součinnosti s příslušnými státními orgány.
(6) Vyžaduje-li to provedení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte, je ten,
kdo provádí výkon, oprávněn učinit prohlídku bytu a jiných místností povinného nebo
jiné osoby, jestliže je možné předpokládat, že se v nich dítě nachází; za tím účelem
je oprávněn zjednat si přístup do bytu a jiné místnosti povinného nebo jiné osoby.
Osoby podle věty první jsou povinny tento přístup umožnit.
(7) K výkonu soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově
nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte je příslušný
soud uvedený v § 88 písm. c); jde-li o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech
mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu62g),
nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství62h), je příslušný
soud uvedený v § 88 písm. p).“.
21. V § 273a odstavce 1 a 2 znějí:
„(1) Nařídil-li soud předběžným opatřením, aby nezletilé dítě bylo předáno
do vhodného prostředí (§ 76a), zajistí současně jeho bezodkladný výkon.
(2) Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s příslušnými
státními orgány nezletilé dítě předá do vhodného prostředí; jestliže je dítě u jiné
osoby nebo v zařízení, bude jim za účelem umístění do vhodného prostředí odňato.
Ustanovení § 272 odst. 2 a 3 a § 273 odst. 1 až 5 a 7 se nepoužijí.“.
Přechodné ustanovení
Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
se použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a před
tímto dnem pravomocně neukončená; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č.
257/2000 Sb., zákona č. 272/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002
Sb., zákona č. 518/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 52/2004 Sb., zákona
č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 57/2005
Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona
č. 165/2006 Sb., zákona č. 176/2007 Sb. a zákona č. 124/2008 Sb., se mění takto:
V § 14 se doplňují odstavce 5 až 8, které znějí:
„(5) Obecní úřad obce s rozšířenou působností a osoby účastnící se
provádění výkonu rozhodnutí postupují ve vzájemné součinnosti podle odstavce 4 s
cílem
a) dosažení vynucení povinnosti uložené soudním rozhodnutím a
b) působit na povinného, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil dobrovolně.
(6) Obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo osoby, které se účastní
provádění výkonu rozhodnutí, jsou povinny dítěti poskytnout potřebné vysvětlení nastalé
situace, a to způsobem odpovídajícím jeho věku a rozumové vyspělosti, nevylučují-li
to okolnosti případu.
(7) Za součinnost podle odstavce 4 se považuje též poskytnutí nebo zprostředkování
odborné pomoci dítěte, popřípadě jeho rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu
dítěte.
(8) Obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo osoby, které se účastní
provádění výkonu rozhodnutí, jsou povinny při provádění výkonu rozhodnutí postupovat
s maximální možnou rychlostí.“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího
po dni jeho vyhlášení.
Vlček v. r.
Klaus v. r.
v z. Čunek v. r.