Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
118/2000 Sb.
ZÁKON
ze dne 6. dubna 2000
o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých
zákonů
Změna: 436/2004 Sb.
Změna: 73/2006 Sb.
Změna: 296/2007 Sb.
Změna: 217/2009 Sb.
Změna: 73/2011 Sb.
Změna: 365/2011 Sb., 367/2011 Sb.
Změna: 399/2012 Sb.
Změna: 267/2014 Sb.
Změna: 377/2015 Sb.
Změna: 206/2017 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OCHRANA ZAMĚSTNANCŮ PŘI PLATEBNÍ NESCHOPNOSTI ZAMĚSTNAVATELE
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje
ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
Zaměstnanec má v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na
uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem,1a) který
je v platební neschopnosti.
(1) Zákon se nevztahuje na zaměstnance zaměstnavatele, který je
a) právnickou
osobou zřízenou zákonem, za předpokladu, že stát převzal její dluhy nebo se za ně
zaručil,
b) územním samosprávným celkem.2)
(2) Zákon se dále nevztahuje na zaměstnance, kteří byli vysláni k výkonu
práce do České republiky, pokud jejich zaměstnavatel, který je právnickou osobou,
má sídlo nebo zaměstnavatel, který je fyzickou osobou, má místo podnikání mimo území
některého členského státu Evropské unie.
(3) Zákon se rovněž nevztahuje na zaměstnance, který byl v rozhodném období
zaměstnancem zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a současně v tomto
rozhodném období byl jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu
a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast.
(4) Uplatní-li zaměstnanec zaměstnavatele podle odstavce 1 písm. a) mzdový
nárok před tím, než stát převezme dluhy zaměstnavatele nebo se za ně zaručí, jeho
nárok nezaniká ani poté, kdy stát tyto úkony ve vztahu k právnické osobě provede.
(5) Zákon se nevztahuje na zaměstnance agentur práce, kterým je zprostředkováno
zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) a § 66 zákona o zaměstnanosti a kteří byli
uspokojeni z pojištění agentury práce sjednaného podle § 58a zákona o zaměstnanosti.
Pro účely tohoto zákona
a) se zaměstnancem rozumí fyzická osoba, s níž zaměstnavatel sjednal pracovní poměr,
dohodu o provedení práce za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem20) nebo
dohodu o pracovní činnosti, na základě kterých jí vznikly v rozhodném období, mzdové
nároky nevyplacené zaměstnavatelem; rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém
bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl
podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci
a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci; vláda může v odůvodněných případech
nařízením prodloužit délku rozhodného období,
b) se mzdovými nároky rozumějí mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci
náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci
náleží podle dohody o provedení práce za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem20)
nebo dohody o pracovní činnosti, (dále jen "mzdové nároky"),3) jejichž výplatu neprovedl
zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti,
c) je zaměstnavatel v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové
nároky4) zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium
před zahájením insolvenčního řízení, nebo po dni, kdy byl na něho podán insolvenční
návrh u příslušného soudu v České republice5), nebo u nadnárodního zaměstnavatele
také dnem, kdy byl prohlášen za platebně neschopného u příslušného orgánu v jiném
členském státě Evropské unie5a),
d) je nadnárodním zaměstnavatelem zaměstnavatel, který vedle provozování činnosti
na území České republiky provozuje činnost na území nejméně jednoho dalšího členského
státu Evropské unie.
Mzdové nároky zaměstnanců nadnárodního zaměstnavatele, který je v platební
neschopnosti, je Úřad práce České republiky - krajská pobočka a pobočka pro hlavní
město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) povinna uspokojit pouze tehdy,
pokud zaměstnanci tohoto nadnárodního zaměstnavatele v rozhodném období vykonávali
práci v České republice.
(1) Zaměstnanec může požádat o uspokojení svých mzdových nároků kteroukoliv
krajskou pobočku Úřadu práce nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce.
Pokud mzdové nároky uplatňuje zaměstnanec, který se v České republice nezdržuje,
je povinen zvolit si v České republice zástupce pro doručování písemností a tuto
skutečnost, spolu s číslem účtu vedeným u peněžního ústavu, sdělit krajské pobočce
Úřadu práce nebo kontaktnímu pracovišti krajské pobočky Úřadu práce při uplatňování
mzdových nároků.
(2) O nároku rozhoduje Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské
pobočky Úřadu práce, v jejímž obvodu má
a) sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou,
b) místo podnikání zaměstnavatel, který je fyzickou osobou, nebo v jehož
obvodu je umístěna organizační složka nadnárodního zaměstnavatele, který nemá sídlo
na území České republiky, nebo
c) bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a který nemá místo
podnikání.
(3) Pokud zaměstnanec požádá o uspokojení mzdových nároků krajskou pobočku
Úřadu práce, která není místně příslušná podle odstavce 2, nebo kontaktní pracoviště
krajské pobočky Úřadu práce, tato krajská pobočka Úřadu práce nebo toto kontaktní
pracoviště krajské pobočky Úřadu práce postoupí žádost místně příslušné krajské pobočce
Úřadu práce.
(4) Informace o zaměstnavateli, jehož zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové
nároky u krajské pobočky Úřadu práce nebo kontaktního pracoviště krajské pobočky
Úřadu práce současně s informací o lhůtě, ve které mohou zaměstnanci tyto nároky
uplatnit, vyvěsí Úřad práce České republiky na své úřední desce neprodleně poté,
co se o platební neschopnosti dozví. Tyto informace Úřad práce České republiky rovněž
ve stejné lhůtě sdělí Ministerstvu práce a sociálních věcí, které je zveřejní nejpozději
následující pracovní den po jejich obdržení na svých internetových stránkách.
(5) Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních
dnů následujících ode dne, kdy jsou informace podle odstavce 4 zveřejněny na úřední
desce Úřadu práce České republiky, jsou-li splněny další podmínky stanovené tímto
zákonem; vláda může v odůvodněných případech lhůtu nařízením prodloužit. Jestliže
v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení nebo
soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku5), lze mzdové
nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoria nebo v den právní moci soudního
rozhodnutí. Nárok na uspokojení mzdových nároků zaniká, není-li uplatněn ve lhůtách
uvedených ve větě první a druhé. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků
u soudu tím však není dotčeno.
(1) Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím
splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Po uspokojení
alespoň části uplatněných mzdových nároků může Úřad práce České republiky prostřednictvím
krajské pobočky Úřadu práce uspokojit další mzdové nároky téhož zaměstnance uplatněné
vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí kalendářního měsíce následujícího po měsíci,
v němž uplynulo 12 měsíců od posledního měsíce, za který byl mzdový nárok žadatele
Úřadem práce České republiky uspokojen.
(2) Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci, včetně doplatku
podle § 9 odst. 7, nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl násobek rozhodné částky.
Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce
zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců,
a to ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Vychází
se z rozhodné částky platné v den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního
řízení nebo v den podání insolvenčního návrhu.
Zaměstnanec uplatní mzdové nároky u krajské pobočky Úřadu práce nebo kontaktního
pracoviště krajské pobočky Úřadu práce písemnou žádostí. V žádosti zaměstnanec uvede
zejména své jméno, rodné číslo nebo datum narození, adresu bydliště, označení zaměstnavatele,
sídlo nebo místo jeho podnikání nebo jeho bydliště, výši uplatňovaných mzdových nároků,
údaje potřebné pro výpočet daně z příjmů, kalendářní měsíce rozhodného období, za
které uplatňuje mzdové nároky, a způsob jejich výplaty, případně označení účtu u
peněžního ústavu, na který by částka odpovídající výši mzdových nároků měla být bezhotovostně
převedena, a označení zdravotní pojišťovny, v jejíž prospěch se provádí odvody podle
zvláštních právních předpisů.8) Součástí žádosti mohou být i doklady, kterými může
být prokázána výše uplatňovaných mzdových nároků. Při uplatnění mzdových nároků je
zaměstnanec povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru, dohody o provedení práce20)
nebo dohody o pracovní činnosti.
(1) Krajská pobočka Úřadu práce místně příslušná podle § 4 odst. 2 neprodleně
od uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců písemně vyzve zaměstnavatele,
aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových
nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období. Zaměstnavatel je povinen této
výzvě v uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat krajské pobočce Úřadu práce, zda
provedl v rozhodném období u zaměstnance srážky a odvody podle zvláštních právních
předpisů.9)
(2) V případě, že práva a povinnosti zaměstnavatele ohledně zaměstnanců vykonává
předběžný správce nebo insolvenční správce (dále jen „správce“), přecházejí na něho
povinnosti zaměstnavatele uvedené v odstavci 1.
(1) Souhlasí-li výše mzdových nároků a doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje
mzdové nároky, s písemným vykázáním dlužných mzdových nároků provedeným zaměstnavatelem
nebo správcem, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce
do 10 dnů od předložení tohoto vykázání zaměstnavatelem nebo správcem oznámí zaměstnanci
termín, způsob jejich uspokojení a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí,
a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě.
(2) Uplatnil-li zaměstnanec mzdové nároky ve lhůtě podle § 4 odst. 5 a od
písemného vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem nebo správcem uplynulo
více než 10 dnů, oznámí Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky
Úřadu práce zaměstnanci termín, způsob uspokojení nároků a údaj o období, za které
mzdové nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě do 10 dnů ode dne,
kdy obdržel žádost zaměstnance.
(1) Uplatnil-li zaměstnanec mzdové nároky a zaměstnavatel nebo správce potvrdil
mzdové nároky zaměstnance včetně částek, které nelze podle tohoto zákona považovat
za mzdové nároky, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu
práce tyto částky z celkové výše uplatněných mzdových nároků odečte a zbývající část
mzdových nároků zaměstnanci přizná.
(2) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce
předá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě přiznaných mzdových nároků nejpozději do 5
pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o jejich přiznání.
(1) Nesouhlasí-li výše zaměstnancem uplatňovaných mzdových nároků za 1 měsíc
s vykázáním předloženým krajské pobočce Úřadu práce zaměstnavatelem nebo správcem,
úřad práce rozhodne o přiznání mzdového nároku zaměstnance za tento měsíc v prokázané
výši. Nelze-li výši mzdového nároku podle věty první prokázat, přizná Úřad práce
České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce mzdový nárok ve výši
odpovídající minimální mzdě11) platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního
řízení nebo ke dni podání insolvenčního návrhu.
(2) Nesouhlasí-li doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky, s
údaji uvedenými zaměstnavatelem nebo správcem, uspokojí Úřad práce České republiky
prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce mzdové nároky pouze za dobu, která je
nesporná.
(3) Jestliže zaměstnavatel nebo správce nesplnil povinnosti uvedené v § 7
a zaměstnanec při uplatnění mzdových nároků předložil doklady, které jejich výši,
jakož i dobu, za kterou je uplatňuje, prokazatelně osvědčují, Úřad práce České republiky
prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce rozhodne o přiznání mzdových nároků za
dobu a ve výši, kterou uplatnil zaměstnanec.
(4) Jestliže zaměstnavatel nebo správce nesplnil povinnosti uvedené v § 7
a zaměstnanec při uplatnění mzdových nároků nepředložil doklady, které jejich výši
prokazatelně osvědčují, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky
Úřadu práce rozhodne a přizná zaměstnanci měsíční mzdový nárok ve výši částky rovnající
se minimální mzdě11) platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního
řízení nebo ke dni podání insolvenčního návrhu.
(5) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce
podle odstavce 1 nebo 4 přizná zaměstnanci měsíční mzdový nárok ve výši částky rovnající
se minimální mzdě i v případě, kdy zaměstnanec nevykonával v kalendářním měsíci práci
v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby11a), avšak pouze za předpokladu, že poměrný
mzdový nárok odpovídající kratší odpracované době této částky dosáhne nebo ji převýší.
Jestliže zaměstnanec, jemuž je přiznáván mzdový nárok podle odstavce 1 nebo 4, uplatňuje
nižší částku, než činí minimální mzda, přizná mu Úřad práce České republiky prostřednictvím
krajské pobočky Úřadu práce mzdový nárok v uplatněné výši.
(6) Není-li splněna některá ze zákonných podmínek pro uplatnění mzdových
nároků, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce žádost
zamítne.
(7) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce
opětovně rozhodne o mzdových nárocích nejpozději do 7 pracovních dnů, jestliže zaměstnanec
dodatečně prokáže dobu, za kterou mzdové nároky uplatňuje nebo je dodatečně prokáže
ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší. Tyto nároky musí
však zaměstnanec prokázat nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne, kdy je mu doručeno
rozhodnutí podle odstavců 1 až 4, jinak vůči Úřadu práce České republiky zanikají.
(8) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce
předá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě nejpozději do 5 pracovních dnů od nabytí právní
moci rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 a 7.
(1) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce
před uspokojením mzdových nároků podle § 8 z nich provede srážky a odvody podle zvláštních
právních předpisů9), které měl provést zaměstnavatel za zaměstnance za příslušná
měsíční období. Jestliže úřad práce rozhodl o mzdovém nároku podle § 8a a 9, provede
srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů z přiznaného mzdového nároku.
(2) Krajská pobočka Úřadu práce současně písemně oznámí nejpozději do dne
výplaty částek odpovídajících mzdovým nárokům příslušné správě sociálního zabezpečení
výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
a příslušné zdravotní pojišťovně výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění,
datum úhrady a údaje o zaměstnavateli, za jehož zaměstnance uvedené pojistné Úřad
práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl. Odvádí-li
toto pojistné z příjmů zaměstnanců, které zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval,
oznámí též výši vyměřovacích základů jednotlivých zaměstnanců.12) Na úseku zdaňování
příjmů ze závislé činnosti plní Úřad práce České republiky povinnosti plátce daně
podle zákona upravujícího daně z příjmů.
(3) Krajská pobočka Úřadu práce oznámí bez zbytečného odkladu zaměstnavateli,
kterým zaměstnancům a v jaké výši Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské
pobočky Úřadu práce mzdové nároky uspokojil.
(4) Úřad práce České republiky potvrzuje Ministerstvu práce a sociálních
věcí a na žádost pověřenému obecnímu úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností
a krajskému úřadu údaje o vyplacených mzdových nárocích.
(1) Krajská pobočka Úřadu práce oznámí bez zbytečného odkladu soudu nebo
správci, kterým zaměstnancům a v jaké výši Úřad práce České republiky prostřednictvím
krajské pobočky Úřadu práce mzdové nároky uspokojil.
(2) Jestliže Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu
práce neuspokojil mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem nebo mzdové nároky
nepřiznal vůbec, může je zaměstnanec uplatnit spolu s dalšími peněžitými pohledávkami,
které má vůči zaměstnavateli, v insolvenčním řízení5).
(3) Na Úřad práce České republiky přechází do výše vyplacených a odvedených
peněžních prostředků (§ 8 až 10) mzdový nárok zaměstnance, který má vůči zaměstnavateli.
Bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele, uplatní úřad práce pohledávky
jednotlivých zaměstnanců v insolvenčním řízení5).
(1) Není-li dále stanoveno jinak, zaniká povinnost zaměstnavatele uhradit
Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto
zákona, a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky
prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl podle zvláštních právních předpisů,
v rozsahu, v němž tyto pohledávky nebyly uspokojeny v insolvenčním řízení, dnem právní
moci usnesení, jímž se insolvenční řízení končí.
(2) Zaměstnavatel je povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční
prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám
a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu
práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případech, kdy soud pravomocně
a)
rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku,5)
b) rozhodl
o tom, že dlužník není v úpadku,
c) zrušil konkurs z jiného důvodu než po splnění
rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující,
a to
do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce písemně vyzván
k jejich úhradě.(3) Zaměstnavatel je též povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční
prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám
a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu
práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případě, že moratorium vyhlášené
před zahájením insolvenčního řízení zaniklo aniž bylo zahájeno insolvenční řízení,
a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce písemně
vyzván k jejich úhradě.
(4) Jestliže zaměstnavatel neuhradil Úřadu práce České republiky finanční
prostředky ve lhůtě uvedené v odstavcích 2 a 3, je v prodlení. Po marném uplynutí
této lhůty je povinen uhradit úroky z prodlení.
Zaměstnavatel nebo správce je povinen uhradit Úřadu práce České republiky
vyplacené a odvedené finanční prostředky včetně úroků z prodlení, jestliže byly zaměstnanci
přiznány a poskytnuty na základě nesprávného vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem
nebo správcem nebo jestliže byly poskytnuty z tohoto důvodu v částce vyšší, než zaměstnanci
náležely. Tyto částky je povinen uhradit do 3 týdnů ode dne, kdy se o této skutečnosti
dozvěděl nebo kdy ho krajská pobočka Úřadu práce vyzvala k úhradě těchto prostředků,
nejdéle ve lhůtě 3 let ode dne, kdy je Úřad práce České republiky prostřednictvím
krajské pobočky Úřadu práce zaměstnanci vyplatil a odvedl. Úroky z prodlení se uplatňují
ode dne výplaty zaměstnanci a odvodu finančních prostředků podle zvláštních právních
předpisů9).
Zaměstnanec je povinen vrátit Úřadu práce České republiky finanční prostředky
včetně úroků z prodlení, jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde
o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 týdnů ode dne, kdy se
o této skutečnosti dozvěděl. O vrácení těchto částek Úřad práce České republiky prostřednictvím
krajské pobočky Úřadu práce rozhodne do 3 let od jejich přiznání, jinak právo zanikne.
Úroky z prodlení se uplatňují ode dne výplaty zaměstnanci.
(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělí na žádost subjektů z členských
států Evropské unie, které uspokojují mzdové nároky zaměstnanců zaměstnavatele v
platební neschopnosti, informace5a) týkající se úhrady nesplacených mzdových nároků
zaměstnanců nadnárodního zaměstnavatele v rámci řízení podle tohoto zákona.
(2) Státní orgány, obce a kraje a jejich orgány, další právnické a fyzické
osoby sdělují na výzvu příslušné krajské pobočky Úřadu práce bezodkladně a bezplatně
údaje rozhodné pro uspokojování mzdových nároků zaměstnanců podle tohoto zákona;
mohou tak učinit způsobem umožňujícím dálkový přístup.
zrušen
Ustanovení tohoto zákona se použijí i v případech, ve kterých ke dni účinnosti
tohoto zákona neuplynuly 3 měsíce ode dne podání návrhu na prohlášení konkursu.
ČÁST DRUHÁ
zrušena
zrušen
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti
V § 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993
Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona
č. 59/1995 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb., se doplňuje odstavec 3, který zní:
"(3) Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně
zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se
považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém
je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval.".
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění
V § 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění,
ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona
č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb. a zákona č. 149/1996
Sb., se doplňuje odstavec 11, který zní:
"(11) Pro účely pojistného na všeobecné zdravotní pojištění se mzdové nároky
zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební
neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované
zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům
nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vyměřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní
měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu
pouze za část měsíce.".
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o důchodovém pojištění
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997
Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb. a zákona č. 18/2000 Sb., se mění
takto:
1. V § 16 odst. 4 se na konci písmene ch) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje
se písmeno i), které zní:
"i) za něž byly podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele a o změně některých zákonů vyplaceny mzdové nároky v nižší částce,
než náležely.".
2. V § 37 odst. 4 se doplňuje věta třetí, která zní:
"Ke mzdovým nárokům podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele a o změně některých zákonů se přihlíží v kalendářním měsíci, v němž
byly vyplaceny, pokud trvá pracovněprávní vztah, z něhož tyto nároky vznikly.".
3. V § 47 odst. 1 se za větu první vkládá nová věta, která zní:
"Jde-li však o mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební
neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, zahrnují se do příjmu v kalendářním
roce, v němž byly vyplaceny.".
4. V § 76 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje středníkem a doplňují se
slova "přitom se nevyžaduje, aby ke splnění podmínek stanovených v § 2 odst. 2 písm.
c) tohoto předpisu došlo v souvislosti se snížením nejvyšší přípustné expozice.".
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o státní sociální podpoře
V § 5 odst. 4 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře,
ve znění zákona č. 242/1997 Sb., se na konci doplňují tato slova:
"a jde-li o mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební
neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů v tom kalendářním čtvrtletí,
v němž byly vyplaceny,".
ČÁST SEDMÁ
ÚČINNOST
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího
po dni vyhlášení, s výjimkou části páté bodu 4, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna
2001.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.
Vybraná ustanovení novel
Přechodné ustanovení
O žádostech zaměstnanců o uspokojení mzdových nároků, které se vztahují k
návrhům na prohlášení konkursu podaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
rozhodne příslušný úřad práce podle dosavadních právních předpisů.
Přechodná ustanovení
1. O žádostech zaměstnanců o uspokojení mzdového nároku, které byly podány
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne příslušný úřad práce podle dosavadních
právních předpisů.
2. Zaměstnanec zaměstnavatele, na kterého byl v období od 1. září 2008 do
dne nabytí účinnosti tohoto zákona podán insolvenční návrh, nebo vyhlášeno moratorium
před zahájením insolvenčního řízení, a který nemohl uplatnit mzdové nároky z důvodu
nesplnění podmínek stanových zákonem č. 118/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, a splňuje podmínky pro uplatnění mzdových nároků podle zákona
č. 118/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, může požádat
úřad práce o jejich uspokojení nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, jinak nárok na jejich uspokojení zaniká; v případě těchto žádostí se ustanovení
§ 4 odst. 5 věty první a druhé zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, nepoužijí. Rozhodným obdobím pro žádosti o uspokojení mzdových
nároků podané podle tohoto přechodného ustanovení je kalendářní měsíc, ve kterém
bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl
podán insolvenční návrh, a 6 kalendářních měsíců následujících po tomto měsíci. O
těchto žádostech rozhodne úřad práce podle zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Přechodné ustanovení
Řízení o uspokojení nevyplacených splatných mzdových nároků, která nebyla
pravomocně ukončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona
č. 118/2000 Sb., ve znění účinném v době podání žádosti o uspokojení nevyplacených
splatných mzdových nároků.
Přechodné ustanovení
Řízení ve věci žádosti o přiznání dlužných mzdových nároků zahájená přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončená se dokončí
podle zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona.
1) Směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů
členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti
zaměstnavatele.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/74/ES ze dne 23. září 2002, kterou
se mění směrnice Rady 80/987/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících
se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele.
1a) § 8 zákoníku práce.
2) Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
3) § 4 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a
o průměrném výdělku.
§ 3 odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost
v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech.
§ 60a odst. 3 a § 239a zákoníku práce.
5) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
ve znění pozdějších předpisů.
5a) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení.
"5b) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů.
8) Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění
pozdějších předpisů.
9) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
11) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve
znění pozdějších předpisů.
12) § 5 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 5 zákona č. 592/1992
Sb., ve znění pozdějších předpisů.
19) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č.
29/2000 Sb.
20) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.