Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
267/1997 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. června 1996
byla v Ženevě podepsána Smlouva mezi Českou republikou
a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly
vyměněny v Praze dne 18. září 1997.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 33 odst. 2
dnem 1. listopadu 1997.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací
o sociálním zabezpečení
Prezident České republiky a Švýcarská spolková rada,
vedeni přáním upravit vztahy mezi oběma státy v oblasti
sociálního zabezpečení,
dohodli se takto:
ODDÍL I
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
(1) Pro účely této smlouvy znamenají výrazy:
a. "příslušný úřad"
ve vztahu k České republice Ministerstvo práce a sociálních
věcí a
ve vztahu ke Švýcarsku Spolkový úřad pro sociální pojištění;
b. "nositel pojištění"
instituci, které náleží provádění právních předpisů
uvedených v článku 2;
c. "bydliti"
obvykle se zdržovati;
d. "bydliště"
místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem trvalého setrvání;
e. "doby pojištění"
příspěvkové doby, doby výdělečné činnosti nebo doby bydlení,
jakož i jim na roveň postavené doby, které v souladu
s právními předpisy, podle kterých byly získány, jsou
stanoveny nebo uznány jako doby pojištění;
f. "peněžité dávky", "důchody"
peněžité dávky, důchody, včetně všech příplatků, přídavků
a zvýšení;
g. "uprchlíci"
h. "osoby bez státní příslušnosti"
osoby bez státní příslušnosti ve smyslu Úmluvy o právním
postavení osob bez státní příslušnosti z 28. září 1954;
i. "rodinní příslušníci a pozůstalí"
rodinné příslušníky a pozůstalé, pokud svá práva odvozují od
státních občanů smluvních států, uprchlíků nebo osob bez
státní příslušnosti.
(2) Ostatní výrazy v této smlouvě mají význam, který jim
v každém smluvním státě náleží podle jeho právních předpisů.
(1) Tato smlouva se vztahuje:
A. ve Švýcarsku
a. na Spolkový zákon o nemocenském pojištění;
b. na Spolkový zákon o pojištění starobním a pozůstalých;
c. na Spolkový zákon o invalidním pojištění;
B. v České republice
a. na právní předpisy o nemocenském pojištění;
b. na právní předpisy o sociálním zabezpečení.
(2) Tato smlouva se vztahuje na všechny právní předpisy, které
zahrnují, mění nebo doplňují právní předpisy uvedené v odstavci 1.
(3) Smlouva se však vztahuje:
a. na právní předpisy o novém odvětví sociálního zabezpečení, jen
bude-li to dohodnuto mezi smluvními státy;
b. na právní předpisy, které rozšiřují stávající systém na nové
kategorie osob, jen když smluvní stát měnící své právní
předpisy během šesti měsíců od úředního uveřejnění uvedeného
právního předpisu neodevzdá druhému smluvnímu státu opačné
prohlášení.
Tato smlouva se vztahuje:
a. na státní občany smluvních států, jakož i na jejich rodinné
příslušníky a pozůstalé;
b. při bydlišti na území jednoho smluvního státu na uprchlíky
a osoby bez státní příslušnosti, jakož i na jejich rodinné
příslušníky a pozůstalé; jestliže existují příznivější
vnitrostátní právní předpisy, použijí se tyto;
c. pokud jde o článek 7 odst. 1 až 3, článek 8 odst. 3 a 4, článek
9 odst. 2 a články 10 až 13, jakož i oddíly IV a V, také na
všechny jiné osoby, než jsou ty uvedené pod písmeny a. a b.;
d. pokud jde o článek 16 písm. c. také na státní občany Slovenské
republiky.
(1) S výhradou odchylných ustanovení této smlouvy jsou státní
občané jednoho smluvního státu, jakož i jejich rodinní příslušníci
a pozůstalí ve svých právech a povinnostech plynoucích z právních
předpisů druhého smluvního státu postaveni na roveň státním
občanům tohoto smluvního státu, popřípadě jejich rodinným
příslušníkům a pozůstalým.
(2) Odstavec 1 neplatí ve vztahu ke švýcarským právním předpisům
o
a. dobrovolném pojištění starobním a pozůstalých švýcarských
státních občanů usazených v cizině, stejně tak jako o dávkách
sociální péče pro švýcarské státní občany v zahraničí;
b. starobním pojištění, pojištění pozůstalých a invalidním
pojištění švýcarských státních občanů, kteří jsou činni
v zahraničí ve službách Švýcarské konfederace nebo institucí
určených Spolkovou radou.
(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, obdrží osoby vyjmenované
v článku 3 písm. a. a b., které mohou požadovat peněžité dávky
podle právních předpisů uvedených v článku 2 odst. 1 písm. A. malá
písmena b. a c., jakož i písmeno B., tyto dávky, pokud bydlí na
území jednoho smluvního státu.
(2) Řádné důchody ze švýcarského invalidního pojištění pro
pojištěnce, kteří jsou méně než poloinvalidní, jakož i mimořádné
důchody a odškodnění pro bezmocnost ze švýcarského starobního
pojištění, pojištění pozůstalých a invalidního pojištění se
poskytují jen při bydlišti ve Švýcarsku.
(3) Peněžité dávky podle právních předpisů jednoho ze smluvních
států uvedených v článku 2 odst. 1 písm. A. malá písmena b. a c.,
jakož i písmeno B. se poskytují státním občanům druhého smluvního
státu bydlícím ve třetím státě, jakož i jejich rodinným
příslušníkům a pozůstalým za stejných podmínek a ve stejném
rozsahu jako vlastním státním občanům nebo jejich rodinným
příslušníkům a pozůstalým, kteří bydlí v tomto třetím státě.
ODDÍL II
POUŽÍVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ
S výhradou článků 7 až 10, řídí se pojišťovací povinnost osob
uvedených v článku 3 právními předpisy smluvního státu, na jehož
území tyto osoby vykonávají výdělečnou činnost.
(1) Zaměstnanci u zaměstnavatele se sídlem na území jednoho
smluvního státu, kteří jsou vysláni přechodně k výkonu práce na
území druhého smluvního státu, zůstávají během prvních 24 měsíců
podřízeni právním předpisům smluvního státu, na jehož území má
zaměstnavatel své sídlo. Přesáhne-li doba vyslání tuto lhůtu, lze
toto podřízení právním předpisům prvního smluvního státu zachovat
po dobu, na níž se příslušné úřady obou smluvních států dohodnou.
(2) Zaměstnanci dopravní společnosti se sídlem na území jednoho
smluvního státu, kteří vykonávají pracovní činnost na území obou
smluvních států, podléhají právním předpisům toho smluvního státu,
na jehož území má zaměstnavatel své sídlo, tak, jako by byli
zaměstnáni jen tam. Mají-li však takové osoby bydliště na území
druhého smluvního státu nebo jsou-li tam trvale zaměstnáni
u pobočky nebo stálého zastoupení uvedeného zaměstnavatele, pak
podléhají právním předpisům tohoto smluvního státu.
(3) Zaměstnanci veřejných služeb, kteří jsou vysíláni jedním
smluvním státem na území druhého smluvního státu, podléhají
právním předpisům vysílajícího smluvního státu.
(4) Státní občané smluvních států, kteří náležejí k posádce
námořní lodi, která pluje pod vlajkou jednoho smluvního státu,
jsou pojištěni podle právních předpisů tohoto smluvního státu.
(1) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří jsou činni jako
členové diplomatického nebo konzulárního zastoupení tohoto státu
na území druhého smluvního státu, podléhají právním předpisům
prvního smluvního státu.
(2) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří jsou na území
druhého smluvního státu přijati k výkonu služby u diplomatického
nebo konzulárního zastoupení prvního smluvního státu, jsou
pojištěni podle právních předpisů druhého smluvního státu. Do tří
měsíců po zahájení svého zaměstnání nebo po nabytí platnosti této
smlouvy si mohou zvolit používání právních předpisů prvního
smluvního státu.
(3) Odstavec 2 platí obdobně pro:
a. státní občany třetího státu, kteří jsou zaměstnáni
u diplomatického nebo konzulárního zastoupení jednoho státu na
území druhého smluvního státu;
b. státní občany jednoho smluvního státu a státní občany třetích
států, kteří jsou zaměstnáni na území druhého smluvního státu
v osobních službách státních občanů prvního smluvního státu
uvedených v odstavcích 1 a 2.
(4) Zaměstnává-li diplomatické nebo konzulární zastoupení
jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu osoby,
které jsou pojištěny podle právních předpisů tohoto smluvního
státu, pak musí plnit všeobecné povinnosti uložené zaměstnavatelům
právními předpisy tohoto smluvního státu. Stejná povinnost platí
i pro státní občany uvedené v odstavci 1 nebo 2, zaměstnávají-li
osoby ve smyslu předchozí věty.
(5) Odstavce 1 až 4 neplatí pro honorární členy konzulárních
úřadů a jejich úředníky.
(1) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří jsou zaměstnáni
na území druhého smluvního státu ve službách diplomatického nebo
konzulárního zastoupení třetího státu a nejsou pojištěni ani
v tomto státě, ani ve svém domovském státě, budou pojištěni podle
právních předpisů druhého smluvního státu.
(2) Odstavec 1 platí v oblasti švýcarského starobního,
pozůstalostního a invalidního pojištění také pro manžele a děti
osob uvedených v odstavci 1, které se s nimi zdržují ve Švýcarsku,
pokud nejsou již pojištěni podle svých vnitrostátních právních
předpisů.
V zájmu pojištěnce mohou příslušné úřady obou smluvních států po
vzájemné dohodě sjednat výjimky z článků 6 až 8.
(1) Zůstane-li osoba podle článku 7, 8 nebo 10 během výkonu své
výdělečné činnosti v jednom smluvním státě podřízena právním
předpisům druhého smluvního státu, platí totéž pro manželku
a děti, které se s touto osobou zdržují na území prvního smluvního
státu, pokud samy nevykonávají činnost zakládající účast na
pojištění v tomto státě.
(2) Pokud podle odstavce 1 platí pro manželku a děti švýcarské
právní předpisy, jsou pojištěny v pojištění starobním, invalidním
a pozůstalých.
ODDÍL III
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
PRVNÍ KAPITOLA: NEMOC A MATEŘSTVÍ
(1) Pojistí-li se osoba, která změní místo, kde bydlí, nebo
výdělečnou činnost z České republiky do Švýcarska, během tří
měsíců od vystoupení z českého nemocenského pojištění u švýcarské
nemocenské pokladny pro peněžité dávky nemocenského pojištění, pak
se pro získání nároku na dávky započítávají doby pojištění získané
v nemocenském pojištění České republiky.
(2) Pokud jde o dávky v případě mateřství, doby pojištění podle
odstavce 1 se započítávají, pouze když pojištěnec přísluší po dobu
tří měsíců k některé švýcarské nemocenské pokladně.
K získání nároku na dávku z českého nemocenského pojištění se
započítávají doby pojištění získané v rámci švýcarského
nemocenského pojištění.
DRUHÁ KAPITOLA: STÁŘÍ, ÚMRTÍ A INVALIDITA
A: Používání švýcarských právních předpisů
(1) Státní občané České republiky a jejich pozůstalí mají nárok
na řádné důchody a odškodnění pro bezmocnost ze švýcarského
starobního pojištění a po-jištění pozůstalých za stejných podmínek
jako švýcarští státní občané a jejich pozůstalí; odstavce 2 až 4
zůstávají zachovány.
(2) Mají-li státní občané České republiky nebo jejich pozůstalí,
kteří nebydlí ve Švýcarsku, nárok na řádný poměrný důchod ze
švýcarského starobního pojištění a pojištění pozůstalých, který
činí nejvýše 10 procent odpovídajícího řádného plného důchodu, pak
se jim poskytne namísto poměrného důchodu jednorázové vyrovnání ve
výši hodnoty důchodu. Opustí- -li státní občané České republiky
nebo jejich pozůstalí, kteří takový poměrný důchod pobírali,
definitivně Švýcarsko, poskytne se jim rovněž příslušné vyrovnání,
které odpovídá hodnotě důchodu v době vy- cestování.
(3) Činí-li řádný poměrný důchod více než 10 procent, ale
nejvýše 20 procent odpovídajícího řádného plného důchodu, pak
státní občané České republiky nebo jejich pozůstalí, kteří nebydlí
ve Švýcarsku nebo ho definitivně opustí, mohou volit mezi
přiznáním důchodu nebo vyrovnáním. Tuto volbu je třeba učinit
v průběhu řízení o přiznání důchodu, jestliže se oprávněné osoby
v době vzniku pojistného případu zdržují mimo Švýcarsko, nebo při
opuštění země, jestliže ve Švýcarsku již důchod pobíraly.
(4) Po vyplacení jednorázového vyrovnání ze švýcarského
pojištění nemohou být proti tomuto pojištění uplatňovány žádné
nároky z příspěvků zaplacených do té doby.
(1) Státní občané České republiky, kteří bezprostředně před
vznikem invalidity podléhali příspěvkové povinnosti ve švýcarském
starobním pojištění, pojištění pozůstalých a invalidním pojištění,
obdrží dávky poskytované z této účasti na pojištění, pokud se
zdržují ve Švýcarsku. Článek 16 písm. a. platí obdobně.
(2) Státní občané České republiky, kteří při vzniku invalidity
nepodléhali příspěvkové povinnosti švýcarského pojištění
starobního, pozůstalých a invalidního, ale jsou v něm pojištěni,
obdrží prostředky poskytované z této účasti, pokud ve Švýcarsku
mají bydliště, jestliže bezprostředně před vznikem invalidity
nepřetržitě během nejméně jednoho roku ve Švýcarsku bydleli.
Nezletilým dětem přísluší nárok na takové dávky, jestliže ve
Švýcarsku bydlí a tam se buď invalidní narodily, nebo tam od
narození nepřetržitě bydlely.
(3) Bydlení ve Švýcarsku ve smyslu odstavce 2 je u státních
občanů České republiky bydlících ve Švýcarsku nepřetržité, pokud
neopustili Švýcarsko na dobu přesahující tři měsíce.
(4) Děti, které se narodily invalidní v České republice
a jejichž matka se v České republice zdržovala před jejich
narozením celkem nejvýše dva měsíce, jsou postaveny na roveň
invalidním dětem narozeným ve Švýcarsku. Švýcarské invalidní
pojištění přebírá v případě narození postiženého dítěte náklady
vzniklé během prvních tří měsíců po jeho narození až do rozsahu,
ve kterém by musely být takové dávky poskytovány ve Švýcarsku.
(5) Odstavec 4 se obdobně použije na děti narozené mimo smluvní
státy; švýcarské invalidní pojištění přebírá v tomto případě
náklady na dávky ve třetím státě, avšak jen tehdy, jestliže tam
v důsledku zdravotního stavu dítěte musí být naléhavě poskytnuty.
Pro získání nároku na řádné důchody podle švýcarských právních
předpisů o invalidním pojištění se považují za pojištěnce ve
smyslu těchto předpisů také:
a. Státní občané České republiky, kteří museli ukončit svou
výdělečnou činnost ve Švýcarsku v důsledku úrazu nebo nemoci
a jejichž invalidita v této zemi byla zjištěna ve lhůtě jednoho
roku od doby přerušení práce s následnou invaliditou; musí
nadále platit příspěvky na pojištění starobní, pozůstalých
a invalidní, jako by měli bydliště ve Švýcarsku;
b. Státní občané České republiky, kteří po zanechání své výdělečné
činnosti dostávají prostředky ze švýcarského invalidního
pojištění; podléhají příspěvkové povinnosti ve švýcarském
pojištění starobním, pozůstalých a invalidním;
c. Státní občané České republiky, na které nelze použít ustanovení
písmen a. a b. a kteří v době pojistné události
aa. jsou pojištěni v českém důchodovém pojištění nebo
bb. v českém zdravotním pojištění nebo
cc. pobírají invalidní nebo starobní důchod podle českých
právních předpisů nebo na ně mají nárok.
Článek 14 odst. 2 až 4 se vztahují i na řádné důchody
švýcarského invalidního pojištění, pokud osoba oprávněná
k pobírání dávky dovršila věku 55 let a pokud se u ní
nepředpokládá další kontrola invalidity.
(1) Státní občané České republiky mají nárok na mimořádné
důchody ze švýcarského pojištění starobního, pozůstalých
a invalidního za stejných podmínek jako švýcarští státní občané,
pokud bezprostředně před dobou, od které je důchod požadován,
a. nejméně deset let v případě starobního důchodu,
b. nejméně pět let v případě invalidního důchodu, důchodu
pozůstalých nebo jiné dávky nahrazující starobní důchod
nepřetržitě bydleli ve Švýcarsku.
(2) Délka pobytu ve smyslu odstavce 1 platí za nepřerušenou,
jestliže nebude Švýcarsko opuštěno po dobu přesahující tři měsíce
v kalendářním roce. Ve výjimečných případech může být tříměsíční
lhůta prodloužena. Do doby pobytu se nezapočítávají doby bydlení
státních občanů České republiky ve Švýcarsku, během nichž byli
osvobozeni od pojistné povinnosti ve švýcarském pojištění
starobním, pozůstalých a invalidním.
(3) Zpětná úhrada příspěvků zaplacených švýcarské pojišťovně pro
starobní pojištění a pojištění pozůstalých před vstupem této
smlouvy v platnost a jednorázové vyrovnání poskytované podle
článku 14 odst. 2 až 4 a podle článku 17 nevylučují poskytnutí
mimořádných důchodů podle odstavce 1. V těchto případech budou
však zpětně uhrazené příspěvky a jednorázová vyrovnání zúčtovány
s případně poskytnutými důchody.
B. Používání českých právních předpisů
Jsou-li podle českých právních předpisů splněny podmínky nároku
na dávku i bez přihlédnutí ke švýcarským dobám pojištění, stanoví
český nositel pojištění dávku výlučně na základě dob pojištění
získaných podle českých právních předpisů.
Pokud nárok na dávku podle českých právních předpisů může
vzniknout pouze s přihlédnutím ke švýcarským dobám pojištění,
berou se tyto doby v úvahu pouze v nezbytném rozsahu tak, jako by
se jednalo o doby získané podle českých právních předpisů, přičemž
platí následující:
a. Dávky, jejichž výše závisí na délce pojištění, se stanoví
výhradně v rozsahu odpovídajícím dobám pojištění získaným podle
českých právních předpisů.
b. Dávky nebo části dávek, jejichž výše není závislá na délce
pojištění, se stanoví v poměru dob získaných výlučně podle
českých právních předpisů ke 30 letům pojištění, nejvýše však
do výše plné dávky; to neplatí pro dávky nebo části dávek
poskytované k zajištění minimálního příjmu.
c. Doby přičítané k dobám pojištění po vzniku invalidity pro
stanovení dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem a dávek pozůstalých se hodnotí v poměru dob pojištění
získaných výlučně podle českých právních předpisů ke dvěma
třetinám dob, které uplynuly mezi 16. rokem věku dotyčné osoby
a vznikem invalidity či úmrtím, nejvýše však do plného
dopočtu.
(1) Nedosahuje-li doba pojištění získaná podle českých právních
předpisů 12 měsíců a nevznikne-li na jejím základě nárok na dávku,
dávka se nepřizná.
(2) Při valorizaci důchodů přiznaných s přihlédnutím ke
švýcarským dobám pojištění o pevnou jednotnou částku se zvýšení
upraví v poměru uvedeném v článku 20 písm. b.
(3) Pro stanovení vyměřovacího základu pro výpočet dávek podle
českých právních předpisů se doby pojištění získané podle
švýcarských právních předpisů v rozhodném období vylučují.
(4) Podmínkou pro vznik nároku na plný invalidní důchod osobám,
které pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vzniklý před
dosažením 18 let věku nemohly být účastny pojištění, je trvalý
pobyt na území České republiky.
ODDÍL IV
RŮZNÁ USTANOVENÍ
Příslušné úřady:
a. dohodnou pro používání této smlouvy nutné prováděcí předpisy;
b. informují se vzájemně o změnách svých právních předpisů;
c. označí styčná místa k ulehčení styku mezi nositeli pojištění
obou smluvních států;
d. informují se vzájemně o všech opatřeních, která byla přijata
pro provádění této smlouvy.
(1) Úřady, nositelé pojištění a soudy smluvních států si
poskytují navzájem takovou pomoc při provádění této smlouvy, jako
by se jednalo o používání jejich vlastních právních předpisů.
Pomoc je s výjimkou lékařských vyšetření bezplatná.
(2) Pro posouzení stupně invalidity nebo zdravotního stavu mohou
nositelé pojištění každého smluvního státu přihlédnout ke zprávám
a lékařským posudkům zaslaným nositeli pojištění druhého smluvního
státu. Mají právo nechat pojištěnou osobu vyšetřit lékařem podle
své volby.
(1) Osvobození nebo snížení správních poplatků stanovená
právními předpisy jednoho smluvního státu pro listiny a jiné
doklady, které se podle těchto právních předpisů předkládají,
platí také pro obdobné listiny a jiné doklady, které se
předkládají podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(2) Úřady a nositelé pojištění obou smluvních států upustí
u listin a jiných dokladů předkládaných při provádění této smlouvy
od jejich ověřování diplomatickými nebo konzulárními úřady.
(1) Úřady, nositelé pojištění a soudy jednoho smluvního státu
nesmějí odmítnout podání nebo jiné písemnosti z jazykových důvodů,
jestliže jsou sepsány v úředním jazyce druhého smluvního státu
nebo v jazyce anglickém.
(2) Při provádění této smlouvy mohou úřady, nositelé pojištění
a soudy smluvních států navzájem a se zúčastněnými osobami nebo
jejich zástupci přímo jednat v jejich úředních jazycích nebo
v jazyce anglickém.
Žádosti, prohlášení a opravné prostředky, které mají být podány
podle právních předpisů jednoho smluvního státu v určité lhůtě
správnímu orgánu, soudu nebo nositeli pojištění tohoto smluvního
státu, platí za podané ve lhůtě, jestliže během stejné lhůty byly
podány u odpovídajícího orgánu, soudu nebo nositele pojištění
druhého smluvního státu. V takových případech poznamená toto místo
datum doručení na podané písemnosti a zašle ji příslušnému místu
prvního smluvního státu.
(1) Nositelé pojištění, kteří podle této smlouvy mají poskytovat
dávky, zprošťují se své povinnosti platbou v měně svého státu.
(2) Má-li nositel pojištění jednoho smluvního státu provádět
platby nositeli pojištění druhého smluvního státu, pak se
poskytnou v měně druhého smluvního státu.
(3) Jestliže jeden smluvní stát omezí devizový styk, učiní
smluvní státy neprodleně opatření, aby zajistily poukazy vzájemně
dlužných částek podle ustanovení této smlouvy.
(4) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří se zdržují na
území druhého smluvního státu, mají neomezenou možnost
dobrovolného pojištění podle právních předpisů o pojištění
starobním, pozůstalých a invalidním svého domovského státu,
zvláště také pokud jde o placení příspěvků na toto pojištění,
jakož i možnost z něho získat důchody.
(1) Má-li osoba, které přísluší podle právních předpisů jednoho
ze smluvních států dávky za škodu, která vznikla na území druhého
smluvního státu, podle jeho právních předpisů, nárok na náhradu
škody proti třetí osobě, pak platí:
a. nárok na náhradu škody přechází na nositele pojištění prvního
smluvního státu povinného k poskytování dávek podle právních
předpisů pro něj platných;
b. druhý smluvní stát uzná tento přechod.
(2) Mají-li nositelé pojištění obou smluvních států při použití
odstavce 1 nárok na náhrady na základě téhož případu nastalé
škody, jsou pak spoluvěřiteli. Ve vnitřním vztahu jsou povinni
k dílčímu vyrovnání v poměru podle dávek, které mají nést.
(1) Spory, které vzniknou při provádění této smlouvy, budou
řešeny příslušnými úřady smluvních států vzájemnou dohodou.
(2) Nebude-li možno dosáhnout touto cestou dohody, bude sporný
případ předložen rozhodčí komisi, která rozhodne ve smyslu a duchu
této smlouvy. Její složení a postup stanoví dohodou příslušné
úřady smluvních států.
ODDÍL V
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
(1) Tato smlouva se vztahuje také na pojistné případy, které
nastaly před jejím vstupem v platnost.
(2) Tato smlouva nezakládá žádné nároky na dávky za doby před
jejím vstupem v platnost.
(3) Pro stanovení nároku na dávku podle této smlouvy se
přihlédne také k dobám pojištění, které byly získány před vstupem
této smlouvy v platnost.
(4) Tato smlouva se nedotýká nároků, které byly uspokojeny
vyrovnáním nebo vrácením příspěvků.
(1) Dřívější rozhodnutí nebrání používání této smlouvy.
(2) Nároky osob, jejichž dávky byly vyměřeny před vstupem této
smlouvy v platnost, budou na žádost znovu vyměřeny podle této
smlouvy. K novému vyměření může dojít také z moci úřední. Nové
vyměření nesmí v žádném případě vést ke snížení dosavadních nároků
oprávněných osob.
(3) Nároky na dávky ze švýcarského pojištění starobního,
pozůstalých a invalidního, které byly získány státními občany
České republiky nebo jejich pozůstalými jako uprchlíky nebo
osobami bez státní příslušnosti, případně pozůstalými po nich,
zůstávají zachovány; článek 5 se používá i v těchto případech.
Pro nároky, které jsou podle článku 31 odst. 2 uplatněny na
základě dřívějších pojistných případů, počínají lhůty k jejich
uplatnění, jakož i promlčecí lhůty podle právních předpisů
smluvních států běžet nejdříve od doby vstupu této smlouvy
v platnost.
(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci; ratifikační listiny budou
vyměněny co nejdříve v Praze.
(2) Smlouva vstoupí v platnost prvním dnem druhého měsíce
následujícího po výměně ratifikačních listin.
(1) Tato smlouva se sjednává na dobu jednoho roku a bude dále
automaticky prodlužována vždy na další rok, pokud ji jeden smluvní
stát písemně nevypoví nejpozději tři měsíce před uplynutím její
platnosti.
(2) Bude-li tato smlouva vypovězena, zůstanou získané nároky na
dávky zachovány. Čekací doby získané na základě jejích ustanovení
budou řešeny vzájemnou dohodou.
Na důkaz toho podepsali zmocněnci smluvních států tuto smlouvu
a opatřili ji pečetěmi.
Dáno v Ženevě dne 10. června 1996 ve dvou původních
vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění
mají stejnou platnost.
Za Českou republiku:
Ing. Jindřich Vodička v. r.
ministr práce a sociálních věcí
Za Švýcarskou konfederaci:
Verena Brombacher v. r.
náměstkyně ředitele Spolkového
úřadu pro sociální pojištění