Sdílení poznámky:
Obsah
Typ obsahu
41/1996 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 6. listopadu
1990 byl v Římě sjednán Protokol č. 9 k Úmluvě o ochraně lidských
práv a základních svobod.1)
Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byl Protokol
podepsán ve Štrasburku dne 5. února 1992.
S Protokolem vyslovilo souhlas Federální shromáždění České
a Slovenské Federativní Republiky a schválilo jej podle článku 36
odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci, jako mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních
svobodách podle § 2 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se
uvozuje Listina základních práv a svobod. Prezident České
a Slovenské Federativní Republiky Protokol ratifikoval.
Ratifikační listina byla uložena u depozitáře, generálního
tajemníka Rady Evropy, dne 7. května 1992.
Dne 1. ledna 1993 dopisem ministra zahraničních věcí Česká
republika oznámila generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že
v souladu s platnými zásadami mezinárodního práva se jako
nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky považuje
s účinností od 1. ledna 1993 za smluvní stát Protokolu č. 9 ze dne
6. listopadu 1990. Dne 30. června 1993 Výbor ministrů Rady Evropy
na 496. zasedání delegátů ministrů potvrdil, že Česká republika se
považuje za smluvní stát Protokolu č. 9 s účinností od 1. ledna
1993.
Protokol č. 9 vstoupil v platnost na základě svého článku 7
odst. 1 dne 1. října 1994 a tímto dnem vstoupil v platnost i pro
Českou republiku.
Český překlad Protokolu č. 9 se vyhlašuje současně.
PROTOKOL č. 9
Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol
k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané
v Římě 4. listopadu 1950 (dále jen "Úmluva"),
rozhodnuty dále zdokonalovat proceduru stanovenou Úmluvou,
dohodly se na následujícím:
Pro Strany Úmluvy, které jsou vázány tímto protokolem, se Úmluva
doplňuje, jak je uvedeno v článcích 2 až 5.
Článek 31 odst. 2 Úmluvy zní takto:
"2. Zpráva bude doručena Výboru ministrů; rovněž bude doručena
dotčeným státům, a pokud se týká stížnosti předložené podle článku
25, i stěžovateli. Dotčené státy a stěžovatel nejsou oprávněni ji
zveřejnit.".
Článek 44 Úmluvy zní takto:
"Pouze vysoké smluvní strany, Komise a osoby, nevládní
organizace nebo skupiny osob, které podaly stížnost podle článku
25, mají právo předložit případ Soudu.".
Článek 45 Úmluvy zní takto:
"Pravomoc Soudu se vztahuje na všechny případy týkající se
výkladu a provádění této úmluvy, které jsou mu předloženy
v souladu s článkem 48.".
Článek 48 Úmluvy zní takto:
"1. Jestliže dotčená Vysoká smluvní strana, je-li jen jedna,
nebo dotčené Vysoké smluvní strany, je-li jich více, podléhají
obligatorní pravomoci Soudu, anebo není-li tomu tak, pak se
souhlasem dotčené Vysoké smluvní strany, je-li jen jedna, nebo
dotčených Vysokých smluvních stran, je-li jich více, může případ
předat Soudu:
a) Komise;
b) Vysoká smluvní strana, jejíž státní příslušník se považuje za
poškozeného;
c) Vysoká smluvní strana, která předložila případ Komisi;
d) Vysoká smluvní strana, proti níž byla stížnost podána;
e) osoba, nevládní organizace nebo skupina osob, které podaly
stížnost Komisi.
2. Je-li případ předán Soudu pouze v souladu s odstavcem 1 písm.
e), je nejprve předložen výboru složenému ze tří členů Soudu.
V tomto výboru zasedne coby soudce ex officio soudce zvolený za
Vysokou smluvní stranu, proti níž byla stížnost podána, anebo
není-li takový, osoba určená Vysokou smluvní stranou, aby zasedala
ve funkci soudce. Byla-li stížnost podána proti více než jedné
Vysoké smluvní straně, počet členů výboru se příslušně zvýší.
Nevznáší-li případ žádnou závažnou otázku s dopadem na výklad či
provádění Úmluvy a nevyžaduje-li z jiných důvodů projednání
Soudem, výbor může jednomyslně rozhodnout, že případ nebude
posuzován Soudem. V tomto případě rozhodne Výbor ministrů
v souladu s ustanoveními článku 32, zda došlo k porušení
Úmluvy.".
1. Tento protokol je otevřen k podpisu členským státům Rady
Evropy, které podepsaly Úmluvu a které mohou vyjádřit svůj souhlas
být jím vázány:
a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení; nebo
b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po němž
bude následovat ratifikace, přijetí nebo schválení.
2. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení
budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
1. Tento protokol vstoupí v platnost první den měsíce
následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od data, kdy deset
členských států Rady Evropy vyjádřilo svůj souhlas být vázány
Protokolem v souladu s ustanoveními článku 6.
2. Pro každý členský stát, který následně vyjádří svůj souhlas
být jím vázán, vstoupí Protokol v platnost první den měsíce
následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne podpisu nebo uložení
ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení.
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady
Evropy:
a) každý podpis;
b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo
schválení;
c) každé datum vstupu tohoto protokolu v platnost v souladu
s článkem 7;
d) každý jiný úkon, oznámení nebo prohlášení vztahující se
k tomuto protokolu.
Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni,
podepsali tento protokol.
Dáno v Římě dne 6. listopadu 1990 ve francouzštině a angličtině,
přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení,
které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle
generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.
1) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění
protokolů č. 3, 5 a 8, sjednaná dne 4. listopadu 1950.
Dodatkový protokol ze dne 20. března 1952, Protokol č. 2 ze
dne 6. května 1963, Protokol č. 4 ze dne 16. září 1963,
Protokol č. 6 ze dne 28. dubna 1983 a Protokol č. 7 ze dne
22. listopadu 1984 byly vyhlášeny pod č. 209/1992 Sb.